mezinárodní hudební festival

Transkript

1 mezinárodní hudební festival 20. září 25. října 2014 Pod záštitou Martina Půty, hejtmana Libereckého kraje, Mons. Mgr. Jana Baxanta, biskupa litoměřického, Ministerstva kultury České republiky a Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze za podpory spolupořadatele města Česká Lípa s podporou ČESKOLIPSKÉ TEPLÁRENSKÉ, a. s. člena MVV Energie CZ, Ministerstva kultury České republiky, Roku české hudby, Libereckého a Ústeckého kraje, Česko-německého fondu budoucnosti, Nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, Státního fondu kultury ČR, a dalších subjektů pořádá Bohemorum s. r. o. a ARBOR občanské sdružení pro duchovní kulturu.

2 Vážení přátelé, dovolte mi i tentokrát pozdravit jménem spolupořadatele, města Česká Lípa, vás, příznivce Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, který nás v letošním roce provede po šestnácti zajímavých místech Libereckého a Ústeckého kraje a příhraničního Saska. Společně budeme mít možnost navštívit celkem jednadvacet koncertů. Festivalové menu nabídne dokonalou všehochuť nejrůznějších hudebních žánrů od opery přes barokní divadlo až po folk. Ochutnat bude moci každý. Zdá se mi neuvěřitelné, že se letos odehraje již 13. ročník tohoto výjimečného festivalu. Kulturní akce, která začínala v České Lípě skromně jako místní festival duchovní hudby, již zdaleka přesáhla nejen svou původní formu, ale také hranice našeho státu. Jak roste kulturní úroveň celého festivalu, roste i počet jeho spokojených návštěvníků. Myslím, že to je dobré znamení. Musica ještě jeden, pro mě možná ještě významnější. Oživuje totiž mnohdy zapadlé objekty a umocňuje atmosféru jednotlivých koncertních míst. I letos se tak může Česká Lípa, která stále je pomyslným srdcem festivalu, těšit na svůj týden. Dobu, kdy se celé město zahalí do tmavomodré a vzduchem se nese jiskřivá atmosféra výjimečných hudebních zážitků. Lípa Musica se zastaví v několika kostelech v malých obcích na Českolipsku. Vyrazí také do Německa, upevňovat příhraniční vztahy a dávat zapomenout na staré křivdy. Co Lípě Musice přát do letošního, 13. ročníku? Aby nebyl smolný. Přeji mu, aby mu naopak magické číslo třináct přineslo ještě více spokojených posluchačů a ještě krásnějších kulturních zážitků. A do budoucna? Přeji Lípě Musice, aby se i v příštích letech nebála bořit hranice mezi lidmi, městy a státy. Ráda se s vámi se všemi vždy setkám na některém z báječných koncertů. Vážení milovníci vážné hudby, příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, po roce se stejně jako mnoho hudebních fanoušků těším na již 13. ročník festivalu, který patří ke kulturnímu rodinnému stříbru Libereckého kraje. V rámci oslav Roku české hudby pořadatelé připravili tradiční i nečekaná setkání s klasickou hudbou, folkem, alternativní muzikou, tancem i operou. Mezi 20. zářím 25. říjnem 2014 tak uslyšíme na mnoha místech Libereckého kraje plejádu špičkových sólistů a významná hudební tělesa a seskupení od úvodního operního galakoncertu Štefana Margity v České Lípě, až po ten závěrečný, slavnostní koncert, kdy u příležitosti státního svátku 28. října vystoupí přední světový klavírista německého původu Gerhard Oppitz. I proto je mi ctí převzít i letos záštitu nad tímto ročníkem festivalu Lípa Musica. Přeji všem vystupujícím, divákům a posluchačům, aby z koncertů odcházeli s nezapomenutelnými hudební zážitky a dojmy, a organizátorům pak mnoho nápadů a odvahy je realizovat. Těším se! Martin Půta, hejtman Libereckého kraje Kromě nesporného přínosu hudebního má festival Lípa Mgr. Hana Moudrá, starostka města Česká Lípa 2 3

3 Letos opět se území severních Čech, z České Lípy jako ohniska, zjemní festivalem Lípa Musica, tedy hudbou a pozorným nasloucháním. Vždycky je tomu tak: muzikální instrumentalisté předčítají historickou hudební literaturu velkých mistrů a posluchači nasloucháním vnímají poselství často z dávných věků. Kupodivu však, srozumitelné a blízké citlivému člověku i dnes. Jednotlivé koncerty, tak mnohdy rozmanité svým stylem a rozprostřené do tolika míst našeho severočeského, zvláště pak českolipského regionu, se neobejdou bez jedné důležité a krásné skutečnosti: publika. Radostí hudebního festivalu Lípa Musica, pochopitelně jeho pilných organizátorů, je dosažení lidského přátelského setkání. Nepochybně, čím více bude takových živých setkání, při kterých blahodárně zakoušíme lidskou sounáležitost, tím více zkrášlí celá zdejší lidská rodina a kraj domova. Nechť Bůh požehná dílo festivalu a autory jeho myšlenek, místa konání i všechny účastníky a posluchače! Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický Vážení a milí hudební příznivci, je mi velkým potěšením pozdravit Vás touto cestou při příležitosti konání již 13. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. I letos se máme opět na co těšit. Je úžasné, že tolik významných a svou hudbou obohacujících umělců našlo cestu právě k tomuto severočeskému festivalu. Velice rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se na organizaci a celé realizaci festivalu podílejí. Velmi si cením nadšení a úsilí, které je do celé akce vkládáno a nutno poznamenat, že ve výsledku je tato práce viditelná, či u hudebního festivalu spíše slyšitelná. Jsem vděčný za to, že kulturní akce jako je i MHF Lípa Musica, nám pomáhají překonávat překážky v našich všedních životech. Je potřeba si takové události náležitě hýčkat. Přeji všem návštěvníkům, aby jim festival přinesl mnoho nevšedních zážitků, a festivalu samotnému, ať se i nadále ubírá svou nastíněnou cestou, která jej řadí mezi významní události, které je nezbytné navštívit. S úctou Mgr. Miroslav Rovenský, náměstek ministra kultury 4 5

4 Vážení přátelé, BOHEMIAN HERITAGE FUND je letos opět partnerem Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Těší nás, že tento hudební a společenský svátek letos přivede své diváky do 12 severočeských měst a třech měst v sousedním Sasku. Právě tento přeshraniční dialog považuje nadační fond za zcela zásadní. Setkávání přátel umění napříč hranicemi České a Německé republiky nabízí ideální platformu pro budování nové generace vztahů založených na důvěře, porozumění a souznění. Jednotlivé koncerty důkladně promyšlené festivalové dramaturgie letos spojují dvě osy, jsou jimi Rok české hudby a hudba barokní. Festival představí nejlepší umělce a umělecké soubory, které naše země na poli interpretace staré hudby v současnosti nabízí a kteří v evropském měřítku určují moderní trend ve svém oboru. Festival hostí také zahraniční umělce a právě touto kombinací se dostává na úroveň festivalů evropské úrovně. I proto nadační fond festival Lípa Musica podporuje. Jedním z jeho poslání je totiž zařazování českého umění a kultury do evropského kontextu. Rád bych na tomto místě zmínil také zásadní roli soukromých mecenášů a dobrovolníků. Vážíme si toho, že mecenáši našeho nadačního fondu sdílejí pocit zodpovědnosti za kultivaci českého kulturního prostředí a umožňují nám zajišťovat exkluzivní kvalitu českého umění. Bez jejich přispění by kulturní a společenský život byl, a v regionech je to patrné obzvlášť, o mnoho chudší. Mé poděkování patří také vám, divákům, stejně jako celému organizačnímu týmu festivalu, díky němuž se festival Lípa Musica stává rok co rok nedílnou součástí našeho společenského a kulturního života. JUDr. Pavel Smutný, předseda správní rady Bohemian Heritage Fund, nadační fond Název Baroko či barok bývá odvozován od portugalského názvu pérola barroca perla nepravidelného tvaru. Jde o sloh bohatý a nesmírně rozmanitý. Někdy střídmý až upjatý, jindy opulentní, plný zlata, mramoru, přepychu. Podobně i Mezinárodní festival Lípa Musica nabízí monumentální baziliku, nádherné kostely venkovské, ale i moderní budovy či budovy nečekané, technické, jako je například Centrum textilního tisku v České Lípě. Hudba díky pečlivému výběru organizátorů přichází však vždy přesně tam, kam patří, jakoby právě pro onen vybraný prostor byla píseň, či skladba složena. A to tak přirozeně, tak jak to při svém výběru dělali barokní stavitelé - kongeniálně. Jedním ze základních znaků barokního sochařství jsou rozevláté šaty a jejich bohaté řasení drapérie - a takto je rozevlátý celý festival do kraje, ba přes hranice, do Německa. Plní tak i funkci mostu, ba kulturní misie, jež pohříchu v minulosti přicházívala spíše opačným směrem. O to jsme ale na festival pyšnější. Festival Lípa Musica probíhá na podzim a podbně jako listy, zbavené zeleně tu rychle, tu náhle zbarvené do žluta, oranžova, barvy karmínově, sytě rudé či hnědé, nabízí milovníkům hudby nepřeberné množství styylů, žánrů a míst, nejen barokních, již jsou mi však, jak patrno, osobně nejbližší. Festival, podobně jako podzim, v němž přichází, má v programu interprety a hudbu klidnější, odkazující k zadumanému babímu létu. Rychlejší podzimu ve vrcholu, ale i hudební smršť, která jakoby chtěla ohýbat větve až k prasknutí, rvát listí a točit jej v divokém víru. Ať žije hudba, ať žijí kostely, sláva festivalu! Mgr. Tomáš Vlček, místostarosta města Česká Lípa 6 7

5 Vážení festivaloví hosté, znáte ten moment, kdy jste zaslechli tu pravou píseň v pravý okamžik? A rozezpívali jste se, či jste se dokonce roztančili? V takových chvílích se cítíme plní života, energie a jsme opravdu šťastní. Vaši vnitřní strunu. Poslouchejme hudbu každý den, byť jen na pár minut, je to velmi jednoduchý, ale velmi působivý prostředek jak obohatit naše životy a zůstat vyrovnaný. Martin Prokeš, ředitel MHF Lípa Musica A to všechno jen proto, že jsme zaslechli pár tónů, které rozechvěly tu správnou strunu a rezonují s naším momentálním rozpoložením. Hudba dokáže pozvednou náladu, vykouzlit na našich tvářích úsměv a pozitivně přispívá ke zvýšení kvality našich životů. Neměli bychom zanedbávat poslech hudby, která nás inspiruje, obohacuje a zprostředkovává dialog naší duše s něčím nadpozemským. Každý z nás by si měl vytvořit svou hudební knihovnu, která mu bude přítelem i lékem každý den v týdnu. Já osobně si velmi rád pouštím hudbu při práci a při řízení, tam si jí vyberu sám a jsem sám sobě terapeutem, protože si ordinuji hudbu podle momentální nálady. Přál bych si, aby Vám letošní Lípa Musica přinesla co nejvíce potěšení a aby Vám rozechvěla 8 9

6 Schirgiswalde mezinárodní hudební festival 20. září 25. října 2014 Šluknov Großschönau Zittau Kamenický Šenov Cvikov Nový Bor Děčín Nový Oldřichov Teplice Jezvé Česká Lípa Stráž p. Ralskem Kravaře Zahrádky Doksy 10 11

7 Změna programu vyhrazena Podmínkou pro nalezení dávného partnerství a přátelství je dialog. ZAHAJOVACÍ KONCERT: OPERNÍ GALA sobota 20. září, Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Štefan Margita tenor Filharmonie Hradec Králové, Marek Štilec dirigent F. Schubert / G. Donizetti / G. Bizet / G. Gershwin P. I. Čajkovskij / P. Mascagni / F. Cilea / J. Strauss ad. ARMIDA: PREMIÉRA MOBILNÍHO BAROKNÍHO DIVADLA pondělí 22. září, Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Florea Theatrum Musica Florea a Hartig Ensemble Marek Štryncl dirigent G. Scarlatti komorní opera ze zámeckého archivu Českého Krumlova pro sóla, balet a orchestr LÍPA MUSICA DĚTEM: OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK úterý 23. září, 9.00 a Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Severáček liberecký dětský sbor ZUŠ Jiří Kubík baryton, Pavel Soukup vypravěč B. Martinů / P. Eben / M. Uherek THERE IS: OSOBITÝ LONDÝNSKÝ FOLK středa 24. září, Česká Lípa, Centrum textilního tisku Jono McCleery zpěv, kytara VARHANNÍ HUDBA V PROMĚNÁCH STALETÍ pátek 26. září, Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bernhard Marx varhany J. S. Bach / D. Buxtehude / C. P. E. Bach / V. Petrali E. Forrer / A. K. Winteler SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT DOBRÁ MEDITACE sobota 27. září, Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Clarinet Factory SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT IN FEMINEA FORMA: HUDEBNÍ PRAXE ŽENSKÝCH KLÁŠTERŮ neděle 28. září, Jezvé, kostel sv. Vavřince Ensemble Musaicum, Karolina Brachman umělecká vedoucí Markéta Cukrová alt, jako host H. von Bingen / G. Baptista / C. Assandra / L. O. Vizzana C. M. Cozzolani / B. Strozzi / A. Bembo / F. C. Romana E. J. de la Guerre / C. Sessa ROZJÍMÁNÍ O LÁSCE, ŽIVOTĚ A SMRTI úterý 30. září, Cvikov, Multifunkční kulturní centrum Sever středa 1. října, Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Hradišťan, Jiří Pavlica umělecký vedoucí SLOVANSKÉ TANCE čtvrtek 2. října, Šluknov, Zámek Koncertní sál Ivan a Lukáš Klánských klavír A. Dvořák Z MÉHO ŽIVOTA pátek 3. října, Großschönau, evangelicko-luteránský kostel Waltersdorf Zemlinského kvarteto L. Janáček / B. Smetana / A. Dvořák TRADIČNÍ KONCERT PŘI SVÍČKÁCH IL VIOLINO BOEMO sobota 4. října, Zahrádky, kostel sv. Barbory Lenka Torgersen housle, Václav Luks cembalo F. Benda / F. Jiránek / G. H. Stölzel KOUZLO HARFY neděle 5. října, Kravaře, kostel Narození Panny Marie Jana Boušková harfa B. Smetana / A. Dvořák / J. Suk / F. A. Rosetti ad. SLAVNÉ BAROKNÍ KANTÁTY A MOTETA čtvrtek 9. října, Děčín, zámek Knihovní sál Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks dirigent J. S. Bach / H. Schütz / Ch. Bernhard LUŽANSKÁ MŠE sobota 11. října, Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Ensemble Inégal, Adam Viktora umělecký vedoucí Vladimír Roubal harmonium A. Dvořák / J. I. F. Biber LUŽANSKÁ MŠE neděle 12. října, Schirgiswalde, kostel Mariä Himmelfahrt Ensemble Inégal, Adam Viktora umělecký vedoucí Vladimír Roubal harmonium A. Dvořák PÍSNĚ NĚMECKÉHO ROMANTISMU A SECESE sobota 18. října, Zittau, Radnice Burgersaal Martinů Voices, Lukáš Vasilek umělecký vedoucí J. Brahms / R. Wagner / G. Mahler FANDANGO: PODMANIVÝ SVĚT TRADIČNÍHO ŠPANĚLSKÉHO TANCE pondělí 20. října, Doksy, zámek Ludovica Mosca tanec a kastaněty Lucie Guerra Žáková, Petra Žďárská cembalo J. H. d Anglebert / A. Soler / A. Scarlatti / L. Boccherini SVĚTOVÝ VELIKÁN KLAVÍRU čtvrtek 23. října, Teplice, Dům kultury Gerhard Oppitz klavír F. Schubert / J. Brahms LÍPA CANTANTES: PĚVECKÁ SOUTĚŽ pátek 24. října, Česká Lípa, foyer ZUŠ v České Lípě Slavnostní koncert vítězů krajské pěvecké soutěže žáků ZUŠ vyhlášené festivalem ZÁVĚREČNÝ KONCERT Z NOVÉHO SVĚTA sobota 25. října, Nový Bor, Městské divadlo Gerhard Oppitz klavír PKF Prague Philharmonia, Tomáš Brauner dirigent L. van Beethoven: Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 Císařský A. Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95, B178 Z Nového světa 12 13

8 1. festivalový týden 20. září sobota 20. září, h. Česká Lípa, Kulturní dům Crystal ZAHAJOVACÍ KONCERT OPERNÍ GALA Štefan Margita tenor Filharmonie Hradec Králové Marek Štilec dirigent Carl Maria von Weber ( ): Předehra k opeře Čarostřelec César Franck ( ): Panis angelicus Franz Schubert ( ): Ave Maria Gaetano Donizetti ( ): Předehra k opeře Don Pasquale Una furtiva lagrima, árie Nemorina z opery Nápoj lásky Georges Bizet ( ): Intermezzo z opery Carmen George Gershwin ( ): árie Sporting Life z opery Porgy a Bess - přestávka - Petr Iljič Čajkovskij ( ): Polonéza z opery Evžen Oněgin Nikolaj Rimskij-Korsakov ( ): Árie kupce z opery Sadko Johann Strauss ml. ( ): Předehra k operetě Netopýr Petr Iljič Čajkovskij ( ): Kuda, kuda, árie Lenského z opery Evžen Oněgin Pietro Mascagni ( ): Intermezzo z opery Sedlák Kavalír Francesco Cilea ( ): È la solita storia del pastore, árie Federica z opery Arlézanka Umělecký rejstřík Štefana Margity je velmi bohatý a jeho kariéra je lemována mnoha zásadními operními rolemi, z nichž úvodní večer festivalu nabízí hned několik. Široký záběr repertoáru osciluje mezi světy klasické operní hudby 19. století a tvorby, jež hraničí s jazzem, jak se jej snažil do klasické hudby implementovat Američan George Gershwin. Večer otevírá předehra k romantické opeře Čarostřelec od Carla Marii von Webera. Následuje něžný i úpěnlivý kus Panis angelicus od belgicko-francouzského skladatele Césara Francka, který je známý v podání mnoha vynikajících světových tenorů. Na něj navazuje při operních ukázkách takřka obligátní, ale při tom stále stejně naléhavý a niterný opus Ave Maria od Franze Schuberta. Další část operního večera zavádí posluchače do Itálie poloviny 19. století, kde byl ve svém vrcholném skladatelském období autor sedmdesáti oper Gaetano Donizetti. Donizettiho dílo bylo na počátku 20. století částečně pozapomenuto a dočkalo se rehabilitace o padesát let později, kdy jeho opery znovu začaly uvádět významné světové scény. V České Lípě zazní z Donizettiho díla předehra k opeře Don Pasquale, na níž naváže árie Una furtiva lagrima z opery Nápoj lásky. Orchestrální intermezzo ze slavné Bizetovy opery Carmen neuvede posluchače do dalšího aktu opery, nýbrž předznamená árii Sporting Life z opery Porgy a Bess George Gershwina. Popřestávkovou část programu uvádí slavnostní i rozverná polonéza z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Z dílny jiného ruského romantika stejné generace Nikolaje Rimského- Korsakova pochází árie kupce z opery Sadko. Tato opera svou evokativností a instrumentálností zastiňuje další skladatelovy opery, naproti tomu je dnes ale poměrně málo známá a uváděná. Její zařazení na repertoár tak podtrhuje široký záběr operního zaměření zahajovacího večera. Jemu se možná poněkud vymyká předehra ke Straussově operetě Netopýr, která je typickým dílem vídeňské provenience druhé poloviny 19. století, značí ji lehký valčíkový rytmus, který jako by chtěl zakonzervovat podobu světa před vstupem do komplikovaného a nejednou dramaticky smutného 20. století. Po výletu do valčíkem roztančené Vídně se opět vrátíme k Čajkovskému a jeho nejpopulárnější opeře Evžen Oněgin. Intimní drama ve velkorysém romantickém hávu po orchestrální ukázce reprezentuje jímavá, vděčná tenorová árie Lenského Kuda, kuda Kam, kam jste odešly zlaté dny mého mládí. Lenskij se v ní v den svého osudového duelu s Oněginem rozpomíná na šťastné dny svého mládí a předjímá svoji smrt, která jej připraví o to nejdražší milovanou Olgu. Celý program uzavírá dvojice italských skladatelů, kteří svým operním dílem poznamenali přelom 19. a 20. století a jejichž vliv se výrazně projevil v operní tvorbě 20. století. Přelomové byly hlavně jejich realistické tendence, které jejich hudební dramata obsahovala. Mascagni byl autorem mnoha oper a hned jeho první opera Cavalleria rusticana se stala také operou nejslavnější. Program zakončuje árie od Francesca Cilea z opery Arlézanka, ve které se Federico vyznává ze své nenaplněné tajné lásky k dívce z Arles. Slavnou árii v minulosti zpívali velcí tenorové jako Plácido Domingo, Luciano Pavarotti nebo José Carreras. Při premiéře Arlézanky v roce 1897 ji zpíval samotný Enrico Caruso

9 Štefan Margita se narodil v Košicích. Mladý talent byl záhy pozván do Vídeňské národní opery a brzy se stal známým na mezinárodní úrovni. Vystupoval v Ženevě, Dallasu, Paříži a Tel Avivu, Basileji, Stuttgartu, Berlíně, Lipsku a mnohde jinde. Za významné je třeba považovat i jeho hostování v milánské La Scale nebo v Národní opeře v Paříži. Jeho kariéru lemuje celá řada operních rolí, zpíval Jaquina v Beethovenově Fideliu, Narrabotha ve Straussově Salome, Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky nebo Alfreda ve Verdiho La Traviatě v Basileji. Pro českou hudbu byly významné jeho adaptace postav z Janáčkových oper, které zpíval rovněž na mnoha důležitých světových pódiích. S velkým úspěchem se kupříkladu i díky umění Štefana Margity setkalo provedení opery Příhody lišky Bystroušky v Théâtre des Champs- Elysées v Paříži. Také v současnosti se pěvec ve velké míře věnuje Janáčkovu dílu a jeho současnou nejvýznamnější rolí je part Laca z opery Její pastorkyňa. Úspěšnost jeho kariéry potvrzuje fakt, že si jej ke spolupráci vybrali přední dirigenti jako Claudio Abbado, Gerd Albrecht, Vladimir Ashkenazy, Jiří Bělohlávek nebo Seiji Ozawa. V roce 2006 vyšel kompaktní disk Štefana Margity s tvorbou Bély Bartóka, Sylvie Bodorové a Mikuláše Schneidera-Trnavského, který měl skvělou kritickou odezvu doma i v zahraničí. Roku 2009 vyšlo CD JaRaLaj, které je naproti tomu zpěvákovým exkurzem do oblasti worldmusic a přináší výběr slovenských, romských a balkánských písní. Filharmonie Hradec Králové byla založena původně pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové roku Ke svému současnému názvu se hlásí od roku 1993 a vyjadřuje tím historickou kontinuitu filharmonických těles v krajském městě. Významné období uměleckého rozkvětu tělesa je spojeno se jménem prof. Františka Vajnara, který jako šéfdirigent pracoval s orchestrem nepřetržitě od roku 1991 až do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem. V letech působil na postu šéfdirigenta tělesa Ondřej Kukal, který je nadále hlavním dirigentem orchestru. Od roku 2012 je šéfdirigentem FHK Andreas Sebastian Weiser. Orchestr z Hradce Králové vystoupil v četných významných koncertních síních Evropy a interpretační kvalitu orchestru dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo Český rozhlas. Pravidelně FHK účinkuje na významných českých festivalech věnovaných klasické hudbě. Mezi ně patří Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy a od roku 2005 je filharmonie také pořadatelem festivalu Hudební fórum Hradec Králové, na kterém se odehrály mnohé české premiéry významných soudobých evropských skladatelů Schnittkeho, Kancheliho, Gubajduliny, Beria nebo Henzeho. Marek Štilec náleží k mladé dirigentské generaci. Narodil se v roce 1985, ale již stihl absolvovat studium dirigování u Leoše Svárovského a poté úspěšně vystudoval obor dirigování na pražské HAMU. Marek Štilec spolupracuje s řadou významných orchestrů, mezi jinými Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Českým národním symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Pražským komorním orchestrem, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, JKF České Budějovice, Plzeňskou filharmonií, Czech Virtuosi, Orchestrem Berg či Orchestrem Opery Ústí nad Labem. Velký profesionální rozmach charakterizuje i jeho působení na zahraničních scénách, kde účinkuje s New World Symphony, Orchestra of the Swan, London Classical Soloists, Berlin Camerata, Kammerphilharmonie Graz, National Orchestra of Moldova a Pärnu City Orchestra. Kromě koncertů s různými tělesy Marek Štilec nachází uplatnění i v operních inscenacích a radost mu přináší i práce s menšími než symfonickými kolegii. Již v sedmnácti letech založil vlastní komorní sbor Quattro, jehož je dirigentem a uměleckým vedoucím. Kromě řady vynikajících pěvců je jeho jméno spojeno i s projekty Martina Kasíka, Irvina Venyše, Lubomíra Brabce, Jaroslava Svěceného, Jiřího Bárty, Jany Bouškové nebo Kateřiny Englichové a podílel se také na CD JaRaLaj hlavního protagonisty večera Štefana Margity. Partnerem koncertu je společnost EVERESTA, s. r. o

10 1. festivalový týden 22. září pondělí 22. září, h. Česká Lípa, Kulturní dům Crystal Giuseppe Scarlatti ( ): Armida komorní opera ze zámeckého archivu Českého Krumlova Coltelliniho libreto opery Armida bylo známým dílem. Poprvé ale námět zpracoval v roce 1766 Giuseppe Scarlatti. Tak jako mnozí jeho krajané našel Scarlatti uplatnění na sever od Alp. Scarlattiho jeho dráha dovedla do Vídně, kde v té době Italové přesvědčovali svět o svojí nadvládě na poli operní tvorby. Scarlattiho mecenášem byla knížecí rodina Schwarzenbergů, u kterých byl domácím učitelem hudby. Právě knížeti Josefu Adamovi Schwarzenbergovi a jeho dceři Marii Terezii byla opera o krásné kouzelnici Armidě a křesťanském rytíři Rinaldovi dedikována. V Evropě byly kdysi stovky malých zámeckých divadel, která sloužila k pobavení jejich majitelů a okázalé reprezentaci jejich sídla. V drobných domácích operách šlechtici často i vystupovali. Na zámcích v Litomyšli a zejména na schwarzenberské rezidenci v Českém Krumlově se dodnes uchovalo nejen dokonalé technické vybavení zámeckého divadla z druhé poloviny 18. století, ale též bohatý archivní materiál, který vydává svědectví o provozování domácích scén a nechává nahlédnout i do hraného repertoáru. Dodnes dochovaná díla ale tvoří jen nepatrný zlomek tehdejší produkce. Detailní rekonstrukce a obnovená premiéra takřka dvěstěpadesátileté opery se snaží udržet přesnou podobu něčeho, co už tu dávno není. Snad právě v tom ční největší přínos projektu Florea Theatrum. Puristické provedení opery vrcholného baroka sleduje všechny aspekty, aby výsledek byl originální předloze co nejbližší. Proto je důležitou součástí opery také balet v podání Hartig Ensemblu a scénu tvoří dřevěné kulisy užívající barokní konstrukční technologie a hloubkovou perspektivu. Poetiku a autentičnost jevištní architektury završuje nasvícení scény, ke kterému je užito svíček a systému zrcadel. Florea Theatrum Armida: Alice Martini soprán Rinaldo: Lucie Rozsnyó soprán Utaldo: Jaroslav Březina tenor Musica Florea barokní orchestr Marek Štryncl dirigent Hartig Ensemble balet (4 tanečnice Nymfy) Helena Kazárová režie a choreografie Václav Krajc scénografie Marie Fulková, prof. Jana Zbořilová kostýmy Barbora Kyšková, Jiří Blaha malba a dekorace V hlavní roli Armidy se při premiéře díla představila kněžna Marie Terezie ze Schwarzenbergu. V obnoveném představení je Armidou italská sopranistka Alice Martini. Po absolvování bolognské konzervatoře se přestěhovala do České republiky, kde byla přijata na místo sopranistky do sboru Slezského divadla v Opavě. Později přesídlila do Prahy, kde studuje na Mezinárodní konzervatoři a aktuálně je členkou externího sboru Státní opery. Rovněž part Armidina milence Rinalda je napsán pro soprán, který v barokních dobách nebýval výlučně ženskou doménou. V obnovené premiéře se ho ujímá Lucie Rozsnyó. Tato sopranistka vystudovala operní zpěv na JAMU a v současnosti dokončuje postgraduální studijní program. Absolvovala též studijní stáže na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, na Anton Bruckner Privatuniverzität v Linci a pracovní stáž na ZHdK v Curychu. Za svou činnost již získala Lucie Rozsnyó celou řadu ocenění, v roce 2012 to byla 1. cena Austria Barock Akademie. Jako sólistka Lucie Rozsnyó hostovala v Národním divadle v Brně, Praze a Bratislavě. Věnuje se koncertní činnosti v České republice i v zahraničí. Vedle často prováděné hudby barokní se hojně věnuje též Janáčkovi a soudobé klasické hudbě. Role Utalda se během premiéry v šedesátých letech 18. století ujal sám libretista Marco Coltellini. V obnovené premiéře věku jedenadvacátého jeho part zazpívá tenorista bohatých zkušeností Jaroslav Březina. Březina je absolventem Pražské konzervatoře a především na poli barokní a klasicistní tvorby získal četné zkušenosti. Jeho koncertní činnost je velmi bohatá, vystupoval po celé Evropě a spolupracoval s věhlasnými dirigenty Jiřím Bělohlávkem, 18 19

11 Charlesem Mackerrasem, Gerdem Albrechtem a dalšími. Od roku 1993 je Jaroslav Březina sólistou Opery Národního divadla, na jejíchž prknech se již ukázal v mnoha žánrově odlišných rolích. Musica Florea byla založena v roce 1992 a jedná se o jeden z prvních ansámblů u nás, který se začal věnovat poučené interpretaci staré hudby. Součástí jeho podání je hra na originální historické nástroje nebo jejich kopie a pečlivé studium dobových hudebních pramenů. Široký repertoár zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, ale i orchestrální koncerty a monumentální skladby symfonické, operní a oratorní. S ohlasy se Musica Florea setkala na mnoha zahraničních scénách, a vysoce jsou ceněny i její nahrávky. Francouzský časopis Diapason souboru udělil nejvyšší ohodnocení za Missa Sanctissimae Trinitatis, v domácím prostředí zase kritiky i posluchače vysoce zaujal projekt Bachových árií s Magdalenou Koženou. Interpretaci Bachova díla v podání souboru byla vysoce hodnocena na festivalu v chorvatském Varaždinu. Musica Florea ale především již více jak deset let pravidelně uvádí koncertní řady, ve kterých uvádí nově objevená díla starých mistrů, jež se snaží vrátit k životu v nejvyšší možné míře interpretační původnosti. Violoncellista Marek Štryncl je univerzálním muzikantem, který se věnuje též dirigentství, sbormistrovství a skladatelské činnosti. Již v době svých studií na konzervatoři v Teplicích zastával funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Poté absolvoval pražskou AMU v oboru dirigování a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zabývá se tvorbou od raného baroka až po romantismus a soudobé 20 skladby. V roce 1992 ho jeho zájem o interpretaci staré hudby vedl k založení souboru Musica Florea, s nímž se věnuje hlavně barokní a klasicistní tvorbě. Jako interpret nebo společně se souborem Marek Štryncl nahrál desítky CD nosičů, které se v odborných kruzích setkaly s vysokou odezvou. V hledání hudebních výzev Marek Štryncl zavítá občas i do vod experimentálnějších. Z nich lze připomenout společný program s Ivou Bittovou. Je-li však řeč o barokní opeře, je na místě připomenout, že to byl právě Marek Štryncl, který inicioval a nadchl pro projekt převozného barokního divadla Florea. Hartig Ensemble pracuje pod vedením choreografky Heleny Kazárové a již řadu let se věnuje studiu tance různých uměleckých epoch od renesance po romantismus. Jako jediný v Čechách začal soubor na počátku své činnosti studovat též tance doby baroka podle autentických pramenů a v tomto oboru dosáhl profesionální úrovně. Soubor je pravidelným hostem na experimentálních představení v unikátním zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově a v dalších historických prostorách a vystupuje s předními hudebními orchestry. V roce 2007 provedl s orchestrem Musica Florea v novodobé světové premiéře rokokový balet Josepha Starzera La guirlande enchantée. Plodná spolupráce obou těles pokračuje dodnes. Prof. Helena Kazárová se specializuje na taneční kulturu minulých staletí prakticky i badatelsky. Podílela se na řadě inscenací v Národním divadle v Praze a v Brně. Vytvořila a rekonstruovala řadu choreografií pro projekty na významných hudebních festivalech, spolupracovala též s filmem a ČT, vytvořila choreografii do řady oper. Pomozte slyšet hudbu také nám... podpora sluchově handicapovaných dětí Nadační fond Nadační fond Ozvěna Klášterní 460/3, Česká Lípa pavla.prokesova@ozvena.org tel.: číslo účtu / vzniká tam, kde je překážka a velký prostor... 21

12 1. festivalový týden 23. září úterý 23. září, 9.00 a h. Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Lípa Musica dětem Otvírání studánek Severáček liberecký dětský sbor ZUŠ Silvie Pálková sbormistryně Jiří Kubík baryton Pavel Soukup vypravěč Jurij Horbačuk housle Olessia Voliček housle Ištván Matejča viola Eva Dvořáková klavírní spolupráce Milan Uherek ( ): Ej, děvča olšanské (moravská lidová), úprava Dúbravěnko zelená (moravská lidová) Už ho vedou, Martina (suita českých a moravských lidových písní) Miroslav Raichl ( ): Písničky bez deštníku (cyklus písní pro dětský sbor a klavír) Bruno Coulais (1954): Caresse sur l océanu Cerf-volant (písně z filmu Slavíci v kleci) Petr Eben ( ): Kdyby tu nic nebylo (z cyklu Zelená se snítka) Bohuslav Martinů ( ): Otvírání studánek kantáta pro dětský sbor, dvoje housle, violu, klavír, barytonové sólo a recitátora Mládí je naší nadějí a živá performance mladého sboru dává příslib, že to s hudbou nebude vypadat zle ani v příštích dekádách. Již teď na pódia vystupují mladí zpěváci, ze kterých snad jednou budou umělci plnící věhlasné sály. Budoucí hvězdy vystoupí pro budoucí publikum v prozatím dětském vystoupení s názvem Otvírání studánek. Milan Uherek studoval v Brně, jeho další působení však bylo od padesátých let spojeno s Libercem, kde působil po 60 let jako sbormistr, korepetitor a dirigent opery v Divadle F. X. Šaldy. Tamtéž se společně se svou ženou Jiřinou stali zakladateli a inspirátory sborové práce s dětmi a mládeží. Dětský sbor zde založil již v roce Od roku 1958, kdy sbor přijal jméno Severáček, stál Milan Uherek v jeho čele až do devadesátých let. Ani poté nezůstal stranou a do činnosti sboru dále promlouval. Dětem Uherek věnoval i takřka celý svůj notový materiál, jeho kompozice a úpravy byly většinou určeny právě pro Severáček. Autorem četných písní určených pro sborové provedení byl i Miroslav Raichl, který byl jinak univerzálním Ústředními postavami dětského sboru Severáček byli od jeho založení manželé Uherkovi. Činnost sboru působícího při liberecké základní umělecké škole lemuje na třicet vítězství na mezinárodních soutěžích doma i v zahraničí. S nadšenými ovacemi se jeho členové shledali v zemích celého světa. V repertoáru sboru jsou zastoupena všechna umělecká období od středověku po moderní experimentální kompozice. Se stejným nadšením ale Severáček interpretuje i písně lidové. Sbor tak vychovává nové talenty, po kterých později sahají operní domy u nás, ale též v Drážďanech, Mnichově nebo Paříži. Severáček často skladatelem komorní, orchestrální i vokální hudby. Jeho cyklus Písničky bez deštníku uplatňuje smysl pro humor a poezii. Bruno Coulais, současný francouzský skladatel, se výrazně zaměřuje na filmovou hudbu a je autorem hudebních podkladů k desítkám francouzských filmů. Za hranice Francie přesáhl ohlas filmu Slavíci v kleci (Les Choristes) o sboru složeném z problémových chlapců konzervativní internátní školy. Možnostem sborového hlasu vychází vstříc i píseň Kdyby tu nic nebylo z cyklu Zelená se snítka skladatele Petra Ebena. V díle Eben sledoval průběh celého roku od jara do zimy a docílil v něm spojení modernosti s atraktivitou pro dětského posluchače i interpreta. Program uzavírá kantáta Bohuslava Martinů s titulním názvem Otvírání studánek. Dílo je inspirováno pobytem Martinů na Českomoravské vysočině a upomíná na symbolický obřad jarního otvírání studánek. Vzniklo ale až v několikaletém odstupu na slova básníka a přítele Martinů Miloslava Bureše, který se rituálu otvírání studánek účastnil. spolupracuje také s Divadlem F. X. Šaldy a účastní se mnohých představení, natáčení pro rozhlas a televizi a je zván na prestižní mezinárodní festivaly. Současnou sbormistryní a uměleckou vedoucí je Silvie Pálková, která je mezi českými sbormistryněmi výraznou postavou. Absolvovala konzervatoř v Pardubicích a často působí jako porotkyně na mezinárodních soutěžích. Kromě činnosti v Severáčku vede smíšený pěvecký sbor Ještěd a vystupuje i sólově. Je nositelkou cen Sbormistr-junior a Ceny Ferdinanda Vacha

13 1. festivalový týden 24. září středa 24. září, h. Česká Lípa, Centrum textilního tisku There is Jono McCleery zpěv, kytara V programu festivalu je každoročně myšleno i na projekty, které svým zaměřením přesahují svět klasické hudby. Sluší jim i pro festival netradiční scény, mezi které rozhodně patří českolipské Centrum textilního tisku. Tentokrát se zde diváci setkají s osobitou tváří londýnského folku Jonem McCleerym. Anglický písničkář Jono McCleery na sebe upozornil několika singly. Covery, jako je například Wonderful life vydaný na jeho singlu, McCleery přesvědčil o tom, že dokáže vytvořit niternou a expresivní výpověď i z na první pohled banální popové originální verze. První album s názvem Darkest Light vydal díky podpoře svých fanoušků v roce Práce na dalším albu již probíhaly pod patronací nezávislého labelu Ninja Tune. Toto vydavatelství v Londýně založili v roce 1990 dva DJové a elektroničtí průkopníci s myšlenkou pomáhat nekomerčním muzikantům převážně elektronické hudby, kteří přicházeli s novými progresivními postupy v žánrech jako trip hop, hip hop, nu jazz, drum and bass a chillout. Jono McCleery je svým zaměřením v podobné společnosti spíše výjimkou, na druhou stranu platí, že často propagované crossoverové tendence hranice mezi žánry postupně rozpouštějí a písničkář Jono McCleery to na labelu Ninja Tune více či méně potvrzuje. Stejně jako jeho filozofie je i There Is otevřené řadě vlivů a myšlenek. Kromě toho je ale i krásně, důmyslně vystavěné a posluchači, který se do něj ponoří, přináší nový, málo očekávaný a ne vždy jednoduše čitelný hudební zážitek. Hudbu na albu značí temná smyslovost. Jedná se o melancholický esej o vztazích, ve kterých se znovu objevují pochybnosti a úzkost. Hluboká psychologická sonda vyvážená otevřeností je programově intimní, nekomerční a nelaciná. Snad právě proto vyčnívá a přežívá tváří v tvář blyštivě až lascivně oděné popové hudbě. Jono McCleery si je ale plně vědom podstaty svého sdělení a neméně výrazově bohatá a dostatečně narativní je i jeho forma. Hlasový projev londýnského zpěváka je duchaplný a náležitě sleduje obsah výpovědi. Hlavní hudební linii napomáhají na výrazu minimalistické elektronické vstupy a zvukové modulace. Výsledkem je zvláštní mix přístupů, ve kterých se snoubí písničkářská jednoduchost se záludnou expresivitou a působivým a propracovaným podkladem. To vše činí z poslechu Jona McCleeryho unikátní, neprostý a objevný hudební zážitek. Aktuální album There Is je hlubokou studnicí hudebních inspirací interpreta. Jeho obsah je popisován jako Miles Davis, Massive Attack, John Martyn, Fink a Radiohead, to vše zabalené v jednom nádherně produkovaném albu, o kterém se někteří kritici vyjadřovali jako o z lásky zplozeném dítěti. Jonova hudba je nadčasová. Odráží minulost, přítomnost a budoucnost v jediném okamžiku. Poslech McCleeryho posledního alba There Is je velice objevný a potvrzuje progresivnost labelu Ninja Tune

14 1. festivalový týden 26. září pátek 26. září, 19:00 h. Česká Lípa, bazilika Všech svatých Bernhard Marx varhany Program se však věnuje i varhanním skladbám předbachovské éry. Tu zastupují renesanční tance nebo monumentální a výrazově bohaté dílo Diederika Buxtehudeho. Tento skladatel působil jako varhaník v Lübecku a ovlivnil celou následující generaci skladatelů včetně Bacha samotného. Ten se za ním údajně vydal pěšky v roce 1705, aby se s věhlasným mistrem setkal a slyšel ho hrát. Nakonec si Bach svůj pobyt v Lübecku prodloužil na tři měsíce, během kterých mu byl Buxtehude učitelem. Pobachovská část programu je reprezentována synem geniálního skladatele Carlem Philippem Emanuelem Bachem. I on je autorem velkého množství chrámových skladeb a oratorií, zároveň ale napsal řadu orchestrálních symfonií, klavírních sonát a smyčcových kvartetů. V jeho hudební logice je již patrný odklon od barokních forem a snaha o nacházení estetiky v racionalismu. Novátorským varhaníkem byl také Vincenzo Petrali, který se snažil provést reformu sakrální hudby. Chrámová hudba v Itálii tehdy začala splývat s hudbou operní a Petrali a jeho souputníci jí chtěli navrátit její duchovní poslání. Naproti tomu švýcarské ženské skladatelky Elsbeth Forrer a Anna Katharina Winteler v 18. a 19. století prokázaly, že na varhany se dají hrát i tehdy populární lidové tance a motivy. Výsledkem jejich tvorby jsou varhanní polky, pochody a sváteční písně. Anonymi: Tänze der Renaissance Diederik Buxtehude (ca ): Praeludium, zwei Fugen, Ciacona g-moll, BuxWV 148 Johann Sebastian Bach ( ): Praeludium Es Dur, BWV 552/1 Kyrie, Gott Vater in Ewigkeit, BWV 672 Christe, aller Welt Trost, BWV 673 Kyrie, Gott heiliger Geist, BWV 674 Fuge Es Dur, BWV 552/2 Barokní prostory českolipské baziliky Všech svatých znovu rozezní zvuk varhan, který jim tolik sluší. Prováděná hudba však barokní rozměr bezpečně přesáhne. Německý varhaník Bernhard Marx uvede program od renesance po 19. století. Varhanní koncerty jsou silně spojeny s postavou mistra všech mistrů Johanna Sebastiana Carl Philipp Emanuel Bach ( ): Sonate III F-Dur, Wq 70,3 Adagio per il Organo d-moll Vincenzo Petrali ( ): Pastorale per l Elevazione Versetto per il Gloria Elsbeth Forrer ( ): Marsch in Es Dur (1855) Anna Katharina Winteler ( ): Alpenrosen-Bolka am Bühl Bacha a jeho dílo ve varhanním exkurzu chybět nemůže. Bachovská hudební literatura je nesmírně obsáhlá a nabízí buď v originálním předepsání, nebo v úpravách dostatek studijního materiálu pro mnoho nástrojů. Jeho klávesový odkaz je však nejzásadnější a i laikům nejznámější. Varhanní mistr Bernhard Marx je muzikantem, u kterého se spojuje bohatá instrumentální praxe s pečlivým přístupem k práci s hudebními prameny a muzikologickými poznatky. V obou směrech se profiloval už od svých studií, kdy souběžně studoval hru na nástroj a hudební vědu. Po frekventování německých hudebních vysokých škol ve Freiburgu a v Saarbrückenu se stal stipendistou v oboru hry na varhany a opět i hudební vědy na pařížské Sorbonně. Své vzdělání si rozšířil na mistrovských kursech u A. Heilera ve Vídni a u L. F. Tagliaviniho v Bologně. Od roku 1979 potom sám začal působit jako profesor varhan, dějin církevní hudby a varhanní literatury na Vysoké škole církevní hudby v Rottenburgu. Jeho koncerty jsou ceněny pro virtuózní interpretaci, jejíž autentičnost podtrhuje důkladná muzikologická příprava hraného materiálu. Jeho ruce poznaly varhany kostelů na několika světadílech a nahrál úctyhodné množství hudebních nosičů. Kromě zmíněných aktivit pracuje Bernhard Marx dlouhá léta také jako inspektor kostelních varhan Freiburské diecéze a již od roku 1972 je titulárním varhaníkem kostela sv. Jana ve Freiburgu. V roce 1997 se stal uměleckým ředitelem festivalu duchovní hudby v Dómu v St. Blasien a následně taktéž jeho titulárním varhaníkem

15 1. festivalový týden 27. září sobota 27. září, h. Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Clarinet Factory charakterizují. Ve skladbách jako B-A-C-H, Out of Home, Skleněná nebo Vltava se čtyři (nejen) klarinetisté nechali inspirovat velikány hudební minulosti. Birdsong, Startrack nebo Arround a point jsou naopak zvukovými abstrakcemi, částečně improvizovanými a vždy reagujícími na atmosféru daného koncertního prostoru a odezvu publika. Zcela jinou kapitolu tvoří písně. Hoří pole lán je emotivní inspirací sahající k dávným kořenům hudby, L Amour prostě sděluje ve svém francouzském textu potřebu lidské lásky, Hikari připomíná vzdálené světy. Zcela specifickou součástí koncertů souboru Clarinet Factory je důraz na práci s publikem. To se již tradičně zapojuje do spoluvytváření skladeb, jako je v dnešním případě titulní Dobrá meditace a Do Not Stress. Posluchači budou mít rovněž možnost být svědky premiéry improvizace na samotný Svatováclavský chorál. SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT DOBRÁ MEDITACE Clarinet Factory Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl, Petr Valášek STARTRACK B-A-C-H improvizace na svatováclavský chorál BIRD SONG AROUND A POINT HOŘÍ POLE LÁN SKLENĚNÁ Multižánrový soubor Clarinet Factory čerpá ve své inspiraci z nejrůznějších žánrů, ale také z odkazu klasické hudby a jejích velikánů a z duchovní tradice této hudby. V programu Dobrá meditace, který soubor připravil k příležitosti svátku sv. Václava, se snoubí duchovní rozměr s přesahem do žánru, jakými jsou třeba minimalismus, lidová a etnická hudba. Hudebníci pronikají DOBRÁ MEDITACE OUT OF HOME VLTAVA HIKARI L AMOUR DO NOT STRESS do soudobých směrů jak z oblasti vážné hudby, tak jazzu nebo jiných neklasických hudebních odvětví. Skladby Clarinet Factory často vychází ze společných improvizací, ze vzájemného duševního a duchovního souznění. Bohatství zvuků, i takových, které by posluchač nečekal, imitace jiných nástrojů a využití zpěvu a lidského hlasu a hra bez not to jsou neodmyslitelné znaky, jež soubor Počátky čtyřčlenného hudebního tělesa Clarinet Factory, které letos slaví dvacet let na scéně, se vážou k době studií všech členů na pražském AMU. Tehdy ještě pod názvem České klarinetové kvarteto byla doménou čtveřice Jindřich Pavliš, Vojtěch Nýdl, Luděk Boura a Petr Pepíno Valášek především interpretace klasiky a jazzu. Od pouhé interpretace se ale Clarinet Factory brzy posunuli k experimentům napříč hudebními žánry, od aranžování ke komponování, k touze hudbou sdělovat a komunikovat nezávisle na žánrech či generační příslušnosti. To vše je patrné jak na dosud vydaných čtyřech řadových albech Clarinet Factory (Echoes from Stone /2003/, Polyphony /2005/, Out of Home /2010/ a Echoes of Colors /2010/), tak z jejich pozoruhodného společného projektu s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou Eternal Seekers (2008), ale i v rámci řady site-specific vystoupení, která realizují ve spolupráci s intermediálním umělcem Petrem Niklem a legendárním perkusionistou Alanem Vitoušem, jenž je už několik let pravidelným spolupracovníkem a hostem koncertů Clarinet Factory. Kromě výše zmíněných Clarinet Factory během své dosavadní kariéry spolupracovali také s Bobby McFerrinem, Janou Koubkovou, Filharmonií Brno, Pražskou komorní filharmonií, Radkou Fišerovou či Jardou Traband Svobodou. Mezi další milníky v kariéře Clarinet Factory pak patří hudba k filmům Hidden Things nebo Rodina je základ státu, vítězství v prestižní soutěži International Songwriting Competition v americkém Nashvillu se skladbou Orlík v roce 2005 či hraní na festivalech Struny podzimu, Colours of Ostrava, pražském Mezinárodním jazzovém festivalu nebo na Jazzlent Maribor (Slo), Jazz Peak Sofia (BG), Mitte Europa (D), Inalfa festival (NL) a dalších. Samostatnou (a zároveň nejnovější) kapitolou příběhu Clarinet Factory je letošní výjimečné bilanční dvojalbum Worx and Reworx. To nejenže mapuje dosavadní tvorbu Clarinet Factory pomyslným best of, ale obsahuje také dvanáct remixů best of skladeb od předních osobností zahraniční i tuzemské elektronické a experimentální hudební scény jako Hidden Orchestra, Sylvain Chauveau, Christopher Willits či Floex

16 1. festivalový týden 28. září neděle 28. září, h. Jezvé, kostel sv. Vavřince SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT IN FEMINEA FORMA Ensemble Musaicum Karolina Brachman soprán, umělecká vedoucí Markéta Cukrová alt, jako host Hildegard von Bingen ( ): Karitas habundat in omnia (Antiphona) Gracia Baptista (fl. 1557): Conditor alme Caterina Assandra (po ): O dulcis amor Jesu Motetti op.2 Lucrezia Orsina Vizzana ( ): O magnum mysterium Componimenti musicali, Chiara Margarita Cozzolani (1602 ca.1677): O dulcis Jesu Concerti Sacri Barbara Strozzi (1619 po 1664), Giovanni Antonio Pandolfi Mealli (ca.1620 ca.1669) Che si puo fare Diminucje na violę da gamba, arr. Claudia Nauheim Hildegard von Bingen: O virtus sapientiae (Antiphona de Sancta Maria) Antonia Bembo (ca ca. 1715): Amor Mio Produzioni Armoniche Barbara Strozzi: L Eraclito amoroso Amor Dormiglione (examples) op.2 Francesca Campana Romana (1605 nebo ): Fanciulla vezzosa, Arie a una, due, e tre voci, Elisabeth Jacquet de la Guerre ( ): III Suita Prèlude, Allemande, Courante, Sarabande, Gavotte, Chaconne Livre de Pièces de Clavecin Lucrezia Orsina Vizzana ( ): Ornaverunt faciem templi Componimenti musicali Claudia Sessa (fl. 1613): Occhio io vissi di voi Canoro pianto di Maria Vergine sopra la faccia di Christo estinto Gracia Baptista (fl. 1557): Conditor alme Hildegard von Bingen: O eterne Deus (Antiphona) Svatováclavský večer nese podtitul In feminea forma, tedy po ženském způsobu a patří ženským skladatelkám. Ženský element byl v dějinách hudby spíše vzácným úkazem a v kolegiu skladatelů to platí dvojnásob. K hudební praxi se tak dostaly hlavně jeptišky v klášterních sborech nebo nezávislé ženy z vyšší společnosti. Předností žen skladatelek byl silný smysl pro vášnivost a modernost. Svatá Hildegarda z Bingen, jejíž dílo program rámuje, byla všestrannou osobností, kromě praktikování řeholního života a komponování se zabývala též přírodovědou, lékařstvím a byla i autorkou jednoho dramatu. Naproti tomu trojice skladatelek 17. století, Antonia Bembo, Barbara Strozzi a Francesca Campana Romana, pocházela ze světského prostředí. Bembo žila a působila v Paříži a mezi její podporovatele Ensemble Musaicum byl založen Karolinou Brachman v roce Jeho hlavním programem je interpretace vokální tvorby 16., 17. a 18. století. Kromě ní tvoří jádro ansámblu Irene Klein (viola da gamba) a Christoph Barth (loutna, theorba). Součástí poučené interpretace, které se soubor věnuje, je hraní na historické nástroje nebo jejich repliky. Pilné studium a věrnost minulým postupům však není na úkor emocí a hráčské svobody. Soubor klade důraz na barokní hudbu málo známých skladatelů. Pouští se ale i před a za hranice daného období a směle překračuje i jednotlivé žánry. Ztvárňuje s úspěchem anglickou loutnovou tvorbu, francouzské air de cour, italské a německé madrigaly či moteta. Sopranistka Karolina Brachman studovala zpěv na akademii patřil Ludvík XIV. Hudbu ponejvíce světského charakteru skládaly i Strozzi, o které žárliví současníci rozhlašovali, že je kurtizánou, a Římanka Campana, hráčka na spinet a autorka knihy árií. Elisabeth Jacquet de la Guerre náležela, stejně jako její současnice Bembo, k autorkám, které obdivoval Ludvík XIV. Je autorkou první francouzské opery napsané ženou a zároveň platí za jedinou etablovanou barokní skladatelku. Další tři autorky mají společné zaslíbení se řeholnímu životu. Boloňská jeptiška Lucrezia Orsina Vizzana byla silně ovlivněna dílem Monteverdiho. Ve stejné době žily i další dvě hudbou nadšené řádové sestry, milánská autorka duchovních skladeb Claudia Sessa a ve španělské Avile působící Gracia Baptista, autorka barokní variace na středověký motiv s názvem Conditor Alme Siderum. v polských Katovicích. Její přání věnovat se staré hudbě ji přivedlo na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem a dnes je docentkou zpěvu v Osnabrücku. Během své kariéry pracovala v mnoha německých sborech a tribut staré hudbě a rodnému Polsku vzdala účastí v seskupení Oh! Orkiestra historyczna. V roce 2009 založila Ensemble Musaicum, se kterým se věnuje převážně staré hudbě. Markéta Cukrová je jednou z nejvyhledávanějších českých pěvkyň věnujících se staré hudbě. Spolupracovala s mnoha českými i evropskými uskupeními věnujícími se hudbě středověku a baroka. V současnosti hostuje na scéně Národního divadla v Praze, kde spolupracuje s dirigenty Robertem Ginim nebo Jiřím Bělohlávkem. Na uvedení Händelovy rané opery Amadigi di Gaula v Göttingenu spolupracovala se specialistkou na barokní gestiku Sigfrid T Hooft

17 2. festivalový týden 30. září / 1. října úterý 30. září, h. Cvikov, Multifunkční kulturní centrum Sever středa 1. října, h. Nový Oldřichov, kostel Povýšení sv. Kříže Rozjímání o lásce, životě a smrti Hradišťan Jiří Pavlica umělecký vedoucí, housle a zpěv Alice Holubová zpěv David Burda klarinet, krumhorn, flétny, zpěv Milan Malina cimbál, zpěv Roman Gill viola, zpěv Milan Gablas kontrabas, zpěv Josef Fojta klávesy, perkuse Hradišťan je v povědomí zakotven jako soubor prezentující kvalitní a originální pojetí hudby čerpající z folkloru moravsko-slovenského pomezí. V různě zaměřených projektech servíruje divákovi lidový odkaz, který umí dle příležitosti obléknout do odlišných hávů. Vzniká tak osobitý crossover, ve kterém dochází ke spojení tradičního s netradičním, čili toho, co divák od cimbálové muziky čeká, s tím, co jeho dimenze vnímání podobně složených kapel přesahuje. Toto ojedinělé hudební těleso působí pod vedením Jiřího Pavlici od roku Právě díky jeho chápání významu lidové hudby se začal repertoár Hradišťanu rozrůstat o formy, které hledaly širší souvislosti s lidovou hudbou vzdálenějších kultur. Díky tomu vzrostly interpretační nároky na jednotlivé členy souboru. Již nestačilo hrát lidové písně co nejautentičtěji, byl zde také požadavek hrát je jinak. S postupem doby se primáš Jiří Pavlica začal stále více prosazovat jako hudební skladatel a jeho autorská tvorba začala být pro Hradišťan stěžejní. To vše učinilo z Hradišťanu na české scéně unikátní seskupení, které bylo pro svou kvalitu a originalitu nezaměnitelné. Díky od 90. let stále stoupající posluchačské poptávce po worldmusic pojem Hradišťan překonal hranice našeho státu a o jeho hudbu byl zájem po celém světě. Soubor koncertoval na čtyřech kontinentech, stal se hostem mnohých festivalů zaměřených na tradiční, alternativní i vážnou hudbu. Koncerty Hradišťanu často lákají různorodé publikum. Po několika úvodních kusech se publikum zpravidla spojí v celek, který Jiří Pavlica koncertem provádí a snaží se mu v repertoáru vyjít vstříc dle jeho aktuálních hudebních a pocitových potřeb. Hradišťan nepřijíždí koncerty pouze odehrát, je pro něj důležitá interakce, která z každého koncertu činí jiné představení, než bylo to předcházející. Jiří Pavlica se narodil roku Studoval muzikologii na Univerzitě Palackého v Olomouci a hru na housle na konzervatoři v Brně. Později po nabytí bohaté instrumentální praxe studoval na JAMU u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka kompozici. Jméno Jiřího Pavlici je spojeno hlavně s působením u souboru Hradišťan. Především díky jeho invenci a touze objevovat nové hudební souvislosti se Hradišťanu podařilo překlenout dramaturgický oblouk od lidové tradice až po oblast soudobé hudby. Kromě citlivého přístupu k hudbě je pro něj stejně důležitá složka textová. Velmi ceněné je v této souvislosti zhudebnění textů moravského básníka Jana Skácela. Jiří Pavlica má ale za sebou výraznou hudební činnost i mimo Hradišťan. Jeho kariéru lemují vlastní autorské projekty a četná autorství filmové a divadelní hudby. Nevyhýbá se spolupráci s velkými i komornějšími orchestry, ale naplnění mu přináší i projekty alternativní založené na mnohdy až nečekaných fúzích spojujících bez nadsázky hudbu několika kontinentů. Práce Jiřího Pavlici získala odborná ocenění, mezi kterými je cena Českého hudebního fondu, cena z mezinárodní rozhlasové soutěže Prix Bratislava, cena nezávislých novinářů Žlutá ponorka. O úspěchu jeho nahrávek mezi posluchači svědčí udělení zlatých desek za alba Ozvěny duše nebo Mys Dobré naděje a platinové desky za album O slunovratu

18

19 Pivovar Cvikov Pivo Lužických hor Jak chutná pivo ze Cvikova? Po desítkách let, kdy cvikovský pivovar pouze chátral, opět máme odpověď. V Pivovaru Cvikov se za použití tradičního výrobního postupu a pouze českých surovin mění pramenitá voda z Lužických kopců v dobré české pivo. Příslušnost k místnímu kraji odráží i ve svých názvech, které připomínají zdejší nejznámější vrchy desítka nese jméno Luž a dvanáctka Klíč. Trojici doplňuje osmička Sklář, která svlaží nejen hrdla vyprahlá z horkých sklářských provozů Ochutnejte pivo ze Cvikova.

20