dešt ovejm, už zbyla jen Emi kaz, hlavou cejtím zlomenou Emi

Transkript

1 Hej, lidi Devítka 1. Zase G mír, ten podivnej D/F# čas, očím, kdysi G/F dešt ovejm, už zbyla jen sůl, ne že bych C neměl o co se G prát, jen o to nikdo nesto D jí, zdá se bejt G dobře, jenže někde je D/F# kaz, možná nad svou G/F hlavou cejtím zlomenou hůl, točím se C dokola jak ostnatej G drát, jak svatej Petr v D orloji. Ref.1: Hej, lidi, C koukejte mi do Ami očí, tam někde G vzadu, to jsem opravdu D já, jen filmy C o duši se se mnou neto Ami čí, já mám i G slzy, i když není to D znát, jenom jsem F chtěl, abyste viděli C víc než gesta a D tvář, aspoň vy, co vás mám G rád. 2. Blázny živí Bůh, jenomže já už mám hlad, komediant napůl, napůl bez víry chlap, na stole mi zůstalo pár bílejch let, nepopsanejch map, znáte jenom špičku velký studený kry, dole možná s hrdinou se objímá srab, možná, že pan Shakespeare zapomněl pár vět, když královně hrál.

2 Ref.2: Hej, lidi, C koukejte mi do Ami očí, tam někde G vzadu, to jsem opravdu D já, jen filmy C o duši se se mnou neto Ami čí, já mám i G slzy, i když není to D znát, jenom jsem F chtěl, abyste viděli C víc. D Ref.1: Hej, lidi, koukejte...

3 Pohádka Devítka Sedmero hor, řek, moří, zdí, hříchu a let 1. D Můj hebko A vlasý koníč Hmi ku, jak se ti G žije beze D mě, jak se ti A dýchá poslíč Hmi ku nejistých G zpráv a krásných D vět, co umí F# zbořit sedm Hmi zdí. G A 2. Má hebkovlasá pohádko, už jsem i otočil proud řek a snesl z nebe pozlátko a za tu strašnou řadu let zbořil jsem nejmíň sedm zdí a sedmerý hřích odpustil. Ref.: A G přeplaval sedmero moří a D st al nejmíň F# sedmero Hmi hlav a G zpíval že touha v nás hoří a F# učil se nazpamět Splav a plival do G řeky z mostů a přál si pro tebe D štěstí a F# pro sebe Hmi klid a třeba G posledním z hostů co vítáš chtěl jsem A být. D Můj hebko A vlasý koníč Hmi ku. G A D 3. Můj hebkovlasý koníčku, jak se ti žije bez lásky, s botama místo střevíčků, jaký si kreslíš obrázky, když večer špatně usínáš. 4. Má černovlasá písničko, jak se ti žije bez písní, jak se ti dýchá přes sklíčko růžový k neuvěření, zbývá ti snad sedm zdí a sedmero let než pochopíš. Ref.: Proč jsem přeplaval sedmero moří a st al nejmíň sedmero hlav a zpíval že touha v nás hoří a učil se nazpamět Splav a plival do řeky z mostů a přál si pro tebe štěstí a pro sebe klid a třeba posledním z hostů co vítáš chtěl jsem být. Můj hebkovlasý koníčku. Můj hebkovlasý koníčku.

4 Zachraňte koně Kamelot [, Ami, D, G, C, H 7 ] 1. Peklo byl ráj, když hořela stáj, Ami7 příteli, C věř mi, koně D pláčou, poví G dám. C H7 To byla půlnoc, vtom křik o pomoc, už Ami7 letěly C hejna kohou H7 tů a bůhví kam. Ref.: G Zachraňte koně, Hmi křičel jsem tisíc C krát, G žil jsem jen pro ně, Hmi bránil je nejvíc C krát, než přišla Ami chvíle, kdy hřívy C bílé pročesal Ami plamen, spálil na H7 troud. [, Ami, D, G, C, H 7 ] 2. Ohrady a stáj a v plamenech byl kraj, už nedýchal, já viděl, jak to hříbě umírá. Klisna u něj a smuteční děj se odbývá, jak tiše pláče oči přivírá. Ref.: Zachraňte koně spálil na H7 troud D7. Ref.: Zachraňte G koně, Hmi křičel sem tisíc C krát, žil jsem jen G pro ně, Hmi bránil je nejvíc C krát, zachraňte G koně, Hmi křičel sem tisíc C krát, zachraňte koně...

5 Ještě jedno kafe Robert Křest an 1. Máš sladkej dech a oči, kterým D patří svatozář, a C vlasy máš jak hedvábí, když je H7 vhodíš na polštář, ale já se o tvou lásku ani D vděčnost neprosím, ty C děkuješ jen hvězdám a jseš H7 věrná jenom jim. Ref.: C Ještě jedno kafe bych si H7 dal, C ještě jedno kafe, kruci H7 nál, než pojedu dál. 2. Tvůj táta, to je vandrák a od přírody zběh a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech, a taky házet nožem a držet pospolu a brada se mu třese, když se nosí ke stolu. Ref.: Ještě jedno kafe Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět, a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana, jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma. Ref.: Ještě jedno kafe...

6 Den pramenů Lístek 1. Už skapává ze skal, jak ledy Hmi tajou v úbočí A tak pramenů den pozval všechny Hmi kapky i z našich očí Už skapává ze skal a šlépěj v Hmi bahně tisknutá Vítr ve větvích píseň hrál bílá je v Hmi roklích semknutá Ref.: Dej nám, ó dej nám, Hmi z ledů do dlaní A D přej nám a přej nám at nás A Morana nedohoní 2. Už skapává ze skal, signálů tolik co údolí A zas to jedno z tolika jar, co v srdcích mnohých zabolí Už skapává ze skal a touhy tolik co pramenů Kde je ten co za pravdou stál a cestu plnou měl kamenů Ref.: Dej nám, ó dej nám Už skapává ze skal, jak ledy tajou v úbočí Silnej pramen možná bude dál a řeka v peřejích jednou zahučí Už skapává ze skal a naše zem k nám promlouvá Stopy vedou blátem dál, bílá je v duších semknutá Ref.: Dej nám, ó dej nám...

7 Já s tebou žít nebudu Nerez / Neřež 1. Bylas jak poslední hlt F# vína, H 7 Edim H7 sladká a k ránu bolavá, za nehty výčitky a špí F# na, H 7 Edim H7 říkalas : dnešní noc je tvá. Ref.: G Co my dva z lásky vlastně H máme, Ami hlubokou Edim šachtou padá H7 zdviž, já říkám kiš-kiš, navrch má vždycky těžký F# kámen H 7 Edim H7 a my jsme v koncích čím dál blíž, [[: a me tu ha nadži vava Ami Edim H7 jaj dari dari daj. :]] 2. Zejtra tě potkám za svým stínem, neznámí známí v tramvaji, v cukrárně kávu s harlekýnem, hořká a sladká splývají. Ref.: Co my dva Bylas jak poslední hlt vína, bývá jen účet zaplatit a jít, za nehty výčitky a špína a trapný průchod banalit. Ref.: Co my tři z lásky vlastně máme, hlubokou šachtou padá zdviž, co čumíš, kiš-kiš... navrch má vždycky těžký kámen a my jsme v koncích čím dál blíž, [[: a me tu ha nadži vava jaj dari dari daj. :]] [[: Navrch má vždycky těžký F# kámen H 7 Edim H7 a my jsme v koncích čím dál blíž... :]] asi 3x

8 Písek Nezmaři 1. Jako Ami písek D přesíváš G mě E7 mezi prsty, Dmi stejně ti E7 dlaně prázdný Ami zůsta G nou, C ani Dmi vodu nepřeliješ G sítem, někdy je C strašně málo Ami chtít, Dmi já nejsem z těch, co po E7 těžký ráně Ami nevstanou. G C ani Dmi vodu nepřeliješ G sítem, někdy je C strašně málo Ami chtít, Dmi já nejsem z těch, co po E7 Ami E7 těžký ráně nevstanou. Ami 2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš, zdá se, že nemíníš mě vážně brát. kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, a za čím se to vlastně máme stále hnát? kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, a za čím se to vlastně máme stále hnát? 3. Jako kámen najednou mi v cestě stojíš, vím, že se leccos těžko obchází, radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít, ale už ted ti můžu říct, že mi nescházíš. radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít, ale už ted ti můžu říct, že mi nescházíš. 4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty, stejně ti dlaně prázdný zůstanou, ani vodu nepřeliješ sítem, někdy je strašně málo chtít, já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou...

9 Katce Jaroslav Samson Lenk 1. D9 Chtěl bych králem Dmaj7/6 D 9/6 být aspoň chvíli Dmaj7/6 krátkou, D 9 dal bych nara Dmaj7/6 D 9/6 zit mince s malou D9 Katkou, žlutý jako A7 lán v odpoledním A7 žáru, D 9 jsem však jenom kmán, Dmaj7/6 co D9/6 brnká na ky D9 A7 taru. 2. Být tak pilotem, znám to jenom z knížky, vyhodil bych ven svoji Katku z výšky, přece volný pád má rádo každé ptáče, a já ji mám rád, u Svazarmu skáče. Ref.: D6 Na vodu D zrcátka D6 pouští D D6 slunce, než sk D ryje ho D6 mrak, D D 6 kluci se D schovali v D6 houští D a holky D6 se D koupou jen D6 D tak, takhle si maluju A7 léto, D zima když nechce být Cdim krátkou, /F /G C přemýšlím, zdali půjde to, být aspoň tři týdny s A7 Katkou, D9 hm. 3. Rotným být bych chtěl nebo generálem, to bych nevelel, spokojil se s málem, Katka dosvědčí, že když se velí pozor!, lásce nesvědčí velmi přísný dozor. 4. Kdybych tu moc měl a měl v hlavě zmatek, vyhlásit bych chtěl státní svátek Katek, aby i ta má nemusela vstávat, a když volno má, tak proč ho naddělávat? Ref.: Na vodu zrcátka pouští Nejsem pilotem ani panem králem, nemám žádnou moc a nejsem generálem, písně zkouším psát obrace, či hladce, slova splétám rád, slíbil jsem je Katce.

10 Už to nenapravím Jaroslav Samson Lenk Ref.: Ami Vap dava dap dava... D F E Ami E 1. V Ami devět hodin dvacet pět D mě opustilo štěstí, ten F vlak, co jsem jím měl jet, na koleji E dávno E7 nestál, v Ami devět hodin dvacet pět D jako bych dostal pěstí, já F za hodinu na náměstí měl jsem E stát, ale v E7 jiným městě. Tvá A7 zpráva zněla prostě a byla tak krátká, že Dmi stavíš se jen na skok, že nechalas mi vrátka G zadní otevřená, E zadní otevřená, já A7 naposled tě viděl, když ti bylo dvacet, Dmi to jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet, G že jsi unavená, E ze mě unavená. Ref.: Vap dava dap dava Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho, může za to vinný sklep, že člověk často sleví, já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou, já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím. Pak jedenáctá byla a už to bylo passé, já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase, láska nerezaví, láska nerezaví, ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý, byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý, už to nenapravím, už to nenapravím. Ref.: Vap dava dap dava...

11 Já písnička Pavel Žalman Lohonka 1. To Ami já zrozená z nemocných G básníků, z tichých vět po nocích utka Ami ná To já zrozená ne G ní mi do smíchu Když mám být pod cenou proda Ami ná Ref.: Kdo C vás obléká do ša G tů svatebních Holky Ami mý ztracený, ztracený E Ženich Ami spí na růži, až ně G kam pod kůži se můj strach do klína schová Ami vá 2. To já zrozená v hospodách na tácku Raněných ospalých milenců To já zrozená vyrytá na placku Směju se po stěnách cizincům. Ref.: Kdo vás obléka To já písnička ležím tu před vámi Jenom tak spoutaná tolikrát To já písnička provdaná za pány Kteří smí o lásku se mnou hrát. Ref.: Kdo vás obléká...

12 Labutí křik Pavel Žalman Lohonka 1. G Přišel podzim zas o něco G7 dříve, a s ním C vítr přines labu G tě, modrou řekou byla slyšet Hmi píseň, C třepetání peru G tě. 2. Celý měsíc tak si spolu hrály, potom přišel ten osudný den, bylo slyšet divné pousmání rezavého nože jen. 3. Pak zmizela lod ka v zátočině, na ní zvonil zabijácký smích, toho muže nikdo nedohoní, kroky v blátě smyje sníh. Ref.: Labu ti, labu Hmi ti, vrat se C zpátky na svou řeku, labu G ti, stýská C se mi po tvém křiku Hmi a mám na ja zyku, s C kým že tvoje láska odle G tí. 4. Tak tu leží a je celá bílá, ještě dýchá v teplé náruči, nebojí se, je jak nikdy tichá, nevolá a nekřičí. 5. Pláče nebe a na modré řece její láska plave opodál, a já nevím, zase jednou nevím, kam bych ty svý oči dal. Ref.: Labuti, labuti...

13 Píseň malých pěšáků Pavel Žalman Lohonka 1. G Je nás C víc než D loni, G obyčej C nejch pě D šáků, Hmi chodíme hledat C víru svou, v dlažbě G ukrytou, jsme děti D ulice. 2. Ráno bývaj smutný nádraží, lásky odjížděj se vdát, na peróně stojí schoulený, s dálkou snoubený pěšáci silnice... Ref.: F Má svou jistou G píseň, s F košilí kdo spí drátě G nou, Hmi ó, lidé, tiše C půjdem do starý G vrby zvolat: he D llou, jdem dál, he G llou. 3. Jednou zuje pěšák boty svý na šachovnici světa rád, vykouří doutník, lehne si do stoky pod širák a bude snít. 4. O malých dětech na nádraží, co hledaj mámy a duši svou, ptáci pod křídly je ukryjou a pak v objetí s nimi odletí. Ref.: Má svou jistou píseň Půlnoční vítr už vyhrává píseň malých pěšáků, ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí půjdem dál...