Hudební historiografie

Transkript

1 Hudební historiografie Pozdní antika a evropský středověk bádání o hudbě mělo převážně spekulativní charakter a spadalo pod pojem musica (musica theorica, součást quadrivia; srv. jinde) o tom, že hudba může mít nějakou minulost a může podléhat nějakému historickému vývoji, se neuvažovalo dobové teoretické traktáty obsahovaly nanejvýše zmínky o původu hudby podle bible: hudba = výtvor a dar Boží mínila se přitom hlavně hudba vokální, hudba instrumentální byla v dobovém chápání druhořadá a méněcenná výchozí spis, podávající informace o hudbě antiky (= antického Řecka): BOETHIUS, Anicius Manlius Severinus Torquatus ( ): De institutione musica, 5 knih (viz též jinde) Počátky evropského hudebního dějepisectví 16. až 17. století a) pozdně renesanční a humanistické snažení s akcentovaným zájmem o řeckou antiku; větší roli hrály přitom výroky filozofů (PLATÓN, ARISTOTELES) než téměř neexistující nezapsané a tudíž prakticky neoživitelné antické hudební památky GALILEI, Vincenzo ( ): Dialogo della musica antica e della moderna, 1581, , nově 1934 b) úvahy více či méně zatížené pozůstatky středověkého (spekulativního) myšlení CALVISIUS, Seth ( , kantor u sv. Tomáše v Lipsku): De origine et progressu musices (= 2. díl spisu Exercitationes duae), Leipzig 1600; pokus o chronologický výklad; mnoho místa věnováno spekulacím o (božském) původu hudby, o vynálezcích hudby a jejích jednotlivých druhů apod. PRAETORIUS, Michael ( ): Syntagma musicum, 3 svazky, Leipzig , nově 1959 v 1. svazku též historická problematika; mj. zájem o světskou hudbu včetně hudby instrumentální, o různé společenské funkce a účely hudby, o hudební nástroje apod. PRINTZ, Wolfgang Caspar ( ): Historische Beschreibung der edelen Sing- und Klingkunst, Dresden 1690 soubor biografií vynálezců hudby v chronologickém sledu obsahuje též kapitolu Der Musik Endzweck und mancherley Gebrauch 18. století větší zájem o hudební minulost související s racionalistickými (osvícenskými) myšlenkovými proudy: 1

2 a) Francie BOURDELOT, Pierre ( ); BONNET-BOURDELOT, Pierre ( , synovec předešlého); BONNET-BOURDELOT, Jacques ( 1724, bratr předešlého, dokončil a vydal celou práci): Histoire de la musique et de ses effects, 1725, nově 1966 pojednává hlavně o počátcích hudby, o hudbě hebrejské, řecké, čínské atd., i o hudbě (románské) Evropy de BLAINVILLE, Charles Henri ( , violoncellista, skladatel, učitel hudby): Histoire génerale, critique et philologique de la musique, 1767 nové hledisko: hudba má svou historii, která je hodna pozornosti kritického rozumu čili vyzvednutí hudby mezi lidskými, ne již božskými výtvory b) Německo MARPURG, Friedrich Wilhelm ( ), hudební teoretik, kritik a skladatel, ve 40. letech 18. století pobýval v Paříži (kontakty s Voltairem, d Alembertem, Rameauem), od r v Berlíně, později ředitel pruské loterie a pruský dvorní rada: Historisch-kritische Beyträge zur Aufnahme der Musik, , 5 svazků: soubor autorových novinových a čsp. článků, neboli pojednává o tehdejší soudobé hudbě; uvádí mj. též údaje o dobové hudbě v Čechách a o hudebnících českého původu c) Itálie MARTINI, Giambattista ( ), hudební teoretik, skladatel a pedagog v Bologni; psal latinsky a italsky: Storia della musica, , 3 svazky, nedokončeno, nově 1967 konzervativní učené pojetí: celý 1. svazek pojednává o hudební historii podle bible, 2. a 3. svazek o antice d) Anglie HAWKINS, John ( ): A General History of the Science and Practice of Music, 5 svazků, 1776, další vydání 1853,1875, 1963 BURNEY, Charles ( ): A General History of Music, 4 svazky, , nově 1935, Hawkins je původnější a badatelsky svědomitější; jako prvý opouští biblické legendy o původu hudby a začíná Řeckem; ve vývoji hudby rozeznává stádia vzestupu a úpadku: vrcholy hudebního vývoje jsou italský a anglický madrigal 17. století a G. F. Händel; soudobá instrumentální hudba 2. pol. 18. století znamená úpadek ( hluk bez harmonie ) Burney: vývoj (evropské) hudby přináší stálý vzestup a zdokonalování starší hudba je nedokonalá, vrchol dokonalosti a měřítko vší hudby představuje italská opera jeho doby 2

3 Začátek 19. století FORKEL, Johann Nikolaus ( ), varhaník a Musikdirektor na univerzitě v Göttingen Allgemeine Geschichte der Musik, 2 svazky, Leipzig , nově 1967 Forkel si jako prvý uvědomil některé zásadní potíže oboru, tj. na jedné straně postulát historické objektivity ( nestrannosti ) a proti němu sympatie estetického cítění, jež dává přednost hudbě jednoho stylového období před jinou pozastavuje se nad tím, jak cizí a vzdálená je současnému vkusu hudba řecká a středověká; hudba těchto minulých epoch je pro něj mrtvým jazykem oproti mínění jiných (nejmenovaných) autorů, že je mnoho druhů dokonalosti a že podle naší soudobé hudby nelze posuzovat cenu hudby jiných dob a jiných národů, usuzuje Forkel, že jedině novodobé uspořádání tónových veličin odpovídá všeobecným zásadám krásy a řádu: pro malířství, sochařství a poezii byly tyto klasické, věčně platné normy vytvořeny již v řecké antice, hudba se však ve svém vývoji opozdila [ ] spis je nedokončen; 2. svazek pojednávající o hudbě období středověku končí u roku 1550 FÉTIS, François-Joseph ( ), skladatel, interpret, teoretik, pedagog, organizátor, kritik, historik, od r ředitel Královské konzervatoře v Bruselu Biographie universelle des musiciens, 8 svazků, Brusel , 2 Paříž svazky dodatků , nově 1963 k tomuto spisu (= biografickému hudebnímu slovníku) patří rovněž Résumé philosophique à l histoire de la musique: Histoire génerale de la musique, , 8 svazků, z toho dokončeno pět výklad sahá do 15. století; snaží se o vskutku univerzální pohled na dějiny hudby; členění dle kontinentů a ras; až ve 4. svazku pojednána evropská křesťanská éra Fétisova koncepce dějin hudby: nikoliv pokrok, směřování vpřed k určitému vrcholu, ale stálé proměny; proto také může dle Fétise hudba minulých epoch přinášet i po staletích estetické uspokojení AMBROS, August Wilhelm ( ), nar. v Mýtě u Rokycan, synovec R. G. Kiesewettera (viz jinde), původně právník, studoval však i na malířské akademii v Praze a hudbu soukromě u ředitele pražské konzervatoře Fr. D. Webera; přednášel dějiny hudby na univerzitě v Praze (od r. 1869) a na konzervatoři ve Vídni (od r. 1872) Geschichte der Musik, 3 svazky, psány v Praze, vydány Breslau ; 4. svazek vydal z pozůstalosti G. Nottebohm, 5. svazek (= notové přílohy) též posmrtně základní koncepce Ambrosova výkladu je kulturně historická: byla formulována patrně pod dojmem dobových velkých prací kunsthistorických a kulturně historických; srv. zvláště BURCKHARDT, Jacob ( ) a jeho Kultur der Renaissance in Italien,

4 Ambros vychází z přesvědčení o příbuznosti jednotlivých uměleckých druhů a z představy o jednotném duchu doby, prostupujícím všechny umělecké druhy resp. kulturní výtvory příslušného období četné odkazy zvláště na paralely z výtvarných umění 1. svazek: počátky hudby + Čína, Indie, arabský svět (kompilace ze starší literatury) 2. svazek: středověký vícehlas do počátku 15. století 3. svazek: hudba období renesance v 2. a především ve 3. svazku se Ambros opírá o vlastní pramenné výzkumy z Prahy, Vídně, Mnichova a Itálie; francouzskou a anglickou problematiku pojednává převážně podle starší literatury Poslední třetina 19. století je ve znamení pozitivismu viz jinde hlavní zásady pozitivistické vědy: od spekulací (velkých filozofických koncepcí) k faktům; metodičnost a systematičnost výzkumu rozvoj institucionální základny bádání ustavení národních vědeckých institucí v historických disciplínách důraz na heuristiku, ediční činnost, bibliografii od souborných pojednání ke specializovaným úkolům, k detailnímu monografickému studiu důsledky pro hudební historiografii: pozvednutí její prestiže, uznání její vědeckosti, pozvednutí do centra hudebněvědného bádání osobnosti a díla: a) významné ediční počiny (viz též jinde) Publications of the Musical Antiquarian Society, London Trésor musical, Brusel Lira sacro-hispana, Madrid 1869nn. Publikationen älterer praktischer und theoretischer Musikwerke (= stol.), Berlin Leipzig Monumenta musicae sacrae in Polonia, Posen/Poznaň The Old English Edition, London Denkmäler deutscher Tonkunst (DDT), Leipzig , Denkmäler der Tonkunst in Österreich (DDT), Wien , Denkmäler der Tonkunst in Bayern (DdTB), Leipzig Augsburg Les Maîtres musiciens de la renaissance française, Paris L arte musicale in Italia, Milano národní edice nizozemská, dánská aj. souborná vydání děl J. S. Bacha a G. F. Händela, atd. 4

5 b) bibliografie a heuristika (viz též jinde) EITNER, Robert ( ) založil Gesellschaft für Musikforschung (1869); její časopis Monatshefte für Musikgeschichte vycházel v letech (nově 1962) jako první specializovaný hudebně historický časopis hlavní dílo: Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts, 10 sv předtím ještě: Verzeichnis neuer Ausgaben alter Musikwerke... bis zum Jahre 1800, 1871 další významné bibliografie z této doby: soupisy hudebních pramenů Britského muzea (A. Hughes-Hughes: Catalogue of Manuscript Music in the British Museum, 3 sv., London , ) Pařížské národní knihovny (J. Ecorcheville: Catalogue du fonds de musique ancienne de la Bibliothèque nationale, 8 sv., Paris, ; Washingtonské Kongresové knihovny (O. G. Th. Sonneck: Library of Congress. Music Division, Washington D.C. 1914, reprint 1969) ad. E. Vogel: Bibliographie der gedruckten weltlichen Vocalmusik Italiens aus den Jahren , Berlin 1892, [ ] c) syntetická pojednání o dějinách hudby největší badatelé tohoto období ( zakladatelé oboru ) sice těží z nejlepších stránek a vymožeností pozitivistické vědy, zároveň však překračují pozitivistické hranice a směřují opět k velkým syntézám RIEMANN, Hugo ( ) hudební historiografie je pro něj součástí systému hudební vědy (celá hudební věda je postavena na nový, moderní, vědecký základ; viz jinde) ústřední problém celé hudební historiografie = problém hodnocení hudebně historických zjevů, neboli vztah historického poznání a estetického hodnocení (viz též jinde) Riemann řeší tento problém příklonem k určitému souboru hodnotících měřítek a předpokladů, které jsou odvozeny z určité (prostorově i časově omezené) etapy vývoje hudby, které však jsou absolutizovány a prohlášeny (resp. považovány vskrytu) za nadčasově platné zatímco ve starším stádiu vývoje hudební historiografie (= v 18. století, viz výše) to byly většinou estetické a vkusové normy současnosti, jde nyní, na konci 19. století, o absolutizování norem (nedávné) minulosti, tj. hudby klasického období: norem, které platí pro melodiku, rytmiku, metrum (metrickou výstavbu), harmonii i hudební formu tato normativnost přitom zajišťuje vnitřní logiku Riemannova systému: 5

6 v oblasti hudební teorie dovršuje Riemann funkční harmonii a vytváří systém rytmiky a metriky zákonitosti hudebního utváření klasické hudby považuje za přirozené k tomu přistupuje akcentovaný nacionalismus éry čerstvě sjednoceného vilémovského Německa, který vede k nadřazování německé hudby: dějiny hudby 19. století jsou pro Riemanna dějinami hudby německé s přihlédnutím k hudbě některých jiných národů (...) stěžejní hudebně historická díla: Über das musikalische Hören, Leipzig 1873 Geschichte der Musiktheorie im IX. XIX. Jahrhundert, Leipzig 1918, (dnes již překonané, ale dosud jediné zpracování tématu z pera jediného autora) Geschichte der Musik seit Beethoven, Leipzig 1901 (obsahuje ony výše zmíněné negativní rysy; srv. též Dahlhaus, Grundlagen der Musikgeschichte, 1977) Handbuch der Musikgeschichte, 5 svazků, Leipzig , znovu základní znaky Riemannova hudebně historického výkladu: evropocentrismus přepis starší hudby (např. chorálu) v novodobém taktu a metru metrická interpretace/frázování podle vlastních zásad rytmiky a metriky funkční harmonie představa o historicky konstantní/neměnné povaze hudebního slyšení filologické studium pramenů poznávání staré hudby ve znějící podobě (Collegium musicum) vyzvednutí mannheimské školy (atd.) ADLER, Guido ( ) klade hudebně historický výzkum na spolehlivé metodologické základy ve svém výkladu dějin hudby/chápání hudební historiografie se snaží zredukovat podíl subjektivního faktoru: odstranit zmatek hodnotících soudů (subjektivní faktor v hudbě je v Adlerově pojetí předmětem hudební psychologie) hudební historiografie nezkoumá hudební krásno v hudebním umění, ale poznává vývojový proces hudby v dílech a tvůrcích; vycházejíc od jednotlivého díla má objasnit vazby, jimiž je spjato s minulostí i budoucností a které umožňují určit je jakožto produkt své doby, místa vzniku, určitého autora a příslušné školy; má vykázat vlivy, které se prosazují zvnitřku navenek, a má postihnout svébytnost každého uměleckého díla (= Methode der Musikgeschichte, 1919) ústřední kategorií hudební historiografie je pojem styl: otázky stylu jsou sublimátem všech teoretických a historických zkoumání a poznatků; styl je měřítkem, jímž má být vše v uměleckém díle měřeno a posuzováno (= Der Stil in der Musik, 1911) základní rysy Adlerova konceptu: zprostředkování mezi estetikou a historií, tj. zkoumáním jednotlivých izolovaných děl x zkoumáním vývojových souvislostí (= souvislostí vývoje stylu) 6

7 zkoumání různých vrstev hudební kultury: od vrcholných děl až po ústní tradici lidu (nebo naopak) styl epochy Handbuch der Musikgeschichte, Berlin 1924, , : psán v intencích Methode der Musikgeschichte, kolektivní dílo 47 spoluautorů z různých zemí oproti stejnojmennému spisu Riemannovu (viz výše) je výklad stručnější, ale má širší záběr: těžiště sice zůstává v evropské problematice, ale pole historiografického zkoumání se rozšiřuje o hudbu přírodních a orientálních kulturních národů (R. Lach) o židovský chrámový zpěv (Z. Idelssohn) o byzantskou chrámovou hudbu (E. Wellesz) o ruskou hudbu (O. Riesemann) (atd.) evropský vývoj je členěn do tří velkých kapitol, odpovídajících Adlerově stylové periodizaci dějin evropské hudby, a pojednán je po hudebních druzích závěrečná kapitola o moderní hudbě je pak rozdělena podle národních celků G. Adler byl mj. vynikající organizátor a editor posunul hudebně historické bádání zvláště ve smyslu celistvé koncepce na úroveň, po níž následovala opět jistá stagnace: soustředění úsilí na monografický výzkum, zatímco celková zpracování dějin hudby jsou víceméně eklektická a kompilativní KRETZSCHMAR, Hermann ( ) nar. v Olbernhau (Krušné hory), pocházel ze staré kantorské a varhanické rodiny, studoval na univerzitě v Lipsku hudební vědu, historii a klasickou filologii, vedle toho též na konzervatoři r promoval a stal se profesorem na lipské konzervatoři, 1877 Musikdirektor na univerzitě a pak ve městě Rostocku opět v Lipsku jako Musikdirektor a profesor dějin hudby, pak v Berlíně jako ordinarius na nově zřízené stolici hudby a ředitel Musikhochschule (kromě jiných funkcí a oficiálních vyznamenání) příznačný rys jeho činnosti: v kontextu novější německé hudební vědy nezvykle těsné spojení teorie a praxe ( popularizace ) Führer durch den Konzertsaal I. Sinfonie und Suite, 1887 II. Vokalmusik 1. Kirchliche Werke 2. Oratorien und weltliche Chorwerke, 1890 III. Kammermusik (= Hans Mersmann) Einführung in die Musikgeschichte, 1920 hlavní myšlenka = dějiny hudby pracují pro estetiku, tzn. hudebně historický výzkum slouží potřebám soudobé hudební praxe [...] 7

8 další kolektivní projekty: Handbuch der Musikwissenschaft, red. Ernst BÜCKEN, léta 20. století přináší volné řazení pojednání o jednotlivých hudebně historických epochách, hudebních druzích, skladatelích; jednotlivé svazky mají nestejnou úroveň; převládá přitom duchovědné pojetí: srv. k tomu Bückenovu stať Grundfragen der Musikgeschichte als Geisteswissenschaft z roku 1927 Zeitgeist styl epochy, který se manifestuje souhlasně (analogicky) ve všech uměleckých druzích; srv. i názvy jednotlivých svazků, jejich obrazový doprovod atd. nicméně jednotlivé svazky nemají stejnou úroveň a vykazují metodický eklekticismus; duchovědný přístup se v nich mísí s kulturně historickým pojetím, adlerovská stylová metoda s psychologismem atp. Mittelalter und Renaissance: Heinrich BESSELER Barock: Robert HAAS Rokoko und Klassik: Ernst BÜCKEN 19. Jh. bis zur Moderne: Ernst BÜCKEN Moderne Musik: Hans MERSMANN Instrumentenkunde: Wilhelm HEINITZ Außereuropäische Musik: Robert LACHMANN Antike Musik: Curt SACHS Altslawische Musik: Peter PANOFF Aufführungspraxis: Robert HAAS Katholische Kirchenmusik: Otto URSPRUNG Evangelische Kirchenmusik: Friedrich BLUME k tomu monografie o skladatelích: J. S. Bach a G. F. Händel Haydn, Mozart a Beethoven Schubert a Weber Bruckner, Wagner, Verdi R. Strauss, M. Reger ad. The Oxford History of Music: rovněž kolektivní pojednání 1. vydání , 6 sv., red. Sir Henry HADOW sv. 1 2, tj. středověk a renesance (až do r. 1600) napsal 1 autor (H. E. Wooldridge) sv. 3 6 napsali čtyři autoři (= každý jeden) 2. vydání , 7 sv., větší počet autorů 3. vydání = The New Oxford History of Music, 1954nn.: I Ancient & Oriental Music, 1957, 1960, 1975, přeprac II Early Medieval Music up to 1300, 1954, 1955, 1961, nově 1990 III Ars Nova and the Renaissance , 1960 IV The Age of Humanism ,

9 V Opera and Church Music , 1975 VI Concert Music , 1986 VII The Age of Enlightement , 1973 VIII The Age of Beethoven , poprvé 1982 IX Romanticism , poprvé 1990 X The Modern Age , série Nortonova nakladatelství (Norton Music History Series stará), 1940nn.: plánováno 7 svazků o jednotlivých hudebně historických epochách, svazek 5 o období klasicismu nevyšel (nebyl napsán) Curt SACHS: The Rise of Music in the Ancient World, 1943 Gustav REESE: Music in the Middle Ages, 1941 TÝŽ: Music in the Renaissance, 1954 Manfred BUKOFZER: Music in the Baroque Era, 1947, slovenský překlad 1986 Alfred EINSTEIN: Music in the Romantic Era, 1947; svazek přeložen do němčiny, francouzštiny, polštiny, slovenštiny William W. AUSTIN: Music in the 20th Century, 1966 Neues Handbuch der Musikwissenschaft, red. Carl DAHLHAUS, 1980nn.: neomezuje se pouze na dějiny evropské hudby, ale zahrnuje i svazky věnované mimoevropské hudbě, lidové hudbě, systematické hudební vědě ad. k tomu srv. Carl DAHLHAUS: Grundlagen der Musikgeschichte, Köln ) Altertum: Albrecht RIETHMÜLLER, Frieder ZAMINER 2) Mittelalter: Hartmut MÖLLER, Rudolf STEPHAN 3) Jh., 2 sv.: Ludwig FINSCHER 4) 17. Jh.: Werner BRAUN 5) 18. Jh.: Carl DAHLHAUS a kol. 6) 19. Jh.: Carl DAHLHAUS, 1980, , angl ) 20. Jh.: Hermann DANUSER 8) 9) Außereuropäische Musik: Hans OESCH 10) Systematische Musikwissenschaft: C. DAHLHAUS, Helga de la MOTTE-HABER 11) Musikalische Interpretation: H. DANUSER, C. DAHLHAUS (ed.) 12) Volks- und Popularmusik in Europa: Doris STOCKMANN 13) Register série Große Komponisten und ihre Zeit doplněk k NHMW: Johann Sebastian Bach Arno FORCHERT Ludwig van Beethoven Carl DAHLHAUS Hector Berlioz Wolfgang DÖMLING Johannes Brahms Christian Martin SCHMIDT Claude Debussy Theo HIRSBRUNNER Georg Friedrich Händel Silke LEOPOLD Joseph Haydn Ludwig FINSCHER Franz Liszt Wolfgang DÖMLING Gustav Mahler Hermann DANUSER 9

10 Felix Mendelssohn Wulf KONOLD Claudio Monteverdi Silke LEOPOLD Wolfgang Amadeus Mozart Wolfgang RUF Giacomo Puccini Jürgen MAEHDER Max Reger Rainer CADENBACH Arnold Schönberg A. L. RINGER Franz Schubert Peter GÜLKE Robert Schumann Arnfried EDLER Richard Strauss Reinhold GERLACH Igor Stravinskij (Paris) Theo HIRSBRUNNER Igor Stravinskij (obecně) Volker SCHERLIESS Giuseppe Verdi Karl Leo GERHARTZ Richard Wagner Wulf KONOLD Anton Webern Reinhold GERLACH Heinrich BESSELER Max SCHNEIDER (ed.): Musikgeschichte in Bildern, Leipzig 1965nn. I. Musikethnologie II. Musik des Altertums III. Musik des Mittelalters und der Renaissance, zde mj. Bruno STÄBLEIN: Schriftbild der einstimmigen Musik 1 2; Heinrich BESSELER Peter GÜLKE: Schriftbild der mehrstimmigen Musik IV. Musik der Neuzeit práce jednoho autora: Jacques COMBARIEU: Histoire de la musique : des origins au début du XXe siècle, 3 sv. Paris Gracian ČERNUŠÁK: Dějepis hudby, sv. 1 2, Brno , Paul Henry LÁNG: Music in Western Civilization, 1941, něm. 1947; podtitul: kronika účasti hudby na vytváření západní civilizace ; pracuje opět s původně hegelovským pojmem ducha doby Jacques HANDSCHIN: Musikgeschichte im Überblick, 1948 drží se striktně hudební problematiky; odmítá představu pokroku, zlepšování hudby v průběhu jejího hudebně historického vývoje; období středověku věnuje větší prostor než 19. století Karl Heinrich WÖRNER: Geschichte der Musik, 1955 a četná další vydání příručka pro studující hudební vědy Donald J. GROUT: A History of Western Music, 1960, ; dtto Claude PALISCA (ed.): Norton Anthology of Western Music, 2 sv., 1980: notová antologie ke knize D. J. Grouta 10

11 Ulrich MICHELS: dtv-atlas zur Musik, 2 sv. München-Kassel 1977, četná další vydání a četné překlady česká verze: Encyklopedický atlas hudby, Praha 2000 Gerald ABRAHAM: The Concise Oxford History of Music, Oxford University Press 1985 slovenský překlad: Stručné dejiny hudby, Bratislava 2003 Hans Heinrich EGGEBRECHT: Musik im Abendland. Prozesse und Stationen vom Mittelalter bis zur Gegenwart, München-Zürich 1991 d) monografické studium tj. výklad určitého hudebně historického problému, hudebně historického období, vývoje jednotlivých hudebních druhů apod. vzniká z potřeby dělby práce (neboli specializace) na poli hudebně historického bádání prvé práce tohoto typu se objevují ojediněle již v 18. století GERBERT, Martin ( ) opat benediktinského kláštera sv. Blažeje (St. Blasien) edice Scriptores ecclesiastici de musica sacra potissimum, 3 svazky, St. Blasien 1784 (srv. dále) pojednání De cantu et musica sacra a prima ecclesiae aetate usque ad praesens tempus, 1779, nově 1968 polemika proti dobové chrámové praxi, plné světských prvků de ARTEAGA, Esteban ( ) původem Španěl, z podnětu Padre Martiniho (viz) zpracoval Rivoluzioni del teatro musicale italiano, dalla sua origine fino al presente, 2 svazky, Bologna , 2 Venezia 1785, německý překlad J. N. Forkel, 1789 pojednává hlavně o vztahu poezie a hudby v opeře a o dobových francouzskoitalských žurnalistických a estetických polemikách práce zaměřena na současnost, o 17. století píše jen málo v 19. století se monografické studium týkalo hlavně staré hudby (středověk, chrámová hudba, chorál) ne bez souvislosti s vlnou historismu a snah o obrodu chrámové hudby Německo a Rakousko: THIBAUT, Anton Friedrich Justus ( ) Über die Reinheit der Tonkunst, Heidelberg 1825, , , anglicky 1877 ideál chrámové hudby spatřuje v hudbě G. P. da Palestiny 11

12 KIESEWETTER, Rafael Georg ( ) nar. v Holešově na Moravě, strýc A. W. Ambrose (viz); psal zejména studie o notaci a o interpretační praxi staré hudby stěžejní pojednání: Die Verdienste der Niederländer um die Tonkunst, Amsterodam 1828 vítězná práce v soutěži, vypsané Královským nizozemským institutem věd; pro evropskou muzikologii objevila tzv. nizozemské skladatelské školy Francie a Belgie: de COUSSEMAKER, Edmond ( ) v kompozici žák A. Rejchy edice Scriptorum de musica medii aevi nova series, Paris ; pokračování edice Gerbertovy (viz výše) Drames liturgiques du moyen age, Paris 1860 Œuvres complètes du trouvère Adam de la Halle (poésie et musique), Paris 1872 Histoire de l harmonie au moyen âge, Paris 1852 prvé monografické pojednání o středověké hudbě kromě chorálu GEVAERT, François August ( ) Belgičan, Fétisův nástupce ve funkci ředitele bruselské konzervatoře; jeho učebnice instrumentace byla přeložena do němčiny, angličtiny, ruštiny aj. Histoire et théorie de la musique de l antiquité, 2 svazky, Ghent ; dějiny hudby v kontextu kulturní historie Les origins du chant liturgique de l église latine, Ghent 1890, něm. překlad Hugo Riemann 1891 La Mélopée antique dans le chant de l Eglise latine, Ghent ; proti předchozím názorům prokazuje tradici latinského chorálu již před papežem Gregorem I. Velikým výzkum (gregoriánského) chorálu: poprvé institucionálně zakotven na církevní (klášterní) půdě benediktini ze Solesmes: v letech realizoval opat Dom P. GUÉRANGER ideu obnovy klášterního života podle středověkých vzorů (NB: historismus, restaurace; viz výše) včetně pokusu o obnovu autentické chorální tradice, nezkreslené mladšími reformami Dom Joseph POTHIER ( ) Les mélodies grégoriennes, d après la tradition, Solesmes 1881, 3 Tournai 1890, německy 1881, italsky 1890 edice pramenů (Dom Joseph Pothier, Dom André Mocquereau ad.): Liber Gradualis...juxta antiquorum codicum...fidem restitutus in usum congregationis Benedictinae Galliarum, Solesmes 1895 po delších diskusích a kontroverzích kdy se mj. objevila konkurenční verze vydaná v Regensburgu dle zcela odlišných zásad i pramenů se stal podle instrukce papeže Pia X. Motu proprio z roku 1903 základem pro tzv. Editio Vaticana Liber antiphonarius pro vesperis et completorio, Solesmes 1891 Liber usualis missae et officii, Solesmes

13 PALÉOGRAPHIE MUSICALE Solesmes-Tournai 1889nn., 19 svazků ve dvou řadách faksimilované přetisky hlavních chorálních rukopisů dle liturgie gregoriánské, ambrosiánské, mozarabské a galikánské biografie: téměř ve stejné době resp. o málo později se potkáváme s jiným výrazným odvětvím monografického studia hudební minulosti (dějin hudby), s biografistikou (neboli s biografiemi slavných představitelů hudebního umění), patřící potom nadlouho k velmi rozšířeným oblastem bádání i k velmi populárnímu typu hudebně historického pojednání tak jako hudebně historický výzkum (resp. odborný zájem o hudební minulost) je ve svém celku podnícen a podmíněn historismem jenž je určitým typem společenského vědomí či ideologie, tak v případě biografistiky hraje roli kult originálního génia, uctívání velkých osobností, výklad dějin jakožto Heroengeschichte, nastupující již v 18. století a typický pro století devatenácté v hudbě pak přistupuje představa tvorby jakožto bezprostředního výrazu či odrazu skladatelovy (privátní) existence: hudební díla jsou chápána jakožto úryvky znějící biografie, jejich pochopení není možné bez poznání individuálních osudů tvůrce; v žádném jiném druhu umění se toto pojetí tak silně neprosadilo průkopnické dílo: FORKEL, Johann Nikolaus (viz výše) Über Johann Sebastian Bachs Leben, Kunst und Kunstwerke, Leipzig 1802 J. S. Bach představoval pro Forkela jak známo vrchol veškerého hudebního vývoje též R.G. KIESEWETTER (srv. výše) člení svoji práci Geschichte der europäischabendländischen oder unserer heutigen Musik. Darstellung ihres Ursprunges, ihres Wachsthumes und ihrer stufenweiser Entwicklung, Leipzig 1834, , angl podle významných osobností, které v daném historickém období (století) působily další významné biografie z tohoto období: BAINI, Giuseppe ( ) římský duchovní, skladatel a hudební spisovatel, synovec skladatele Lorenzo Bainiho Memorie storio-critiche della vita e delle opere di Giovanni Pierluigi da Palestrina, Roma 1828, něm. zkráceně Breslau 1832 čerpá z jinak nepřístupných vatikánských archivních fondů von WINTERFELD, Karl ( Berlin) J. P. von Palestrina, seine Werke und deren Bedeutung für die Tonkunst, Breslau 1828 Johannes Gabrieli und sein Zeitalter, 2 svazky + 1 svazek hudebních příkladů, Breslau 1834 JAHN, Otto ( ) Wolfgang Amadeus Mozart, 4 sv. Leipzig , a další vydání 13

14 4 přeprac. Hermann Abert, Leipzig , znovu standardní biografie typu život a dílo : vylíčení životních osudů skladatele a rysů jeho osobnosti, výčet děl a jejich charakteristika, zařazení do dobového vývoje, historický a sociální kontext CHRYSANDER, Friedrich ( ) Georg Friedrich Händel, 3 sv. Leipzig , znovu 1919, 1966; nedokonč., sahá k roku 1740 podmínkou pro napsání umělecké biografie je znalost díla příslušného skladatele, proto dal Chrysander nakonec přednost přípravě a uskutečnění souborného vydání díla G. F. Händela (viz jinde) SPITTA, Philipp ( ) Johann Sebastian Bach, 2 sv., Leipzig 1872, 1880, vedle životopisu podrobná analýza tvorby i rozsáhlá dokumentace J. S. Bach jako vrchol německého hudebního vývoje (jeho jediným důstojným předchůdcem je Heinrich Schütz kterého pro dějiny německé hudby objevil Winterfeld v rámci své práce o G. Gabrielim viz), jako ztělesněný hudební génius německého národa a nejmocnější hrdina německé reformace a jako jednoznačně náboženský skladatel POHL, Carl Ferdinand ( ) Joseph Haydn, 1. díl (= 2 sv.), Leipzig 1878, 1882 THAYER, Alexander W. ( ) Ludwig van Beethoven, v původní anglické verzi pouze životopis německý překlad a revize Hermann Deiters, (sv. 1 3), a Hugo Riemann, (sv. 4 5) KALBECK, Max ( ) Johannes Brahms, 4 sv., Berlin , , nově 1976 monumentální biografie z pera současníka, založená zčásti na autorových vzpomínkách a na ústních sděleních skladatele [ ] v současnosti patří biografie skladatelů spíše do sféry popularizace a beletrie vědecký nárok splňuje typ tzv. dokumentární biografie: DEUTSCH, Otto Erich ( ) Franz Schubert. Die Dokumente seines Lebens und Schaffens II/1: Die Dokumente seines Lebens, München 1914, 2 rozš II/2: Die Erinnerungen seiner Freunde, Leipzig 1957, , angl III: Sein Leben in Bildern, München 1913 anglické rozšířené vydání: Schubert. A Documentary Biography, New York London 1947, reprint 1977 Mozart. Die Dokumente seines Lebens (= doplněk k Neue Mozart-Ausgabe viz jinde), Kassel , angl. 1965, , dodatky

15 [ ] dějiny hudebních druhů, žánrů, forem Hermann KRETZSCHMAR (ed.): Kleine Handbücher der Musikgeschichte nach Gattungen, 14 sv., Leipzig Arnold SCHERING: Geschichte des Instrumentalkonzerts, 1905, , Geschichte des Oratoriums, 1911 Hugo Leichtentritt: Geschichte der Motette, 1908 Hermann KRETZSCHMAR: Geschichte des neuen deutschen Liedes (1. Von Albert bis Zelter), 1911, Geschichte der Oper, 1919 (rusky 1925) Einführung in die Musikgeschichte, 1920 (srv. výše) Eugen SCHMITZ: Geschichte der Kantate und des geistlichen Konzertes (1. Geschichte der weltlichen Solokantate), 1914, Johannes WOLF: Handbuch der Notationskunde, , Hugo BOTSTIBER: Geschichte der Ouverture und der freien Orchesterformen, 1913 Georg SCHÜNEMANN: Geschichte des Dirigierens, 1913, Peter WAGNER: Geschichte der Messe (1. bis 1600), 1913, Curt SACHS: Handbuch der Musikinstrumentenkunde, 1920, Karl NEF: Geschichte der Symphonie und der Suite für Orchester, 1921 Adolf ABER: Handbuch der Musikliteratur, 1922 neboli: v tomto projektu nešlo jenom o příručky k dějinám hudebních druhů, ale i o další problémové okruhy úroveň svazků byla nevyrovnaná; některé z titulů byly vědecky přínosné a objevné, o čemž svědčí reedice problémy vyvstaly tam, kde šlo o dějiny instrumentálních druhů, střižené podle školské Formenlehre, spatřující vrchol dokonalosti v klasické sonátové formě NB: srv. dobové modely dějin hudby také s vrcholem v klasicismu další problém: pod vlivem tradiční nauky o formách (která je teorií instrumentální hudby) zůstávala u vokálních žánrů silně zanedbána problematika textu (resp. vztahu textu a hudby) další práce podobného typu: Otto KLAUWELL: Geschichte der Programmusik, Leipzig 1910 Walter GEORGII: Klaviermusik, 3 přeprac. Zürich 1956 Donald J. GROUT: A Short History of Opera, New York 1947, Ernst Hermann MEYER: English Chamber Music, London 1946, , něm. Leipzig 1958 (= marxistická práce) Alfred EINSTEIN: The Italian Madrigal, 3 sv. Princeton 1949, William S. NEWMAN: A History of the Sonata Idea, 3 sv. Chapel Hill The Sonata in the Baroque Era The Sonata in the Classic Era The Sonata since Beethoven Barry S. BROOK: La symphonie française dans la seconde moitié du XVIIIe siècle, 3 sv. Paris

16 Warren KIRKENDALE: Fuge und Fugato in der Kammermusik des Rokoko und der Klassik, Tutzing 1966, angl Sieghardt DÖHRING: Formgeschichte der Opernarie vom Ausgang des 18. bis zur Mitte des 19. Jhs., Marburg 1969 Hans ENGEL: Das Instrumentalkonzert, 2 sv., Wiesbaden Willy APEL: The History of Keyboard Music to 1700, Bloomington London 1972 Ludwig FINSCHER: Studien zur Geschichte des Streichquartetts I, Kassel 1974 Andreas BALLSTAEDT Tobias WIDMAIER: Salonmusik, Wiesbaden Stuttgart 1989 Anselm GERHARD: Die Verstädterung der Oper. Paris und das Musiktheater des 19. Jahrhunderts, Stuttgart Weimar 1992 národní hudební dějiny, dějiny podle epoch (srv. též výše) Gustav SCHILLING (1803 Hannover 1881 USA) Geschichte der heutigen oder modernen Musik, Karlsruhe 1841 Adolf Bernhard MARX (srv. výše) Die Musik des 19. Jahrhunderts und ihre Pflege, Leipzig 1855 Franz BRENDEL ( ) Geschichte der Musik in Italien, Deutschland und Frankreich, Leipzig 1852 (a četná další vydání) Hugo RIEMANN: Geschichte der Musik seit Beethoven, Leipzig 1901 Georg KNEPLER: Musikgeschichte des XIX. Jahrhunderts, 2 sv., Berlin 1961 Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts, Regensburg 1965nn. Rudolf FLOTZINGER Gernot GRUBER (ed.): Musikgeschichte Österreichs, 2 sv., Graz Wien Köln Dejiny hudobnej kultúry na Slovensku: Richard RYBARIČ: I. Stredovek, renesancia, barok, Bratislava 1984 Darina MÚDRA: II. Klasicizmus, Bratislava 1993 dějiny hudebních stylů, institucí apod. Thrasybulos GEORGIADES: Musik und Sprache. Das Werden der abendländischen Musik dargestellt an der Vertonung der Messe, Berlin 1954 Walter WIORA: Europäische Volksmusik und abendländische Tonkunst, Kassel 1957 Walter SALMEN: Der fahrende Musiker im europäischen Mittelalter, Kassel 1960 Stefania ŁOBACZEWSKA: Style muzyczne, 2 sv., Kraków Richard L. CROCKER: A History of Musical Style, New York 1966, Hans Heinrich EGGEBRECHT (ed.): Handwörterbuch der musikalischen Terminologie, Wiesbaden 1965nn. Peter GÜLKE: Mönche, Bürger, Minnesänger. Musik in der Gesellschaft des europäischen Mittelalters, Leipzig 1975 Freia HOFFMANN: Instrument und Körper. Die musizierende Frau in der bürgerlichen Kultur, Frankfurt a.m. Leipzig

17 česká hudba a) souborná pojednání: Johann RITTERSBERG: Die Tonkunst in Böhmen von den ältesten bis auf die gegenwärtigen Zeiten, in: Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst, 1824/1825 Josef Leopold ZVONAŘ [Zř]: Dějiny české hudby, in: Riegrův slovník naučný, 2. díl, Praha 1862, s Christian d ELVERT: Geschichte der Musik in Mähren un Österreichischen Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine böhmische und österreichische Geschichte, Brünn 1873 Josef SRB-DEBRNOV: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891 Otakar HOSTINSKÝ: Hudba v Čechách. Nástin dějepisný, Praha 1900 Zdeněk NEJEDLÝ: Dějiny české hudby, Praha 1903 Richard BATKA: Musik in Böhmen, Berlin 1906 Jaromír BORECKÝ: Stručný přehled dějin české hudby. Dodatek k Riemannovu Katechismu dějin hudby, Praha 1906, 2 opraveno a rozšířeno 1928 Jan BRANBERGER: Stručné dějiny československé hudby od nejstarších do nejnovějších dob, Praha 1933 Hudba v Československu, in: Československá vlastivěda, sv. 8, Umění, Praha 1935, s Jan RACEK: Česká hudba od nejstarších dob do počátku 19. století, Praha Brno 1949, Richard QUOIKA: Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Berlin 1956 Igor BELZA: Istorija češskoj muzykalnoj kultury, Moskva 1959 Karl Michael KOMMA: Das böhmische Musikantentum, Kassel 1960 Robert SMETANA (ed.): Československá vlastivěda, díl IX, Umění, sv. 3, Hudba, Praha 1971 Tomislav VOLEK Stanislav JAREŠ: Dějiny české hudby v obrazech. Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla, Praha 1977 Vladimír LÉBL a kol.: Hudba v českých dějinách, Praha 1983, b) jednotlivé epochy a hudební druhy: Christian d ELVERT: Geschichte des Theaters in Mähren und Österr.-Schlesien, Brünn 1873 Oscar TEUBER: Geschichte des Prager Theaters: von den Anfängen bis auf die neueste Zeit, 3 sv. Praha Karel KONRÁD: Dějiny posvátného zpěvu staročeského od 15. věku do zrušení literátských bratrstev, Praha 1893 Zdeněk NEJEDLÝ: Dějiny zpěvu předhusitského, Praha 1904 (= Dějiny husitského zpěvu I, Praha 1954) Počátky husitského zpěvu, Praha 1907 (= Dějiny husitského zpěvu II III, Praha ) Dějiny husitského zpěvu za válek husitských, Praha 1913 (= Dějiny husitského zpěvu IV VI), Praha Česká moderní zpěvohra po Smetanovi, Praha 1911 Opera Národního divadla do roku 1900, Praha 1935 Opera Národního divadla od roku 1900 do převratu, Praha 1936 Rudolf Freiherr von PROCHÁZKA: Das romantische Musik-Prag. Charakterbilder, Saaz (= Žatec) 1914 Der Kammermusikverein in Prag, Praha

18 Vladimír BALTHASAR: Hudba v Československé republice, Praha 1919 Vladimír HELFERT: Hudební barok na českých zámcích, Praha 1916 Hudba na jaroměřickém zámku, Praha 1924 Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti, Olomouc 1936, 2 Praha 1970 Emil AXMAN: Morava v české hudbě 19. století, Praha 1920 Richard VESELÝ: Dějiny české filharmonie v letech , Praha 1935 Otakar KAMPER: Hudební Praha 18. věku, Praha 1936 Dobroslav OREL: Hudební prvky svatováclavské, in: Svatováclavský sborník II 3, Praha 1937 Josef BARTOŠ: Prozatímní divadlo a jeho opera, Praha 1938 Jan RACEK: Italská monodie z doby raného baroku v Čechách, Olomouc 1945 Bedřich VÁCLAVEK Robert SMETANA: O české písni lidové a zlidovělé, Praha 1950 Václav HOLZKNECHT: Hudební skupina Mánesa, Praha 1968 Jaroslav SMOLKA: Česká kantáta a oratorium, Praha 1970 Kolektiv autorů: Dějiny české hudební kultury, I , II , Praha 1972 a1981 Jan KAPUSTA: Dechové kapely, pochod a František Kmoch, Praha 1974 Josef BEK: Avantgarda. Ke genezi socialistického realismu v české hudbě, Praha 1984 John TYRRELL: Czech Opera, Cambridge 1988, česky Brno Jaromír HAVLÍK: Česká symfonie , Praha 1989 František ČERNÝ (ed.): Divadlo v Kotcích, Praha 1992 c) monografie o skladatelích (viz též: tematické katalogy) Jan RACEK: Kryštof Harant z Polžic a jeho doba, 3 sv., Brno Otakar KAMPER: F. X. Brixy. K dějinám českého baroka hudebního, Praha 1926 Vladimír HELFERT: Jiří Benda I II, Brno Rudolf PEČMAN: Josef Mysliveček, Praha 1981 Jiří BERKOVEC: Jakub Jan Ryba, Jinočany 1995 Rudolf MÜLLER: Josef Proksch. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, Reichenberg (= Liberec) 1874 Ernst RYCHNOVSKY: Johann Friedrich Kittl. Ein Beitrag zur Musikgeschichte Prags, 2 sv. Praha 1904 Josef PLAVEC: František Škroup, Praha 1941 Vladimír HORÁK: František Pivoda, Brno b.r. [1970] Bedřich Smetana: Bronislav WELLEK: Friedrich Smetana, Praha 1895, František V. KREJČÍ: Bedřich Smetana, Praha 1900 Otakar HOSTINSKÝ: Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu, Praha 1901 (= soubor statí) W[illiam] RITTER: Smetana (= Les maîtres de la musique), Paris 1905 Arnošt KRAUS: Bedřich Smetana v Göteborgu (=Věstník České královské akademie nauk XV), Praha 1905, Zdeněk NEJEDLÝ: Zpěvohry Smetanovy, Praha 1908 Smetaniana, Praha 1922 (= soubor statí) Bedřich Smetana (= Zlatoroh), Praha 1924 Bedřich Smetana, 4 sv., Praha , 2 7 sv., Praha (nedokonč.) 18

19 Karel HOFFMEISTER: Bedřich Smetana (= Sbírka illustrovaných monografií), Praha 1915 Vladimír HELFERT: Smetanovské kapitoly, Praha 1917, Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany, Praha 1924, Ernst RYCHNOVSKY: Smetana, Stuttgart Berlin 1924 Otakar ZICH: Symfonické básně Smetanovy, Praha 1924 Mirko OČADLÍK: Libuše. Vznik Smetanovy zpěvohry, Praha 1939 Helmut BOESE: Zwei Urmusikanten. Smetana-Dvořák, Stuttgart 1955 Brian LARGE: Smetana, London 1970 John CLAPHAM: Smetana, London 1972 Dílo a život Bedřicha Smetany, kolektivní monografie : 1) Karel JANEČEK: Smetanova komorní hudba. Kompoziční výklad, Praha ) Jaroslav SMOLKA: Smetanova vokální tvorba, Praha ) Jaroslav JIRÁNEK: Smetanova operní tvorba I (Od Braniborů v Čechách k Libuši), Praha ) Jaroslav JIRÁNEK: Smetanova operní tvorba II (Od dvou vdov k Viole), Praha ) Jaroslav SMOLKA: Smetanova symfonická tvorba, Praha 1984 Hana SÉQUARDTOVÁ: Konstanty a proměny ve Smetanově tvorbě, Praha 1978 Bedřich Smetana (= Hudební profily), Praha 1988, něm Milan KUNA (ed.): Sto let odkazu Bedřicha Smetany. Příspěvky a studie z konference hudebně vědecké oblasti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze, Praha 1985 Olga MOJŽÍŠOVÁ Marta OTTLOVÁ (ed.): Bedřich Smetana Report on the International Musicological Conference Praha 24th-26th May 1994, Praha 1995 Antonín Dvořák: Antonín Dvořák. Sborník statí o jeho díle a životě, Praha 1912 Josef BARTOŠ: Antonín Dvořák. Kritická studie, Praha 1913 (= produkt bojů o Dvořáka, psáno z protidvořákovského stanoviska) Otakar ŠOUREK: Život a dílo Antonína Dvořáka, sv. 1 2, Praha , , , sv. 3 4, Praha , Jan Miroslav KVĚT: Mládí Antonína Dvořáka, Praha 1941, Viktor FISCHL (ed.): Antonín Dvořák. His Achievement, London 1943, reprint 1970 Hans KULL: Dvořáks Kammermusik, Bern 1948 Helmut BOESE: Zwei Urmusikanten (viz výše) Antonín SYCHRA: Estetika Dvořákovy symfonické tvorby, Praha 1959, něm. Leipzig 1973 Jarmil BURGHAUSER: Antonín Dvořák, Praha 1966 Rudolf PEČMAN (ed.): Dvořák, Janáček and Their Time. Colloquium Brno 1984, Brno 1985 John CLAPHAM: Antonín Dvořák. Musician and Craftsman, London 1966 Dvořák, London 1979 Valerija JEGOROVA: Simfonii Dvoržaka, Moskva

20 Markéta HALLOVÁ Zuzana PETRÁŠKOVÁ Jarmila TAUEROVÁ (ed.): Musical Dramatic Works by Antonín Dvořák. Papers from an International Musicological Conference Prague May 1983, Praha 1989 Jarmila GABRIELOVÁ: Rané tvůrčí období Antonína Dvořáka, Praha 1991 Hartmut SCHICK: Studien zu Dvořáks Streichquartetten, Laaber 1990 Klaus DÖGE: Dvořák. Leben-Werke-Dokumente, Mainz-München 1991 Michael BECKERMAN (ed.): Dvořák and His World, Princeton 1993 John C. TIBBETS (ed.): Dvořák in America , Portland 1993 Daniela PHILIPPI: Antonín Dvořák: Die Geisterbraut / Svatební košile op. 69 Die heilige Ludmilla / Svatá Ludmila op. 71. Studien zur großen Vokalform im 19 Jahrhundert, Tutzing 1993 Jitka BRABCOVÁ Jarmil BURGHAUSER (ed.): Antonín Dvořák dramatik / Antonín Dvořák the Dramatist, Praha Pelhřimov 1994 Klaus DÖGE Peter JOST (ed.): Dvořák-Studien, Mainz 1994 Marta OTTLOVÁ Milan POSPÍŠIL (ed.): Antonín Dvořák Report of the International Musicological Congress Dobříš 17th 20th September 1991, Praha 1994 David BEVERIDGE (ed.): Rethinking Dvořák. Views from Five Countries, Oxford New York 1996 Zdeněk Fibich: C. L. RICHTER (= Anežka Schulzová): Zdenko Fibich, Praha 1900 Zdeněk NEJEDLÝ: Zdeněk Fibich, zakladatel scénického melodramu, Praha 1901 Zdeňka Fibicha milostný deník, Praha 1925 Vladimír KNITTL: Zdeněk Fibich, Praha 1910, Josef BARTOŠ: Zdeněk Fibich (= Zlatoroh), Praha 1914 Mirko OČADLÍK: Život a dílo Zdeňka Fibicha, Praha 1950 Artuš REKTORYS (ed.): Zdeněk Fibich. Sborník dokumentů a studií, 2 sv. Praha Jaroslav JIRÁNEK: Zdeněk Fibich, Praha 1963 Vladimír HUDEC: Fibichovo skladatelské mládí, Praha 1966 Zdeněk Fibich, Praha 1971 Leoš Janáček: Max BROD: Leoš Janáček. Život a dílo (přel. Alfred Fuchs), Praha 1924, něm. Wien 1925 Adolf VESELÝ: Leoš Janáček. Pohled do života i díla, Praha 1924 Vladimír HELFERT: Leoš Janáček. Obraz životního a uměleckého boje I. V poutech tradice, Brno 1939 Janáčkův sborník. K stému výročí narození L. Janáčka 1854 až 1954 (= Musikologie sv. 3), Praha 1955 Jaroslav VOGEL: Leoš Janáček. Leben und Werk, Praha-Kassel 1958, česky Praha 1963 Jaroslav ŠEDA: Leoš Janáček, Praha 1961 Leoš Janáček a soudobá hudba. Mezinárodní hudebně vědecký kongres Brno 1958, Praha 1963 Jan RACEK: Leoš Janáček. Člověk a umělec, Brno