DIPLOMOVÁ PRÁCE. Zpracoval: Miroslav Nogawczyk. Rok zpracování: 2006/2007

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Policie ČR a její charakteristika Zpracoval: Miroslav Nogawczyk Rok zpracování: 2006/2007 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Policie ČR a její charakteristika zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

2 Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Stanislavu Sedláčkovi, Ph. D. za jeho cenné rady a připomínky. 2

3 Obsah Úvod 6 1. Pojem policie a policejní správy Historie policie Období do r Období Období Období Policie ve funkčním smyslu Obecní policie Vojenská policie Zpravodajské služby Vězeňská služba Celní správa Parlamentní stráž Stráže na úseku ochrany přírody Policie ČR Subjektivita Policie ČR Financování Policie ČR Vztah Policie ČR a orgánů státní správy, orgánů obcí, právnických a fyzických osob Úkoly policie a prostředky k jejich plnění Organizace a řízení policie ČR Policejní prezídium ČR Útvary Policie ČR Služby policie ČR Služba pořádkové policie Služba kriminální policie a vyšetřování Služba dopravní policie Služba správních činností Ochranná služba Služba cizinecké a pohraniční policie Služba rychlého nasazení 41 3

4 6.3.8.Služba železniční policie Letecká služba Policista Služební poměr Povinnosti Oprávnění Prostředky Donucovací prostředky Použití zbraně Povinnosti a zvláštní omezení při použití donucovacích prostředků a zbraně Kontrola policie Kontrola vnitřní Odbor vnitřní kontroly Policejního prezidia ČR Inspekce ministra vnitra Vnější kontrola Soudní kontrola Kontrola na základě podání občanů Kontrola spojená s institutem veřejného ochránce práv.57 9.Policejní etika Úmluva o ochraně základních lidských práv a svobod Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému zacházení či ponižujícímu zacházení nebo trestání Deklarace o policii Etický kodex policisty Evropský kodex policejní etiky Etický kodex Policie ČR Mezinárodní spolupráce Interpol Europol Národní centrála SIRENE Mezinárodní policejní asociace (IPA) Mezinárodní spolupráce v policejním vzdělávání 71 Závěr.73 Resumé..76 4

5 Seznam použité literatury

6 Úvod Existenci kulturní společnosti si nelze představit bez toho, aby v této společnosti panoval řád a pořádek. Bohužel představa, že dosažení tohoto stavu je natolik žádoucí, že o něj budou usilovat všichni členové společnosti, je pouhou utopií. Proto je nezbytná existence instituce, jež by dbala na zajištění a dodržování tohoto řádu a v případě nutnosti činila nezbytné kroky k jeho ochraně. V moderní společnosti je touto institucí policie. Chápání policie, stejně jako její úloha ve společnosti, prošly dlouhým a mnohdy bouřlivým vývojem. Od orgánu sloužícího autoritativnímu státu 19. století, přes etapy demokratických i totalitních období 20. století, po dnešní koncepci policie jako služby, nikoliv primárně státu, ale veřejnosti, občanům. Stejně se měnilo i vnímání policie od nástroje ke kontrole občanů k instituci mající za úkol občany chránit při plném respektování lidských práv a svobod. Tuto úlohu v České republice plní Policie České republiky, která je zákonem zřízeným bezpečnostním sborem České republiky. Cílem mé práce je komplexní charakteristika Policie ČR a jejího místa v rámci veřejné správy. Dále se chci věnovat nejen otázkám organizace policie a postavení policistů, ale také dalším souvisejícím problematikám, jako jsou otázky policejní etiky a kontroly. Stejně tak chci popsat zapojení Policie ČR do mezinárodních struktur. Práci jsem rozčlenil do deseti kapitol. První kapitola představuje úvod, v rámci něhož se zabývám výkladem některých základních pojmů spojených s problematikou policejní správy. Druhá kapitola představuje nástin historického vývoje policejních sborů na našem území. Zvýšenou pozornost v této kapitole věnuji období 18. a 19. století, které položilo základy moderní policejní správy a především období let 1918 až 1938, které považuji za významné období z hlediska historie a tradic současné Policie ČR. Pozornost věnuji také poválečnému vývoji, kdy došlo ke sjednocení policejní správy a vytvoření jediného policejního sboru. Ve třetí kapitole se zabývám policií ve funkčním smyslu. V rámci této kapitoly stručně charakterizuji jednotlivé její složky, tedy subjekty které se v rámci své činnosti podílejí na zajišťováni bezpečnosti a veřejného pořádku. Čtvrtá kapitola se již věnuje přímo Policii ČR a to základním otázkám zřízení Policie ČR, její subjektivity, financování její činnosti a vztahu k ostatním orgánům veřejné správy a právnickým a fyzickým osobám. Největší část této kapitoly je věnována otázce 6

7 subjektivity Policie ČR, neboť se domnívám, že se jedná o otázku, z hlediska charakteristiky Policie ČR, zásadní. Pátá kapitola představuje stručné vymezení úkolů, které jsou Policii ČR uloženy zákonem a také prostředků, jež jsou Policii ČR zákonem svěřeny pro zajištění plnění daných úkolů. Nejrozsáhlejší šestá kapitola je věnována organizaci a řízení Policie ČR. V rámci této kapitoly se pokusím vymezit organizační strukturu Policie ČR, její řízení a dále seznámím čtenáře s jejím členěním na útvary. V další části této kapitoly pak popíšu jednotlivé služby Policie ČR. V sedmé kapitole přesunu svou pozornost na lidský prvek působící v rámci policie, tedy na policisty. Nejdříve se zaměřím na otázky vztahu policisty a Policie ČR, respektive České republiky, tedy na problematiku služebního poměru. Následně se budu zabývat povinnostmi a oprávněními příslušníků Policie ČR. Závěr kapitoly je věnován problematice prostředků, jichž mohou policisté při plnění svých úkolů použít. Protože si lze jen stěží představit řádné fungování veřejné správy, včetně správy policejní, bez náležité kontroly, je osmá kapitola věnována právě kontrole policie. Čtenáře v rámci této kapitoly seznamuji jak s kontrolou vnitřní, tak i s kontrolou vnější. Devátá kapitola je věnována problematice, která je bezprostředně spjata s prací policie. Jedná se o problematiku policejní etiky jako profesní etiky policie. Věnuji se především pramenům policejní etiky, včetně Etického kodexu Policie ČR. Poslední, desátá kapitola je nazvána Mezinárodní spolupráce. Popisuje zapojení Policie ČR do mezinárodní policejní spolupráce. Pozornost věnuji především účasti Policie ČR v mezinárodních policejních organizacích jako jsou INTERPOL a EUROPOL a také zapojení Policie ČR do schengenského systému SYRENE. Dále se zabývám také Mezinárodní policejní asociací (IPA). Závěr této kapitoly je věnován mezinárodní spolupráci na poli policejního školství a vzdělávání. 7

8 1. Pojem policie a policejní správy Veřejný pořádek pojem veřejný pořádek bývá tradičně vymezován v širším a užším smyslu. Jako veřejný pořádek v užším smyslu bývá označována ochrana pravidel chování lidí na veřejnosti. Přestože tato pravidla nejsou formulována v právních předpisech, je jejich dodržování nezbytným předpokladem pro bezproblémové fungování společnosti. Závaznost těchto pravidel nevyplývá z právních předpisů, ale z obecného přesvědčení a zvyklostí. Bezpečnost někdy se můžeme setkat také s výrazem veřejná bezpečnost. Bezpečnost můžeme definovat jako stav, kdy se jednotlivec, komunita či stát necítí být ohrožen vážnými hrozbami, resp. domnívá se, že je schopen se před nimi účinně chránit. 1 Bezpečnostní správa můžeme ji charakterizovat jako činnost státních orgánů směřující k zajištění bezpečnosti. Můžeme říct, že do značné míry splývá s pojmem policejní správy v širším smyslu. Policejní správa v užším smyslu jde o činnost policejních orgánů při plnění zákonem uložených úkolů ve věcech ochrany bezpečnosti a veřejného pořádku. Policie - pojem policie a především jeho obsah a vnímání mají za sebou dlouhý vývoj. Slovo policie je odvozeno z řeckého politeia, slova označujícího spořádaný stav města nebo také činnost směřující k dosažení tohoto stavu. Pojem policie původně zahrnoval veškerou státní nebo veřejnou správu. Teprve později v období tzv. policejního státu se význam tohoto pojmu zúžil na oblast vnitřní správy a posléze došlo v období tzv. liberálního státu k dalšímu zúžení obsahu a jako policie byla nadále označována jen ta činnost státu nebo státních orgánů, která měla především funkci ochrannou, pořádkovou a nařizovací a zároveň byla činností vnitrostátní. Dnes ovšem došlo k dalšímu posunu v chápání tohoto pojmu a převládá jeho organizační či institucionální smysl a jde tedy dnes daleko spíše o výraz označující příslušné orgány určené k zabezpečení policejních funkcí, než o označení vlastní činnosti správních orgánů. 1 Mates, P. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. Praha: Linde, 2006, str. 15 8

9 2. Historie policie Vývoj policie a policejních sborů v českých zemích prošel dlouhým vývojem. V této kapitole se pokusím tento vývoj stručně popsat Období do r Snaha stíhat zločince není rysem moderní doby, ale byla přítomna již v historii. Všude tam, kde se rozvinula společnost na určitou úroveň, vznikal problém s jedinci, kteří páchali zločiny. Přestože zločin nebyl ještě chápán jako útok proti společnosti, ale jako útok proti konkrétní osobě či jejímu majetku, bylo toto jednání vnímáno jako určité ohrožení, nemluvě o, v minulosti velmi silném, aspektu náboženském. Proto byla pociťována potřeba s tímto negativním jevem bojovat. Značná rozdrobenost společnosti středověké Evropy a to také uvnitř jednotlivých státních a polostátních útvarů pochopitelně nějakému soustředěnému a cílenému boji proti zločinnosti nepřála. Slabá ústřední moc panovníka často soupeřícího, či přímo bojujícího, se šlechtou, rozdrobenost území na statky patřící panovníkovi, šlechtě, církvi a později i městům, to vše značně znesnadňovalo jakékoliv případné snahy o potírání zločinnosti. Policejní funkce zastávaly zemské a vrchnostenské soudy, magistráty atd. První, dnešní terminologií řečeno, bezpečnostní a strážní sbory vznikaly především v politických a obchodních centrech, tedy ve městech. Byli jimi městští žoldnéři, zpočátku určení k hlídání bran a mostů a později vykonávající i jakousi pořádkovou a hlídkovou službu v ulicích města. Tento model se postupně vyvíjel, působnost stráží se rozšiřovala i za hranice města a s postupnou centralizací a posilováním ústřední moci přebírala zajištění policejních funkcí ústřední vláda a na území habsburské monarchie začaly od poloviny 18. století vznikat při zemských místodržitelstvích policejní komise. Další vývoj přinesl v 18. století tři zásadní reformy. První z nich proběhla již v roce 1749, kdy byla policejní správa oddělena od justice. Druhá reforma z roku 1776 se týkala především Vídně a zřízení policejního ředitelství. V roce 1782 pak proběhla třetí reforma, kdy policie byla rozdělena na tajnou a uniformovanou policii. Od roku 1785 pak postupně vznikala policejní ředitelství také v českých zemích a to v Praze, Brně a Opavě. Ke změně v policejní správě došlo v roce 1848, kdy došlo k začlenění policie pod ministerstvo vnitra, aby následně v roce 1852 byla z ministerstva vyňata a byl obnoven 2 Macek,P. Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva. I., Habsburská monarchie ( ). Praha: Police History, 1997, str

10 Nejvyšší policejní úřad. Po několika dalších změnách byla v roce 1870 policie definitivně zařazena pod ministerstvo vnitra. Řídícími policejními úřady byla policejní ředitelství a komisařství, zřízená ve větších městech (ředitelství) a menších centrech (komisařství). Vedle státní policie, působící ve větších a významnějších městech, působila také policie městská a obecní. Tento systém se zachoval bez větších změn až do roku Vedle policie, kterou jsem se právě zabýval, působilo na území habsburské monarchie také četnictvo. Počátky tohoto sboru spadají do roku 1815, kdy Rakousku připadlo mimo jiné území Lombardie. S ním byl převzat také Četnický pluk v Lombardii, který v době míru vykonával bezpečnostní funkce. Tento model se osvědčil a v roce 1849 byl vytvořen další četnický pluk v Uhersku a následně roku 1850 bylo četnictvo zřízeno zákonem jako vojensky organizovaný strážní sbor určený k udržování bezpečnosti, klidu a pořádku. Na území českých zemí byly vytvořeny dva četnické pluky. Roku 1866 byly pluky nahrazeny zemskými četnickými velitelstvími a o dva roky později bylo rakouské četnictvo vyňato z působnosti říšského ministerstva války a zařazeno do působnosti rakouského ministerstva pro zemskou obranu. Na území Uherska bylo četnictvo v roce 1867 zrušeno Období Po vzniku samostatného československého státu, došlo k recepci stávajícího rakouského zákonodárství. Stalo se tak prostřednictvím tzv. recepční normy zákona č. 11/1918 Sb.z.a n. To se promítlo i do sféry policejní resp. vnitro-bezpečnostní a byl převzat rakouský systém bezpečnostních sborů. Četnictvo Základním kamenem celé bezpečnostní správy na území nově vzniklého státu, přesněji té části jež patřila do Předlitavska, bylo četnictvo. Četnictvo bylo vojensky organizovaným strážním sborem s působností na celém území státu. Fakticky zpočátku působilo pouze českých zemích až posléze i na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Četnictvo bylo při výkonu bezpečnostní služby podřízeno politickým úřadům, ovšem ve věcech výcviku, kázně, kontroly služby, věcech správních a hospodářských podléhalo četnickým důstojníkům. Nejvyšší instancí pro obě větve činnosti četnictva pak bylo Ministerstvo vnitra. Územní organizace četnictva byla založena na principu zemského zřízení. Generálnímu velitelství četnictva podléhala Zemská velitelství četnictva umístěná v sídlech zemských úřadů, v jejíchž čele stál zemský velitel. Dalším stupněm byla četnická oddělení, 10

11 jimž podléhala vždy dvě až tři četnická velitelství. Nejnižším stupněm organizace četnictva pak byly četnické stanice. Četníci se dělili na mužstvo, tzv. gážisty mimo hodnostní třídy, a důstojníky gážisty. Mužstvo vykonávalo službu při zajišťování bezpečnosti a pořádku, chránilo osoby a majetek, vykonávalo hlídky a zatýkalo stíhané osoby. Důstojníci zodpovídali za výkon služby podřízených četníků, jejich výcvik a kázeň. Výkon služby četnictva se dělil na službu obyčejnou a službu zvláštní. Obyčejná služba byl standardní výkon služby bez zvláštních pokynů a úkolů, naproti tomu služba zvláštní spočívala ve výkonu vrchnostenských nařízení, případně asistenci, dále v plnění zvláštních úkolů jako např. eskortování vězňů. S postupem doby a rozvojem techniky byly do četnictva a do jeho práce zaváděny nové postupy a nové technické prostředky. Začaly být využívány nové metody vyšetřování a plnění úkolů. Důsledkem toho byly i změny v organizaci četnictva, kdy byly vytvářeny nové speciální útvary. Tak od začaly působit četnické silniční kontroly a od četnické letecké hlídky. Také větší nárůst kriminální činnosti si vynutil nový přístup a proto byly od roku 1928 zřizovány četnické pátrací stanice, jako útvary určené především pro vyšetřování kriminálních činů a pátrání po kriminálních delikventech. Státní policie Při vzniku samostatného státu byla organizace policie ve srovnání s četnictvem velmi skromná. Existovala jen dvě policejní ředitelství v Praze a Brně a dvě policejní komisařství v Plzni a Moravské Ostravě. Další policejní ředitelství a komisařství mohla být zřízena vládou a to až od roku 1920, kdy k tomu byla vláda zmocněna zákonem. 3 Během 20. let postupně vznikaly nové státní policejní úřady, které podle velikosti měly podobu policejních ředitelství, policejních komisařství nebo expozitur policejních komisařství.v pohraničních oblastech vznikala pohraniční policejní komisařství. Na konci 20. let již existovalo kolem třiceti státních policejních úřadů, jejich činnost ovšem nebyla příliš koordinovaná. K větší koordinaci a sjednocení činnosti státních policejních úřadů došlo až ve druhé polovině 30. let v době rostoucího nebezpečí ze strany nacismu a fašismu. Přispělo k tomu i nařízení vlády, které umožnilo zřizovat státní policejní úřady i bez souhlasu příslušné obce. 4 V době zvýšeného nebezpečí se zvýšilo tempo zřizování nových státních policejních úřadů a během dvou let již jejich počet překročil stovku. 3 Zákon č. 165/1920 Sb.z. a n, jímž se vláda zmocňuje zřizovati státní policejní úřady 4 Vládní nařízení č. 51/1936 Sb. z. a n., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních v oboru vnitřní správy 11

12 Personální složení státních policejních úřadů. V čele úřadu stál policejní ředitel nebo správce komisařství, který musel mít právnické vzdělání a nesl zodpovědnost za výkon policejní služby v příslušném obvodu. K dispozici měl jednak úřednický personál a pomocný personál a především sbory uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti, jež měly postavení výkonných orgánů. Uniformovanou stráž bezpečnosti tvořili jednak gážisté mimo hodnostní třídy, kteří konali službu, hlídky, pochůzky, dále hlídali a eskortovali vězně, poskytovali první pomoc apod. a dále obvodní inspektoři, kteří navíc konali službu velitelů stanic a hlídek. Příslušníci neuniformované stráže bezpečnosti pak konali službu zpravodajskou, vyšetřovací a pátrací. Za dozor, kontrolu a vedení služby zodpovídali úředníci neuniformované stráže bezpečnosti. Obecní policie Vedle státní policie, jíž jsem se zabýval výše, působily na území československého státu také obecní policie. O nich se zmíním jen krátce. Jednalo se o místní bezpečnostní sbory zřízené v rámci samostatné působnosti obce a které pečovaly především o bezpečnost osob a majetku. Území na němž působily tyto obecní policie, na rozdíl od státních policejních úřadů, nebyly vyňaty z územní působnosti četnictva. Finanční stráž 5 Finanční stráž byla vojensky organizovaný strážní sbor, jež byl přejat nově vznikajícím státem z rakouské soustavy bezpečnostních sborů. Zákonem č.28/1920 Sb. z. a n. byla tato finanční stráž zrušena a nahrazena důchodkovou kontrolou a finanční stráží pohraniční. Teprve od roku 1927 se opět vrátilo označení Finanční stráž. Finanční stráž byla sborem uniformovaným a byla složena z úředníků, zřízenců a pomocných zřízenců. Náplní činnosti finanční stráže byla ostraha celní hranice, dohled nad přechodem osob a zboží přes celní hranici, dozor nad pohraničním stykem osob, kontrola osob při přechodu státní hranice, potírání celních a daňových trestných činů a v případě potřeby i spolupráce při vojenské ochraně hranic. Službu konali příslušníci finanční stráže především formou pochůzek a hlídek. Základními útvary finanční stráže byla oddělení finanční stráže. Jim nadřízenými útvary s pravomocí dohlížecí, kontrolní a řídící byla zemská finanční ředitelství, v jejichž 5 Text [Citováno dne 10.února 2007] Dostupný z: 12

13 rámci působil zemský inspektor finanční stráže. Nejvyšší instancí finanční stráže bylo ministerstvo financí a ministerský inspektor finanční stráže Období Dne 29.září 1938 proběhla v Mnichově konference za účasti zástupců nacistického Německa, fašistické Itálie, Francie a Velké Británie. Cílem konference bylo vyřešit tzv. český problém, tedy územní nároky nacistického Německa vůči Československu. Ti, koho se tato záležitost týkala nejvíce, zástupci Československa, nebyli k účasti přizváni. Zástupci demokratických mocností ustoupili Hitlerovi, aby, jak se naivně domnívali, zachránili mír. Následovala okupace československého pohraničí sudet, které bylo následně připojeno k německé říši. Stupňující se tlak Německa se ovšem nezastavil a vyvrcholil v březnu následujícího roku, když 15.března došlo k okupaci zbytku bývalého Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava. Protektorát představoval ze státoprávního hlediska komplikovaný útvar, ve kterém vedle podřízené české správy fungovala řídící německá správa se svými bezpečnostními orgány. 6 Na území protektorátu tedy působily jednotky německé pořádkové policie (Ordnungspolizei Orpo) a německé bezpečnostní policie (Sicherheistdienstpolizei Sipo), které byly podřízeny K.H.Frankovi jako vyššímu vůdci SS a policie. Německá pořádková policie, v jejímž čele stál velitel pořádkové policie u říšského protektora v Čechách a na Moravě, se dělila na Policejní jednotky, tvořené policejními pluky a na Samostatné uniformované služby, které tvořily četnické oddíly, strážní oddíly a další jednotky, např. popravčí čety. 7 V čele německé bezpečnostní policie stál velitel bezpečnostní policie u říšského protektora v Čechách a na Moravě. V rámci bezpečnostní policie působilo na území protektorátu také Gestapo, jež bylo oprávněno vydávat závazné pokyny německým i českým úřadům v protektorátu. Úkolem bezpečnostní policie bylo vypátrat a potlačit všechny státu a národu nepřátelské snahy na území protektorátu. 8 Vedle německých bezpečnostních orgánů působily na území protektorátu také české bezpečnostní sbory. Jejich organizace odpovídala zpočátku organizaci platné před okupací, existovalo tedy četnictvo, státní policie a obecní policie. K částečným změnám 6 Macek,P. Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva III, Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát ( ). Praha: Police History, 2001, str.44 7 Macek,P. Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva III, Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát ( ). Praha: Police History, 2001, str.47 8 Macek,P. Uhlíř, L. Dějiny policie a četnictva III, Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát ( ). Praha: Police History, 2001, str.49 13

14 došlo v roce 1942 v rámci obecní policie. K zásadní změně došlo v roce V tomto roce byly všechny tři složky sloučeny a označeny jako protektorátní policie Období S postupující frontou docházelo na osvobozeném území Československa k přechodu bezpečnostní správy do rukou československých orgánů. Ne vždy a všude k tomu však mohlo dojít rychle a bez problémů. Na mnoha místech tento přechod proběhl tak, že stávající orgány policie a četnictva se prohlásily za orgány podřízené a věrné československé vládě. Vedle policie a četnictva však na mnoha místech vznikaly také tzv. revoluční oddíly (např. revoluční gardy) a závodní milice. Zajišťování veřejné bezpečnosti se samozřejmě účastnily také oddíly zahraničního vojska. Základním rámcem pro veškerou poválečnou státotvornou činnost, a tedy také pro oblast vnitřní bezpečnosti, byl Košický vládní program ze dne Základním bezpečnostním sborem se v osvobozeném státě měl stát Sbor národní bezpečnosti (SNB). Postupně vznikaly útvary SNB, které byly v otázkách bezpečnostní služby podřízeny národním výborům a v otázkách odborných, výcviku, kázně a správních otázkách byly podřízeny velitelům. Takto vznikající útvary často působily nezávisle na ostatních útvarech. Proto k 30. červnu 1945 došlo ke sjednocení a byla vyhlášena nová jednotná organizace SNB. Byly vytvořeny Zemské odbory bezpečnosti v Praze a Brně a brněnská expozitura v Ostravě. Jejich úkolem bylo řídit složky národní bezpečnosti. Organizační struktura ovšem dále procházela menšími i zásadními změnami. V roce 1950 tak došlo k rozdělení ministerstva vnitra, když z něj bylo vyděleno ministerstvo národní bezpečnosti. Tento systém se ovšem neosvědčil a tak již v roce 1953 bylo ministerstvo národní bezpečnosti zrušeno a veškerá agenda se opět vrátila do působnosti ministerstva vnitra. V lednu 1954 došlo k další reorganizaci. Byla vytvořena Hlavní správa veřejné bezpečnosti, které byly podřízeny krajské správy Ministerstva vnitra (MV) a těm pak okresní oddělení MV. Nová územní organizace státu z roku 1960 si vynutila také modifikaci organizační struktury SNB. Ta začala platit k Zároveň byla nově zřízena oddělení Veřejné bezpečnosti (VB) jako základní článek celé struktury. K další změně došlo v roce 1966 kdy byly zrušeny krajské správy MV a okresní oddělení MV a nahrazeny krajskými správami SNB a okresními odděleními VB. Poslední velkou změnou v organizaci SNB bylo vytvoření československé federace a přizpůsobení organizace SNB tomuto modelu. Jak je patrno Sbor národní bezpečnosti prošel dlouhým, často bouřlivým, vývojem. Původní model zajištění vnitřní bezpečnosti pomocí více sborů byl opuštěn a 14

15 nahrazen principem jediného jednotného policejního sboru působícího na celém území státu. SNB byl jediným vnitro - bezpečnostním sborem, ovšem vnitřně se členil na jednotlivé složky. Základními pak byly Veřejná bezpečnost mající za úkol ochranu občanů a majetku a Státní bezpečnost (StB), která plnila funkci civilní rozvědky a kontrarozvědky. Personální obsazení nově vznikajícího SNB představovali v prvních poválečných letech především příslušníci policie a četnictva, probíhal ovšem také nábor nových příslušníků. Po únoru 1948 došlo k výrazné politizaci SNB, kdy celý sbor byl ovládán komunistickou stranou. Staří příslušníci četnictva a policie byli většinou přinuceni SNB opustit. Výrazná politizace se projevila především v StB, která se v podstatě proměnila v politickou policii. Především po roce 1948 a v 50. letech byl jedním z jejích hlavních úkolů boj s vnitřním nepřítelem tedy pronásledování politických oponentů, skutečných či domnělých. Po roce 1968 se Státní bezpečnost ale také Veřejná bezpečnost, staly hlavními oporami komunistického režimu, na významu nabyl především represivní prvek jejich činnosti a jako represivní orgány, jejichž příslušníci často požívali privilegovaného postavení, byly veřejností vnímány velmi negativně. Vyvrcholením byly zákroky Veřejné bezpečnosti proti demonstrantům v letech 1988 a Pověstným posledním hřebíčkem do rakve režimu byl pak zásah jednotek VB proti studentům 17.listopadu Následné události vedly ke zhroucení komunistického režimu a spolu s ním se ukončila existence Sboru národní bezpečnosti, který byl transformován do Policie ČSFR, ze které po rozdělení federace v roce 1993 vznikla Policie ČR. Na tomto místě si dovolím krátkou úvahu. Současná Policie ČR vznikla po rozdělení Československa v roce 1993, ovšem její historie nezačíná v tomto roce. Neoddělitelnou součást historie dnešní policie tvoří předlistopadový SNB, ale také prvorepublikové a protektorátní bezpečnostní sbory. Dnešní veřejnost, a bohužel ne vždy jen ta laická, vnímá určitou historickou souvislost pouze ve vztahu k komunistické veřejné bezpečnosti případně k SNB. Je to do jisté míry přirozený jev, neboť tyto dvě etapy na sebe navazovaly a zároveň éra SNB trvala velmi dlouhou dobu. Negativním důsledkem je však to, že i na současnou policii se často přenáší negativní vnímání, jež si SNB u veřejnosti vysloužil. Je dobré a potřebné připomínat si, že historie dnešní policie sahá mnohem dále a to až k počátkům samostatného československého státu. Právě prvorepubliková policie a především četnictvo jsou i z dnešního pohledu základy moderní demokratické policie. I přes více či méně otevřenou snahu minulého režimu vykreslit prvorepublikovou policii a 15

16 četnictvo jako, v lepším případě, sbor složený z nepříliš bystrých figurek, nebo, v tom horším případě, jako represivní orgány, které rozháněly demonstranty a střílely do dělníků, jsou to právě tyto sbory, které si zaslouží naší pozornost. Je známo, že četníci i policisté se těšili u občanů velké vážnosti a úctě, že své povinnosti plnili svědomitě a poctivě. Právě to jsou kvality, jichž si ceníme u těch, kdo mají střežit naší bezpečnost. Nezbývá než se snažit navázat na tradice a hodnoty, jejichž nositeli byli četníci a policisté první republiky, neboť i dnes platí, že práce v policii je především službou občanům. 16

17 3. Policie ve funkčním smyslu Pojem policie je dnes již běžně chápán jako pojem označující určitý policejní (bezpečnostní) sbor. Pojem policie ve funkčním smyslu je sice pojmem velice blízkým tomuto chápání, ovšem jeho rozsah je mnohem širší. Policie ve funkčním smyslu totiž zahrnuje nejen samotný policejně-bezpečnostní sbor, v našem případě Policii ČR, ale i další složky a instituce zajišťující tyto funkce. Kromě Policie ČR to jsou: 3.1. Obecní policie Obecní policie (v městech a statutárních městech městská policie) je orgánem obce. Možnost obce zřídit obecní policii je zakotvena v 35a odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. zákona o obcích a to v rámci své samostatné působnosti. Podmínky zřízení a činnost obecní policie je pak upravena zákonem č.553/1991 Sb., o obecní policii. Úkolem obecní policie je zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku a při plnění svých úkolů spolupracuje s Policií ČR. Obecní policie zejména: a) přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku b) dohlíží nad dodržováním pravidel občanského soužití, c) přispívá v rozsahu stanoveném tímto nebo jiným zákonem k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, d) odhaluje přestupky a jiné správní delikty, e) upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a činí opatření k nápravě. 9 Obecní policie je řízena starostou, ovšem obecní zastupitelstvo může pověřit řízením obecní policie jiného svého člena. Rada také může pověřit určeného strážníka plněním některých úkolů při řízení obecní policie. Příslušníky obecní policie zákon označuje jako strážníky a zároveň stanoví základní požadavky na ně a to bezúhonnost, české občanství, věk nad 21 let, tělesnou a duševní způsobilost. Strážníci, na rozdíl od policistů, nejsou ve služebním poměru, ale v pracovním poměru, jehož vznik, průběh i zánik se řídí zákoníkem práce.současně je třeba připomenout, že strážníci mají při výkonu svých úkolů postavení veřejných činitelů ve smyslu 89 odst. 9 trestního zákona zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 10 Mates, P. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. Praha: Linde, 2006, str

18 Zákonem o obecní policii jsou také upraveny povinnosti strážníků, stejně jako oprávnění a prostředky jichž mohou využít. Tyto povinnosti, oprávnění a prostředky jsou koncipovány obdobně jako v případě povinnosti, oprávnění a prostředky příslušníků Policie ČR, jimž věnuji pozornost v samostatné kapitole a proto se jimi nebudu podrobně zabývat Vojenská policie Vojenská policie byla zřízena v roce 1991 a její činnost upravuje zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů. Vedle tohoto zákona se dále řídí platnými právními předpisy branného zákonodárství České republiky, trestním zákonem, trestním řádem a zákonem o přestupcích. V čele vojenské policie stojí náčelník vojenské policie, který je podřízen ministru obrany. Vojenská policie v souladu se zákonem č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky. Vojenská policie působí vůči vojákům v činné službě, osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech a v prostoru, kde probíhají vojenské akce, dále vůči osobám páchajícím trestnou činnost či přestupky spolu s vojáky nebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany. Mezi základní úkoly stanovené zákonem patří: - zabezpečování kázně a pořádku ve vojenských objektech i mezi vojáky na veřejnosti - odhalování trestných činů, zjišťování jejich pachatelů - opatření k předcházení trestné činnosti - působení v řízení o trestných činech jako policejní orgán a šetření přestupků vojáků - pátrání po vojácích a vojenském materiálu - ochrana vojenského materiálu - zajišťování ochrany důležitých vojenských objektů - plnění úkolů policejní ochrany a doprovodu určených osob, vojenského materiálu a vojenských dopravních letadel vyčleněných pro přepravu ústavních činitelů nebo určených osob - další úkoly stanovené zákonem nebo mezinárodní smlouvou zákona č.124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů 18

19 3.3. Zpravodajské služby Zpravodajskou službou se obvykle rozumí státní úřad, jehož úkolem je shromažďování a vyhodnocování informací významných pro bezpečnost státu. Činnost takovéhoto úřadu může být primárně zaměřena směrem do zahraničí nebo naopak dovnitř vlastního státu. V obou případech však je cíl tentýž a to včas odhalit a případně odstranit možné hrozby a nebezpečí pro bezpečnost státu. Činnost zpravodajských služeb nesměřuje primárně přímo k ochraně majetku a občanů, ale především k ochraně státu. Například ustanovení 2 zákona o zpravodajských službách stanoví, že zpravodajské služby jsou státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky. 12 Jak již jsem zmínil, můžeme v zásadě rozlišit zpravodajské služby vyvíjející svou činnost především směrem mimo území vlastního státu, takové zpravodajské služby se obvykle označují jako rozvědky a vyvíjejí širokou škálu činností od shromažďování veřejně přístupných informací až po špionáž ve všech jejích podobách. Druhou skupinou jsou zpravodajské služby zaměřující svou činnost směrem dovnitř státu. Tyto zpravodajské služby se zpravidla označují jako kontrarozvědky. Již z toho označení vyplývá, že jejich původním úkolem je boj proti cizím zpravodajským službám. V dnešní době však již neméně důležitou roli v jejich činnosti hraje boj proti terorismu, extremismu a organizovanému zločinu. Základním zákonem, který upravuje působení zpravodajských služeb České republiky, je zákon č.153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky. Na území ČR působí na základě tohoto zákona tři zpravodajské služby. Jsou to Bezpečnostní informační služba (BIS) jako civilní kontrarozvědka, Úřad pro zahraniční styky a informace jako civilní rozvědka a Vojenské zpravodajství, které je součástí Ministerstva obrany. Podrobný popis všech zpravodajských služeb ČR a jejich činnosti by byl bezpochyby nad rámec této práce, proto se jen stručně zmíním o BIS, která má nejblíže k funkčnímu pojetí policie. BIS byla zřízena zákonem 154/1994 Sb. o Bezpečnostní informační službě a to jako ozbrojená zpravodajská služba. V čele BIS stojí ředitel BIS. Působnost BIS je vymezena v 5 odst. 1 zákona o zpravodajských službách a to následovně: Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace 12 2 zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů 19

20 a) o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, b) o zpravodajských službách cizí moci, c) o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství, d) o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky, e) týkající se organizovaného zločinu a terorismu. 13 BIS je oprávněna používat při plnění svých úkolů zpravodajské prostředky, kterými jsou zpravodajská technika, krycí prostředky a krycí doklady a sledování. 14 Příslušníci BIS jsou ve služebním poměru, který je upraven zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Příslušníci BIS jsou oprávněni nosit a v případě nutné obrany nebo krajní nouze použít služební zbraň Vězeňská služba Vězeňská služba byla zřízena zákonem ČNR č.555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky ze dne 17. listopadu 1992 s účinností od V čele vězeňské služby stojí generální ředitel vězeňské služby. Ten je odpovědný ministru spravedlnosti, který jej jmenuje a odvolává. Vězeňská služba zajišťuje především výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a další zákonem stanovené úkoly. Vězeňská služba se vnitřně dělí na vězeňskou stráž, justiční stráž a správní službu. Vězeňská stráž a justiční stráž jsou ozbrojenými bezpečnostními sbory. Vězeňská stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeží vazební věznice, věznice a věznice pro místní výkon trestu a při této činnosti a v uvedených místech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň. Justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelství a v jiných místech činnosti soudů a ministerstva spravedlnosti a v rozsahu stanoveném zákonem zajišťuje bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství. Správní služba rozhoduje ve správním řízení podle zvláštních právních předpisů a zabezpečuje organizační, ekonomickou, výchovnou a další odbornou činnost odst.1 zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů 14 7 a násl. Zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů 15 Oficiální text Vězeňské služby ČR [Citováno dne 19.prosince 2006] Dotupný z: 20

21 3.5. Celní správa ČR Celní správa ČR je bezpečnostním sborem vykonávajícím celní dohled nad zbožím. Byla zřízena k zákonem č. 185/2004 Sb. o Celní správě České republiky. Je tvořena Generálním ředitelstvím cel s působností na celém území ČR, osmi celními ředitelstvími, umístěnými v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze a Ústí nad Labem, a 54 celními úřady s vymezenou územní působností. Orgány celní správy mají postavení orgánů činných v trestním řízení v případech, kdy se jedná o vybrané trestné činy, jejichž předmět spadá do působnosti Celní správy, např. trestné činy v oblasti cel a daní. Celní správa je rovněž správcem spotřebních daní. Z hlediska policejní správy je významná také kontrolní pravomoc ve vztahu k nákladní dopravě a to především z hlediska její bezpečnosti. 16 Celní správa je, jak již bylo řečeno, bezpečnostním sborem a celníci jsou ve služebním poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Při výkonu svých pravomocí mají také některá oprávnění a prostředky, blízké oprávněním a prostředkům Policie ČR. Celníci jsou tak na základě zmocnění obsaženého v celním zákoně oprávněni v zákonem stanovených případech užít donucovacích prostředků a také nosit a v případě potřeby použít služební zbraň Parlamentní stráž Zákon č.90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v 119 odst.1 stanoví, že k ochraně pořádku a bezpečnosti v budově Sněmovny se zřizuje Parlamentní stráž. V odstavci 2 pak dále stanoví, že úkoly, organizaci a řízení Parlamentní stráže a také povinnosti a oprávnění jejích příslušníků stanoví zvláštní zákon. Ovšem zákon o Parlamentní stráži nebyl dosud přijat a tak v souladu s ustanovením 124 zákona č.90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vykonává funkci Parlamentní stráže Policie ČR Stráže na úseku ochrany přírody K ochraně pořádku na úseku ochrany přírody zřizují příslušné zákony tzv. stráže. Jsou to stráž přírody, lesní stráž, rybářská stráž, myslivecká stráž. Stráže nemají charakter orgánu veřejné správy. Jsou tvořeny fyzickými osobami, které jsou na návrh vlastníka, uživatele či hospodařícího subjektu ustanoveny příslušným orgánem veřejné správy. Při plnění svých úkolů požívají členové stráží postavení veřejného činitele. 16 Oficiální text Celní správy ČR [Citováno dne 21.února 2007] Dostupný z: 17 Zákon č.13/1993 Sb., Celní zákon, ve znění pozdějších předpisů 21

22 4.Policie ČR Orgány uvedené v předchozí kapitole se svou činností podílejí na zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku, přesto jejich činnost na tomto poli musíme chápat jako určité doplnění k činnosti hlavního bezpečnostního sboru, který má zajišťování bezpečnosti a pořádku jako svůj prvořadý úkol. Tímto sborem je Policie ČR, zřízená zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (zákon o policii). Zákon Policii ČR charakterizuje jako bezpečnostní sbor České republiky. K náplni činnosti Policie ČR zákon stanoví, že policie plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti a další úkoly v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy Subjektivita Policie ČR Jestliže se zabýváme charakteristikou Policie ČR, musíme se v první řadě věnovat otázce její právní subjektivity. Odpověď na otázku, zda Policie ČR má právní subjektivitu a tedy způsobilost k právům a povinnostem, není zdaleka tak jednoduchá a jasná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Otázkou právní subjektivity Policie ČR se v rámci svého rozhodování opakovaně zabývaly soudy včetně Nejvyššího soudu. Soudy se zabývaly především otázkou, zda Policie ČR je právnickou osobou a může tak být účastníkem řízení před soudem. Například Okresní soud v Prostějově ve svém usnesení č.j. 4C 218/95-34 ze dne vyslovil názor, že Policie ČR není právnickou osobou a tedy nemůže být účastníkem soudního řízení. Podle tohoto rozhodnutí Policie České republiky není samostatnou institucí, je orgánem státu a její práva a povinnosti se tedy odvíjejí od českého státu - ministerstva vnitra. 19 S tímto závěrem se ztotožnil i Krajský soud v Brně, který potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. K obdobnému závěru došel také Okresní soud v Karviné ve svém usnesení č.j. 20 C 82/94-23 ze dne Také tento soud konstatoval, že Policie ČR není právnickou osobou a tedy nemá způsobilost být účastníkem řízení. K opačnému závěru, tedy že Policie ČR je právnickou osobou a má tedy způsobilost k právům a povinnostem, dospěl ve věci pod sp. zn. 1 Co 333/94 Vrchní soud v Praze. Jak je tedy patrno, různé soudy došly při řešení této otázky k opačným závěrům. Při řešení otázky, zda Policie ČR je právnickou osobou a zda tedy má způsobilost k právům 18 1 odst.2 zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů 19 Fryšták, M., Policie ČR a její subjektivita, Policista, 2001, č.9, str

23 a povinnostem, musíme vycházet z příslušných ustanovení občanského zákoníku, která upravují otázku právnických osob. Ustanovení 18 odst. 1 stanoví, že způsobilost k právům a povinnostem mají také právnické osoby. Ustanovení druhého odstavce určuje, že právnickými osobami jsou sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy, jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. V následujících ustanoveních pak zákon vymezuje podmínky či spíše pojmové znaky, které musí každá právnická osoba splňovat. Při naplnění těchto pojmových znaků je právnickou osobou i útvar, o němž zákon nestanoví výslovně, že jde o právnickou osobu, ale přiznává mu tyto vlastnosti. Těmito znaky jsou název, sídlo a způsob jednání právnické osoby. 20 Zákon o policii výslovně nestanoví, že Policie ČR je právnickou osobou. Je proto nutno posoudit, zda Policie ČR naplňuje jednotlivé pojmové znaky právnické osoby stanovené v občanském zákoníku. Název právnické osoby Název je prvním z pojmových znaků právnické osoby. Název právnické musí být určen již při jejím vzniku. Zákon o policii ve svém 1 odst. 1 stanoví, že se zřizuje ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky s názvem Policie České republiky. V tomto případě tedy je tento pojmový znak právnické osoby naplněn. Sídlo právnické osoby Dalším pojmovým znakem právnické osoby je sídlo, které musí být rovněž stanoveno při jejím vzniku. Zákon také stanoví, že sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. 21 Význam sídla spočívá mimo jiné v tom, že poměry (osobní status) právnické osoby se řídí platným právním řádem v místě jejího sídla. Od místa sídla se také odvozuje státní příslušnost (nacionalita) právnických osob. Naše právo vychází při posuzování této otázky z tzv. inkorporační teorie spočívající v tom, že pro nacionalitu právnické osoby je rozhodující státní území, kde má právnická osoba své statutární sídlo. 22 Zde již však narazíme na problém, neboť zákon o policii sídlo Policie ČR nestanoví. Policie ČR tak nesplňuje tento pojmový znak právnické osoby b 20 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 21 19c odst.2 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 22 Fryšták, M., Policie ČR a její subjektivita, Policista, 2001, č.9, str

24 Způsob jednání právnické osoby Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). 23 Pro naplnění tohoto pojmového znaku, je nutno, aby byl stanoven statutární orgán a to již při jejím vzniku. Zároveň je nezbytné, aby tento orgán byl oprávněn jednat ve všech věcech dané právnické osoby. Zhodnoťme naplnění tohoto pojmového znaku. Zákon o policii stanoví, že vrcholným orgánem Policie ČR je Policejní prezídium ČR. Nicméně Policejní prezídium nelze považovat za statutární orgán ve smyslu ustanovení 20 odst. 1 Občanského zákoníku. Především policejní prezídium je orgánem, který pouze řídí činnost policie, navíc z jeho působnosti jsou vyňaty některé skupiny policistů např. policisté plnící úkoly v rámci ministerstva vnitra, a za tuto činnost je odpovědný vůči ministru vnitra. Již ze skutečnosti, že policejní prezídium je podřízeno ministerstvu, vyplývá, že nemůže být chápáno jako samostatný orgán oprávněný jednat jménem Policie ČR. Navíc zákon o policii neobsahuje žádné ustanovení, jež by opravňovalo policejní prezídium nebo policejního prezidenta jednat navenek jménem Policie ČR ve všech věcech. Jak je tedy patrno, Policie ČR nenaplňuje ani tento třetí pojmový znak právnické osoby. K tomu, aby konkrétní útvar mohl být označen za právnickou osobu, musí být naplněny všechny tři pojmové znaky zároveň. Jak jsem vyložil výše, naplňuje Policie ČR pouze jediný z těchto tří pojmových znaků a tedy lze konstatovat, že Policie ČR není právnickou osobou a nemá způsobilost být nositelem práv a povinností. Tento závěr je také v souladu s usnesením pléna Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo přijato stanovisko, že: I. Policie České republiky není právnickou osobou a zákon jí nepřiznává ani způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká republika. II. Jménem České republiky jedná (činí právní úkony) ve věcech týkajících se Policie České republiky státní orgán, jehož se věc týká. Tímto orgánem jsou v záležitostech souvisejících se služebním poměrem policistů (s výjimkou policistů povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra nebo v jiných orgánech, institucích a odst.1 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 24

25 právnických osobách) Policejní prezidium České republiky (s výjimkou vyšetřovatelů policie) a příslušné útvary Policie České republiky, v ostatních záležitostech je tímto orgánem Ministerstvo vnitra. III. Před soudem za Českou republiku jedná ve věci týkající se Policie České republiky zaměstnanec nebo policista pověřený Ministerstvem vnitra, Policejním prezidiem České republiky, popřípadě příslušným útvarem Policie České republiky, podle toho, kterého z těchto orgánů se věc týká. Uvedené orgány mohou pověřit jednáním za stát též zaměstnance nebo policistu působícího u jiného orgánu, popřípadě i zaměstnance jiného státního orgánu Financování Policie ČR Každý orgán či organizace potřebuje k tomu, aby mohl působit, odpovídající hmotné zajištění. Platí to samozřejmě i o ozbrojených sborech a tedy i o policii. Zákonem o policii nebyl vymezen žádný majetek, s nímž by policie hospodařila a proto musí být její financování zajištěno jiným způsobem. Vzhledem k úkolům, které policie plní, zde existuje úzká spjatost se zájmy státu a tedy můžeme říct, že policie poskytuje své služby jako veřejný statek. 25 Policie ČR je ozbrojeným sborem podřízeným ministerstvu vnitra a jako taková je také financována z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. V souladu se zákonem č. 622/2006 Sb., o státním rozpočtu na rok 2007, byla v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra pro výdaje Policie ČR vyčleněna částka ve výši ,-Kč, což činí 62,7% všech výdaju rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra Vztah Policie ČR a orgánů státní správy, orgánů obcí, právnických a fyzických osob Policie ČR by samozřejmě nemohla fungovat bez náležité kooperace se svým okolím. Otázky vztahu Policie ČR k ostatním orgánům státní správy jakož i orgánům obcí a právnických a fyzických osob upravuje zákon o policii. V souladu s ustanovením 43 zákona o policii má každý právo obrátit se na policistu nebo policejní útvar s žádostí o pomoc a ti jsou povinni mu v rámci své působnosti pomoc poskytnout. 27 Vztah Policie ČR k orgánům obce řeší ustanovení 45 zákona o policii a to tak, že 24 Usnesení pléna Nejvyššího Soudu ČR čj. Plsn 2/96 ze dne Peková,J. Věřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI, 2002,.str Příloha č. 4 k zákonu č. 622/2006 Sb., o státním rozpočtu na rok zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů 25

26 policejní útvary a orgány obce si navzájem poskytují informace nezbytné pro plnění úkolů pro zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. V neposlední řadě jsou policejní útvary při plnění svých úkolů oprávněny požadovat pomoc, zejména v podobě podkladů a informací, od ostatních státních orgánů, orgánů obcí, právnických i fyzických osob zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů 26

27 5. Úkoly policie a prostředky k jejich plnění Úkoly Policie ČR vymezuje zákon č. 283/1991Sb., o policii ČR, který tak konkretizuje obsah činnosti policie a vymezuje věcnou působnost policie. Zákon stanoví, že policie plní tyto úkoly: - chrání bezpečnost osob a majetku - spolupůsobí při zajištění veřejného pořádku, byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení - vede boj proti terorismu - odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele - koná vyšetřování o trestných činech - zajišťuje ochranu státních hranic ve vymezeném rozsahu - zajišťuje ochranu ústavních činitelů České republiky a bezpečnost chráněných osob, kterým je při jejich pobytu na území České republiky poskytována osobní ochrana podle mezinárodních dohod - zajišťuje ochranu zastupitelských úřadů, ochranu sídelních objektů Parlamentu, pokud zákon nestanoví jinak, prezidenta republiky, Ústavního soudu, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra a dalších objektů zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, které určí vláda na návrh ministra vnitra; rovněž zajišťuje ochranu objektů, pro které taková ochrana vyplývá z mezinárodní dohody, kterou je Česká republika vázána - dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí při jeho řízení - odhaluje přestupky - projednává přestupky, pokud tak stanoví zvláštní zákon - vede evidenci a statistiky potřebné pro plnění svých úkolů - vyhlašuje celostátní pátrání; přitom je oprávněna zveřejňovat údaje nezbytné k identifikaci hledaných osob - na základě vyrozumění orgány Vězeňské služby České republiky provádí úkony související s bezprostředním pronásledováním osob, které uprchly z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody - zadržuje svěřence s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, kteří jsou na útěku, a spolupůsobí při jejich vyhledávání - zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení, která určí vláda České republiky, a podílí se na fyzické ochraně jaderného materiálu při jeho přepravě podle 27