Jak Petlahváček se svými kamarády zachránil planetu Zemi Vojtěch Janák, nar , ZŠ Masarykova 1.C

Transkript

1 Jak Petlahváček se svými kamarády zachránil planetu Zemi Vojtěch Janák, nar , ZŠ Masarykova 1.C Někde jinde ve vesmíru, v jiné galaxii, někde daleko ve sluneční soustavě, žil mimozemšťan Petlahváček, který bydlel na své odpadové planetě a jeho úkolem bylo ekologicky likvidovat plastové odpady ve své tavírně Měl přísného velitele Odpaďáka, kterého se velice bál a který dohlížel na správnou likvidaci odpadů. Petlahváček měl kamarády, kteří také, každý na své planetě, likvidovali odpady z jejich galaxie. Odpady na jednotlivé odpadové planety dováželi rakeťáci Ufounci ze svých planet, někdy i tisíckrát za rok. Všichni měli plné ruce práce, protože odpadů bylo tolik, že odpadové planety byly celé zarovnané a i když likvidátoři pracovali ze všech sil, vůbec ho neubývalo. Jejich práce byla důležitá, protože planety, ze kterých se odpadky dovážely byly krásné a čisté. Jednou za čas si Petlahváček i se svými kamarády Železákem, Elektrosem, Papíračkou, Betonkou a Skleněnkou vyrazili na malý výlet raketou. Při jednom takovém výletu, objevili planetu celou z odpadu. Pelahváček řekl: Budeme ten odpad odvážet na svoje planety a ekologicky ho ničit, vždyť ta planeta nám tady dělá ostudu. a jak řekli, udělali. Železák odvážel železo, Papíračka papír, Betonka cihly, Skleněnka sklo.., ale Elektros se začal zlobit a tvrdil, že nemá čas odvážet elektrospotřebiče, že neví, co dřív, že má planetu celou zarovnanou. Železák ale jen mávl tykadlem a všem povídá: To nic není, to já jsem kdysi zabloudil s raketou na planetu zvanou Zemi a tam je tolik odpadu, to byste koukali a představte si, že ti lidé tam ho vůbec netřídí a vyvážejí ho za město a tam ho sypou na skládky, to byste museli vidět a když je skládka plná, tak jí zavezou hlínou a myslí si, že je všechno správně a odpadu se zbavili, to jsem zvědavý, co budou dělat, až budou mít celou Zemi obalenou odpadky. Skleněnka třepotala tykadly, protože chtěla kamarádům něco říci: Pamatujete, když jsme ještě chodili do školy, jak náš Odpaďák boural s raketou v té zapomenuté sluneční soustavě tam, jak svítí ta jasná hvězda? Oni tam ten odpad z planety vyváželi nákladními raketami do vesmíru a odpadky tam létali jak chtěli a kvůli tomu byla spousta nehod raket, hodně marťanů se tam zranilo a pak už byla celá galaxie obrovské smetiště, na všech planetách hořelo nebe, jak ty odpadky padaly na planety a téměř celá galaxie vymřela. Měli bychom s tou Zemí něco udělat, protože by je to také mohlo napadnout a zase by byla spousta raketových nehod a lidstvo by se mohlo zničit. Elektros souhlasil, ale Papíračka byla proti, tvrdila, že by to mělo počkat. V té chvíli zrovna přijel Odpaďák a povídá Petlahváčkovi: Rychle na Zemi, dřív než bude pozdě! Vezměte si tu nejrychlejší raketu a leťte lidstvo zachránit. Petlahváček chtěl znát přesně svůj úkol na planetě Zemi a tak Odpaďák pokračoval: Lidé ať roztřídí papír, železo, sklo, elektrické přístroje a tak dál a své kamarády vezmi s sebou, protože je to nadmarťanský úkol. Petlahváček řekl: Ano, pane! Běžel do rakety, za ním i jeho kamarádi a všichni jeli na planetu Zemi. Když přistáli na Zemi, rychle se dali do práce, v každé čtvrti ve městě postavili nejdříve kontejnery pro plast, pak pro železo, pro papír a nakonec pro sklo, kontejnery barevně rozlišili, pro plast žluté, pro papír modré, pro sklo bílé a zelené. Vzali na sebe podobu lidí a vysvětlovali pozemšťanům, jak důležité je třídit odpady a co všechno planetu Zemi čeká, když nezačnou třídit a ekologicky likvidovat odpady. Když lidé z planety Země sami zvládli třídění odpadů, marťani se vrátili zpátky na svoje odpadové planety, čekal už na ně jejich velitel Odpaďák, který jim velice děkoval. Petlahváček dodal: Nedokázal bych to bez svých kamarádů, hlavně Železáka, protože je z nás nejstarší, hodně toho viděl a uměl lidem zacházení s odpadky dobře vysvětlit. KONEC

2 Inspirace z Třídilkova Dominika Chládková ZŠ Třebíč, Horka-Domky, Václavské náměstí Byl pozdní večer. Chlapec jménem Markus sledoval televizi a s chutí pojídal brambůrky. Měl i žízeň, a tak si šel do ledničky pro džus ve skleněné láhvi. Znovu usedl na pohovku a dále se díval na svůj oblíbený pořad. Znenadání se mu zatmělo před očima, udělalo mdlo a jeho hlava pomalu klesala na polštář. Markus upadl do velmi hlubokého spánku. Vtom se začalo odehrávat cosi podivného - hoch se dostal se rozburáceného víru tvořeného odpadky. Bylo to opravdu zvláštní, z jednoho místa s ním vír zmítal sem a tam, Markus si myslel, že to nikdy nepřestane, ale zničehonic přistál na velmi krásné planetě. Byl z toho všeho zmatený, kladl si otázky: Proč a jak se to stalo?, ale nevěděl, jak si na ně odpovědět. Nejprve si myslel, že to, co prožívá, je sen, ale později zjistil, že je to realita. Chvíli se procházel po krajině a byl udivený, jak je tato planeta uklizená a čistá. Všude byly jakési nádobky žluté, modré, zelené a bílé barvy. Přemýšlel nad tím, k čemu slouží, ale nic ho nenapadlo. Když se rozhlížel po té neznámé planetě, spatřil před sebou velkou bránu s nepřehlédnutelným nápisem Vchod do Třídilkova. Vešel bránou do města a tam uviděl vskutku nezvyklé stvoření, mělo jedno velké oko přímo uprostřed hlavy. Markus jen žasl, protože město Třídilkov bylo opravdu vzhledně upraveno a nádherně uklizeno. Než se stačil rozkoukat, přišel za ním jeden z marťanů a řekl: Už jste zde očekáván, račte jít semnou, tudy. Markus se k němu připojil a společně došli k velkému paláci, kde sídlil panovník planety. Marťan a Markus vešli vchodem do velkého zdobeného sálu s červeným křeslem. Do místnosti vešel král s velkou korunou na hlavě a dlouhým pláštěm, posadil se na červené křeslo a pravil: Markusi, nebyla to jen náhoda, že jsi tu, jsi zde z určitého důvodu. Chlapec poslouchal, díval se na krále a král dále pokračoval: Vidíme na všechny okolní planety a dbáme o jejich vzhled a myslím si, že o planetu Zemi se moc dobře nestaráte. Připravili jsme si pro Tebe menší výlet do budoucnosti, abys viděl, jak může planeta Země vypadat, když o ni nebudete pečovat.. Král ho chytil za ruku a spolu se přenesli do budoucnosti. Markus se nestačil divit, všude byly poházené odpadky, skládky a sám musel usoudit, že je to opravdu strašné. Myslím, že to by mohlo stačit, teď se vrátíme zpátky. Markus chtěl něco říct, ale král spustil: My tady v Třídilkově třídíme odpad a staráme se o svoji planetu, chceme aby tu byla co nejdéle. Určitě jsi si všiml, že v okolí se všude nacházejí nádoby čtyř barev. Každá nádobka má svůj účel. Do modré nádobky vhazujeme papír, do žluté plast, do zelené barevné sklo a do bílé čiré sklo. Toto třídění nám šetří planetu a také roztříděné odpadky využíváme k recyklaci, to znamená, že se dají znovu použít výrobě různých produktů. Tímto jsem chtěl říct, že bychom byli moc rádi, kdyby tento způsob byl zaveden i na Zemi. Myslíme si, že ty jsi ten pravý člověk, který může Tvé rodné planetě pomoci. Jak víme, sám na pořádek a vyhazování odpadků do koše nedbáš, proto jsme sem zavolali právě Tebe, abys viděl, jak planeta Země může dopadnout, a myslím si, že na uklizené a čisté planetě by se žilo daleko lépe, než na planetě plné odpadků. Chlapec se zamyslel a řekl panovníkovi: Máš naprostou pravdu, králi. Hodlám s tím něco udělat, ale nemohu, když jsem zde. Vidím, že Tvoje slova jsou pravdivá, takže doufám, že jsi si vzal ponaučení. Ale já věřím, že Ty s tím něco uděláš. Měl bys například začít tím, že svůj sáček od brambůrek a skleněnou láhev od džusu vyhodíš pěkně zvlášť do správných třídicích nádob nebo že je někde nepohodíš na zemi. To je, myslím, vše, co jsem Ti chtěl říct a ukázat. Teď je už pravý čas, aby jsi se vrátil domů. Jen nezapomeň, že o Tvém výletu bys nikde neměl vykládat. Nechceme, aby naše planeta byla prozrazena. Markus poděkoval a odešel ven z paláce, kde na něj čekal posel a doprovodil ho zpět na místo, na kterém předtím přistál.

3 Aniž by se nadál, objevil se zpět na pohovce. Pře sebou měl sáček od brambůrek. Lehce se pousmál, vstal a vzal ten obal a láhev od džusu a pěkně je do koše roztřídil. Druhý den zašel na městský úřad a přednesl tam starostovi jeho návrh na třídicí nádoby, které by se měly nazývat kontejnery. Starostovi se jeho návrh líbil a ve městech začaly být zřizovány třídicí kontejnery. Tato skutečnost se ujala i v dalších městech, až se pomalu dostala i do jiných zemí. Takto se třídicí kontejnery rozšířily po celém světě a planeta Země už nemusela mít strach o svoji budoucnost. Messy a pořádkumilovný chlapec Natálie Chromá ZŠ Třebíč, Horka-Domky, Václavské nám. Jednou jsem se ráno probudil a co nespatřím? Rozházené odpadky. Nedávno jsme se učili ve škole o třídění odpadků. Je to velmi důležité pro životní prostředí, ale to v tuto chvíli zrovna není podstatné. Proč vám to vůbec vyprávím? Chci vám totiž říct jeden příběh související s recyklováním odpadu. Jelikož mám rád pořádek, tak když jsem spatřil ty rozházené odpadky, pracně jsem je všechny sesbíral a roztřídil dle jejich materiálu. Jenže to bylo zbytečné, jak jsem přišel ze školy, odpadky byly všude rozházené tak jako předtím. Teď už jsem se doopravdy naštval. A umínil jsem si, že si na toho darebu, který mi z pokoje dělá jedno velké smetiště, někde venku počkám a pěkně mu to vyčiním. Rodičům jsem samozřejmě řekl, že jdu jenom ven s kamarády, ale ve skutečnosti jsem byl schovaný za rohem zdi, u které se tísnily kontejnery na recyklování. Netrvalo dlouho a už jsem zaslechl podivný šramot. Nedalo mi to, a tak jsem vykoukl zpoza rohu, ale nikoho jsem neviděl. Zvláštní zvukové jevy, co jsem zaslechl, zachvátil zvláštním pocitem celé mé tělo. Najednou se mi začala točit hlava a začínal jsem upadat do mdlob. Jen tak tak jsem se včas a pevně zachytil za jeden z kontejnerů a tu bolest ustál. Otevřel jsem oči a přede mnou stál jakýsi malý, zelený mužík. Chtěl jsem vykřiknout: Pozor, mimozemšťan! Ale v poslední vteřině jsem si to rozmyslel. Byl velmi roztomilý a krásnými obrovskými černými kukadly si mě prohlížel. Měřil sotva metr. Nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani hlásku. Pořád jsem nevěřil, že bych se mohl setkat s opravdovým mimozemšťanem. Nevypadal na to, že by mi chtěl ublížit, a tak jsem se ho tedy zeptal, z jaké je planety. Odpověděl divným hlasem, vůbec jsem mu nerozuměl. Tak jsem mu na kus papíru, který se válel na zemi, nakreslil kulatou planetu a pokoušel jsem se mu svůj dotaz vysvětlit tímto způsobem. Zdálo se, že mi rozumí, a tak mi pantomimicky ukazoval název planety a já jenom hádal. Zhruba po 5 minutách jsem se dopídil k názvu jeho planety a ten zněl New Disorder. Bylo vidět, že mimozemšťan mi rozuměl. A také jsem mu dal jméno Messy. I když nemluvil anglicky, zdálo se mi to jako dobrý nápad pojmenovat ho bordelář. Navrhl jsem mu, aby dnešní noc strávil u mě. On to přijal. Samozřejmě jsem ho musel nejprve tajně propašovat domů, aby ho neviděli rodiče, jinak bych měl průšvih velký jako Praha. Schylovalo se k půl deváté - tedy k času mého návratu domů. Byl víkend, a tudíž jsem měl povolené malé ponocování. Messymu jsem ustlal na podlaze. Usnul celkem pohodově a nebyly s ním žádné problémy, i noc proběhla v klidu. Ráno jsem se probudil, ale můj mimozemský kamarád ve svém pelíšku nebyl. Prohlédl jsem celý byt, ale Messyho jsem nikde nenašel. Vyšel jsem ven, abych ho hledal. Začal jsem u kontejnerů a ani jsem nemusel pokračovat dál. Messy byl schoulený v rohu u zdi a cosi tam kutil. Podíval jsem se pořádně a rozeznal jsem malinkatý létající talíř pro marťany. Messy vypadal moc smutně, asi mu jeho rozbitý dopravní prostředek nešel opravit. Zeptal jsem se ho, zdali chce pomoct - samozřejmě zase pomocí pantomimy. Bylo těžké se sním domluvit, ale zvládl jsem to. Řekl mi, že to umí jenom marťané. Po hodině přemýšlení a dorozumívání jsme dospěli k závěru, že si Messy zkusí přivolat pomoc. Zkoušel to, ale marně. Spojení se mu nepodařilo navázat.messy byl velmi smutný,ale zároveň jsem v něm viděl kapičku nějaké naděje. Zkusil to asi ještě třikrát. Napočtvrté už byl úspěšný. S jeho rodinnými

4 příslušníky se domluvil na tom, že ho vyzvednou. Ale dříve než za týden to nebylo možné, protože mají poruchu na jejich planetě. Ptal jsem se ho na vznik jména jeho planety. Vysvětlil mi,že tam mají každý den nový nepořádek a všude odpadky - proto New Disorder (Nový Nepořádek). A prý tam vůbec nemají popelnice jako u nás (význam toho slova jsem mu musel vysvětlovat několikrát, ale s úspěchem). Rozhodl jsem se mu pomoci vyřešit problém na jeho planetě, a proto jsem mu asi celé dva dny vysvětloval pravidla třídění odpadu. Bylo to náročné, ale velmi poučné. Poučil jsem ho o tom, že různé barvy kontejnerů jsou určeny pro odlišené druhy odpadu. Po velmi vyčerpávajícím vysvětlování jsme oba ulehli do postelí a spali jsme. Druhý den jsem mu nastřádal nějaké odpadní materiály a poprosil ho, aby mi je roztřídil do správných kontejnerů, abych věděl, jestli to umí nebo ne. Kupodivu mu to šlo úplně báječně. Další překvapení mě čekalo, když jsem přišel ze školy. Jen co jsem vešel do pokoje, v rohu u zdi seděla devítičlenná rodinka malých mimozemšťanů. Messy mi je všechny představil a pak mi řekl mi, že mě už musí opustit. Slíbil mi, že na jejich domovské planetě zavedou také systém třídění odpadků, což mi, jelikož jsem pořádný, udělalo radost. Najednou mě začalo být smutno, asi mi Messy přirostl za těch pět dní k srdci. Těšit mě mohla myšlenka na Messyho slib, že mě příští rok zase navštíví. Rozloučili jsme se spolu a on i s jeho rodinkou a návodem na třídění odpadků nastoupil do ufa (tentokrát velkého) a odletěl se svou rodinou domů. Pozoroval jsem ho na obloze, dokud z ufa nezbyla jen tečička na obloze. Byl jsem tedy zase sám, ale na druhou stranu jsem měl čas si aspoň pořádně uklidit Příběh mimozemských krys Martina Dudrová, Veronika Polická, Michaela Krčková ZŠ Třebíč, Horka-Domky, Václavské náměstí Jsme mimozemské krysy a budeme Vám vyprávět zajímavý příběh, který jsme samy na vlastní kůži zažily, když jsme se vypravily do vesmíru na vzdálenou planetu Zemi. Naše nádherné představy o této planetě se ihned změnily, jakmile jsme doputovaly k obrovské hromadě odpadků, kterou obyvatelé této planety nazývali skládkou. Vyděsil nás pohled na některé věci z hromady odpadků, které bychom doma ve vesmíru nejspíš nikdy nenašly, které by se daly opravit, nebo i dále používat, ale místo toho jen tak ležely a odpočívaly na této odporné haldě, kterou jsme se rozhodly důkladně prozkoumat a změnit pohled lidí na třídění odpadu. Vyběhly jsme z našeho vesmírného létajícího talíře a vydaly se na nejvyšší bod skládky, abychom se po ní mohly lépe porozhlédnout. Cestou na vrchol jsme pozorovaly veškeré odhozené věci, dokud jsme nepotkaly děsivého pavouka. Velkého, černého pavouka s osmi nohama, osmi očima a velkým křížkem na zádech. Nejprve jsme se tohoto podivného tvora bály, protože jsme vůbec nevěděly kdo to je, neboť ve vesmíru takového tvora nemáte šanci najít. Však již po krátkém čase se nám zdál přátelský a milý. Seznámily jsme se s ním a on nám prozradil, že se jeho jméno je Děsostrach, ale má i jednoho bratříčka Strachoděse, s nímž obývá skládku poblíž města nazvaného Andělská Hora.,,Mohu se vás, milé krysy, zeptat, jaká jsou vaše jména? začal se zajímat Děsostrach a my jsme jednohlasně odpověděly:,,dáša, Máša a Váša! Myslíte, že byste nám pomohl změnit názor lidí na třídění odpadu? Pavouk Děsostrach se chvíli soustředěně přemýšlel a my jsme byly zvědavé na jeho odpověď. Ano, zajisté. Já i můj bratr Strachoděs vám rádi pomůžeme, ale jak to chcete udělat? Lidé z tohoto města nemají vůbec rádi změny, odpadky házejí, kam se jim zlíbí a vůbec jim nevadí, že například jejich děti vyrůstají mezi nepořádkem a některé druhy zvířat v jejich a také našem okolí začínají pomalu vymírat. Také mě děsí, že jim vůbec nevadí tento odporný smrad, který jde cítit daleko od našeho města. Toto je vážně k zamyšlení, něco takového by bylo opravdu potřeba změnit, také si to myslíš, Vášo? Ano, určitě si to myslím. Zkusíme vymyslet ten nejlepší plán na světě! Změníme toto město tak, aby jeho velmi krásné a, řekla bych, že přímo andělské jméno opravdu odpovídalo skutečnosti.

5 Po naší pravé straně ležela stále ještě použitelná pračka, vlevo se válely roztrhané ponožky, dětské autíčko na ovládání a přímo před námi ležel obrovský plyšový medvídek s červenou mašlí. Chvilku jsme se u něj zastavili a pokoušeli se najít řešení, když vtom jsme uslyšeli kroky. Dávejte pozor, jde nějaký malý kluk! Raději se schovejte! upozornili nás včas pavouci. Kluk se nebezpečně blížil k nám, vyndal z úst lízátko a odhodil ho, přičemž poranil malého mravence.váša vypískla tak hlasitě, že ji chlapec uslyšel a polekal se. Vy umíte mluvit? Kdo jste? divil se chlapec a díval se na nás. My jsme mimozemské krysy a ty jsi právě poranil malého mravenečka, když jsi odhazoval tvé lízátko na zem. Mohl bys to ale napravit, pokud bys uspořádal den pro třídění odpadu. Souhlasíš s námi? Chlapec se zamyslel. Ano, rád pomůžu, ale nejprve musím poprosit své rodiče, aby mi s tím pomohli. S pomocí jeho hodných rodičů tento chlapec do týdne uspořádal velikou akci spojenou se soutěžemi a přednáškou na téma třídění odpadu, kam se přišla podívat spousta dospělých i malých dětí. Většinu těchto lidí oslovil projev chlapcovy matky zaměřený na nutnost třídit odpad. Pak vše nabralo rychlé obrátky. Do měsíce lidé podali na radnici návrh na zakoupení více kontejnerů pro tříděný odpad, čímž by také zamezili obrovskému zápachu. Po městě lidé vyvěsili plakátky s instrukcemi pro třídění odpadu, na náměstí postavili sochu anděla z pravého stříbra, v ulicích byly vysázené všelijaké krásné květiny a odhazovaní odpadků po zemi se přísně trestalo. Lidé na ulici neodhazovali žádné odpadky, třídili odpad a pomáhali přírodě, protože se jim moc zamlouvalo, jak příjemně se v Andělské Hoře bez povalujících se odpadků a všudypřítomného zápachu žije. Díky tomu jsme my, krysy, mohly znovu s klidnou hlavou a pěknými myšlenkami odletět zpět do vesmíru, protože naše práce na této planetě velice úspěšně skončila a toto město si konečně zasloužilo své nádherné jméno - Andělská Hora! Vesmírné dobrodružství pana Kutílka Denisa Homolková, Dominika Vošmerová, Michaela Růžičková ZŠ Třebíč, Horka-Domky, Václavské náměstí Tento příběh vypráví o normálním, zručném muži, panu Kutílkovi, ketý se jednoho dne rozhodl, že se vydá do vesmíru a vyhledá mimozemšťany, o kterých už toho tolik četl a slyšel. Pár dní poté už začal shánět všechny potřebné součástky na stavbu jeho vesmírné lodi. Pracoval dnem i nocí a plno jeho neúspěchů ho odrazovalo, ale nevzdal to a nakonec a za několik měsíců loď dokončil. Muž neměl žádné příbuzné, byl osamělý, a tudíž nemusel nikomu oznamovat, že se chystá do vesmíru. Nakoupil dostatek jídla a pití a vyrazil. Jeho cílem bylo najít mimozemské civilizace a zjistit, jak to v takové civilizaci funguje. Vesmírem letěl už několik sní a stále nemohl najít planetu obývanou mimozemšťany. Pomalu mu docházelo jídlo a pití a na palubě jeho vesmírné lodi se hromadily odpadky. Loď vypadala jako skladiště odpadků. Už si téměř ani neměl kam lehnout, jak bylo všude plno smetí. Možná, kdyby uklidil, žilo by se mu v lodi lépe, jenže on byl na to moc lenošný. Takto žil ještě pár dní, až uviděl v dálce planetu. Už ani nedoufal, že by mohla být obydlená, protože vesmírných těles už jich objel plno a na žádném nebylo ani stopy po životě. Rozhodl se na planetě přistát. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že je obydlená. Ale rozhodl se, že se po ní porozhlédne. Aspoň se na chvíli nebude muset dívat na ten nepořádek v lodi. Až najednou z ničeho nic v dálce vidí, jak se k němu něco přibližuje. Bylo to něco mezi automobilem a vesmírnou lodí. Byl to ufomobil, jak mu později sdělili mimozemšťané, kteří v něm přijeli. Pan Kutílek byl nejdříve udiven, ale když viděl mimozemšťany, jak vylézají z ufomobilu a jdou k němu, byl šťastný že vesmírné bytosti konečně našel. Mimozemšťané nejdříve jen hleděli a pana Kutílka si prohlíželi, protože nikdy předtím člověka

6 neviděli. Když najednou se ho malý jednooký mimozemšťan zeptal, co na jejich planetě UFO 92 dělá. Pan Kutílek jim vysvětlil, že chtěl najít jejich civilizaci, o které se na jeho planetě Zemi tolik mluví, a že by rád zjistil, jak vlastně žijí a jaké mají zvyky. Mimozemšťané ho s radostí vzali mezi sebe a odvezli ho ufomobilem do jejich vesnice jménem Pataya. Všichni ostatní mimozemštané byli z pana Kutílka velmi nadšeni. Pár sní tam s nimi žil a zjistil hodně věcí. Je však nejvíce zarazil nepořádek v jeho vesmírné lodi. Vyptávali se ho, jak je to na Zemi s odpadky. Pan Kutílek hovořil o tom, že Země je na tom v tomto směru hodně špatně. Mnoho zlých lidí odhazuje odpadky do přírody a netřídí odpad, což poškozuje životní prostředí. Mimozemšťané se po krátké poradě dohodli, že vyšlou jednoho ze svých řad, aby se s panem Kutílkem vrátil na Zemi a pokusil se lidem domluvit, aby byli rozumní, třídili odpad a nevyhazovali odpadky do přírody. Pan Kutílek souhlasil a hned druhý den se s mimozemským pomocníkem vydal na cestu. Jakmile dorazili na Zemi, se spustil povyk kvůli vesmírnému tvorovi. Ten přilákal pozornost lidí, tudíž začal mluvit o odpadcích a životním prostředí a promlouvat lidem do duše. Lidé jeho proslovy s napětím poslouchali a zamysleli se nad sebou. Mimozemšťan zaujal i média, tudíž to za chvíli znal celý svět. Lidé se díky mimozemšťanovým radám opravdu změnili. Už nebyl nikde takový nepořádek a všichni třídili odpad. Když mimozemšťan splnil misi, pro kterou byl na Zemi vyslán, nastal čas, aby se vrátil zpět na svoji planetu. Však ono si lidstvo již poradí i bez něj...