Evangelický měsíčník ročník 85/ /2010 cena 25 Kč roční předpatné předplatné 290 Kč

Transkript

1 9 2 Evangelický měsíčník ročník 85/ /2010 cena 25 Kč roční předpatné předplatné 290 Kč Dětská léta v létě Hudební běh vedu nejmíň po pětadvacáté. Tady se už vychovaly řady profíků, dnes sem přijíždí druhá, i třetí generace. Ale nejde o mistrovské kurzy! Chceme, aby muzika dávala děti i dospělé dohromady; navíc se tu o bohoslužebné hudbě a o zpěvníku i povídá. S kufrem not na louku, rozhovor s M. Esterlem 7 Letní tábory, brigády a kurzy Přínos škol Evangelické akademie Prázdninová Ukrajina Diakonie: O naději nad ději po povodních

2 Bohoslužebné shromážděnív české vesnici Veselynivka na Ukrajině, foto: Tereza Kopecká

3 ÚVODNÍK 3 Na sklonku léta D. Ženatá AKTUÁLNĚ 4 Zachování odkazu památek reformace DaZ BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Anděl na cestách H. Chroustová TÉMA 7 S kufrem not na louku Rozhovor s Miloslavem Esterlem J. Plíšková 9 Snažíme se děti rozchodit J. Mamula 10 Darují kus sebe J. Čejka 11 Pohled z husitské kuchyně D. Ženatá 13 Vesele ve Veselynivce M. Renková 14 Pomoc potřebným E. Zadražilová 15 Otázka na tělo Jak vzpomínáte na táborovou kuchyni? NÁSTĚNKA 17 Kontaktní teologické studium J. Ruml 18 Diakonie ČCE pomáhá obětem záplav DaZ 20 Jazyk předků mě provází celý život Rozhovor s Ludou Sverdlovou DaZ CÍRKEV ŽIJE 23 Sto let díla lidskosti M. Frydrych 23 Svébohov J. Tengler 24 Pozvedám své oči k horám J. Kirschner 25 Přínos škol EA I. Škeříková 27 Prázdninová Ukrajina P. Brodský 29 KGB? Kdeže, SBU J. Ženatý 30 Víte, kde hledat Kubíkův žleb? J. Hudec 31 Žena s nevyčerpatelným elánem DaZ/gm EKUMENA ŽIJE 32 Valné shromáždění Světového luterského svazu O. Navrátilová GENERACE 33 Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa DaZ GRATIAS AGIMUS 34 Velebí má duše Hospodina L. Moravetz DIAKONIE 36 O naději nad ději: jak to vypadá v praxi P. Hanych 38 O tvářích povodňové pomoci P. Hanych SLOVO 40 Kudy se vina vine? J. Hoblík 41 Prstýnek, Bible, válka L. Ridzoňová ÚVODNÍK Na sklonku léta Dny se viditelně krátí, ráno už je chladno. Školáci jsou donuceni vyklepat drobky z aktovek a ořezat tužky. Maminky perou jak špinavá, tak i netknutá trika svých malých táborníků, protože celý kufr je prolezlý lesním vlhkem a kouřem z ohně. Do sborů se vrací týdenní rytmus biblických hodin, konfirmačních cvičení, biblických pro děti a schůzek mládeže. Po květnových povodních vyrazili dobrovolníci pod vedením Diakonie ČCE na pomoc severní Moravě. Odstraňovali škody, půjčovali vysoušeče. Začátkem srpna spláchla vlna přívalových dešťů několik obcí na Liberecku a Ústecku a v Diakonii začal kolotoč znova. Díky vedení, koordinátorům i ochotným dobrovolníkům přichází stále pomoc tam, kde je to třeba. Konkrétní reportáž z postižených míst i o tvářích povodňové pomoci se dočtete v rubrice Diakonie. Pro naši církev je typické, že s velkým nasazením organizuje spoustu letních akcí na celocírkevní, seniorátní i sborové úrovni. Na tradici YMCA, táborů na Sázavě či v Bělči navazují současné pobyty pro rodiny, dětské běhy, pobyty pro rodiny s dětmi s postižením, pobyty a kurzy se zaměřením na hudbu, divadlo, sport, stanové tábory, kurzy pro mládež, vodácké akce či společné sborové rekreace. Ojedinělým fenoménem jsou brigády. Jejich účastníci nejen prožijí společně čas, ale odvedou ještě kus poctivé práce pro někoho, kdo to potřebuje. Jakýmsi svorníkem jsou biblické programy, které na všech typech těchto pobytů připravují faráři i laici. Ochutnávce letních zážitků věnujeme rubriku Téma. Prázdninových akcí je mnoho. Některé příspěvky se do čísla 9 nevešly, otiskneme je v příštím čísle. Vzdálená česká komunita na Ukrajině, opečovávaná potulným kazatelem Petrem Brodským, ožívá v létě výukou češtiny. Co všechno při tom lze zažít se dozvíte z příspěvků v rubrice Církev žije. Co si přát? Ať se dobré věci rozvíjejí. Ať je stále dost nadšených, kterým není zatěžko zalepit lodě, postavit stany, domluvit brigádu či připravit program, pobožnost a hry. Již po několik generací se potvrzuje, že tato investice neokázalé sounáležitosti se církvi bohatě vrací. Daniela Ženatá

4 AKTUÁLNĚ Zachování odkazu památek reformace a jejich zpřístupnění široké veřejnosti Projekt podporující cestovní ruch v oblasti církevních památek pro návštěvníky z České republiky i ze zahraničí byl doporučen Centrem pro regionální rozvoj k financování a schválen řídícím orgánem ministerstva pro místní rozvoj v březnu Předcházela přípravná etapa a projekt by měl být dokončen k Co konkrétně takový velký projekt znamená? Celková výše nákladů má být téměř čtyři a půl milionu korun. Pětaosmdesát procent nákladů bude financováno z programů EU, patnáct procent ze státního rozpočtu. Kromě propagace památek spjatých s reformací zahrnuje i doprovodné služby, jako je nabídka ubytování, kulturních akcí či zajímavých podnětů pro trávení volného času. Publikace Dědictví reformace v České republice a mapa farních sborů vyjdou ve čtyřech jazykových mutacích: česky, německy, anglicky a francouzsky. Praktický kapesní průvodce Dědictvím reformace a různé informační skládačky a letáky by měly být k mání v regionálních infocentrech, vznikne multimediální prezentace na DVD a budou spuštěny nové webové stránky s tématem památek reformace. Na pěti místech v Praze, Brně, Mariánských Lázních, Děčíně a Českých Budějovicích budou vytvořena informační centra. Partnerem projektu je Ekumenická rada církví, garantem za synodní radu Lia Valková, za ústřední církevní kancelář František Straka a Gerhard Frey- Reininghaus. Užší pracovní tým tvoří Mahulena Čejková, Milan Nechyba, Monika Voženílková a Miriam Richterová, koordinátorkou projektového týmu je Janka Haluková. DaZ

5 BIBLICKÁ ÚVAHA Anděl na cestách...máš-li útočiště v Hospodinu, nestane se ti nic zlého... (Žalm 91,9 13) Je konec léta, končí prázdniny, čas dovolených, táborů, festivalů. Vracíme se z cest domů. Máme prázdninový čas rádi, cestování taky. Zároveň z toho máme veliký respekt. Vrátit se domů živí a zdraví, setkat se s rodinou, s lidmi ve sboru v plné sestavě to není samozřejmé. Jsme vytrženi ze svého obvyklého životního běhu. Víc než kdy jindy si uvědomujeme, jak moc na svých cestách potřebujeme Boží ochranu. Já osobně si od určité doby před svými cestami připomínám slova žalmu o andělu, který chrání člověka na cestách. Někdy se ta slova modlím, jindy je vnímám jako požehnání. Žalm samozřejmě není jen pro cestovatele. Sice tu máme zmínku o stanu Pohroma se k tvému stanu nepřiblíží ale tím se jistě nemyslí trampové nebo vodáci. Žalm je o cestě životem, o životě. Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. Máme tu dva způsoby pobývání: domov a stan. Mít domov je něco jiného než bydlet ve stanu. Ten rozdíl cítíte určitě sami. Když slyším slovo domov, napadají mě tyto asociace: bezpečí, útulno, stálost, ochrana. Jedním slovem útočiště, jak říká autor žalmu. Zatímco stan ve mně vyvolává spíš cosi dočasného, ohroženého, lehce zničitelného. Domov žalmista spojuje s Hospodinem. Člověk však bydlí ve stanu. Ale je patrné, že i ten, kdo bydlí ve stanu, může mít domov u Pána Boha. A ten, kdo má domov u Pána Boha, kdo se rozhodne pro Boha a spoléhá se na něj, ten se ani v chatrném stanu nemusí bát pohrom. Bydlení ve stanu nebylo pro starověk nic neobvyklého. Izraelci, Hebrejové, byli kočovníci. Šli kus cesty, někde rozbalili své stany, pak je zase zabalili a šli dál. Jak ten stan vnímat dneska? Troufám si říct, že jsme taky kočovníci. A troufám si říct, že tady na zemi taky jenom stanujeme. Všechno v našem životě je na dobu dočasnou. Všechno je v ohrožení, lehce zničitelné. Náš život neustále něco zvenčí ohrožuje. Máme vymezený čas a prostor. Nejen vymezený, ale také omezený. V životě toho musíme hodně zabalit jako ten stan. Říkáme třeba: zabalit kariéru, zabalit vztah, já to balím. A jde se dál. Tak mi při tom dochází: Vždyť já to tady na tom světě jednou zabalím úplně. Náš život rovná se bydlení ve stanu. A jako takový je život vystaven nebezpečí a pohromám. Jednou nevyhnutelně skončí. Autor žalmu konkretizuje pohromy. Mluví o kamenech, jmenuje nebezpečná zvířata: hada, lva a draka. Můžeme je chápat jako symboly nepřátelských sil a zla všeho druhu. Naše stany životy jsou jimi neustále ohroženy. Žalmista doufá. Má v Hospodinu svůj domov. Věří v jeho ochranu a ve své vítězství nad nepřátelskými silami. Pošlape hada, lva i draka. Zvítězí nad záludností, panovačností a krutostí. Tahle víra a naděje není nijak naivní. V tom smyslu, že když věříš, tak se ti nikdy nic nestane. Ten, kdo to psal, věděl moc dobře, že pohromy jsou a budou. Osobní i společenské. Ale zakoušel Boží blízkost právě i uprostřed pohrom. Tu Boží blízkost nazývá anděly. Na rukou tě budou nosit. Pro mne je to krásný obraz nejen o ochraně, ale také o nadzvednutí ze země. Představuju si, že mě anděl vynese nahoru. Ne z tohoto světa, ale na jinou rovinu. Odtud se mohu podívat na svůj život z pohledu Božího království. Anděl mi dovolí mít odstup od všech těch pohrom, ostrých kamenů, hadů, lvů a draků. Díky andělu smím mít totiž nad svým životem nadhled. S nadhledem si třeba mohu všimnout, že můj život nejsou jen pohromy. Že i když se můj stan hroutí, domov trvá. Že i v těžkých chvílích jsem vlastně v bezpečí. Žalmistovu naději přeju sobě i vám. Ať nás všechny provází v našem stanování. Hana Chroustová

6 TÉMA Táborová základna YMCA Vlčice u Staňkovského rybníka foto: Jaroslav Pechar

7 ROZHOVORY O MUZICE S kufrem not na louku s Miloslavem Esterlem, vedoucím hudebního pobytu pro děti i dospělé Povedlo se, co jsem ani nečekala. Na letním hudebním pobytu v Chotěboři, kde jsem si domluvila rozhovor s Miloslavem Esterlem, mi nakonec on sám a tři mladé účastnice tohoto pěkného setkání zahráli Telemannův Koncert pro čtvery housle. Nejdřív jsme ale pod stromem rozmlouvali. Vy sám jste tu coby vedoucí už po několikáté. Ano, hudební běh vedu nejmíň po pětadvacáté. Tady se už vychovaly řady profíků, dnes sem přijíždí druhá, i třetí generace... Zdá se tedy, že zájem trvá. Zájemců je pořád ještě dost. Na rozdíl od jiných běhů. Třeba chystaný pobyt pro rodiny, který měl být před námi, se nekonal, protože se přihlásilo málo lidí. Jde asi obecně o jakousi individualizaci, což je znát trochu i v tom našem hudebním běhu, ale kdo už má jednou z kurzu zkušenost, vyhledává jej znovu. A vždycky se najde i někdo nový, doslechne se, má malé a hudebně šikovné děti... Podmínky ke vstupu nekladete? Třeba zpěv z listu? Určitě ne. V zásadě se jedná o rodinnou rekreaci. Ale ta má jistý cíl: vytvořit společenství, které bude hrát a zpívat při bohoslužbách nebo prostě v církvi. Takže s dětmi cvičíme písničky k pobožnostem, doprovody na nejrůznější nástroje je tady flétnový soubor, houslový, klávesy, pěvecký sbor. Ale nejde o mistrovské kurzy! Což je někdy pro pár jedinců obtížnější přijmout. Chceme, aby muzika dávala děti i dospělé dohromady; navíc se tu o bohoslužebné hudbě a o zpěvníku i povídá. Letos si naše zdejší farářka, Elen Plzáková, moc hezky připravila své oblíbené písně z Evangelického zpěvníku i z Dodatku; zajímavě o nich vypráví a my k nim hrajeme doprovod. A pak nacvičujeme hudbu, se kterou se vyjíždí do sborů tady kolem, na bohoslužby. Byli jsme v Hradišti a v Krupé a v Krucemburku a v Sázavě... Letos jsme jeli do Hlinska. Je to tam na nás poněkud malé, úplně jsme to tam zacpali. Jak jste vůbec přišel na pořádání hudebních táborů? Býval jsem členem poradního hudebního odboru v době, kdy byla jeho předsedkyní sestra Magdalena Horká, to je možná třicet let nazpět. Spolu jsme přemýšleli, co by se pro jakousi hudební osvětu dalo dělat. A tak jsme domluvili, že připravíme letní běh v Chotěboři, který se bude věnovat muzice. Ty první roky jsme tady mívali s Magdalenou malé skupinky dětí s flétničkami, s houslemi, zpívali jsme písničky. A dětí přibývalo, postupně na naši nabídku začínaly slyšet muzikantské rodiny. Rodiče byli původně jen jako doprovod; a někdy před patnácti lety jsme s nimi začali zpívat. Před patnácti lety? To už byli mezitím z původních dětí skoro dospělí, ne? No právě. Z většiny se stali konzervatoristi. Dohromady s pěveckým sborem jsme najednou měli soubor. Začali jsme si říkat Chorea (Chotěbořský rekreační ansámbl). Já si pamatuji, že jste jednou byli zahrát a zazpívat někdy během roku u nás v kostele ve Střešovicích. To je pravda. Vznikla tu už jistá tradice o pololetních prázdninách se znovu sejdeme, něco z léta se opráší a v některém z pražských sborů si na bohoslužbách zahrajeme. Jaká je skladba nástrojů? Flétnová nebo dechová skupina vůbec, ta bývá největší. Byl tu i hornista, trumpetista. Smyčců bývá tak deset, dvanáct. Dobré je, že se tu vytvořila skupina kytaristů. To jsou takoví ti, co by se možná toho společného moc neúčastnili, ale takhle mají svůj repertoár, navíc pak při pobožnostech a při bohoslužbách doprovázejí. Klávesy máme jen dvoje. A vždycky se snažím dát dohromady čtyři až pět lektorů, kteří se jednotlivým skupinám věnují. Na takový dvoutýdenní kurz se musíte dopředu hodně připravovat, že? Co má tady na starosti farář a co vy sám? Musím mít velkou zásobu, přivézt kufr not, protože nikdy nemůžu vědět úplně přesně, jak

8 se nástroje sejdou. Na sbor se musím opravdu připravit. Zpěváci nejsou žádní profesionálové, ale jsou většinou muzikantsky zdatní. Dělali jsme bachovskou kantátu, Orlanda di Lassa, Händela, Palestrinu, Schütze... Letos jsme nacvičovali Buxtehudeho kantátu. Letos je tu už potřetí Elen Plzáková, má dvě pobožnosti za den, na jednoho faráře je to docela velký kus práce. Připravila si moc hezký program, vybudovaný na písničkách těch nejvýraznějších autorů ze zpěvníku; a jednak o nich mluví, třeba o Lutherovi, Komenském, jednak z těch jejich písní umí krásně vytáhnout biblické souvislosti, zdá se mi to skvělé. A výborně to souzní s muzikou, kterou děláme. Já vedu houslovou skupinu a pěvecký sbor. Tak na konec: máte chuť pokračovat dál? Dokud bude zájem? Asi ano. Akorát už jsem trochu unavený. Plné angažmá ve školním roce; a tohle chce potom velkou přípravu. Jste tady se svou ženou? Co vaše děti? Žena je se mnou a děti tady tím prošly taky, všichni jsou muzikanti, teď už mají jiný program, ale každý se tu aspoň na chvíli ukáže. Kdybyste nebyl učitel a neměl letní prázdniny, byla by to opravdu velká oběť, trávit pravidelně dva týdny dovolené takhle. Pojedete snad ještě někam jinam? No jistě. Do Velké Lhoty na Vysočinu na chalupu, tam nastane teprve odpočinek. I když notebook si s sebou beru, nějakou práci na novém zpěvníku bych stejně dělal rád. Jak se na táboře cítí jeho dětští účastníci? Chce se jim hrát na nástroj i o prázdninách? Dvanáctiletá houslistka Noemi Brahová za námi přišla přes louku sama od sebe, za ruku s hodně malým chlapečkem. Noemi, nevadí ti, že hraješ na táboře na housle? Jak moc se houslím věnuješ? Hraješ v nějaké škole? Nevadí, mě to tady baví. Hraju v ZUŠce ve Skutči, ale bydlíme v Proseči. Máte také nějaké vystoupení? V neděli odpoledne jsou tady v táboře nešpory. Bývá tu lidmi z okolí docela nacpáno. Ještě jsem chtěl říct k té naší kytarové skupině: tyhle kluky do bohoslužebného dění moc zapojit nelze. Ale lektor, který je vede, Ondřej Souček, pro ně a s nimi vymyslel moc pěknou věc. Na sobotní večer připravili program z milostných písní pro dámy a dívky. Šlo v podstatě o všechny love songy ze zpěvníku Já písnička, které kluci zpívali (někdy spíše bručeli ) a doprovázeli. Tady je hejno mladých obdivovatelek, tak se to moc povedlo. Během let tu vznikají i džezové a bigbítové formace; to je specifikum těchhle odrostlých, že už si tvoří své. Živíte se muzikou? Jsem ředitelem základní umělecké školy ve Starém Plzenci. A učím tam housle. Odkdy jezdíš do Chotěboře? Snad už od čtyř let. Ty jsi začala hrát tak brzo na housle? To chtěli spíš rodiče, nebo ty sama? Já jsem si o to řekla. Viděla jsem film Hudba mého srdce, a tam byla učitelka, která učila hrát děti na housle. Moc se mi to líbilo, řekla jsem pak rodičům, že bych chtěla hrát taky. Zdá se ti hudba, co tu hrajete, obtížná? Musíš třeba trošku i sama cvičit? Když to potřebuju, něco si zkusím i při hodině. Ale není to zas tak těžké, že bych musela cvičit. A tady jsi s rodiči? Jsem tady s tátou. Táta začal hrát na housle se mnou. Teď už moc nehraje, ale trochu umí. Tady je jako zpěvák.

9 Čtrnáctiletého Matěje Šulce vytáhla Elen Plzáková z procházky s kamarády. Matěji, ty jsi tady za kytaristy. Co hrajete? Písničky od různých rockových skupin, např. AC-DC. Taky hrajeme ze Svítáku a z Dodatků. Písničky se vybírají tak, že je Ondra, co nás učí na kytaru, stáhne z internetu, pak je vytiskne a my si vyberem tu, kterou známe a líbí se nám. Na kytaru hraješ někde v hudebce? Klasiku? Ne, chodím k jednomu učiteli ještě s jinejma klukama, učí nás písničky. Řekni mi něco o těch milostných písních, co jste prý hráli. Kdo to vymyslel? Tak různě. Třeba jedna holka, co chtěla slyšet hrát jednoho kluka. Jana Plíšková Odkud o táboře víš? Od naší farářky a od jejího syna, s kterými tu také jsem. TÁBOR Snažíme se děti rozchodit Obraz neokázalé církevní sounáležitosti Letní tábor rodinného typu ve Svratouchu jsem si vybral jednak proto, že vím o úsilí jeho dlouholetého pořadatele. Farář Michal Vogl z nedalekého Sněžného se snaží dát děti ze sousedních sborů dohromady už deset let. Můj druhý důvod však souvisel s předpokladem, že toto léto navštívím společenství svým způsobem regionální a sevřenější, než jsou dětské tábory celocírkevní. Nemýlil jsem se. Jen jsem na místě zjistil, že když se jedna parta dětí každoročně schází, charakteristické měření sil s autoritou může získat půvabné rysy. Jsem ministr protestu za Dětskou stranu demokratickou ČCE, hlásí se mi s bojovným výrazem Oskar, jeden z táborníků, a bezelstně se dovolává svých práv proti totalitě vedoucích. Michal se shovívavě usmívá a pak na děcka hromovým hlasem houkne, aby byl klid a já si mohl s vedoucími pohovořit. Před nabídnutou odpolední kávou nakouknu do ložnice, kde si na čímsi spacáku vyfotím zátiší se dvěma Davidovými harfami výslednými pracemi onoho tvořivého pátečního dne, mezi něž patřily i originální píšťalky z kusu hadice a říkám si, že tu nejspíš žádná anarchie nehrozí. U jednoho stolu Ony i děti z vesnice jsou zvědavé na kravičky nebo chytání žab, uvádí mne do obrazu Jitka, Na děti, které v noci svítily v kostele a hrály na varhany, poslal někdo policii a sepisovaly se skutečné úřední protokoly. Vše se ale nakonec vysvětlilo. další z pěti vedoucích. V něčem žijí od přírody dál než ve městě. Kromě toho dnešní děti jsou počítačové a mobilové. Jsme tu na týden, ale SMS a telefonování s rodiči se nezastaví. Sedíme v kuchyni neobsazené svratoušské fary na kraji Českomoravské Vysočiny a já si potvrzuji, že stany zde opravdu nenajdu. Ale zato nostalgickou atmosféru prázdninových pobytů v improvizovaných minimalistických podmínkách i když se střechou nad hlavou a základním hygienickým vybavením. Noviny o prázdninách přinášely úvahy o zušlechťujícím významu tábornické tradice v přírodních podmínkách, ale i takto vynikne nezbytná kázeň, nutná ke společnému soužití a udržování jeho ducha. Od ranních rozcviček, rozdělování služeb a mytí nádobí až po noční klid. Rozdělávání ohně a lesní moudrost asi zanedbáváme, přiznává Michal, nejsme šílenci do nějakého stylu, zkrátka předat něco z Bible, vytvářet dobré společenství a jinak od každého trochu. A také se snažíme děti na výletech trochu rozchodit, glosuje Mája Balabánová, která

10 tentokrát zpestřuje denní program anglickým okénkem. Děti o sobě z ložnice dávají vědět a já si ověřuji jejich věkové rozpětí. Kromě nejmenšího, jemuž je tři a půl roku, v průměru od šesti do třinácti let ze Sněžného, Daňkovic a Borovnice také z Prahy i odjinud, celkem jedenáct dětí a s nimi pět vedoucích, kromě farářových ještě jeden otec s dětmi. Jsou zde příbuzní a tábor by samozřejmě nevznikl bez konkrétní důvěry rodičů. Kterou je ovšem třeba postupně budovat. Napadá mne, že tohle je obraz neokázalé církevní sounáležitosti. Kéž by jí přibývalo. A pro koho je tábor určen? Neděláme nábor do sboru. Sněženský sbor tábor pořádá a nabízí, podmínka je vydržet biblický program a písničky ze Svítá. (Jak mi ale děti za chvíli předvedou při biblickém divadle a koncertu na čerstvě vyrobené nástroje, nemají s tím žádný problém.) Vedoucí mne ale ještě zasvětili do mystifikací, jimiž udržují partu dětí v pohotovosti. A to ještě nevěděli, co říkají. Na tento tábor se totiž bude dlouho vzpomínat, protože nikým nenahraná výjimečná situace se promítla i do závěrečné noční hry. Jak jsem se dodatečně dozvěděl, na děti, které v noci svítily v kostele a hrály na varhany, poslal někdo policii a sepisovaly se skutečné úřední protokoly. Vše se ale nakonec vysvětlilo. Ve Svratouchu končí předposlední den pobytu. Děti sedí kolem stolu a Michal jim vykládá další podobenství a diskutuje. Příští den bude i námětem pro dramatické zpracování. Využívám chvíle a stáčím řeč na údajnou totalitu vedoucích. Ta je prostě všude, hlásí se mi starší děti a jen to s nimi šije. A kdyby se pan učitel ve škole každého zeptal, kolik by chtěl jedniček, bylo by to lepší? To už je moc i na ministra protestu a směje se na celé kolo. A jaké téma příště? Minule bylo bylinkaření, vzpomíná Jitka Voglová, letos děti úspěšně vařily, postupně každá skupina a hned několik chodů. Příště uděláme tábor gastronomický. Jan Mamula POBYT PRO DĚTI S POSTIŽENÍM Darují kus sebe asistenti pomohou dětem a ulehčí rodičům Každý jsme jiný, máme své potřeby a přání, ale patříme dohromady, vytváříme společenství: rodiče, děti, asistenti dobrovolníci, kteří přijíždějí, aby na týden žili pro druhé, pomohli, kde je potřeba, ulehčili rodičům, kteří se o své děti starají a mnohdy těžko hledají někoho, kdo by je vystřídal. Přijíždějí, aby darovali kus sebe, svých možností a času, a zároveň aby byli obdarováni úsměvem, láskou a bezpodmínečným přijetím, aby nahlédli do života rodin s dětmi s postižením, do jejich radostí i starostí. Na začátku mám strach, nakolik si s dítětem sednu, jak ho zvládnu, ale pak to vždy nějak dopadne, přinejhorším se prohodím s jiným asistentem. K dítěti si také najdu cestu tím, že ho přijmu, jaké je. Je to na týden, není třeba řešit velké problémy. Letos jsem se staral o holčičku s autismem, která byla spokojená, když si někde sedla a hrála si s knížkou, resp. s jejími stránkami, které předtím roztrhala. K této pomoci patří i přijetí rodičů. Nejlépe, když se s rodiči skamarádím, když sdílíme stejný názor a máme vzájemný respekt a úctu. Je to náročný týden, psychicky i fyzicky, vyžaduje neustálou pozornost. Není horší pocit, než když ztratíte z dohledu vám svěřené dítě. Třeba když s ním někam odejde jiný asistent, ale je možné, že uteklo do lesa, kde může dostat záchvat nebo spadnout do potoka. Někteří to nezvládnou a příště pomoct nepřijedou, byť by chtěli. Ale nelze se jim divit, natož to zazlívat, tlak je ohromný. Posezení s ostatními v místní hospůdce u vyhlášeného Cara patří k bělečským večerům radosti a pohody, kde si můžeme ostatním postěžovat a kde můžeme nalézt pochopení rodičů i pochopení od rodičů. Jan Čejka 10

11 POD STANY Pohled z husitské kuchyně Jednoho červencového dne na dětském táboře Šest hodin. Slunce zlatí vrcholky stromů nad paloukem se stany, ptáci zpívají, je zima. Kuchařka střídá poslední dva husity, kteří měli noční hlídku. Ti zalézají do spacáků, na půldruhé hodinky to stojí ještě za to! Jiskrné ráno, ticho, v kamnech začíná praskat oheň. Vedoucí obchází stany. Táborité, orebité, pražané i sirotci mají budíček. Ale co to? Zjišťují, že ve svých družinách mají po včerejší bitvě s křižáky mnoho nemohoucích. Někdo je slepý (šátek přes oči), někdo přišel o nohu (má obě nohy svázané k sobě, takže může jen skákat nebo se nechat nést), někdo o ruce (má je přivázané k tělu), někdo je němý, asi má vyříznutý jazyk (šátek přes pusu). Jen jeden z celé družiny je zdráv a ocitl se v roli ošetřovatele. Teď si musí všichni nějak navzájem pomoci: zajít na latrínu, vyčistit si zuby, přijít na snídani, nakrmit se, zjistit, co kdo potřebuje. A lazaret, kde kyne další pomoc, je až za lesem u rybníka, tam je třeba potom všechny raněné přesunout. Až k rybníku z kuchyně nedohlédnu, ale zřejmě tam došlo k velkolepému uzdravení, protože se husité vracejí po svých, vidí, brebentí a tváří se spokojeně. Duchovní potravu potřebují všichni. Jídelna pod celtou je jen pultem oddělená od táborové kuchyně, takže i kuchařky při čištění zeleniny nebo krájení cibule naslouchají pobožnosti a mohou zpívat s ostatními. Dnes je třeba škrábat brambory na oběd. Služba využívá této poklidné chvíle a celá družina se ohání škrabkami. Po pobožnosti přichází na řadu povídání o husitství. Farář a zdatný vypravěč čerpal z Františka Palackého a strhujícím způsobem líčí bitvy, okolnosti, důsledky a zajímavé podrobnosti. Říkám si: kde ten Palacký vzal tolik detailů? To musel ležet několik let v archivech! Naši husité mezi osmi a patnácti lety poslouchají s otevřenou pusou. Napadá mě: zdalipak jsou stejně napjatí a dychtiví při hodinách dějepisu? Po svačině tábor ztichne. Husité odtáhli do lesa stavět pevnosti. Vybaveni pouze pětimetrovým provazem mají postavit bez další technické pomoci přístřešek velký tak, aby se tam ukryla celá družina. Jak to pojmou a jak si poradí bez hřebíků a seker? V kuchyni teď přichází čas na dopolední kávu. Obě kuchařky, farář a doktor si dopřejí příjemnou chvilku. Pak znovu k vařečce a hrncům. Uvařit pro pětatřicet strávníků v polních podmínkách vyžaduje odvahu a zkušenost. Přísun dřeva má na starost jedna z družin, musí si to nějak mezi programem zorganizovat. Polena mizí v nenasytných kamnech a příprava dřeva zaměstná jednoho zdatného dřevorubce na plný úvazek. Děti mu pomáhají a nosí dřevo ke kamnům. Dnes vaříme bílou polévku 11

12 s koprem, už to voní. Brambory jsou naškrábané, až bude hotová polévka, odstavíme ji a na plotnu přijde obrovský hrnec s bramborami. Nakonec se budou smažit vločkové karbanátky. Že je neznáte? To se uvaří hned ráno ovesná kaše, a když vychladne, nakládá se s ní, jako by to bylo mleté maso. Přidá se cibule, koření, vajíčka a karbanátky jsou k nerozeznání od masových. Před obědem se obchází a hodnotí pevnosti. To si ani kuchařky nemohou nechat ujít. Honem přiložit do kamen, a ať se to vaří chvíli samo! Na pevnostech se podepsala kreativita jednotlivých družin. Jedna má vedle prostorné chýše i kostel s křížem, stolem Páně a kalichem a chlebem z kamínků. Druhá družina má kolem své pevnosti ochranný val a ve vnitřním prostoru obdělané pole, aby husitští obránci nehladověli. A pak už rychle dokončit oběd, nachystat do dvou škopků vodu na nádobí a po zpěvu před jídlem mohou zazvonit sběračky o ešusy. Polévka i karbanátky mizí v žaludcích vděčných strávníků. Ešus si myje každý sám. V jednom škopku je horká voda s jarem, v druhém voda oplachovací. Je zajímavé pozorovat táborníky. Menší kluk má ešus za lodičku a ráchá se ve škopku neúnosně dlouho. Pohni už, hučí za ním fronta husitů. Jiný jen tak smočí stěny ešusu, že se mastnota ani nehne, jen aby si ve vodě na nádobí nenamočil prsty. Vezmi houbičku a pořádně si ešus umej! nabádám ho. Nebo si do toho dáš večer nudle na sladko? Odpolední program začíná dovednostmi. I kuchyně má co nabídnout. Kdo se naučí krájet cibuli, udělat jíšku a skládat ekologicky krabice od mléka, dostane knoflík. Přišije si ho k ostatním knoflíkům získaným za různé jiné dovednosti na svůj pásek. Na konci tábora se budou knoflíky sčítat a jejich počet může významně promluvit do konečného bodování. Na odpolední svačinu jsou výtečné koláče, které ráno kluci přivezli na kárce z rodinné pekárny z nejbližší vesnice. Pak mají husité plné hlavy i ruce řešení nějaké bojové hry, zatímco kuchařky staví znovu hrnce na plotnu. Slíbené nudle na sladko jsou velmi oblíbené. Je libo posypat grankem? Nebo jenom cukrem? Nejvíc jde na odbyt sladká opražená strouhanka. Ještě polít máslem! Na večerní nástup jdou husité v trikách s kalichy na prsou, každá družina nese svůj štít. Kuchařky aspoň rychle urovnají zástěry. Hodnocení dne a bodování, zpěv táborové hymny. Rozdělí se hlídky, služby na zítřek a hurá k ohništi na večerní pobožnost, zpěv a pohádku na dobrou noc. Co je v kuchyni ještě potřeba? Zkontrolovat, jestli je všechno nádobí umyto, utěrky vyvařeny a pověšeny, nikde nezůstaly zbytky, které by přilákaly již tak dost drzé myši z louky. Projít zásoby na další den, sepsat, co má dvojice nákupčích zítra přivézt na káře z vesnice z obchodu, co objednat v pekárně. S večerním soumrakem ustupuje vedro a vkrádá se vlhký chlad. Povídání ve stanech i courání na latrínu pomalu utichá, i husité toho mají pro dnešek dost. Vedoucí za svitu petrolejek dolaďují program na další táborový den, zbytky brambor od oběda se na pánvi mění ve voňavou opečenou dobrotu, která přichází k chuti. Něco k zakousnutí pro hladové noční hlídky je také připraveno, oheň v kamnech může vyhasnout. Táborová kuchyně pro dnešek končí. Co člověka vede k tomu, že se ve své dovolené nejede slunit do Chorvatska, ale opáše se zástěrou, sestaví jídelníček, obtelefonuje vesnické obchody a točí se deset dní kolem plotny v polní kuchyni? Touha po návratu k přírodě či pokus o dočasný únik od mobilu a internetu zní trochu otřepaně, i když něco na tom je. Jistě, že se po táboře vrátíme k ledničce, televizi a splachovacímu záchodu. S prvním sněhem bychom tu stěží přežili. Ale těch deset dní chození po jehličí místo po asfaltu, tmy, když se setmí, a hvězd nad hlavou, sezení u ohně a společného zpěvu má nabíjecí schopnost. Zde v přírodě je hmatatelné spojení stvoření se Stvořitelem. Nejvíc radosti a pocitu uspokojení přinášejí zážitky, které jsou neopakovatelné a které formují duše letošních husitů na celý život, stejně jako všech táborníků před nimi i po nich. Daniela Ženatá 12

13 UČITELSKÉ PRÁZDNINY Vesele ve Veselynivce Čeština zní i stovky kilometrů od vlasti Kdykoli budu vzpomínat na prázdniny 2010, bude mým zážitkem číslo jedna Ukrajina, kde jsem v krajanské obci Veselynivka působila tři červencové týdny jako učitelka češtiny. Z mnoha důvodů se tu člověk cítí jako doma, z mnoha zase naopak jako v úplně jiném světě. Jako doma ve vesnici uprostřed stepních pastvin a polí zhruba sto kilometrů od Oděsy? Jak jinak, když kolem sebe denně slyším krásnou, i když trochu archaicky znějící češtinu své hostitelky Marie Provazníkové. Jak jinak, když při nedělní bohoslužbě, kterou vede právě paní Provazníková, kazatelka a ordinovaná presbyterka zdejšího evangelického sboru, beru do ruky černý i žlutý zpěvník stejně jako v Čechách. Ale tady je první překvapení, nezazní očekávaná, doma zažitá melodie. Písně mají svou vlastní notu, vroucí hlasy babiček jsou lety secvičené, nápěv se rozlévá do táhlých trojhlasů, které mi připomínají ruské lidové. Podle hlasu svého srdce dotvořila melodie k textům ve zpěvnících paní Sedláčková vždyť sbor neměl ani varhany, ani člověka znalého zpěvu z not. Veselynivku jsem poznala jako ráj mláďat zvířecích i lidských. Mají rozhodně větší svobodu, než je ta naše. Zvířata se pasou na zeleném, podlézají ploty, lezou do kaluží, až jsou z housat a kachňat černozemním bahnem obalení ropáčci. Vědí kudy kam a hlavně kudy domů. Stejně tak je to u dětí. Nejen jejich pokoj a dům, ale celá vesnice je jim domovem. Vidíte je chodit po návštěvách a vyřizovat vzkazy, v partách jezdit na mámině kole, na louce kopat do míče, když sluníčko přestane pálit. Děti jsou tu v bezpečí, neboť odmala respektují hranice vsi, za kterými číhají lišky (ty opravdu), vlci (ti prý v zimě) a medvědi (ti z výchovných důvodů dosazeni rodičovskou autoritou). Vztah zmíněných mláďat, tedy zvířat a dětí, je tu bezprostřední, nikdo nepotřebuje pečovat o domácí mazlíčky tak jako ve městech. Děti mají naopak povinnosti: dojít na trávu, v poledne napojit tele pasoucí se před domem, zjistit, kam slepice zanášejí vejce, večer přihnat krávy z pastvy domů. Dodnes mi není jasné, jak v padesátihlavém stádu naoko stejných krav i malí poznají tu svoji. Život dospělých je podřízen hospodářství. Každá rodina má krávu, s kterou se musí vstávat jako do práce po páté. Než se vyžene na pastvu, musí se podojit. A to ještě v poledne a večer. A mléko zpracovat. Proto se tu lidé večer nescházejí po zprávách jako u nás, ale po kravách, tedy zhruba v devět. Pozdě na setkání? Ale ne, teď je příhodná teplota (už ne 38 stupňů ve stínu), i stepní vítr se ochlazuje, z louže, co zbyla z rybníka, se ozývají žáby, lidé si povídají pod osvětleným loubím obtěžkaným 13

14 dozrávajícím vínem a tuhle téměř středomořskou atmosféru ještě dokresluje vrzání kobylek. Mají konečně čas, protože hospodářství je poklizeno, kombajny, samovazy a traktory s pluhy pro podmítku jsou pro dnešek zaparkované před bývalým družstvem a ohně, které na polích vypalují strniště, pomalu dohasínají. Čas si udělají i ženy z místního pěveckého spolku: sejdeme se v budově shromáždění a hledáme v českých zpěvnících texty k písničkám, lidovým i populárním, jejichž melodie znají z cédéček. Mohou tedy zase zkoušet něco nového a připravovat se na vystoupení. Takový večer je také vhodný na noční bojovku. Měla velký úspěch přišly snad všechny děti ze vsi. Ve výhodě však byly ty, které pravidelně chodily do shromáždění na vyučování. Pro úkoly jsme totiž využili motivy z pohádky O perníkové chaloupce, kterou některé děti nacvičovaly jako divadlo. Vyučování o prázdninách? Žádná klasika; děti docházejí dvakrát denně do shromáždění, aby se zdokonalily v řeči svých rodičů a předků. V každém případě to je škola hrou. Vracím se s nimi k pohádkám, říkadlům, dětským písničkám, hrám, procvičujeme slovíčka, popisujeme zážitky atd., vše důsledně v češtině. Skupiny jsou proměnlivé co do počtu i složení. Někdy dorazí jen čtyři děti, jindy jich přijde patnáct. Věrní jsou hlavně ti malí. A to je dobře, protože o ně a o jejich vztah k české mluvě, jak tu říkají, jde při podobných misích především. Miroslava Renková BRIGÁDY Pomoc potřebným Pracovat o prázdninách? A zadarmo? Kolega ze synodní rady mi vyprávěl o brigádách, kterých se již pátý rok účastní mládež z Mělníka, Pardubic i odjinud. Letos pracujeme začátkem srpna ve Strměchách, máš to kousek, přijeď se podívat, dostala jsem konkrétní pozvání. A tak jsem vyrazila a užasla. Pod rukama dvaadvaceti mládežníků a jejich vedoucích a spolupracovníků Hanky Pfannové, Miroslava Pfanna a Daniela Ženatého se zanedbaná strměšská zahrada zcela proměnila. Povalené dřevěné ploty dostaly nové výztuhy, zmizely náletové dřeviny a pečlivě roztříděné hromádky nalezeného kamení, železa či dřeva svědčily o tom, že očista proběhla důkladně. Měla jsem štěstí, že jsem přijela na samý konec brigády a mohla tak zhodnotit to ohromné množství práce, které parta dokázala za sedm dní udělat. Je to skvělé, záslužné, ale myslím, že to není to nejdůležitější. To stěžejní je, že bylo vytvořeno prostředí, které je pro dnešní mladé tolik potřebné; při práci se kamarádské vztahy posunou a utuží. Při práci žádný kluk nemůže předstírat, že je borec; buďto je, nebo není. Obojí je zřetelně vidět. Stejně tak se i na každé slečně rázem pozná, zda je holka do nepohody, nebo není. Evangelíci různých generací s nostalgií vzpomínají na své brigádnické týdny v Herlíkovicích či jinde. Věřím, že stejně tak bude dnešní mládež vzpomínat na své brigády a ponese jejich ovoce dál světem počítačů, facebooků a dalších anonymních pojítek. A tak díky, Hanko, Mirku a Dane, že si ve svých nabitých diářích najdete čas a umožníte mládeži být při práci i při oddechu pospolu. A díky vám, mladí a šikovní, že máte chuť nést štafetu evangelických brigád dál ku prospěchu sboru, pro který pracujete, ale hlavně ku prospěchu svému. Eva Zadražilová P.S. Ráda bych partu pracantů pozvala příští rok do Moravče, jenom nevím, zda u nás pro tolik šikovných rukou najdeme dost práce. Ale máme na to celou zimu... 14

15 OTÁZKA NA TĚLO Jak vzpomínáte na táborovou kuchyni? Motto: Ó jak to voní, když se jídlo nese ke stolu ó jak to voní, když se vůně line z kastrolu ó Pane, díky za ty dary chutě, vůně, tvary chuť, chuť, dobrou chuť! Žaneta Němcová, stanový tábor Na táborovou kuchyni vzpomínám v dobrém. Polní kuchyně je nejlepší stejně jako osvědčené recepty; vločkové karbanátky, brambory s cibulkou apod. Taky kakao každé ráno je prima. Jen to umývání ešusů od červených omáček Šimon Maňák, skautský tábor Mně na táboře vždycky moc chutná a neříkám to proto, abych se nedotkl citů kuchařů. Na našem skautském táboře vaří vždy někdo z nás za občasné pomoci všech ostatních. Jídlo není jako od rodičů nebo z restaurace, ale někdy to je velké překvapení! A hlavně jsme všichni spolu a v přírodě! Ondra Blažek, pobyt pro děti Místy je to přímo luxusní, ale jednou za čas se to trochu nevyvede. Pavlína Šíblová, sportovní pobyt pro mládež S příjemným pocitem v oblasti břišní. Kuchařka Zuzka měla svoji vařící premiéru a zvládla to skvěle. Dobrá jídla, dobré nápady, a když byl ještě hlad, bylo poblíž i něco k snědku na jeho zahnání. Matěj Šulc, hudební pobyt pro děti i dospělé Na hudební tábor se každý rok těším, ale zásobu jídla si vždycky beru s sebou. Když se povede dobré jídlo, je to super. Letos byla dobrá dvě. Láďa Beneš, stanový tábor Táborové přejídání! Je to jedna z prvních věcí, na které si vzpomenu, když se řekne náš tábor! Miki Erdinger, již 31 let blažkovský harcovník Jako první se mi vybaví sestra Skřipská, která vařila celé mé dětství na Blažkově. Její usměvavá tvář vykukující z výdejního okénka, výborné nudle s mákem, které jsem snad jinde nikdy nejedl, a milý hlas mě stále provázejí. A na moji prosbu, že chci hodně málo se vždy ptala: Tak hodně, nebo málo? Jan Kačer, pobyt pro děti Hurá, on vaří Aleš!!! 15

16 NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA Ze zasedání synodní rady dne 10. srpna vybíráme: SR schválila prodloužení místa pastorační pracovnice Noemi Batlové v Olomouci na plný pracovní úvazek do SR zřizuje místo pastoračního pracovníka na poloviční úvazek v Nosislavi a povolává na toto místo Ivu Květonovou a Lenku Svobodovou (každou na 25%). SR schválila kandidaturu Marcina Pilcha na místo faráře v Českém Těšíně na plný pracovní úvazek, kandidaturu Jana Hudce na místo faráře v Hrabové na 70% pracovní úvazek, kandidaturu Pavlíny Lukášové na místo farářky v Hranicích na plný úvazek, Daniely Zapletalové Grollové na místo farářky v Kdyni na Šumavě na plný pracovní úvazek, Tomáše Mencla na místo faráře v České Lípě na plný úvazek a Debory Hurtové na místo farářky v České Třebové na plný úvazek. Vzala na vědomí rezignaci faráře Tomáše Drobíka na místo kazatele sboru v Bošíně. Na vědomí vzala SR zprávu o vizitaci seniorátního výboru Královéhradeckého seniorátu v Černilově dne a zprávu o vizitaci seniorátního výboru Pražského seniorátu v Berouně dne Rovněž vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů: Královéhradeckého seniorátu , Moravskoslezského seniorátu a Východomoravského seniorátu Senior Jiří Polma informuje ve Věstníku Ochranovského seniorátu o vývoji v české provincii Jednoty bratrské. SR se s materiálem seznámila a bere jej na vědomí. Ve FS ČCE v Hraběticích byla jmenována správní komise. Samostatný sbor není schopen plnit základní funkce, většina členů staršovstva zemřela nebo je upoutána na lůžko. Seniorátní výbor Brněnského seniorátu rozhodl o jmenování správní komise po návštěvě Hrabětic a jednání s kurátorem sboru jednomyslně. Synodní rada vzala jmenování správní komise na vědomí. Daniel Bartoň podal po svém návratu ze studijního pobytu ve Francii zprávu. Studia v Paříži byla pro něj velkým přínosem: zdokonalil se ve francouzštině, pronikl hlouběji do myšlení teologa a filozofa Paula Ricoeura, navázal kontakty s řadou lidí z reformovaných, ekumenických i mezináboženských kruhů. SR vzala zprávu na vědomí. Synodní rada uvolnila pro rok 2010 z fondu sociální a charitativní pomoci tyto prostředky: Kč na pomoc v Jižním Súdánu prostřednictvím HEKS (dlouhodobý projekt, který navazuje na projekt v Darfouru) Kč na pomoc postiženým povodní v Pákistánu prostřednictvím HEKS (akutní pomoc) Kč na povodně v ČR. Synodní rada doporučuje sborům, které chtějí přispět na letošní povodně, aby se připojily ke sbírce vyhlášené Diakonií ČCE. Spojená luterská církev v Německu (VELKD) a Evangelická církev v Německu (EKD) zvou na spojené synody v listopadu do Hannoveru. SR deleguje na oba synody předsedkyni SpEKu farářku Hanu Pfannovou. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) vyhlásilo novou výzvu integrovaného operačního programu, která navazuje na již realizovaný projekt Dědictví reformace. Nabízí se ojedinělá možnost využít těchto finančních prostředků pro rozvoj života v církvi, práci s mládeží a rodinami s dětmi na úrovni seniorátů a sborů. Předmětem je popsání pěti turistických stezek připomínajících osudy osobností reformace. Stezky budou zaměřeny na rodiny s dětmi a mládež. SR pověřuje M. Richterovou a M. Voženílkovou zajištěním zpracování projektu a jeho předložením na MMR. Ve sbírce prvotisků a starých tisků spravované Ústředním archivem ČCE (ÚA) se nachází větší množství multiplikátů. Vzhledem ke špatnému fyzickému stavu některých exemplářů by byl vhod- 16

17 ný jejich odprodej. ÚA nechal provést odhad cen a nabídl je Národní knihovně a Strahovské knihovně. Zástupci obou knihoven vybrané exempláře viděli a dohodli se na ceně. SR souhlasí s prodejem deseti duplikátů starých tisků ze sbírky ÚA Národní knihovně (za Kč) a s odprodejem čtyř starých tisků Strahovské knihovně (za Kč). SR přijala rezignaci Janky Halukové na členství v propagační komisi a jmenovala členkou této komise Miriam Richterovou. Synod uložil synodní radě zjistit, zda by bylo možné uskutečnit zasedání synodu na jiném místě v ČR než v Praze. SR ukládá ústřední církevní kanceláři připravit první důkladnou analýzu zasedání synodu mimo Prahu. Součástí bude srovnání finančních nákladů, ubytovacích možností, vytipování míst s dobrou dopravní dostupností a možností využití krajských, univerzitních, církevních a dalších institucí. DaZ SYNODNÍ SENIOR Kontaktní teologické studium českého biskupa Budilo mírnou pozornost, že český biskup si odjel na studijní pobyt a nechal církev svému osudu. Kolegové tzv. kontaktní faráři to brali téměř jako mimořádnou zajímavost a nijak víc to neřešili. Jenom si spíše přisazovali na adresu svých biskupů, což ovšem i na mě působilo jako dvojsmysl. Někteří ze známých německých biskupů si nechávali popsat, jak to u nás po dobu těch několika měsíců funguje, jen stěží přijímali vtípek, že Boží lid může být také někdy ponechán na starost Pánu Bohu. Skupina tzv. KontaktpfarerrInnen (KF) čítala jedenáct osob. Sedm farářů a dvě farářky z německých zemských církví a dva cizince (kromě mne faráře luterské církve z rumunského Sedmihradska). Po schválení SR a vyřízení náležitostí bádenskou církví, která naší církvi už dlouhou dobu každé dva roky poskytuje a plně hradí jedno místo, dostal každý účastník výchozí materiály. Informace o studiu, o bydlení v Morata Haus, což je účelové zařízení bádenské církve, o dalších možnostech v rámci pobytu, např. o existenci a životě univerzitního sboru Peterskirche, které poskytly dostatečné podklady pro rozhodování před odjezdem. Bylo žádoucí promyslet si nabídku výuky jednotlivých kateder teologické fakulty a stanovit si osobní denní rozvrh účasti na přednáškách, seminářích, cvičeních apod. Doporučena byla dávka cca 10 až 12 hodin týdně s tím, že kontaktní faráři mají naprostou svobodu v účasti čehokoliv nabízeného teologickou fakultou. Nutno však podotknout, že všeobecná spokojenost s podmínkami, nabídkou a možnostmi neměla nikoho k tomu, aby darovaný čas proflákal, návštěva studijních programů a dalších aktivit byla tím, co každého táhlo a zajímalo, a svým způsobem právě to byl nejvýznamnější druh kýžené regenerace sil každého z KF. Přínos více než tříměsíčního pobytu vidím přesně v tom, jak je nazván v našich řádech jde o možnost studovat a mít volno. V této kombinaci se nabízí 17

18 jednak návrat k tomu, k čemu se s takovou intenzitou již člověk v průběhu všedního pracovního dne nedostane, tj. možnost žít v přednáškách daleko soustředěněji na teologii, a zároveň regenerovat síly, vystřídat fádní pracovně-profesní rytmus běžného týdne zcela jiným režimem dne a porozhlédnout se po světě, který není tak odlišný od našeho. Přičemž je hezké zakusit sebe sama a zahlédnout svou církev a nakonec i zemi z kontextu širšího. Dopad pro službu v církvi je tedy nepřímý, spočívá v jistém poodstoupení od našich problémů, nahlížení na církev doma očima zdáli a srovnávání toho, čím žijí zemské církve v Německu. Z mnoha rozhovorů s kolegy a kolegyněmi v Heidelbergu, z návštěv ve sborech a z dalších setkání vyplývá, že ČCE je standardní církví 21. století, na kterou dopadají důsledky svobody, demokracie, globalizace i zmenšeného světa stejně intenzivně jako na ostatní. Cesta do budoucnosti nespočívá na tom, že si budeme všechno tvořit sami, vytvářet stanoviska jen ze svého úhlu pohledu, ale v daleko větší míře musíme sdílet s ostatními jak výsledky svých zkušeností a práce, tak přejímat vše dobré a osvědčené, spolupracovat při společném odstraňování nedobrého a radovat se z toho, že máme kolem sebe církve, v jejichž společenství je také naše místo. Joel Ruml Potřebujete pomoc? Lidé postižení záplavami se mohou obracet na telefonní číslo nebo ovou adresu povodne@diakoniecce.cz. DaZ PROPAGACE Kalendář Nástěnného kalendáře na rok 2010 byl vydán jeden tisíc kusů, z čehož byla zhruba polovina určena na propagaci ČCE a druhá polovina k prodeji. Distribuce byla zajištěna v rámci ČCE přes sbory, dále prodejem v knihkupectví Kalich a v dalších pražských knihkupectvích (např. Kosmas, Kanzelsberger, Brána, Karmelitánské knihkupectví u sv. Jindřicha). Prodej kalendáře byl velice úspěšný a výtěžek prodeje skoro pokryl pořizovací náklady, což je u propagačního produktu nebývalé. Dostaly se k nám pochvalné ohlasy, oceňována byla zvláště vysoká kvalita fotografií. Nyní se blíží čas pro kalendář na rok Tentokrát připravujeme překvapení v podobě rodinného plánovacího kalendáře, který vznikl ve spolupráci s dětmi Bratrské školy církevní ZŠ v Praze-Holešovicích. Případný výtěžek z prodeje bude věnován na podporu škol EA. MV DIAKONIE JUBILANTI Diakonie ČCE pomáhá obětem záplav Vody opadly, ale pomoc Diakonie ČCE nekončí. Dobrovolníci Diakonie ČCE jsou soustředěni v povodňovém centru v Liberci a v Novém Městě pod Smrkem, oba týmy dobrovolníků pomáhají v obci Víska na Frýdlantsku. Odhaduje se, že hlavní odklízecí a úklidové práce budou končit a začnou další práce v jednotlivých postižených domácnostech, jako otloukání omítek apod. Ty se protáhnou na týdny či měsíce. Na povodňovém kontě Diakonie ČCE je aktuálně (v době uzávěrky ČB č. 9) 622 tisíc Kč, prostřednictvím dárcovských zpráv lidé dosud poslali dalších 410 tisíc Kč, celkem tedy k dnešnímu dni evidujeme částku Kč. Děkujeme všem, kteří pomáhají. Výtěžek sbírky pomůže stejně jako v minulých letech konkrétním lidem a domácnostem, které povodně postihly. Jak můžete pomoci? Zasláním dárcovské sms ve tvaru dms pomocpovodne na číslo Příspěvkem na sbírkové konto /0800 (var. symbol 2010). V měsíci září slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Anna Pavlosková Dana Rotkovská Jaroslav Vanča Hana Svatoňová Anna Holá CÍRKEVNÍ BUDOVY Být dobrým hospodářem Litoměřice. Objekt Českobratrské církve evangelické v litoměřické Rooseveltově ulici byl zastupiteli města prohlášen na posledním jednání 5. srpna za místní kulturní památku. Podle tajemníka Městského úřadu v Litoměřicích Petra Panaše z tohoto rozhodnutí neplynou pro město žádné závazky, pro majitele 18

19 domu to však znamená, že má větší šance dosáhnout na dotace, které by pomohly k pokrytí nákladů na opravu budovy. Prohlášení budov za místní kulturní památku začíná být běžné i v jiných městech v zemi, dodal Panaš. (Litoměřický deník ) DOBRÁ ZPRÁVA Děti z Rolničky vyjely novým mikrobusem Pomocí darů a výtěžků veřejných sbírek zakoupila Diakonie ČCE středisko Rolnička v Soběslavi nový mikrobus určený ke každodenní dopravě dětí do Rolničky. Ve středu 1. září v 9.30 hodin byl za účasti významných partnerů předán mikrobus slavnostně dětem. by mělo sloužit hlavně zahraničním studentům. Ti by v něm nalezli nejen ubytování, ale i místnost k modlitbám či studijní prostory. Ve městě studují lidé z Anglie či Malajsie. Pro ty chceme najít prostor, ve kterém by měli soukromí, cítili se dobře a měli možnost se i pomodlit, říká o projektu předseda hradecké asociace Ismail. Podle něj je nyní v Hradci zhruba sedmdesát lidí islámského vyznání, ale prostor by sloužil jen asi pro šest až sedm zahraničních studentů. Situace v Hradci Králové je trochu jiná než v Praze nebo v Brně, kde islámské komunity normálně žijí. Tady se jedná převážně o zahraniční studenty. Ti, když přijdou třeba do knihovny, lidé na ně pohlížejí s nedůvěrou, vysvětluje předseda. Původně chtěla asociace zakoupit pro centrum vilu Kristýna na hradecké Brněnské třídě. Naše plány však kvůli nedostatku peněz zatím nevyšly, ale sháníme dál, tvrdí Ismail. Odpůrci projektu upozorňují na neblahé zkušenosti z okolních zemí. Všude, kde se muslimové a islám ve větší míře objeví, vznikají problémy. V zemích západní Evropy se islámská centra s mešitou dokonce nezřídka stávají základnami pro teroristické aktivity, píše se v žádosti o odmítnutí vybudování islámského centra v Hradci Králové, adresované do rukou hradeckého primátora Otakara Divíška. (Mladá fronta Dnes,17. 8.) Poděkování za podporu patří veřejnosti (sbírka Rolničkové dny , sbírka Slovenských korun 2009, sbírka pokladničkami ), Diakonii ČCE, firemním dárcům, jednotlivcům, Kruhu přátel Rolničky a VÚ 3517 Bechyně. Budeme také rádi, zachováte-li nám přízeň i nadále, neboť každoročně musíme zajistit přibližně korun na vlastní provoz dopravy, řekla Eva Janatová, fundraiserka Rolničky. DaZ Z DOMOVA Soužití s islámem? Hradec Králové. Je, nebo není Hradec Králové připraven tolerovat islámské náboženství? Tato otázka se dostala v krajském městě na přetřes v souvislosti s plánem místní muslimské asociace postavit zde islámské centrum. To se ale některým lidem moc nezamlouvá. InshaAlláh, se svolením a přízní Alláha, my, muslimská unie v Hradci Králové, plánujeme vybudovat a koupit islámské centrum. Je pro nás velmi důležité mít islámské centrum, píše se na internetových stránkách asociace. Centrum 19

20 PŘEDSTAVUJEME Jazyk předků mě provází celý život Rozhovor s Ludou Sverdlovou Luda Sverdlova (1965) je ordinovanou presbyterkou nezávislého evangelického sboru v Bohemce na Ukrajině. Manžel Sergej je Ukrajinec, češtinu pochytil od českých příbuzných. Vychovávají spolu dceru Olu a syna Dimitrije. V době Ludina dětství se ve škole vyučovalo v ukrajinštině, z cizích jazyků se učila rusky a anglicky. Čeština ji však doprovází celý život. Jazyk svých předků se učila z písniček, katechismu a česky psaných knih. Pracovala v mnoha profesích: pekla chleba v domácí pekárně pro celé družstvo a školu, pracovala jako kuchařka, v obchodě, v administrativě, ale také na stavbě jako zedník, aby získala byt. Dnes je laickou kazatelkou, stará se o sbor a káže česky celé vesnici. Co vás přivedlo do Čech? Přijela jsem na kurz češtiny, který se koná v Dobrušce, pořádá ho Karlova univerzita. Přijela jsem se vyučit, poopravit češtinu, kterou používám při své práci laické kazatelky u nás ve shromáždění. Bohoslužby se u nás v Bohemce konají česky, a já potřebuju češtinu zlepšit. Na jak dlouho jste přijela? Kurz se koná od 23. července do 16. srpna. Je to skoro měsíc učení, ale program je pestrý. Vyučování je v dopoledních hodinách a odpoledne jsou přednášky, procházky, seznamujeme se s českými vesnicemi i městy, navštěvujeme muzea a dozvídáme se o historii této země. V samotné Dobrušce a okolí je toho k vidění hodně. V sobotu a neděli máme výlety. Jen samé učení, to by bylo napoprvé moc. Jak se vám líbí ve východních Čechách? Je tu krásná příroda a příjemní lidé. Taky naši učitelé dělají všechno možné, aby se nám tu líbilo. Byli jsme např. tady v Dobrušce v muzeu F. L. Věka, taky v Babiččině údolí, ve Vamberku v muzeu, kde je vystavena česká krajka. Myslím, že se jí říká vamberecká. Je tam také řemeslné muzeum, kde jsou všelijaké předměty z vesnice a je vidět, jak se život na vesnici zlepšuje. Odkud jsou účastníci jazykového kurzu? Kdo dnes stojí o zlepšení češtiny? Jsou tam Francouzi, Moldavané, Bělorusové, účastníci z Ruska, Polska, Srbska, Číny. Každý rok prý zájemců přibývá. Také z Makedonie, Německa i z Ameriky. Kde jsou české spolky, kde mají lidé české kořeny, odtud přijíždějí. Jsou to krajani nebo jejich manželky, děti nebo někdo z širší rodiny, ale vždycky mají k Čechám vztah. Ti lidé tady chtějí žít, nebo se spíš chtějí vrátit zpátky domů a tam mluvit česky? Spíše se chtějí vrátit a v místě, kde žijí, udržovat češtinu. Mezi kurzisty je hodně mladých lidí, studentů. Je to tak padesát na padesát se staršími nad pětatřicet roků. Nejmladšímu chlapci je asi šestnáct. Přijeli podobně jako já, učit se češtinu, protože ji potřebují umět, aby ji doma mohli používat. Z těch mladých tady chce možná někdo zůstat a studovat, to přesně nevím. Zajímavý je jeden pán z Německa. Je to režisér, platí si kurz sám, není stipendista jako většina ostatních. A chce česky učit svou dcerku, která má půldruhého roku. Jak je výuka rozdělena podle úrovně znalostí? Máme šest tříd. V první jsou úplní začátečníci, učí se mluvit a rozumět. Pak jsou dvě třídy s trochu vyšší úrovní. Učí se gramatiku, pomáhají si přes angličtinu. V horních třech třídách jsou ti, co už česky docela umějí. Mezi nimi už není velký rozdíl. Všichni už rozumějí, mluví i píšou a chtějí češtinu zlepšit. Na začátku jsou rozřazovací testy 20