Sivazek třetj. W PRAZE, W Y D Á W Á N U A V O L I C H E KNJŽECJ ARCIBISKUPSKÉ PRAŽSKÉ Č T R N Á C T Ý R O Č N J BĚH. 1

Transkript

1 P R O U A V O L I C H E W Y D Á W Á N OD KNJŽECJ ARCIBISKUPSKÉ PRAŽSKÉ Č T R N Á C T Ý R O Č N J BĚH. 1 Sivazek třetj. W PRAZE, W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně, u Wácl. Spinky.

2 P etro summa rerum de pascendis ovibus tradita e s t ; et super ipsum, velnt super petram, fundata est ecclesia. Origeiips, in ep. a<l Rom. E cclesia una est, et snper unum, (jni et claves ejus accepit, Domini voce fundata est. Cyprianus, opist. 73.

3 P o g e d s i á i i j» 1. 0 c j r k w i. j Red swatodušmj sw. Jana Zlatoústého. *) Od J a s. W. Kamarýta, exposity w K lokotech n Táboŕsi. Web om dnes nám gest učinčna země. Ne žeby InvčzJy s nebe na zemi sstaupily, ale že apostolowé Sw. Jait, skrze wýmluwnast swau úazwaný Clifysostom t. g. Z la toú sty, riurozeti okolo Toku 3-14, w městě A n tiochii, těch Časů w eleslaw né, z rodičů pohanských ale slowútných. P o skonceném s neýwětšj poch w a- lati nčenj swetskem, g eh ož hlawnj Část fecn ictw j a lííudfctw j, m noho přj u saudu šťastně wywáděl. N eilalezage w uměnjch a d ů stojn ostech swětských Celio duch geho hledal, w r oce 23 wěkit swého přiznal se ku křesťanskému náboženstw j. O debral se na p a u šf; gediné ctenj a řozgjm án j pjsuva sw. bylo zde baw enj g éh o. Odtud šé wraeíw 1 w ý- borně gsapřipratyen, byl k důstognosti kn ěze, brzy pak pro swůg sw. žiw ot a ohniwau wýmluwnost wc hlásánj B ožjh o slowa w swém 44. roce, k důstogeňstwj biskupa K onstautinopolitského powýšen. Nenáwistj mnohých protiwnjků proťťásledowaůý, žwtáště weleiljm cj.sařciwny Kud oxie roku 404 wykázán byl do Wyhnanstwj, w něm ž po 3 Jeta infloj ho wytrpěw, we spolek nebešťanů wstaupil leta 407, 14. zářj, wěku sw ého 53. M už duchem, srdcem, wýmluwnostj, etnostj slow útný, že mu rowťié/to ztěžk a k nalezenj.

4 nad nebesa vystaupili; gelikož rozlita nad nimi hogná milost ducha svátého, a weškeren svět učinila nebem, nikoli přirozenost promeůu»jc, ale vůli o- pravugjc. Nalc,zlaté Publikána a spůsobila evangelistu ; nalezla rauhače a učinila apoštolem; nalezla lotra, i uvedla w rág ; nalezla smilnici a nad panny učinila čistotněgšj ; nalezla čarodegnjky a w evangelisty ge proměnila; zahnala zlost, a uwedla ctnost; vyhostila otroetwj, a přiwcdla svobodu: přinesla milost Božj proto nebem učiněna gest země. Což to za vznešenost gsau takové hvfizdy gako apoštolově? Hvězdy na nebi, apoštolově nad nebesa. O wéci, kteréž swrchu gsau, pečuijte. (K ol. 3, 2.) Kde Kristus na pravici mezi nimi sedj. Hwčzdy od oline hmotného: apoštolově od ohne duchovnjho; hvězdy v noci svjtj, v e dne gasnost svau tratj: apoštolově v noci i ve dne svými paprskami gasne s v jtj; hvězdy, když slunce vvcházj hasnau ; apoštolowé když slunce spravedlnosti wygde svvau gasnostj sc lesknau ; hvězdy při vstánj z mrtvých gako listj spadnau: apoštolowé v oblacjch do nebe vytrženi budau ; mezi hvězdami gedna gmenuge se wcčernice, giná dennice: mezi apoštoly žádná wečernice, wšecky slunce zwěstugjcj dennice. A kdobykoliw gc světly swcta nazýwal, nechybj ; netoliko když telcin obýwali mezi námi, ano wjce geště nynj, an ze žiwota pozemského wystanpili. Nebot milost swatých nerozdělj se smrtj, nerušj se časem, nerozpadá se w zemi. Skutkové sami to dokazugj. Bylit oni rybářowé, a gako rybářové

5 umřeli, gegich vvšak sjtě duchownj dotud aučinkugj; dokazuge to nmožstwj denně spasených. By lit oni winařowé, odešli od winice svvé, a winice kwětein se ozdobuge, a hrozny wydáwá. Bylit oni wiuařovvé, a ryhářowé, a slaupowé, a lékařowé, a wfidcowé, a učitelowé. Slaupowé, nebot na nich sjla cjrkwe spočjvvá; přjstawovvé, nebot před wlnami bezbožnosti chránili; wůdcowé, nebot swětu cestu do nebe ukázali; pastýřowé, neboř wlky odháněli, a owce spasili; rolnjci, neb oni bodláčj wykořenili, a sjíně nábožnosti rozsjvvali ; lékařowé, uebo rány naše zahogili. Bys pak se přeswědčil, že nenj marná moge ř e č, uwedu Pawla toto wšecko wykonáwagjcjho. Chceš-li geg vvideti štěpařein? G á (jsem štjpil, A - pollo zalěwiil, ale B u k dal zru šil (1. Kor. 3, 6.) Chceš geg wideti stawitelem? G a h o moudrý stawitel základ gsen\ založil. (Tit. w 6.) Chceš geg wideti bogovvnjkem? T ah bogugi, ne jako pow étřj ro z - rážeye. (Tit. 9, 2 6.) N en j boyowánj naše tolilio proti lélu a hrwi. (Efos. 6, 12.),,D ob rý boy gsem bogowal, wjrn gsem zachow al* (II. T im.4, 7.) Chceš vvideti geg bčhagjcjho?,,tah že jsem od Jerusalema wuhol až h Illirické zem i wšeoky ty hraginy naplnil eivangelium B ozjin.11 (ítjin. 15, 19.) Chceš geg vvideti wévvodau?,,stůgtez.., we ivsecli wécech berance šljt u jry, kterým i byste mohli tušechy šjpy ohniwé nešlechetnjha uhasili. (Efes. 6, 16.) Chceš-li vvidéti korunowaného? N aposledy složena gest mi koruna spriiwedlnosti. ( 11. Tim. 4, 8.) Gsa pak gediný

6 wšjm učiněn gest, Pána svého následuge. Nebot i náš Pán gediný gsa bytnost sivau náin v e všecko proměnj, Proč wc všecko? Pro naše spascnj. Učinjš-li se ratolestj lile, on tobě vinným kmenem, gakož sám pravj: G á t (jsem ivinný limeu, ivy ratolesti. (Jan 1, 5.) Chtěl gsi pokračovati on b v I tobě cestau: G á ( sem cestnú, mnau kdo vcliázj a vycházj pastvu nagde. Byl gsi ow cj,on tobě u- činěn pastýřem: G á ty sem pastýř d obrý; dobrý pastýř íixvol swuy dáivá za owce sivé. (Jan 10, 11.) Stal gsi se liřjšnjkem? On tobě Ityl beránkem : A y h íe beránek H ozj, který snjmá liřjchy sw ěta Žádal gsi pokrmu: On tobě učiněn byl stolem. Taužils po iiápogi: učinil se ti kalichem : K d o ž yj mé tělo, a piye mau krew, we mně přebýwá, a yá w něm. (Jan 6, 57.) Chtěl gsi se odjti? On tvým oděvem, ne&o ; K teřjž k o li w K ristu pokřtěni yste, K rista yste oblekli. (Gal. 3, 2 7.) Panny, zasnaubiti gste se chtěly? učiněn vám byl mužem: Zasnaubilí, usem zayisté wás, yako či stan pannu oddali yednomu muži, totiž K ristu. (II. Kor. 11, 2.),.. O nová i podivná změno věcj \... 1 stal se rychle zívuli s nebe, yako přicházeyjcjho wětru prudkého, a naplnil weskeren dum, kdež byli sedjce. I ukázali se yim rozdělenj yazykow é (jako oheň. l (Skutk. Apošt. 2. kap.) Nc oheň, ale yako oheň. Pročto v ohni Duch svátý se g ev il? Pro rychlé pohnut] mysle; však negen pro to samé : ale gakož oheň bodláčj spálj, tak i Duch svátý hřjchy rušj. Spuštěn gest Daniel do gámy l v o vé, a lvy ukrotil. Rybářové procházeli swět a na

7 lezše g eg w neduhu, zdrawj gemu nawrátili; w řjceninu giž giž padagjej w pewnotu gistau ho p o- stawili, a hle ani štjtů nezdwihali, ani luků ne - napjnali, ani střely nepauštčli, ani peněz nerozdávali, ani na wýmluwnost se nespoléhali. I byli sice nazj bez odewu, wšak oděni w K rista; byli chudj dle swčta, ale bohatj nad bohatstwj swčta; nauzi měli o penjze, ale králowstwj nebeské gegieh bylo magetnostj; samotni beze společnosti, a wšak ne bez potechy: ncinagjee lidského potešenj, meli Pána svvého.,,n ebot (já, prawil on, s ivámi gsem po irsecky dny a ž do skonánj sioéta. (Mat. 28, 20.) Prošli celý swet, oweemi gsauce u prostřed w lků! K d o to widel kdy, kdo to slysel? A y (já posjlám wás (jako owce mezi wlliy. (Mat. 10. k.) Kterýže pastýř posjlá kdy owce mezi wlky? ano uwidj-li wlků, shromáždj owce. A hle Kristus naopak učinil, owce mezi wlky poslal, a poraněni nebyly od Selem; ano wlci w krotkost a tichost owcj proměnili se. A byt neřekli apoštolowé, owce gsrne, a posjláš nás na pastwu wlkům, bázeň gegieh gediným odegmul slowem. Neprawil totiž : Gdčte (neboř neposjlal ge w sjle gegieh), nežprawil: G á posjlám wás. Slabj sice, nemocnj gste wy, ale který posjlá wás, mocný gest. Kdože gsi ty? Gá gsem, který gsem nebesa roztáhl; který zemi pewne ro z lo ž il; který moře scw řel; který pauta smrti rozwázal; který upsánj, genž proti wám swčdčilo, na křjž přib il; který zákon starý zmenil; který wás k wlasti pro wás od dáwna určené powolal. Gá mocný ze-

8 mdljm, a zemdlené zmocnjm. Což mocnegšjho nad moře? W gak drobaunký pjsek geho přjwaly odrážj a zdržuge. Hle, prawj, gá posjlám wás gako owce mezi wlky. A gako zeď postawily se šelmy wůkol proti owejm, byt ani autekem žiwota swélio uclirániti nemohly. O weliká moci posjlagjcjho! U prostřed wlků ow ce, wůkol a wůkol wlci! i zmiínili se wlci a stali se owcemi. Nebylit wlci dle narozenj, ale dle wůle. Hle, gá posjlám wás. Což tedy wteljä nám? Buďte opatruj galio liadow é, a sproslnj gaho h o l u b i c e (Mat. 10, 16.) Proč pra* wjš, opatrnj galio hadowé? Had, bytby tisjekráte raněn byl, gen lilawu když uehránj, celý stane zdráw. Taki i ty, chce-li tobe wzjti zloděg penjze, postup; i kdyby wšecku mohowitost ugmanti usilowal, propust ; i kdyby sainý žiwot počasný tobe bráti chtěl, neodpjrey: toliko wjru swau chraň a zachowey. Buďte opatrnj! zůstane-li wjra neporušena, wše o- statnj přjhody lehké budau k snášenj, a snadné k přemoženj obtjžnosti. Nahý wysel gsi z žiwota matky twé, a nahý zase wrátjš se. A le, snad wyhnán budeš z wlasti? Z w oley : Hospodinoivat gest zem ě, i plnost gegj.a (Žalm 23, 1.) Snad smrt u- cliwátj tebe? Nenj se gj co báti, anat gest přechod z pauti pozemské. T olik o wjru zachowey, poklad newyvvážný, bohatstwj wždy trwagjcj. T oh o, co mluwjm, blahoslawenj mučedlnjei swedkowé gsau. Neb oni wjru neztratili, a po wykročenj z tela mocnegšjmi žiwých stali se. Proto, prawj On, proto člowekem byl gsein učiněn, proto gsem se přiodil

9 teleni, abych celý svvět w cjrkcw obrátil. W clm i gestit milá Bohu cjrkew, ne zdj obkljčená, než wérau ohražená. Nebo pro cjrkcw rozestřeno nebe, rozlito moře, roztaženo powětřj, upewněna země, wštjpen rág; pro cjrkew divvů. mnohých učiněno, moře rozdělené opět se zcelilo, skála roztátá opět se spogila, manna dežtěm s nebe padala a stůl nenadálý byl prostřen; pro cjrkew proroci, pro cjrkew apoštolowé, a což wjce řeknu? Pro cjrkew gednorozený syn Božj člowěkem učiněn a ukřižowán gest; gako pjše sw. P a w el: K t e r ý ž ani wlastnjho syna nešanowal, ale za nás za tošecky wydal yey. Wlastnjho syna nešanowal, gen aby cjrkew Sanowati m olil: Krew syna swého wylil pro cjrkcw. Tato krew zawlažuge cjrkew, pročež sadowé gegj newadnau, ani listj neztratj štěpnice gegj ; nepodá se nutnosti času, ani běhu měsjeů nenj podrobena, aby přes léto zelenostj se ozdobowala, a w zimě aby tu ozdobu složiti musela. Nikoliw gakost časů, aje Ducha swatého milost gi řjdj, a proto ani nestárne, ani nezcházj, ani ínnožstwjm proti nj bogugjejm nebude potlačena. Což gich z počátku bogowalo proti cjrkwi, když semeno wjry ncyprwněgšj se rozesjwalo a wšeliká zhraň proti nj se pozdwihla. W šak čjm vvjue proti nj bogowáno, tjm slawněgi wynikala. Nynjt owšeiu skrze milost božj králowé nábožnj gsau, i wůdcowé i bogownjci, a wšceka země nábožcnsuvjm gest oblažeua. Ale z počátku, kde cjrkew swatá aatlému geště děíátku se podobala, králowé byli sluhami bezbožnosti, wéwodowé zlomrawnj

10 lid ku wšelikému zbauřenj náchylný a zlostem podrobený. Rozkazy nad rozkazy wydáwali spráwcowc; na oltářjch plápolal oheň modlám ; w powětřj dým a smrad; země zkrocena krwj ; zlj duchowé bauřili, panowal ďábel otec odmrštil syna, syn zneuctil otce; přirozenost sama se trhala, wšak založené náboženstwj nebylo roztrženo. Kdež gest nynj těch, genžby se opowážili wystaupiti proti cjrkwi? Dokud geště mladičká byla, nikterakž gj ubljžcno býti nemohlo : a nynj, kdežto až k nebesům dospěla, myslil by, že možno gj přemoci? Z a časů, když gedenácte bylo apoštolů, žádný překouati ge nemohl : než, několik lidj celý zagalo swět. A nynj, kde země i moře, wšecken obor swěta, wšeeky obytné kraginy, wšeeky města_, wšeeky končiny země oswjceny gsau nábožcnstwjin, nynj inysljš-li, žeby cjrkew mohla býti porušena? wšak nikoli. Nebot Kristus propow ěděl: H ráni) pekelné nepřemohau gj. (Mat. 16, 18.) Lehčegi nebe wywráceno býti může, a země pominauti, než aby cjrkew co zhaubného trpěla. Sám Kristus praw j:,,n ebe a zem ě pom i- nau, ale slowa má nepominau. (Mat. 24, 35.) W ý - borně, nebot slowo Božj nad samo nebe gest 1110cněgšj, gelikož nebe djlo gest slowa. l\ekltě Bůh : B u d obloha! a slovvo proměněno w skutek. Běli swůg konala přjroda, gj nezadržel nižádný, nebot Pán přjrody welcl, kterýž gi stwořil a tutéž změniti mohl.,,gá gsein gi (cjrkew) wystawěl, genž nebe gsem postawil. W šak skrze nebe newzal gsem na sebe tělo, nedal sem žiwot swůg, abys poznal, žet

11 i nad nebo i nad angely i nad weškeré tworstwo dražšj gest ínnc cjrkcw. Proto nebe a zem6 pominau, ale slovva má nepominau.(( Což gsau to za slowa? Nebe a země pominau, ale sloica má nepominau ; která slowa?,,t y ysi P etr, a na tét skále u'zdélám cjrkew swau, a brány pekelné nepřemohau yj. (Mat. 16, 18.) N a tet sk á le, neřekl na Petrowi, nebot nikoli na ělowčku, nýbrž na wjře wzdfclal cjrkcw swan. Gaká pak byla to w jra? T y ijsi K ristu s, syn Bolia iiw ého. Skalau nazýwal cjrkew, o kterau wlny bigj, a wšak se nepohne. Nebo mnohá pokušenj dorážegj na cjrkew, než ona stogj nepřemožena. Což znamená to na sk á le? Na v y zná nj, na řeči nábožnosti. Kdyby snad se tázaly přigjmá-li wzdclánj toto kamenj? Nikoli, odwece, neují to stawenj smyslné. Kdybyt takowé bylo, porušilo by se časem: ale wyznánj nábožnosti ani ďáblům ani ginýin tworům přemoci nelze. Důkazem toho gsau mučcdlnjei, gichžto boky dřeny, wšak wjra byla nepřetržena. 0 nowé, neslýchané wčei t Z di se wywracugj a poklad se neodhášj, telo sekáno a wjra se netrhá! Takowát mučedlnjků byla u- (latťsost. N a této skále ivzdělám cjrkew sw au, a hrány pekelné nepremohau yj Powažte slowa tato bedliwfe. Brány pekelné gmenuge nebezpečenstwj, která smrt přinážegj. Což tedy do pekel wstupuge, kdo w takowém gest nebezpečenstwj? I owšem, rowne gako skrze brány přieházjme do města, tak skrze nebezpečenstwj lnáčjme k smrti. A pročež meze nepoložj takowýmto pokušenjm? Aby ukázal,

12 gakau inocj gest cjrkew obdařena. Kdyby žádný proti nj bogowati nemohl, řjkali by protiwnjci :,,Oč padlaby, kdybychom se proti nj oborili. Pročež powoluge bogowati proti nj, aby pochwala a sláwa wjtězstwj nepřičjtala se nedostatku bogugjejch. A brány pekelné n e ř e k ln á s ilj či niti nebudau gj, ale: nepřemoh na gj. W bauři nacházj se cjrkew, a wšak nepadá; wlny na ni se w alj, ale we wlnáob se ncpotápj ; šjpy na ni se sypau, a wšak gi 11cjtrorážj ; nástroge k zřjcenj z mnohých stran se přičinugj, ale wěž pewně stogj. Než, co prawj-m cjrkew! Gedno slowo promluwil pastýř, a gako wěž trwá ono nepohnutelně. Gacj znřiwcowé snažili se wyhladiti to slowo, wšak nem ohli: nebut na skále bylo založeno. Představy sobě ukrntnjků, zuřiwých králů, naostřených mečů, zubů šelem sinrtj hrozjcjcli, ohniwých pecj, žežawých pánwj, trhagjejeh háků, a wšech inučjcjch nástrogň pohotowě. Celý swůg taul wyprázdnil-tě ďábel, wšak w neyincnšjm neranil cjrkew. Brány pekelné nepřemohau gj. Gak welicj a mocnj proti nj bogowali, a žádný newjtězil. Ano protiwnjci w umlknntj a zapomenutj swrženi gsau, cjrkew pak den ode dne w moci a sláwě se zmáhá. Kdež nynj Klaudius? Kde Augustus? Kde T ibcrius? Holá toliko gména; žádný pochwalně o nich se nezinjnj. Z e proti cjrkwi bogowali, památku milau ztratili. Ale cjrkew gasněgi nad slunce swjtj. Kamkoliby přišel, k Indům, k Maurům, k Britaniím, k Hispauům, až ku poslednjm země končinám, nalezneš: N u počátku bylo slowo, a slowo bylo

13 u B oha, a Bůh byl slowo. W šeeky kraginy oswěcuge náboženstwj: Před tjm ale wše bylo plne bezbožnosti. Nynj negen mesta lionosj se a kwetau w Kristowu náboženstwj, i paušte gménem Kristowým se oslawugj. Před tjm i w saukromnosti byli bezbožnjci, za našich časů nábožnj gsau králowé i národowé. Zde pŕjtomen gest cjsař : a s lo iiv korunu ;přigjmá liřjž.... W enku zbraň: zde swatá tagemstwj; wenku Stjty, zde slawenj swátostj. Pročež za wšecko to djky wzdáweyme Bohu, skrze Krista Pána našeho, geinuž budiž sláwa i moc s Duchem swatým po neskončené wěky wekňw. Amen. 2. O zmčnénj gména papežů. Od líiliiilíii M a c a ís a, faráře w Slabcjch. A ž posawad nenj, a snad nikdy rozhodnuta nebude a ukončena mezi cjrkewnjmi letopiscemi ona otázka : w kterém wěku a proč papežowé začali gména swá meniti, powyšeni gsauce na stolici sw. P e tra. Aniž snad mnoho na tom záležj, wyskaumati, w kterém wčku ten obyčeg wznikl, a který papež byl neypřednegšj, genž přigaw neywyssj wládu cjrkewnj giué gmeno na se wzal. A le užitečněgi bude uwažowati, proč asi toho obyčege zachowáwagj. Co se dotýká času, kdy způsob tento uweden

14 byl, ay tut nám Platina * ) podle Mariina P o lom í* * ) wyprawuge, žc papežem Sergiem H., wywoleným leta Páně 844, počátek položen gest tomu změůowánj gména, a klade za přjčinu, že se tento papež za swé gméno styděl, ani dřjwe slaní Os porci aneb dle Itálského překladatele bocca tli p o rcu, Cíli w latině bucca p orcím. Ncwjm a opět newjm, nade kým se nestranný čtenář teto zpráwv Avjee horšili bude, nad Polonem, že se opowážil, takowau bagku Avtjrati svvětu, čili nad Platinau, žc byl wjry tak lehké, a tu nemotornau powjdku za prawilu wyhlásil. Martin Polonus, gako w giných w ěccch, tak zwiáítě giž tau blbau bagkau nehodným se u swěta cjrkewnjlio učinil vvsj hodnověrnosti, že podlé M ariána S k o ta * * * ) ohřjwal náwaru o papežce Johanně. * * * * ) Než dcyine tomu ; že se Sergius II. pred svvým wywolenjm nazývval Os porci. T o buď geho gméno bylo na křtu sw. obdržené, za kteréž se hanbil a giné přigal; ale tomu uwěřj gen pošetilec, a rodiče geho musclihy na rozumu pomateni býti, aby byli synu swému to ohyzdné gméno dali, a kdoby byl ten kněz,genžby byl djtě gegich na to gméno pokřtil, mlčjm. Aneb Os porci bylo prjgmenj, ale přjgmenj se u papežů ueměnj, anobrž pro wznešenau důstognost gegich spjäe se pomjgj. ) Ž il w 15tém stolet), sppsal žiw oty papežů. * ír) Žiw byl w i 2tém stoletj. Spísow atel w 10tém stoletj. i *w ) Nerozum této ohyzdné pntvjdky nad wšecky neyzřegmtígí ouazuge německý Č asopis: D er Katholfk H eft.

15 Nerozum a nesmyslnost této smyšlenky geätč zgcwněgi se před oči klade tjin, žo spoluwěký, Iiodnowěrný svvcdek A naslásm s, sw. cjrkwe Ŕjinské bi- Miotekář, který za wlády šesti papežů žiw byl, totiž ginenowaného Sergia I I., Leona I V., Benedikta I I I., M ikuláše I., A driána I I. a Jana T l i l, zmjnky o tom ncčinj ani té neymenšj, ano twrdj, že Sergius II. giž před svvým wywolenjm tak slaul. Ginj a neywjce Ciakonius domýšlegj se, že M arinus nebo Martin II. (wywolen roku 882) gméno swé, anprwé šinuti inčl Konstantin, nevprwé zmcnil. Než z listu papežského, gegž mu gakožto vyslanci papežskému M ikoláš I. do Konstantinopole odewzdal, widj se, že udánj to neprawé, gešto w témž listu giž Blarinus sluge. A mezi podpisy osmého snčinu v š e obecného, Konstantinopolitánského čtwrtého, a we wýchodnj o.jrkwi poslednjho také se gméno geho nacházj: M arin u s í ) i a c o n u s locum tenens sanctissimi ArcJiiepiscopi JJrbis llom ae. Dle giných zase neyprw Iladrián I I I. (w yw o len roku 8 84 ), genž prwé slaul Agapctus, a po ncrn hned zase Sté-pán T I. (^wywolen roku 885), genž se dřjwe Basilius gmenowal, gméno swé zmcniti měl. W edlé swědectwj Baronia Jan X I I. (wywolen roku 955) swé gméno zmčnil, ant prwé Oktawián slaul. Bylí syn Alberjka, knjžetc Tuškulánského, který lij m u a stolici papežské mnoho zlého činil, až konečnč inocj a lstj syna sweho na trůn papežský posadil, gemuž málo ba žádné cti nepřidal. Saudji pak ten wysoce učený K ardinál, že

16 Čeho se mu ncdostáwalo na wčkn, gcšto teprw 17 let stár bvi, slawným gmenem,,3an buď gako dojilniti cbtel, aneb že při swém dosednntj žádostiw byl slyšeti ono pochlebné uwjtánj : Fuit lwmo missus a D eo, cui nomen erat Joannes. Slyšme wlastnj slowa toho znamenitého annalisty cjrkewnjlio: Vt in nomine saltem bene posset audire in adulatoriis adclamationibus, quibus male usurpatum proferri soleret sacrum illud elogium : Fuit homo missus a D eo, cui nomen erat Joannes. Nebí byl telidáž způsob, každého papeže, Jana gmenem, oučini slowy z Ewangelium sw. Jana uwjtati. Zatjm wšak 15 potomnjch papežů zase obdrželi prwnj swé swátostnj gméno, až Sergius I V. při swém wolcnj r toto gméno přigal, gcšto řeholnjm gmenem Petr,se gmenowal. T o pak učinil z pokory a z uctiwosti k prwnj mu náměstku K ristowu sw. Petru, za nehodného se pokládage, aby co nástupce geho, Petr slaul. A tento Sergius prwnj se wubec mezi papeži powažuge, gehož přjkladu snad pro tu hlubokau pokoru geho, a pak pro welikau swatost žiwota g e h o, potomnj námcstkowé wšickni, kromě Jana X X I. (wywolen r. 1276), H a dr i átia J I. (wywolen r. 1522) a M arcella II. (wywylen r. 1555) následovali, gméno swé prwotnj, powyäeni gsauce k neywyššj wláde cjrkewnj, zrncniwše. Možno wšak, ano i k wjře podobno, že neywyššj ředitelé cjrkwe sw. poslaupným časem z náboženských^ swatých ohledů puzeni byli a až posawade gsau, giué gméno si wywoliti. Neyprwé

17 znali tito z neywětšj částky oswjcenj mužowé, že změněnj ginéua pjsinu sw. nenj na odpor. Wizrae letopisů wywoleuého národu Božjlio prwnj knihu Mogž. kap. 17. A kterak tam čteme? A ž do wer- še 5té kapitoly ustawičně se arciotec národu Israel- ského nazýwá Abram, t. g. otec wysosti, neboli otec wznešený. A le hned po učiněné mezi Bohem a gjm smlauwě ňazwáuo gest gméno geho Abraham, t. g. otec množstwj, protože otcem welikcho národu u- stanowen byl. Ano po té slawné smlauwě H ospodin gméno manželky geho Sárai proměnil w Sára, t. g. matka mnohých národů. I ten muž, co zápasil s Jakubem celau noc, ale geg přemoci nemohl, proměnil gméno geho \v Israel, což tolik znj gako potýkage se s Bohem. A pozděgi sám Bůh Jaku- bovvi řekl: N ebudeš u jce slauti Jakob, ale Isra el bude (jméno twé. (í. Mogž. 35, 10.) Též Mogžjš wywoliw na rozkaz Božj Qzea, syna Nttn za wůdce lidu Is raelského změnil gméno geho w Josue, gakoby řekl: Hospodin spomůže. (IV. Mogž ) Zpytugeme-li nowý zákon : ay, tni hned prwnjho náměstka Kristowa widjme s změněným gmenem. Simon, syn Jonášů, slawné swídcctwj o Kristu wy- dal řk a : T y tjsi K ristu s, S yn B oha iiw ého. (Mat. 16, 16.) A Pán, gakž mu byl připowěděl, powolaw ho k apoštolstwj: T y slauti budeš Céfas, genž se w j - líládá P etr} (Jan 1, 42.) slawné mu také gméno dal, když a přjtomnosti wšech apoštolů k němu promlu- w il: I gát pratejm tobě, že ijsi ty P etr. Sw. Jan Z la toústý se domnjwá, že Šawel po swéin zázračném * r) C a s i*pí< pro Ur,toJ. X I\ '. 3.

18 obráccnj a powolánj k apoštolstwj od samélio Bolia přigal gméno Pawel. A no ncgsmc Lez přjkladů, že i biskupowé gméno swé zmenili. Dle swedcctwj Súria JVilíibrod byw poswcccn na biskupstwj w Utrcchtn, přigal gméno Klem ent. JVinfrid byw učincn biskupem, nazwal sc B on ifác, gegž Nemci swým apoštolem nazýwagj. A proč pak náš milý patron sw. W ogtech zmenil gméno swé a přigal gméno A dalbert? wděčnost a láska k Dewjnskému arcibiskupu Adalbertowi, gemuž gsa gešte pachole, na wychowánj dán byl, ho k tomu pohodia; geg si wywolil za gasný přjklad, chtcgc býti uásledownjkcm gclio \v ctnostném žiwote. A potom když wcliázjmc do spolcčenstwj wčřjcjch, když se s námi w svvátosti křtu dége duše wnj zmcna, gsauce skrze slowo Bož j gako nowé stwořenj učiněni : ay tut poncyprw gméno některého Swatého přigjináinc, abychom tak meli, gehož šlépegj bychom náslcdowati mohli. A když w swátosti biřmowánj k bogi pro wjru posilněni býwáme : opet nowé gméno se nám udôluge, aby ten swatý, gehož gméno gsme přigali, swým j>rjkladení stále nám swjtil. I ty osoby, které w řeholi negakau wstupugj, a sliby řeholnjmi se Bobu zawazugj, od swélio wrchnjho gména přigjmagj, aby přjmluwau toho Swatého, gehož gméno gim dáno, na wrch dokonalosti řeholnj wystaupiti mohli. I pročby nepřjslušclo ncywyššjm náměstkům Kristowým, papežům Bjmskýin, aby gméno swé zmenili, gelikož toho ze slepé náslcdownosti nečinj, gakoby wyššjrh a swetegšjch dň-

19 wodíí nem ěli; aneb žeby se za swé gméno na křtu sw. přigaté stydíili, a tak dokoná té swátosti se odřjkali, kteraužto blbost celému swětu do očj strkat sc nelianbj oni powěstnj centuriatorowé Dewjnštj! Ale necht inluwj a saudj kdo clíce a gak cliee a gak se mu Ijbj, gistá zůstane wěčně ta w ěc, že w tom starobylém, giž přes 800 let trwagjojm způsobu, wedlé kteréhož papežowé při wywolenj swém giné gméno přigjmagj, šlechetný, wznešený, ano swatý sc zawjrá ohled a smysl. A ten gest? Papež wywolený powažuge, w swaté bázni pohřjžcn gsa, břjine sw é, kteréž Pán na ramena gelio k la d e; předstawuge si ncywysšj dastognost, ku kteréž gest pow yšcn; rozgjmá si tu wclikau zmenu, která se s njm má státi, totiž že mu nástáwá péče o wšecliy cjrlíwe (í. K or ); žc pngjmá pod swau stráž a ochranu weliké stádo K ristow o; že s Petrem pasti má beránky i owce neywyššjho pastýře Krista Jcžjšc ; žc vjditi bude a sprawowati lodičku Petrowu w bauřechprotiwenstwj a nátisků nepřátelských; že se stane přednostau bogugjcj cjrkwe a mjstodržjcjm newiditelné hlawy gcgj, genž slowe Kristus; že z prostřed obeenjeh wěřjejch wzat gest, aby byl otcem a lilawau wšech weřjcjch; žc z prostřed stawu kněžského wywolen gest, aby byl wůdcem a hla- Avau a rádcem biskupu a k n ežj; slowem, wywolený papež uwažuge wěci, které se s njm zběhly, a ty, které mu nastáwagj; nie new idj, než mnolionásobnj dulezitau změnu, změnu w oděwu, změnu w stawu, změnu w dustognosti, zmenu w auvadu, změnu w 2 *

20 powinnostech; widj a gasně uznáwá, že zwláště on dle napomenutj sw. Pawla starého člowéha složití má, a obléci noivého čloweka podlé B oha stwořeného, w spravedlnosti a sivatosli prawdif, (Efez. 4, ) ant na swjcen cjrkwe postawen bude, aby učenjm a obcowánjm swým wšeckn cjrkew osw ěcow al, proto a gako na znamenj weliké změny, která se s njm děge, a s sedjcjm na stolici sw. Petra teprw duchownj státi má, měnj též gméno swré, tak že se na každého wywoleného papeže trefně wztálinauti mohau slowa francauzského biskupa Sidonia řkaucjbo : N ovo ideo nomine vocantur ob nova studia, novum vitae institutum, et novam vel certe renovatam sanctitatis professionem? ( Epistolarum lib. 4. ep. 13 ) Owšem se swatj otcowé řjmštj nikdy neprohla- Sugj, proč při swém powyäenj práwě to neb ono gméno přigjmagj, to zustáwá wždy rau.skán negistoty přikryto, a kdo ge smj nutili, aby zgewili celému swětu swé skrytě učiněné a toliko wšewědaucjmu na wysosti powědomé ohledy, z kterých gméno swé změnili? Nicméně doineysleti se můžeme, že ohledy tyto u rozličných papežů owšem také rozličné, ale u wšech dobré gsau, a s duchem Krisťowým se srownáwagj. Gistě si toho Swatého, gehož gmenem se nowý papež ozdobuge, bere za wzor swatosti, a za patrona pobožně wolj, aby na gcho orodowánj mu Bůh udělil s wysosti swé sjly a pomoci, aby cjrkew Božj maudře sprawowati mohl. Aneb si neyobljbeněgsjlio ze swých wznešených předchůdců wystawuge za přjklad, gehož maudrost, opa-

21 truostj dobročinnost, pobožnost, stálost a wytrwaiost w dobrém náslcdovvati chce. Náš slawne panugjcj náměstek Kristůw přigal ginéno Ř ehoř. Ach! gak mnozj diwili ano desili se na počátku toho ginéna, ano giin pro s ív a íé fe o l l e h o r e tak odporné gest, co sůl w o čjch!! mnozj hledali doniakati se přjčiny, proč asi práwí toto gméno přigal, gešto cjrkew sw. od lie - hoře X V. (wyw. r ) 19 papežů toho gména nemela. W y wěrnj synowé cjrkwe sw. se nediwjte, ani widjte, že gest w prawéin smyslu gména swélio G regorius, t. g. opatrný, silný bditel, hagitel. Magjt negedni za to, že proto přigal gméno lleh oř, ponewadž klášter řehole geho Kamalduenské u swat. líeboře se ginenuge. Snad si ale také za přjklad wywoliti chtěl wšecky předchůdce svvé toho gména, aut wšickni Rehořowé, kroine snad V i l., té neywyššj cjrkcwnj důstognosti wysoce hodni se prokázali. Snad ale nač zkauinánj naše srdce lidského? Radugme se, že Kristus cjrkvvi svvé wzbudil hagitele a obránce žmužilélio a neohroženého, a pomáheyine mu wernč na swýcb modlitbách ; potřebuget gicb zagisté, nebo owčiuec Kristůw obklopen gest wlky hltawými, ano acli! ze stáda samého onde a onde powstáivagj m u ži, genž m lm ij p řevrácené ivěci, aby obrátili učedlnjhy po sobě, (Skut. Ap. 2 0, 30.) před kterými se cjrkew šetřit), a na pozoru mjti musj! (Sir. 32, 26.);

22 3. Spis o padlých, svrat. Cypriána, biskupa Karthaginskélio. Od J a n a RTep. S i á r k a, doktora b olioslow j, a p ro f. n.orálky w K rálow é H radci. Wznife a powstánj.ťéž i obsah spisu pi-jloiuiiélio. % W tu ilobu, co ojsař Dccius křesťany pronásledowal, shledalot se mezi nimi nemálo od swé wjry poběhlců. Tito po swém odpadu, ač na ty, swatowládau gim dané, kagjcj předpisy nebrubó dbali, předce gako ginj ncodštjpenci, mateřskau ochrana cjrkwe Kristowy zlowážne sobe osobili. Felicissimus, a negedni z knežstwa karthaginskélio, swatých práw biskupských odbůgci, kladli odpor proti řádu starobylé kázne cjrkew nj; a změkčilými zásadami swými na ni dorýwagjce, mezi negednoho druhu odpadljky, hognč staupcncu zjskali, a k swé strane gich potahowali. Cyprián mezi tjm, a sice tudjž po swém roku 251. do Karthaginy náwratu, s ginými w Africe biskupy, padljkům, dle stupňů auhony a winy gegich, podal za pokánj přjinerný úkol, aby gako s Bohem, tak i s geho cjrkwj skutečné se usmjřili. Na konec pak teď uwedenélio roku zhotowil spis prjtomný, gegž začjná s uabjzenjm ke cliwálc Pána Boha, mjr swé Cjrkwi opet propůgčiwšjho. W edlé domyslu Cypriánowa Bůh to kruté pronásledowánj nedopustil, leč pro negedny mezi křestanstwem wady a

23 úliony- Přiluulost prý kzbožjm tohoto swěta ucmalan zawdala k odpadenj přjčinu. Potom pokáraw kuěžů lehkowážnýchj a tuch, gcšto padijkům nekagjcjui nadržugjee, sami na Cjrkew, aby změkčilosti gegich průchod dala, drzostně doráželi : Avykládát i to, seč gen býti mohan zásluliy mučcdlnické a wyznawačské, týkagjc se totiž i proinjgenj i zmjrňowánj kázně kagjej, padijkům za pokuta potřebné. Tresce též pro odpad wsccky libellatiky, uběhlé w trest nehrubě inenšj od onoho, s njmž se potkali w Cjrkwi, kdož gsau koli modlám na obět pernaté noh wonné pálili. Z druhé strany chwalně mluwj o giných, kdož, ačkoli ani ncobětowali, ani ohradnjch upsánj sobě nezgednali, předce wšak že aukradně po nich bažili, to svvé hřjšué bažcnj we zpowědi nedlauho potom odkryli; až i hned za to uložený trest mjti.chtěli. Konečně nabjzj hřjšnjkůw, aby marných rozkošj se odřeknauce, uraženému Bohu činili za dost. f. IM ésánj n a d k ř e s ť a n y w u b c r, g e s to za O e c ia n a sw é w jř c K a u lto n ě n e p ř iš li. Bratřj rozm ilj! Mjr, *) eyhlc! cjrkwi znowa gest nawráecn! A cosenewěrcům onehdy nesnadné, co zrádcům nemožné býti zdálo: myt giž tau wys- Sj pomocj, a tjm prowedcnjin pomsty Božj w bczpcčj swéin zase gsme ustawěny. W csclo se wraej # ) M jr. T o tiž onen p ok og, gen ž nastal w cjrkw i po aiimrtj D eciow u, na konec r. 201., i za prwnjlio léta panowánj cjsaře G alia, kterýž pak i sáni na kresťanslw o w řjši swe a zwlastt; na kncžstw o b ič pronásledow ánj pustil.

24 w srdce naše ; mrakoliustá i hneťliwá bauře tate giž rozehnána; wše se opet utišilo, a čisté wybialo! Cbwála Bohu za dary a za milosti gelio! djky mu od nás a slávva, i tauto dobau, ač gsme i gin d y za času pronásledowánj gemu dekowati nemeškali! S tolik zagisto nepřjtel býti nemůže, aby nám, genžto z celého srdce, z celé duše, a ze wšj sjly Pána inilugeine, aby nám, řku, ty milosti a slávu geho powždy a wšudy chwalne welebiti zahágil. 1 tote ten den wůbec taužebne žádaný! P o dáwnjch, strašných a čirých tmách nočnjch, nowym Božjin bleskem swet se wygasnil! Myt weselýin o- kem zjráme tu na wyznawače Páne, chwalnau powčstj wzácné, a čackostj swau, i wčrau oslonené. Myt k swatému gich poljbenj šjge swé sklánjine, a když gsme u welikém roztauženj giž dáwno po nich bažili, teď gim do náručj padáme. Ayhle ten stkwaucj zástup wogjnu Kristowých, kteřj do žaláře gjti odhodláni, proti hrůzám smrti ozbrogcni, doskočnéinu pronásledowánj a sršlawé zuřiwosti s neúchylným oilolali odporem! Nu tedy, statnč gste se zpřjčili swfctu; slavné gste u- chystali diwadlo nebesům, bratřjm, nástupcům swým, dáni gste na přjklad! Zbožnj rtowé waši ohlušowali Krista, w ncgžto giž i prwé wjru wyznali gsau. čacké ráme w aše, gen božskému přivyklé úkolu, zepřelo se žertwám proklatým. Dásně waše, potrawau nebeskau, tělem a krwj Páne*) poswčcené ueswatých týkancůw a zbytků modlářských okusiti nechtěly, # ) Tělem a k rw j PtínS. P o Čtyřikrát we přjtom uém spisu mluwj podobným i wýznainy o tagemstwj tsla a trw e Páně.

25 Temen wasieli ani nedotknul ten propadený a prožluklý záwog, gjtnžto se zatjraly tam těch otrocké hlawiska obětnjkůw. Celo čistonité, známkau Božj *) znamenané, uniklo gest před korunau ďábelskau, i progádřilo se pro korunu Páně. 0! s gakauto radostj přigjmá wás cjrkew, matka waše ; wás z bogiště se wracegjcjch! U! s gakým žehnánjm, s gakým plésánjin brány swé wám otwjrá, byste w gedno slančenými wcházeli řadami, nesauce těch wjtězných, tam w půtce wralium odňatých praporů! Tut u vjtězosláwě wracegj se s muži i ty ženy waše; ty gešto w zápasu se swětcm i křehkost swého pohlawj gsau překonaly. Podál gdet také obor panen, gjmžtě i bog gegich sláwu zdwognáso bil. Dle oněcii i ti, přes autlý wěk svvůg w čestné zdrželivvosti wyniklj ginoši, za nimi pak ostatnj u wjře wytrwalci a sláv\ y vvasj řcvvnitelé, i we cti wám neybližšj, i chwalným znakem ogasněnj bratřj hrnau se za wáiui. **) Gednatě to upřjmnost i gegich i wašeho srdce ; gedna gestit to waše i gegich wjra. Oněch rowitě gako wašich osob, w učenj nebeské hluboce v n ik lých i w něm vkořeněných, a w tradicj upewně- ~) Známka R o l j nhl. N arážj nepochybně na znam enj k řjž e, které se wtiskowalo Celu na křtu swatém. Korunau ďábelskan Jnjnj onu, k tera u ž b u ď božiska, aneb p o p o - wé i ginj m odloclnvalci, a slibů bohům přiřčen ých konatelé dostáwali. Cfr. Y irgil. A eneid. 3. * * ) C o tuto sw. biskup k slawným wyznawačům prom lauw á, to po něm w eleb. B eda (serm. 18. de S an ctis) na m iláčky B o ž j, g iž do nebe přestěhowané obrátil. Cfr. Brev. Komau. pars auctum. 2. Nov

26 ných, ani wyřknntá na ní wyhnanstwj, ani u chystali ó muky, ani ztráta statkůw, ani tčlcsné trápcnj nepředčsily gsau. I giin byli určeni dnowé, ahy bylo zkušeno wjry gegicli. A wšak o dncch zde určitých nic nevvj onen, kdo se swčta o d ře k l; gakož i ten, kdo čeká blahé wččnosti od Pána, pozemským času wýmčrcin nic se nebawj. Bratřj rozm ilj! nikdo ncztenčug sláwy teto, nikdo nebuď zlobiwým utrhačem, a lchčitelcm té bezúhonné stálosti křesťanů wytrwalých. Minul-tč den k zajijránj (wjry) odhodlaný ; a kdo se koli zatjin proti wjře neprohlásil, vvyznal se hýli křestancm. Předlij čest vvjtčzná gestit to, stal-li se kdos, ač od pohanstwa uwčznčný, wyznawačcm Pánč ; druhá, a sice na vvyššjm stupni ona gest, úchylkemli kdos opatrným Kristu na žiwě se zachowal. Tamto wyznánj weřegné, toto pak saukroinné gest. Oncnno vvjtězj nad saudcem sw&tským: tento s B o hem, gakožto saudcem, spokogen, nosj a chowá srdce i swčdomj čisté. Tamto udatnost srdnatčgsj, tuto starostlivvost bezpcčnégšj. Onenno ]»ři wypadagjej hodině gižtč dospeleem učinčn : tento po chwjli na giný čas odložen: gelikož wjru zapřjti nechtčl, a zanechaw zbožj sw ých, úchranu nalezl; ginák bylby se stal i wyznawačem, byl-liby uchopen byl. I I. g a u ž n lo s t nmx e fra stm i, z; b a u ř e D e c io w y i»ow s ta lý m i. A wšak, co ty nebeské koruny mučedlnické, co tu duchowuj wyznawačskau, co ty wšecky přewzncšcnc a wýborné ctnosti u bratřj setrwalých za-

27 sloůuge, gestit to gedinc a truchliwc npamatowánj, že nepřjtel odčeslau z útroby našj částku násilne urwati sc pokusil, a w náramné porážce gj o zem udeřiti se opowážil. Což sobe tu počjti, bratřj rozm ilj! a w tom wrtkánj a wřenj mysli což i kterak řjci? Gestit slzj, a ne slow k wýrazu bolesti třeba. Slzeti gest nad aurazem tela našeho, i nad tolikerau ztrátau lidu gindá bezějslného. I kdožby byl tak nečily a oceliwý, kdo lásky bratrské tak nepametliwý, anbv při tolikeré we swogatech porážce, jiři tak žalostne zohyzděných lidu ostatcjch od pláče se zdržel? kdožby slzám wyřinauti se bránil, a ne do wzlykotu prwé, než do lioworu se paustel? Rinautjm, rmautjiu se s wámi, bratřj mogj! a gesto tau samau wernému stádu zadanau, ba gešte hlubšj ranau i pastýř gelio raněn b ýw á : tedy mé wlastnj zdrawj a teu osobnj neuraz nenjt s to, bolu mého ulehčiti. T ot ta slaučenost mého i wašeho srdce, tot ten podjl můg s wámi w tčžkém swjzeli a hoři smrtném! Gát nařjkám s nařjkagjcjmi, a plači s plačjcjmi, a s tcmi podřjccnci i sám sebe mnjin podřjceného. Střelami krutého ncpřjtele gsaut i inogi audowé zraněni: Ijtj mečowe i inau prokláli útrobu. Ncbylot mi lze necjtiti tčeh nápastj onoho pronásledowánj. T a moge s bratry o zem danými spogenost i mnau o zem dala! I I I. A tilio u y a w a d y m e z i w ě ř jc jm i, g iž ilru lid y B ttlirin K á ra n é. A wšak buď co buď, bratřj rozmilj! uwažowati to slušj z hlediště prawého. 1 ncsmjt sc we-

28 řiti, žeby ta uáramuá mrákota vvražduélio pronásledowánj cit a smysl náš tak byla zaslepila, aby \v něm nic neostalo swětla a zraku k nahlédnutj u- stanowenj a přjkazů Božjcb. Pozná-li se přjčina neduhů, tut wynagdein i léků proti nim. I ráčiltě Pán pozkusiti čeleď swau, a gelikožtě prodlaužeuý injr *) u nj tu kázeň božskau porušil, nebestj saudowé powzwednuli zwrtnutau, nebo, at lépe djm, o- spalau vvjru. A gesto my za liřjchy swé wjce trpěti zaslu- Lugeme, Pán přclaskavý zrojrniltě to wsečko \v tom způsobu, že co se koli až posawádc dálo, spjše zkaušenjm, než pronásledowánjm býti se zdá. Před tjm byl gedcnkaždý pilen namnožiti nábytku svvébo, a (nepamětliw, co gsau wěřjcj za apoštolňw činili, a co by dosawad činiti měli) pauze w nahrabaném gmčnj tkw ěl, a nad mjru po něm bažil. KnCžstwu scházel vznešený cit náboženský : sluhům oltářnjm chyběla wjra nezměnná; i ncbylot skutečné autrpnosti, ani kázně vv mrawjch. Wy.šůořenýni wausiskem hyzdilo se mužské, a ljčidlem pohlawj ženské. D jlo rukau božských dostalo giné oči, giué vlasy. Ku přelstěnj dušj prostých zchytralosti se obmeyšlely, a na oklamánj bratřj zlowolnost se odliodlávvala. Sňatků manželských s pohany uzawjráno: au- * ) P rodlaužeuý m j r ; ten, co trwal po 38 let, od cjsaře Severu pořacl až na časy D eciow y ; t. od r ; anof, co propuklo za M aximiána, p rou ásledow án j, d le Sulpicia Sew era w šecb končin nezasáhlo.

29 dinv Kristowých wšelikau pljsnj pohanskuu prznčuo; negen z bůhdarma, ale i křiwe přisaháno, spráwcenii cjrkwe hrdfi pomjtáno, gazyky gjzliwými wcspolek zlořcčjn o; z nelásky urputne w zágem wálčeno. Od biskupu, gesto giným i napoinjjikau i jiřjkladuostj swau slaužiti ínagj, od biskupů řku gá, na mnoze biskupowánjm božským o zem dáno, a za swetáctwjin ch ozen o; stolic učitelských opustcno, lidu zanedbáno, po cizowlastech těkáno ; po wýnosu z ročnjch trhů baženo, audňin cjrkwe lačněgjcjm nepřispjwáno; ginák týž po střjbře stále lakw čno, statkůw, tagným wydřených úkladem owlastneno, auročnjm zbožjm auroků sháněno. Ó, čehož bychom nezasluhow'ali trpeti pro hřjcliy takowé, anot sprawedliwý Bůh giž ode dáwna přednapomcnnl, řka: G esu izeby opustili zákon mug, a w saudech mých nechodili: geslu ieby sprawedlnostj mých poshvrnili a přikázán] mých neostřjhali: tedy nawštjivjm mdleni nepruwosti gegich, a runami hřjcliy gegich. (Žalm 8 S) ) T o wse nám předzwcstowáno i přcdpowedjno. A wšak pro nepamct na ten daný zákon, i na wyplnenj ho, tam gsme se pro swau hřjšnost zabrali, žc dáwagjce o zem i temi rozkazy Páně, k naprawcnj liřjchů swých a ke zkuscnj wjry, gešte do prjkřegšj gsme se ocjtli kázne. Myt ani to, když se bylo "iž opozdilo, k Bohu se neobrátili, abychom tudy trest a swau zkaušku před njin trpeliwe a stále podnikali. 1 hned na prwnj sanpeřem dauau pohrůžku sjla wcřjcjch nad wjrau zra-

30 (lilo, a ncnjl giini (láno o zeni od Ijtýeli pronásledowačů, ale od tc klesle wůle, gjžto gsau oni sami wládli. M edlc, cožte se zbehlo neslýchaného a nowého přitom, ani gako u wccech neznalých, nenadálých, bylo slepým nerozumem také křiwopřjsahy na Kristu spácháno. Nebylo-liž to dřjwc od prorokfnv, a dále i od ApoStolu přcdpowedjno? Ncbyly-liž nátisky sprawedliwých a pohanská pronásledowánj od mužů Duchem swatým plných předzwčstowány? Nenj-liž to z textu swatého wzato, co wjru naši stále ozbroguge, a sluhy Božj ustawičně s jlj, když čteme: V á n u Holin sivému klaněli se budeš, a jemu samému slauziti budeš. (Mat. 4, 10.) A okazugjc tu na prcliliwost Božj, a hrozný trest připomjnagjc, nežehráliž opět Pjsmo i;kaucj : JDjlu, kteréž učinili prstow é a ruce geijich, klaněli se. A naklonil se člowěk, a p o- njzil se m u ž: protož neodpnstjm tjim. l (ísai. 2, 8. 9.) A zase : (Exod. 22, 20.) K d o, prý, obětuge Bohům krom ě H ospodinu samému, zamordowán bude. Zdali nepředzwcstowal Pán, gakožto učitel slowa i plnitel gelio; kterýžto w tom, co činiti třeba, sám našjm byl mistrem, i obwodem sweho učenj se řjdil, zdali nepředzwčstowal \ve swém cwangeliuin, že co se koli w tuto dobu (lěge, gešte se i potom djti bude? Ncurčil-liž zapjragjcjm gcg pomstu wečnau, a wyznawatelum swým odměnu nikdy neskonalau? Než (ó tu wččnau nečest!) některým to wsc wypadlo, a z paměti vyšlo. Aspoň nečekali gsau, ažby zgjmáni byli, ažby řada na ne

31 přišla, zodpowjdati se z wjry swc. Mnozj před porážkau poraženi, a bez bogowánj padše, ani té cti sobe nczamjnili, aby se zdálo, žeby bezděčně modlám byli obetovvali. Samoclitč chwátali do saiulnicc, samodek kwapili wstřje: gakoby ona gim byla dáwno wjtanau, gakoby byli po nj, co po té wždy žádané přjležitosti bažili byli. A wšak ó! koliko gicli bylo mezi tjin, coby noc přešla, auřadne na zcgtřj odloženo! K oliko gicli i žádalo za urycblenj konečného ortele sw éh o! A kteréhožto násilj lze předstjrati pro očištčnj se z úhony tomu, an samodek připjlil, aby wzal za swé? Medle proč sc neviklaly nohy, proč se nekalily oči, proč se nechwelo srdce, proč mu obé neupadly rucc, ant sám od sebe do kapitolium wstaupil, a dobrowolnč tak mrzké ohawnosti spáchat si přispjšil? I pročte mu cit neztrnul, gazyk nezmrtwel, řeč ncwyhasla? Slauha-liž Kristůw, anto se odřekl sweta i satanáše, octnauti sc mohl na mjste takowém, a tam promluwiti, a Krista odřjci se? Obetnice, k njžto sobe gen pro smrt přistaupil, ta-liž smrtnau prou nebyla hranicj? Noinel-liž ďasowa obetniska tu hnusným dýmem páohnaucjho hľoziti sc, a gakoby té swé rakwe i tčeh swého žitj požárů pryč utjkati? Bjdnjče! Iv čemus bral žertwu s sebau? I čemuž to kadidlo a ta úcta? Sám gsi k obetnisku přišel, býti žertwau i zápalem. Práwč tam to bylo, kdež ten neswatý oheň blaho twé a vjru i nadegi twau stráwil! A wšak, nemálo bylo gicli, giinžto ne-

32 postačowala záhuba wlastnj: Qbapolným swodein byltě i lid \vc stegnau pohřjzen záhubu. Smrt byla gakoby w čjši podáwána. I aby k dowršcnj ohawy nic nechybělo, rodičowé djtky swé tu w nárnčj nosili, tu tam za sebau v le k li; a tak maličej potratili to hned w prwnjch hodinách, co gsau zde prigali. *) Medle, zdaž newzwolagj tito w den saudný, řkauce: Myt nečinili zlého, aniž chwátali k ncswííceninám, pominauce pokrmu a kalicha Pánč. **) Cizj pronewčrau zhynuli gsm e: wlastnj rodičowé duchowně nás usmrtili; oni zapřcwše wjru, vyrwali nás cjrkwi, matce nasj, a Bohu našemu. Myt byli nepluolctj a nerozumuj, ani netuäjce wěci té tak mrzuté. Gen tau cizj přewrhlostj, a cizjm auskokem k ztracenj gsme přišli. A nastolte! nenjt platné a dostatečné přjčiuy, kterážby omluvila wýstupek ten takowý. Byiotfi arci zancchati otčinu, a potratiti ginčuj swého! Než narodil-liž se kdy smrtcdlnjk, gemuž umjragjcjmu nebyloby než domow a nábytek opustili? Bogmež se o spásu a wečné ob y d í j swé, bychom nikdy neopustili Krista. W olát, hle, sám Duch swatý skrze proroka řkaucjho : O deyděle, odeyděle, wyyděle odtud, a nečistého nedolýkeyle s e : wyyděle z prostředku ycho, odstraňte se, lileřji nosjte nádob j H ospodinow o. (Isai. * ) T u g iž w izm e, že djtky, geště z nemluwenstwj new yšedše, sw. křest přigjm aly. M ůže býti, že za propuklýin pronásledow ánim udčlowúnj té syvátosti ani při m aličkých se neodkladalo. * * ) Starodávvnjm w Cjrkw i obyeegein bylof i pokřtěřiátkům pod gednau, a pokudž m ožná taká pod obo^.i ti stolu Pánř podáwún».

33 52, 11.) A přcdce newycházcgj z prostředku ti, co gsau xiádobj Páně a chrámowé B o žj, aby nebyli nutkáni toho, co nečistého gest, dotýkati, a záhubným abrž morným pokrmem znečistili a poskwrniti sebe. Gindy zase slyseti bylo hlas s nebe, coby sluhům Božjin konati bylo, welegjcj takto : (Zgew. 18, 4.) JV ygděle z něho lid m uy, abyste nebyli účastni liřjchu yelto, abyste z yeho ran nepřiyati. K do wycházj a wstupuge, ten nesaučastůuge se wýstupků. K do ale gest co saudruh neprawosti shledán, tení i sám s pokutau se potkáwá. Protož i Pán welel austup i útěk za času pronásledowánj. Aby pak se to i konalo, sáintc byl, čemu učil, skutečnď naplnil. Nebo pocházj-li mučedlnictwj z milosti Božj, a nepřigjmá-li se, leč \v dobu určitau: tedy nezapjráť vvjru ten, co zatjin ústupu hledá, a pobuda w Kristu, určitau cliwjli očekáwá. Oueu ale zůstávvá odpadljkcin, gesto že pryč neustaupil, svvé wjry se strhnul. EV. P ř iln u lo g l lie y.b oij ča sn é m u. B ratřj! nepokrýweyme se prawdau, netagjce tu ani ran svých, ani gegieh přjčiu. Nemálo gich podwcdeno bowaduým milovvánjm statků časných. I nebylot gich s to, ui>jti a pryč prchnauti; protože swými důchody, co vvazbau, opautáni byli. T ot gsau byly okowy na ty, co neutekli: tot byly kruhy, gežto ctnost okulhawily, wjru potiskaly, mysl spautaly, a ducha zaužily tak, žc ti lidé, co k zemi přilnuli, onomu hadu za kořist se dostali, gegžio Č a sop is i>i-o katr»'. (lučil. X IV * 3. 3

34 Pán k gedcnj země odsaudil. Tudyt i Kristus, dobrý učitel, dalte, ne bez předpomenutj a rady na budaucnost, nám poueenj toto : (Mat. 19, 21.) C h ccš-li dokonalým hýli, ydiž, a prodej/, co máš, a rozdey chudým : a budeš mjti poklad w n eb i: a p o g d, následní) mne. W ícn-li by způsob boháči pokračovali, nebylo! by gim pro gieli zbožj zádawu trpěti. Oni skládagjce sobe poklad svůg w nebi, neměli by soka a rušitele mjru na zem i: a srdcem, duchem i smyslem by lpěli w nebi, kdyby i poklad gegieh \v nebi byl. Nebyli by tu nikdo swětem překonán, kdyby na světě ničjm nevládl, čjm by se překonat! mohl. S v ob od il ěí a nezávadně Pána následowal b y, gakož gsau Apoštolé, a za času gcgich, i pozděgšj dobau, ncgedni geg následovali, aut wšceh statku, i těch rodičů svých opustivše, s Kristem nerozwjžitedlně se snaubili. Než mědíc, gakž mohau Krista následovati, kdož otčiznau swogj takměř spautáni gsau? Kteraktě možná vznésti, a na ten neywyššj wrch, i až knebi dostati se těm, kdožkoli břemenem pochotj zemských sťjženi gsau? Oni se kladan za vládce zbožj, gež magj, kile spjše toto giini obwládá. T ot gsau statku a peněz swých spjše sluhové a otroci, nežli pánové. Nu, totě ten čas, totě ten lid, na něgžto cjlj apoštol, řka: T i pak, kleřj cldčgj zbohatmuti, npadngj iv pokušenj, a w osidlo dáblowo, a zádosli mnohé neužitečné i šliodliwé, kteréž pohřižuji] lidi w zahynuli

35 a zatracen]. K o řen zagisté wšelio zlého gest žá d ost: yjž n elité ] puzeni gsauce, poblaudili od wjry, a uivedli se w bolesli mnohé. (I. Timot. 6, ) Než co naproti klade /a odmeny Pán, aby nás powzlmdil k ncwšjmáuj sobi; statkuw, otčiznau nám připadlých? I cožtě to za mzdu, gižt on za cbatrnau ztrátu podati obmeyšlj? Žádného nenj rcct 011 gesto by opustil dum, neb pole, neb rodiče, ucho brali], nebo manželka, nebo syny pro králowstwj B o í j, aby newzal sedmnásobné tolik, w času tomto, a w budauejm žiw ot w ěčný. (Mar. 10, ) My tedy znagjce to, a z pravvdiwé přjpowedi oožj o tom přeswedčeni gsauce, negen nic strueliowati se ncclitcgme, nobrž i z takové svvé ztráty se radugme. Sám zas Kristus k tomu nábjzj, když wccc : fílahoslew enj budete, když ivás pronáslcdowati budou, a když wás oddélj, a wyženau, a wywrhau ym é- no wnše (jakožto zlé, pro Syna člowělia. lladugte se w len den, a weselte se. N ebo, a y! odplata i vaše mnohá gest w nebi. (Luk. 6, ) Což ale přislo-li tu giž k samé m učjrne, a wšcm-libezděčně zápasjejm ukrutné nastáwaly muky? Třebas! K oho wšak trýzeň překonala, ten-liž na trýzeň nařjkati se opowažuge? Čili sám swým bolem omlauwati se smj, kdožkoli bolem přemožen b yl? Anebo-liž takému s prosbau wzwolatilze takto : G á t arci statně bogowati chtěl, a přjscihy sivé pamětliw, panejř wjry a zbožnosti oblékl gseni; a wšak u prostřed boge to tak rozličné trápen], to mučen} tnnohodennj, tot mně odolalo. M y sl moge byla neúchylná, 3*

36 njra silná, «gešlé dlouho nczklálilelný duch s múčnymi náslrogi zápasil. K d y ž ale toho zkamenělého saudcc nowá wzleklosl popadla, a mne giž uleyraného kutané tu na ostré dudky hnili, tu kygmi stlnukali, tu skřipcem mučili, tu kleštěmi trhali, tu ohněm vpalowali: lot tělo moge, slrhši se m n e, zhola od boge pustilo; a nebyl to duch m ug, genž bolu podpadnul, ale gen tělo mé to bylo. Ř eč taková tlávváí tu arci vým luvě průchod! Takowá obrana můžeť arci vzbudili autrpných srdej. A taktč v té křehkosti, podobně Kastoví a Aem iliowi*) Pán druhdy prominul: takte 011 z nich obau dwau, v gcduom potisknutj svým sokům postaupiwšjch, w druhé s nimi půtce, vjtczy učinil. Zprwu nebylit gsau s to, ohniwým odolali mukám, potom v Sak sila u i nad oheň vynikli, práwe tau cestau swjtěziwše, kteraužto prvvé byli překonáni. Onit o milost, ne v Sak s slzavým okem, alcsgjzwam i na tele a modřinami prosbu vzkládali. Na injste, co ginj cedili slzami, krev tu kanula z klaubů gcgich, z klaubů od polu ožchnutých. A giž v tu dobu, s kterými ranami, s kterými po těle úrazy, a katovských auprků známkami w kážj se nám oni novopřemožcnci, u nichžto vvjra ne tam v tulíc trýzni pohromu vzala, ale pronevěra samu trýzeň předstihla gest ľ Dogista, kde ú~ * ) W starém cjrkewnjin kalendáři, od M abillona wydaném, čteme takto : X I. Calendas Junius Sauciorum Casii cl Aemili. A w onom V o le b. B e d y : In A frica Casli cl Aem iliani, r/ui ;» >' ii/nem passionis martyrium consumnnint.

37 houa elioilj následkem prozwolnosti, tul ona z domnělého přinucenj nikdy sencwymčřj. V. B is k u p o w o n a tu le J ik o w á ž n o st ž e lu á n j, z k t e r é n e d o k o n a lý c h p a d ljk íi k s p o lk u c jr k e w n jm n p ř ip a u s tjn o. L eč aat to s bratry inymi tak wypadá, nechcií gá na nu z př.jkra doráželi, nobrž k modlitbe a k dosti čiučnj nabjzeti gich. A gelikož psáno gest * ívíeíj ííví.s blaho slamenými prawj, li ivás lilamayj, a cestu noh wašich rozptyluj)j. (ísa. 3, 1 2 ) Tedy kdožkoli hřešjejho gešte aulisne hladj, teut podnety hřjeliu klade ; tent nestjrá lidské wady, ale nadržuge gim. Ten pak, gešto bratra swélio za statečněgsjín tresce i okřikuge ohledem, gestit mu ke spáse nápomocen, gakož i Pán wolá řka: G á ty, kteréž milutji, hárám a tresci. (Zgow. 3, 19.) W tom způsobu i kncz Božj gednati má. Nechtěgž on pochlebným šálili kohos wdeku fiinčnjm, ale ke zdrawj gelio přjmcrných obstaráweyž léků. Tentě nezbehlým lékařem, kdož i těch z tela čnčgjejch nežitu šetrné obkládá, a gedu hluboko wězjcjmu propuknauti nedada, gešte wjce ho naplozuge. Nežit nožjkem prodjti, ránu od hnisu očistiti, a rázněgšjch zkaušeti lékuw, tot potřebno gest. Nedužiwec w bolesti gsa netrpeliwý, necht si gečj, necht powykuge a skuhrá; dogista po čase buda uzdrawen wdečnýin se prokáže. Bratřj rozmilj! záhubné neřesti giného druhu wyrogily se tuto, a gakohy byl wichr pronásledovvánj dosti se nuwysápal, za zásterau milosrdj při-