Časopis přerovského děkanátu

Transkript

1 Časopis přerovského děkanátu Duben 2012 Číslo 4 Ročník 18 Úvodník Stanislav Trčka, jáhen z Kojetína Liturgický kalendář Na jedné lodi Bible a my 2012 Rosteme ve víře Světec měsíce Svatá Marie Faustina Kowalska Vzpomínky se vrací Dětské okénko Stránka pro mládež Z Centra pro rodinu Ráj Děkanátní modlitby za obnovu rodin na Svatém Hostýně Zápisky ze Svaté země Jen tak ve stručnosti Oprava přehledu velikonočních bohoslužeb přerovského děkanátu Církevní památky Kostel sv. Marka v Přerově Přečetli jsme a doporučujeme Jan Dobraczynsky Přelévat moře Informace... a mnoho dalšího Děkanátní modlitby za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání se letos konaly na Svatém Hostýně v sobotu 24. března. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

2 Bratři a sestry, stojíme na prahu Velikonoc. Co je na Velikonocích tak důleţitého, ţe se na ně připravujeme čtyřicetidenním postem? Pro většinu lidí v naší společnosti jsou největšími svátky Vánoce, především díky delšímu volnu, a také protoţe obchodníci mají větší trţby. Velikonoce zůstávají trochu v pozadí. Jsou vnímány jako svátky jara, kdy hlavním z lidových zvyků je, aby chlapci vyšlehali děvčata pomlázkou a dostali za to vejce či nějakou sladkost. Někteří by moţná ještě dodali, ţe za tím stojí v pozadí pověra aby děvčata neuschla (tak nějak se to aspoň říkávalo u nás v rodném valašském kraji). Doufám, ţe nám, křesťanům, je jasné, ţe lidové zvyky a pověry nejsou tím podstatným, a ţe by se celkem nic nestalo, kdyby zcela vymizely. V čem je však pravé poselství Velikonoc? Pro izraelský národ jsou to svátky vysvobození z egyptského otroctví. Krví velikonočního beránka tehdy pomazali veřeje dveří, aby je minul anděl zhoubce. A kdyţ pak odešli z Egypta, prošli Rudým mořem suchou nohou, zatímco jejich nepřátele, egyptské vojsko, totéţ Rudé moře zaplavilo. To jsou však jen předobrazy. K jejich naplnění došlo v Jeţíši Kristu. On je ten pravý Beránek, jehoţ krev posvěcuje veřeje věřících a vykupuje z otroctví hříchu. Ve vodách křtu utopil Bůh naše skutečné nepřátele hříchy, ale my jsme se vynořili jako noví lidé. A to díky Jeţíšově oběti na kříţi a díky jeho zmrtvýchvstání, z nichţ mají sílu všechny svátosti. Pokud jsme trochu vnímaví, můţeme si všimnout rozdílu mezi radostmi tohoto světa a pravou radostí, kterou můţe dát jedině Bůh. Ta první radost či veselost můţe existovat v mnoha podobách. Můţe to být radost z bohaté pomlázky, z výhodných nákupů velikonočního zboţí, z toho, ţe velikonoční svátky jsou uţ za námi Mnohem zřetelnější je to sice při jiných křesťanských svátcích, Vánocích, které jsou ještě více zneuţity ke komerčním účelům, nicméně pro Velikonoce to platí podobně, také z nich Duben v liturgii Květná neděle Významné místo ve čtyřicetidenní době postní zaujímá šestá postní neděle, Květná (pašijová) neděle, nebo také Květná neděle Kristova utrpení, jak zní úplné pojmenování v římském misálu. Uţ z tohoto označení je zřejmé, ţe se v liturgii tohoto dne prolínají dva aspekty, totiţ památka Jeţíšova vjezdu do Jeruzaléma a památka jeho umučení. Ze zprávy poutnice Etherie se dovídáme, ţe počátkem 5. stol. se v Jeruzalémě shromaţďovali křesťané za časného odpoledne na Olivové hoře k rozšířené bohosluţbě slova, a po ní šli k večeru průvodem do města Jeruzaléma s palmovými či olivovými ratolestmi v rukou. Tento obřad brzo došel ocenění i u jiných církví východu, které jej napodobily. V západní církvi se sice uţíval název Květná neděle (kolem roku 600 ve Španělsku a Galii), neexistoval ovšem ještě ţádný průvod s ratolestmi. Uţívání a ţehnání palmových ratolestí je dokázáno v 8. století. Místo palem a olivových ratolestí, jeţ byly k dispozici jen v jiţních zemích, se ţehnaly nějaké jiné zelenající se a kvetoucí ratolesti, také zimostrázové větvičky, ve střední Evropě pak většinou vrbové proutky mající jiţ kočičky. Průvodem s ratolestmi nevzpomínáme pouze na Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, ale chceme vyznat, ţe Kristus, který se vydává na tuto cestu, je náš vykupitel a Pán. Chceme mu jít vstříc celým ţivotem Zelený čtvrtek Ţidovsko antická představa, ţe den začíná jiţ předvečerem, se nadále uplatňuje v liturgii, a to tak, ţe se hlavní svátky a neděle liturgicky začínají slavit jiţ nešporami předcházejícího dne. Večer Zeleného čtvrtku patří k prvnímu dni velikonočního tridua, Velkému pátku. V Jeţíšově Poslední večeři se svátostně předjímá jeho vydanost v oběti smrti kříţe. Také mytí nohou o tomto večeru je zjevným znamením jeho slouţící a oddané lásky. Jeţíšovo utrpení na Olivové hoře, zrazení jeho nepřátelům a zatčení v tento večer je pak vlastním začátkem jeho utrpení. Ráno slouţí biskup mši svatou (Mši křiţma), při které se světí liturgické oleje. Večerní mše sv. je na památku Poslední večeře Páně. Na konci mše se přenese svátost oltářní do boční kaple, při tom se zpívá hymnus Chvalte ústa vznešeného, Těla Páně tajemství. Potom se odstraní plátno z oltářů a odnesou, nebo zahalí všechny kříţe v kostele Velký pátek Památka umučení Páně, která se slaví v odpoledních hodinách, má tři části: bohosluţbu slova, uctívání kříţe a svaté přijímání. Při uctívání kříţe se zpívají tzv. výčitky Spasitele. Lidé můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! Já jsem tě vyvedl z Egypta, a tys mne za to přibil na kříž. Já jsem pro tebe stíhal ranami Egypt a pobil jeho prvorozené, a tys mě za to zbičoval a vydal na smrt. Já jsem tě povýšil na lid královský, a tys mě korunoval korunou z trní Na Velký Pátek je také moţné zahájit modlitbu Novény k Boţímu milosrdenství, která vyvrcholí na Druhou velikonoční neděli, kdy slavíme Svátek Boţího milosrdenství. Velký pátek je postním dnem závazně zachovávaným v celé církvi, a to postem od masa a újmy v jídle Bílá sobota Bílá sobota, druhý den velikonočního třídenní, je skutečný aliturgický den: neslouţí se ani mše, ani jiná liturgie. Je to den smutku, kdy církev bdí na modlitbách u Kristova hrobu a rozjímá o jeho umučení a smrti. V noci se slaví velikonoční vigilie. Velikonoční noc je odedávna nocí bdění pro Pána, v níţ křesťané očekávají a slaví zmrtvýchvstání Pána Jeţíše. Oslava Veliké noci má čtyři části: V první části, slavnosti světla, si připomínáme, ţe vzkříšený Kristus je světlo světa. Ve druhé části, v bohosluţbě slova, budeme při čteních z Písma svatého uvaţovat o podi- Strana 2 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

3 se svět snaží udělat svátky konzumu. Toto všechno patří k pomíjivé radosti tohoto světa, která nám chce dát pocit naplnění. Natrvalo nás to však naplnit nemůže a naopak dřív nebo později tato falešná radost vyprchá a přijde ještě hlubší prázdnota. Pravá radost vyplývá z toho, že naplno žijeme z Kristova velikonočního tajemství smrti a vzkříšení. Tato radost pak člověka neopouští ani v nejtemnějších hodinách Velkého pátku nemyslím teď jen na ten jeden den v roce, ale v přeneseném smyslu můžeme za Velký pátek označit všechna těžká období života. Všichni prožíváme někdy své Velké pátky, kdy voláme z hlubin svého nitra k Bohu: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Pokud však věříme v Boha, stále je v našem nitru zároveň naděje, že nás Bůh neopustil, ale že navzdory Jeho velkému mlčení je pro nás připraveno nedělní jitro, kdy dojde ke vzkříšení. Jako křesťané jsme přece pevně sjednoceni s Kristem, takže když jsme mu podobní ve smrti, budeme mu podobní i ve zmrtvýchvstání. Křesťané jsou Boží lid na cestě ke vzkříšení, tato cesta však nevyhnutelně vede přes kříž. Stanislav Trčka, jáhen z Kojetína Na jedné lodi. V týdnu od 13. do 20. května proběhnou v Přerově misie Teologického konviktu z Olomouce. Studenti, kteří v tomto roce zahájili přípravu na kněžství, navštíví některé přerovské školy, přichystají kulturní, sportovní i duchovní program pro všechny lidi dobré vůle. Prosíme přerovské farníky, aby nás i celé misie podpořili svými modlitbami. Děkujeme a těšíme se na vzájemné setkání. František Čech, student Teologického konviktu v Olomouci POZOR! NEPŘEHLÉDNĚTE! POZOR! NEPŘEHLÉDNĚTE! POZOR! Milé maminky, prosíme, vezměte domů k vyprání ministrantské oblečení svých kluků tak, aby na Velikonoce bylo čisté. Děkujeme. Pronajmu pěkný, nezařízený byt, 1 + kk, cihlový, v klidné části Přerova. V blízkosti je nemocnice, MHD, MŠ. Nízké měsíční náklady. Vhodný pro 1-2 osoby. Volný od 06/2012. V případě zájmu, prosím, volejte vuhodných skutcích, které od počátku Bůh učinil svému lidu Staré i Nové smlouvy. Třetí částí je křestní bohoslužba, kdy budou pokřtěni katechumeni a my všichni ostatní si obnovíme své křestní sliby s radostí nad tím, že jsme křtem byli pohřbeni v Kristovu smrt, abychom spolu s ním byli vzkříšeni z mrtvých. Na závěr vigilie budeme slavit eucharistii jako zpečetění a další napojení na Kristovo vítězství. V eucharistické hostině obdržíme pokrm na cestu za naším Pánem, která vede skrze smrt k životu Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Když Bůh podle vyprávění 1. knihy Mojžíšovy dokončil stvoření, odpočinul sedmý den od svého díla, o kterém věděl, že bylo dobré a zasvětil tento den sobě. Člověk v tento den měl děkovat svému Tvůrci za dar stvoření a měl ho oslavovat. Byl to sobotní sváteční den, který slavil starozákonní lid Boží. Novozákonní lid Boží slaví neděli jako den zasvěcený Bohu, v němž oslavuje nejen svého Tvůrce, ale svého Vykupitele. Neděle je dnem památky zmrtvýchvstání Páně. I tentokrát odpočinul Bůh v osobě svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, od díla nového stvoření, které bylo dokonáno na kříži. Když zaznělo z kříže: Dokonáno jest, bylo to slovo dovršení díla, které přišel Kristus vykonat na svět. Svět, do něhož vnesl člověk hříchem chaos, byl znovu pozvednut v Boží řád a člověk, který ztratil blízkost Boží, ji znovu získal v nové, ještě obdivuhodnější formě. A lidstvo rozloučené, nesoucí kletbu hříchu, se stalo rodinou Boží. Velikonoční skutečnost Zmrtvýchvstání Páně se stala středem naší víry, naděje i oslavy Boží. Středem víry, neboť v ní kotví její jistota. Kristus, který povstává z hrobu, je Bůh, Pán života a smrti, vítězný vládce vykoupeného Božího lidu, svatý, silný a nesmrtelný, jak jsme zpívali na Velký pátek, ten, který umřel a přece nikdy neumírá, ten, který se zjevil svým apoštolům ve svém oslavení a přesvědčil je o svém božství. Poskytl jednou provždy svému lidu největší důkaz svého božství. Velikonoční skutečnost je střed a záruka naší naděje. Naděje, která vzplane náhle a neočekávaně tam, kde se všechno zdálo ztroskotané a ztracené, tak jako vytanula v nedělní ráno po Velkém pátku, který byl pro apoštoly definitivním koncem jejich snu o mesiášské říši. Naděje, která začíná tam, kde končí lidské naděje, nová, jiná a větší než byly ty, na jejichž hrobu se zrodila. Bůh nevypočitatelný a nevystihnutelný nese lidem vstříc naději, která přesáhla možnosti jejich představ. Takovouto naději vždy znovu otevírá člověku Bůh ve všech situacích, jestliže mu dá svou plnou důvěru. Touto velikonoční nadějí se rozevírá temný průsmyk smrti v jasnou bránu do nového života mocí a silou velikonočního tajemství. Temná hodina noci, v níž vyústí lidský život, se promění ve vítězné ráno, jaké bylo to, v němž povstal ze svého hrobu Kristus. Neboť jestliže jsme s ním srostlí tím, že jsme mu podobni v jeho smrti, říká sv. Pavel v listu k Římanům, budeme mu podobni i v jeho zmrtvýchvstání. Smrt je tedy vstup ve velikonoční skutečnost Krista, jestliže se člověk ztotožní s Kristem v obětním odevzdání svého života do rukou Otce. Velikonoční skutečnost je středem naší liturgie. Mše svatá je slavení velikonoční radosti z vykoupení. Kristus oslavený se zpřítomňuje mezi námi tak jako tenkrát, když stanul uprostřed svých věrných a oslovil je Pokoj vám. I nám nese svůj velikonoční pokoj a radost, kterou přinesl učedníkům. Hostina, při níž se jedl beránek, se stala předobrazem mše sv., v níž Beránkem je Kristus, který byl obětován za své ovce a sám nevinný usmířil hříšníky s Otcem. Ve velikonočním hymnu je to krásně vyjádřeno: Královskou hostinu Beránka slavme dnes v rouchu bělostném a Kristu Vládci zpívejme, že mořem Rudým provedl nás. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012 Strana 3

4 Bible a my Ve čtvrtek 1. března 2012 se na Biskupské gymnázium v Brně sjelo přes 130 ţáků a studentů ze 14 okresů ČR, aby porovnali svoje znalosti Bible v celorepublikovém kole soutěţe Bible a my. Také náš přerovský děkanát měl své zástupce, většina jich byla z děkanátu Hranice. V aule školy přivítal všechny účastníky organizátor soutěţe pan inţenýr Jiří Hrabovský, který představil členy komise a seznámil všechny s průběhem soutěţe. Soutěţící nejdříve vyplnili biblický test, který vyhodnotila odborná komise, a po vyhodnocení postupovalo z kaţdé kategorie vţdy šest nejúspěšnějších řešitelů do veřejného finále. Ve II. kategorii se do finále probojovaly 2 naše soutěţící Markéta Vlčková z Gymnázia Lipník n. Bečvou, která obsadila 1. místo a Terezie Matlochová z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově, která vybojovala 2. místo. Za středoškoláky získal krásné 7. místo Michal Lévy, také z Gymnázia Jakuba Škody. Všem vítězům blahopřejeme a zveme i další ţáky a studenty k účasti na příštím jubilejním 20. ročníku této dějepisné soutěţe. Markéta Matlochová Aleluja Velikonoční liturgie je charakteristická také častým radostným Aleluja (antifony, odpovědi k ţalmům, sekvence, dvojité aleluja při propuštění lidu atd.). Aleluja převzali křesťané z ţidovské liturgie, kde má význam radostného, slavnostního pokynu k svěcení největších ţidovských svátků. Aleluja je hebrejský výraz sloţený z hallelú a jáh = chvalte Jahve (Pána). V Písmu svatém se vyskytuje na začátku nebo na konci některých ţalmů (104106, ; ) a čtyřikrát je uvedeno v Novém zákoně, v knize Zjevení sv. apoštola Jana (Zj 19, 16). Žehnání pokrmů na Boží hod velikonoční V dřívějších dobách byla postní praxe církve přísnější. Půst zdrţenlivosti od některých pokrmů byl uloţen po celou dobu postní a kromě masa se vztahoval také na vejce a sýr. Přechod od postu k radostnému velikonočnímu hodování byl tedy mnohem výraznější neţ dnes a byl doprovázen četnými liturgickými i mimoliturgickými zvyky. V 10. století se objevuje ţehnání pokrmů při velikonoční slavnosti, které se v mnoha místních církvích zachovalo aţ dodnes. Ţehnání se konalo buď přímo při mši na Boţí hod velikonoční, někde také před nebo po ní. Ţehnaly se jednak pokrmy, které byly v postu zapovězeny a dále také beránek, mazanec, chléb a víno. Vedle praktického významu pozvolný přechod k normální, tučnější stravě, má toto ţehnání především význam symbolický. Je znamením velikonočního vítězství: hřích a smrt jsou přemoţeny, můţeme ukončit půst a radovat se. Zmrtvýchvstalý Kristus nás zve na eucharistickou hostinu a svojí přítomností chce prozářit také naše domovy. Eucharistická slavnost má tak své pokračování v agapé v bratrské hostině ve společenství věřících. Pane, po svém vzkříšení ses zjevil svým učedníkům a jedl jsi s nimi. Také nás zveš k svému stolu a slavíš s námi hostinu. Prosíme tě, dej, ať i tyto pokrmy jsou nám znamením tvého požehnání a tvé lásky. Přijmi pozvání do našich domovů. Zůstávej s námi a dej, ať stále zakoušíme tvou přítomnost a tvé požehnání. Posiluj v našich domovech vzájemnou lásku, která pramení z tvého velikonočního vítězství nad smrtí, zlem a hříchem. Doveď nás všechny až k stolu nebeské hostiny, kde žiješ a kraluješ na věky věků. (ţehnací modlitba) Druhá neděle velikonoční, Svátek Božího milosrdenství Třetí neděle velikonoční Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka Sv. Jiří, mučedník Svátek sv. Marka, evangelisty Čtvrtá neděle velikonoční Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu Jaroslav Branžovský Blahopřání svatému otci Benediktu XVI. Dne 16. dubna letošního roku oslaví současný papež, Benedikt XVI., své 85. narozeniny. K tomuto jubileu mu ze srdce přejeme mnoho Božího požehnání, darů Ducha svatého, ochranu Matky Boží Panny Marie a pevné zdraví v jeho náročné službě Bohu i lidem. Ano, dorty dostává i Svatý otec. Tento dostal k loňským narozeninám. Snad k letošnímu jubileu dostane neméně krásný a dobrý. Strana 4 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

5 Ctnosti a neřesti Trpělivost a hněv Jaro přichází a tráva roste sama o sobě. Pokud spěcháte, obvykle tím ničemu nepomůžete a můžete pouze způsobit velké trápení - někdy sami sobě, někdy lidem okolo Vás. Trpělivost se řecky řekne hypomone, což znamená: zůstat vespod, něco nést, snést, vydržet, odolat. Trpělivost je jako sloup, který podpírá život. Latinský výraz pro trpělivost, patientia, souvisí se slovem pati, což znamená trpět. Svůj počátek a svou velikost má trpělivost v Bohu. Okolnost, že jsme křesťané, je věcí víry a naděje. Aby však víra a naděje mohly přinést ovoce, je zapotřebí trpělivosti. Trpělivost znamená, že snáším někoho druhého s jeho chybami a slabostmi. To mi často připadá těžké. A znamená to utrpení. Trpím kvůli někomu druhému, ale přesto stojím na jeho straně. Nemám proti němu námitek. Přijímám ho takového, jaký je. Trpělivost je především ctností soužití. Poutem bratrství, základem míru, bezpečnou kotvou jednoty, je láska, která je mocnější než naděje a víra, která převyšuje nejen dobré skutky, nýbrž i mučednictví, která bude s námi na věky trvat v nebeském království. Odejmi však lásce trpělivost, zůstane osamocena a nebude mít dlouhého trvání, vezmi lásce schopnost trpělivě snášet a čekat, zbavíš ji kořenů a síly, aby dále žila. Avšak i při různých nemocech a tělesných utrpeních, jimiž je lidstvo neustále sužováno, je naléhavě nutná trpělivost, neboť při prvním přestoupení Božího přikázání v ráji ztratili lidé odolnost těla i jeho nesmrtelnost. K smrti se přidružila tělesná slabost, která naléhavě vyžaduje, abychom s ní neustále zápasili a bojovali. A tento zápas lze podstupovat a vydržet jen s pomocí trpělivosti. Bůh nás zkouší, podrobuje všelijakým pokušením a nejrůznějším utrpením - ať už je to ztráta majetku, zlé nemoci nebo smrt našich drahých. A právě tu se projevuje největší rozdíl mezi nespravedlivými a spravedlivými. Nespravedlivý je v neštěstí netrpělivý, naříká a rouhá se, kdežto spravedlivý se pro svou trpělivost skvěle osvědčuje. Při všem našem jednání nic nemůže dospět ke zdárnému konci, jestliže nám nebude pomáhat trpělivost. Právě ta nás doporučuje Bohu, uchovává. Ona je to, která utišuje hněv, krotí jazyk, ovládá myšlení, chrání mír, řídí výchovu, láme prudkost žádostivosti. Ona potlačuje násilnost pýchy, zháší oheň nepřátelství, klade meze moci bohatých, mírní nouzi chudých, chrání panenskou nevinnost, vdovám střeží cudnost, manželům nerozlučitelnou lásku. Trpělivost způsobuje, že jsme pokorní ve štěstí, stateční v neštěstí, mírní vůči křivdě a příkoří. Ona učí ihned odpouštět chybujícím, když se však sami proviníme, dlouho a naléhavě učí prosit o odpuštění. Ona přemáhá pokušení, snáší pronásledování, přivádí utrpení a mučednictví k slastnému konci. Ona neochvějně upevňuje základy naší víry, ona mocně napomáhá růstu naší naděje. Pro ilustraci vám nabízím krátký příběh. Jeden venkovan měl starou oslici. V nestřeženém okamžiku spadla na statku do staré studny. Venkovan zaslechl hýkání zvířete a běžel se k studně podívat. Bylo mu líto, v jaké situaci se jeho věrný služebník ocitl, ale když si promyslel všechny možnosti, došel k závěru, že oslici není možné zachránit, a bude lepší ji ve studně nechat. Aby ukončil utrpení zvířete, požádal sousedy, aby mu pomohli zvíře pohřbít. Oslice se nejprve zmocnila hysterie. Ale jak jí venkované postupně házeli půdu na hřbet, dostala nápad. Usmyslila si, že každou lopatu, která na ni dopadne, setřese a vystoupí na ni. Otřes se a jdi výš, opakovala si oslice pro sebe. Přestala si všímat bolestivých úderů půdy a kamení dopadajících na její hřbet, přestala sama sebe litovat a zaobírat se situací, která jí působila soužení. Přemohla paniku, vždy se otřásla a udělala krok vzhůru. Vrstva půdy pod kopyty se neustále zvyšovala. Překvapení muži pochopili její strategii, což je povzbudilo v práci. Pomalu dospěli do okamžiku, kdy unavená a utrápená oslice ze studny vyskočila. Půda určená k zániku se změnila v prostředek záchrany, a to díky způsobu, jakým se k protivenství postavila. Pokud odstraníme slupku netrpělivosti, najdeme pod ní více nebo méně patrný hněv. Hněv je ošidná neřest. Je zmiňován ve výčtu sedmi hlavních hříchů, dnes je však brán spíše jako emoce, která může mít mnohé pozitivní účinky. Navíc i Písmo svaté nám naše uvažování příliš neulehčuje, neboť se v něm o hněvu mluví v různých souvislostech. Je tedy hněv hříchem nebo není? Ať už je či není, téměř vždy hněv souvisí s neodpuštěním, a to je hříchem určitě. Hněv je reakcí na nespravedlnost, frustraci, pocit ohrožení. Znamená odmítnutí, protest. Za projevy hněvu se nejčastěji skrývá vyjádření nějaké naší potřeby, očekávání či přání. Ukazuje, kde jsou hranice toho, co je pro nás ještě přijatelné, a někdy také naše vlastní hranice. Jako hřích je nutné si i hněv přiznat a naučit se ho správně vyjádřit, je důležité dát ho najevo způsobem, který je přiměřený prožívané situaci, srozumitelný a přijatelný pro druhého člověka. Je dobré, abychom se ho raději naučili ovládat, než se mu pouze poddat nebo ho potlačovat a riskovat, že z kotle jednou unikne. Bible nás varuje, že i pouhé přátelství s někým, kdo se často hněvá, na nás bude mít negativní dopad - budeme mít tendenci k podobnému chování. Hněv spojený- Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012 Strana 5

6 s neodpuštěním dává prostor zlému. Mizí láska, víra a bázeň před Bohem, a objevuje se požadavek smrti. Ukázkou nám může být konflikt mezi Kainem a Ábelem, či osudy Josefa egyptského. Každé rozčilování se, křik, hněv, zloba a nenávist, je vždy něčím špatným, nežádoucím a nebezpečným. V Bibli se však můžeme setkat i s výjimkami, a je fér mluvit i o nich. Jedná se o situace, kdy je hněv obrazem nebo projevem Božího hněvu. V Bibli vidíme příklady toho, že když někdo dal skrze sebe průchod Božímu hněvu, mohl tak zastavit samotný trest od Boha, který by měl mnohem těžší následky. Dokonce se mohlo stát, že pokud to někdo neudělal, byl za to potrestán. Problém je v tom, jak poznat, kdy se skutečně jedná o Boží hněv v nás, o touhu po spravedlnosti, a kdy se jen jedná o naši uraženou pýchu apod. Hněv je téměř vždy něčím špatným, čeho je potřeba se co nejrychleji zbavit. Je to zejména proto, že obvykle za lidským hněvem stojí nějaké neodpuštění, které je hříchem. Otevřeme-li Bibli, vidíme, že hněv a nenávist sebou časem přinášejí požadavek smrti (odstranění toho, vůči komu je hněv namířen), který bývá často dotažen až k realizaci. Pokud svůj hněv neřešíme odpuštěním, otevíráme dveře tomu zlému. Důsledkem je, že ztrácíme lásku, víru v Boha i bázeň před Ním. Pokud máme ve svém životě nějaký hněv (nebo související věci - nenávist, neodpuštění), nemůžeme mít ani skutečné společenství s Bohem a jeho synem Ježíšem Kristem. Trpělivým čekáním se nikam nedostaneme; jen trpělivou prací. John Ruskin Rozzlobený člověk otvírá ústa a zavírá oči. Cato P. Libor Churý Milí čtenáři, chtěli bychom oživit naši stálou rubriku Světec měsíce. Proto jsme se rozhodli Vám představit každý měsíc světce, jehož liturgická památka sice nepřipadá na daný měsíc, ale jeho život se více vztahuje k dnešní době, je pro nás aktuálnější. Svatá Marie Faustina Kowalska Sestra Marie Faustina, apoštol Božího milosrdenství, dnes patří do skupiny nejoblíbenějších a nejznámějších svatých církve. Jejím prostřednictvím Pán Ježíš oznamuje světu významné poselství Božího milosrdenství. Narodila se 25. srpna 1905 v Gogowieci v Polsku v chudé a nábožensky založené rodině rolníků, jako třetí z deseti dětí. Od útlého věku vynikala svojí láskou k modlitbě, práci, poslušností a také citlivostí k chudým. Hluboce prožívala své první svaté přijímání, které přijala ve věku devíti let. Když jí bylo šestnáct let, odešla pracovat jako hospodyně, aby získala prostředky pro vlastní obživu a podporu svých rodičů. Již ve věku sedmi let pocítila první záchvěvy duchovního povolání. Po ukončení školy chtěla vstoupit do kláštera, ale její rodiče jí nechtěli dát svolení. Poté, co 1. srpna 1925 prožila zjevení trpícího Krista, vstoupila do Kongregace sester naší milosrdné Panny Marie a přijala jméno Marie Faustina. V této kongregaci žila třináct let a bydlela v různých řeholních domech. Určitou dobu prožila v Krakowě, Pocku a Vilniusu, kde pracovala jako kuchařka, zahradnice a vrátná. Navenek nic neodhalovalo její bohatý mystický vnitřní život. Horlivě vykonávala své úkoly a věrně dodržovala pravidla řeholního života. Byla usebraná a současně velmi přirozená, vážná a plná laskavosti a lásky ke svým bližním. Roky, které prožila v klášteře, byly naplněny mimořádnými dary, například zjevení, vidění, skrytá stigmata, účast na utrpení Pána, dar bilokace, čtení lidských duší, prorocký dar nebo vzácný dar mystického zasnoubení a sňatku. Měla živý vztah s Bohem, Blahoslavenou Matkou, anděly, svatými i dušemi v očistci. Přestože byla tak bohatě obdarována mimořádnými milostmi, sestra Marie Faustina věděla, že ve skutečnosti nevytvářejí svatost. Ve svém Deníku napsala: Moje svatost a dokonalost spočívá v těsném spojení mé vůle s vůlí Boží. (Deník 1107). Poselství sestry Marie Faustiny spočívalo ve třech úkolech: - připomínat světu pravdu naší víry odhalenou v Písmu svatém o milosrdné lásce Boha ke každé lidské bytosti. - úpěnlivě žádat Boží milost pro celý svět a zvláště pro hříšníky kromě jiného prostřednictvím vykonávání nových forem zbožnosti k Božímu milosrdenství, které Pán Ježíš uvedl, např. klanění se obrazu Božího Milosrdenství s nápisem Ježíši, důvěřuji Ti, svátek Božího milosrdenství slavený první neděli po Velikonocích, Korunka Božího milosrdenství a modlitba v hodinu milosti (ve 3 hodiny odpoledne). Pán Ježíš přislíbil velké milosti tomu, kdo bude konat tyto formy zbožnosti, za předpokladu, že člověk svěří svůj život do Božích rukou a je aktivní ve své lásce k bližním. - třetí úkol v poslání sestry Marie Faustiny byl iniciovat apoštolské hnutí Božího milosrdenství, které se ujme úkolu dosvědčovat a úpěnlivě prosit o Boží milosrdenství pro svět a bude usilovat o křesťanskou dokonalost a následovat ponaučení stanovená požehnanou sestrou Marií Faustinou. Dnes toto hnutí uvnitř církve zahrnuje miliony lidí na celém světě; sdružuje náboženské kongregace, laické instituty, církevní bratrstva, atd. Poslání blahoslavené sestry Marie Faustiny bylo zaznamenáno v jejím Deníku, který psala na zvláštní žádost Pána Ježíše a svých zpovědníků. V něm věrně zapsala všechna přání Pána Ježíše a také popsala setkání s Ním. Deník byl přeložen do mnoha jazyků. Sestra Marie Faustina, vyčerpána tuberkulózou a mnohým utrpením, které přijímala jako dobrovolnou oběť za hříšníky, zemřela v Krakově 5. října 1938 ve věku 33 let. Byla známá spirituální zralostí a mystickým spojením s Bohem. Svatý otec Jan Pavel II. prohlásil sestru Faustinu za blahoslavenou a ji v Římě svatořečil. Z anglického originálu přeložila Marie Šálková, redakčně zkráceno Strana 6 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

7 Vzpomínky se vrací. Vámi uvedený seznam kněží z minulého měsíce vrátil moje vzpomínky do dětství v obci Radslavice a v nich na našeho kněze P. Rafaela Rozsypala, s nímž byl v jeho poslední chvíli nezapomenutelně spojen můj život. Protože jste děkanátní časopis, vzpomínku posílám spolu s fotografií tohoto vzácného člověka, jenž podle mé maminky vykonával i děkanský úřad. (Nevím kdy a kde.) Tenkrát se knězi neříkalo Otče, ale velebný pane. Přesto o něm budu psát dnešním oslovením o knězi, otci Rafaelovi. Byl na nás moc hodný, připravil nás na první svaté přijímání, které jsme prožili s nadšením a ve velké slávě. Vedle toho jsme chodili pravidelně na mši svatou, na májové pobožnosti, na požehnání a na křížové cesty. Prostě s otcem jsme byli stále v kontaktu. Při jeho pravidelné procházce obcí jsme se k němu občas připojili a vždy se zajímal co škola, co děláme ve volném čase. I když jsme zlobili, vždy nás usměrnil vlídným slovem. Zhruba do tří let od mého prvního svatého přijímání otec Rafael těžce onemocněl. Jednoho dne jsem vyslechla rodiče, jak hovoří o otci, že je to s ním moc vážné, maminka dokonce plakala. Já, tehdy jedenáctiletá, jsem sedla na kolo a jela do vedlejší vesnice Pavlovic u Přerova, tam do lesa natrhat konvalinky, které jsme pravidelně trhali o Velikonocích na výzdobu Božího hrobu. Zazvonila jsem u nás na faře, že nesu otci Rafaelovi konvalinky, a že si chci popovídat a popřát mu uzdravení. Paní kuchařka mě nechtěla pustit, že otec spí, ale já byla neodbytná, až mě pustila dovnitř. Setkání s otcem bylo úžasné. Nespal, mile se na mě usmál a já měla pocit, že svou přítomností mohu pro něj něco udělat, že není sám v těžké nemoci. Konvalinky otce potěšily a s úsměvem mi ještě požehnal do života. A já jsem sedla a vyprávěla své zážitky do chvíle, než usnul. Paní kuchařka mě hned nato odvedla, že už musím jít domů, že pan farář spí. Asi po hodině začaly zvonit kostelní zvony i umíráček a já se dozvěděla, že nám zemřel velebný pán. Plakaly jsme s maminkou obě. Pro mě to bylo těžké pochopit. Byla jsem vlastně poslední, s kým hovořil, než zemřel ve spánku. V roce 1969, když jsem se vdávala, při mši svaté při svatebním obřadu jsem si vzpomněla, jak mi otec Rafael žehnal do života a vzpomenu si každoročně na jeho slova. Velebný pán je pochován v Radslavicích a tak mám možnost postát u jeho hrobu, zapálit svíčku a za vše děkovat. Marie Chrástková P. Rafael Rozsypal P. Rafael Rozsypal se narodil 27. listopadu 1893 v Senici na Hané. V roce 1914 s vyznamenáním odmaturoval na Arcibiskupském gymnasiu v Kroměříži a vstoupil do olomouckého kněžského semináře. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918 v Olomouci a jako novokněz byl ustanoven 3. kooperátorem v Přerově, kam přišel 13. srpna Mladý kněz byl ihned jmenován vzdělavatelem místní organizace Orla a ředitelem Mariánské družiny. Pro oba spolky přednášel, organizoval různé akce, vedl pouti. Tak například v rámci jubilejních oslav bl. Jana Sarkandera uspořádala 21. března 1920 Mariánská družina dívek akademii pro veřejnost, na níž měl P. Rafael Rozsypal promluvu Blahoslavený Jan Sarkander, kněz - mučedník a jeho doba. V neděli 24. prosince 1922 byla v Městském domě orelská nadílka pro chudé děti, žáci Orla pod vedením svého vzdělavatele při ní sehráli dětskou hru Vánoční sen. Z dalších záznamů: odpoledne vedl P. Rozsypal procesí ke kapli Bolestné Panny Marie u nemocnice putovali přerovští pod vedením P. Rafaela s orelskou kapelou na Sv. Hostýn uspořádala Mariánská družina v sále u Tšponů Večírek na počest jmenin svého ředitele P. Rafaela Rozsypala se odpoledne konala adorační pobožnost pro školní děti, kterou vedl P. Rafael Rozsypal odpoledne posvětil P. Rozsypal novou sochu sv. Terezičky atd.p. Rozsypal dále studoval a v roce 1927 získal titul kaplana. Pokračoval v přípravě na farářské zkoušky a v roce 1932 předstoupil před komisi zkušební, již tvoří předseda a tři examinátoři synodální. Zkouška děje se písemně i ústně jazykem latinským a jen z některých disciplin jazykem mateřským. Byl úspěšný a tak mu arcibiskup ThDr. Leopold Prečan udělil v pro-sinci 1932 právo nosit synodalie (nad obyčejnými rukávy kleriky ještě poloviční, až k loktům sahající, široké otevřené rukávy na zna-mení, že je oprávněn zúčastnit se synod neboli diecézních církevních sněmů). Od roku 1933 se stal 2. kooperátorem. Když náhle zemřel citovský farář Josef Páleník, byl od 30. dubna 1935 jmenován citovským administrátorem a posléze od 10. listopadu 1935 tamním farářem. Citov spravoval až do roku 1942, kdy byl jmenován konsistorním radou a k 1. dubnu 1942 přeložen do Horní Moštěnice. 23. března 1948 obdržel za svou činnost publicas laudes ( veřejnou pochvalu ) a 1. června 1952 se stal přerovským místoděkanem. Dlouho trpěl stále se zhoršujícím diabetem a přidalo se onemocnění jater. Pro nemoc se vzdal 1. října 1958 funkce místoděkana a odešel do důchodu. Nastěhoval se do nadačního domu pro kněze ve výslužbě v Radslavicích u Přerova, v tamním kostele sv. Josefa sloužil mše svaté a pokud mu to zdravotní stav umožňoval, vykonával všechny kněžské povinnosti. Zemřel 4. května 1961 a 8. května 1961 jej v Radslavicích pochoval za účasti více než čtyřiceti kněží generální vikář Josef Glogar. Zdeňka Mollinová Milí čtenáři, omlouváme se, ze seznamu zesnulých kněží působících v Přerově se vytratil P. Alois Havel. Samozřejmě mezi ně patří a máteli milou vzpomínku, rádi ji otiskneme. AP Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012 Strana 7

8 Milí chlapci a děvčata! Velikonoce jsou už tady! Dříve než budeme slavit tyto největší svátky v roce, podívejme se kolem sebe. Brzy ráno, když ještě spíte, a na jarní obloze již není ani jedna hvězdička, se rozezní ptačí koncert. Snad nejkrásnější koncerty jsou ptačí a všechny krásně chválí Boha, svého Stvořitele. Na studené zemi sněženky již pomalu odkvétají, aby uvolnily místo pro první fialky a blatouchy u vody. V nekonečné kráse se jemně zelenají stromy. Oni mají svoji moudrost a nedají na lidské předpovědi, řídí se tím, co jim Bůh dal a čekají na svůj čas. V řekách a v potocích se voda žene korytem a nese s sebou vůni zimy z hor. Do této krásy viditelné pro naše oči a hřejivé pro srdce přicházejí ty největší svátky v roce - Velikonoce. Slyšeli jste již slovo vigilie? Asi ano, ale my si připomeneme, že vigilie - noční bdění (doslova noční hlídka) je známé již ve 4. století. Velikonoční vigilie, nebo také slavnost Velké noci, je oslava vzkříšení Pána Ježíše. Český název VELIKONOCE je odvozen od Veliké noci. Když Pána Ježíše uložili do hrobu, byl již večer a podle židovského zvyku začínala sobota. Ten den se nesmělo nic dělat ani pohřbívat. Po celém Jeruzalémě se vyprávělo: Ježíš je mrtev, zemřel. Určitě se ta zpráva šířila mezi jeho přáteli od úst k ústům a nikdo ji nemohl pochopit. Ten dobrý Ježíš zemřel, a to ještě takovou smrtí! Byla to zpráva, která zasáhla srdce a také nutila učedníky stále o tom přemýšlet, a tak doslova zapomenout na tolikrát Ježíšem opakované zmrtvýchvstání. Ale v neděli ráno ženy v hrobě tělo Pána Ježíše nenašly! Co se stalo? Kde je uložené tělo? A tu se Ježíš ukazuje Marii Magdaleně živý! Takový smutek a tma v duši přátel a najednou naděje a radost! Zápis dětí v Církevní mateřské škole v Přerově Chlapci a děvčata, určitě nechodíte brzy spát! Na Bílou sobotu si počkejte na první hvězdu na nebi. Poproste tatínka nebo maminku, aby s vámi šli do kostela. Nemusíte tam zůstat dlouho, ale určitě budete nadšeni. Pouze tento den začíná mše svatá před kostelem. Všichni lidé stojí ve tmě u ohně a v kostele nesvítí ani jedno světlo. Kněz s ministranty přichází k ohni s velikou svící, PAŠKÁLEM, a začíná velikonoční vigilie. Liba Calábková Ve dnech 12. a 13. března proběhl v Církevní mateřské škole v Přerově zápis dětí na školní rok K zápisu přišli rodiče 15 dětí ve věku 2,5 až 7 let. Na uvolněných 6 míst po předškolácích bylo přijato 9 dětí, kdy 3 děti se budou v navštěvování mateřské školy střídat. Také se již přihlásily další 2 děti na školní rok Ráda bych vyzvala rodiče, kteří mají mladší děti a uvažují o tom, že zapíší dítě do naší mateřské školy, nebo jestli znají takové rodiny z okolních farností, aby se do konce června přišli zapsat již na školní rok Příští školní rok odejde do školy z naší školky předběžně 15 předškoláků a tato místa bych chtěla již v průběhu tohoto roku naplnit přednostně dětmi praktikujících rodin. Od října bude potom na našich webových stránkách vyvěšen průběžný zápis dětí pro širší veřejnost. Pokud máte zájem navštívit naši mateřskou školu, rádi Vás po telefonické domluvě přivítáme. Iveta Frýdková Strana 8 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

9 Jarní víkend pro ministranty Zveme všechny ministranty na jarní víkend pro ministranty, který se uskuteční ve dnech dubna Letošním cílem bude nedaleké město Kroměříž. Přespávali bychom na faře u kostela Panny Marie ve spacácích na karimatkách na zemi. Z programu: návštěva místních kostelů - v sobotu soukromá mše svatá u sv. Jana Křtitele, v neděli farní mše svatá u Panny Marie; návštěva zámku; návštěva květné a podzámecké zahrady, spojená s bojovou hrou. Sraz před odjezdem bude v pátek v 16:00 ve vestibulu vlakového nádraží v Přerově, návrat na stejné místo v neděli v 11:45. Cena je 200 Kč. Co s sebou? Kartičku zdrav. pojišťovny, spacák, karimatku, slušné i sportovní oblečení (může být chladno), vhodnou obuv, přezůvky, svačinu na cestu (popř. i jako večeři na pátek). Přihlášku získáte u vašeho pana faráře a je potřeba ji odevzdat se zálohou 100 Kč do 9. dubna u vašeho pana faráře, případně u jáhna v Přerově, u kterého můžete získat případné další informace (kanapetr@seznam.cz). P. Libor Churý Příští modlitby mládeže budou 13. dubna v 19:30, opět v Přerově u sv. Vavřince. Protože budeme prožívat velikonoční dobu, pomodlili bychom se společně Cestu světla. Zápis z přerovského děkanátního setkání V sobotu v devět hodin ráno začínala v Dřevohosticích na faře jedna z nejkrásnějších akcí, jaké můžete letos v děkanátu Přerov potkat. Mělo se tam konat děkanátní setkání mladých. Do poněkud časnějších hodin, než v jakých bývá zpravidla v sobotu zvykem vstávat, provázela mládež na cestě do Dřevohostic nádherně vymetená obloha, mariánsky modrá. Optimismu ještě přispívala Jiťa, která všechny vítala na recepci nebo Kačka, hlavní organizátorka této akce. Začínali jsme nádhernou modlitbou s písničkami s kytarou a čtenými žalmy, kterou vedl bratr jáhen Petr Káňa, protože otec kaplan Libor Churý přijet nemohl, do celého setkání jsme dostali požehnání od otce Artura. Hned po něm jsme se vrhli do víru seznamování, které bylo skutečně zajímavé, a na netradičních i exotických místech Dnem nás provázeli moderátoři Jirka s Markétkou. Jako hlavní dopolední aktivitu jsme si mohli vybrat ze dvou přednášek, z nichž obě byly velice lákavé. První pojednávala o cestování na koloběžkách, pouti do Santiaga a partnerských vztazích, ta druhá o dobrovolnictví, Kongu a problémech tamějších dětí. Jediná škoda bylo, že jsme se nemohli zúčastnit obou. Po přednáškách následoval výborný guláš, který pro nás uvařily dřevohostické farnice, doplněný svatebními koláčky, a mohli jsme vyrazit na cestu na svatý Hostýn, kde jsme se měli spojit s děkanátní poutí rodin. Počasí nám stále ještě přálo, vydařilo se přímo ukázkově, takže cesta obohacená o modlitbu růžence a hru s kolíčky nám ubíhala příjemně, stihli jsme i přestávku na svačinu s doprovodem kytarových písniček a došli jsme akorát na adoraci. Po ní následovala mše svatá, kterou celebroval otec Nuzík místo nemocného otce biskupa Josefa Hrdličky. Mše byla nádherným vyvrcholením celého dne, tak jaksi nás spojila s rodinami a zbytky našich farností, což dodalo mládežnickému děkanátku nádherný rozměr celistvosti a sounáležitosti, zvlášť když nás při mši doplnili i naši otcové faráři, kteří přijeli s poutí. Z celé mše bylo obrovsky cítit, že je sloužená za nás, za rodiny a naši budoucnost, za náš konkrétní děkanát, za naše farnosti. Otec měl velmi všestranné a srdečné kázání k dětem i dospělým, podnět k zamyšlení dal i třeba myšlenkou, že korunovaná Matka Boží nad námi bdí, koho tedy korunujeme ve svém životě my, kdo nad námi bude bdít...? Setkání se účastnilo asi čtyřicet mladých, což umožňovalo nádhernou rodinnou atmosféru a také to, abychom se všichni alespoň trošku poznali a nezůstávali tak navzájem pro sebe v anonymitě. Jsem za to moc ráda, ale všechny, kteří tam letos nebyli, moc zvu na další ročník, určitě to stojí za to! Ještě dlouho nás budou hřát vzpomínky na setkání s kamarády i s živým Kristem, přítomným v každém našem bratru, povzbuzení k účasti na celostátním setkání ve Žďáře i krásné chvíle živé modlitby i radosti ze společenství... Poděkování patří obětavým organizátorům, úžasným kněžím a jáhnům, nadšeným účastníkům a hlavně Pánu Bohu za dar svobody, že jsme se mohli sejít, za radost, kterou jsme z toho měli a naději, kterou nám toto setkání vlilo do duší v podobě plánů do budoucna... Nám všem bych přála na vlastní kůži poznat pravdivost citátu, který je motem CSM ve Žďáře a který je ve zkratce napsaný na jablíčku, které jsme dostali jako památku na toto setkání Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj. Kateřina Písková Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012 Strana 9

10 V polovině března se na Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích konala 24-hodinová postní duchovní obnova s Františkou Böhmovou na téma Mateřství. Po příjezdu se účastnice ubytovaly a po večeři začal program. Fanynka začala legendou O kamenné palmě, na které jsme si mohly uvědomit, jak přijmout své problémy a těžkosti a hlavně - kde na to čerpat sílu. Po příběhu jsme si zkusily udělat každá svůj strom a pak jsme postupně všechny stromy obcházely a v tichu žehnaly ženě, které strom patřil. Po večerním programu jsme šly spát a těšily se, co přinese zítřejší den. Ráno jsme se sešly k ranní modlitbě a vycházející slunce slibovalo krásný slunečný den. A také byl. Sluníčko hřálo, ptáci po studené zimě radostně zpívali a my jsme se mohly těšit z teplého jarního dne. Dopolední přednáška byla na již zmíněné téma mateřství - o ne-mocech mateřství. Po přednášce jsme se rozdělily do skupinek a odpovídaly jsme na otázky z úkolového listu a společně jsme sdílely radosti i starosti ostatních maminek ze skupinky. Na oběd k nám zavítal P.Wojtěch Zapiór z Kokor, ke kterému jsme mohly po obědě přijít ke sv.smíření a ve 14 hodin začala mše svatá. Po mši byla odpolední přednáška a znovu skupinky. Vždy po skupinkách bylo ztišení, ve kterém jsme byly samy se sebou a s Bohem. Během obnovy nás Fanynka naučila několik modlitebních tanců, ve kterých jsme mohly intenzivně prožívat svoje ženství a společenství s Bohem. Na závěr jsme každá řekla, co nám těchto 24 hodin přineslo a co nás nejvíc oslovilo. S přáním Božího pokoje jsme se rozjely domů ke svým rodinám, odpočinuté a s radostí v srdci. Hedvika Krejčí Pozvánky na PRAVIDELNÉ PROGRAMY: Do Pavlovic můžete přijít každé dopoledne v týdnu do volné herny nebo si pohrát na dvoře a zahradě, v úterý 9-11 a 15,30 18,30 h je KERAMIKA pro děti i dospělé. V pátek dopo-ledne vás zveme na MODLITBY MATEK. Pondělí, úterý a středa odpoledne jsou KROUŢKY pro děti. SETKÁNÍ CHLAPŮ modlitba, sdílení, bubnování liché středy od 20 h 11.4., Pozvánky na AKCE: PROBOUZENÍ BROUČKŮ v Pavlovicích vycházka rodičů s dětmi - v pátek budeme společně probouzet broučky, sraz u dětského hřiště za KD v 17,30 hod, odtud cesta do zámecké zahrady, s sebou lampičky, 40 Kč na poklad a občerstvení PĚŠÍ POUŤ RODIN NA SVATÝ HOSTÝN v úterý 8. května 2012 z několika míst našeho děkanátu. Info o cestě u Petra Školouda na tel.: Společná mše svatá pro poutníky na Sv. Hostýně bude ve 14 hodin. BESEDA o kurzu EFEKTIVNÍ RODIČOVSTVÍ bude pro rodiče, kteří se o tom chtějí dovědět více ve čtvrtek 3. května v Pavlovicích. Po dobu besedy je připraven program pro děti. Je nutné se předem přihlásit. Každý čtvrtek od 9 do 12 hodin můžete přijít se svými dětmi či vnoučátky do Oázy v Předmostí čeká na vás RADOVÁNEK divadélko, zpívání, výtvarné hrátky, besedy na zajímavá témata. Nejbližší beseda bude od 9 hod na téma JAKÝM PŘÍNOSEM MŮŢE BÝT RODIČOVSTVÍ PRO MŮJ ŢIVOT I PRO MOU PROFESI s J. Skřečkovou. Pokud žijete už pár let v manželství, potřebujete načerpat a obnovit své síly, hledáte odpovědi na to, proč je život někdy tak těžký, pak je tu právě pro Vás VÍKEND PRO MANŽELSKÉ PÁRY s MUDr. Jitkou Krausovou na téma A ŽE S TEBOU PONESU VŠECHNO DOBRÉ I ZLÉ v krásném prostředí bývalého kláštera v Újezdě u Uničova ( června 2012 Přednášky, osobní rozhovory s knězem a s MUDr. Krausovou, procházky v přírodě, setkání a možnost rozhovoru s lidmi v obdobné situaci, možnost ztišení i duchovního programu. Cena pro manželský pár na celý víkend: dle vašich možností, prosím, uhraďte jednu z variant základní 1500 Kč, sponzorská Kč, pro rodiny v sociální tísni 1000 Kč Pro vaše děti, které nemáte kam dát na hlídání, připravujeme víkendový tábor v Ráji v Pavlovicích. Zákl. cena 400 Kč/dítě, sponzorská Kč, pro rodiny v sociální tísni 150 Kč (uhraďte, prosím, dle vašich možností) Info a přihlášky u H. Školoudové: tel.: , .: rodiny.prerov@seznam.cz, Strana 10 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

11 INFORMACE O LETNÍCH PROGRAMECH PRO DĚTI I RODINY budou v příštím čísle. Můžete je najít i webu. Více na přihlášky a informace na tel.: nebo rodiny.prerov@seznam.cz Další kurz MANŽELSKÉ VEČERY bude v Pavlovicích v novém klubu Stodola od 23. dubna pondělních večerů vždy od 18 do 20,30 hod. Témata jednotlivých večerů jsou: Vybudovat pevné základy, Umění komunikace, Řešení konfliktů, Síla odpuštění, Rodiče a rodiče partnera, Manželská in-timita, Láska v akci, Slavnostní závěrečný večer. Udělejte si na sebe čas, vyjděte si po letech na rande, které můžete strávit příjemným a užitečným způsobem. Prožijete večer u svíčky a dobrého jídla, shlédnete na plátně promítanou přednášku se svědectvím, po kterém si spolu v soukromí povídáte o tomto tématu i o dalších věcech, na které obvykle nemáme ve spěchu všedních dnů čas Info a přihlášky u V. Rychtové: tel.: , veronikarychtova@seznam.cz Za tým CPR Ráj Hana Školoudová Děkanátní modlitby na Svatém Hostýně Zatímco se rodiče mohli nerušeně modlit a rozjímat v bazilice, pro jejich děti CPR s katechetkami připravili poznávání růžence Světla, který děti výtvarně zpracovaly a přinesly před oltář na mši svatou, kde jim jejich výtvory otec Nuzík požehnal a ony si je pak odnesly domů. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012 Strana 11

12 Egypt Sinaj Upřímně řečeno, když jsem sem jel, tak mě ani nenapadlo, že se podívám i do Egypta. Ale nejdříve postupně, jak k tomu došlo. Protože jsme tu měli dvě slovenské sestry, o kterých jsem už psal, tak se u nás v domě občas zastavila skupina poutníků z Čech, nebo Slovenska. Kromě toho, že průvodci chtěli pozdravit sestry, nebo od nich získat případné novinky z města, tak to většinou bylo z důvodu mše svaté. V areálu domu byla školní kaple, a protože dům stál hned u hradeb starého města, byla to pro poutníky možnost, jak prožít mši svatou téměř v centru Jeruzaléma a v klidu, nerušeném jinými poutníky a turisty. Často tyto skupiny doprovázeli slovenští kněží, se kterými jsem se také seznámil. Jeden z nich pak jednou přišel, a protože neměl v zájezdu obsazená všechna místa, nabídl mi, jestli bych s nimi nechtěl jet na Sinaj. Odpověď nebyla těžká, a tak jsem vycestoval se skupinou slovenských poutníků přes Eilat, přístavní město u Rudého moře, do Egypta, na horu Sinaj. Cestování s touto skupinou pro mě bylo zvláštní ještě jednou událostí. Potkal jsem se tu totiž s jedním dobrým kamarádem, kterého jsem znal ještě ze semináře a který už je knězem. Byl tady na pouti se svojí maminkou. Po příjezdu do Eilatu následovala důkladná kontrola na hranicích s Egyptem a přesednutí do egyptských autobusů. Kromě toho, že samotná kontrola byla poměrně dlouhá, tak jsme pak ještě čekali asi půl hodiny v autobusech. To, co mě tady zaujalo a moc se mi líbilo, že poutníci, místo aby reptali a nadávali, že po celodenním úmorném cestování musí ještě čekat, tak se modlili a zpívali. Tady mě napadlo, že těm lidem pomáhalo překonat to nepříjemné, co momentálně prožívali, vědomí toho, že je čeká něco výjimečného a krásného, a že nějaká chvilka čekání jim to nepokazí. I my, jako křesťané jsme povoláni a směřujeme k něčemu krásnému a někdy možná víc, někdy možná míň se na té své životní cestě zastavujeme a rozčilujeme u věcí a momentů, které třeba nejsou až tak důležité. Možná by nám v takových chvílích pomohlo to vědomí, že jsme přece na cestě k něčemu krásnému a velikému. Napadají mě tu i ta slova apoštola Pavla: Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu... (Flp 3,13-14) V noci jsme pak konečně přijeli do oblasti Sinaje a ubytovali se v místním hotelu, ke krátkému odpočinku. Já jsem ani nešel spát, protože už ve 2 hod. ráno jsme autobusem odjížděli ke klášteru sv. Kateřiny Alexandrijské, stojícím na úpatí hory Sinaj, a odsud nás čekal 6 kilometrový pochod na vrchol hory. Tam jsme chtěli být ještě před svítáním, abychom viděli východ slunce ze samého vrcholu. Nadmořská výška kláštera je kolem 1500m a vrchol Sinaje je 2200m. Převýšení tak bylo 700 metrů. Pro ty, kteří si na cestu netroufali, tu byly k dispozici velbloudí taxíky, kterým vás ochotný beduín vyvezl až nahoru, samozřejmě za malý poplatek asi 12 dolarů. Každé skupině byl přidělen jeden beduínský průvodce, abychom se ve tmě v horách neztratili. Ten náš se jmenoval Hasan. Už samotný noční výstup pro mě byl velkým zážitkem. Pohoří Sinaj je totiž poměrně daleko od velkých měst, a tak jejich záře nerušila noční oblohu, která byla doslova zasypaná hvězdami. Během cesty jsme procházeli kolem několika beduínských hostinců, u kterých byli vždy pěkně v řadě zaparkovaní velbloudi. Na samotný vrchol hory pak vedlo 700 schodů a tento úsek výšlapu byl nejnáročnější. Na vrcholu pak byla zima a někoho tu možná napadla otázka, jestli ta noční námaha stála za to. Odpověď přišla kolem 6. hodiny, kdy začalo vycházet slunce... Petr Káňa, jáhen Strana 12 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012

13 Poděkování za Hostýn Děkuji všem kněžím a farníkům, kteří se zúčastnili společných děkanátních modliteb za rodiny a duchovní povolání v sobotu 24. března 2012 na Svatém Hostýnu. Podařilo se nám zaplnit celou baziliku a měl jsem z toho radost. Zvláště děkuji všem, kdo se podíleli na přípravě a průběhu celého dne včetně dopoledního setkání mládeže děkanátu. Pán Bůh nám požehnal krásným počasím. Kéž naše modlitby přinesou posílení křesťanského života v našich rodinách a také naší mládeži dar odvážného naslouchání Božímu slovu. Tradiční víkend matek , Újezd u Uničova Závazné přihlášky buď osobně, formou sms nebo mailem do 13. dubna u M. Punčochářové (tel.: , miroslava.puncocharova@seznam.cz) Konvikt v Přerově Od neděle 13. května do neděle 20. května 2012 budou v Přerově studenti Teologického konviktu z Olomouce spolu se svými představenými, aby se o svoji zkušenost víry podělili také s námi v Přerově. Celý program se bude teprve postupně připravovat. Pro ně to bude součást jejich přípravy na kněžskou službu a pro nás možnost lépe poznat ty, kteří se v konviktu připravují na vstup do semináře a na zahájení teologických studií. Prosím rodiny, které jsou ochotné v neděli 13. května 2012 pozvat k sobě na oběd dvojici bohoslovců, aby se přihlásili na faře nebo v zákristii. Bude potřeba asi třináct rodin. Děkuji. Také všechny farníky prosím o modlitbu, aby tento týden přinesl skutečný duchovní užitek pro ně, pro nás i pro všechny občany v Přerově. Duchovní obnova Od pátku 20. dubna 2012 večer do neděle 22. dubna oběda bude duchovní obnova pro biřmovance na Velehradě. Duchovní obnovu budu dávat já na téma Poznali Ježíše a uvěřili Kristu (téma podzimní duchovní obnovy v roce 2008). Obnova je určena zároveň pro mládež i pro dospělé. Současně budou mít na Velehradě duchovní obnovu katechetky s otcem biskupem Pavlem Posádem. Samotné biřmování bude v sobotu 9. června 2012 v 10:00 hod. Zdá se, že zůstanou ještě volná místa, takže je možné, aby se duchovní obnovy biřmovanců zúčastnili také další farníci. Kdo má zájem, tak se domluvte přímo se mnou. Opravy apod. Před týdnem byla v Předmostí poslední účelová sbírka na opravu varhan. Díky darům a sbírkám se nám tak podařilo doplatit celou loňskou akci generální opravy varhan a výmalby presbytáře. Všem dárcům děkuji. Zatím neplánujeme v Předmostí žádnou další větší akci. Přestože nebudou účelové sbírky, tak prosím o štědrost ve sbírkách každou neděli. V Přerově pokračujeme v účelových sbírkách na splacení dluhů z oprav předchozích let. Předpokládám, že v polovině roku, na konci června, už budeme mít vše splaceno. Také za přerovskou farnost děkuji všem dárcům. Noc kostelů V těchto dnech připravujeme program na Noc kostelů, která bude v pátek 1. června Letos by mělo být v Přerově otevřeno celkem sedm kostelů. V květnu uděláme organizační setkání, na kterém se už budou rozdělovat konkrétní úkoly a kde budeme potřebovat opravdu hodně ochotných spolupracovníků. Zatím si tedy poznačte termín do kalendářů a věřím, že se i letos najdou farníci, se kterými dokážeme akci úspěšně zvládnout. P. Pavel Hofírek Oprava pořadu velikonočních bohoslužeb přerovského děkanátu ZELENÝ ČTVRTEK VELKÝ PÁTEK VELIKONOČNÍ VIGILIE NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ Farnosti děkanátu Brodek u Přerova 17:00 17:00 21:00 9:00 9:00 Citov 10:30 10:00 Dřevohostice 19:10 19:10 20:00 7:30 7:30 Majetín 17:00 15:30 18:00 7:30 - Penčice 16:00 17:00 15:00 10:30 Tovačov 18:00 18:00 20:00 8:30 8:30 Troubky 8:00 RCH, 18:00 8:00 RCH, 15:00, 18:00, 8:00 RCH, 20:00 8:30 8:30 křížová cesta, + velikonoční požehnání RCH ranní chvály Může dojít ke změnám bohoslužeb Přijměte prosím omluvu za chybně uvedené časy některých velikonočních bohoslužeb, zveřejněné v minulém čísle časopisu. Petr Káňa, jáhen Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012 Strana 13

14 Kostel sv. Marka v Přerově Willenbergerův dřevoryt na titulním listě Paprockého knihy Zrcadlo slavného markrabství moravského zobrazuje Přerov při pohledu z pravého břehu Bečvy. Je vidět most s branou a vedle ní překvapivě velký kostel sv. Marka. Jan Willenberger i na maličkém obrázku zachytil docela věrně proporce stavby, jejíž základy v těchto dnech odkrývají archeologové. Kostel sv. Marka Evangelisty u Bečvy nedaleko přerovského mostu byl největší zmizelou církevní stavbou v Přerově. Vznikl jako bratrská modlitebna, když počet členů Jednoty bratrské v Přerově vzrostl natolik, že jim k bohoslužbě starý sbor (kostelík sv. Jiří) na Horním náměstí už nepostačoval. Na zakoupeném místě u Bečvy si Bratří postavili svůj sbor pod Kopcem roku Roku 1579 byla jeho sedlová střecha opatřena vížkou a roku 1593 byl kostel doplněn věží s renesanční atikou, jak ji vidíme na Willenbergerově dřevorytu. Bratřím byl jejich sbor odebrán po vypovězení z města roku 1622, kdy byl posvěcen jako katolický kostel, sloužící také nedalekému městskému špitálu. O jeho provozu a vybavení zůstalo jen velmi málo zpráv. V lednu 1664 vyhořel s více než polovinou Přerova i s předměstími. Z nedbalosti zapálil v noci 3. nebo 4. ledna 1664 opilý dolnorynecký hruboměšťan Jiřík Byskupek na půdě vlastního domu, kde uhořel a tímto ohněm při hrozném povětří celé město se všemi ulicemi a předměstími popelem lehlo, zapsal děkan Navrátil. Opravy se protáhly na kostel sv. Marka došlo až po opravě farního kostela a hřbitovního kostela na Šířavě. Teprve roku 1682 byl obehnán novou hřbitovní zdí, ačkoliv se na tamním hřbitůvku pochovávalo jen výjimečně. Kostel pravděpodobně neměl kryptu ve staré matrice je jediný zápis o pohřbu uvnitř kostela: 1742, 23. Mai. Prerovia mortuus est Mathias Pientak molitor Podolescensis, 24 annorum, provisus, sepultus est in Ecclesia S. Marci ad pontem, sepelivit Ex. D. Decanus loci Franciscus a Nedoman. (23. května 1742 zemřel v Přerově Mathias Pientak, mlynář z Podolí, stár 24 let, zaopatřen svátostmi, pohřben jest v kostele sv. Marka u mostu, pochoval vldp. místní děkan František z Nedomanů.) Za přestavby kostela sv. Vavřince se v kostele sv. Marka konaly všechny farní bohoslužby, pak se vrátil ke svému užívání jako špitální kostel. Jenže 15. června 1749 opět vyhořelo celé město ohněm, který vypukl v Poláškově stavení na jihozápadě Přerova. Vyhořel i kostel sv. Marka, zcela byl zničen mlýn Spálenec a dokonce i jez v Bečvě. Zvědaví Přerováci ještě dnes mohou na zbytcích odkryté podlahy vidět černé vypálené skvrny a uhlíky ze shořelých stropních trámů. Z mobiliáře kostela sv. Marka se podařilo zachránit jen pár cenností, některé sochy a obrazy. Pak už zachránci prchali z hořící stavby dnes se našlo několik zbytků ozdobného kování z liturgických knih, které byť cenné už nikdo z ohně vynést nestačil. Zůstaly jen holé zdi. Kov z žárem roztavených zvonů byl roku 1767 městem prodán a peníze rozpučeni. Roku 1772 žádal děkan Josef Grunner konsistoř o povolení postavit na místě vyhořelého kostela alespoň kapli sv. Marka, ale jmění kostela nestačilo a město ani vrchnost přispět nechtěly. Tak zůstala zřícenina skoro dvacet let ponechána svému osudu. V roce 1788 získal v dražbě za 316 zl. celý pozemek kostela a přilehlého zámeckého hřbitova tehdejší majitel Přerova Hyacint von Bretton. Dražba se nevztahovala na stavební materiál ze zříceniny, který byl na příkaz zemského gubernia použit děkanem Skočovským k opravě šířavského kostela a hřbitova. V roce 1789 byly zbytky kostela sv. Marka rozbourány kromě zdiva, tvořícího ochrannou zeď břehu Bečvy, také jeho zdi musely zůstat nedotčené do výšky dvou střevíců nad terén. Kamení z těchto zbytků darovalo město v roce 1857 na stavbu šířavského kláštera. Na prázdném prostranství Na Marku si v roce 1897 postavila místní Tělocvičná jednota Sokol svůj spolkový dům. Jeho základy, dnes také odkryté, místy leží těsně vedle základů bývalého kostela. (na foto patrné zcela vlevo - 2 zdi vedle sebe) Chcete-li si sáhnout na dnes veřejně přístupné zbytky kostela sv. Marka u mostu, budete si muset pospíšit stejně jako archeologové, kteří jsou tam denně v pilné práci a všichni jim přejeme hodně úspěchů a další nálezy. Stavba Tyršova mostu však musí pokračovat. Pokud to zmeškáte, nevadí. Aragonitové kropenky od sv. Marka byly vsazeny u bočních vchodů farního kostela a jsou tam dodnes. Zdeňka Mollinová Strana 14 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 4, Duben 2012