časopis Mládeže CB HB

Transkript

1 červen 2008, číslo 2, ročník 1 časopis Mládeže CB HB On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. (1 Petrův 1,19-20)

2 ÚVODNÍK... 3 K zamyšlení... 4 Akce... 7 Ze života DROBEČKY Práce a život v zahraničí Cestování Bulvár Chemická sekce Povídka Svědectví Rozhovor Wtipy Nástěnka Pozvánka

3 ÚVODNÍK Začínáte číst druhé číslo časopisu mládeže Církve Bratrské v Havlíčkově Brodě. Jsem moc vděčná Bohu, že umožnil, aby se sešly všechny články a díky tomu mohlo vzniknout tohle číslo. Podle ankety na webu se většině čtenářů první číslo líbilo, což je pro nás výzva, abychom Beránka dělali pořádně a snažili se být lepšími. Tak děkujeme všem za podporu! V tomto čísle se objevují poznámky pod čarou, jsou to moje děsně chytrý komentáře, nesu si za ně plnou zodpovědnost :-)) Ráda bych poděkovala Martě, která se vydatně podílela svým písařským umem na vzniku tohohle čísla. Samozřejmě děkuji i všem ostatním, kteří přispěli. Odvedli jste dobrou práci! (Honza Klusáček neměl skoro co opravovat :-)) Ve druhém čísle Beránka si můžete přečíst o akcích, kterých jsme se zúčastnili, o tom, jaké to je být maturantem (opravdu podrobné :-), o tom jak jsem (ne)úspěšná genetička :-)), o neobvyklém způsobu strávení času zasnoubení, vyluštit si pár matematických příkládků (doufám, že bude více odpovědí než z minulého čísla) a nebo si zkusit si nevybuchující chemický pokus. Nezapomeňte si také nalistovat reportáž o návštěvě Kamči ve Slovinsku a Kamčiny Drobečky. Při shromažďování článků jsem si uvědomila, že mám jako šéfredaktorka velkou moc. Proto v bulváru nenajdete usvědčující fotku Patrika v mém baťohu :-) Pokud nevíte, o čem to mluvím, je čas nalistovat si novou rubriku Bulvár! Danielka 3

4 K zamyšlení O nálepkování Minulou neděli (8.6.08) jsem jela ze Slovinska mezinárodním rychlíkem do Vídně. A se mnou stovky fotbalových fanoušků. Musím říct, že jsem z nich nebyla vůbec, ale vůbec nadšená. Vzpomněla jsem si na všechny televizní záběry rozjařených fotbalových fanoušků (nikdy jsem jich tolik nepotkala na živo, ale řekla jsem si, že to bude fungovat analogicky čtyři umí otravovat celé kupé, případně několik okolo, stovky tedy zvládnou celej vlak) a bylo mi jasné, že asi ty čtyři hodiny spát nebudu. Dala jsem jim nálepku otravní zpěváci s flaškou piva, co nemaj nic lepšího na práci než otravovat lidi, případně se někde poprat. V jednu chvíli mě ještě napadlo vyhazovat průvodčího (chudák byl z toho úplně zpocenej a i dost mimo) z vlaku. Sedla jsem si na chodbu do první třídy (druhá byla beznadějně zabraná nejenom fanoušky, ale i hlídači pořádku) a začala psát postřehy z návštěvy Slovinska. Neustále se lidé trousili sem a tam, což mě utvrzovalo v tom, že fotbaloví fanoušci jsou děsně otravní. Při každém průchodu jsem musela totiž provést akrobatické uhnutí s přetočením a přitom o nic neomlátit svůj notebook. Po nějaké chvíli se nade mnou zželeli fanoušci, co seděli v kupé naproti a pozvali mě k sobě. Týpkovi, co se jich předtím ptal, zda maj volno, suverénně odpověděli, že ne:-)) Sedla jsem si na koženou sedačku politou pivem a dobrodružství mohlo začít. Musím přiznat, že když jsem Luka a Denis do kupé vstupovala, měla jsem trochu strach. Ale ten se po chvíli ztratil, protože si kluk vedle mě začal se mnou povídat. Zjistila jsem, že je Američan, ale jeho rodiče jsou Chorvati a spoustu jiných 4

5 věcí. Říkal, jak je to skvělý, že se na EURU sejde tolik Chorvatů z celého světa a budou zpívat ty samé písničky. (12 mil Chorvatů žije mimo, v Chorvatsku je 4,5 mil.lidí) Bylo na něm a jeho kamarádech vidět, že si to jedou užít. Že nemaj v plánu zničit výlohy McDonalda nebo zbít několik rakouských fanoušků. Šlo o to si fotbalový šampionát co nejvíce užít, říkal, jak je to skvělý, že se na EURU sejde tolik Chorvatů z celého světa a budou zpívat ty samé písničky předvést národní hrdost. Ukazoval mi fotky z Chorvatska a vyprávěl mi o jeho historii. Tedy, dělal to s přestávkami, v nich zpíval. Na hranicích jsme si všichni ukázali pasy, poprvé jsem viděla americký a chorvatský pas. Byli to hoši stejně staří jako já, chodili do školy nebo už pracovali. Najednou přestali být pro mě anonymními otravnými fanoušky, stali se pro mě lidmi se jmény a životy (už vím, že jejich jedinou náplní není jezdit po fotbalových zápasech, prát se a opíjet se :-). V Grazu přistoupili dva Rakušané. Asertivně vyhodili dva fanoušky, protože seděli na jejich místech. Byli to typičtí představitelé lidí, co cestují první třídou. Ne jako já, která tam sice seděla, ale s lístkem na druhou. Ze začátku se tvářili hodně odměřeně a hodně zpívajícími chlapci na chodbě opovrhovali. Ani nevím kdy se to stalo, ale najednou si se mnou začali povídat. A pak i s ostatním osazenstvem kupé. Došlo mi, jak je to skvělý, že existuje skoro univerzální dorozumívací jazyk angličtina. Bavili jsme se 5 národnosi já, Slovinka (ta uzurpovala místo, když jeden odešel zpívat vedle), Chorvati a Rakušané a Američané. Bylo zajímavé sledovat proměnu od rezervovanosti a povýšenosti k uvolněné konverzaci. I pro ně začali být ti otravové lidmi, se kterými si mají co říct. U Vídně mi došlo (kromě toho, že ten den se hrál zápas Chorvatsko Rakousko), že nálepkování je tak trochu hloupé. Škatulkujeme podle nejrůznějších kritérií, aniž bychom se snažili poznat, kdo jsou ti lidé v dané škatulce. Ono to je svým 5

6 způsobem pohodlné, nemusíme vystupovat ze své ulity. Navíc pokud si lidi onálepkujeme, zaškatulkujeme, pomáhá nám to chápat náš svět a lépe s ním škatulkování je svým způsobem pohodlné manipulovat. Proč myslíte, že lidé v koncentračních táborech měli čísla a ne jména? Proto, aby byli zbaveni lidství a dalo se s nimi nakládat jako s věcmi. Jinak by to snad ani nemohlo fungovat. V prváku na vysoký jsem byla zaškatulkována jako šprtka. Jenom proto, že jsem byla aktivní (to byla taktika, aby si mě učitelé zapamatovali a pak mi dali dobrou známku u zkoušky :-)) a neměla jsem kluka (díky tomu jsem byla fakt exot). Teď jsem ve třeťáku, myslím si, že už mě má málokdo ve škatulce šprti a mám kamarádky, dokonce i nezadané :-). Určitě se vám taky stalo, že jste byli zařazeni do škatulky, kam jste možná ani tak nepatřili, a i kdyby ne, dokážete si představit, jak to člověka dokáže štvát. Dokonce to může vyústit i v to, že se tak člověk i chová. V tomhle zamyšlení jsem chtěla ukázat, že je dobrý nespoléhat na haló efekt (na první dojem), ale jít dál. Bavte se s lidma a zjišťujte, kdo vlastně jsou. On i ten black metalista může bejt citlivej kluk, a ta příšerně zmalovaná holka a nebo fotbalový fanoušek můžou bejt fajn :-) nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem V Bibli se píše, že nemáme soudit. Myslím si, že soudit znamená i nálepkovat, přisuzovat lidem vlastnosti na základě jejich vnějších znaků a projevů. V Matouši 7,1 se píše: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Ještě výstižněji to říká Jan 7,24: Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem. Danielka 6

7 Akce Míša s Romčou sobě Po prvním úspěšném cyklovýletu s názvem Holky sobě nastala dlouhá pauza. V našem záměru pravidelně jezdit na kolo nám bránila řada překážek (těžko říct, které překážky byly skutečné a které jen fiktivní ). Až 31. května jsme opět šláply do pedálů, avšak v okleštěné sestavě, jak již název tohoto článku napovídá, jen já a Míša. I přes malý počet účastnic byl výlet velmi příjemný. Poklidné silničky a cesty kolem Sázavy, Melechova, v oblasti Pustého Lhotska (kde bylo opravdu pusto, především co se rušivé automobilové dopravy týče) i Lipnice nám poskytly příjemnou podívanou na krásnou krajinu i prostor pro cyklovýlet je jistě mnohem zábavnější a prospěšnější než vysedávání doma těžko říct, které překážky byly skutečné a které jen fiktivní konverzaci na všelijaká témata. Aby těch příjemných věcí nebylo málo, osvěžila nás Kofola a následně první letošní koupání v čisté a velmi teplé vodě Pelhřimáku. Kdo nejel, může jen litovat. Na závěr bych chtěla povzbudit všechny zájemce, aby neváhali a příště se přidali, neboť takový cyklovýlet je jistě mnohem zábavnější a prospěšnější než vysedávání doma Romča Taková jedna mládež * Dne 1.6, nebo možná 25.5, se konala netradiční mládež u volejbalového hřiště poblíž plovárny. * nadpis přidán redakcí bylo to :-)) 7

8 Začalo to hledáním nějakýho super místa, ale to se nepovedlo až do doby, co si někdo vzpomněl na ohniště u volejbalovýho hřiště na plovárně. Při této příležitosti se nás poměrně hodně sešlo.hlavi, Čeplík a Robert sehnali dřevo a šlo se pálit. Oheň pěkně hořel, načež všichni vyndali svoje klobásky, párečky a buřtíky a začali opékat. Nemám žádnou praxi ve vybírání buřtíků, tak sem byl trochu zklamanej, co se buřtík nafouk a pak vypadal nechutně, až mi nechutnal:-(. Mládež se na úkor buřtíků obešla bez prográmku, takže se jen vesele diskutovalo. Někdy v půlce přšel Honza a přinesl plnej co se buřtík nafouk a pak vypadal nechutně pytlík bonbonů, který byli fakt dobrý. Ale přece jen dát si čokoládovej bonbon na buřta..:-).celá akce se mi líbila, jako snad každá mládežnická akce:-). Snad zas někdy na buřtech. Petr 8

9 Biblická stezka finále Nu, co bych tak mohla napsat o biblické stezce nejlépe bych ji shrnula slovem: Zajímavá ale vzhledem k tomu, že pod tímto pojmem si každý může představit téměř cokoliv, řeknu vám o této soutěži něco víc Protože jsme se s naší trojčlennou skupinkou umístili v regionálním kole biblické na druhém místě, zajistili jsme si tím s Tomem Ulipem a Kamčou Novotnou účast na finále. A tak jsme si v pátek 6.6. sbalili batohy (v mém případě krosny ) a vyrazili s Maruškou a Eliškou autem do Chotěboře, kde se finále konalo. Parádně jsme si s Kamčou pokecaly s třebíčačkama a v sobotu dopoledne byl odstartován závod. Zezačátku jsme mírně bloudili a procházeli kopřivami, ale po deseti minutách jsme, posíleni čokoládou, kterou jsme si pro ten případ přibalili do batohu, opět nalezli správnou cestu a nakonec jakž takž dorazili do cíle. Sice úplně zmáčení a bez pěti stanovišť, ale v limitu. Nevím, co se dělo pak, jelikož neboť a protože jsem odjela do Žirovnice, ale když mi Mája (nebo to byla Eliška?:-o) večer psala, že jsme druzí, zdráhala sem se jí uvěřit přesvědčila mě až že jsme druzí, zdráhala sem se jí uvěřit ale po deseti minutách jsme, posíleni čokoládou, kterou jsme si pro ten případ přibalili do batohu, opět nalezli správnou cestu Lukyho gratulace,která mi v podobě smsky dorazila o nějakých 10 minut později. A nejlepší je,že jsem vyhrála sázku s Dandičem, který prohlásil, že pokud se umístíme do pátého místa, ostříhá si vlasy o celých 5 cm!:-) (já vím že si jen zastřihne konečky, ale pro pocit!:-) ) Marta Koncert Hillsong a Matta Redmana Náš výlet začal pěkně. Vyjížděli jsme v deset hodin, takže jsme se ulili ze shromáždění (těm pomaleji chápajícím jenom připomínám, že tohle byl vtip) 9

10 Vyrazily jsme směr Brno. Za ním se někteří nenasytní jedinci posilnili u mekáče. Pod vedením zkušené Míši jsme se dostali do Olomouce a povedlo se nám a při dokonce zastavit u kolejí našich pohledu na spolucestovatelek. Při vstupu do vestibulu naši za námi vyběhl jakýsi pán (nejspíš vrátný) a třináctičlenno ptal se nás, kam máme jako namířeno. Když u skupinu se jsme mu oznámili, že se chystáme otázal, zda vystěhovat pokoje, divně se na nás podíval a hodláme při pohledu na naši třináctičlennou skupinu stěhovat i se otázal, zda hodláme stěhovat i nábytek. nábytek Ujistili jsme ho, že se tak v žádném případě nestane a on nás pustil. Po krátké, ale velice dobrodružné a pod vedením Efči udělali pár koleček kolem centra a následovně se ztratili strhující prohlídce Olomouce jsme opět nasedli do aut. Na cestě do Vsetína se asi Adamovi zdálo, že jedeme moc pomalu a tak nám z ničeho nic ujel. Potkali jsme se až malý kousek před Vsetínem. Aby to nebylo málo tak jsme pod vedením Efči udělali pár koleček kolem centra a následovně se ztratili. Poté co převzal vedení náš vůz (Maruška, Karel, Eliška a Já), se věci se daly do pořádku. (další vtip) Ale ani tato událost nemění nic na tom, že jsme se do Vsetína dostali. Abych přiznal pravdu, jel jsem na tenhle koncert jen proto, že jsem měl zaplacený lístek a nečekal jsem nic zajímavého. Překvapila mě hned první písnička, kterou hráli Matt Redman a Hellsong, ehm totiž Hillsong, společně. Po několika songách jsem to na tribuně nevydržel a šel jsem před podium. Líbilo se mi, že program koncertu nebyl jen o přehrávání nějakých už stejně dost ohraných worshipů. To by byla vcelku nuda, i když písničky měli mooooc pěkný, ale oni do toho zapojili i modlitby, evangelizaci a krátké slovo zpěváka Hillsong. Celý koncert byl udělaný tak, aby vzbudil chuť v mladé generaci sloužit Bohu a šířit evangelium. Pro mne byl i jakýmsi povzbuzením, když jsem viděl 4000 lidí, kteří jsou 10

11 člověk má potom pocit, že v tom křesťanství není namočenej sám :) odhodlaní jít za Ježíšem. Člověk má potom pocit, že v tom křesťanství není namočenej sám :) Zpáteční cestu jsme vytvořili fotbalový vůz a poslouchali jsme na Českém Rozhlase živé vysílání utkání Turecko - Česko. Ale ani prohra našeho týmu, která ho poslala z EURA domů, mi nezkazila dojmy z koncertu. Dandič 11

12 Ze života ROK S MATURANTEM Maturita.ono se řekne maturita, ale co všechno k tomu náleží?...kdo nezažil, neví (tomuto čtenáři se v následujících řádcích pokusím vše, upozorňuji subjektivně, vylíčit). Kdo zažil, ví (těmto čtenářům se pokusím s trochou nostalgie vše připomenout). PODZIM Do kolotoče teda podle mě spíše ruského kola nasednete hned v září. Při usednutí do lavic vás ani nenapadne, co všechno budete muset. Pokud si už od prváku (nebo od primy) říkáte, že hůř už nebude, tak světe div se, ani tento rok to nezmění (takže naneštěstí výjimka potvrzující pravidlo se zde bohužel nevyskytuje). Do rukou se vám dostanou seznamy maturitních otázek. Krom probírání normální látky a přípravy z hodiny na hodinu (lépe řečeno z písemky na písemku) neboť kdo by se učil, když mu nehoří za patama, vám začne zpracovávání maturitních otázek a jejich následné učení. Někteří učitelé to pravda berou poněkud s klidem, a proto se vám daný seznam otázek dostane do ruky až koncem listopadu, ale není třeba zoufat. Vždyť od čeho jsou Vánoční prázdniny? ZIMA Jiní učitelé vám Jiní učitelé vám dají v pátek stránku příkladů dají v pátek z matematiky a nezapomenou poznamenat stránku příkladů s úsměvem na rtech, že přejí krásný víkend. Z úst z matematiky a jiných můžeme zase slyšet dobrou radu, že si nezapomenou máme nechat čas na své koníčky a pokud jsme poznamenat třeba venku z chlapcem (či dívkou) nemáme s úsměvem na přemýšlet o tom, jak se dělí politická moc rtech, že přejí v Austrálii.On by člověk rád měl čas na krásný víkend koníčky ale jak se říká, kde vzít a nekrást?.můžeme si akorát tak zanotovat osmý den schází 12

13 nám a jít spát kolem dvanácté. Učením to vše nekončí ba právě začíná. ZIMA (maturitní ples) To na co se všichni těší jako jediný záchranný bod je maturitní ples.vidina vcelku lákavá. Bez práce ale nejsou koláče (ani maturitní ples) zamluvit sál, zajistit kapelu, sehnat fotografa a kameramana, obejít sponzory, zkompletovat a očíslovat tombolu, vymyslet nástup a zamluvit sál, zajistit kapelu, sehnat fotografa a kameramana, obejít sponzory, zkompletovat a očíslovat tombolu, vymyslet nástup a půlnoční překvapení... půlnoční překvapení (v našem případě 10 dní předem), dát dohromady předtančení a překvapení o desáté (ano neobvyklé, ale pro náš gympl je tradicí mít bohatý program připravený onou maturitní třídou)...((na vysvětlení každá třída máme ples zvlášť, takže všechno závisí zhruba na 30 lidech.)) Konečně se blíží den D, ples s velkým P. Probíhají poslední zkoušky na šaty u švadleny. Stěhování tomboly, výzdoby sálu a poslední nácviky, aby vše proběhlo tak, jak má. Dívky si rezervují termín v kadeřnictví, některé kosmetičku a gelové nehty. Ty které s dostatečným předstihem nenavštěvovaly solárko zaskočí na nástřik, aby v těch šatech nevypadaly moc vybledle. Jiné se spokojí se samoopalovákem, tónovacím krémem, nebo se svojí přirozenou barvou pleti. Chlapci to mají poněkud jednodušší. Opráší oblek a boty z tanečních. Vlasy (byť neradi) alespoň protentokrát prohrábnou hřebenem a použijí více deodorantu. Je to tady. Předtančení, nástup, šerpování, tanec s rodiči, volná zábava, překvapení o desáté, volná 13

14 zábava a opět překvapení (protentokrát půlnoční).vše probíhá takovým tempem že se ani nestačíte divit že už jsou 3 hodiny ráno.to na co jste se připravovali půl roku je pryč *pro zvýraznění odlišných přístupů k přípravě na ples jsem použila drobného zveličení, takže doufám že jste to všichni pochopili v dobrém. ZIMA (únor) Čas rozhodování a podávání přihlášek Dát si na tu, neb onu školu přihlášku, či nedat?.otázka věru shakespearovská. Bude mě ten obor bavit? dostanu se tam?? dostanu se vůbec někam??? Ne že bych byla zrovna extrémně neklidná, ale s trochou nadsázky jsem se snažila uklidnit větou, že na pracáku berou bez přijímaček i bez maturity a hlavně vždycky. Přiznávám uklidnění vcelku chabé ale tak jako tonoucí se chytá stébla, tak já jsem se uchylovala k poněkud černému humoru. na pracáku berou bez přijímaček i bez maturity a hlavně vždycky JARO (aneb jak jarní prázdniny nejsou tak docela prázdninami) Doby, kdy slovo prázdniny navozovalo relaxaci a odpočinek, nenávratně zmizely Dalo by se říci, že v tuto chvíli navozovalo známou citaci: učit se, učit se, učit se. Samozřejmě že my studenti jsme museli zpracovat otázky možné a nemožné, naučit se jevy pravděpodobné a náhodné (ano my maturanti z matematiky) Naše vynucená aktivita po prázdninách vyzkoušena být musela.na známky z čtvrtletky z matematiky jsme si ale samozřejmě museli počkat, protože BYLY PŘECE PRÁZDNINY JARO (zkrácenej rozvrh, aneb už bych se měla fakt učit ) Ano, naše škola se může pochlubit zkráceným rozvrhem, za což jsou všichni z nás nesmírně vděčni. 4 týdny před svaťákem chodíte jen na ty předměty z kterých maturujete. 14

15 Nejlépe na tom byla kombinace zeměpis chemie (nebo dějepis)+ jazyk a čeština ( cca 16 hodin týdně), nejhůře na tom jsou maturanti ze 2 jazyků a matematiky ( cca 25 hodin týdně) já jich měla pouhých 23. Ale v podstatě je to čas, kdy už byste měli konečně začít něco dělat a ne si to jen říkat. SVAŤÁK No a je to tady. Co říct, když slova nestačí Pokud se někdo doteď neučil a chce to zvládnout až ted, tak klobouk dolů.já jsem se alespoň jednou učila tak 2/3otázek, ale ty co jsem viděla na podzim můj mozek zařadil do složky otázek, o kterejch nic neví, takže ze 2/3 byla náhle 1. Je to nápor na mozek a hlavně psychiku. Nechce se vám a stokrát radši byste dělali něco jiného, ale učit se prostě musíte některý dny jsem jen zoufale seděla, koukala do je to nápor na mozek blba a říkala si, že to a hlavně psychiku nezvládnu já vím,trochu nepraktický řešení, ale já jako melancholik jsem někdy nevydržela a poddala se tomu. Nebo jsem jeden den ze vzteku že mi to neleze do hlavy chodila po bytě a pořád dokola opakovala 4 verše z písní kosmických: docela to uklidňovalo ;) Jak lvové bijem o mříže Jak lvové v kleci jatí. My bychom vzhůru k nebesům A jsme zde Zemí spjati. MATURITA Tolik povzbuzujících SMSek jsem vážně nečekala. Tolik lidí na mě myslelo!!! Jsem jim za to nesmírně vděčná a chtěla bych jim tímto poděkovat. 15

16 Nejdříve jsem maturovala ze ZSV. 3 otázky jsem ani neviděla (byly to převážně poslední než se dostanu k otázce filozofické otázky na tuto variantu samé, pro lepší jsem si připravila větu: než se dostanu pochopení souvislostí k otázce samé, pro lepší pochopení bych ráda zmínila souvislostí bych ráda zmínila filozofické filozofické směry, které směry, které tomuto období tomuto období předcházely a doufala jsem že za snahu předcházeli by mi dali čtyřku). Měla jsem však štěstí a vytáhla si tu, kterou jsem uměla. Dále přišla na řadu angličtina. Tam jsem si stihla projít vše, ale také tu byli otázky, které nebyly zrovna,my cup of my tea. Ke své radosti jsem si vytáhla traditions (byla jsem na ně kdysi zkoušená, takže jsem si je dobře pamatovala) povídám, povídám, ani se nedostanu k českým svátkům a učitelka se mě začne ptát na rodinu jsem trochu zaražená, ale konverzuju. Když skončím, učitelka za mnou vyjde ze dveří a hned se mi začne omlouvat. Že mi prý dala špatné materiály, že jsem si vytáhla rodinu, ale nemám se prý bát, vše bude bez problémů započteno. NJN..prostě musím mít vždycky něco extra ;). Půlku už mám za sebou a půlka mě ještě čeká. Při vylosování otázky Májovci zvolna začínám trnout. Tuhle otázku jsem viděla jen hoooodně letmo. Učitelka se usmívá a říká že to je hezká otázka přít se s ní nesnažím, ale myslím si své. 1. podbod osnovy: Program májovců.noo tak ten zrovna nevim.2. podbod: Neruda, Hálek Světlá.Nerudu bych dala dohromady, ale co napsal Hálek?..a Světlá?...jo počkat to bylo těch 5 románů z podještědí hmm.ale který to byly? Matně si vzpomínám na otázku z Milionáře.jo už to mám Kříž u potoka tak to mám jednu tak ted ještě ty další 4 vzpomínám si, že psala hlavně o ženách a vybavuji si, že další román se jmenoval podle jedné hlavní hrdinky že by Karla?...chvílí nad touto myšlenkou uvažuji, ale pak si vzpomínám, že tu napsala Němcová..Další díla k ní zařadím jak mě napadne.(později zjišťuji, že se mi podařilo její 16

17 autorství přidělit Hálkovým dílům.naštěstí však ne před komisí).z potítka odcházím s vidinou trojky. Na úvod krátce a hodně všeobecně charakterizuju Májovce. Pokračuji Nerudou (kterého jsem naštěstí uměla dobře) a možně, nemožně, ale převážně úspěšně se snažím pracovat s texty. Zde se mi také nevýslovně hodily ony 4 verše z Písní kosmických, které jsem tak vzdorně doma nacvičovala v nejrůznějších intonacích. Po jejich recitaci učitelka očividně pookřála. Když se mě pak zeptala, jak bych z psychologického hlediska, na základě úryvků, vysvětlila Nerudův vztah k otci a matičce, pookřála jsem zase já a pustila se do žhavého vysvětlování a uvádění všemožných příkladů a zajímavostí. Profesorku to zaujalo natolik že mě nechala povídat. Pak už jsem jen zmínila o čem všeobecně psala Světlá. Minutku jsme se ještě zastavily u mé četby a bylo to za mnou. Teď už mě čekala JEN matematika ano s trochou nadsázky jen aneb to nejlepší (v mém případě nejhorší) nakonec. Popravdě já a matematika nejsme zas až tak velký kamarádi. Až na výjimky jsem z ní měla na vysvědčení trojky no jo, jsem možná trochu blázen, že jsem se z ní rozhodla maturovat. Tuto skutečnost nepopírám Byl to boj a proseděla jsem nad ní spousty zoufalých hodin, ale já se jen tak nevzdávám Takže jsem z ní odmaturovala za tři ale co, moc lidí se neodváží maturovat z předmětu, z kterého má trojku a ještě míň je těch, kdo se odváží maturovat z matematiky. Já jsem se odvážila. Se strachem a se spoustou hodin biflování, ale nelituju...vysvědčení mi sice nezdobí samé jedničky, ani tam nemám kolonku s nápisem prospěla s vyznamenáním, ale jak řekl Hemingway není důležité zda uspějeme, ale zda jsme pro to udělali všechno, co bylo v našich silách. Dája 17

18 DROBEČKY Holalá! Vítejte v nové, jedinečné, originální, interesantní, bombózně až grandiózně vypečené zkrátka kamczatkovské rubrice (pokud toto čte někdo, kdo mě nezná, musím podotknout, aby mou úvodní větu bral s rezervou, to ostatní už můžete brát s klidným svědomím vážně:-). Tak v prvé řadě bych asi měla vysvětlit název Drobečky: Některé extrémně chytré jedince už možná napadlo, že to bude spojené s mým půlročním pobytem ve Slovinsku. A to si pište, že je. Celý ten půlrok tady nebyl jen o užívání a flákárně (i když to tak podle mých fotek na facebooku asi vypadá:-) ale právě díky takové spoustě volného času a absence povinností jsem měla prostor k přemýšlení, rozjímání, poznávání sebe sama, lidí, světa No zkrátka pobyt mimo domov,»celý ten půlrok tady nebyl jen o užívání a flákárně«pryč ze zajetých kolejí mě příjemně nasytil chlebem mým vezdejším a já bych se s vámi chtěla podělit o drobečky, z kterých se skládá. V každém čísle najdete jeden, ovšem ne chronologicky ale tak, jak se zrovna vydrolí:-) Tak tedy první drobeček se mi vydrolil z února a to na takové pohodové biblické skupince, kam jsme chodili povětšinou studenti. Dale, který tuhle skupinku vedl, tehdy mluvil o tom, že víra je dar. To, že máme Ducha Svatého, je dar od Boha milosti. Teď si možná říkáte: no to je teda drobeček jak noha! To už jsem slyšel tisíckrát!? Jo. Mě už to ušima taky párkrát proběhlo. Často jsem v modlitbě děkovala, že jsem se mohla stát křesťankou. Ale teprve tehdy (mimochodem to bylo 27.2.) mi to konečně došlo z uší až do šedé kůry mozkové ale hlavně až do srdce! Ano, věděla jsem, že Bůh je milostivý, že dává, i když si nezasloužíme. Ale pořád jsem měla tendenci si svou víru? zasloužit?. Musím se hodně modlit! Musím pořádně číst Bibli! A neměla bych vynechávat ty shromka! A musím dělat nějakou službu ve sboru! No, možná bych měla něco dělat ještě 18

19 někde, abych byla pořádný služebník boží. A taky musím být hodná na všechny lidi Musím tohle, musím tamto. To není přijetí Boží milosti. Rozhodně to všechno, co jsem teď vyjmenovala nejsou špatné věci jsou to výborné věci. Ale víra z milosti říká MŮŽU se hodně modlit, MŮŽU sloužit, ne MUSÍM, a už vůbec ne ČÍM VÍC (doplňte si, co chcete), TÍM VÍC JSI KŘESŤAN! Je to těžké si to přiznat, ale pořád jsem měla pocit, že jsem si svou víru nějak vydobila, že je to odměna za moje úsilí. Ale za co asi? Za to, že jsem dobře běhala orienťák? Za to, že jsem nikoho nikdy nezabila? Sami asi slyšíte, jaké jsou to hlouposti. Víra, Duch Svatý, to je dar nijak jsem si to nezasloužila a ani to nemusím nijak zpětně splácet. Můžu ale děkovat Bohu, můžu dostávat další dary, můžu být sama darem druhým můžu cokoli, protože ten největší dar už jsem dostala. Kamcza ale víra z milosti říká MŮŽU se hodně modlit, MŮŽU sloužit, ne MUSÍM, a už vůbec ne ČÍM VÍC (doplňte si, co chcete), TÍM VÍC JSI KŘESŤAN! 19

20 Práce a život v zahraničí Anglie aneb jak se taky dá strávit čas zasnoubení Tak už je to víc jak rok, co jsme se s Markem rozhodli, že bychom chtěli jet do Anglie jako au-pair pár. Od začátku letního semestru jsme hledali nějakou rodinku, která by nás chtěla. Není to zas tak jednoduchý, jak se zdá. Když jsme na začátku června ještě žádnou rodinku nenašli, musím uznat, že už jsme byli docela nervózní. Tak jsme přidali na modlitbách. Za žádnou cenu jsme do Anglie nechtěli jet, pokud by nás tam náš Tatínek nechtěl. Zvykli jsme si Boha tak nazývat, protože to, co tenhle rok prožíváme, je ohromná otcovská láska, podpora, jemná pokárání a povídání si. I když se to neříkalo lehce, naše modlitba zněla asi nějak takhle: Pane, moc bychom si přáli do Anglie jet, ale! Jestli si myslíš, že bychom Tě mohli zklamat, jestli nás tam nechceš, tak nás tam nepusť! Třeba i na letišti nás vrať zpátky. Naštěstí jsme na konci června našli rodinku a za týden si už kupovali letenky. V záři jsme seděli na letišti a čekali, jestli si to Bůh opravdu nerozmyslel. Nerozmyslel. Tak jsme si celí nadšení v letadle znovu zopakovali všechny informace, co jsme se o rodince dozvěděli, a pokoušeli chytat angličtinu od letušek. V Birminghamu jsme pobíhali sem a tam, protože na nás nikdo s lístečkem u východu nečekal. Půl hodiny jsme to zvládali bez nijakého většího za žádnou cenu jsme do Anglie nechtěli jet, pokud by nás tam náš Tatínek nechtěl 20

21 vzrušení. Věděli jsme, že rodinka není nikde včas, protože jsou věčně busy. Ale musím uznat, že když už jsme se takhle kolem rozhlíželi přes hodinu, už jsme trochu nervózní začali být. Nakonec jsme se bez problémů setkali a jeli domů. Naše dobrodružství mohlo začít... Náš běžný týden... Marek začíná práci v 8h a já v 9h. Jo, mají to tady trošku posunutý. Myslím, že bude šok, zase si zvyknout vstávat před šestou. Já dopoledne uklízím dům. Každý ráno vypadá každý pokoj jako po výbuchu. Ale už to tolik neřeším, protože tenhle borčus je prostě neukliditelný. Hlavní problém je, že mají šílenejch krámů. Tak dvě třetiny bych jim vyházela a možná už by to vypadalo hnedka líp. Občas pomáhám s koníkama. Vykydám je, přivedu z pastvy... Bohužel jsem se na nich nikdy neprojela, ale prostě na to není každý ráno vypadá každý pokoj jako po výbuchu čas. Dopolední práci končím v půl jedný a pak letím ukuchtit něco k obědu. Takže se ze mě stala opravdová hospodyňka. Buďto uklízím v domě nebo v karavanu. :-) Ve tři jdu ještě dodělat, co jsem nestihla, nebo jedu vyzvednout holky ze školy. No, a zbytek odpoledne trávím s nima. Hlavně s tou nejmladší. Ale všechny jsou strašně fajn. Za tu dobu, co jsme tady, hodně vyrostly. Z nejstarší Emily je už úplná slečna. Na začátku byla ještě holčičkou, co má ráda růžovou barvičku. Ta prostřední (Alice) je pořádný raubíř. Má v sobě hodně klučičího, je občas až moc drsňácká. Ale i přesto 21

22 je citlivá a i ona potřebuje objetí. Někdy mě dokáže vytočit, když mi oznámí, ať ji něco přinesu nebo udělám. Tak v tu chvíli samozřejmě nepochodí. Už pochopila, že au-pair je něco jinýho než služka, a už to tak často nezkouší. A ta nejmladší Jessica je zlatíčko. U ní nastal největší zlom po Vánocích. Předtím se chovala až rozmazleně. Ve všem chtěla být nejlepší, vztekala se, když ji něco nešlo, a hodně si poroučela, jak má co probíhat. Třeba když jsme si hráli. Takovou už ji ale neznám. Myslím, že její chování bylo taky způsobený tím, že to bylo její první pololetí ve škole. A už pochopila, že au-pair je něco jinýho než služka podle mě jsou 4 roky dost málo, aby dítě trávilo ve škole každý den od 9h do půl čtvrtý. Po Vánocích se ale zklidnila, sama se zeptá, jak bych různý věci chtěla já, je trpělivější a musím uznat, že hodně šikovná. Mám ohromnou radost z toho, že si holky oblíbily i Marka. Rády se s ním vyblbnou a musím uznat, že já se na to ráda dívám. Markův den je trošku jinačí. Je pracovník na farmě, takže dělá, co je zrovna potřeba. Je ale naprosto skvělý, že si tady vyzkouší spoustu věcí a nasbírá zkušenosti. Určitě by se mu jen tak nepoštěstilo vyzkoušet si bagřík, zbíječku, JCB, čtyřkolku, betonovat, hnojit pole... Je toho hodně a aspoň se nenudí. Určitě mu čerstvý vzduch na farmě prospívá a cítí se zdravěji. Ve volných chvílích si hraje s naším autíčkem, který jsme na tenhle rok dostali k dispozici. Je už starý a občas se prostě nerozjede... Ale myslím, že si svou novou hračku užívá a baví ho to. ;-) je toho hodně a aspoň se nenudí Náš Tatínek se postará o všechno... Po prvním týdnu v Anglii jsme se začali poohlížet po nějakém tom kostele, kam bychom mohli v neděli chodit. Jednou jsme se šli projít a objevili krásný kostelík. A od té doby tam chodíme. Lidičkové jsou tam úžasní. Hned si s náma začali 22