Bakalářská práce EVANGELIZAČNĚ ZAMĚŘENÉ PRÁZDNINOVÉ POBYTY PRO ADOLESCENTY

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Bakalářská práce EVANGELIZAČNĚ ZAMĚŘENÉ PRÁZDNINOVÉ POBYTY PRO ADOLESCENTY Tereza Špetová Katedra: Vedoucí práce: Studijní program: Studijní obor: Teologie a filozofie doc. Mgr. Michal Kaplánek, Th.D. B7508 Sociální práce Pastorační a sociální práce Praha 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Evangelizačně zaměřené prázdninové pobyty pro adolescenty napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia. V Praze dne Tereza Špetová

3 Anotace Bakalářská práce se věnuje problematice evangelizace v prostředí mladých lidí. Autorka vymezuje základní pojmy a na základě církevních dokumentů stanovuje kritéria pro evangelizační aktivity zaměřené na mládež. Příkladem takové aktivity je evangelizačně zaměřený prázdninový pobyt ENTERcamp pro adolescenty, který pořádá katolická církev jako jednu z nabídek evangelizace mládeže. Cílem evangelizačního pobytu ENTERcamp je předávat hodnoty žitého evangelia tak, aby odpovídaly současným měnícím se touhám a potřebám mládeže. Cílovou skupinou, pro které je pobyt určen jsou mladí lidé ve věku let. Tuto aktivitu autorka podrobuje pastorálně teologické analýze a doporučuje kroky ke zlepšení a prohloubení pobytu. Výsledky svého bádání a vyhodnocení nabízí autorka organizátorům pobytu a pastoračním pracovníkům, kteří se zabývají evangelizací mládeže a přípravě pobytu. Klíčová slova: evangelizace mládeže, pastorace mládeže, evangelizační aktivity, evangelizační prázdninové pobyty, mladí lidé.

4 Summary The thesis deals with the questions concerning evangelization among young people. The author explains basic terms of this field first and then on the basis of the church documents she defines criteria of evangelization activities aimed at the youth. As an example of such activities she describes holiday camp ENTERcamp for adolescents, which is organized by the Catholic Church. The aim of the evangelization camp ENTERcamp is to show the values of living gospel in a way that is suitable for the changing needs and desires of the youth today. The target group of the camp are young people at the age of The author analyses the camp programme from the point of view of pastoral theology and recommends further steps that could improve the impact of the camp and deepen the experience of its participants. The author offers the results of her analysis to the organizers of the camp and to all pastoral workers who are involved in the evangelization activities for the youth. Key words: evangelization of the youth, pastoral work with the youth, evangelizational activities, evangelization at the holiday camps, young people, the youth.

5 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce doc. Mgr. Michalu Kaplánkovi, Th.D., který mě trpělivě a ochotně provázel po celou dobu psaní svým nadhledem, podněty a metodickým vedením práce. Můj dík patří také mým rodičům, kteří mě umožňují studovat a všem, kteří mě podporovali slovem a modlitbou. Můj dík patří i Bohu, který bych chtěla vyjádřit v modlitbou sv. Augustina.

6 Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak pradávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Byls uvnitř ve mně, já však venku. Tam jsem tě hledal; sám znetvořený na krásné tvory číhal jsem, na dílo tvých rukou. Ty jsi byl se mnou, já však s tebou ne. Ti tvorové mě vzdalovali od tebe, ač ani oni bez tebe by nebyli. Hlasitě jsi na mě zavolal a prolomil mou hluchotu. Zářil jsi, ze slepoty jsi mě v mžiku uzdravil. Svou vůni jsi kolem rozprostřel, ucítil jsem tě a z hloubi vydechl. Poznal jsem tě a hladovím teď a žízním po tobě. Dotkl ses mne. Touha po tvém pokoji mě stravuje. (Modlitba sv. Augustina)

7 Obsah Úvod Poslání hlásat evangelium Od Krista k církvi hlásající evangelium Povolání každého křesťana ke svědectví Pojem evangelizace Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi Duch evangelizace Jádro evangelizace Způsoby evangelizace Nová evangelizace Dva modely nové evangelizace Eklesiocentrický model inkulturace Bibliocentrický model evangelizace Principy evangelizace mládeže Kritéria pastorace zaměřené na evangelizaci Postoj mladých lidí k církvi a náboženství v České republice Rozdílná přístupy k evangelizaci z hlediska cílové skupiny... 28

8 4.3 Vymezení kritérií pro evangelizaci v pastoraci mládeže Teologická kritéria Etická kritéria Psychologická kritéria Pastorace mládeže a vybrané evangelizační aktivity Vymezení pojmu pastorace mládeže Vliv II. vatikánského koncilu na pastoraci mládeže Modely pastorace mládeže v České republice Vybrané evangelizační aktivity Evangelizační prázdninové pobyty pro adolescenty Adresáti evangelizační pobytů z hlediska věku Adresáti evangelizačních pobytů jako zvláštní cílová skupina Základní model evangelizačně zaměřeného prázdninového pobytu Jump Základní model evangelizačního pobytu ENTERcamp, Vznik Programové základy a prostředky evangelizace Analýza pastoračního programu ENTERcamp Praktická uplatnění principů evangelizace mládeže Naplnění teologických kritérií... 48

9 7.3 Naplnění etických kritérií Naplnění psychologických a pedagogických kritérií Doporučení Zážitkové křesťanství Ovládání někým jiným Krize víry Závěr Bibliografie Internetové zdroje... 62

10 Úvod Záměrem této bakalářské práce je přispět k pastorálně teologickým analýzám, které se věnují evangelizaci mládeže. Zabývá se nabídkou evangelizačně zaměřených prázdninových pobytů pro adolescenty. Zkoumá konkrétní příklad evangelizačního pobytu ENTERcamp, který probíhá v katolické církvi. Svoji pozornost věnuje smyslu a poslání těchto pobytů pro mladé lidi do jaké míry takové pobyty odpovídají na potřeby a touhy mladých lidí. Jádrem práce je popis evangelizačně zaměřeného prázdninového pobytu ENTERcamp a jeho kritická analýza, která ústí v návrh možných zlepšení, které by přispěly k prohloubení evangelizačních aktivit a pobytů pro mladé lidi. Bakalářskou práci autorka koncipuje do dvou částí. V první části uvádí čtenáře do problematiky evangelizace, dotýká se pojmu evangelizace a nová evangelizace, vymezuje tři principy pro naplnění a poslání evangelizace, poté pomocí získaných poznatků a odborné literatury, stanoví kritéria pastorace zaměřené na evangelizaci. V druhé části práce autorka podrobuje evangelizační pobyt ENTERcamp pastorálně teologické analýze. K tomu využívá vymezených principů a kritérií. Pomocí nich určuje, kterým z kritérií program vyhovuje a které naopak ignoruje. Tímto poukazuje na výhody, úskalí a obtíže, které s sebou program nese či může v budoucnu nést. V závěru práce autorka poukazuje na možné úskalí, které mohou na evangelizačně zaměřeném pobytu nastat, a zároveň navrhuje možnosti, které by mohly vést k předcházení vzniku překážek a úskalí, a tím prohloubit fungování evangelizačně zaměřeného pobytu ENTERcamp. 10

11 1. Poslání hlásat evangelium V následujících kapitolách pro vymezení definic, pojmů a upřesnění budeme nejprve pracovat s papežskými dokumenty, které se zabývají evangelizaci a činnostmi, které jsou s evangelizací spojené. Pro přiblížení úlohy laiků v evangelizaci využijeme posynodní apoštolský list o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě Christifideles laici. Pro přiblížení misijního poslání církve se opíráme o encykliku o stálé platnosti misijního poslání Redemptoris missio. Hlouběji se pak zaměříme na apoštolskou exhortaci Pavla VI. Evangelii nuntiandi, která pojednává přímo o evangelizaci. Inspirací a pomocí nám také budou dokumenty II.vatikánského koncilu, které se týkají náboženské svobody (Dignitatis humanae), misijní činnosti církve (Ad gentes) a apoštolátu laiků (Apostolicam actuositatem). 1.1 Od Krista k církvi hlásající evangelium Ježíš v Janově evangeliu je označen jako vtělené Slovo (Logos), které bylo na počátku, které bylo u Boha, Slovo, které bylo Bůh, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. Jan 1,1-14). Evangelista Jan ve svém prologu poukazuje, že to není on, kdo hlásá evangelium, ale Ježíš, kterého Bůh poslal. Ježíš sám potvrzuje, že musí zvěstovat Boží království a vztahuje na sebe slova proroka Izaiáše: Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění. (Iz 61,1). K tomuto poslání byl Kristus seslán Bohem na svět, aby nesl radostnou zvěst všem lidem. 11

12 Kristus hlásá nejprve Boží království. Boží království má takovou moc, že vše ostatní bude přidáno (srov. Mt 6,33). Ježíš uvádí mnoha způsoby, jak mít podíl na Božím království a jak jej dosáhnout, a doprovází své hlásání a učení mnoha znameními. Poslání hledat, prožívat a hlásat Boží království předává Ježíš nejprve apoštolům, které si přímo vybral: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří, a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen. (Mk 16,15). Skrze apoštoly přechází pak tento úkol na celou církev: A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. (Mt 16,18). Poslání církve se tedy děje, pokud je v tomto příkazu Krista církev činná a přítomná mezi lidmi a přivádí je svým příkladným životem k účasti na samotném tajemství Krista. 1 V rámci diskuse o apoštolátu a evangelizaci v druhé polovině 20. století se prosadilo přesvědčení, že církev musí evangelizovat nejprve sebe samu, chce-li ve světě představovat hodnoty evangelia. 2 Pokud církev nebude sama proměněna a neprožije vnitřní obrácení, nemůže zasévat evangelium do srdcí lidí. Církev je nástrojem, skrze nějž chce Kristus uskutečňovat Boží království. Aby církev naplnila své poslání, ujímá se hlásání evangelia, a právě v církvi se člověk setkává s Kristem. Proto mnozí věřící považují současné oddělování Krista od církve za bolestnou zkušenost a poukazují na to, že nelze milovat Krista, aniž bychom milovali církev, vždyť Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni. (Ef 5,25). 3 1 Srov. AG 5. 2 Srov. EN Srov. EN

13 1.2 Povolání každého křesťana ke svědectví Již z názvu podkapitoly je zřejmé, že povolání k vydávání svědectví o Kristu se týká každého z nás. Není to jen činnost kléru, ale celého vyvoleného lidu církve. Každý z nás je pozván jedinečným způsobem k vydávání svědectví. Křesťané-laici (věřící, kteří nepřijali svěcení) mají v církvi specifické postavení, už jen tím, že žijí plně ve světě v běžných podmínkách rodinného i společenského života. Naproti tomu duchovní jsou spíše povoláni ke službě posvěcování společenství. 4 Křesťané mohou na poli světských, společenských a rodinných záležitostí vydávat mnohá svědectví. Podílení křesťanů-laiků na evangelizaci je zřejmé již v prvních dobách křesťanství, a to jak v rodinách, u jednotlivců tak i společenství. 5 Všichni křesťané se podílí na trojím úřadu Krista. Iniciačními svátostmi vstupují do společenství s ostatními, kdo tvoří jedno tělo Kristovo. Vykonáváním charismat, služeb a funkcí se podílí na životě církve. Ve své jedinečnosti nachází každý svým účinným apoštolátem vlastní formy účasti na životě církve. Dělníci jsou v podobenství na vinici Páně povoláni v různých hodinách dne; tím se vyjadřuje, že doby a specifický způsob nasazení pro evangelium jsou různé. Staří lidé, rodiny, mladí lidé-všichni mají své místo svoji cenu a úkol. 6 Hlásání evangelia se týká všech. Hlas Ježíše: Jděte i vy na mou vinici (Mt 20,4), proniká do srdce každého člověka. Každý je poslán osobně zvěstovat evangelium v prostředí, ve kterém se nachází rodina, práce, škola, kamarádi, volný čas. Každá věc, situace, setkání, nese v sobě možnost a příležitost vydávat svědectví. 4 Srov. LG Srov. RM Srov. NEUNER, P. Laici a klérus? Společenství Božího lidu, s

14 2. Pojem evangelizace Ježíš nám společně s církví odhaluje podstatu evangelia pro náš život. Tuto podstatu jsme povoláni předávat dál. V následující kapitole bych chtěla poodkrýt a představit samotný pojem evangelizace s některými jeho aspekty. Samotné slovo evangelizace vychází z řeckého slovesa euangelizein, odvozeného ze složeného substantiva eu-angelion (eu=dobrý, angelion= zvěst/message). Slovo euangelion (evangelium) se vyskytuje v řeckém textu Nového zákona mnohokrát, tímto slovem je míněna zvěst o Kristu a jeho poselství. Sloveso se někdy vyskytuje v mediu (euangelizasthai). Jak aktivní, tak mediální tvar slovesa znamená přinášet dobrou zprávu o Božím království, nebo přesněji sdílet se o tuto dobrou zprávu s druhými lidmi. Ten, kdo se sdílí, přináší dobrou zprávu mezi druhé lidi, je hlasatel evangelia. 7 Jenže současný pojem evangelizace je trochu složitější. Pojem se totiž celá staletí prakticky nepoužíval, takže jeho současné použití už v sobě nese důsledky vývoje teologie a situace jeho rozšíření. Zatímco ještě do začátku 20. století se užíval především pojem misie, a to ve smyslu missio ad gentes, v první polovině 20. století se rozšířil pro evangelizační činnost pojem apoštolát a teprve po II. vatikánském koncilu se v katolické církvi začal prosazovat biblický pojem evangelizace. 8 7 Srov. SOUČEK, J. Řecko-český slovník k Novému Zákonu, s TICHÝ, L. Řecko-český Nový zákon, s Srov. KAPLÁNEK, M. Výchova v salesiánském duchu, s

15 Základním podnětem, který prohloubil celkový pohled na evangelizaci, byl Biskupský synod, který se konal roku Závěry tohoto synodu formuloval papež Pavel VI. v apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi. Tento základní dokument se snaží o vhled do celkové problematiky a otázek evangelizace. Pavel VI. popisuje ve své exhortaci význam evangelizace následujícími slovy: Evangelizace je dynamická skutečnost, která znamená pro církev přinášet radostnou zvěst všem společenským vrstvám. Církev evangelizuje, pokud, skrze působení božské síly přeměňuje osobní i společné vědomí lidí, činnosti, jimž se věnují, i jejich vlastní život a prostředí. 9 Pavel VI. zde klade důraz na vnitřní proměnu každého jedince. Tato proměna nezasahuje jen osobu, ale celý život a prostředí. Radikální změna, o které se Pavel VI. zmiňuje, bývá označována často řeckým slovem metanoia, jedná se o vnitřní proměnu celého člověka zasáhnutím jeho nitra a srdce. Církevní dokumenty, které píší o evangelizaci, nemají na mysli určitou činnost, ale postup pronikání radostné zvěsti do srdcí lidí. Proto církev nemůže evangelizaci omezit pouze na duši člověka, ale musí respektovat význam všech dimenzí lidství. 10 Někteří teologové, kteří se zabývají evangelizací, rozdělují evangelizaci na dvě formy či dva směry. Prvním směrem evangelizace je evangelizace společnosti. Hlavní důraz kladen na pronikání evangelijních hodnot (láska, odpuštění, smíření) do jednotlivých oblastí společenského života. Druhým směrem evangelizace je osobní evangelizace. V osobní evangelizaci je důležitá vnitřní osobní proměna jedince. Nejprve musí dojít k osobní evangelizaci, tedy k osobní proměně jedince, aby mohlo dojít k evangelizaci společnosti. Z toho 9 EN Srov. KAPLÁNEK, M. Pastorace mládeže, s

16 plyne, že osobní evangelizace je primární. 11 Nemohu evangelizovat a vnášet hodnoty evangelia do společnosti, pokud nejsem sám vnitřně obrácen, proměněn a zasažen silou a hloubkou evangelia, což také koresponduje se slovy Pavla VI. o obrácení: bez osobního vztahu a zkušenosti s Bohem, o němž mám vydávat svědectví, se stávají pokusy svědčit o víře marnými. K osobní evangelizaci můžeme dle významného amerického teologa, kardinála Dullese dojít skrze tři stádia uvedení do víry. Prvním stádiem je první evangelizace (příprava na evangelium), která zahrnuje veškeré přípravy, které nadcházejí před samotným hlásáním Krista, vyvolávají zájem o náboženské otázky a disponují člověka k slyšení radostné zvěsti. Dříve byl používán pojem preevangelizace, tento pojem byl již překonán a nahrazen pojmem první nebo počáteční evangelizace. Druhým stadiem je evangelizace - jedná se o samotné hlásání radostné zvěsti. Pokud projdeme předchozími fázemi, může nastat třetí stadium, kterým je katecheze. V tomto stadiu, jde již o samotné vyučení ve víře Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi Událostí, která nastartovala hlubší reflexi evangelizace, byl biskupský synod v roce Jeho výsledky shrnul Pavel VI. v apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi. Tento základní dokument uvádí do problematiky evangelizace, a samozřejmě je podmíněn dobou svého vzniku. Pavel VI. předkládá na začátku své exhortace tři zásadní otázky, na které se Biskupský synod pokoušel hledat odpovědi: 1) Co se stalo se skrytým pramenem radostné zvěsti, které je schopné proniknout do vědomí člověka? 11 Srov. MUCHA, P. Několik postřehů z evangelizační činnosti u nás. In Pastorační sborník evangelizace. Praha: Arcibiskupství pražské, 1996, s Srov. DULLES, A. Nová evangelizace, s

17 2) Nakolik evangelijní zvěst je schopna vnitřní proměny dnešního člověka? 3) Jaké vhodné metody lze při hlásání evangelia použít, aby se evangelium projevilo v plné síle? 13 Kdybychom tyto otázky chtěli přeložit srozumitelnějším jazykem do dnešní doby, zněly by asi takto: 1) Kam se vytratilo evangelium, proč jeho síla neoslovuje mladého člověka? 2) Co může evangelium přinést člověku dnešní doby? 3) Kam máme vynakládat své úsilí, aby evangelium působilo, jako radostná zvěst? 14 Kromě těchto zásadních otázek poukazuje apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi na hlavní hlasatele evangelia, kterými jsou Kristus a církev, dále představuje samotný pojem evangelizace, který jsem podle této exhortace vymezila již v předchozích kapitolách. Exhortace uvádí základní evangelizační způsoby, představuje hlasatele evangelia a ducha evangelia, který působí, skrze hlasatele evangelia. V exhortaci je přehledně naznačená posloupnost, která jde od Krista k církvi, od pojmu evangelizace k obsahu evangelizace a k evangelizačním způsobům a odtud až k hlasatelům evangelia EN Srov. KAPLÁNEK, M. Evangelizace mládeže. In: Diecézní centrum mládeže Ostravsko-opavské diecéze [online] [cit ]. Dostupné z: 15 Srov. EN. 17

18 2.2 Duch evangelizace V předchozí kapitole jsme uvedli, že slovem evangelizovat se rozumí sdílet radostnou zprávu o Božím království s druhými lidmi. Chci-li sdílet nějakou zprávu s druhými lidmi, musím použít sdělovací prostředek (písemný projev, slovo), bez sdělovacího prostředku nemůže dojít ke sdělení. Papežský kazatel karmelitán Raneiro Cantalamessa klade důraz na prvotní prostředek sdělení. Základním prostředkem, kterým se sděluje každé slovo, je dech, závan. Všechny ostatní prostředky nám pomohou prvotní prostředek uskutečnit. I Boží slovo se řídí touto zákonitostí sdělení. Slovo Boží je přenášeno Božím dechem. Boží dech je v Genezi označován ruah. Z novozákonního pohledu je to Duch svatý, který Boží slovo oživuje a uvádí do pohybu. 16 Apoštolové dostávají dech Ducha svatého k hlásání evangelia. Duch svatý sestupuje na Ježíše v jeho křtu. Ježíš poté na své učedníky- dříve než je rozešle hlásat evangelium - vdechne Ducha svatého: Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Po těchto slovech na ně dechl a řekl, přijměte Ducha svatého. (Jan 20,21-22). Spolu s posláním hlásat evangelium do celého světa dává Ježíš Ducha svatého, jako prostředek hlásání a obnovení Božího slova. 2.3 Jádro evangelizace Skrze Ducha svatého jsme povoláni šířit Boží slovo a předávat evangelium. Co je základním obsahem a jádrem radostné zvěsti, kterou máme spolu-sdílet s druhými lidmi? 16 Srov. CANTALAMESSA, R. Duch Svatý duše evangelizace, s. 3 18

19 Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi zdůrazňuje, že základem středem a zároveň i vrcholem evangelizace a jejího úsilí zůstane vždy jasné vyznání, že v Ježíši Kristu, Božím Synu, který se stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých, se poskytuje každému člověku možnost spásy, jako dar Boží milosti a dobrotivosti Způsoby evangelizace Pavel VI. uvádí ve své exhortaci nejrůznější způsoby evangelizace. Největší důraz přikládá osobnímu svědectví života. Tímto způsobem se budeme zabývat ještě podrobněji. Vyzdvihuje také kázání slovem s pomocí moderních prostředků v naší civilizaci. Další způsob, který by se neměl opomíjet, je vyučování katechismu. Zde vnímá potřebu vzdělaných katechetů a lidí působící ve farnostech, kteří vkládají do srdcí lidí základní evangelijní pravdy. Pro naší dobu mají význam sdělovací prostředky, bez nichž se již evangelizace neobejde. Předávat evangelium, skrze sdělovací prostředky však s sebou nese nejedno úskalí, vytrácí se zde především prostor pro osobní setkání. 18 Způsobů evangelizace je mnoho, používají se podle vyspělosti, kultury, spirituality a věku každého jedince. 17 EN Srov. EN

20 3. Nová evangelizace Již z podstaty evangelizace jako dynamické činnosti musí v evangelizaci docházet neustále k rozvoji, přiblížení a obnovení forem hlásání, aby odpovídaly současným náboženským, kulturním a sociálním potřebám. V dekretu Ad gentes o misijním poslání církve se evangelizace vykládá především jako předávání evangelia národům, jež se s evangeliem nesetkaly: Protože celá církev je misionářská a dílo evangelizace je základní povinností Božího lidu, posvátný sněm vyzývá všechny k hluboké vnitřní obnově, aby se s živým vědomím vlastní odpovědnosti za šíření evangelia chopili svého podílu na misijním díle u pohanských národů. 19 Během 20. století však začalo docházet k úpadku křesťanství i v tradičně křesťanských zemích, jako jsou Francie či Německo, které se s první evangelizací sice setkali, ale evangelijní zvěst se z života lidí vytrácel. Tyto země jsou proto také svým způsobem misijní. Tento fakt vedl k úvahám o evangelizaci, která by se odehrávala na celosvětové úrovni. Na exhortaci Pavla VI. navázal Jan Pavel II. programem nová evangelizace, který prohlásil novou evangelizaci za úkol celé církve, a to zejména církve v ekonomicky vyspělých zemích. V tomto programu vzniklo za třicet let mnoho kroků a aktivit, které vedly k obnově víry uprostřed křesťanských zemí. Náboženská lhostejnost ovšem přetrvává dále. Proto v roce 2012 Benedikt XVI. svolal další synod, který opět uvažoval nad formami, metodami a způsoby obnovení evangelijní zvěsti v národech, které se s evangeliem nesetkaly, ale i v národech, kde již evangelijní zvěst byla hlásána, ale nepronikla do srdcí lidí AG Srov. KAPLÁNEK, M. Výchova v salesiánském duchu, s

21 Program Nové evangelizace formuloval papež Jan Pavel II. v roce Tato připomínka půl tisíciletí evangelizace dojde svého pravého významu, pokud ji vy, biskupové, a s vámi i kněží a další věřící přijmete jako závazek. Ne ovšem jako závazek k reevangelizaci, ale k nové evangelizaci; nové co do horlivosti, metod i projevů. 21 V nové evangelizaci nejde o návrat k minulosti. Nová evangelizace neznamená napodobovat první evangelizaci. Poslání nové evangelizace spočívá v hledání přístupnějších a přitažlivějších cest k lidem, s vědomím sociálních, náboženských a kulturních podmínek, před které je církev postavena při hlásání evangelia. 22 V roce 2012 byl svolán papežem Benediktem XVI. synod, který se konal v Římě. Biskupové světové církve řešili otázku nové evangelizace. V poselství synodu připomíná papež Benedikt XVI. potřebu vést lidi naší doby k setkání s Kristem, jež prostupuje všechny oblasti světa. K tomu je potřeba neustále obnovovat svoji víru, která může znejistit důsledkem kulturního prostředí. Dále se v poselství klade důraz na osobní setkání s Kristem, osobní konverzi, obnovení četby Písma, zachycování příležitostí pro evangelizační působení v dnešním světě především v rodinách. Poselství také zdůrazňuje úlohu farnosti, kněží a laiků a jejich vzájemnou spolupráci. Papež se obrací na mladé lidi a zdůrazňuje, že mladí lidé jsou budoucností církve. V srdcích mladých lidí spatřuje velkou touhu 21 Jan Pavel II. Promluva před XIX. shromážděním CELAM (Port au Prince, 9. března 1983), č. 3. In: AAS 75 I (1983), s In NOVÁ EVANGELIZACE PRO PŘEDÁVÁNÍ KŘESŤANSKÉ VÍRY. In: Synoda biskupů XIII. řádné generální shromáždění: Lineamenta [online]. Vatikán, 2011 [cit ]. Dostupné z: dltm.cz/download/312/synoda2012-lineamenta-cz[dot]doc. 22 Srov. NOVÁ EVANGELIZACE PRO PŘEDÁVÁNÍ KŘESŤANSKÉ VÍRY. In: Synoda biskupů XIII. řádné generální shromáždění: Lineamenta [online]. Vatikán, 2011 [cit ]. Dostupné z Lineamenta-cz[dot]doc, s

22 po pravdě a hodnotách. Na tuto touhu můžeme dát jedinou odpověď, a tou je Kristus. Zdůrazňuje také, že nová evangelizace ve světě mladých lidí je náročná, ale velmi slibná. V evangelizačních dílech je třeba zapojovat mladé lidi do dialogu a konkrétních aktivit. 23 Mladí lidé mají velký potenciál a církev do mladých lidí mnoho vkládá a očekává. Je potřebné, aby mladí lidé byli zapojováni do spoluvytváření aktivit, aby měli pravomoc v činnosti, za niž budou cítit zodpovědnost. Dospělí jim mají projevovat důvěru, která je založena na vzájemném vztahu přijetí. Pouze na vztahu, který je proložen vzájemnou důvěrou, mohou vzniknout velké věci. 3.1 Dva modely nové evangelizace Kaplánek představuje na základě srovnání katolického programu nové evangelizace a obdobných programů protestantských církví, provedeného Walldorfem, dva modely nové evangelizace, které jsou sice samy o sobě zcela odlišné, ale v případě (nejen) České republiky se mohou vzájemně doplňovat. V následujících podkapitolách bych chtěla tyto modely představit a ukázat možnosti jejich kombinace Eklesiocentrický model inkulturace Tento model je rozšířen především v katolickém prostředí. Vychází z přesvědčení, že Evropané jsou převážně křesťané, zakotvení v tradici. Jeho hlavním předpokladem je návrat zbožnosti a úcty k posvátnu do života a kultury evropské společnosti. Proto tento model evangelizace usiluje hlavně o odstranění vzájemných předsudků mezi náboženstvím a kulturou a o vnitřní obnovu církve, 23 Srov. Závěrečné poselství biskupů ze synodu v Římě. In: SYNODUS EPISCOPORUM: 13. VŠEOBECNÉ SHROMÁŽDĚNÍ BISKUPSKÉ SYNODY ŘÍJNA 2012 [online]. Vatikán, 2012 [cit ]. Dostupné z: 22

23 směrem k větší hloubce a autenticitě víry. Tento model bohužel nebere patřičný zřetel na situaci lidí, kterým je křesťanská tradice vzdálená. 24 Díky návratu k tradicím se církev snaží obnovit tradiční prvky, tak aby nabízely a odhalovaly odpovědi na otázky víry. Přitom je ovšem potřeba také přijímat kritiku křesťanů i nekřesťanů, jelikož za touto kritikou se může často skrývat hluboká touha po pravých hodnotách a autentickém náboženství. Je nutné se oprostit od obranných postojů, které nám brání vyjít vstříc lidem, kteří hledají Boha Bibliocentrický model evangelizace V evangelickém prostředí nalezneme častěji druhý model nové evangelizace, který se označuje jako bibliocentrický model překladu. Tento model na rozdíl od eklesiocentrického modelu nepředpokládá, že Evropané jsou zakotveni v tradici, ale domnívá se, že každý má právo na to, aby se setkal s hlásáním evangelia, které bude pro něj srozumitelné a mohl dojít k vlastnímu obrácení a změně života. Slovo překlad zde znamená překlad evangelia do řeči naší doby. Tento model je otevřen kritice dosavadní tradice i praxe, která může dovést hledajícího člověka ke změně smýšlení. 25 Mnoho mladých lidí se setkalo s nesrozumitelnou řečí evangelia. Proto je nutné vytvářet podmínky k předávání evangelia srozumitelným jazykem, což předpokládá znalost jazyka současného člověka, a to je možné jen tehdy, když s ním budeme v jeho bolestech, radostech, otázkách a vztazích Srov. WALLDORF, F. Die Neuevangelisierung Europas Missionstheologien im europäischen s Srov. Tamtéž, s Srov. KAPLÁNEK, M. Evangelizovat výchovou a vychovávat evangeliem: Inkulturační model nové evangelizace jako klíč k hledání nové tváře náboženské pedagogiky. 23

24 3.1.3 Principy evangelizace mládeže Kaplánek se domnívá, že je v naší společnosti užitečné oba výše představené modely propojit. Přijmeme-li tento předpoklad, můžeme dojít k několika klíčovým principům. 27 Na základě srovnání obou modelů a analýzy situace mládeže v naší společnosti jsem se pokusila formulovat tři principy evangelizace, které vycházejí z propojení obou uvedených modelů. Principy, které zde uvádím, jsou pouze mým osobním pokusem o syntézu uvedených modelů v kontextu situace víry v České republice. 1) Předávat evangelium jazykem, který bude pro mladé lidi dostupný překlad evangelia Takovému jazyku se můžeme naučit pouze tehdy, budeme-li skutečně žít s mladými lidmi v jejich každodenních situacích. Pro církev je potřebné, aby hledala takový jazyk, který bude zpřístupňovat mladým lidem hlavní poselství evangelia a tradici církve, aby rozuměla jazyku mládeže. Upřímný dialog lze s mladými lidmi vést tehdy, je-li jejich vztah v dialogu postaven na důvěře a jsouli ti, kdo vedou dialog, autentickými svědky víry. 28 Upřímný dialog by také měl církvi otevřít pohled na svět, který by mohl mladým lidem zprostředkovat proměněný pohled na církev. 29 In: Katolická církev v České republice [online] [cit ]. Dostupné z: 27 Srov. Tamtéž. 28 Srov. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, s Viz MARTINEK, M. Ztracená generace, s

25 2) Přijímat kritiku mladých lidí a být jim nablízku v jejich hledání Církev by měla přijímat konstruktivní kritiku mladých lidí. Mladí lidé bývají často kritičtí vůči nauce církve. Budeme-li s mladými lidmi v jejich hledání a otázkách, pochopíme smysl jejich kritiky. Kritika může mladého člověka sice na čas vzdálit od víry, ale za ostrými slovy kritiky bývá někdy skryta skutečná touha po žitém křesťanství. Kritičnost mladých lidí je tedy možné chápat jako příležitost k dialogu. V dnešní individualizované společnosti, kdy osobní postoj k náboženství nevychází z tradice, ale z osobního rozhodnutí, nemusí mladí lidé ztotožňovat náboženství s institucí a systémem, ale osobně se rozhodnou přijmout některé prvky náboženství. Osobní rozhodnutí pro přijetí prvků, spolu s možností neztotožňovat se s institucí, otevírá prostor pro lidi kritické a přemýšlivé. V pastoraci je velmi důležité dávat prostor právě kritice, která často vede do hloubky věcí. 30 Sám Ježíš byl v mnoha situacích kritický a šel za hranici zákona a tehdejších příkazů. V příběhu o milosrdném Samaritánovi nám to jasně dokazuje. Přestupuje tehdejší zákon kultické čistoty a dotýká se malomocného, uzdravuje v sobotu, překračuje zákony, je odsuzován a zavrhován. Ale jeho kritika ho vede k autentické lásce k Bohu a bližnímu. 3) Svědčit o víře životem křesťanů důležitost osobního svědectví Jak jsme již uvedli v předchozích kapitolách, každý z nás je poslán a povolán osobně svědčit o Kristu specifickým způsobem. Bůh si používá různé lidi v různý čas a každého vybavuje dary pro službu svědectví. Podstatou našeho svědectví je radostná zvěst o příchodu Božího království. K vydávání svědectví 30 Srov. KAPLÁNEK, M. Fenomén individualizace a jeho vztah k individuálnímu rozhodnutí víry. In: Studia theologicia 4, léto 2001, str. 74; MARTINEK. Ztracená generace: : o duchovním dialogu mezi českou mládeží a katolickou církví, s