2/2007 ROČNÍK 16 (10)

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "2/2007 ROČNÍK 16 (10)"

Transkript

1 2/2007 ROČNÍK 16 (10)

2 2/2007 ČLOVĚK CO VÁS ZAJÍMÁ... V DNEŠNÍ DOBĚ CHIARA LUBICHOVÁ BYLA PROPUŠTĚNA Z NEMOCNICE BŮH LÁSKA A PSYCHIKA Jaký vliv na psychiku člověka může mít fakt, že ve svém životě objevil hodnotu Boha lásky? Silvio Z psychologického hlediska vede vědomí setkání s tak silnou hodnotou, jakou může být Bůh láska, k velmi důležitým úvahám pro život člověka. Začněme tím, že psychologie ještě dostatečně neprokázala, že nebýt milován a ztratit vědomí příslušnosti se může vrýt do schopnosti milovat. Proto zpráva, že Bůh láska vyzývá tuto vědu, aby překonala jednoduchou tezi být uznáni, tedy milováni druhým člověkem. Vyzývá ji k obratu k dokázat uznat druhého. Nestačí pochopit, odkud pocházíme psychologicky řečeno ale důležité je pochopit, kam jsme nasměrováni, abychom se nedívali jen ne svou více či méně dobrou minulost. Jinými slovy, Bůh láska vede paradigmaticky k hlubokému přehodnocení psychologie a ukazuje se psychologům jako nezbytný příklad jejich každodenní činnosti. Reakcí na to je styl života zaměřený na lásku k druhému stále a v každém případě, navzdory tomu, že to události popírají. Všechna duševní onemocnění od těch nejbanálnějších po nejtěžší, jsou vždy negativní posuzování něčeho. Naopak podstata lásky Boha, který je milosrdenství, znamená přijímat soužení druhých i vlastní ne hlavou, což znamená to posuzovat, analyzovat, komentovat, ale srdcem. Milosrdenství, nadpřirozený způsob lásky, brání tomu, abychom negativně posuzovali věci a události, a podporuje vnitřní pokoj, laskavost, trpělivost, radost. Objev je, že nás Bůh miluje, znamená zkušenost blahodárného uklidnění a autentické prorocké otevřenosti. Zvláště dnes, kdy se zdá obtížnější mít úctu k sobě a k druhému. Proto výzva pro psychology je pochopit, do jaké míry se být uznán druhým pojí s umět uznat druhého, tedy uznat, že můžeme milovat, i když jsme nebyli milováni našimi rodiči. Možná to může být obtížné, ale určitě ne nemožné, jestliže víme, že Bůh je láska. Protože pokud je pravda, že láska je ta největší psychická potřeba, je také odpovědí na všechny naše nejhlubší otázky a staví nás do psychického stavu nezištného darování a sebepřesahování smyslových i rozumových možností, které mnohé psychologické školy označují jako stav seberealizace, ale o kterém často nevědí, jak k němu dojít. PASQUALE IONATA Foto: Domenico Salmaso V minulém čísle jsme informovali o hospitalizaci Chiary Lubichové a máme radost, že nyní můžeme psát o tom, že ve středu odpoledne 3. ledna 2007 se vrátila do svého bydliště v Rocca di Papa, kde je také sídlo mezinárodního centra Hnutí fokoláre. 2. listopadu 2006 byla přijata na jednotku intenzivní péče kvůli dýchacím potížím vyvolaným zápalem plic. Prof. Salvatore Valente, primář plicního oddělení, který sledoval zdravotní stav Chiary Lubichové na svém oddělení, kam byla přemístěna koncem listopadu, při jejím propouštění prohlásil: Bylo dosaženo úplného vyléčení zápalu plic. Dýchání je více než uspokojivé. Byl potvrzen normální stav všech klinických parametrů. Chiara Lubichová a celé Hnutí vyjadřují nesmírnou vděčnost za léčbu vedenou s maximálním nasazením, profesionalitou a lidským přístupem všech lékařů, fyzioterapeutů, ošetřovatelů a zdravotních pracovníků, díky kterým bylo dosaženo překvapujících výsledků rekonvalescence. Při oznámení svého brzkého návratu domů děkovala Chiara Lubichová také za modlitby všem členům Hnutí, jehož je zakladatelkou a prezidentkou. Během těchto dvou měsíců přicházely nepřetržitě projevy solidarity a ujištění o modlitbách za její uzdravení. Chiara dostala také poselství od papeže Benedikta XVI., od státního sekretáře Tarcisia Bertoniho, který ji navštívil v nemocnici, od kardinálů a biskupů, zakladatelů a odpovědných za církevní hnutí a komunity, od osobností různých církví, představitelů veřejného života, od přátel židů, muslimů, buddhistů, hinduistů a rovněž od adherentů Hnutí. Mons. Stanislav Rylko, předseda Papežské rady pro laiky, jí chtěl osobně popřát k Vánocům. Děkoval jí především za plody jejího úsilí ve prospěch společenství mezi církevními hnutími a novými komunitami po velkém setkání hnutí s Janem Pavlem II. v předvečer Letnic v roce Říkal, že pozoroval v různých částech světa, kde se ocitnul naposledy v Brazílii vzájemné uznání a podporu mezi hnutími. Zakladatel Komunity Sant Egidio prof. Andrea Riccardi ji navštívil po návratu z Istanbulu těsně po ukončení cesty papeže do Turecka. Krátce před propuštěním přišel za Chiarou Lubichovou také Walter Veltroni, starosta Říma, jehož je čestnou občankou. REDAKCE Bůh láska a psychika 2/ Yunus Nobelova cena 3/ Indiánské kořeny 4/ Kde není namáhavé 6/ se sejít Rodina a Bůh 8/ Směrem k vlasti 10/ Jedno srdce a jediná ruka 12/ Škola Abba 13/ Slovo života 15/ Život ze slova 16/ OBSAH 2/2007 Citta nuova, projekt bratrství 17/ Předpovídané katastrofy 21/ Sloučení identity a ekonomické činnosti 22/ Lyžovat proti proudu 24/ Komix 25/ Koleje vedoucí do nekonečna 26/ Křížovka 27/ Nádherná mozaika 28/ 2 / NOVÉ MĚSTO

3 YUNUS NOBELOVA CENA MÍRU Muhammad Yunus obdržel Nobelovu cenu míru, protože v sedmdesátých letech minulého století založil Grameen Bank, jednu z nejdůležitějších ekonomických, finančních a občanských novinek v období globalizace. S Grameen Bank úzce souvisí mikroúvěr, který zachraňuje miliony lidí z pasti bídy. Yunusova úvaha byla jednoduchá. Chtěl vytvořit banku, která by místo jednotlivcům půjčovala skupinám, která by se místo převážného zaměření na muže obracela na ženy, která by peníze půjčovala chudým místo tomu, kdo je již má, která by místo požadavku předběžných záruk vytvářela záruky tím, že dá lidem důvěru. A aby to dokázal jak vzpomíná ve své krásné knize Bankéř chudých díval jsem se, jak fungují banky, a udělal jsem to přesně naopak. Proto byl Yunus velkým novátorem, který si zasloužil Nobelovu cenu míru, protože činy ukázal, že rozvoj je nové pojmenování pro mír. Udělení této Nobelovy ceny v sobě nese tři aspekty, které mají podle mne velký kulturní a společenský význam. Yunusovo dílo především ukazuje, že půjčka tedy smlouva je v podmínkách bídy a krajní nouze účinnější a bratrštější než dar. A to, že mikroúvěr vyvolává u toho, kdo ho dostává, reakci a vede ke snaze o jeho splacení, je důsle- FRANCOUZSKÉ MUSLIMKY PROTESTUJÍ PROTI ROZHODNUTÍ VLÁDY OHLEDNĚ ZÁKAZU NOŠENÍ NÁBOŽENSKÝCH SYMBOLŮ. MUHAMMAD YUNUS, DUCHOVNÍ OTEC GRAMEEN BANK, KTERÁ POMOHLA MILIONŮM CHUDÝCH DOSTAT SE Z CHUDOBY. dek reciprocity. Zkušenost Grameen Bank mimo jiné ukazuje, že z extrémní bídy je možné se dostat, jestliže jsme schopni chápat chudobu nejen jako neštěstí, ale také jako rezervu: Yunus dokázal v chudých objevit potenciál a z tohoto nového pohledu vychází jeho sociální revoluce. V této Nobelově ceně je i něco z italské kultury a křesťanského humanismu. Jako první vymysleli mikroúvěr františkáni v patnáctém století, když založili Monti di pietá 1. Františkáni podobně jako Yunus vymysleli tyto instituce, aby vyléčili chudobu, protože jak říkali dokud je jeden chudý ve městě, je nemocné celé město. Jedna otázka na závěr: proč Yunus nedostal Nobelovu cenu za ekonomii, když je ekonom a profesor ekonomie? Yunus je příliš velký novátor, aby byl svými kolegy, současnými ekonomy oceněn. Musela by existovat jiná ekonomická věda, více humánní a společenská, aby bylo možné pochopit, že ekonomický výzkum má i svou občanskou úlohu, když přispívá k blahobytu lidí a k rozvoji národů. LUIGINO BRUNI 1. Ve zbožné Itálii vznikají na obranu proti nedůstojnému žebrání spolky pomáhající svým členům v obtížných sociálních situacích, zakládají se podpůrné instituce s cílem pomáhat lidem obtížnou sociální situaci překonat, ať už formou výhodné půjčky nebo zástavy majetku. Velice zajímavý institut Monti di pietá vzniká v roce 1462 v Perugii, rychle se šíří a končí v moderní době přeměnou na regulérní banky. (Milena Černá, e-bulletin Skok, listopad 2006) ZÁVOJ ANO, ZÁVOJ NE Téma, zda muslimské ženy mají či nemají nosit závoj, zaujímá stále významné místo v kulturní a politické diskusi. 2/2007 Tony Blair: Závoj uvádí lidi, kteří nepatří k určité komunitě, do rozpaků, ale dodává: Nikdo ale nechce říci, že neexistuje právo ho nosit, to by znamenalo, že jsme zašli příliš daleko. Romano Prodi promluvil k muslimským ženám: Nemůžeš svou tvář skrývat. Pokud chceš nosit závoj, dobrá, ale musí být možnost vidět tě. Je to znak porozumění, důležitý pro naši společnost. Nejde o to, jak se kdo obléká, ale zda se někdo skrývá či nikoli. Za těmito názory se skrývá velký problém: složení multietnické společnosti. Otázka je, jaké duchovní a kulturní nástroje máme k dispozici, abychom vyřešili tak citlivou a náročnou věc. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o problém především právního řádu (zákony otevřenější versus zákony striktnější), ani o radikální požadavky národní identity zabarvené nacionalismem minulých dob. Není ani možné ho spojovat s náboženským, a už vůbec ne s civilizačním střetem. Středem, okolo kterého se vše točí, je důstojnost člověka a důstojnost každé kultury. V Evropě zaměření na jednotlivce sdílí jak křesťanská tak světská kultura. Křesťanství radostně hlásá, že každý člověk je Boží tvor, Boží dítě, má tudíž vysokou důstojnost a je subjektem práv a povinností. Dále učí, že každá kultura jako výraz lidské činnosti má být respektována, ne ničena. Také světská kultura uznává důstojnost každého muže a ženy, kteří jsou vybaveni rozumem a nezadatelnými právy a povinnostmi. Ve složení multikulturní společnosti každý návrh pro integraci může mít úspěch jen tehdy, pokud respektuje uvedené principy. Jedná se o sloučení osobního dobra s dobrem společným, dobra jednotlivce s dobrem společenství. Dialog slouží k pochopení toho, co je nutné a co je podružné, co se dotýká svobody a co je možné žádat jako přínos k souladu ve společnosti. V důsledku toho se výměna názorů na toto téma nemůže podobat bitvě rozdílných pohledů, ale společnému hledání změny s nejvyšší vzájemnou ohleduplností, úctou a vážností. Méně vášní a více rozvahy neškodí. VERA ARAUJO NOVÉ MĚSTO / 3 Fota: archiv

4 2/2007 ČLOVĚK V DNEŠNÍ DOBĚ Už přes dva roky žije v Centru Mariapoli ve Vinoři Rosamar. Zářivý pohled černých očí a její temperament prozrazuje její původ. Na závěr jejího příběhu jsem si pomyslela: jak je ten svět malý. Dáme jí tedy slovo. Narodila jsem se v malém městečku Santa Cruz do Monte Castelona na jihu Brazílie, blízko hranic s Argentinou a Paraguají. Jako dítě jsem nedostala náboženskou výchovu, protože moje maminka pocházela z indiánského prostředí. Babička ještě žila v původní vesnici uprostřed pralesa a od ní se maminka naučila mnoho věcí o přírodě. Můj tatínek nechodil do kostela, vzdálil se od života v církvi. Mám tři sourozence a jako malé děti jsme byli pokřtěni, i když do kostela jsme pak nechodili. Moje maminka měla určitou náboženskou formaci, protože žila osm let v klášteře. Naučila se tam hodně věcí o víře, ale silnější v ní byla indiánská kultura, a tu předala i nám, dětem. Jako děti jsme se Boha báli, protože tatínek byl velmi přísný a stále nám opakoval: Musíte se chovat dobře, protože Bůh nás vidí, jinak nás potrestá. Vyrůstali jsme tedy v této bázni Boží. Tatínek nám sice říkal, jak se máme chovat, ale sám podle toho nejednal. Přesto jsem mu později byla vděčná, že nás vedl k tomu, abychom byli přímí. Teď už si nemyslím, že mě Bůh sleduje jen proto, aby mě trestal, ale vidí mě ve své lásce jako své stvoření. Na farmě jsme mívali mnoho ovoce i zvířat. Když jsem poprvé rozřezala kiwi, žasla jsem nad harmonií uvnitř plodu. A všechny nádherné, barevné, vonící květy jako by mi dokazovaly, že je nemohli vypěstovat jen moji rodiče, že za tím musí být něco jiného. Ale odpověď jsem nenacházela. Často jsem odjela na koni daleko, natáhla jsem se na louce, pozorovala jsem nebe a přírodu a cítila jsem Boží přítomnost. TOUHA PO ŘEHOLNÍM ŽIVOTĚ Maminka ráda vypráví jednu příhodu. Když jsem byla malá, jezdívali jsme na nákup do města. Jednou jsem v obchodě uvi- INDIÁNSKÉ KOŘENY ROSAMAR DE OLIVIERA SALAZAR Foto: Irena Sargánková děla řeholnici, zavěsila jsem se na ni a chtěla s ní za každou cenu odejít. Od toho dne jsem toužila po šatech, jaké nosí sestřičky, a plakala jsem, protože jsem nechtěla ty, které mi vybrala maminka. Když mi bylo dvanáct let, přestěhovali jsme se do města. Začala jsem chodit do školy a zpěv nás učila sestřička. Když jsem ji uviděla, znovu jsem se nadchla a každý den jsem šla na chvilku do kláštera. Doma jsem si stále hrála na sestřičku. Omotala jsem se plachtou, na hlavu jsem si dala svetr obrácený naruby tak, aby napodoboval závoj. Tatínkovi se to vůbec nelíbilo, a když jsem mu tvrdila, že půjdu do kláštera, řekl: Když to uděláš, zapomeň, že jsem tvůj otec. To mě trápilo. Po roce nás tatínek opustil a maminka musela pracovat, aby nás zabezpečila. Hned mě napadlo, že teď bych mohla jít do kláštera, ale to by mi muselo být aspoň patnáct let. Odchod tatínka nás velmi zranil a doma vzniklo mnoho problémů. Uzavřela jsem se, byla jsem smutná doma i ve škole. Původně jsem chtěla vstoupit do nejpřísnější klauzury, ale napadlo mě, že bych nešla do kláštera proto, abych sloužila Bohu nebo druhým, ale abych se uzavřela do sebe. Proto jsem chtěla najít otevřenější kongregaci. Navštívila jsem vincentky a s nimi jsem nosila chudým to, co potřebovali. Pak jsem objevila paulínky. Stýkala jsem se s nimi a v sedmnácti letech jsem k nim chtěla vstoupit. Mamince jsem nic neřekla, jen sestřičkám, které pro mě přijely. Maminka nebyla doma, ale když jsme odcházely, vracela se. Uviděla sestřičky a začala plakat. Představená mi tehdy řekla: Chceš odejít z domova, aniž by ses o tom dohodla s maminkou? Chceš-li k nám opravdu přijít, musíš pro to nejprve získat maminku. Pomyslela jsem si: Získat maminku se mi nikdy nepodaří, takže do kláštera nepůjdu. Zlobila jsem se na maminku, ztropila jsem scénu a schovala se. Maminka mě hledala, ale já jsem neodpovídala. V té době jsem už znala Hnutí fokoláre a snažila jsem se žít podle Slova života. Vzpomněla jsem si, že jedno Slovo života říkalo, že jsme jako farizejové, pokrytci, že nás někdo volá a my neodpovídáme... A uvědomila jsem si, že se právě teď chovám jako pokrytec. Odpověděla jsem mamince, i když jsem se na ni ještě několik dní zlobila. Pak jsme se usmířily a maminka mi vysvětlila, že tolik trpěla, aby nás vychovala, a teď, když můžeme začít pracovat a pomoci jí, všichni odcházíme. Moje sestra totiž už studovala v jiném státě v Brazílii. A tak jsem se rozhodla, že skutečně do kláštera nepůjdu. POVOLÁNÍ DO FOKOLÁRE S Hnutím fokoláre jsem se setkala, když mi bylo třináct let. Během turné po Brazílii měla v našem městě vystupovat dívčí hudební skupina Gen-festa. Všude visely plakáty, jenže vstup byl pro mladé od sedmnácti let, a mně bylo třináct. Ale chtěla jsem se zúčastnit. Lidé, kteří zajišťovali prodej vstupenek, mi opakovali, že to není možné. Ale trvala jsem na svém a poslední den jsem tak naléhala, že mi řekli: Dobrá, můžeš jít, ale stejně ničemu nebudeš rozumět, protože program je pro starší. Opravdu si z toho dne pamatuji jen nádhernou atmosféru pokoje, vše ke mně promlouvalo o Bohu a písně mi v duši zní dodnes. Na koncertě se hovořilo také o tom, že se někteří lidé jednou za měsíc scházejí na faře, aby spolu četli Slovo života. Nevěděla jsem, co to znamená, ale nejbližší neděli jsem přišla. Bylo tam mnoho dospělých a divili se, kde jsem se tam vzala. Příští měsíc jsem přišla znovu, vzala jsem si domů letáček se Slovem života, protože jsem také chtěla podle něj žít. Další měsíc jsem pozvala spolužačky ze třídy. Všichni byli překvapeni, protože se už několik let setkávali, ale vždy jen dospělí, a teď jsme přišly my. Byli rádi, zapojili nás do programu, zpívaly jsme a další měsíc jsme mohly vyprávět zkušenosti. Když mi bylo patnáct, zaznamenala jsem, že se mnozí chystají na letní setkání, mariapoli. Opět platila podmínka: nad sedmnáct let. Ale chtěla jsem jet také, protože ti lidé vypadali tak šťastní! Od nás měly jet dva autobusy. Maminka v té době pracovala u paní, která byla odpovědná za Hnutí v naší oblasti. Chodila jsem mamince pomáhat. Hrá- 4 / NOVÉ MĚSTO

5 ČLOVĚK V DNEŠNÍ DOBĚ 2/2007 la jsem si s dětmi a maminka mohla žehlit a dělat svou práci. Opět jsem naléhala i na tuto paní a nakonec jsem mohla jet, protože tam mělo být více mých vrstevníků. Potom jsem chtěla jet na mariapoli pokaždé, a tak jsem celý rok šetřila drobné, které mi maminka dávala do školy na svačinu. Připravovala jsem také sladkosti a prodávala je o přestávce ve škole. Když s námi žil tatínek, měli jsme se po hmotné stránce dobře. Ale pak nás opustil, všechno prodal a zůstalo nám jen to nejnutnější. Neměli jsme tedy dost peněz a já jsem se ze Slova života naučila, že každý musí udělat svou část. Každý rok jsem našetřila dost, abych mohla jet na mariapoli, a ještě něco zbylo, abych mohla přispět dalším, kteří neměli dostatek prostředků. Doma nastaly problémy s mými bratry a zdálo se mi, že v té chvíli bych neměla odvahu opustit maminku a odejít do kláštera. Když se sestra po ukončení studia vrátila domů, začala jsem znovu uvažovat o vstupu do kláštera. V té době se ale vrátil domů do našeho města chlapec, který byl rok a půl v semináři, protože o to biskupa požádala jeho maminka. V semináři měl kontakt s Hnutím a po jeho návratu domů jsme se začali vídat. Byl to velmi čistý a krásný vztah, děkovala jsem Bohu, že mi dal možnost prožít zkušenost s tak krásným, upřímným člověkem. Velmi jsme si rozuměli a měli jsme se rádi. Ale jednou jsem mu řekla, že asi není v pořádku, že ho mám tak ráda, že v mém životě téměř zaujal místo Boha. Myslela jsem si, že lásce k tomu chlapci musí předcházet láska k Bohu, aby to nebyla jen lidská věc, protože manželství je povolání k prožívání rodinných vztahů podle vzoru Trojice. Zdálo se mi, že jsem ho měla ráda kvůli němu, ne pro Boha. Krátce nato jsme jeli na mariapoli a každému z nás byla svěřena skupina mladých mně děvčata, jemu chlapci. Dohodli jsme se, že budeme žít pro druhé, v odstupu jeden od druhého. První den jsme žili podle věty evangelia: Kdo neopustí otce, matku, pole... Když kněz toto slovo komentoval, až jsem plakala, jak potvrzovalo to, co jsem v sobě cítila. Pak vyprávěl svou zkušenost jeden fokolarín, a i když jsem znala život ve fokoláre málo, začalo mě přitahovat svou otevřeností a životem pro druhé. Druhý den bylo Slovo života: Království nebeské se podobá člověku, který hledá vzácnou perlu. Když ji najde, prodá vše, co má, a koupí ji. Kněz vysvětloval, že pro nás je tou perlou Ježíš, pro něj stojí za to vše opustit. Opět jsem plakala, opět to bylo potvrzení toho, co se odehrávalo v mém nitru. Večer jsem se ve skupině měla setkat s tím chlapcem. Těsně předtím jsem šla do kaple. Nikdo v ní nebyl, jen červené ROSAMAR S PŘÍTELKYNÍ. světlo oznamovalo, že ve svatostánku je Ježíš v eucharistii. Řekla jsem mu: Podívej, Ježíši, jestli mě skutečně voláš, dej, ať to ten chlapec pochopí. Další den jsme poslouchali Chiařinu zkušenost, její objev Boha, její povolání. To bylo velmi silné. Mimo jiné řekla mladým: Máte jediný život, prožijte ho dobře. V té chvíli jsem pochopila, že právě to chci dobře prožít jediný život. Opět jsem plakala. Vyšla jsem ze sálu a ve dveřích jsem se setkala s oním chlapcem. Hned se mě ptal: Poslyš, proč pláčeš? Cítila jsi něco? Odpověděla jsem: Proč se ptáš? I ty jsi něco cítil? Přitakal, a když jsme spolu hovořili, cítila jsem, že je to odpověď od Boha. Řekl: Myslím, že máme něco společného. Náš život není manželství, ale fokoláre. V tu chvíli jsem byla tak šťastná! Bylo to potvrzení slov: Proste a bude vám dáno. Další den bylo slovo života: Kdo položí ruku na pluh a otáčí se zpět... říkala jsem si, že rozhodnutí je jasné, už se nemohu otáčet zpět. Mohla bych se přestěhovat do fokoláre, které bylo od našeho města vzdálené šest MAMINKA ROSAMAR (VPRAVO) SE SVOU SESTROU. Fota: archiv Rosamar hodin. Po návratu jsem to řekla mamince. Plakala. Snažila jsem se ji utišit a najednou mě napadlo: Maminko, nemůžeš plakat, protože jsem šťastná, já nezemřu, ale budu žít. Tu poslední větu si maminka stále pamatuje. I ona dostala milost a pochopila, že mě volá Bůh. Ve fokoláre ve městě Curiciba se mi velmi líbilo. Pomáhala jsem s projektem adopce na dálku. Chodily jsme pomát lidem do favelas. Viděla jsem chudé nejen hmotně, ale i hodnotově. Se vší láskou jsme se snažili, aby tito lidé znovu objevili svou důstojnost. Přinášely jsme hmotnou pomoc, ale také jsme je učili, jak uklízet domácnost, jak se stravovat, jak si hrát s dětmi, které se často hrabaly v odpadcích na smetišti. Po určité době se tito lidé měnili, znovu našli sami sebe. Po šesti měsících jsem se musela připravit na odjezd do citadely Ginetta ve státu Sao Paolo, kde probíhá dvouletá formace. Tam mě čekalo překvapení, že po dvou letech pojedu na další školu do Loppiana v Itálii. Musela jsem to říci mamince. Pro nás v Brazílii odjet ze státu už je velká událost, o to víc na jiný kontinent... Před ukončením formace jsem se dověděla, že musím maminku připravit na to, že se nevrátím do Brazílie. Když jsem se dověděla, že půjdu do Česka, tentýž večer jsem to volala mamince. Byl to pro mne velmi silný okamžik, a také zpytování svědomí. Maminka mi řekla: Holčičko moje, celý život jsi mi dělala jen radost, můžeš mi říci cokoliv. Byla jsem dojatá a řekla jsem: Maminko, půjdu do České republiky. Předtím jsem ani nevěděla, kde leží. Maminka byla chvíli tiše a říká: Víš, že hlavní město Česka je Praha? Tam je Pražské Jezulátko, kterému jsem byla celý život oddaná. Obdržela jsem od něj mnoho milostí. Jsem klidná, protože tě bude chránit. Byla jsem překvapená fantazií věčného Otce. Od té doby maminka nikdy neplakala, je stále spokojená. Hned jsem šla Pražskému Jezulátku poděkovat. Zpracovala IRENA SARGÁNKOVÁ NOVÉ MĚSTO / 5

6 2/2007 LIDÉ A UDÁLOSTI NÁSTĚNNÝ OBRAZ Z KOSTELA SV. SOFIE. KDE NENÍ NAMÁHAVÉ SE SEJÍT Iniciativy za aktivní dialog v bývalém Sovětském Svazu v bouřlivém ekonomickém a politickém kontextu. Naděje na harmonické soužití. Národní nezávislost je pro jedny odvěkým snem, pro jiné dramatem, které proběhlo před šestnácti lety. Rozbouřila padesátimiliónovou nesourodou populaci, která od poloviny 17. století žila v ruském impériu a poté ještě sedmdesát let pod sovětským bičem. Hned potom vyšly najevo staré i nové spory mezi nacionalisty a komunisty, mezi často tvrdošíjně protiruským západem a rusky mluvícím východem, mezi pravoslavnými a řeckými katolíky, ale především uvnitř pravoslavné církve samotné. Zdá se, že dnes nenajdete zemi ve východní Evropě, kde by byly tak bolestivé roztržky a tak hluboké jizvy týkající se vyznání. Stačí se podívat na náboženskou mapu: vedle řeckokatolické církve s centrem přesunutým do Kyjeva (což Moskva chápe jako provokaci vůči pravoslaví) existují nejméně tři další ortodoxní církve stejného ritu, které spolu nedokážou ani promluvit. Ta největší je vedená moskevským patriarchátem (kanonická), další patří kyjevskému patriarchátu (jejího vůdce Moskva exkomunikovala), další je autokefalní církev, která také není kanonická, to znamená, že není ve společenství ortodoxních církví. A to nehovoříme o jakkoli symbolické přítomnosti ruské orto- doxní církve v zahraničí, která neuznává ani existenci nezávislé Ukrajiny a sní o návratu do monarchistického Ruska Neexistuje zázračný recept, který by mohl smířit všechny tyto inspirace, ideologie, nacionalismy, střety, vášně a opozice. Schematicky lze hovořit o dvou tendencích, které rozdělují zemi. Jedna je pro integraci postaru pod vedením imperiálního otce, druhá je pro vybudování občanské společnosti, kde by mohly nesmiřitelné síly alespoň nalézt své zákonné místo a přinejmenším na občanské úrovni vzájemně uznat zákonnou existenci. Pouze na základě takového uznání lze učinit velký krok k lidskému, křesťanskému a církevnímu smíření. Protože právě smíření je pravé jméno ekumenismu. Ale i v době rozdělení a roztržek můžeme na Ukrajině najít hodnotné iniciativy, opravdové duchovní a kulturní úsilí, které spojuje vzdálené komunity, iniciativy, které již nyní nesou ovoce. Pomysleme třeba na důležité mezinárodní konference za zdmi Pečorské Lavry v Kyjevě, v samé baště ruského křesťanstva (známého jako velmi málo ekumenického), nebo v chrámu sv. Sofie na Akademii věd, konaných za účasti křesťanů i laiků, tradičních pravoslavných křesťanů i katolíků, kulturních a duchovních osobností. Ale nejpozitivnější je asi fakt, že tato setkání se dějí veřejně před očima téměř tří tisíc studentů teologické akademie, tedy před zraky budoucích duchovních ortodoxní ukrajinské církve, a to nikoliv napůl tajně, ale se schválením a aktivní účastní šéfa kanonické církve, metropolity mons. Vladimira, a za účasti mons. Filareta, metropolity v Minsku. Duch těchto setkání možná našel své ztělesnění v osobě Sergeje Averintseva, ortodoxního člena pontifikální akademie ( ), jednoho z největších ruských vzdělanců a myslitelů naší doby, jednoho z nejoddanějších křesťanů, jaké jsem kdy potkal. Averintsev byl ztělesněním míru mezi neustále rozhádanými stranami (ty mezi sebou vedly studenou válku, která se mohla kdykoli zvrhnout v otevřený konflikt) na rusko-ukrajinské půdě: inteligence a církve, východ a západ, patrioti kontra neobvyklá otevřenost jiným kulturám a vyznáním, něco, co je zvláštní ukázkou ruského univerzalizmu. Tato setkání jsou organizována Evropským centrem humanitních výzkumů, které působí v rámci Akademie Piotra Moghily v Kyjevě, a určitým způsobem probíhají ve znamení této velké osobnosti první poloviny 17. století. Moghila, kyjevský metropolita, autor ortodoxního katechismu (psaného řecky a latinsky), založil v roce 1615 první univerzitu, která se v té době stala nejvýznamnější univerzitou ve východní Evropě, hned po Krakově. Tato univerzita se stala symbolem nejvyšší ukrajinské kultury. Existovala až do ruské revoluce a byla zavřena komunisty a znovu otevřena až v roce Dnes Akademie Svatého Piotra Moghily na rozdíl od jiných ukrajinských univerzit nerecykluje staré pojmosloví, což jí umožňuje nabrat nový dech. Klíčovou postavou této činnosti je mladý profesor filosofie, který přednáší v Kyjevě a v Paříži (někdy i v Itálii), Konstantin Sigov. Sigov organizoval konference a setkání jako například Rodina v postateistické době, Cesty výchovy a svědkové pravdy, Lidská osobnost a tradice, Člověk, dějiny a poselství. Poslední konference v září loňského roku měla název Integrita osobnosti a setkání kultur. Věnovala se situaci křesťanství v době globalizace, v kontextu dialogu se současným světem. Dialog musí mít pochopitelně dva účastníky. Setkání, která se konají po svátku Nanebevzetí Panny Marie (28. srpna podle gregoriánského kalendáře, 15. srpna podle ju- 6 / NOVÉ MĚSTO

7 LIDÉ A UDÁLOSTI 2/2007 Fota: archiv MONS. DUPREY (VLEVO) A VLADIMIR ZELINSKIJ. liánského kalendáře) jsou pod ochranou Panny Marie. Na těchto setkáních se vedle ortodoxních teologů a myslitelů z Ruska, Ukrajiny a zahraničí objevili i představitelé římskokatolické církve. Je třeba zmínit, že stavba těchto kulturních mostů je inspirována kromě profesora Sigova i jeho přáteli z Komise pro křesťanskou jednotu, mons. Pierrem Dupreyem a Paolou Fabrizi. Po více než deseti letech aktivity Evropského centra můžeme mluvit o neobyčejném úspěchu, protože to, co se podařilo na Ukrajině, se dnes zdá v Moskvě jako utopie. Je skutečně těžké najít v Rusku, kde se po náboženském boomu devadesátých let dialog mezi inteligencí a církví téměř přerušil a kde žijí náboženské komunity ve svých kulturních a přírodních rezervacích, prostor, v němž by mohli představitelé různých denominací sdílet své zkušenosti, kde by se setkávali nejen ve svých pozicích a ideologiích, ale především jako lidé víry. Kromě pravidelných konferencí má centrum vlastní vydavatelství Duch i Litera (Duch a slovo), které vydává ročně asi pa- ÚČASTNÍCI KOLOKVIÍ POŘÁDANÝCH NA UKRAJINĚ. desát teologických a filosofických knih v ukrajinštině a ruštině. Navíc se ve vydavatelské činnosti rozvíjí i dialog mezi křesťany a židy, což je v ortodoxní církvi ještě dosti vzácný jev. Není jednoduché najít tak důležité vydavatelství v celém velkém Rusku. Více než polovina knih jsou překlady z evropských jazyků. Minulý rok navštívil kardinál Kasper Kyjev za účelem prezentace své knihy Ježíš Kristus v ukrajinštině. Během několika měsíců by měla vyjít kniha kardinála Etchegaraye, Pravý Bůh a pravý člověk, také ukrajinsky. Ale konference pořádané v Kyjevě a v dalších městech už nestačí. Od roku 2004 funguje v malé vesničce třicet kilometrů od Kyjeva Letní škola teologie, která trvá dva týdny a účastní se jí profesoři ze Spojených států, Francie, Německa. Přednášejí na nejrůznější témata, jako je liturgie, biblistika, právo... Je to významný počin. Neznámá, typicky ukrajinská vesnice, s převážně vesnickými farníky, vedenými neúnavným a horlivým farářem Filaretem Egorovem, mužem obdařeným Duchem Svatým, který každoročně v létě shromažďuje světově proslulé teology, jejichž účast je rok od roku větší. A žáci? Asi padesát ukrajinských a ruských mladých, kteří poslouchají přednášky a starají se o dům. Životní podmínky jsou zde ještě dost spartánské, mládež spí na seně a sama si vaří. Ale na pořadu dne je i nová iniciativa: stavba ekumenického centra, které ponese jméno svatého Klementa, papeže a mučedníka z prvního století, a které se stane místem setkávání ortodoxních i katolických teologů a profesorů. Projekt už dostal požehnání metropolity Vladimira, a zároveň ho schválil i apoštolský nuncius v Kyjevě. Je možné v Evropě najít další místo, kde je taková spolupráce možná? Pokoj může přijít téměř nepoznán, stranou od hluku diskusí a problémů, jako duch smíření mezi lidmi, kulturami, vyznáními a tradicemi. Jednoho dne tento duch zaklepe i na dveře západní Evropy. V Itálii už existuje projekt na stavbu něčeho podobného. Protože Itálie, kde dnes žijí desítky tisíc přistěhovalců z východní Evropy, hlavně z Ukrajiny, se musí stát místem setkávání kultur a zrání křesťanské jednoty. VLADIMIR ZELINSKIJ NOVÉ MĚSTO / 7

8 2/2007 RODINA Sociologové dnes hovoří o smrti rodiny. Pokud rodina ve světě ztroskotala, důvodem je nedostatek lásky. Rodina je soukolí, pokladnice, tajemství lásky. Bůh ji vystavěl jako mistrovské dílo lásky, znak, symbol, vzor každého dalšího svého plánu. Když v srdci členů rodiny hoří tato láska a je živá, nevznikají neřešitelné problémy, neobjevují se nepřekonatelné překážky, neexistují neodčinitelné pády. Rodina tak bude zase krásná a sjednocená, jakou ji zamýšlel Bůh. Chceme přivést rodiny, všechny rodiny, se kterými se setkáme, k oživení lásky, která je pro každou rodinu přirozená, láskou, která je čirým Božím darem. A pokud se to stane, i utrpení, kterému je rodina ve světě vystavena, přinese jako plod nový typ rodiny, jaký si žádá doba. Rodiny tak mají ve světě velkou moc, a mohou být opravdu velmi přitažlivé nejen v naší době, ale ve všech dobách. Protože co přitahuje svět? Štěstí. A kde ho hledá? V lásce. Viděla jsem krásné rodiny. V nich naplno působí svátost i přirozenost, která vede muže k ženě. Je to něco nádherného, ale aby se rodiny stále udržely na této výši, kde láska je nadpři- RODINA A BŮH rozená a zároveň také lidská, kde se prožívá plné štěstí, je třeba milovat Boha nade vše a druhého člověka takovou láskou, která je schopná za něj dát život. Jaká je rodina, která postavila Boha na první místo? Pokud ji pozoruješ lidským pohledem, je to rodina jako každá jiná. Pokud se na ni díváš pohledem nadpřirozeným, pochopíš, že skrývá tajemství: tajemství Boží lásky, protože Kristus je mezi nimi. Je to buňka, která má ve svém středu Boha. Vidíme, že se objevují tyto rodiny, a je jich hodně, které vypadají jako ostatní rodiny, ale ve skutečnosti mají své tajemství lásky, protože žijí ve službě lidstvu, protože v nich jsou členové mezi sebou sjednoceni a zároveň se liší podobně jako v nazaretské rodině. Mezi Marií, Ježíšem a Josefem byla tak hluboká vzájemná důvěra, že téměř nic po mnoho let neproniklo z jejich společného života navenek. Zároveň žádná rodina nebyla pro lidstvo tak otevřena. Ať Pán vede dál vaše rodiny na cestě dokonalosti, která i když je často provázena velkými bolestmi přináší zároveň tak nesmírné radosti, jaké nikdo na světě nemůže pochopit. Právě to potřebujeme: rodiny, které tímto způsobem dosvědčí Boha. CHIARA LUBICHOVÁ v knize Dove la vita si accende (Kde se zapaluje život.) Foto: Giuseppe Distefano ŠŤASTNÍ VE DVOJICI Co je třeba z pohledu psychologa, aby se člověk realizoval a byl šťastný skrze vztah ve dvojici? SILVIE Velký psycholog Viktor Frankl stanovil tři psychologické aspekty lásky páru, které umožňují seberealizaci: vděčnost, okouzlení a zázrak. Píše: V lásce se stane, že jeden člověk je pro druhého nenahraditelný a nepostradatelný, aniž by pro to něco udělal. V lásce tedy nejde o nějakou zásluhu, jak dokážeme realizovat sebe sama, hodnotu své osobnosti. Láska opravdu není zásluha, je to milost. Ale není jen to: je také okouzlení, je kouzlo. Svět je báječný, otevírá milovanému všechny hodnoty, plně ho uspokojuje. Já, které miluje darováním se určitému ty, zakouší vnitřní obohacení, které překoná ono ty. Celé stvoření mu připadá rozsáhlejší, dokonce nesmírné, plné výzev: protože opravdová láska nezaslepuje, ale zvyšuje schopnost zachytit hodnoty světa. Láska znamená ještě třetí věc: je to zázrak. Skrze lásku se naplňuje to, co přesahuje naše chápání: prostřednictvím biologických mechanismů se objeví nový tvor, jedinečný a odlišný od všech: dítě. A přece tato plná, dokonalá láska se často zdá být chimérou a vztahy páru jsou stále křehčí a nejistější. Velký Gandhí k tomu jednou řekl: Vy víte, proč křičíme na druhého člověka, když jsme rozčíleni? Když jsou dva lidé rozzlobení, jejich srdce se velmi vzdálí. Aby se tato vzdálenost překonala, je třeba křičet, abychom se slyšeli. Čím jsou lidé rozzlobenější, tím silněji musí křičet, aby slyšeli jeden druhého. Na druhou stranu, co se stane, když jsou dva lidé zamilováni? Nekři- 8 / NOVÉ MĚSTO

9 RODINA 2/2007 čí, hovoří mírně. Proč? Protože jejich srdce si jsou blízká. Vzdálenost mezi nimi je malá. Někdy jsou jejich srdce tak blízká, že ani nehovoří, jenom šeptají. A když je láska intenzivnější, není nutné ani šeptat, stačí se na sebe podívat. To je to, co se stane, když dva lidé, kteří se milují, se setkají. A dodal na závěr: Když budete diskutovat, nedopusťte, aby se vaše srdce vzdálila, neužívejte slov, která je mohou vzdálit, protože přijde den, kdy vzdálenost bude veliká a nikdy nenajdou cestu, aby se vrátila. PASQUALE IONATA NETRPĚLIVÁ KOMUNIKACE V poslední době často ztrácíme trpělivost, jak vůči sobě tak vůči dětem, a tím se vytváří napětí. Nemůžeme se shodnout na tom, jak vést domácnost, a náš vztah má často výkyvy... EMANUELA Fota: Domenico Salmaso Zdá se nám, aniž bychom chtěli zevšeobecňovat, že stres může nést značnou zodpovědnost za nedostatek harmonie v rodině. Rytmus moderního života se zaměstnaností obou manželů, obtížně udržitelný rozpočet, mimoškolní aktivity dětí (které kdysi neexistovaly), jsou často příčinou nepřiměřené komunikace narušující harmonii. Ukvapená slova, rychlé vzkazy mohou zraňovat a být nesprávně pochopeny. Tehdy se zdá být naše omezení i omezení druhých nesnesitelné. Jako bychom si nasadili tmavé brýle, které tím, že zakrývají světlo, zatemní všechno, co nás obklopuje. V takové situaci je snadné ztratit nejen trpělivost, ale i nadšení, životní a tvůrčí energii a tak dále. Může to mít vliv i na intimní život, neboť stres dokáže změnit i citlivost a touhy. Je zapotřebí se zastavit, mít odvahu odvrátit svou pozornost od toho, co je vedlejší, i když naléhavé, a zaměřit ji na to, co je životně důležité pro rodinu: upřímná a emocemi a rozpory nezkalená komunikace, hluboké naslouchání, možnost pohlédnout si do očí. Dnes více než jindy je nezbytné vyhradit si čas na dialog, odpočinek, na společnou modlitbu, i když se to zdá nemožné. A když obnovíte úsilí o vzájemnou lásku, bude snazší najít cestu, jak to uskutečnit. Někdy může netrpělivost skrývat přehnané očekávání týkající se partnerovy spolupráce, nedostatečné přijetí jeho pracovního rytmu. Častokrát jsme zakusili, že sdílení péče o rodinu je nutné, ale může k němu dojít jen tehdy, když není vynucené a neskrývá právní nároky, nelibost nebo nedůvěru. Nemůžeme se o druhého opírat; růst znamená také získat schopnost nezávislosti a samostatnosti a ani život manželských vztahů není této cesty zproštěn. Manželé, kteří s citem den co den posilují svou jednotu, musí mít stále na paměti, že jejich harmonie roste podle toho, jakou mají schopnost stát pevně i jako jednotlivci. MARIA A RAIMONDO SCOTTO SVOBODA A VZÁJEMNOST Věnujeme se přípravě několika snoubeneckých párů. Stává se, že on nemá náboženské přesvědčení, ale souhlasí s přípravou, protože ona je věřící a chce se vdát v kostele. Během prvního setkání on hned vyjádřil svůj názor. Řekl, že rozhodnout se každý den zůstat po boku vlastní ženy je nejvyšší a nejnáročnější výzva a nejpevnější prověření vztahu bez pomoci a podmíněnosti zákonných a institucionálních norem. Co si o tom myslíte? NINO A LUCIANA Dnes je pro mnohé manželství zbytečným nátlakem, kulturní opatření, které je vzdálené od přání spojit život s milovanou osobou. Touha vyjádřená mladým mužem nevolit manželství, ale hledat lidské důvody své pravdivosti ( má větší cenu, říká, každý den obnovit rozhodnutí žít společně, než tak činit kvůli úctě k zákonu ), odráží dnešní velmi silnou subjektivní kulturu, sociální hodnotu dávanou všemu, co si jednotlivec myslí, jak žije a po čem touží. Mladí lidé vidí v této kultuře pozitivní aspekt emancipace od předchozích ustanovení, ale nemusí se stejnou jasností vidět, že důraz na já může zkreslit hodnotu my. Manželství je smlouva o společenství vytvořeném pro radost muže a ženy, není to dohoda, kterou je třeba zachovávat. Když se zdůrazňuje to, co chtějí jednotlivé subjekty, je to jako by chyběla důvěra v sílu smlouvy lásky, jako by chybělo vědomí, že touha usilovat o to, aby smlouva o společenství byla trvalá, má v sobě tvořivost a nepodmíněnost. Když dvojice zdůrazňuje hlavně osobní svobodu při výběru společenství s milovanou osobou, obrací se jen na sebe a ne na vztah. Vyžaduje sílu a stálost jen od sebe sama. Vztah lásky má však více energie než jednotlivec, pokud je život stálým obnovováním smlouvy. Jestliže dnes manželství mnoha lidí troskotá, není to kvůli nějakému negativnímu aspektu obsaženému v manželském slibu, ale kvůli těžkostem sladit hodnotu jednotlivce s hodnotou vztahu. Je možné, aby manželství neztroskotalo: jestliže si neodporuje osobní svoboda a vzájemná láska, jestliže dochází k pochopení, že říci ano vzájemné lásce zvyšuje osobní svobodu, protože to podporuje zralost já. Období přípravy na manželství umožňuje prohloubit toto dozrávání já v my tím, že může být cenným přínosem pro sociální růst a citový vztah mladé dvojice. A to nehovoříme o síle a milosti, kterou pro věřící přináší svátost manželství. MADDALENA PETRILLO TRIGGIANO NOVÉ MĚSTO / 9

10 2/2007 SPIRITUALITA JEDNOTY ZNOVU SE EVANGELIZOVAT CHIARA LUBICHOVÁ Dnes se často hovoří o křesťanství jako o sociálním poselství. A je to krásné a je to správné, že se věnuje pozornost tomuto jeho aspektu. Jelikož se Bůh stal člověkem, je jasné, že se zajímá o všechny naše záležitosti. Život Krista je ostatně celý příkladem sociálního cítění. Je třeba ale připomenout, že to, co zvěstoval, je také a především duchovní poselství. My křesťané své víře nesmírně ubližujeme. Máme odvahu někdy milovat Boha a naše bližní, být trošku dobří a čestní. Nezřídka se modlíme: zkrátka vedeme život, který má nesporně příchuť křesťanství. Ale existují pravdy, na které myslíme velmi málo, anebo přiznejme si to téměř nikdy, anebo jen tehdy, když jsme k tomu nuceni... Foto: Anna Paula Meier I mně se občas stává a považuji to za skutečnou milost že se mi otevřou oči a uvědomím si jednu tak nádhernou pravdu, které se moje mysl může pouze dotýkat, protože ji nedokáže zachytit: je příliš velká. Přesto mě probouzí, burcuje, povzbuzuje a působí radost. Uvědomím si, kam jdu. Vzpomenu si, že mi bylo zvěstováno a věřím tomu celým svým bytím že, pokud dokáži plnit povinnosti, které mi Bůh ukládá, půjdu... do Ráje. Ráj! Ale myslíme na to? Uvědomujeme si, že tady neexistuje místo, kde bychom se usadili v životě nakolik je to jen možné bez obtíží, a že každý okamžik našeho života je novým krokem k jinému království, jiné zemi, vstříc vlasti, v níž budeme mít ryzí a plné štěstí, po kterém toužíme, stále a navždy? A co tam bude? Je lepší nepokoušet se o tom ani hovořit. Prázdným neskutečným sněním bychom tu realitu znetvořili. Bude... bude... Ráj! Dnes část společnosti protestuje. Dnes lidé rádi strhují masku. Schémata padají, pseudo nevydrží. Existuje všeobecná demytizace všeho a všech, kteří byli donedávna považováni za idol. Požaduje se autentičnost a pravdivost. A jestliže necháme během našeho života a současné generace působit Boží prozřetelnost, uvidíme, že se uskutečňuje to, co si myslí Ladislav Boros, spisovatel naší epochy. Poté, co udělal ostrou, tvrdou, ale realistickou analýzu vývoje myšlení a snah současných lidí, tvrdí: Soudobý člověk se nemůže považovat za moderního, jestliže se nesetká s Kristem. 1 Je to tak: autentičnost znamená pravdivost a pravda je On se vším, co přinesl, co přikazoval, s tím, co přislíbil, s místem, které nám připravuje ve svém království. To je skutečnost. Ale pokud se věci mají takto, jaká je to nedůslednost v našem životě, jaké obrácení hodnot vzhůru nohama! Jednáme tak, jako by už nebylo pravda, že tomu, kdo podniká dlouhou cestu k vlastnímu milovanému domovu, buší srdce v hrudi tím více, čím je blíž. Ale kdo je nakonec šťastnější? Dítě, či mla- dík, kteří musí čekat na zkoušku celého často dlouhého života s jeho radostmi, to ano, ale především s jeho nevyhnutelnými bolestmi, anebo zralý, či ještě spíše starý člověk, který se blíží k bráně plného objetí s Láskou, na zemi stále zmateně hledanou a tam zakrátko tváří v tvář nalezenou a navěky vlastněnou? Když se objeví první bílé vlasy, když unavené údy hrozí, že nezvládnou to, co dřív, když věk pokračuje a roků přibývá, jak to, že to všechno i v nás křesťanech vyvolává pocit melancholie, smutku? Můžeme to pochopit, jestliže to vše vnímáme jako první příznaky toho, že život končí. 10 / NOVÉ MĚSTO

11 ČLOVĚK SPIRITUALITA V DNEŠNÍ JEDNOTY DOBĚ 2/2007 Ale pokud tomu tak není protože tomu tak není, neboť to největší dobrodružství, kvůli kterému jsme se jednoho dne objevili na této planetě, má teprve začít jak ospravedlnit naše chování? Kam zmizela naše víra? Nezaujímáme materialistický postoj, který věří jen v to, čeho se dotýká a co vidí? Mé království není z tohoto světa 2, řekl Ježíš Pilátovi právě proto, aby se kromě jiného nebál, že ho připraví o trůn zde na zemi. Ach ne! Smrt existuje, ale potom je Život, plný život, který nikdy nekončí. A jestliže je zapotřebí zaplatit malou, anebo i velkou cenu za jeho dosažení, jak si to Foto: Veronika Demlová zaslouží! Podle stylu té doby prosťáček z Assisi, který to viděl jasně, opakoval: To, co mě čeká, je tak krásné, že je pro mě každá bolest potěšením. 3 Larva je ve své proměně ošklivá, ale potom z ní bude motýl. Podobně je to s námi lidmi. Čím více se nám zdá, že něco vypovídá o konci a smrti musíme si to připomínat o to víc nám to zvěstuje život. To je nejčistší pravda. Myslím, že se k ní musíme mnozí znovu obrátit, abychom šířili ve světě veselí a radostní poznání a moudrost, plody zkušenosti. A i kdybychom blízcí odletu a dni narození nedokázali říci nic jiného, než slova apoštola Jana, jež vyznáváme: Milujme se navzájem 4, promluvili bychom mnohem více a mnohem lépe než skrze všechny velké projevy našeho života, kdy nás provázelo mládí a síla; a prokázali bychom lidstvu, které ještě musí na cestě čekat, tu největší a nejzářivější službu. 5 LÁSKA, KTERÁ POKRAČUJE Když některý náš přítel nebo příbuzný odejde na věčnost, říkáme, že už není, považujeme ho za ztraceného. Ale není tomu tak. Když takto uvažujeme, kam se poděla víra ve společenství svatých? Nikdo se neztratil z těch, kteří vstupují k Bohu: jestliže má něco reálný smysl v bratru, který nyní má život změněný, ale ne odebraný 6, je to láska. Ano, protože všechno pomine. Pominou dokonce se scenérií tohoto světa i víra a naděje. Láska zůstane 7. Právě, láska, kterou nám náš bratr přinášel, opravdová láska, protože byla zakořeněna v Bohu, zůstává. A Bůh není tak málo štědrý vůči nám, že by nám odňal to, co nám On sám v bratru daroval. Nyní nám to dává jiným způsobem. A ten bratr, ti bratři nás mají nadále rádi takovou láskou, která už nemá výkyvy. Spíše my musíme uvěřit v tuto lásku našich bratří a prosit je o milosti pro nás, kteří jsme na cestě, zatímco my uděláme vůči nim svoji část: skrze skutek milosrdenství, který říká: modlete se za zemřelé. Ne, naši bratři se neztratili. Jsou tam, jako by odcestovali z domova, aby se odebrali na jiné místo. Žijí v nebeské vlasti a skrze Boha, v němž přebývají, se můžeme mít nadále navzájem rádi, jak nás učí evangelium. 8 ZKOUŠKA Kdyby Bůh duši ukázal všechny bolesti, které jí pro život připravil, v té chvíli by duše zemřela. Kdyby Bůh duši ukázal všechny radosti, které v životě zakusí, v té chvíli by duše zemřela. Bůh to ví, a proto dává po částech. Duše to neví, ale odevzdává se Bohu, který ji miluje. Život je důležitá cesta: je to zkouška! Právě to, co Ježíš ve mně vybudoval tady, zůstane navěky uchováno tam. Každý můj skutek, každý okamžik, každý můj dech se promítne do věčnosti! Každá minuta mého života zde podmiňuje Život! Ráj je dům, který stavíme tady, a bydlíme v něm tam. Proč se bojíme říci všem, že tady dole jen procházíme a tam nahoře zůstaneme navždy? Můj Bože, jaké tajemství je život, který jsi nám daroval, a jaké zkoušce (smrt) musí být podroben, aby dosáhl svého cíle, svého domova! Díky, že jsi přišel na zem, abys nám ukázal cestu, aby ses stal Cestou. My, ztraceni v tobě, budeme stále ve světle, i když budeme ponořeni do nejhlubší tmy. Díky, že jsi se narodil, žil a zemřel za nás 9, za mne. Zemřel! Ano, zemřel. Kdybys nezemřel, jak bychom dokázali čelit smrti? Naopak, i v té vrcholné chvíli budeme myslet na tebe a zemřeme s tebou. Bylo by zapotřebí vybrat si Ježíše, který umírá, jako ideál. Z toho by mohl pro mnohé vytrysknout nečekaný proud života. Tady dole je všechno hra: zkouška na život Tam. Hraj tu roli, kterou budeš mít Tam (Ježíše na tvém místě, ve tvém povolání), tehdy se tvůj život stane božským dobrodružstvím, které se uskuteční, když se zvěční Tam. Když budeš hrát špatnou roli, tu, která se líbí tobě, pak se falešná a mrtvá scéna zvěční Tam v marnosti všeho toho, k čemu jsi přilnula. CHIARA LUBICHOVÁ Dottrina spirituále, Mondadori 2001, L. Boros, Dio-uomo-mondo (Bůh-člověk-svět), Brescia 1970, str. 83; 2. Jan 18, 36; 3. Z první úvahy o svatosvatých stigmatech, Fonti francescane (Františkánské prameny), Assisi 1977, str. 1897; 4. srov. Jan 4, 7; 5. Scritti spirituali/2, ; 6. preface mše za zemřelé; 7. srov. 1 Kor 13, 8; 8. Scritti spirituali/2, str. 86; 9. Řím 5, 8. NOVÉ MĚSTO / 11

12 2/2007 CITADELA PŘED CENTREM V AIN AAR SE SHROMAŽĎUJÍ LIDÉ. JEDNO SRDCE A JEDINÁ RUKA Země cedrů stále usiluje o obnovu. Uvádíme zprávy o válce a míru, které jsme dostali z centra Hnutí fokoláre v Ain Aar v Libanonu. Nabil, muslim: V posledních týdnech jsme prožívali při útěku velmi tvrdé okamžiky. Dorazili jsme sem přes Sidone, kde jsme viděli lidi přijímat utečence, aniž by se zajímali o jejich náboženské vyznání: libanonský lid řekl své, ukázal, že je dítě velké civilizace. Miled, otec křesťanské rodiny: Chtěli jsme se uchýlit k sestřenici do nedaleké vesnice. Ale přijetí zde v Ain Aar na nás velmi zapůsobilo. Dříve jsme byli uzavření, teď se mění i moje žena. Já jsem mohl hovořit se svým synem o muslimech. A když jsme s nimi žili, opět je začal vnímat jako bratry. Carla, křesťanka: Prozřetelnost se projeví vždy v ten pravý okamžik. Je zapotřebí pár dětských bot? Zítra přijde. Jsou zapotřebí matrace? Najdeme je. Jsou zapotřebí sušenky. Dostaneme darem celý sáček. Khodr, muslim: Určité neštěstí lidi spojuje. Už jsem měl představu o tom, co je to láska, protože jsem byl vychován v křesťanské škole a s mým kamarádem křesťanem jsme četli on korán a já evangelium. Všechna náboženství vyzývají k lásce. Ale tady je láska žitý ideál: jednotlivý člověk je milován, protože je osoba, to přesahuje jeho náboženské vyznání. Rima, mladá křesťanka: Dnes se mezi námi narodila holčička, jejíž tatínek s babičkou přišli včera večer, i oni utekli, aby se dostali k mamince. Chtěli dát holčičce jméno Laure, jméno ženy, která je v Ain Aar přijala. Hasan, muslimský uprchlík, napsal ve své básni: Vím, že tato válka je jako každá válka/ bláznovství, které zaslepí srdce, uzavře cestu,/ ale každá slza, kterou vidím, věřím ještě,/ že z bahna zazáří jako diamant,/ který odstraní tmu a rozleje světlo. Hashem, muslim: Člověk má dojem, který nedokáže vyjádřit, když vidí vše krásné a dobré, co dostáváme: ze zla, které nás postihlo, jste dokázali vytáhnout to krásné a to dobré, co prožíváme zde. Lena, křesťanka: Dnes Laure, holčička, která se před dvěma dny narodila, přišla s maminkou do Ain Aar. Připravilo se pro ně velké přivítání: obrovský koš čokoládových bonbónů, zabalených dospělými i dětmi, výzdoba s dětskými obrázky, barevnými balónky. Nahla, mladá muslimka: Mé sestře se mělo narodit dítě. Daleko od domova jsme zažívali úzkost. Do které nemocnice 12 / NOVÉ MĚSTO LAURA, KTERÁ SVÉ PRVNÍ DNY PROŽILA V AIN AAR. půjde? Jaká rodina ji bude obklopovat? A lidé, kteří jsou zde, nám zajistili všechno. Zakusili jsme opravdovou rodinu. Kéž by byla malá Laure novou nadějí. Wissam, mladý muslim: To, co se mi nejvíce líbí, je noční bdění ve čtvrtek, kdy čteme křesťanské i muslimské texty o bratrství a míru a zpíváme. Zakoušíme něco zvláštního, duchovního. Ahmad, mladá muslimka: Včera na nočním bdění s mladými křesťany během čtení z posvátných knih jsem viděla, že všechna náboženství vyzývají k lásce. Včera jsme mohli uskutečnit něco, co jsme dlouho považovali za nemožné. Mohu za to poděkovat válce. Anne-Marie, křesťanka: Válka skončila a panuje ovzduší odjezdů. Ještě jednou se scházíme všichni společně. Nejprve pět šest holčiček pod sesterským vedením Ahmad čtou každá jednu větu o tom, co zažily: přijetí, mír, sjednocený Libanon. Suzanne, křesťanka: Když sem přišli, Aisha potřebovala léky. Koupila jsem jí je a postupně jsme se poznávaly. Dnes před jejich odjezdem mi někdo říkal: Aisha tě hledá, chce ti něco dát. Pomyslela jsem si: Ale co mi může dát, když nic nemá? Aisha mi pověsila na krk krásný náhrdelník z květů, který pro mne vyrobila. Byla jsem dojatá. Anna, křesťanka: V kapli v Ain Aar, když odjeli všichni hosté, jsme našli velkou svíci vínové barvy, jak hoří vedle svatostánku. Je to dárek rodiny malé Laure. Přáli si, aby svíce byla tak velká jako maličká! Marie-Noelle, křesťanka: Nepředstavovala jsem si, že bych s těmito lidmi mohla mít tak hluboký vztah. Měla jsem vůči muslimským zvykům hodně předsudků, a to mi bránilo, abych je hlouběji poznala. Stačilo, abych je začala mít ráda, a poznala jsem je: obohatila jsem se. Michel, mladý křesťan: I když jsme různého vyznání, každý z nás během těchto dní se trochu více přiblížil Bohu a pravdě. Bůh je Láska a jeho láska je silnější než všechno ostatní. Společný život během těchto dní nás naučil vážit si víry a způsobu uvažování druhého člověka. Cítili jsme, že takto můžeme dosáhnout míru. Bůh nám umožnil poznat autentický život křesťanů i muslimů. Pierre, křesťan: Během těchto poválečných dní je situace ještě nejistá a vycházejí najevo mnohé tragédie způsobené konfliktem. Mnoho lidí je bez práce, bez jakékoli naděje, a další se ocitli sami, ztratili někoho z příbuzných nebo dokonce celou rodinu. Ale země musí žít a my budeme pokračovat tak jako v Ain Aar. Sara, muslimka: Láska Boží nás dovedla sem, kde jsme byli přijati s láskou a vírou společenství. Doufám, až válka skončí, že zůstaneme jedno srdce a jediná ruka. Zpracoval PIETRO PARMENSE MILED POMÁHÁ PŘI PŘÍPRAVĚ OBĚDA PRO UPRCHLÍKY. Fota: archiv

13 ! TEOLOGIE JEDNOTY 2/2007 a zobecnil evangelizaci duší. Slovo života je totiž (univerzální) Evangelium oděné do slov: jako je opuštěný Ježíš (člověkem) Ježíšem, oděným do podoby člověka. I tento třetí aspekt Slova, spojený s opuštěným Ježíšem, ukazuje jeho trinitární hodnotu. Opuštěný Ježíš je způsob Božího bytí. Je to překlad trinitární zkušenosti do lidské řeči, kdy se každá ze tří božských osob ve vzájemném vztahu z lásky zapírá, aby potvrdila ostatní dvě. Ježíš, který vychází z Trojice, nám právě ve chvíli opuštěnosti zjevil, že každá ze tří božských osob žije pro druhé dvě, v druhých a z druhých. V Trojici existuje vzájemné darování, přijímání, přináležení a láska. Identita každé osoby je vyjádřena v tom, jak potvrzuje druhé dvě. Protože Slovo, plně zjevené v opuštěnosti, ukazuje, co je láska, a sděluje to lidem, je schopno mezi námi vytvářet jednotu po vzoru jednoty v Trojici a účast na této jednotě. (pokračování) FABIO CIARDI 28. Dopis ze 17. srpna Druhý Vatikánský koncil znovu potvrdil tuto pravdu a označil Boží Slovo za spojující prvek Božího lidu. Lumen Gentium připomíná, že Kristus povolal ze Židů i z pohanů lid, který by ne podle těla, nýbrž v Duchu vytvořil jednotu a byl novým Božím lidem. Neboť ti, kteří věří v Krista, kdo se znovu narodili slovem živého Boha (srov. 1 Petr 1, 23), ne z pomíjejícího, ale z nepomíjejícího semene, ne z těla, ale z vody a Ducha svatého (srov. Jan 3, 5 6), ti nakonec vytvářejí vyvolený rod, královské kněžstvo, národ svatý, lid Bohu patřící jako vlastnictví (...), který kdysi nebyl jeho lid, teď však je to Boží lid (1 Petr 2, 9 10). (č. 9). I v Presbyterorum ordinis čteme: Boží lid se shromažďuje nejprve slovem Boha živého (...). Protože nikdo nemůže být spasen, dokud by dříve neuvěřil (...) Neboť slovo spásy víru v srdci nevěřících vzbuzuje a v srdci věřících živí, vírou vzniká a roste shromáždění věřících podle slov apoštola: Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. (Řím 10, 17) (č. 4) 30. Dopis z konce června Nové přikázání v sobě nese tajemství smrti a života. Když ho žijeme, vytváříme společenství, protože nás v Kristu činí schopnými zemřít jeden pro druhého. V tom, jak máme milovat, je v novém přikázání uzavřeno tajemství Krista, jenž dává život. Ukazuje křesťanský způsob, jak milovat, který znamená žít jednotu vzájemné lásky, a trinitární způsob: Milujte se navzájem. 32. Cit. in H. de Lubac, Exegese medievale, Aubier, Paris 1959, vol I/1, s. 326, č Chiara Lubichová vícekrát vysvětlovala, jak chápe vztah mezi Opuštěným a Trojicí: srv. Il grido, Citta Nuova, Roma Cit. v A. Pelli, L abbandono di Gesu e il mistero del Dio Uno e Trino. Un interpretazione teologica del nuovo orizzonte di comprensione aperto da Chiara Lubich, Citta Nuova, Roma 1965, ss Chiara v nevydaném textu poznamenává: Zdálo se mi, že chápu, že v každém slově Písma je přítomen Ježíš zemřelý a zmrtvýchvstalý: v negativní části slova je přítomna a vyjádřena Ježíšova smrt, v pozitivní jeho vzkříšení. Na druhé straně sama Ježíšova existence, prožitá v dokonalé lásce k Otci a k lidem, byla celá smrtí a vzkříšením: pozemským výrazem a zjevením toho, co je a není tirnitární láska. Jiná její plodná úvaha říká, že jelikož Písmo (lidsky řečeno Boží slovo) vyjadřuje tajemství vtělení (Slovo učiněné tělem), v každém slově v Evangeliu můžeme vidět lidský rozměr Ježíše, který přijal od Marie, a božský rozměr, který nese Vtělené Slovo. Škola Abba Slovo jako láska a přítomnost Boží pod povrchem věcí. 3. ČÁST TRINITÁRNÍ ČTENÍ O JEDNÉ ZKUŠENOSTI Slovo nejen přivádí Krista do srdcí jednotlivých věřících, ale i mezi ně, sjednocuje je. Jsme sjednoceni ve jménu Páně, když prožíváme Slovo, které nás sjednocuje, napsala Chiara už v létě Slovo tím, že všechny sjednocuje v jednoho Krista, dává vznik církvi. Je to svátost jednoty. Je schopna vytvořit lidskou rodinu, nahradit příbuzenské vazby vazbami Slova Božího (srov. Lk 9, 19 21). Není náhoda, že první rys, který charakterizuje jeruzalémskou křesťanskou obec je neúnavné naslouchání Božímu Slovu (srov. Sk 2, 42), protože tím, že Boží Slovo vytváří společenství věřících, vytváří jednotu víry a lásky, srdcí a duší, z níž pramení další charakteristické rysy: bratrské společenství, modlitba, lámání chleba. Slovo je první vazbou společenství svatých. 29 V žitém Slovu je tedy tajemství jednoty, schopné překonat jak vzdálenosti, tak i jakékoli jiné překážky kulturní, jazykové, společenské... I když budeme daleko od sebe, napsala Chiara v jednom dopise z roku 1949, bude nás spojovat Světlo, nepostřehnutelné smysly a neviditelné světu, ale milé Bohu (...) více než co jiného, totiž Slovo Života. 30 To je aktualizace plánu Boha, který poslal na zem své Slovo, chce všechny spojit v jedno a dát účast na svém životě Boží Trojice. I tento druhý aspekt, totiž zkušenost Slova jakožto původce společenství, nese viditelnou stopu působení Boží Trojice. Společenství zrozené ze Slova žije lásku, v níž je podstata Slova a jež vrcholí ve slovech, která jsou jeho shrnutím, v přikázání vzájemné lásky (srov. Jan 13, 34; 15, 17). V tomto svém a novém přikázání, které Ježíš přinesl z nebe, překládá do lidské řeči Boží zákon jednoty v Trojici. Milovat se navzájem v Kristu tak, jako miloval on, znamená žít každý za sebe i společně Boží lásku na zemi jako štěpy na kmeni života Trojice. Vzájemná láska je účast lidí na jednotě Boží Trojice. Proto je církev společenství, jednota. Slovo může toto všechno působit, protože je to Slovo Boha, který je Láska a má v sobě plnost lásky, což je jednota. To vysvětluje, proč bylo při oné zvláštní zkušenosti v roce 1949 každé slovo z Písma vnímáno jako láska. V každém slově je Kristus, který ve svém velikonočním tajemství sděluje Boží život. Z toho plyne i chápání Slova jako výrazu velikonočního tajemství. IV. I. NOVÉ MĚSTO / 13

14 2/2007 TEOLOGIE JEDNOTY OPUŠTĚNÝ JEŽÍŠ, SLOVO PAR EXCELLENCE Chiara pochopila, že každé slovo v Evangeliu je Boží slovo. Zakusila, že protože je Bůh láska, každé jeho slovo je láska. A nalezla v každém slovu lásku. Ale není větší lásky, než dát život za své přátele. Proto je opuštěný Ježíš výrazem největší lásky, výrazem největší bolesti a tudíž i největší lásky. Je-li každé Boží slovo láska, opuštěný Ježíš, který je láskou par excellence, je i Slovem par excellence, slovem, které vyjadřuje lásku, vyjadřuje Boha, který je láska, a tím vysvětluje i všechna Boží slova. V Něm se naplňuje zjevení všech slov a Bůh se v něm zcela dává. I nové přikázání vzájemné lásky má za vzor krajní lásku: jako jsem já miloval vás. 31 I toto nové chápání Slova je plodem zkušenosti onoho léta 1949, na které Chiara vzpomíná takto: Opuštěný Ježíš se nám zjevil jako slovo par excellence, slovo zcela vyslovené, slovo dokořán otevřené. Dále píše: Nikdy není Ježíš živějším slovem, než když na kříži volá Bože můj, Bože můj... Tam mluví Láska, tam Ježíš sděluje lásku, která je Bůh. Proto, pokračuje, je On slovem Božím. Kdo na něj hledí zrakem srdce, najde... čisté Evangelium. Dlouhá křesťanská tradice již vícekrát zdůrazňovala vztah mezi Slovem a velikonočním tajemstvím a ukazovala, že zde se nachází vrchol zjevení a naplnění Písma. Církevní otcové a spisovatelé ukazují na symbolismus Apokalypsy, kde je Beránek zobrazen jako oběť (=mrtvý), ale stojící na nohou (=vzkříšený), jak otevírá zapečetěnou knihu. Jedině On, díky svému tajemství smrti a vzkříšení může naplnit zjevení. Origenés vidí otevření knihy v otevření boku Ukřižovaného kopím jednoho z vojáků (Jan 19, 34 35). Kdyby nebyl býval Ježíš proboden, kdyby z jeho boku nebyla vyšla krev a voda, ještě bychom žíznili po Božím Slově. 32 Svatí hleděli na Ukřižovaného jako na otevřené Evangelium, kde mohou číst o moudrosti. I když se Chiara drží v této tradici, jde přímo k jádru velikonočního tajemství, k okamžiku Ježíšovy opuštěnosti na kříži. (srov. Mt 27, 46; Mk 15, 34) Pochopila, že Opuštěný je velkorysým a naplněným slovem, protože je jako okno otevřené dokořán, vedoucí přímo ke zdroji Slova. Ve výkřiku Ježíše na kříži se zjevuje a zúčastňuje Trojice: Ježíšova vzdálenost od Otce připomíná věčné zrození Slova, které Otec v sobě vyslovuje. 33 Každé slovo Evangelia je v tomto výkřiku obsaženo a skrze něj má účast na dialogu Otce a Syna v Duchu. Chiara dává příklad v jedné mimořádně působivé pasáži, kterou je vhodné na tomto místě citovat celou: Kdybychom si připomněli každou Ježíšovu výzvu, uvedenou v Evangeliu, viděli bychom, že je v tuto chvíli (na kříži, pozn. překl.) také všechny žil. Evangelium žádá, abychom milovali Boha celým srdcem, celou myslí, celou svou silou? Opuštěný Ježíš je vzorem pro ty, kteří jej takto milují (...). On totiž miluje Boha i tehdy, když se od něj cítí opuštěn. Odevzdává se Bohu, který ho opouští. Opuštěný Ježíš je dokonalým vzorem pro všechny chudé v duchu, je tak chudý, že nemá takřka ani Boha, už ho nevnímá. Opuštěný Ježíš v sobě může zopakovat všechna blahoslavenství. Hlavně v tomto okamžiku je nejvýše milosrdný, v tuto chvíli dává všechno své milosrdenství, zde hladoví a žízní po spravedlnosti, zde se zdá, jako by byl tajemným způsobem pronásledován i ze samotného nebe; zde obdivujeme jeho mírnost a tichost, když je odtržen i od toho nejsvětějšího a nejbožštějšího, co má. Opuštěný Ježíš je vzorem sebezapření a evangelního umrtvování. On není totiž umrtven jen navenek, tím že je ukřižován, ale je umrtven i v duši. Ve své duši se určitým způsobem vzdává toho, co je mu nejdražší, totiž svého spojení s Bohem. (...) Opuštěný Ježíš, který poté, co zanechal na zemi svoji matku ostatním, takřka ztrácí Otce, znovu v sobě prožívá nejvznešenějším způsobem slova: Nedovede-li se zříci svého otce a matky... i sám sebe. (Lk 14, 26). Evangelium říká: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. (Jan 12, 24) Opuštěný Ježíš je skutečně takové zrno, které zemře, ale nezůstane samo, protože jako plody přináší Boží lid, totiž církev. Opuštěný Ježíš je vzorem pro toho, kdo důvěřuje: Vzchopte se, já jsem přemohl svět! (Jan 16, 33) Nikdo totiž neměl větší důvěru než On, když se opuštěn Bohem, Bohu svěřil: opuštěn láskou, svěřil se lásce. Opuštěný Ježíš je vzorem pro ty, kteří chtějí oslavit Boha: Ježíš ve své opuštěnosti úplně popřel sám sebe a skutky potvrdil, že Bůh je všechno. (...) Opuštěný Ježíš se v tu chvíli jeví jen jako člověk, nikdy předtím nebyl člověku tak blízko a nikdy předtím mu ještě neukázal, že ho miluje jako sám sebe: Miluj svého bližního jako sebe samého. (Mk 12, 31) A zároveň nikdy nebyl tak blízko Otci, to pro jeho lásku umírá, a umírá takto. Když tedy v lásce k Bohu a k bližním je zákon i proroci (Mt 7, 12), naplnil Ježíš v opuštěnosti vrchovatě všechna Boží přání a přikázání. 34 Z tohoto pohledu na Opuštěného Ježíše jako naplnění každého slova v Evangeliu vyplynulo další porozumění Evangeliu. Ve světle skutečné přítomnosti Krista ve Slově pochopila Chiara, že Slova Písma mají rozměr Vtěleného Slova: kenosis (sebezmaření) a oslavení (srov. Flp 2, 6 11), z nichž první vrcholí v opuštěnosti Otcem a ve smrti a druhý ve vzkříšení a nanebevstoupení. Každé slovo Evangelia, které nám Ježíš předkládá k prožívání, každé jeho učení, vysvětluje Chiara, obsahuje část toho, co můžeme nazývat negativní. Je to askeze, která v tom, že vybízí k sebeumrtvování, připomíná a jistým způsobem obsahuje kenosis Vtěleného Slova. Pozitivní část naopak ukazuje, jaké plody nese prožívání slova, připomíná a obsahuje jeho vzkříšení. Slova,blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha (Mt 5, 8) v sobě například mají,negativní rozměr zřeknutí se, umrtvení, které vyžaduje život čistého srdce, a,pozitivní rozměr vidění Boha. Jako tato slova, i všechna ostatní obsahují samotného Krista v jeho božsko-lidské přirozenosti, v jeho tajemství smrti a vzkříšení. Můžeme v tom vidět téměř dialog lásky uvnitř každého slova v Evangeliu, odlesk dialogu lásky uvnitř Trojice, kde se každá z božských osob téměř popírá, aby potvrdila ty druhé. 35 Později bude vyprávět, že toto porozumění vztahu mezi opuštěným Ježíšem a Slovem se stalo právě tím, co jí umožnilo zakusit ve všech slovech lásku: Právě opuštěný Ježíš nám umožnil pochopit, že v každém slovu Evangelia je obsaženo Evangelium celé. A tento fakt nám velice zjednodušil život II. III. 14 / NOVÉ MĚSTO

15 2/2007 SLOVO ŽIVOTA NA ÚNOR 2007 se starat o své děti... A Bůh bude myslet na rozmotání toho klubka, na útěchu toho, kdo trpí, na vyřešení nečekané okolnosti. Chiařina úvaha končí slovy: Je to práce ve dvou v dokonalém společenství, které od nás žádá velkou víru v lásku Boha k jeho dětem a dává Bohu možnost, aby skrze naše jednání mohl mít důvěru v nás. Tato vzájemná důvěra činí zázraky. Uvidíme, že tam, kam jsme nedošli, přišel opravdu někdo jiný, kdo jednal mnohem lépe než my. Hrdinský skutek důvěry bude odměněn: náš život, omezený na určitou oblast, získá nový rozměr; budeme si připadat spojeni s Nekonečnem (...). A bude ještě více zřejmé, že jsme opravdu děti Otce, který všechno zmůže, protože jsme to zakusili. 2 POŽEHNÁN BUĎ MUŽ, KTERÝ DOUFÁ V HOSPODINA. (JER 17, 7) Nejrozumnější je svěřit svůj život do rukou toho, kdo nám ho daroval. Ať se stane cokoliv, můžeme se na Něj slepě spolehnout: On je Láska a přeje si naše dobro. Když prorok Jeremiáš pronesl toto požehnání, použil přirovnání oblíbené v biblické tradici: strom zasazený u potoka s dostatkem vody. Neobává se horka, jeho kořeny jsou dobře zavlažovány, listy má stále zelené a nese plody. Kdo naopak vkládá svou naději mimo Boha ať jde o moc, bohatství, vlivné známosti je přirovnáván ke keři ve vyprahlém, slaném terénu, který chřadne a nenese plody. Kresba: Petr Ettler POŽEHNÁN BUĎ MUŽ, KTERÝ DOUFÁ V HOSPODINA. Obracíme se na Hospodina, když jsme v krajní, zoufalé situaci, jako je nevyléčitelná nemoc, nesplatitelný dluh, hrozící nebezpečí života... Je to pochopitelné. Víme, že to, co je pro lidi nemožné, je pro Boha možné. Ale pokud je pro něj všechno možné 1, proč se k němu neutíkat v každém okamžiku života? Slovo života nás vyzývá k trvalému společenství s Hospodinem, které znamená víc než prosby, s nimiž se máme na něj obracet, protože neustále potřebujeme jeho pomoc. Požehnaný je ten, kdo nalezl radost a plnost života, kdo s ním vytváří důvěrný vztah, který vyvěrá z víry v jeho lásku. On, Bůh blízký, který je nám bližší než my sami, kráčí s námi a zná každý záchvěv našeho srdce. S ním můžeme sdílet radosti, bolesti, starosti, plány... Nejsme sami ani v těch nejtemnějších a nejobtížnějších okamžicích. Můžeme mu plně důvěřovat. Nikdy nás nezklame. POŽEHNÁN BUĎ MUŽ, KTERÝ DOUFÁ V HOSPODINA. Chiara Lubichová říká, že tuto důvěru je možné vyjádřit slovy pracovat ve dvou. Někdy nás přepadají kvůli tomu, čemu se nemůžeme přímo věnovat, tak trýznivé myšlenky, že je pro nás obtížné plnit dobře to, co od nás žádá Boží vůle v dané chvíli. Chtěli bychom být nablízku drahé osobě, která trpí, prochází zkouškou nebo je nemocná. Chtěli bychom vyřešit komplikovanou situaci, jít pomáhat lidem postiženým válkou, uprchlíkům, hladovějícím... Připadáme si bezmocní! V té chvíli se projeví důvěra v Boha, která někdy může být až hrdinská. Chiara uvádí příklad: V té záležitosti nemohu udělat nic (...). Dobrá, udělám to, co ode mne v tuto chvíli chceš: dobře studovat, dobře uklidit, dobře se modlit, dobře POŽEHNÁN BUĎ MUŽ, KTERÝ DOUFÁ V HOSPODINA. Rina, která je již řadu let nucena žít doma, vypráví: Zvoní telefon. Je to paní pokročilého věku jako já, které už nějakou dobu posílám Slovo života. Bratr umírá a ona neví, co má dělat. Jsou prázdniny a je obtížné najít někoho, kdo by se mu mohl věnovat, tím spíše, že v posledních letech se stal bezdomovcem... Cítila jsem bolest své přítelkyně a zároveň stejnou bezmocnost jako ona. Co mohu dělat, když bydlím tak daleko, upoutaná jen na svou židli? Ráda bych jí řekla alespoň nějaká slova útěchy, ale nic mě nenapadá, ani toho nejsem schopna. Nezbývá mi nic jiného než ji ujistit, že budu na ně myslet a modlit se za ně. Večer, když se všichni vrátili z práce domů, společně svěřujeme tuto situaci Bohu a vkládáme do jeho srdce své obavy a nejistoty. V noci jsem se probudila a znovu si představovala toho opuštěného, toho umírajícího bezdomovce. Usnula jsem a opět jsem se probudila. Pokaždé se obracím na Otce: Je to tvůj syn, nemůžeš ho opustit. Postarej se o něj. Za několik dní nato volá moje známá a říká, že potom, co se mnou tenkrát hovořila, cítila velký pokoj. Víš, že jsme ho mohli odvézt do nemocnice? Pomohli mu, zmírnili jeho bolesti. Byl očištěn utrpením, byl připraven. Zemřel pokojně, když přijal eucharistii. V mém srdci zavládla vděčnost a ještě větší důvěra v Hospodina. P. FABIO CIARDI A GABRIELA FALLACARA 1. Srov. Mt 19, 26; 2. Chiara Lubichová, Scritti Spirituali/2, Città Nuova, Řím 1997, str NOVÉ MĚSTO / 15

16 2/2007 ŽIVOT ZE SLOVA REÁLNÉ, NE TEORETICKÉ SPOLEČENSTVÍ Hlavním nepřítelem kněze dnes není sekularizovaná kultura, ale samota, říká kněz, novinář z Madridu. Ze zkušenosti svých sedmnácti let kněžství jsem pochopil, že povolání není vysada, ale milost: není založeno ani na samotě a odříkání, a už vůbec ne na zřeknutí se rodiny. Během těch let, nejprve ve farnosti, a potom v pastoraci médií, jsem si uvědomil, že hlavním nepřítelem kněze není hlavně sekularizovaná kultura, ale samota, alespoň ve Španělsku. Existuje určité sociální a kulturní odsunutí na okraj společnosti: pohlíží se na nás jako na divné bytosti. Ale tyto obtíže zmizí, když najdeme i přes svá omezení sílu reálného, ne teoretického společenství. Tato zkušenost převyšuje jakýkoli jiný lidský cit. Některým kněžím přichází tato životadárná síla z různých zdrojů. Mně tak jako mnoha dalším přišla díky účasti na životě církevního hnutí, jehož spiritualita odpovídá spiritualitě společenství, kterou nám předložil Jan Pavel II. V Hnutí fokoláre jsem zakusil, že naše specifičnost není nemít rodinu, ale žít rodinu reálně a konkrétně mezi kněžími a laiky, kde je vzájemná důvěra založena na Bohu. Vzpomínám si na jeden den v prvních letech mé služby. U vchodu do školy, kde jsem učil náboženství, mě jeden chlapec na veřejné ulici tvrdě napadl před rodiči a žáky. Přišel jsem domů a byl jsem na dně. Nikdy jsem nepomyslel, že bych za své sebedarování mohl obdržet takovou odměnu. Když jsem si uvědomil, že se dostávám do krize, rozhodl jsem se, že nebudu čekat, až se kněží z Hnutí, s nimiž žiji, vrátí domů. Věděl jsem, že slaví mši v centru města, a tak jsem jim šel naproti. Všechno jsem jim vyprávěl a plakal jsem. Dříve než cokoli řekli, stačil jejich pohled, aby se smutek a pochybnosti ode mne vzdálily. Domů jsme se vrátili radostní, protože naše jednota byla silnější než jakýkoli problém. Jasně jsem pochopil, že díky takovému životu stojí za to být knězem. Po návratu z kněžské školy v Loppianu, která navždy poznamenala mou osobnost, mě biskup požádal, abych studoval žurnalistiku, a potom mi svěřil zodpovědnost za pastoraci médií v diecézi. Nyní mám každý den možnost žít konkrétní společenství na úrovni diecéze, když se snažím milovat každého člověka, každou komunitu, každé povolání, každé charizma a každou iniciativu a když šířím prostřednictvím tisku, rádia, internetu a televize Boží dary přítomné a působící v církvi. Mám možnost vést dialog se světem komunikace a kultury, který je velmi sekularizovaný, ale velmi citlivý na ochotu naslouchat, povzbuzovat a doprovázet. Nakonec jsem se v těchto letech naučil být knězem mezi mladými novináři, vytvořil jsem s nimi skupinu, která čerpá ze spirituality jednoty, kde společně zjišťujeme, že tajemstvím komunikace je společenství, protože pokud lidé směřují k médiím, je to proto, že chtějí být začleněni do společnosti a nakonec i proto, že chtějí milovat a být milováni. Všechno to prožívám v radosti. Jaké je tajemství? Jednota s kněžími a laiky z Hnutí fokoláre ve Španělsku: to je pramen, skrze který mě chce Ježíš sytit sebou. MANUEL MARIA BRU ALONSO Fota: Veronika Demlová BRATRSKÉ NAPOMENUTÍ Jen v prostředí bratrského společenství je možné prožívat život v celibátu v plnosti. A pomáháme si také jasným a odvážným rozhodováním čelit výzvám, které to přináší. Upřímně o tom hovoří následující zkušenost. Před patnácti lety jsem začal působit jako kaplan v nové farnosti spolu s dalším knězem. Žili jsme spolu na faře. Kromě jiného jsem se naplno pustil do práce s mládeží. Téměř všichni byli dost vzdáleni od života církve, a tedy nepřistupovali ke svátostem. Mezi nimi byla jen jedna dívka, která chodila do kostela a které jsem mohl navrhnout, abychom se společně snažili žít podle evangelia a pro jednotu mezi těmi mladými. Konečně říkal jsem si je tady někdo, kdo sdílí mé ideály. Spolu jsme připravovali mnoho iniciativ. V určitou chvíli jsem si ale všiml, že už nejsem vůči té dívce úplně spontánní. Jinými slovy: trochu jsem se zamiloval. Hovořil jsem o tom s mým kolegou a dalšími přáteli ve fokoláre. Dali mi dobré rady, co mám dělat, abych si zachoval odstup, a na druhou stranu se nebál. Jednoho krásného dne mi během bratrského napomínání jeden kněz mého fokolare řekl: Antone, mám dojem, že jsi na tu dívku příliš citově navázán. Lekl jsem se, připadal jsem si jako přistižen při činu. Ale v nejhlubším nitru jsem věděl, že má pravdu, i když mě jiný bratr hájil. Zanedlouho nato ke mně přistoupila jedna fokolarínka, která mě velmi dobře zná, a řekla mi naprosto otevřeně: Antone, není dobré prodat tvé povolání za talíř čočky. Znovu jsem se strašně lekl toho, že i ona poznala mé rozpoložení. Pak jsem si uvědomil, že málokdy mě někdo měl rád tak jako ta fokolarínka, když se odvážila říci mi tato slova. Uvědomil jsem si, co riskuji, a rozhodl jsem se přerušit tento vztah do všech důsledků. Po tomto kroku jsem se cítil jako Jakub, když byl zraněn v zápase s Bohem. Zmatek, který jsem předtím prožíval, se změnil v hlubokou zkušenost, že mě Ježíš miluje právě v tomto pádu. A otevřel mi srdce pro ty, kteří se v životě zmýlí. ANTON BERKLEY 16 / NOVÉ MĚSTO KNĚZ VE SPOLEČENSTVÍ RODIN.

17 Z HNUTÍ FOKOLÁRE 2/2007 CITTA NUOVA, PROJEKT BRATRSTVÍ Fota: Giuseppe Distefano a Michele Zanzucchi Končí rok, kdy časopis Citta Nuova (Nové město) oslavil půl století řadou setkání komunit Hnutí a všude učil vděčnosti a lásce. Publikum z různých koutů Itálie naplnilo elegantní renovovaný sál Sala Umberto v historickém centru Říma. Výběr divadla, které stojí mezi náměstím turistiky a módy Piazza Spagnola a politickými institucemi v palácích Chigi a Montecitorio, nebyl náhodný. Setkání muselo být tam, kde pulzuje srdce města. Padesát let je úctyhodný výsledek pro kteroukoli iniciativu. Tím spíše pro vydavatelskou činnost. Časopis vznikl z nevídaného nadšení a přesvědčení několika průkopníků, avšak bez manažera, který by ho řídil, i bez bankovních účtů, které by jej podporovaly. I přesto rostl bez velkého halasu, šířil se díky samotným čtenářům, kteří si byli vědomi toho, že se jedná o výjimečnou alternativu v oblasti informací. Mnohé osobnosti hovořily o pondělí 13. listopadu jako o oslavách. Redakce měla skromnější záměr: znovu projít historii časopisu a vydavatelství, a tím dojít k tomu nejcennějšímu, k reflexi. A snažila se to udělat střídmě. Měla k tomu důvod, totiž úzkostnou a nekonečně vděčnou vzpomínku na tvůrkyni všeho, na Chiaru Lubichovou, hospitalizovanou v té době v nemocnici Gemelli. Co může Citta nuova říci dnešním lidem? Je to projekt, který má vyjádřit univerzální bratrství. To je více než aktuální výzva v bouřlivém začátku nového tisíciletí, kdy se předpovídají střety civilizací, šíří se radikální terorismus a pokračují války a boje. Dva kulaté stoly svým zaměřením i formou zdůraznily jak základy kultury jednoty, která vychází z charizmatu Hnutí fokoláre, tak i úlohu dialogu skrze vzájemné poznání účastníků, který se stal prostředkem uvolnění napětí a ocenění různorodosti. Ve třetí části programu měli náš časopis analyzovat odborníci a vědci z oboru komunikací. Vystavili jsme se sice riziku, že při slavnostní příležitosti ztratí kritický přístup, ale přednesená hodnocení byla podložena argumenty. Jubilejní rok posiluje vědomí zodpovědnosti, kterou jako komunikační prostředek máme na poli italské vydavatelské činnosti ve službách nadějí občanské i církevní obce. Budoucnost časopisu navazuje na prvních padesát let a zůstává věrná svým počátkům, protože v díle Ducha Svatého je to, co se děje na počátku, bohatým prorockým semenem, obsahujícím celou budoucnost. Ke kořenům jsme se chtěli vrátit během tohoto roku, znovu pročíst Chiařiny texty v časopise, vydat se s naší redakcí na pouť do vesničky Tonadico na úpatí Dolomitů, abychom poznali místa, která byla před půl stoletím 14. července svědkem vydání prvního čísla na rozvrzaném lihovém cyklostylu. NEPŘEDVÍDANÉ GIRO D ITALIA Cyklistický okruh vždy končí v Miláně. Okružní jízda Citta nuova v roce 2006 končila v Římě, v sídle redakce časopisu. Během roku proběhlo patnáct setkání v patnácti městech, pořádaných místními komunitami Hnutí fokoláre. Záměrem bylo přiblížit široké veřejnosti pohled na život a na svět, který pramení z charizmatu jednoty, na základě úvah o velkých tématech dneška. Novináři z časopisu a experti z různých oborů vedli dialog před velmi aktivním publikem, které tvořili univerzitní profesoři, podnikatelé, umělci, politici a místní zastupitelé, katoličtí biskupové i představitelé jiných vyznání a mládež. A také mnoho obyčejných lidí, většinou z Hnutí, kteří usilují o jednotnou a solidární Itálii. Rok 2006 byl pro časopis významný. V redakci jsme nečekali, že bude tak bohatý. Bohatý na poznání nových lidí, na uskutečňování plánů, na výsledky, dohody, přínosy, nové příležitosti k růstu a k šíření zvěsti, která je naším smyslem života, směrem ke stále širší veřejnosti. NOVÉ MĚSTO / 17

18 2/2007 Z HNUTÍ FOKOLÁRE SEMENO A ROSTLINA 50 let historie: počáteční inspirace Chiary Lubichové, příznaky, protagonisté, výzvy. Náš časopis může být definován také jako projekt bratrství. Já jsem se k němu dostal v létě roku 1959, kdy jsem přijal pozvání jednoho přítele, abych strávil krátkou dovolenou v Dolomitech, a zastavil jsem se ve Fiera di Primiero právě v době, kdy zde probíhalo setkání Hnutí fokoláre. Nebyl jsem o ničem informovaný a více než několik promluv, které jsem vyslechl, na mne zapůsobilo svědectví, které tito lidé přinášeli prostým chováním, přijetím a skutečným bratrstvím. Vrátil jsem se domů s jistotou, že jsem se setkal s živou církví, a s touhou lépe ji poznat. Kolem sebe jsem však odpověď nenalézal. Na pomoc mi přispěl až časopis o několika stránkách, který jsem dostal do schránky. Někdo si zřejmě poznamenal moji adresu a výtisk mi poslal. Bylo to Citta nuova. Zjistil jsem, že je plně v souladu s tím, co jsem osobně zakusil, a konec nitky klubka, které se mi ocitlo v rukou, jsem už nepustil. Právě před třemi lety, 14. července 1956, v úvodníku prvního čísla tištěného na cyklostylu, psala Chiara Lubichová: Vychází Citta nuova, periodikum určené těm, kteří dokážou ocenit i nejmenší zprávičky, protože žijí ve světě, kde má almužna vdovy větší hodnotu než hory přenášené bez lásky. Přejeme si, aby tento časopis dokázal dostát své funkci spojit všechny v tomto městě, a kdoví, zda se nestane semenem časopisu, který nás bude spojovat, až se vrátíme do našich domovů! Z tohoto semena vyrašila rostlina, která velmi rychle vyrostla. Chiara určila, kudy se bude vydávání časopisu ubírat. A od té doby nikdy nechyběl její příspěvek. Hlavně duchovní texty, ale i podrobné úvahy o zásadních událostech, kterými lidstvo prochází. A dnes, v padesátém ročníku časopisu: Jak nevzpomínat na radost, když přišel časopis, ptá se Chiara v úvodníku prvního čísla jubilejního roku, jak nevzpomínat na jeho průkopníky? I nám se hluboce vtiskli do myslí a srdcí. Igino Giordani, mezinárodně proslulý spisovatel a novinář, byl od roku 1959 až do své smrti naším renomovaným ředitelem. Pasquale Foresi, který podporoval časopis v jeho počátcích a po léta byl ústřední postavou tiskové sekce Hnutí fokoláre, stále spolupracuje na článcích. Spartaco Lucarini, který za devatenáct let své práce zodpovědného ředitele doširoka rozevřel obzory časopisu. Články Gina Lubicha byly jedny z nejčtenějších, díky jeho schopnostem a velkému smyslu pro lidskost. Vědecké příspěvky Piera Pasoliniho nadále přispívají k dialogu vědy a víry. Giuglielmo Boselli, náš poslední ředitel, zasvětil časopisu celý život a byl jeho duší až do své smrti před pěti lety. Dostali jsme skutečně úžasné a zároveň závažné dědictví pro období velkých roztržek a protikladů, jako je to naše. Přesto chceme toto dědictví a výzvu přijmout a hledět do budoucnosti. Časopis získal během let svou důstojnost, kterou potvrzuje fakt, že vychází ve 37 vydáních a 22 jazycích v pěti světadílech. V návaznosti na šíření Hnutí ve světě vznikla v různých zemích i samostatná vydavatelství se svými redakcemi, které jsou navzájem propojené. Odtud plyne i očekávaná synergie pro naši práci. Ale hlavně každé z těchto vydání, i když vychází v jiném jazyce a ve formě odpovídající místní kultuře a mentalitě, přináší stejné poselství bratrství. GIUSEPPE GARAGNANI, ředitel Cittá nuova KULTURA JEDNOTY Život ve společenství se netýká jen duchovního rozměru, ale zahrnuje i myšlení. Cítíme se vybízeni k tomu, abychom spojili kulturu a jednotu. A k tomu je nutné tyto dva pojmy prohloubit. V době globalizace a zároveň paradoxní fragmentace cítíme, neříkám přímo nostalgii, ale touhu po kultuře, která by nebyla jen povrchní, která by nezahrnovala jen rozumování a inteligenci. Kultura musí být totální v tom smyslu, že se do ní musí vložit celý člověk, se všemi svými schopnostmi a projevy. A především musí být životaschopná. Takže kultura hluboce spjatá se životem, vytvořená pro život, a zároveň kultura, která se od života učí. To znamená kontakt s realitou, s hmotou, s vesmírem. Kromě toho, že má být kultura a zvlášť dnes schopná života, musí být postavená jedině na dialogu. Člověk na to nesmíme zapomínat je společenská bytost. Ve své individualitě nese princip vztahu, který ho vede k tomu, že jedná vždy ve vztahu k ostatním. Tak se k tělu přidává i poznání. Nejen jako tým, ale jako tělo, to znamená v jednotě. Formálním předmětem poznání je pravda. Hledat pravdu v jednotě znamená zůstat vždy otevřený a nechat se doplňovat pravdou druhých. Tato operace vyžaduje dynamiku, která je v celém vesmíru a ve všech vztazích: ztratit kvůli nalezení, nebýt kvůli bytí, anulovat se, a tím se obohatit. Zde se dostáváme ke druhému prvku našeho sousloví, tedy k jednotě. Jednota má dva významy, jeden doktrinální a druhý existenciální. Chápeme, že jednotu můžeme považovat za kategorii myšlení, tedy za nové vědecké paradigma, které se dnes vynořuje jako poža- CITTA N Fota: Giuseppe Distefano a Michele Zanzucchi 18 / NOVÉ MĚSTO

19 Z HNUTÍ FOKOLÁRE 2/2007 davek roztříštěného vědění. Zkoumat, analyzovat, interpretovat, vysvětlovat, uvažovat o realitě ve světle jednoty, to je požadavek, který vychází ze světa kultury i z jednotlivých oborů, a to nejen humanitních. Existují i jiné projekty a všechny je třeba prohloubit a prověřit. Považovat tedy jednotu za nové paradigma není ani náhodné, ani nereálné, ale je to v plném souladu s aktuálními zájmy a obavami. A mnozí toto přesvědčení sdílejí. Ve svém existenciálním významu je jednota mezi dvěma či více lidmi a život v jednotě plodem toho, že se mezi nimi vytvoří ovzduší vzájemné srdečnosti a hluboké empatie. Pro věřícího je to zkušenost s Ježíšovými slovy: Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18, 20) Jednota, která vzniká, se obohacuje o hodnoty, jako jsou důvěra, naslouchání a přátelství, a vztah je pak tvořivý a obnovující. Žít v jednotě při tvorbě kultury nás přivádí na cestu plnou nových věcí. Kulturní práce v jednotě vyžaduje určité počáteční násilí, za které lze považovat v jistém smyslu pakt jednoty. Jedná se o to, abychom se snažili být jedni s druhými v úplné otevřenosti, naprostém naslouchání, a tak mohli přijímat i dávat myšlenky, které si komunikujeme. Bez předsudků, bez předem připravených odpovědí, bez okolků. Jak je něco takového možné? Právě upřímným aktem vůle, který nás má v daném přítomném okamžiku odříznout od našich kořenů, abychom takto vyprázdněni mohli přijmout myšlenky druhého. Myslím, že kultura, která vzniká v jednotě, může přinést to nové, co hledáme a co by mělo mít dvě základní vlastnosti. Především by to měla být kultura, která vede dialog s minulostí, která hledá dědictví myslitelů všech dob a všech zeměpisných šířek, a zaměřuje se na pravdy, které může jedinec sám jen těžko najít. Tyto pravdy jsou nejen důležité, nejen zajímavé, ale jsou nedílnou součástí toho nového, co budujeme. To by mohl být skutečný smysl vzdělání, znovu hledat co nejširším a nejhlubším možným způsobem cestu, po níž se ubíralo myšlení lidstva. Druhou vlastností je to, že kultura se rodí z jednoty a je to kultura pro všechny, troufám si říci, kultura lidová v tom nejkrásnějším smyslu slova. Jistěže budou ale vždy existovat odborníci na kulturu. Ale obsah kultury by měl být takřka rozpuštěný, rozdrobený, aby jí mohli rozumět všichni, lidé vzdělaní i nevzdělaní. Prostí lidé, kteří nestudovali, jsou často schopni hluboké intuice, dokážou porozumět složitým problémům. Proč by měly o hlavy lidí pečovat jen sdělovací prostředky, které ji často plní záplavou informací nebo banálních a povrchních klišé? Pravá kultura je záležitost, týkající se rozvoje lidstva ne jako abstraktního pojmu, ale skutečných lidí, kteří žijí dnes v naší společnosti. Nám se zdá, že cesta, jak k tomu dojít, spočívá na dvou pilířích: na kultuře a jednotě. VERA ARAUJO, socioložka, centro studi focolari UOVA Náš časopis čerpá inspiraci a mízu z charizmatu, které dostala Chiara Lubichová, a věnuje se kultuře, komunikacím, idejím a konkrétním návrhům. O tom se hovořilo u prvního kulatého stolu. Úvod brazilské socioložky Very Araujo, který jsme uvedli, vtiskl tématu tón, který pak zařadili do kontextu tři profesoři, kteří přijali ve svých oborech za svoji Chiařinu výzvu. Monsignor Piero Coda, teolog na lateránské univerzitě, hovořil o otevřenosti, kterou přineslo Fokoláre do teologie, a obohatil příspěvek o osobní vzpomínky. Luigino Bruni, profesor na univerzitách Bicocca, Bocconi a na Katolické univerzitě v Miláně, šel zas ke kořenům myšlenky ekonomiky společenství, která zaujímá, a od roku svého vzniku (1991) vždy zaujímala, významný prostor v našem časopise. Na závěr otevřel Alberto Lo Presti, profesor na univerzitě San Tommaso a na univerzitě v Molise, téma politiky, která nachází výraz v politickém hnutí za jednotu. DIALOG, DIALOG Muslimská teoložka Housmand, židovská novinářka Palmieri Billig, představitel církevní obce Marazziti a režisér Cappuccio. Společné svědectví setkání. Základem dialogu je to, že nepředpokládáme, že vlastníme celou pravdu, ale víme, že potřebujeme přínos všech ostatních. Každý rozdíl je zrcadlem Božího obrazu, řekla Lisa Palmieri Billig, novinářka z Jerusalem Post. Vzájemná úcta a otevřenost, rovné chování, to jsou základní faktory. Pochopili jste, že dialog nastává, když je mezi vámi srdečnost, kterou nazýváte láska, a vzniká otevřenost plná důvěry. Muslimská teoložka Shahrzad Housmand, profesorka islámské kultury na Gregorianě, vysvětlila, že nejvyšší formulace v koránu je: Ve jménu Božím je plnost lásky a milosrdenství a že toto je pravý Bůh koránu a islámu. Takže je pro ni bolestné, když slýchá, že muslim je ten, kdo věří v násilnického Boha, že jsou muslimové ztotožňováni s menšinami páchajícími zlo, že z nás mají lidé strach a že roste nepřátelství, zatímco by bylo naopak zapotřebí uvědomit si, že jsme bratři. Naše příběhy jsou propojené, potvrdil Mario Marazziti z Komunity Sant Egidio. Pamatuji se na spolupráci s Ginem Lubichem v roce Pak jsme v roce 1986 společně přivedli do Assisi buddhisty a muslimy na modlitbu za mír s papežem Wojtylou. V té době spolu žid a muslim nezůstávali v jedné místnosti, vládl strach a nedůvěra. Ale tehdy se zrodila protilátka, totiž dialog. O dialogu se hovoří v posledních dvou filmech režiséra Eugenia Cappuccia Chtěl jsem jen spát na zádech (Volevo solo dormire addosso) a Jeden proti dvěma (Uno su due). Čtu časopis rád, protože mám s lidmi, kteří ho dělají, velmi dobrý vztah. Nástroje komunikace jsou dnes podniky zaměřené na zisk a dialogu s lidmi jsou na hony vzdálené. Složitý systém médií vytváří odcizení, neustále vede lidi k roztržitosti, aniž by podporoval princip dialogu, který by přinášel jiná řešení než jen válčení a vyzdvihování násilí. TEOLOGIE, EKONOMIE, POLITIKA Spiritualita jednoty dala za šedesát let život pravé a nefalšované kultuře jednoty. NOVÉ MĚSTO / 19

20 2/2007 Z HNUTÍ FOKOLÁRE VIDÍME TO TAKTO Uznávaní představitelé médií: Accattoli z Corriere della Sera, Gamaleri z Universita Roma Tre, Ingrao z Panorama a Santarcangelo, generální ředitel San Paolo. Accattoli: Mou vášní je psát příběhy. Ve čtyřech či pěti knihách, které jsem vydal, je vždy něco, co jsem četl na stránkách Citta nuova. Hledání životních příběhů je znamením doby, není to u mne ani v časopise nic výjimečného. Je to pedagogika svědectví. Ale časopis Citta nuova má svoje specifika. Především je třeba říci, že to dělal jako první. A pak, že tak činí po novinářském způsobu, což je ojedinělé. Faktem je, že životní příběhy z církevního prostředí jsou často anonymní, zatímco pro mne jsou jména důležitá, protože mne rozčiluje, když musím složitě hledat, kdo napsal ten vynikající článek o AIDS nebo kdo vypráví o konverzi v dospělosti. V Citta nuova v devadesáti devíti případech ze sta jména jsou. Za druhé v časopise nejsou jen životní příběhy jako takové. Vedle nich se jich ještě mnoho skrývá v Dopisech řediteli, v anketách, v rubrikách... Protože všechno je psané tak, že se za tím hledá člověk. A to je důležité, protože skutečné příběhy v jednu chvíli začnou nudit, zatímco když se o nich pojednává jakoby pohledem dějin života, je to umění, je to velmi zralé umění. A za třetí se tento časopis neomezuje na to, aby vyprávěl příběhy z Hnutí nebo z katolické církve či křesťanského prostředí. Dělal jsem výzkum o islámu v Itálii a našel jsem mnoho příběhů právě zde, protože redakci zajímají i příběhy jiných. Ale to je pro Fokoláre příznačné. Gamaleri: Hovoříme-li o vlivu informací na zásadní lidská rozhodnutí, mám pocit, že v osobních rozhodnutích si ještě poradíme sami, ale co se týče veřejných, společenských a politických rozhodnutí, jsme naprosto závislí na médiích. A tak se ptám: je tato informace správná, upřímná a autentická, anebo je pokroucená? Máme tři druhy informačních orgánů: takzvané stranické orgány, dnes už skomírající. Pak máme velké informační instituce, které jsou často orientované neustále jedním směrem. A konečně jsou tu časopisy jako Citta nuova, které jsou orgánem hnutí. To s sebou nese problémy, protože z vašeho časopisu nikdy nebude Corriere della Sera nebo Panorama. Ale má to i velké výhody. Především bezpečné zázemí. Časopis žije, protože má čtenáře, kteří si nejen zaplatí předplatné, ale časopis i čtou. A druhá vlastnost je ta, že Citta nuova má čtenáře, kteří mají názor a ve světě politiky se neřídí předsudky. To je čerstvý vítr, který může váš časopis přinášet. A nakonec, nejdůležitější jsou kořeny. Nové město bylo privilegovaným místem setkávání Chiary a Giordaniho, dvou velikých osobností, které propůjčily časopisu lesk a hloubku. Ingrao: Fotografie sprintera Livia Berrutiho na obálce: tak vypadalo číslo Citta nuova bezprostředně před olympiádou v Římě. Výborná intuice: o několik dní později Berruti vyhrál zlatou medaili a vstoupil do dějin atletiky. Je ale zvláštní vidět ho na obálce časopisu náboženského hnutí. Je nevhodné a úzkoprsé porovnávat, ale velmi často když listujeme časopisy hnutí a spolků, jsme svědky monologů o církvi a o světě. Časopis Citta nuova si zvolil jiný styl, styl dialogu, který představuje schopnost naslouchat, ale i ochotu nechat se ovlivnit tím, kdo je jiný, intelektuální otevřenost, absenci předsudků. Jedním slovem: světský charakter. V současném soužení se klade identita do protikladu k dialogu. Citta nuova nám naopak dává zakusit, že si nejen identita a dialog neprotiřečí, protože vědomí vlastní identity je nezbytným předpokladem vedení autentického dialogu, ale také nám pomáhá pochopit, že jedině skrze dialog dosáhneme objasnění důvodů a kořenů naší identity. Santarcangelo: Jaké jsou kořeny Citta nuova? První z nich je určitě charizmatický: Chiara Lubichová a její vize, její slova, její dar Ducha. Jsem přesvědčen, že pro vás slovo bratrství znamená v podstatě jednotu, neboli vědomí toho, že spásy nedojdeme sami, že nevlastníme výlučnou pravdu, že kupředu můžeme jít jedině společně. A to se samozřejmě odráží i v obsahu časopisu a ve vydavatelství. Druhý kořen: Citta nuova je plodem církevního hnutí. To znamená, že pracuje uvnitř církve, ale přitom se nezavírá za hradby, ale otevírá se všem. A to přináší tvořivost, obsahy, které dokážete rozlousknout stejně dobře jako novináři, a jste v tom tak úspěšní, že vás vykrádají... A také je zde kořen silně sociální. Ale kdo jsou ti chudí, k nimž se obrací Citta nuova? Pokud je pravda, že charizma je ohništěm jednoty, vaši chudí jsou spíše lidé v sobě rozdělení, lidé v rozepřích s jinými, než ti, kterým pomáhá Charita. Zde se otevírá prostor pro dialog a vy v něm jste stavitelé mostů. Jsou-li toto základní kořeny a našli bychom jistě i další, protože díky Bohu máte kořeny dobře rozvětvené jako mohutný dub má strom Citta nuova nejen budoucnost, ale dokonce je povinen ji mít, aby mohl přijímat, občerstvovat a živit ty, kteří procházejí kolem. Pod vaším stromem se nerozlišuje bílý od černého, věřící od ateisty. Všichni jsou přijímáni a všem se rozdává nezištně. SMYSL NAŠÍ BUDOUCNOSTI Čtyři pilíře padesátileté práce. Citta nuova se snaží především poukázat na známý princip, že komunikace je pro člověka a pro společnost zásadní, na který se ale často zapomíná. Dnes jsme obklopeni komunikačními prostředky, které nás spojují 24 hodin denně, přitom už neumíme komunikovat. Citta nuova nám chce znovu ukázat autentickou komunikaci, která respektuje pravdu, a ještě více lásku, hledá objektivitu, ale předtím bratrství ve všech formách: jako mír, spravedlnost, optimismus, otevřenost. Na druhém místě chce Citta nuova prezentovat komunikaci, jejímž prvotním etickým pravidlem je úcta k druhému, ať už jde o účastníka rozhovoru, čtenáře nebo kolegu. Naslouchání, přijímání rozdílů, jak říká Kapuscinski, ale i úsilí milovat (ano, toto slovo zde musíme použít). Podle třetího pilíře komunikace mají být sdělovací prostředky nástrojem rozvoje společnosti. A to je možné, pokud se opráší opomíjená ctnost ať náboženská či světská totiž naděje. Jak praví Theilhard de Chardin, budoucnost je lepší než jakákoli minulost, a nakonec se vždycky stane to nejlepší, co se mohlo stát. To není slepý optimismus, ale smysl pro budoucnost, přesvědčení, že mnohá znamení doby nám sesílá větší láska. Konkrétně to znamená poukazovat na to pozitivní, co se kolem nás děje. Čtvrtý pilíř tvrdí, že důležitý je člověk, ne prostředek. Tento etický postoj pramení z přesvědčení, že každý člověk je jedinečný a neopakovatelný. A to je smysl projektu bratrství. PAOLO LORIGA A MICHELE ZANZUCCHI 20 / NOVÉ MĚSTO

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Postní doba cyklu A JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Zpracováno podle programu italské autorky Claudie Berton publikovaného na http://www.elledici.org/catechesi/strumenti/strumenti.php?id=32877. První

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe Pracovní listy Pracovní list č. 1 Téma: Máme krásný úkol modlit se a milovat (sv. J.M. Vianney) V tichosti rozjímejte o jednotlivých částech modlitby Otče náš. Každý den projevte svou lásku k Bohu - modlitbou,

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spiritualita Spiritualita je docela módním pojmem. Různí lidé jí různé rozumějí a různě ji prezentují. Spiritualita už není spojována jen s religiozitou. Na

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky.

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky. Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve duben 2009 3. ročník / 4. číslo Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky. Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, začíná nejdůležitější

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání.

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání. Pravda a mýty o smrti a umírání. Je zmrtvýchvstání mýtus? Téma smrti a umírání je nesmírně důležité téma, které v dnešní době u většiny lidí bývá odsouváno někam do oblasti nezájmu a nevědomí. Je to téma

Více

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA 6 Červen 1996 RADA EVROPSKÝCH BISKUPSKÝCH KONFERENCÍ KONFERENCE EVROPSKÝCH CÍRKVÍ DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Vysoká pec ve vašem nitru

Vysoká pec ve vašem nitru Obsah Předmluva... 7 Úvod... 10 Chcete-li objevit své pravé Já, já musí zemřít... 19 Vysoká pec ve vašem nitru... 49 Jak nechávat vše plynout a pozorovat... 80 Jak kráčet beze stop... 95 Mysl: velká pokladnice

Více

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku Mgr. Michael Martinek 1. CHARAKTERISTIKA Dům Ignáce Stuchlého (dále jen DIS) je pobytovým výchovně vzdělávacím zařízením pro mládež. Patří

Více

Z obsahu: Když se nebe dotýká země... 02. K Roku rodiny... 03. Ptali jste se... 04. Informační servis... 07

Z obsahu: Když se nebe dotýká země... 02. K Roku rodiny... 03. Ptali jste se... 04. Informační servis... 07 LEDEN 2014 ČASOPIS FARNOSTI PUSTÁ POLOM www.pustapolom.cz/farnost/ Z obsahu: Když se nebe dotýká země... 02 K Roku rodiny... 03 Ptali jste se... 04 Toulky farní minulostí....... 05 Informační servis...

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme?

Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme? Úvaha nad otázkou: Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme? předmět: Kultura a křesťanské misie v rozvojových

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Roční pastorační plán (říjen 2014 srpen 2015) CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Plakátek pastoračního roku PÍSMO Změňte smýšlení! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48)

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48) 1. den Práce, cesta ke svatosti Přicházíme, abychom znovu upozornili na příklad Pána Ježíše, který po třicet let pracoval v Nazaretě jako řemeslník. V Ježíšových rukou se práce stejně je tomu s prací,

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori

Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori V tomto článku se blíže zamyslíme nad dílem světoznámé pedagogické pracovnice a zakladatelky pedagogického směru Marie Montessori.

Více

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým)

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ: 1. Pastorační rada (PR) je poradním a pracovním orgánem faráře, administrátora farnosti (kán.517 1 Kodexu

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

SIARD. Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha! Kriste, eleison.

SIARD. Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha! Kriste, eleison. Zpravodaj křesťanů z Juliánova, Vinohrad a Židenic SIARD kostel sv. Cyrila a Metoděje Číslo 9, ročník 16 www.zidenice.farnost.cz vychází 6. září 2009 Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu?

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Rada č. 1 Pracujme především na sobě, dítě je spolehlivé zrcadlo. Víra dítěte roste jeho účastí na víře rodičů. Malé děti se učí jednoduchým napodobováním a dítě důvěřuje.

Více

Věk v letech. Pohlaví. Jak dlouho jste členem/členkou starokatolické církve (v letech)? Věk v letech. Statistics

Věk v letech. Pohlaví. Jak dlouho jste členem/členkou starokatolické církve (v letech)? Věk v letech. Statistics Věk v letech Statistics Věk v letech N Mean Median 12 18 43,15 38,5 6 5 4 3 Věk v letech 2 1 16 21 25 28 31 34 38 42 45 5 55 59 62 65 68 74 78 Věk v letech Pohlaví muž žena pohlaví Frequency 62 51,7 51,7

Více

Víra a náboženství jsou u Ukrajinců zakořeněny daleko více než u Čechů a náboženství (zvláště pravoslavné) silně ovlivňuje každodenní život na

Víra a náboženství jsou u Ukrajinců zakořeněny daleko více než u Čechů a náboženství (zvláště pravoslavné) silně ovlivňuje každodenní život na Víra a náboženství jsou u Ukrajinců zakořeněny daleko více než u Čechů a náboženství (zvláště pravoslavné) silně ovlivňuje každodenní život na Ukrajině. Za věřící se na dnešní Ukrajině považuje: 68% žen

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

NÍK NÍK LEDEN 2015 ČÍSLO RADOST MALÉ OHLÉDNUTÍ HVĚZDA NAD SUPERMARKETEM TÝDEN MODLITEB PÍŠETE NÁM LITURGIE PRO DĚTI

NÍK NÍK LEDEN 2015 ČÍSLO RADOST MALÉ OHLÉDNUTÍ HVĚZDA NAD SUPERMARKETEM TÝDEN MODLITEB PÍŠETE NÁM LITURGIE PRO DĚTI LEDEN 2015 ČÍSLO PŘÍVOZ 1 NÍK NÍK Z OBSAHU: RADOST MALÉ OHLÉDNUTÍ HVĚZDA NAD SUPERMARKETEM TÝDEN MODLITEB PÍŠETE NÁM LITURGIE PRO DĚTI Radost Bogdan Stępień, OSPPE Vstoupili jsme do nového časového úseku

Více

DUŠAN HEJBAL biskup Starokatolické církve v ČR

DUŠAN HEJBAL biskup Starokatolické církve v ČR DUŠAN HEJBAL biskup Starokatolické církve v ČR Váš UTECHTSKÁ UNIE STAROKATOLICKÝCH CÍRKVÍ ZPRÁVA PRO SRC 2007 O NĚKTERÝCH ZÁLEŽITOSTECH, KTERÉ BYLY NA POŘADU MEZINÁRODNÍ BISKUPSKÉ KONFERENCE 1. Reflexe

Více

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Dokument Papežské rady pro laiky Marta Hošťálková, nemocniční kaplan ve FNOL Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě vznik v r. 1999:

Více

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO 10 HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO Činnost Ducha svatého je velmi bohatá a pestrá. Klademe si otázku: Existuje nějaká základní, ústřední činnost Ducha, k níž se všechno soustřeďuje? Můžeme najít podstatu,

Více

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach Celý měsíc se budeme seznamovat s pojmem láska. Musíme poznat co to slovo znamená. Před každým křesťanským kruhem si budeme vyprávět jeden mini příběh a vy samy děti určíte, zda je to láska a pohoda nebo

Více

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006 Týden od 16. září do 22. září 2006 OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU Text na tento týden: Oz 1 3 Základní verš Hospodin mi řekl: Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin

Více

OM Healing zpravodaj

OM Healing zpravodaj OM Healing zpravodaj Březen 2015 Drazí přátelé, V OM Healingovém zpravodaji na březen 2015 si můžete přečíst: 1. Věděli jste o OM Healingu a věku Kali Yuga? 2. Úplňkový OM Healing v březnu 2015. 3. Mezinárodní

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ Přísloví 3, 1-10 Připravené kázání na první kapitoly Genesis stvoření (velmi zajímavé kázání, úplně jiný pohled na stvoření, atd.). Ale když před pár týdny kázal v našem sboru Pete

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí

7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí 7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí symbolickému způsobu vyjadřování v jazyce Bible a v jazyce

Více

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katecheze jako iniciace a výchova víry Je možno vychovávat v oblasti víry? Výchova víry je termín nezvyklý. Víra je výsledkem setkání Boží milosti

Více

MONTESSORI VZDĚLÁVÁNÍ V 21.STOLETÍ

MONTESSORI VZDĚLÁVÁNÍ V 21.STOLETÍ MONTESSORI VZDĚLÁVÁNÍ V 21.STOLETÍ Mgr. Kamila Balcarová PODSTATA A CHARAKTERISTIKA MONTESSORI PEDAGOGIKY 3 pilíře Montessori výchovně vzdělávací systému Připravený (vědomý) dospělý Připravené prostředí

Více

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B 25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B VSTUPNÍ ANTIFONA Srov. Iz 40,5 Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. Nebo: Radujte se všichni v Pánu, protože se nám narodil Spasitel. Dnes

Více

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY Ježíš umíral v opuštěnosti, ale odevzdal se do rukou Otce. Tento pokoj se stal příkladem i pro Dysmase, i on chce zcela důvěřovat Bohu, lotr po pravici chce ve své smrti napodobit

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Církev a internetové společenské sítě

Církev a internetové společenské sítě Církev a internetové společenské sítě Téměř před 20 lety jsem zahlédl reklamu na mobilní telefony s nápisem: Důležité jsou vztahy, vše ostatní je technika. Myslím, že by to mohla být vůdčí myšlenka vašeho

Více

Jan Balík. lm I. O službě církve. mladým lidem

Jan Balík. lm I. O službě církve. mladým lidem Jan Balík lm I O službě církve mladým lidem OBSAH ÚVODNÍ SLOVO.................. 7 ABYS NEČETL ZBYTEČNĚ................................ 9 KAPITOLA I. BIBLICKÉ INSPIRACE PRO PASTORACI MLÁDEŽE 1. Pohled

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Neděle 02.08.2015 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Úvodní slovo Zjevení 7,9-17 Zj 7,9-10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů,

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ

SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ O S H O SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ Byly doby, kdy chrámy, poutnická místa, nošení značek na čele, uctívání idolů, používání růženců, zaklínadel a kouzel, posvátné texty, rituály a astrologie, víra

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

Děkanát Veselí nad Moravou

Děkanát Veselí nad Moravou Děkanát Veselí nad Moravou Tříletý plán práce s mládeží 2011 2013 Drazí mladí, Duch svatý dnes nadále v Církvi mocně působí, a jeho plody jsou hojné do té míry, do jaké jsme ochotni otevřít se jeho obnovující

Více

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga sex a 1 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga a sex Sexuální síla z pohledu jogína cesta od rozkoše k duchovnímu štěstí Elisabeth Haichová Přeložil Jan Menděl 3 Jóga a sex Elisabeth

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla!

Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla! Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla! CO JE PRO VÁS DŮLEŽITÉ! UVĚDOMIT SI, PROČ JSTE ZDE A CO CHCETE VE SVÉM ŽIVOTĚ ZMĚNIT A NA TOM BUDEME

Více

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther Martin Luther Vize zachráněn pro Boží záměry Izajáš 43,1-4 Nyní chceme společně začít novou sérii témat: Hrdinové víry. Nikoho asi nepřekvapí, že první osoba, kterou chceme blíže prozkoumat je dr. Martin

Více

Jak se modlit za nevěřícího manžela

Jak se modlit za nevěřícího manžela Jak se modlit za nevěřícího manžela Mo Tizzardová Poděkování Z celého srdce děkuji Jan Hodgeové, která se stala mou přítelkyní, pomohla mi uvědomit si, jak moc mě Bůh miluje, a stála při mně a modlila

Více

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1489 Autor: Milan Stiller Označení vzdělávacího materiálu: VY_32_INOVACE_CASPO.9.12 Vzdělávací

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více

Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa

Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa Filipským 3,2-11 - 1 Žižkov 26.2.2012 Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa Jestliže účelem mého pobytu ve Francii má být, aby se ze mě stal člověk světa, prohlašuji, že peníze věnované k tomuto

Více

Správné porozumění. 1. kapitola. Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají.

Správné porozumění. 1. kapitola. Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. 1. kapitola Správné porozumění Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. Jsem přesvědčen, že se všichni shodneme na tom, že evangelizace je něco, k čemu jsou křesťané

Více

DVOJČATA A JEJICH SOUROZENCI

DVOJČATA A JEJICH SOUROZENCI DVOJČATA A JEJICH SOUROZENCI Rodiny s dvojčaty jsou často předmětem zájmu a obdivu. Rodičům se gratuluje, že se jim podařily dvě děti najednou, dvojčata sama jsou okukována jako něco nového, něco, nad

Více

Obsah. Dětský pohled Lillian Alnev 117 Jak mohu pomoci? Joanne Friday 121 Skutečné já Glen Schneider 125 Praxe s přítelem Elmar Vogt 129

Obsah. Dětský pohled Lillian Alnev 117 Jak mohu pomoci? Joanne Friday 121 Skutečné já Glen Schneider 125 Praxe s přítelem Elmar Vogt 129 Obsah ÚVOD DÍTĚ V NAŠEM NITRU 7 ČÁST PRVNÍ UČENÍ O LÉČBĚ A UZDRAVENÍ 1. Energie uvědomění 15 2. Jsme našimi předky i našimi dětmi 23 3. Prvotní strach, prvotní touha 33 4. Jak dýchat, chodit a nechat věci

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

přírodní (kmenové) náboženství šamana

přírodní (kmenové) náboženství šamana Světová náboženství Úvod již pravěcí lidé uctívali přírodní živly, zvířata i totemy jako božstva dodnes žijí ve světě kmeny, které vyznávají přírodní (kmenové) náboženství (důležitá postava šamana) náboženství

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008 Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Základní verš Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní krví se stal smírnou obětí pro ty, kdo

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Týden od 23. září do 29. září 2007

Týden od 23. září do 29. září 2007 Týden od 23. září do 29. září 2007 HOSPODIN A IZRAEL NAPLNĚNÍ NAVZDORY SELHÁNÍ Texty na tento týden: Ex 3,6 14; 6,6 8; Joz 24,1 18; Jr 5,19.22; Ez 16,26 29.34; Oz 9,1; J 20,21; Fp 4,4; 1 Te 1,6; 1 J 2,12

Více

Jakou lásku chci prožívat?

Jakou lásku chci prožívat? Jakou lásku chci prožívat? Jak dosáhnout soudržnosti vztahu? Otázka Jakou lásku chci prožívat? úzce souvisí s myšlenkou, co je tím faktorem, který umožňuje udržet harmonický vztah. Možná máš v okruhu svých

Více

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu PRVNÍ KAPITOLA Vstupujeme na cestu Možná, že některé z následujících myšlenek se vám zdají povědomé Kdyby se změnil/a, všechno by bylo v pořádku. Nemohu ovlivnit tuto bolest, tyto lidi a to, co se děje.

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30.

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30. Markéta 8/2007 Občasník římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty ve Zhoři www.farnost-zhor.unas.cz mobil: 776 887 907 nebo 775 348 346 tel. (fara u sv. Jakuba v Jihlavě): 567 303 142 e-mail: mikulas.selvek@seznam.cz

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

PASTORAČNÍ PÉČE ve zdravotnictví. Marta Hošťálková

PASTORAČNÍ PÉČE ve zdravotnictví. Marta Hošťálková PASTORAČNÍ PÉČE ve zdravotnictví Marta Hošťálková Úvod total pain - tzv. celková bolest tělesná bolest spjata a vzájemně se ovlivňuje s bolestí v oblasti psychické, sociální i duchovní koncept celostní

Více

Slovo dětem: Píseň ze Svítá:

Slovo dětem: Píseň ze Svítá: 1 Vršovice 5.12.2010 Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 2. neděli adventní, při kterých bude pokřtěna Viktorka Venclů a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

Doba husitská a obraz husitství v české literatuře

Doba husitská a obraz husitství v české literatuře Maturitní otázka č. 4, E4 Zdeněk Tobolík Doba husitská a obraz husitství v české literatuře Osnova: 1. Charakteristika politických a společenských poměrů za vlády Václava IV. 2. Kritici církve, Jan Hus

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Název: KŘESŤANSTVÍ Autor: Horáková Ladislava Předmět: Dějepis Třída: 6.ročník Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Ověření: 10.5. a 16.5.2012 v 6.A a 6.B Metodické poznámky: prezentace je určena pro 6. ročník

Více

2.12.2012 1. neděle adventní

2.12.2012 1. neděle adventní 2.12.2012 1. neděle adventní Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž přijíti má. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,

Více

Vzdělávání kazatelů a vedoucích

Vzdělávání kazatelů a vedoucích Vzdělávání kazatelů a vedoucích vzdělávání a přípravě vedoucích pracovníků. V roce 2011 požádal biskup Bernard Oringa naši církev o pomoc při Letos v létě oslavil Jižní Súdán první rok své svobodné existence.

Více