MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Moravský kras vlastivědné vycházky pro učitele I. stupně základní školy PEDAGOGICKÁ FAKULTA.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra geografie Moravský kras vlastivědné vycházky pro učitele I. stupně základní školy Diplomová práce Brno 2007 Autor práce: Pavla Ziková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Chalupa CSc. 1

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům Brně dne 25. května 2007 Pavla Ziková 2

3 Poděkování Vedoucímu diplomové práce Prof. PhDr. Petru Chalupovi CSc. za odborné a trpělivé vedení. RNDr. Ivanu Balákovi a RNDr. Miroslavu Kovaříkovi za poskytnutí odborných informací a grafických podkladů. Mému manželovi za zpracování videa. 3

4 Obsah 1 CÍL PRÁCE SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY STRUKTURA DIPLOMOVÉ PRÁCE KOMPLEXNÍ GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA MOR. KRASU Poloha krasu na území České republiky, rozloha Geologický vývoj a stavba Geomorfologická charakteristika Podnebí Vodstvo Půdy Biota Ochrana přírody KRASOVÉ JEVY POVRCHOVÉ A PODPOVRCHOVÉ KOMPLEXNÍ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA MORAVSKÉHO KRASU - SPOLEČENSKÉ PROSTŘEDÍ Obyvatelstvo a sídla Kultura a historie oblasti, osobnosti, zvyky a obyčeje Hospodářství VLASTIVĚDNÉ VY C H Á Z K Y Teoretická část-didaktický výklad o významu vlastivědných vycházek ve výuce vlastivědy na I. stupni ZŠ Charakteristika vzdělávací oblasti Praktická část - textová část - výklad k filmu Výchozí místo Jedovnice Vycházka A Rudické propadání, větrný mlýn, lom V Seči Vycházka B Poutní místo Křtiny Vycházka C Moderní a lidové stavby Senetářov Vycházka D Jedovnické rybníky Vycházka E Střední část Mor. krasu, propast Macocha, jeskyně Punkevní, Kateřinská, Blansko Vycházka F - Jeskyně Balcarka, propast Macocha, Vilémovice

5 7.2.2 Výchozí místo Sloup Vycházka G - městys Sloup, prohlídka Sloupsko-šošůvských jeskyní Vycházka H - Sloup, Propast Macocha, Punkevní jeskyně, Skalní mlýn, Blansko Vycházka I - Sloup, Šošůvka, Holštejn, údolí Bílé vody Vycházka J - Šošůvka, návštěva kozí farmy VYUŽITÍ FILMU A TEXTOVÉ ČÁSTI VE ŠKOLSKÉ PRAXI DIDAKTICKÁ TRANSFORMACE ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA RESUMÉ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY

6 ÚVOD Téma předložené diplomové práce jsem vybrala na základě své dlouholeté činnosti ve funkci vedoucí celostátní učitelské základny pro rodiče s dětmi Moravský kras ve Sloupu a v Jedovnicích. Věnovala jsem se převážně programu pro děti a pochopila jsem, jak důležitý je význam vycházek při vytváření nových poznatků a vědomostí u dětí. Při jednotlivých vycházkách si děti pomocí smyslového vnímání osvojily nové vědomosti z různých oblastí, z kulturního i přírodního dědictví naší země. Při čtení pohádek a pověstí prožívaly děti dobrodružství v podzemním království. Z pohádkového světa vzápětí vešly do skutečného krasového území. Emotivní zážitky upevňují délku trvání získaného poznání. Vycházka je přirozenou činností, která vede k nenásilnému a efektivnímu učení. Moravský kras je tvořen unikátními přírodními jevy závrty, skalní útvary a ponory, propasti, jeskyně. Právě krasové jevy se stávají cíli tisíců turistů z celého světa. Nejedná se však pouze o návštěvu přístupných jeskyní a zhlédnutí krasové výzdoby. Cílem našich vycházek jsou krasové jevy, které najdeme bokem hojně navštěvovaných turistických tras. Vzhledem k unikátnosti těchto jevů a možnosti využití při vycházkách je jim věnována samostatná kapitola. Tyto přírodní krásy skvěle doplňují architektonické stavby a bohatá historie oblasti. Najdeme zde sídlo pravěkého člověka, nejstarší huť ve střední Evropě, zříceniny hradů, výstavné zámky. Na malém území jsou zde zastoupeny různé stavební slohy. Moravský kras je barevnou učebnicí připravenou jen otevřít a začít číst. Dalším důvodem je ekonomické hledisko. Moravský kras se stal v posledních letech velmi komerčním prostředím. Lákavé poutače a prospekty nabízí různé možnosti, ale za značně vysoké ceny. Vydávají průvodce různých částí Moravského krasu, přesto zapomínají na krátké trasy, odpovídající dětským turistům. Pro školní výlety jsem hledala cesty méně finančně náročné, zato bohaté na zážitky pro děti. Všechny vycházky jsou doplněny nápadníčkem pro učitele, který obsahuje náměty různých činností v souladu s učivem ročníku a zároveň pohádkami a pověstmi. Trasy výletů jsou vedeny ze Sloupu a z Jedovnic. Při volbě výchozího místa rozhodovaly tyto faktory : dopravní dostupnost místa, ubytování, služby a vzdálenost od cíle vycházek. Přála bych si, aby tato práce pomohla učitelům při rozhodování a přípravě školního výletu a byla přínosem pro využití vycházky ve vyučování na 1. stupni ZŠ. 6

7 1 Cíl práce Rok 2007 je významným rokem v systému českého školství. Nová podoba vzdělání má vybavit děti vědomostmi a dovednostmi, které mají nadčasový význam. Je velmi důležité, aby učitel děti vhodně motivoval a připravil zajímavou výuku. S tím souvisí metody práce, které učitel k dosažení svých cílů použije. Dítě si nejvíce osvojí to, co samo prakticky vyzkoušelo, o čem diskutovalo a co jiným vysvětlovalo. Proto se zařazují způsoby výuky, které nejsou pouhým předáváním hotových poznatků, ale vycházejí z aktivní práce žáků ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů. Cílem této práce je ukázat možnosti využití vycházek jako metody ve vyučování k dosažení smysluplného, přitažlivého a zábavného osvojování učiva na 1.stupni ZŠ. Každý učitel může využít vlastní region k přípravě zajímavé a tvůrčí výuky. Tato práce nabízí učiteli náhled na různé možnosti využití mezipředmětových vztahů, získávání vědomostí dětí vlastním pozorováním a zpracováváním informací, spolupráci a řešení problémů ne ve školních lavicích, ale v přírodě. V tomto prostředí se děti cítí lépe, nejsou stresované dodržováním časových limitů vyučovacích hodin, chtějí se dozvědět něco nového a aktivně se zapojují do plnění úkolů. Právě příroda Moravského krasu poskytuje nepřeberné množství nápadů, které lze efektivně využít ve výuce na 1. stupni základních škol. Připravila jsem pro učitele z celé České republiky metodický návod, jak využít vlastivědných vycházek v Moravském krasu. Pro samotného učitele je důležité seznámení s lokalitou vycházek. Proto jsou součástí mé práce teoretické podklady. Tvoří je komplexní charakteristika Moravského krasu. Praktická část nabízí učiteli metodický návod k jednotlivým vycházkám, včetně vizuálního materiálu. Ten slouží k dotvoření uceleného a konkrétního pohledu na jednotlivé vycházky. Při zpracování diplomové práce jsem použila k řešení problému různé metody (např. analýzu literatury, zpracování kartografických údajů, vlastní terénní výzkum, rozhovor, zpracování videa, výchovně vzdělávací činnost). 7

8 2 Současný stav řešené problematiky Učitel, který se v současné době rozhodne pro výlet do Moravského krasu, se může seznámit s touto oblastí v různé odborné literatuře. Cenné údaje mu poskytují webové stránky CHKO Moravský kras. Stránky jednotlivých obcí regionu mají různou informační hodnotu. Některé údaje např. o ubytování jsou nedostatečné, uvedená telefonní čísla neexistují. Dalším zdrojem informací jsou média, např. pořady České televize Toulavá kamera a Ostrovy zapomenutého klidu. Správným navigátorem v dnešní turistice jsou Informační střediska. tzv. Ičko je umístěno i na Skalním mlýně. Zde si telefonicky nebo em můžete rezervovat vstupenky až na rok dopředu. Pro učitele, který si plánuje školní výlet, je tato služba přínosná. Další informace, které učitel potřebuje vědět o školním výletě, mu bohužel informační služba neposkytne. Pracovnice navigují všechny turisty stejným směrem s maximálním využitím komerčních služeb. Hledala jsem jiné cesty, pro kolektivy dětí méně ekonomicky náročné a více přitažlivé. Zaměřila jsem se na zpracování vlastivědných vycházek v Moravském krasu pro potřebu učitelů na 1. stupni základních škol. Vycházela jsem z nashromážděných pramenů od 60. let minulého století až po nové publikace o Moravském krase. Samozřejmě, že se objevilo množství odlišností a změn, které nastaly po roce Změny se týkaly hlavně ekonomické a politické sféry oblasti. V didaktické části jsem vycházela z nejnovějších poznatků pedagogiky a psychologie. Zvláště ze Školní didaktiky, autorů Kalhous a Obst. Dále z cílů Rámcově vzdělávacího programu, očekávaných výstupů v oblasti Člověk a jeho svět. Učivo osvojované na trasách vycházek vychází z učebnic a pracovních sešitů vlastivědy a přírodovědy pro 4. a 5. ročník ZŠ z nakladatelství Nová škola. Snažila jsem se metodicky zpracovat danou problematiku a poskytnout učiteli adekvátní řešení. Provázat vlastní činnostní učení s pohádkami a pověstmi z Moravského krasu. 8

9 3 Struktura diplomové práce Diplomovou práci tvoří části, které na sebe logicky navazují. Při zpracování jsem postupovala cíleně a promyšleně. Hledala jsem různé varianty a řešení. Ve své práci jsem se věnovala částem přírodní i společenské povahy. Obě dvě části tvoří vzájemně propojený celek charakterizující dané území. Nejedná se však o dalšího turistického průvodce Moravským krasem, ani o komplexní a detailní grafickou charakteristiku Moravského krasu. Cílem je vytvoření metodického materiálu, pomůcky pro učitele. Diplomovou práci tvoří část teoretická. Seznamuje učitele s geologickou, geografickou charakteristikou Moravské krasu a krasovými jevy. Praktickou část tvoří část textová a vizuální nahrávka. Textová část zahrnuje deset vycházek. Vycházky jsou vedeny ze dvou základen. Z výchozího místa Jedovnic vede šest vycházek, ze Sloupu čtyři vycházky. Obě výchozí místa jsou podrobně charakterizována z hlediska dopravní dostupnosti, možnosti ubytování a stravování, dostupnosti lékařské péče. Součástí popisu jednotlivých tras jsou mapy s vyznačenými body, které odpovídají bodům v textu. Dále popis tras obsahuje důležité informace o nákladech na vstupném, kontaktní adresy a organizační připomínky. Nápadníček s náměty konkrétního učiva slouží učiteli jako učebnice v přírodním prostředí. Učivo vychází z očekávaných výstupů RVP. Film doplňuje textovou část vizuálním záznamem významných míst, útvarů a pamětihodností na trasách vycházek. Příloha obsahuje pověsti a pohádky z Moravského krasu, ukázky nářečí, jarmareční píseň a celkovou mapu Moravského krasu. 9

10 4 Komplexní geologická charakteristika Moravského krasu 4.1 Poloha krasu na území České republiky, rozloha Nejrozsáhlejším krasovým územím České republiky je Moravský kras. Jedná se souvislou vápencovou krajinu severně od Brna mezi Drahanskou a Adamovskou vrchovinou s neobyčejně bohatým souborem povrchových i podzemních krasových jevů. Krasové jevy spolu s archeologickými nálezy proslavily naší vlast po celém světě. Velikost rozlohy Moravského krasu činí 94 km² devonských vápenců. Šířka území se pohybuje od 3 km do 6 km, délka je asi 25 km. Na území Moravského krasu je evidováno téměř tisíc jeskyní. Skutečně významných z hlediska archeologického a palentologického je přibližně dvě stě. Území Moravského krasu je znázorněno na přiložené mapce obrázek č. 1 10

11 Obr. č. 1 zdroj. CHKO MK 11

12 4.2 Geologický vývoj a stavba Počátky geologického vývoje Moravského krasu spadají až do prvohor. Zhruba před třemi sty padesáti miliony lety ve středním devonu a spodním karbonu se usadilo na nerovném povrchu obrovského vyvřelého tělesa brněnského masivu mohutné souvrství suchozemských, jezerních a mořských sedimentů. Vývoj devonu v Moravském krasu je zahájen usazením těchto sedimentů. Nad nimi leží soubor velmi čistých korálů a stromatopór, které mají svůj původ v čistém a mělkém moři. Vápencová sedimentace je ve spodním karbonu vystřídána sedimentací drob, břidlic a slepenců drahanského kulmu. Podloží těchto vrstev tvoří granitoidní horniny brněnského masivu. V době zaplavování devonským mořem byl již masív zbaven svého původního sedimentálního pláště a jeho povrch byl rozbrázděn v členitý reliéf. Ten byl ovšem předešlými sedimenty zakryt a současně rozrušen tektonickými pohyby, které deformovaly prvohorní podklad. Koncem prvohor a v první polovině druhohor bylo území Moravského krasu souší. Během tohoto období byla původní prvohorní odstraněna až na malé izolované zbytky. V plošinatém povrchu, který v první polovině druhohor zarovnal prvohorní tektonické deformace, v pruhu obnažených vápenců se vytvořila podélná deprese s plochým vápencovým dnem a stupňovitými nevápencovými okraji. Tato oblast se stala základem všech pozdějších tvarů Moravského krasu. Geologická mapka Moravského krasu obrázek č.2 12

13 Obr. č. 2 zdroj. CHKO MK V celé sníženiny Moravského krasu se vyskytují zvětralé sedimenty, které vznikly asi v horkém a vlhkém tropickém období spodní křídy. Jedná se o pestrobarevné, písčité a kaolinické jíly, pískovce a rohovcové štěrky, dosahující v okolí Rudice mocnosti kolem 100 metrů a jsou označovány jako rudické vrstvy obrázek č.3 Obr.č.3 zdroj: CHKO MK 13

14 Ve střední části Moravského krasu pokrývají rudické vrstvy velmi členitý reliéf s hlubokými vanovitými nálevkovitými depresemi a kupovitými elevacemi. Reliéf vznikl ve vlhkém tropickém podnebí spodní křídy zřejmě v podloží rudických vrstev. Je totiž zřejmé, že tyto zvětraliny vklesávaly do depresí, které se v podloží zvětralin postupně prohlubovaly. Přitom se na stěnách depresí usazovaly limonitické konkrece, jejichž těžba podmínila rozvoj prehistorického i historického železářství v Moravském krasu. Ložiska limonitu s obsahem manganu se těžila ještě v nedávné době v severní části devonského pruhu u Němčic a Vratíkova. V menších mocnostech nebo jako příměs se rudické vrstvy nacházejí na celém území Moravského krasu. Když ve svrchní křídě zastihla zvětraliny mořská záplava, většinu jich odnesla. Po této záplavě po ní zůstaly sladkovodní slepence, pískovce, jílovce a písčité slíny. Tyto sedimenty potkal stejný osud jako předtím usazeniny jurského moře. Byly porušeny tektonickými pohyby, zvětraly a rozpadly se a byly odneseny. V původní podobě se uchovala v hlubokých tektonických příkopech, které u Boskovic a Blanska příčně protínají devonský vápencový pruh. Tím byl dokončen i vývoj starší generace tvarů Moravského krasu. Tektonické deformace byly v Českém masívu odrazem tlaků šířících se z oblasti vrásnících se Karpat. Starotřetihorní údolí byla poměrně mělká, úvalovitá nebo vanovitá, s vyrovnanou spádovou křivkou. Tyto znaky údolí si dosud uchovaly jednak pramenné úseky údolní sítě v nevápencovém okolí Moravského krasu, jednak ve vápencovém území jen ty úseky, které při postupujícím vývoji podzemního odvodňování ztratily nejdříve své povrchové toky a přestaly se prohlubovat. V místech kde toky vstupovaly do sníženiny, vznikly v údolních dnech ponory, v nichž se ve větší míře vodní toky ztrácely. Boční eroze a koroze v okolí ponorů tak vyvolala rozšíření údolí, takže v nich postupně vznikly kotliny typu okrajových údolních poljí. Pozvolnou modelací reliéfu této vývojové fáze přerušily nápory tektonických pohybů, které na rozhraní mladších a starších třetihor propukly v karpatské oblasti a způsobily velké deformace Českého masívu. Široké dno Moravského krasu bylo vyzdviženo a vyklenuto. Jižní část sníženiny podle příčných lomů poklesla dnem moře, které zalilo karpatskou předhlubeň. Tyto změny vyvolaly zvláště prohloubení starotřetihorní údolní sítě. Prohlubování proběhla ve dvou hlavních etapách. Dvě vlny zpětné eroze, postupující od mořského pobřeží proti proudu dospěly do střední části hlavních toků, takže tu došlo k prohloubení i vedlejších údolí. Tak se vytvořily základy nynějších 14

15 sevření údolích s vysokými a příkrými svahy, která se na odtokové straně Moravského krasu zahloubila do dna původních starotřetihorních údolí. I ve vápencích Moravského krasu došlo k prohloubení dolních a středních úseků staré údolní sítě a k její přemodelování na současné kaňonovité žleby a soutěsky. Ve vápencích toto prohloubení vyvolalo velké změny. Toky se stále ve větším rozsahu soustřeďovaly do podzemí, do rozvíjejících se jeskynních soustav. Dalším vývojem byla vyřazena mělká údolí toků a jejich dna prostoupily závrty a závrtové propasti. Tokům zmizely úseky pod okrajovými polji. Velký rozdíl mezi skalními dny poljí a odtokovými jeskyněmi, vázanými na úroveň prohloubených úseků údolní sítě, způsobil i rozřezání poljí a vznik hlubokých slepých údolí, která navázala na úroveň odtokových jeskyní. Po oslabení hlavních náporů tektonických pohybů se i vývoj podzemního odvodňování ustálil a podzemní řeky postupně dotvořily jeskynní soustavy ve dvou výrazných úrovní, ležících hluboko pod úrovní starotřetihorní. Spodnomiocenní jeskynní úroveň, která je nyní v současné době jeskynními toky, leží zhruba 60 metrů pod povrchem jednotlivých krasových planin, střednomiocenní trvale zaplavená úroveň ještě o metrů níže. Tuto vývojovou fázi ukončila záplava badenského moře, které se z karpatské předhlubně rozlilo do dočasně pokleslého Českého masívu. Jeho usazeniny jsou dosud v reliéfu uchovány. V Moravském krasu vyplavilo okrajová polje a prohloubená údolí. V oblasti brněnského masívu na jihozápad od Moravského jsou rozšířeny štěrkopísky z první fáze zaplavení moře, zatímco v pásmu prolomu u Boskovic se zachovaly pobřežní usazeniny z období ústupu moře. Po ústupu badenského moře se geomorfologický vývoj krajiny obnovil. Ve vyzdvižené jihovýchodní části Českého masívu byly značné části části povrchu postupně zbaveny badenských sedimentů a svou funkci pozvolna obnovila údolní síť. V Moravském krasu s odnosem badenských sedimentů z krasových údolí souvisí i obnovení hydrologické funkce jeskynních soustav spodno i středno miocenní úrovně. Tam, kde badenské sedimenty nebyly vyklizeny, deformuje jejich přítomnost původní spádovou křivku skalního dna, na kterou bylo navázáno podzemní odvodňování, tedy vyústění příslušných výtokových jeskyní. Sedimentární výplně brání volnému odtoku jeskynních vod, tak dochází k jejich trvalému zaplavování obou jeskynních úrovní. S postupným a nerovnoměrným odnosem badenských sedimentů z údolí Moravského krasu souvisí i vznik nových, místních jeskynních soustav, které zkomplikovaly jeskynní systémy hlavních úrovní. 15

16 Další vývoj Moravského krasu byl ovlivněn zejména střídáním studených a teplých období čtvrtohor. Ve starších čtvrtohorách nebo již ke konci pliocénu došlo k silnému zanášení údolí hrubozrnnými říčními sedimenty. Mrazová zvětrávání a rozpad spodnokarbonských drob a břidlic připravily množství úlomkovitého materiálu, který vodní toky dopravovaly do slepých údolí ve dnech okrajových údolních poljí a odtud samozřejmě i do odtokových jeskyní. Některé úseky jeskynních soustav byly těmito sedimenty zcela vyplněny. Také slepá údolí byla úplně pohřbena pod usazeninami. Říční písky a štěrky zakryly všechny nerovnosti skalního dna poljí a vyplnily ve značných rozměrech i přilehlé úseky údolní sítě v nevápencovém okolí Moravského krasu. Kromě říčních sedimentů se ve studených obdobích starších čtvrtihor v Moravském krasu hromadily svahové sutě a spraše. Povrchové vody, zadržované v okrajových poljích výplněmi v odtokových jeskyních, vytvářela jezera s dočasným povrchovým odtokem do krasových žlebů. V druhé polovině starších čtvrtohor nastává postupné uvolňování i zanesených ponorových propastí odtokových jeskyní. Místy došlo k prořezání a terasování říčních sedimentů. Pleiatocenní říční sedimenty dost brzdí odtok krasových vod z jeskynních soustav. Spolu se zbytky badenských mořských usazenin se tak podílejí na trvalém vzniku podzemních krasových vod. Střídavé usazování, odnos a přemisťování staročtvrtohorních sedimentů mělo značný diferencovaný význam pro vývoj jeskynních soustav Moravského krasu. Studené podnebí starších čtvrtohor mělo také významný podíl na vzniku skalních srubů a plošin. V mladších čtvrtohorách se odnos zvětralin a sedimentů podstatně zeslabil zvláště vlivem rozvoje vegetačního krytu v otepleném klimatu. Přesto vznikají jak na svazích údolí, tak na plošinách dosti hluboké strže, které doplnily rozčlenění krasového reliéfu. V údolních nivách se usazují jemnozrnné povodňové usazeniny, které ve značných mocnostech a v rytmicky zvrstvených souvrstvích vyplňují i některé jeskyně. V mladších čtvrtohorách také vzniká nejmladší generace nynější sintrové výzdoby jeskynních prostor. ( Panoš Vl., 1992 ) 16

17 4.3 Geomorfologická charakteristika Reliéf Typickým tvarem georeliéfu Moravského krasu jsou zarovnané povrchy neboli plošiny. Ty jsou rozčleněny hlubokými údolími tzv. žleby, které mohou být bezvodé část Pustého a Suchý žleb, s periodickými (Křtinské údolí) nebo i trvalými vodními toky (údolí Říčky). Nejrozsáhlejší a nejlépe zachovaný zarovnaný povrch se nachází severně od Lažáneckého žlebu. Mezi Pustým a Suchým žlebem je vyvinuta Ostrovská plošina, Suchý a Lažánecký žleb vymezují plošinu Harbechy. Obě plošiny jsou významné výskyty závrtů a jeskynních systémů. Mezi Lažáneckým žlebem a tzv. řícmanicko ochozskou elevací. Obě plošiny jsou významné výskyty fosilního krasu s výplní rudických vrstev. Moravský kras je nejrozsáhlejším a nejvíce zkrasovělým územím České vysočiny. Nadmořská výška je nejnižší v povodí potoka Říčky 220 m.n.m. Nejvyšším vrcholem Moravského krasu je Helišova skála 613 m. n.m. 4.4 Podnebí Moravský kras leží v mírném podnebném pásu, v oblasti klimaticky mírně teplé. Má členitý povrch. Ne dně krasových žlebů je teplota vždy o 3 až 4ºC nižší. Dochází k teplotní inverzi, kdy studený vzduch klesne do údolí a teplejší vzduch se dostává nad něj. Nejteplejším měsícem je obvykle červenec, jehož průměrná teplota se pohybuje v jižní části krasu kolem 18,4 C, ve střední části 18,0 C a v severní části pak 16,2 C. Vliv nadmořské výšky na roční chod teploty vzduchu se velmi dobře projeví porovnáním dubnových a říjnových teplot. Ve vyšších polohách je podzim teplejší než jaro, jelikož delší trvání sněhové pokrývky na jaře znatelně snižuje teploty vzduchu. V jižní části Moravského krasu dochází na jaře ke dřívějšímu a intenzivnějšímu oteplení (rozdíl v průměrné teplotě dubna mezi jižní a severní částí je 2,5 C, kdežto na podzim nejsou rozdíly v teplotách významné. Roční úhrn srážek je kolem 600 milimetrů. 17

18 4.5 Vodstvo Při svém dlouhém vývoji se území Moravského krasu rozdělilo do několika přírodních celků. Tyto celky jsou odvodňované samostatnými soustavami povrchových i podzemních říček a potoků obrázek č. 4 Obr.č. 4 zdroj: CHKO MK Hydrograficky patří největší část Moravského krasu do povodí řeky Svitavy. Turisty i vědci nejvíce navštěvovanou částí je severní část Moravského krasu, rozkládající se mezi Petrovicemi, Žďárem, Sloupem, Suchdolem, Skalním mlýnem, Lažáneckým žlebem, Vilémovicemi, Ostrovem u Macochy a Holštejnem. Tuto část odvodňuje říčka Punkva do Svitavy a leží zde všechny zpřístupněné jeskyně Moravského krasu Punkevní, Kateřinská, Balcarka, Sloupsko- šošůvské jeskyně. Nalezneme zde i symbol Moravského krasu světoznámou propast Macocha. Devonský vápenec zasahuje severním směrem krasovým ostrůvkem do okolí Vratíkova u Boskovic. Toto malé krasové území odvodňuje potok Kozel a říčka Bělá. Střední část Moravského krasu se rozkládá mezi Lažáneckým žlebem a Křtinsko-josefovským údolím. Do střední části patří Jedovnice, Křtiny, Babice, 18

19 Březina, ale i Josefov a Lažánky. Území odvodňují Jedovnický a Křtinský potok do řeky Svitavy. Nejznámější jeskyně ve střední části Moravského krasu jsou jeskyně Býčí skála, Jáchymka, Výpustek, Rudické propadání Jedovnického potoka. Výpustek bude zpřístupněn od října Na jih od Křtinsko-josefovského údolí se rozkládá mezi obcemi Ochoz, Hostěnice a Líšeň, jižní část Moravského krasu. Tato část končí nedaleko Brna vysokým a příkrým svahem Hádů, spadajícím již do Dyjskosvrateckého úvalu. Na Hádech a před úpatím tohoto svahu se zachovaly izolované zbytky jurských vápenců, které tvoří mezi Líšní a vlastním Brnem několik krátkých hřbetů. Nejznámějšími jeskyněmi v této části jsou jeskyně Pekárna a Švédův stůl (významná archeologická naleziště). Jižní část Moravského krasu odvodňuje vodní tok Říčka. ( Kovařík M., 2007) Typickým rysem krajiny okolo Jedovnic je rybníkářství s velmi dlouhou tradicí. Rybníky byly zakládány na Jedovnickém potoce a jeho přítocích. Největší je Olšovec (dříve zvaný Pilský, lidově Pilščák ) na východním okraji Jedovnic s plochou 42 ha, využívaný k chovu ryb a k rekreaci. Pod Olšovcem je menší rybník Dymák, který patřil k Julínkovu mlýnu. Proti toku Jedovnického potoka směrem do Rakoveckého údolí je soustava rybníku Budkovan s rybníky Dubový, Bukový a Vrbový. Na Budkovanu se vyskytuje řada druhů vodního ptactva. ( Balák I., 2007) 4.6 Půdy Půdy Moravského krasu na devonských vápencích jsou těžšího charakteru s hojným obsahem vápencového štěrku, mělké a chudé na vodu, minerálně velmi bohaté. Jako typický půdní typ jsou zde vyvinuty šedé až tmavě šedé rendziny, které jsou zachovány hlavně na svazích žlebů. Půdy na brněnské vyvřelině jsou lehčí, písčité a písčito-hlinité, typu hnědých lesních půd okrových. Podle terénu jsou různě hluboké, poměrně kyselé, s menším obsahem živin. Půdy na kulmských pískovcích a břidlicích Drahanské vrchoviny jsou vesměs lehčího charakteru, převážně dosti mělké, spíše kyselejší s malým obsahem minerálních živin a chudé i na obsah humusu. Zdroj: ( 19

20 4.7 Biota Od nejstarších dob byl hlavní zájem badatelů v Moravském krasu zaměřen na krasové jevy. Zájem o živou přírodu, neméně významnou a zcela typickou pro krasovou oblast, se začíná rozvíjet v závěru 19. století. Poznání pozoruhodností živé přírody bylo dalším argumentem pro prosazování ochrany celého území. Pestrost skladby rostlinných a živočišných společenstvech v porovnání s okolním nekrasovým územím je mnohem větší. CHKO Moravský kras na rozdíl od jiných krasových území ČR je převážně lesní, podhorského rázu, se silným karpatským vlivem. Z hlediska zoogeografického tvoří převážnou část fauny druhy evropské a eurosibiřské. Díky geografické poloze i geomorfologické a klimatické různorodosti se na malé ploše nachází pestrá mozaika rozmanitých biotopů a společenstev. O významu území svědčí i to, že odtud bylo popsáno více než 100 nových druhů z různých zoologických skupin. Charakteristické druhy živočichů jsou součástí především následujících typů společenstev: - společenstva teplomilných keřových a travinobylinných porostů - společenstva skalních ostrožen, sutí a opuštěných lomů - společenstva lesa - společenstva údolních niv - společenstva jeskyní a propasti Macocha - společenstva pramenů a potoků Poznatky o různých skupinách bezobratlých živočichů jsou velmi nestejnoměrné. Poměrně dobře jsou probádáni např. měkkýši, pavouci, některé řády hmyzu s vývojem ve vodním prostředí a motýli. Například výsledkem intenzivního průzkumu motýlů v posledních letech je zjištění 2220 druhů (66 % fauny ČR). Tím se Moravský kras stává z tohoto hlediska jedním z nejlépe probádaných území v České republice. Teplomilná nelesní společenstva jsou zachována ve větším rozsahu především v nejjižnější části území. Zejména jižní okraj Hádecké planinky, navazující na bezlesé svahy Hádů a ostrůvky xerotermního bezlesí nad údolím Říčky, hostí celé soubory pozoruhodných druhů. Z plžů se zde vyskytují např. původem středomořská drobnička 20

21 jižní a páskovka žíhaná jako prvek černomořsko-uherský. Vystupující skalky na Horneku obývá vzácný plž lačník stepní. Je odtud známa i řada druhů pavouků, přičemž oblast Hádů patří mezi nejvýznamnější arachnologické lokality v ČR. Byly odtud popsány pro vědu nové druhy - pavučenka, cedivka. Z dalších druhů je nutné jmenovat především vzácné slíďáky, skálovky, běžníky, snovačku, listovníka, zápředníka a vzácnou skákavku. Na teplých bezlesých biotopech na okraji Hádecké planinky žije z křísů např. cikáda trnková, ze síťokřídlých vzácná zlatoočka a mravkolev ostruhatý, z brouků chrobáček, chrobák ozbrojený a chroustek. Z dvoukřídlých stojí za zmínku alespoň teplomilné bzučivky a květilky, přímo z Hádů popsaná a z blanokřídlých, samotářská včela stepnice. Z více než 1700 druhů motýlů nalezených na Hádech (na ploše menší než 1 km 2!) zde asi 20 dosahuje vůbec nejsevernějšího bodu svého areálu. K těm patří například drobníčci, klíněnky, zavíječ, píďalky, můry. Nápadnějšími druhy motýlů těchto stanovišť jsou okáč kostřavový a okáč ovsový. Na světlinách nad údolím Říčky se vyskytují dosud početné populace jasoně dymnivkového. Rovněž v severnější části území se můžeme setkat se vzácnými teplomilnými druhy. Kobylka je známa v ČR pouze z Josefovského údolí, krásněnka zjištěná na Vilémovických stráních se jinde vyskytuje jen v NP Podyjí. K nejnápadnějším obratlovcům patří především ptáci konipas horský, skorec vodní a ledňáček říční. Nejjižnější části Moravského krasu jsou typické výskytem teplomilných druhů flóry. V ostrůvkovitě vyvinutých teplomilných doubravách, které zde mají severní hranici rozšíření, je stromové a keřové patro tvořeno dubem šípákem, řešetlákem počistivým a klokočem zpeřeným. V podrostu vzácně nalezneme chráněné druhy : koniklec velkokvětý, kosatec nízký a třemdavu bílou. Charakteristickou jednotkou jižní a částečně střední části krasového území jsou dubohabrové lesy. K typickým druhům v podrostu těchto lesů patří prvosenka jarní, jaterník podléška, pryšec mnohobarvý a sasanka hajní. Ostrůvky teplomilných společenstev rostlin nalezneme i v nejsevernější částech Moravského krasu na osluněných skalních hranách žlebů. Především nás zde upoutá žlutě kvetoucí dřín, v bylinném patru pak chráněná sasanka lesní, zvonek klubkatý, bělozářka větevnatá. V severní a v části střední části Moravského krasu se vyskytují bukové a bukojedlové porosty. Přirozená skladba je však pozměněna výsadbou smrků, který někde tvoří souvislou smrkovou monokulturu. Dříve hojná jedle bělokorá rychle ustupuje a přežívá jen na několika lokalitách. V bylinném podrostu je typická kyčelnice 21

22 devítilistá, ostřice chlupatá, mařínka vonná, vzácně pak lilie zlatohlavá, střevičník pantoflíček a okrotice červená obrázek č.5 Hlavními dřevinami na příkrých svazích krasových údolí jsou javor klen, jasan ztepilý, jilm drsný, buk lesní a smrk ztepilý. Na těžko přístupných svazích roste chráněný tis červený. V bylinném patru nacházíme měsíčnici vytrvalou, netýkavku nedůtklivou, čarovník alpský, ploštičník evropský a samorostlík klastnatý. Významný výskyt celé řady kapradin např. kapraď samec, puchýřník křehký, osladič obecný a chráněný jelení jazyk celolistý, jsou vytvářeny celé souvislé mechové koberce. V oblasti Pustého a Suchého žlebu zaznamenal Jan Šmarda více než 300 druhů mechů játrovek. V úzkých nivách podél toků se uplatňují společenstva s olší lepkavou, jasanem ztepilým a různými druhy vrb. V podrostu nalezneme nápadný devětsil bílý, krabilici zápašnou, pryskyřník kosmatý. Obr.č. 5 zdroj: CHKO MK Výrazným rysem živé složky přírody Moravského krasu je výskyt rostlin a živočichů různého původu, rozšíření a vztahů k vápencovým oblastech Alp a Karpat. Druhy prealpinské mají vývojové centrum v teplých vápencových předhůřích Alp, odkud byly vytlačeny ledovcem doby ledové. V Moravském krasu k těmto druhům řadíme tařici skalní, dvojštítka hladkého a pcháče bělohlavého. Nejčastěji se s nimi setkáváme v teplomilných společenstvech. Opakem jsou druhy chladných poloh aplinského pásma. Jejich výskyt na území Moravského krasu opět souvisí s dobou ledovou. Příhodné životní podmínky našly ve vlhkých a chladných polohách žlebů a hlubokých údolí. Řadíme sem sleziníka zeleného, ploštičníka evropského, lomikámen vždyživý, jelení jazyk celolistý. 22

23 Patří sem i kruhatka Matthioliho, která v několika exemplářích roste na dně propasti Macocha. Zcela specifické podmínky pro život existují v jeskyni. Jeskyně svou vlastní květenu nemají. Vzdušné proudění nebo návštěvníci zanášejí do jeskyní spóry rostlin, rostoucích na povrchu v okolí jeskyně. V jeskyních Moravského krasu žije poměrně málo jeskynních živočichů, což je zřejmě způsobeno vyhynutím jeskynních forem v dobách ledových. Podle míry přizpůsobení jeskynnímu životu rozlišujeme tři základní skupiny : troglobiont ( jeskyňobytný živočich) troglofil ( jeskyňomilný živočich) trogloxen ( jeskyním cizí živočich ) V prvé skupině se jedná o pravé jeskynní živočichy, kteří jsou dokonale přizpůsobeni životu ve vlhkém a chladném prostředí bez světla. V Moravském krasu jsou to bezobratlí především zástupci chvostoskoků a roztoči z čeledi pancířníků. Chybí obratlovci. Ve druhé skupině, což jsou druhy, které si oblibou vyhledává jeskyně, běžně se však vyskytují i mimo ně, například pod kameny a v půdě. Přizpůsobení jeskynnímu životu není tak dokonalé. Patří sem řada druhů bezobratlých například pavouk křižák. Z obratlovců pak netopýři, kterých bylo zjištěno na území Moravského krasu 128 druhů. Poslední skupinu tvoří druhy, které byly do jeskyní splaveny nebo jiným způsobem zavlečeny a ty, které se do jeskyně dostaly náhodně.obrázek č.6 Obr.č. 6 zdroj: CHKO MK 23

24 4.8 Ochrana přírody Postupné poznávání přírodních a kulturních hodnot území v protikladu s narůstajícím poškozováním složek živé a neživé přírody se odrazily ve snahách o ochranu Moravského krasu. Nejstaršími chráněnými územími jsou státní přírodní rezervace Moravský kras střed a Pekárna, vyhlášené v letech 1930 a 1933, jako rezervace částečné na ochranu krasových jevů a lesních porostů. V roce 1950 pak následovaly státní přírodní rezervace Hádecká planina a Josefovské údolí. Ochranu celého území Moravského krasu se podařilo prosadit v roce 1956, kdy byla výnosem ministerstva školství a kultury ze dne vyhlášena chráněná krajinná oblast o rozloze 94 km². Moravský kras se tak stal druhou nejstarší chráněnou krajinnou oblastí České republiky. Nejcennější části území chráněné krajinné oblasti jsou chráněny v 11 přírodních rezervacích, ve 4 národních přírodních rezervacích a dvou národních přírodních památkách. Posláním CHKO Moravský kras je předat krajinu a přírodní dědictví v co nejzachovalejším stavu dalším generacím. Vyhlášením velkoplošného chráněného území je sledováno sladění zájmu hospodářských aktivit, nýbrž jejich optimální rozvoj, a to takovým způsobem, aby nebyla poškozována unikátní příroda. Ochrana a využívání státních přírodních rezervací je v porovnání s režimem velkoplošného území mnohem přísnější. Rezervace slouží především vědeckým účelům a studiu produkčních schopností přirozených nebo jen zčásti ovlivněných ekosystémů. Vytčené cíle a principy ochrany území se však nezdařilo vždy důsledně prosazovat do praxe. Intenzita hospodářského využívání území byla a do dnešní doby je srovnatelná s okolním nechráněným územím. Tato skutečnost se odráží v likvidaci rozptýlené zeleně, zavezení řady drobných závrtů, nárůstem divokých skládek odpadů a znečištěním povrchových i krasových podzemních vod. K negativním vlivům rozvoje turistiky a cestovního ruchu patří hlavně znečištění ovzduší v hlubokých kaňonovitých žlebech výfukovými zplodinami automobilové dopravy, dále devastace krápníkové výzdoby v řadě jeskyní a neregulovaná živelná výstavba individuálních rekreačních chat, především v jižní části chráněné oblasti. 24

25 Ekologicky nevhodné hospodářské využívání území i negativní vlivy z blízkého i vzdáleného okolí se projevily vymizením řady vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Ochuzení genofondů původních druhu Moravského krasu je vážným varováním i z hlediska vytváření zdravých podmínek pro život stálých obyvatel i návštěvníků krasového území. Indikátorem negativních změn jsou například orchideovité rostliny z čeledi vstavačovitých. Z druhů, které byly dříve známy z území Moravského krasu, vyhynul jazýček jadranský, vstavač nachový, vstavač vojenský a vstavač mužský. Vyhynuly i některé teplomilné a vlhkomilné rostliny. Obdobný osud stihl i některé živočichy, kteří dříve žili na krasovém území. V padesátých letech bylo v severní části Moravského krasu zaznamenáno poslední hnízdění tetřívka obecného a v šedesátých letech i sokola stěhovavého. K ohroženým druhům patří i někteří netopýři. Varující jsou úbytky vrápence malého, který je dnes řazen ke kriticky ohroženým druhům v rámci celé Evropy. Pro záchranu význačných a typických druhů rostlin a živočichů v Moravském krasu je rozhodující zachování odpovídajících životních podmínek. Tento úkol je zabezpečován důslednou ochranou přirozených stanovišť druhů, například ve státních přírodních rezervacích a dále vhodným usměrňováním hospodářského využívání celého velkoplošného chráněného území. K nejdůležitějším úkolům ochrany životního prostředí na území Moravského krasu patří optimalizace zemědělského hospodaření, dořešení vhodného využívání a likvidace pevných a tekutých odpadů a usměrnění cestovního ruchu a rekreace. Vhodné hospodaření na zemědělském půdním fondu je podmínkou ochrany rozsáhlých jeskynních systémů, probíhajících pod těmito pozemky i uchování kvality podzemních krasových vod. Neuvážená chemizace pozemků na krasových plošinách se projevuje vysokým obsahem vyplavovaných živin ve škrapových vodách, ohrožením zdrojů pitných vod i unikátních společenstev jeskynních živočichů. Je jedním z faktorů zvyšujících agresivitu vod na sintrovou výzdobu podzemních prostor. Opatření, sledující sladění hospodářských požadavků se zájmy ochrany životního prostředí, spočívají především v zatravnění ploch s extrémní erozí obrázek č.7 a průsaky do krasového podzemí, v omezení chemizace a rozšíření organického hnojení. 25

26 Obr.č. 7 zdroj: CHKO MK Vážné problémy vyvolává cestovní ruch. Rozvoj cestovního ruchu a rekreace většinou neodpovídá vybavení hlavních center, kterými jsou Skalní mlýn a čtyři jeskyně zpřístupněné veřejnosti. V hlubokých inverzních polohách nevětraných žlebů, byla zastavena automobilová doprava. Tím došlo ke zlepšení, přestalo hromadění automobilových zplodin. Řešeno bude i zpřístupnění ochranného režimu veřejnosti přístupných i nepřístupných jeskyní. Tento požadavek je zdůvodněn hrubým poškozováním krápníkové výzdoby jeskyní. V některých úsecích chybí až 50 % původní krápníkové výzdoby. Vhodným využitím volného času jsou návštěvy naučných stezek. Stezky procházejí nejhodnotnějšími lokalitami a přibližují jak krásy území, tak problematiku jeho ochrany. Úkolů, které je nutno řešit na úseku ochrany přírody a životního prostředí Moravského krasu, je celá řada. Dosažení dobrých výsledků je však možné jen pouze spoluprací správních orgánů a hospodářských organizací s vědeckovýzkumnými pracovišti a ochrany přírody.( Kovařík M.,Příloha časopisu Veronika pro Správu CHKO Moravský kras,1996, 32s.) 26

27 5 KRASOVÉ JEVY povrchové a podpovrchové Kras je území charakteristické podzemním odvodňováním s chemickým rozpouštěním hornin vápenců, za vzniku povrchových i podzemních krasových tvarů. K významným krasovým tvarům patří závrty, které tvoří prohlubně deprese většinou nálevkovitých nebo mísovitých tvarů o různých velikostech. Představují vyústění podzemních krasových tvarů na povrch. Spojováním závrtů vznikají úvaly a úvalovitá údolí. Škrapy soubory rýh, zářezů a dalších vhloubenin vzniklých rozpouštěním skalního povrchu. Rozhlodané povrchy tvoří škrapová pole. Na vzniku krasových údolí se podílí především eroze. Allogenní údolí žleby jsou vyhloubeny mimokrasovými vodními toky. Slepá údolí jsou ukončena skalní stěnou, u níž se povrchový tok propadá do podzemí v tzv.ponorech propadáních. V případě, že za uzávěrovou stěnou pokračuje původní údolí ve vyšší úrovni dále, jde o poloslepé údolí, které může být protékáno povodňovými vodami. Okrajová údolní polje jsou veliké kotliny s plochým dnem tvořeným vápenci a často zcela pokrytým sedimenty. Vznikají v údolích rozpouštěním vápenců na kontaktu krasových a nekrasových hornin. V údolních svazích údolí se objevují stupně neboli terasy utvářené činností vodních toků v různé výšce nad současným dnem údolí. Terasy představují zbytek dna původního řečiště před jeho zaříznutím do podkladu. Vyvěračkou označujeme místo přirozeného výtoku podzemních krasových vod na povrch. Denudace je postupné odkrývání, obnažování a snižování zemského povrchu odnosem uvolněného zvětralého materiálu. Mění výškově a tvarově velmi členitý zemský povrch na zarovnaný, blízký rovině. Jsou to například krasové plošiny. Důležitým denudačním procesem je mechanická eroze, především vodní, a chemická koroze neboli rozrušování a rozpuštění pevných hornin vápenců chemickými účinky vody s obsahem oxidu uhličitého C0² a různých kyselin v ní rozpuštěných. Koroze má hlavní podíl na tvorbě krasu. Sedimenty jsou usazené horniny vznikající usazováním (sedimentací) produktů rozpadu již existujících hornin. Charakteristickým znakem je vrstevnatost. Soubor sedimentů vzniklý v určité oblasti za určitých fyzikálně - chemických podmínek se nazývá souvrství. Podle původu sedimenty dělí na : 27

28 1. mechanické, které vznikají z přemístěných a nově uložených úlomků starších hornin. Patří k nim pískovce, droby, břidlice,slepence. 2. chemogenní, které vznikají chemickými procesy při vylučování minerálů z vodních roztoků. Patří k nim travertiny, jeskynní sintry a ložiska železných rud (v rudických vrstvách s limonitickými konkrecemi). 3. organogenní, na jejichž vznik v případě Moravského krasu měli největší podíl živočichové. Patří sem vápence, které se vytvořily nahromaděním vápnitých schránek mořských živočichů řazených k láčkovcům nebo k houbám - stromatopory a křemité horniny zvané rohovce. Působením složitých fyzikálně chemických procesů vznikají z původních sedimentů zvětralinové sedimenty (rudické vrstvy) s kaolinickými jíly, jílovci, písky a ložisky železných rud. Ve starších čtvrtohorách se na povrchu Moravského krasu ukládaly větrem váté prachové sedimenty spraše. Ukládáním kostních zbytků živočichů v jeskyních a hromaděním netopýřího trusu guana - a následným prosycením jeskynních sedimentů vyluhovaným fosforečnanem vápenatým vznikají fosfátové hlíny, které jsou používány jako hnojivo. Blanenský prolom je úzká příkopovitá propadlina, probíhající od Blanska napříč brněnským masivem, Boskovickou brázdou a Moravským krasem. Jsou v něm zaklesnuty sedimenty křídového stáří o mocnostech až 100 metrů. Návštěvník krasu se vlastně denně setkává na povrchu i v podzemí s geomorfními útvary, které jsou pro tuto oblast typické. Dělíme je na povrchové a podzemní. K povrchovým krasovým útvarům patří: různě tvarované vápencové skály a stěny ojedinělé skalní útvary, zvedající se více či méně kolmo vzhůru nad terén- hřebenáče škrapy. Škrapová pole představují hřebenovité nebo hrotovité zvrásnění povrchu vápencovité masy. Vznikají korozními zvětrávajícími pochody. Příkladem jsou škrapová pole na počátku Suchého žlebu pod Vilémovicemi. závrty jsou okrouhlé, mísovité nebo nálevkovité dolíky o průměru 20,50 m i více metrů. Jejich dno bývá spojeno komínem nebo trhlinami s podzemními prostorami, nebo spojení je ucpáno různými sedimenty. Velmi rozměrné závrty, o průměru několika set metrů nebo kilometrů nazýváme dolinami. propasti vznikly zřícením dna bývalého řečiště do později vzniklého podzemního řečiště 28

29 slepé údolí je charakteristické úplnou příčnou skalní přepážkou, za kterou údolí už nepokračuje, např. údolí Rudického propadání. poloslepé údolí se od slepého údolí liší tím, že pokračuje za příčnou skalní přepážkou, např. Sloupské údolí. ponory jsou místa, kde povrchová vodoteč se propadá do podzemí a zde pokračuje jako ponorný tok, např. Jedovnický potok v Rudickém propadání. vyvěračka je místo, kde ponorný tok vyvěrá z podzemí, např. Jedovnický potok u Býčí skály. K podzemním krasovým útvarům patří : jeskyně a jeskynní chodby, které byly vytvořeny výmolovým a leptavým účinkem tekoucích vod, když si razily cestu četnými puklinami ve vápencové hornině. Velké jeskyně nazýváme dómy. stropní koryta a obří hrnce byly vytvořeny vodním tokem, vyzvednutým jeskynními nánosy ke stropu jeskynní chodby. jeskynní propasti mají svůj kráter v podzemí, např.propasti ve Sloupských jeskyních. ponorné toky si našly svou cestu v puklinách vápencové horniny, v níž svou činností vytvořily jeskynní chodby, jeskyně, dómy, komíny a podzemní propasti. sifóny vznikaly tehdy, když se strop jeskyně nebo chodby zčásti ponořil pod hladinu ponorného toku. krápníky vznikají odpařováním vápencem nasycených vodních kapek ve stropech jeskyně se současným vylučováním nerozpustného uhličitanu vápenatého. Krápníky visící ze stropu se nazývají stalaktity, rostoucí ze dna jeskyně proti stropu se nazývají stalagmity (rostou proti stalagmitům). Spojení obou druhů krápníků vzniká stalagnát. Krápníky bývají velmi různých tvarů a velikostí a vytvářejí mnohdy bizarní útvary a seskupení. sintr je téhož složení jako krápníky. Tvoří polevy stěn jeskyně a nánosů na jejím dně. V některých jeskyních vytváří sintrová jezírka.( Panoš Vl.,1992) 29

30 Obr.č. 8 zdroj: CHKO MK 30

31 6 Komplexní geografická charakteristika Moravského krasu - společenské prostředí 6.1 Obyvatelstvo a sídla Zájem člověka o Moravský kras má pradávné kořeny. Již ve starších čtvrtohorách sem přicházel primitivní lovec, předchůdce dnešního člověka. Lákalo jej sem nejen bohatství lovné zvěře, ale i prostorné jeskyně, jichž využíval jako svoje přechodná i trvalá obydlí, dílny i pohřebiště. V mladších čtvrtohorách se pak v Moravském krasu usadili zruční prospektoři a zpracovatelé zdejších ložisek železné rudy. Snad již v oněch pradávných dobách se stal Moravský kras svým železářstvím tak přitažlivý, že jej proťaly nejstarší moravské obchodní stezky. Při nich pak postupně vznikala nejstarší opevněná sídla předslovanských obyvatel Moravy a na jejich základech i staroslovanská hradiště Velkomoravské říše. Ve středověku vyrostly na okrajích i v samém srdci Moravského krasu mocné hrady světských i církevních feudálů. S rozvojem feudálního řádu souvisí i vznik četných osad, které doplnily původní dosti řídkou sídelní síť. V této etapě ozdobily krajinu i honosné šlechtické zámky a chrámy, ale i nejstarší historické železářské a sklářské manufaktury. S nástupem kapitalismu sice feudální sídla ztratila svůj původní význam a lesk, ale původní manufaktury se rozrostly ve velké závody, které se staly základem železářského a strojírenského velkoprůmyslu při západních a jižních okrajích Moravského krasu. Poměrně souvislý a většinou dostatečně mocný půdní pokryv umožňoval v krajině od nejstarších dob i rozvoj zemědělství a lesnictví. Postupně se moderní člověk začal zajímat o přírodní zajímavosti, archeologické poklady a krásnou scenérii Moravského krasu a začal hledat v jeho malebném povrchu i tajuplném podzemí poučení i potěšení. Obyvatelstvo blízkých průmyslových center začalo již dávno hledat i krátkodobý odpočinek a osvěžení v souvislých lesích, hlubokých údolích, na skalnatých stráních či travnatých plošinách a u velkých rybníků. Pro dnešního člověka je tedy území Moravského krasu nejen významnou výzkumnou laboratoří, přírodním muzeem, školou a divadlem, ale i důležitou oblastí průmyslovou, zemědělskou, turistickou a rekreační. Často rozporné zájmy tak různorodé lidské činnosti bylo třeba regulovat. Moravský kras byl proto vyhlášen 31

32 chráněnou krajinnou oblastí, v níž stát činnost člověka koordinuje s cílem chránit přírodní krajinný ráz, vodní zdroje, porosty i zvířenu a pečovat o jejich uchování i v blízké či vzdálené budoucnosti. ( Štefka L., 1992) Sídla Demografické údaje části okresu Blansko. Jižní část okresu Blansko pojímá 55 obcí s přibližně obyvateli. Blansko Počet obyvatel obyvatel. Blansko leží v severní části jižní Moravy v průměrné nadmořské výšce 275m na rozhraní Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Vzniklo jako osada na pravém břehu Svitavy a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1141, kdy se jeho název vyskytuje v jedné z listin olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka jako součást olomouckého léna. Název Blanska je pravděpodobně odvozen od osady vzniklé na blanách. Od konce 13. století máme zprávy o tzv. Novém Blansku, osadě, která vznikla na protilehlém břehu Svitavy, v místech, kde stojí dnešní zámek. Obě části se správně i ekonomicky vyvíjely samostatně až do roku V roce 1580 bylo povýšeno na městečko s právem pečeti. Od konce 17. století patřilo Blansko slezskému rodu hrabat z Gellhornů, který zde založil v roce 1698 železářskou velkovýrobu. V roce 1766 koupil panství rod Salm-Reifferscheidt a vlastnil ho až do roku První polovina 19. století znamenala především rozkvět blanenského železářství a výrobu umělecké litiny. Významným dnem v dějinách obce bylo pak v roce 1905 povýšení Blanska na město dekretem císaře Františka Josefa I. Blansko je zaměřeno zejména na průmysl, jehož profilací je možno charakterizovat výrobou vodních turbin, šedé litiny, elektrických měřicích přístrojů a zařízením pro polygrafický průmysl. Blansko bylo tradiční zónou pro strojírenský průmysl, jehož význam i podíl na zaměstnanosti v současné době klesá. 32

33 Zajímavosti: Zámek Blansko. V prostorách zámku v současné době sídlí okresní muzeum. Kostel sv. Martina barokní stavba. Původně zde stál románský (později gotický) kostel, založený v 1. pol. 12. století olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Dřevěný kostelík sv. Paraskivy. Jedná se o nejstarší kostelík "lemkovského typu" na území ČR. Adamov Počet obyvatel 4850 obyvatel. Adamov leží na Drahanské vrchovině ve vidlici hlubokých a úzkých zalesněných údolích řeky Svitavy a Křtinského potoka a na jejich svazích 13 km severně od okraje Brna a 7 km jižně od Blanska na železniční trati Brno - Česká Třebová. Dno údolí v centru města se nachází v nadmořské výšce 258 metrů, zatímco obytná zástavba šplhá nad 300 metrů. Za II. světové války byla ve Škodových závodech pod německým vlivem zavedena výroba zbraní. V té době pracovalo v závodech zaměstnanců, i když Adamov měl jen 500 obyvatel. V roce 1945 došlo ke znárodnění Škodových závodů a v roce 1947 byly přejmenovány na Adamovské strojírny (ADAST). Od roku 1954 byla v Adamovských strojírnách zavedena výroba polygrafických strojů. Těžké strojírenství, zejména železniční a silniční mosty, parní a pontonové elektrické jeřáby byly postupně z výrobního programu ADASTu vypuštěny a byly nahrazeny přísně utajovanou zbrojní výrobou. Na počátku 90. let byla ekonomika města postižena konverzí zbrojního průmyslu. 33