Martin Pospíchal

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "8. 3. 2013 Martin Pospíchal"

Jakub Kadlec
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Martin Pospíchal

2 Rubrika: Typ: Čeleď: Rozšíření: Obojživelníci Sladkovodní Ambystomatidae Mexiko: jezera Lago de Chalco a Lago de Xochomilco popis: Někdy se mu také říká vodní dráček nebo tygří mlok. Je to obojživelník s nápadnými vnějšími žábrami. Dosahuje hmotnosti až 300g. V přírodě je obyčejně tmavě šedý nebo černý, ale v zajetí se většinou chová albinotická varianta. V současnosti již existuje více vyšlechtěných barevných variant. Představuje klasický příklad obojživelníka, který dosahuje pohlavní dospělosti již v larválním stadiu (tzv. neotenická forma). Axolotl má groteskní vzhled. Ve stádiu pulce má hlavu, na které jsou oči, dva otvory pro nádech vzdušného kyslíku, tlama, keříčkovité žábry, tělo, ocas s kožním lemem, dva páry končetin, kloaku. Na předních končetinách má 4 prsty, na zadních jich má 5. Pokud má černé konečky prstů, znamená, že je připraven k rozmnožování. Dospělý jedinec po metamorfóze již nemá na hřbetě kožní lem a také žábry se po metamorfóze vytratí. Pohlaví axolotlů se rozlišuje podle vzhledu kloaky, která je u samců nápadně zduřelá. U pohlavně dospělých larev jsou také samičky o něco větší a širší než samečci (u albínů a perleťových zbarvení má samička černé konečky prstů). Rozmnožování: Pro rozmnožení axolotlů je nutné v zimě snížit teplotu vody na 12 C. V zajetí se axolotl dožívá až 25 let. Pohlavní dospělosti v larválním stádiu dosahuje mezi 18. a 24. měsícem života. Z vajíček se asi po 2-3 týdnech začnou líhnout beznohé larvy, které je nutné často krmit. Postupně jim začnou dorůstat přední a později zadní končetiny. Larvy měřící po vylíhnutí asi 12 mm, dorostou za rok do velikosti kolem 20 cm a mohou se začít množit

V současnosti již existuje více vyšlechtěných barevných variant. Představuje klasický příklad obojživelníka, který dosahuje pohlavní dospělosti již v larválním stadiu (tzv. neotenická forma).

3 Příroda: V přírodě většinou nedochází k proměně do pozemní formy, ale v zajetí se to občas dá uměle vyvolat. Zvláštností tohoto zajímavého tvora je, že je schopen obnovovat ztracené části těla. Potrava axolotlů je masitá, skládá se z žížal, patentek, rybek, myších holátek, plžů, kousků libového masa Z tohoto důvodu také není vhodný chov axolotlů s rybami (pokud mu tedy nechceme zpestřit jídelníček, ale i on sám může být rybami napadán). Vhodné je krmit pinzetou. Dříve byl pojídán jako pochoutka v Mexico City, ale dnes je chráněný. Dožívá se i více než 20 let. Při teplotách okolo 10 C mají zpomalený metabolismus, potravu přijímají měně často a také ji delší dobu tráví. Teploty nad 24 C vedou k větší náchylnosti na nemoci. Předkové: Předkové dnešních chovaných jedinců se dostali do zajetí a osvědčili se jako laboratorní zvířata. Získat je možné dvě základní barevné varianty - přírodně zbarvené šedočerné jedince se světlejším břichem a albinotické jedince, kteří mají mléčně bílou barvu a jasně červené žábry. Existují i další, méně časté odchylky. Jinak je jejich vzhled shodný, velká plochá hlava, poměrně mohutná tlama, po stranách hlavy keříčkovité vnější žábry. Nohy jsou oproti tělu drobné a slabé, nedostačují pro pohyb na souši, ale při pohybu ve vodě jsou dobrou oporou a postačují pro pomalé a krátké přesuny po dně. Hlavním pohybovým orgánem je ale ocas, který je ze stran zploštělý, na břišní i hřbetní straně opatřen kožním lemem pro zvětšení plochy. Na hřbetní straně začíná kožní lem již kousek za hlavou, přechází k ocasu a na břišní straně ocasu končí u kloaky. Axolotli dorůstají velikosti až 35 cm. Samci bývají poněkud štíhlejší než samice a mají delší ocas. Při vlastním páření provádí axolotli, podobně jako ostatní ocasatí obojživelníci, svatební tanec". Samec vrtivými pohyby navádí samičku na místo, kam odložil spermatofor a samička, když přes něj plave, jej nasaje do své kloaky. Dochází tak k vnitřnímu oplození vajíček a ta jsou po nějaké době kladena na dno a na vodní rostliny. Je jich poměrně velké množství (70 800ks). Larvy se líhnou po dvou až třech měsících, potřebují vydatné krmení v prostorné nádrži (aby se nepožíraly navzájem) drobným vodním planktonem. Postupně rostou a mění stavbu těla, nejprve vytvoří zadní nohy a začínají se čím dál tím více podobat dospělému mlokovi. Potravu je během vývoje dobré přizpůsobit jejich velikosti, takže přecházíme od nejdrobnějších - 3 -

jídelníček, ale i on sám může být rybami napadán). Vhodné je krmit pinzetou. Dříve byl pojídán jako pochoutka v Mexico City, ale dnes je chráněný. Dožívá se i více než 20 let.

4 živočichů přes nitěnky a patentky až jsou ve věku kolem jednoho roku (velikost kolem 20 cm) schopni axolotli přijímat bez problémů i větší kusy. Nejčastěji žížaly, malé rybky, kousky rybího masa nebo hovězí srdce nakrájené na nudličky, měkkýše (ulity je lepší odstranit před krmením) a podobně. Krmíme s přestávkami, stačí třeba jen jednou týdně. V případě potřeby vydrží bez potravy velmi dlouho. Přirozenou cestou se vývoj axolotla obvykle zastaví na hraně mezi larvou a dospělcem (vnější žábry jsou nejtypičtějším larválním znakem), celá metamorfóza v suchozemského mloka je v přírodě i v zajetí vzácná. Aby metamorfóza proběhla celá, je zapotřebí dodatečné stimulace. V zajetí je možné nakrmit mloka hovězí štítnou žlázou, teoreticky je možné i snižovat postupně hladinu vody v akváriu a simulovat tak vysychající vodní nádrž v přírodě, ale tento způsob je riskantní a často vede k úmrtí, nakrmení štítnou žlázou je mnohem bezpečnější. Pro proměnu jsou vhodní jedinci ve věku právě kolem jednoho roku. Každopádně je axolotla jednodušší chovat jako neotenickou larvu. Celkově je pro chov vhodná větší nádrž o objemu alespoň 30 až 40 l, čím více, tím lépe. Na dno stačí štěrk a akvárium osázíme několika odolnými vodními rostlinami. Je možné přidat i nějaké kameny a další předměty, mezi kterými se mlok může ukrývat. Teploty nemusí být vysoké, naopak, je zapotřebí chránit nádrž před přehřátím na slunci nebo v horké místnosti. Vodu je samozřejmě potřeba měnit a udržovat čistou, vzduchování není nutné. Na první pohled vypadá axolotl mexický (Ambystoma mexicanum) jako veselá postavička z kreslených dětských seriálů. Ze zavalité hlavy vystupují štětečky žáber a široká ústa jako by byla neustále připravena k dobráckému úsměvu. Možná jeho šibalské vzezření skutečně souvisí s tím, že máme co činit s nedospělým teenagerem. Správně by měl stejně jako všichni jiní obojživelníci zhruba po jednom roce projít přeměnou v suchozemského dospělce dýchajícího plícemi. Axolotl však nedbá pravidel platných pro ostatní a žije si klidně dál mladickým tempem. Dorůstá třiceti centimetrů délky a dosahuje věku pětadvaceti let, aniž by dosáhl dospělosti. Přitom si nijak neodepírá ani oblast vyhrazenou běžně pouze dospělým, totiž pohlavní život. Rozmnožování v larválním stadiu (neotenie) je sice známo i u jiných živočichů, u axolotla se však stalo téměř stoprocentním pravidlem. Jeho larvy žijí několik generací a rozmnožují se už ve stáří jednoho roku. Kladou malá vajíčka o průměru 3 mm a lepí je na rostliny

Krmíme s přestávkami, stačí třeba jen jednou týdně. V případě potřeby vydrží bez potravy velmi dlouho.

5 Axolotl je na zeměkouli již 350 milionů let a za tu dobu se evolučně nijak výrazně nezměnil. Jeho setrvávání v juvenilním stadiu se spíše podobá trucovitému vzdoru, s nímž odmítá vstoupit na souš a žít podobně jako jeho nejbližší příbuzní z čeledi axolotlovitých, kterých je celkem osmadvacet druhů. Možná že se za touto vývojovou odchylkou skrývají dávné problémy s hledáním obživy na pevnině nebo ohrožení specifickými nepřáteli. Faktem je, že dnešní axolotl mexický je tvor klidný až pohodlný. Nejraději leží na dně vodních nádrží a živí se mušlemi nebo chytá rybky a korýše proplouvající kolem něj. Albíni nejsou u axolotla mexického vzácností, ale vyskytují se ve velkém množství. příhoda: Měl jsem doma dva mloky. Jednoho rána se mi jeden z akvária ztratil. Hledal jsem ho všude, ale nemohl jsem ho najít. Až jsem si pod mojí postelí všiml, že se tam něco hýbe. Podíval jsem se tam a samozřejmě tam byl, akorát byl polepený chlupy, jak v noci lezl po koberci. Ihned jsem ho ponořil zpět do vody. Po 2 dnech se zdálo, že byl v pořádku, avšak 3. den zemřel

druhů. Možná že se za touto vývojovou odchylkou skrývají dávné problémy s hledáním obživy na pevnině nebo ohrožení specifickými nepřáteli.

Podobné dokumenty

VY_52_INOVACE_ / Obojživelníci Obojživelníci ve vodě i na souši

VY_52_INOVACE_ / Obojživelníci Obojživelníci ve vodě i na souši 1/5 5.2.02.6 ve vodě i na souši Cíl - popsat vnější a vnitřní stavbu těla obojživelníků - pochopit způsob rozmnožování a jejich vývin - vysvětlit přizpůsobení obojživelníků vodnímu prostředí - odvodit