Ježíš ohlašuje Boží království: jeho nauka a skutky (katecheze č. 4)

Transkript

1 Ježíš ohlašuje Boží království: jeho nauka a skutky (katecheze č. 4) Poukázat na Ježíše jako na Dobrou zvěst, která dává světlo, jednotu a smysl lidské existenci Cíl katecheze Ukázat Ježíše Krista jako radostnou zvěst, která osvětluje, sjednocuje a dává smysl lidské existenci. Boží Království, jehož příchod Ježíš ohlašuje, přináší štěstí slabým, kteří Ježíši důvěřují, a hříšníkům, kteří hledají jeho milosrdenství. Zázraky jsou znamením osvobození, znamením, které nás zve k plnému a definitivnímu přijetí Božího království skrze víru. Dnes Ježíš Kristus nabízí Boží království nám. Cíle 1/ Objevit Ježíše Krista jako Evangelium, které naplňuje můj život. 2/ Přijmout poselství Ježíše ohledně Božího království. 3/ Ptát na podmínky vstupu do Božího království. 4/ Společně se modlit. Chválit Boha, děkovat mu, prosit ho, aby nás přijal do svého Království. Anotace: 1/ V nitru nás dobro přitahuje, ale občas už jsme unaveni hledáním dobra a dokonce někdy připustíme i zlo. Jsme rozporuplné bytosti. 2/ Sám Ježíš je radostnou zvěstí Božího království: Voda pro žíznivé, Chléb života, Světlo světa, Odpočinek pro unavené. Milosrdná Boží láska se zjevuje v jeho slovech a činech. 3/ Boží království, společenství s Bohem, je nabídka. Je to dar. Je jakoby semínkem, které v nás roste. Své plnosti dosáhne ve věčném životě 4/ Odpouštěním hříchů a svými zázraky nám Ježíš ukazuje aktivní přítomnost Božího království. Text 1. Pohled do reality Během dospívání a zrání si uvědomujeme, že v nás existuje něco hlubšího, co nás motivuje žít, pracovat, dělat plány. Nikdo nemůže žít bez tohoto něco, co hýbe jeho životem. Ačkoli to neumíme dobře vysvětlit, náš pocit bezpečí, spokojenosti a štěstí, kterého se snažíme dosahovat celý život, má něco společného s touto těžko identifikovatelnou skutečností životních impulzů. Mluvíme o tom, co se nám nejvíc v životě vyplatí. Byli bychom rádi, kdyby celý náš život byl nakonec spojený s touto silou. Uvědomujeme si však také svou vnitřní rozpolcenost. Chceme věci pěkné, dobré a pravdivé, jednoduše to nejlepší a zároveň zažíváme neúplnost a pomíjivost. Horlivě hledáme opravdovost, náklonnost, osobní vztahy, od nichž očekáváme potěšení, svobodu, máme veliké cíle. Navzdory tomu se někdy cítíme zraněni blahobytem a komfortem, podvedeni ideologiemi, zmatení morálním chaosem. Dychtíme po světě spravedlivějším a solidárnějším, 1

2 ale mnohdy v reálném životě nakonec nevíme, co vlastně chceme, jací chceme být, ani jakou cestou máme pokračovat. Protiřečíme si. Dáváme vše k dosažení cílů, od kterých očekáváme, že nás učiní šťastnými. Jakmile však těchto cílů dosáhneme, cítíme, že jsme hledali mnohem víc, než jsme nakonec našli. Větší pocit štěstí nám dává to, co si přejeme, než to, co máme. Neuhasitelně žízníme po něčem více, sníme o nekonečnu, a přitom všechny úspěchy jsou pomíjivé. Je třeba začínat hledat stále znova, pořád od začátku. Žijeme ve stálém napětí. 2. Zvěstování Dobré zprávy Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." (Lk 4,14-21). Radostná zpráva je sám Ježíš Citovaný úryvek Písma se uskutečňuje v Ježíši. Radostnou zprávou je sám Ježíš. Je to veliká zvěst pro naši touhu po hojnosti, blaženosti a radosti, které jsou v našem srdci. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,28-29) Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra, jak praví Písmo. (Jan 7,37b-38) Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. (Jan 6,35) Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. (Jan 8,12) Učedníkům, kteří vidí Ježíšovy zázraky a s vírou přijímají znamení soucitu a Božího milosrdenství, Ježíš říká: Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli. (Lk 10,23-24) Radostnou zprávou je Ježíšova osoba. V jeho slovech a činech se nám ukazuje nabídka spásy, kterou Bůh adresuje lidem všech dob. Vše v Ježíšově životě je znamením jeho Tajemství. Prostřednictvím jeho činů, zázraků a slov se ukázalo, že tělesně přebývá plnost božství. Jeho člověčenství se objevuje jako znamení a nástroj jeho božství a spásy, kterou s sebou přináší. To, co je viditelné z jeho pozemského života, vede k neviditelnému tajemství Boha. Celý Kristův život byl stálým učením: jeho mlčení, zázraky, skutky, modlitba, láska k člověku, přednostní láska k malým a chudým, bezvýhradné přijetí oběti na kříži pro spásu světa, jeho vzkříšení, to vše je uskutečněním jeho slova a naplněním zjevení. (KKC 561) Kdo 2

3 vidí mne, vidí Otce. (Jan 14,9) Pokud je podstatou křesťanství (jak se již mnohokrát řeklo) v první řadě osoba, Ježíš, a ne nějaká nauka, je třeba nejprve poznat jeho. Poznání je to, co otvírá v srdci cestu ke všemu ostatnímu. Je třeba poznat Ježíše, aby bylo možné jej milovat a následovat. Nejedná se o poznání teoretické a abstraktní, jde o konkrétní poznání jeho slov a činů, jeho života, smrti a vzkříšení, jež se mohou nazývat tajemství, protože se v nich dává poznat Bůh a v nich také Bůh nabízí celému lidstvu záchranu. Proto je tak důležité pozorně se zamyslet nad celým Ježíšovým životem, ponořit se až do nejmenších detailů, ve světle a hloubce, kterou nám dává Duch Svatý. Nelze milovat to, co neznáme. Jestliže nemilujeme, tak ani nehledáme ani nenacházíme radost. Celý Kristův život je tajemstvím vykoupení. Vykoupení je především plodem krve prolité na kříži, avšak toto tajemství působí v celém Kristově životě (KKC 517). Jeho chudoba, podobenství, zázraky, poslušnost, hlad a žízeň, slzy kvůli příteli, promodlené noci, soucit s člověkem, všechno v jeho životě má vykupitelskou sílu. Proto sjednocení s jeho životem vykupuje a zachraňuje. Ježíš ohlašuje Boží království Středem Ježíšova života je zpráva o příchodu Božího království. Ježíšovo kázání se točí kolem zvěsti o Božím království. Věta přišlo k vám království Boží je srdcem jeho kázání. Když říkáme Boží království, myslíme tím Boží panování. Je to sám Bůh. Příchod Božího království znamená příchod samotného Boha, který nás zve, abychom byli součástí jeho božského života. Ježíš ukazuje Boží království jako hostinu, na kterou nás Otec všechny zve. Každý sám je zodpovědný za to, jestli toto pozvání přijme nebo odmítne. Ti, kdo toto pozvání přijmou s důvěrou, dostanou se na slavnost; venku bude jen pláč a temnota. Ježíš ve svém kázání o Božím království více než Boží práva ukazuje štěstí člověka, který přijme jeho nabídku. Ježíš zvěstuje tu nejlepší zprávu pro člověka. Lidské touhy, nejhlubší přání lidského srdce se zcela naplňují v setkání s Ježíšem. Zde je jasně vidět, že naplnění autentických lidských očekávání není výsledek naší snahy, ale Boží jednání, Boží dar, který vděčně přijímáme. Boží království není možné šířit násilím, jak si mysleli lidé (nejen) v Ježíšově době, ani prostřednictvím boje proti nespravedlnosti, byť by byl tento boj sebevíc chvályhodný. Nejedná se o vnitrospolečenskou sílu (politickou, sociální, kulturní), ani to není reformní program nebo utopie odkazující pouze do budoucnosti. Obsahuje slib, který nemůžeme naplánovat, zorganizovat a vytvořit vlastními silami. Je to dar, který dostáváme zdarma. Můžeme o něj prosit, jak nás k tomu vybízí Ježíš: přijď království tvé Jedná se o proces. K úplnosti a definitivní podobě dojde ve věčném životě, který však již započal. Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. Ačkoli se rozvíjí a uskutečňuje na tomto světě, úplnosti dosáhne v nebi. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. (srov. Mt 13,31-43) Naděje na plnost Božího království, kterou nyní přijímáme jako dar, nás nemůže nechat lhostejnými. Právě naopak! Dělá nás vnímavějšími a citlivějšími v otázkách svobody, spravedlnosti a míru ve světě. Jistota blízké Boží přítomnosti je proměňující síla. Mění člověka zevnitř, uzdravuje všechny nemoci a uvolňuje veškeré jeho možnosti. Tvoří nového člověka. Boží království proměňuje a obnovuje život člověka jako kvas, který prokvasí 3

4 všechno těsto. Mohlo by to vypadat jako utopie, ale ten, kdo toto přijme s vírou a důvěrou, zažije neuvěřitelnou radost z Boží lásky, která odpouští a usmiřuje. Ježíš nabízí znamení Království Odpuštění hříchů Přítomnost Božího království mezi lidmi se projevuje především odpuštěním, které slovy i činy hlásá Ježíš jako radostnou zprávu hříšníkům chudým, kteří Bohu důvěřují. Opakovaně nám to ukazuje, když si sedá ke stolu společně s hříšníky. Ježíš takto dává najevo, že jsou přijati a je jim odpuštěno, že též oni mají účast na Božím království a že i oni jsou pozváni tam, kde Bůh definitivně a neočekávaným způsobem naplní touhy lidského srdce. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mk 2,17) Dokonce i z celníka Matouše dělá svého učedníka. Jako příklad opravdové modlitby neukazuje farizeje, kterého mají všichni za dobrého, ale výběrčího daní, který před Bohem vyznává svou hříšnost. Ježíš je vtěleným Božím milosrdenstvím. To je tak skandální, že Ježíš blahoslaví ty, kdo se nad ním nepohorší, když hlásá evangelium chudým. Tato dobrá zpráva o odpuštění je vyjádřena jednoduše a zároveň dojemně v 15. kapitole Lukášova evangelia. V ní se ukazuje, jaký otec je Bůh. Dítě může být slabé a podlehnout pokušením pomíjivých dober; může se vzbouřit proti vlastnímu otci, pohrdnout jím a odejít z domu; může zabloudit a padnout až na dno. Bůh je otec, který respektuje svobodu dítěte dokonce i v případě, že se rozhodne od něj vzdálit a promrhá dar dědictví. Bůh je otec, který je ochoten čekat na obrácení ztraceného dítěte, běží mu naproti, když se vrací, a obejme ho bez výčitek a trestu; je otec, který odpouští a oslavuje návrat dítěte: novými šaty, prstenem, hostinou, hudbou a tancem. Takový je Bůh. Milosrdná Boží láska přijme vždy celého člověka. Bůh Otec se slitovává nad hříšníkem a přitahuje ho k sobě svou nekonečnou láskou. Ježíšova zvěst o Božím milosrdenství je v současnosti zvlášť naléhavá. Zdá se, že současné myšlení se snad ještě více staví proti milosrdnému Bohu a pokouší se i pouhý pojem milosrdenství odstranit ze života i ze srdce člověka. Samo slovo a výraz milosrdenství jakoby přivádělo člověka do úzkých. Současná mentalita v porovnání s tou dřívější má tendence stavět se proti Bohu a jeho milosrdenstvím, a navíc se snaží odstranit ze života a ze srdce tuto myšlenku. Slovo a význam milosrdenství působí jakoby nepříjemně. (Dives in misericordia, 2) Ježíš žije celý svůj život ve jménu Otce. Nikdy a nikde během své pozemské poutě se nevzdaluje od Otce. Já a Otec jsme jedno. (Jan 10,30) V Ježíšových modlitbách zachycených v textech evangelií vidíme, že vždy se k Bohu obrací s oslovením, které představovalo v judaismu novinku: Abba. Tak ukazuje výjimečnou důvěru a důvěrnost, která ho jako Syna váže k Bohu. Stejně začíná i modlitba, kterou svěřil svým učedníkům: Otče náš. Ukazuje nám, že můžeme vzývat Boha se stejnou důvěrou jako on, jako členové téže rodiny, ve které on je náš starší bratr. Stojíme před Bohem se stejnou důvěrou jako Ježíš, jsme děti Boží podobně jako Ježíš. Zázraky Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. (Mt 9,35) Zázraky jsou součástí hlásání Božího království. Jsou znamením, že Boží království se ve své tajemné síle již uskutečňuje mezi lidmi. 4

5 Když Ježíš osvobodí některé lidi od zla, jako jsou například hlad, nespravedlnost, nemoc nebo smrt, chce, abychom viděli, že nás přichází osvobodit z otroctví mnohem silnějšího - z hříchu, který je největší překážkou našeho povolání k Božímu dětství a který je příčinou každé lidské nesvobody. Jenom oči a uši věřícího člověka mohou správně pochopit Ježíšovy činy. Jeho zázraky jsou znamením jeho lásky a moci a dělá je proto, aby nám pomohl uvěřit. Nezjevují pouze příchod Božího království, ale také nás chtějí osvítit a pozvat k víře a obrácení. Během Ježíšova pozemského života vstupuje Boží království do lidských dějin: je to jejich ústřední bod. V Ježíšově životě, v jeho kázání, zázracích, smrti a zmrtvýchvstání Bůh navštívil a vykoupil svůj lid. Později Zmrtvýchvstalý Pán dává učedníkům Ducha Svatého a ukládá jim, aby svými slovy a činy zpřítomňovali Boží království tak, jak to dělal on. A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Mk 16,15.20) I nám je dnes zvěstována Dobrá zpráva Kdybychom nikdy neslyšeli evangelium a neznali ho, nemuseli bychom se rozhodovat pro něj nebo proti němu. A přestože se tak děje v prostředí rušném, plném zmatků a pochybností, ušlechtilých přání i osobních rozporů, evangelium dnes zasahuje i nás. Ježíš nám v sobě samém odhaluje Boží blízkost. Jsme fascinováni, přitahováni dobrým Mistrem, o němž tušíme, že najdeme to, co nejvíce potřebujeme. I když nás evangelium zasáhne, projevují se stále naše omezení, různé formy sobectví, které nás brzdí a spoutávají. Ale zároveň víme, že nás z toho může Pán vysvobodit. Říká nám: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1,15) Pokud to budeme brát vážně a necháme to rozeznít v našem nitru, zjistíme, že je to nabídka, jíž naše svoboda vzdoruje. Můžeme ji buď odmítnout, nebo se odvážit přijmout. Ježíš je jediný, kdo může naplnit všechny naše touhy. On sám nás volá a také nám dává odvahu a sílu obrátit se k němu. Skutečně se chceme vysvobodit z pout, která nám brání přiblížit se dobru? Jaká pouta nás drží, že se nemůžeme dostat na cestu svobody, kterou nám Ježíš nabízí? ze španělského originálu přeložila Markéta Nemeškalová, redakce P. Vít Zatloukal Zdroj: 5