Pojem středověku Nový zákon (evangelia aj.) Hrdinský epos Dvorská literatura Ţákovská poezie Cestopisy Mimoevropské literatury

Transkript

1 Středověká evropská literatura Pojem středověku Nový zákon (evangelia aj.) Hrdinský epos Dvorská literatura Ţákovská poezie Cestopisy Mimoevropské literatury

2 POJEM STŘEDOVĚKU Zrod pojmu Orientační vymezení Periodizace Parametry: sociologie ZROD POJMU 2. pol. 15. stol. italští humanisté, fascinovaní odkazem starověké antiky, razí pro po-antické časy označení středo-věk (Il Medioevo; ve významu: temný mezi-čas = distance) konkrétně: Flavio Biondo: Historiarum ab inclinatione romanorum imperii decades (1483) ORIENTAČNÍ (symbolické) VYMEZENÍ (geografie různorodost!) 476 po Kr. rozpad Západořímské říše (germánský vojevůdce Odoaker, přeskupení moci nad územími) * 1492 po Kr. (Kryštof Kolumbus objevení Ameriky) / 1517 (Martin Luther zveřejnil 95 tezí) PERIODIZACE středověku raný ( stol.) románská éra, pol. 9. stol. vznik prvních států, feudální systém vrcholný ( stol.) gotická éra pozdní ( stol.) zárodky renesanční éry PARAMETRY idea trojího lidu: duchovenstvo válečníci / šlechta rolníci svár pohanství a křesťanství postupný rozvoj křesťanské, církevní správy nad věděním, vzdělaností - i nad územím (fenomén kříţových taţení) centra vzdělanosti: kláštery dvory univerzity fenomén morových ran (dobová apokalyptika)

3 Teologie, scholastika Tomáš Akvínský ( ) roku 1323 prohlášen za svatého, filozof, teolog spolu s Albertem Velikým (Albertus Magnus) autor spisu Summa theologiae

4 Filozofie, věda Roger Bacon ( ) anglický filozof, františkán, průkopník empirického přístupu k poznávání světa (pozorování, experiment)

5 Rembrandt van Rijn: Mojţíš (1659) STARÝ ZÁKON - starý pojem křesťanský - - nejednota v kanonizaci v počtu i rozmístění částí / textů, zahrnutých do základní knihy - - protestanti přejali ţidovský kánon (Tanach), ustavený kolem r. 100 po Kr., katolíci a např. Etiopská ortodoxní církev zahrnují další - - předpokládatelné hebrejské rukopisy / zápisy se aţ na zlomky nedochovaly, k dispozici jsou aramejské zápisy, a řecké překlady - - text S Z vznikal po tisíc let, nejstarší zápisy lze spojovat patrně jiţ s obdobím kolem r př. Kr. - - skladba: - 1) Tóra = 5 knih Mojţíšových (Pentateuch), počínaje Genesis k Mojţíšovu výhledu k zemi zaslíbené a jeho smrti - 2) Proroci - 3) Spisy (např. kniha Žalmy, Jób, Píseň písní, Kazatel)

6 STARÝ ZÁKON proslulé motivy / příběhy / postavy inspirující daleko do budoucnosti stvoření světa Adam a Eva, jablko ze stromu poznání vyhnání z rajské zahrady Kain a Abel stavba babylonské věţe: rozrůznění jazyka potopa, Noe (archa) Abrahám Josef a jeho bratří (Egypt) útěk z Egypta (exodus), Mojţíš, Desatero, hora Sínaj cesta do země zaslíbené (Kanaán) Šalomoun, stavba chrámu v Jeruzalémě, král David

7 Pieter Bruegel st.: Stavba babylonské věže (1563)

8 EVANGELIA Vznik Nového zákona Části Papyrový zlomek Nového zákona (2Kor 11,33 12,9, kolem roku 200) Vznik Nového zákona jednotlivé texty vznikaly zhruba po Kr. psány řecky, pozdější opisy postupně latinsky a v národních jazycích v průběhu stol: shromáţděny v tzv. KÁNON; v té době uţ ovšem v opisech a po částech kolovaly římskou říší nový tedy oproti zákonu starému, hebrejskému, ţidovskému; slovo zákon se někdy ovšem nahrazuje pojmy odkaz či smlouva Části Kánonu 4 evangelia texty připisované bezprostředním učedníkům Jeţíše z Nazaretu (Matouš, Marek, Lukáš, Jan): různé okolnosti a fáze ţivota, působení J. z N. (Krista) Skutky apoštolů (o vzniku křesťanské Církve v Jeruzalémě, zejména o skutcích apoštola Pavla) Epištoly, dopisy, kázání Zjevení Janovo / Apokalypsa Pojem APOKRYFU (nekanonická verze, jiná perspektiva, jiný výsek děje; srov. např. Evangelium Máří Magdaleny, nalezené r v Egyptě; kniha Dana Browna Da Vinci kód)

9 NOVÝ ZÁKON Vidění sv. Jana / Apokalypsa Kapitola 4 =Vidění Boţí moci 4,1-11= Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: Pojď sem, a ukáţu ti, co se má stát potom. Ihned jsem se ocitl ve vytrţení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata. Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Boţích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři ţivé bytosti plné očí zpředu i zezadu: První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází. A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je ţiv na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je ţiv na věky věků; pak poloţí své koruny před trůnem se slovy: Jsi hoden, Pane a Boţe náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest. Kolem roku 1430

10 NOVÝ ZÁKON Evangelium sv. Matouše, Kapitola 3 Jan Křtitel 3,1-12 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: Čiňte pokání, neboť se přiblíţilo království nebeské. To je ten, o němţ je řečeno ústy proroka Izaiáše:,Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, koţený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale kdyţ spatřil, ţe mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, ţe můţete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, ţe činíte pokání. Nemyslete si, ţe můţete říkat:,náš otec je Abraham! Pravím vám, ţe Bůh můţe Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je uţ na kořeni stromů; a kaţdý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější neţ já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáţdí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. (=Jeţíšův křest 3,13-17=) Tu přišel Jeţíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně? Jeţíš mu odpověděl: Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh ţádá. Tu mu jiţ Jan nebránil. Kdyţ byl Jeţíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Boţího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: Toto je můj milovaný Syn, jehoţ jsem si vyvolil.

11 HRDINSKÉ EPOSY Béowulf Pojem EPOSU rozsáhlá veršovaná epická skladba (srov. Epos o Gilgamešovi, Homérovy eposy Illias a Odyssea, Vergiliův epos Aeneias BÉOWULF staroanglický epos, něco přes 3000 veršů dochoval se v jediném rukopise (British Library), který byl poté opisován; rukopis vznikl nejspíš kolem roku 1000, ale báseň sama je starší, snad z 8. stol. jazyk rukopisu: pozdní západní saština se zbytky řady starých nářečí aliterační verš (ne rým, určitý počet slabik přízvučných) název dle jména hlavního hrdiny, připojen v 19. stol. dějiště: dnešní Dánsko, Švédsko v stol. Béowulfův boj s lidoţravými netvory, obry (v severské tradici: trol); boj krále Béowulfa s drakem, který pustoší jeho zemi, králova smrt film Béowulf (Robert Zemeckis, 2007)

12 HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Nibelunzích PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH vznik nejstaršího dostupného rukopisu: 13. stol. jazyk: středohorní němčina stavba: zpěvné sloky po 4 řádcích / verších, melodie obtíţně rekonstruovatelná dějiště: okolí Burgundské říše na Rýně, jiţním Německu a kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku) příběhy: směs germánských, severských a hunských látek; víly, neviditelný plášť, prsten moci, bájný meč, poklad aj., vášně, vraţdy, intriky, pomsta, krveprolití hlavní postavy: Siegfried, jeho ţena Kriemhilda Ten meč měl jméno Balmung a nedostižný břit, v nejednom hrdinovi dokázal probudit úděs a stejně děsný byl jeho držitel: hrady i země získal, neboť se před ním každý chvěl. (Píseň o Nibelunzích)

13 HRDINSKÝ EPOS Píseň o Nibelunzích Richard Wagner: čtyřdílný operní cyklus Prsten Nibelungů ( ): pasáţ o ukutí prstenu moci tento motiv však vychází z některé ze severských variant ságy Srov. Tolkien: PÁN PRSTENU ( ) Prsten.avi

14 Recyklace, aktualizace středověkých příběhů, zápletek I Počítačové hry

15 Recyklace, aktualizace středověkých příběhů, zápletek II ţánr FANTASY motiv draka

16 HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Rolandovi Píseň o Rolandovi verše o hrdinství rytíře Rolanda, o jeho smrti, způsobené zradou, nakonec o vítězství křesťanského vojska v čele s Karlem Velikým vznik: kolem roku 1100 po Kr. = jedna z nejstarších fr. literárních památek, prototyp tzv. chanson de geste (písně o činech) dějiště: Pyreneje, v časech Karla Velikého ( ), taţení proti Arabům, boj o Zaragozu

17 HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Cidovi Píseň o Cidovi verše o hrdinství Rodriga Díaze de Vivar, zvaného Cid, kastilského rytíře, v bojích proti Arabům (dobyl Sevillu) dějiště: Pyrenejský poloostrov, druhá pol. 11. stol Cid španělský národní hrdina, právě také díky Písni o Cidovi vznik: první polovina 12. stol., nejstarší dochované dílo španělské literatury Charlton Heston ve filmu El Cid (1961)

18 DVORSKÉ / RYTÍŘSKÉ ROMÁNY Dvorský / rytířský román Chrétien de Troys ( ) - příběhy o druţině krále Artuše (Anglie, 6. stol.), rytířích kulatého stolu, v inspiraci keltskými příběhy; figury: Parcifal (příběh o hledání zázračného sv. grálu), Lancelot a Guinevere, Tristan a Isolda; čaroděj Merlin Tristan a Isolda (John William Waterhouse, 1916) Percival - Artuš - grál.avi Gautier de Châtillon [zemř. počátkem 13. stol. na mor]: Alexandreis, sive Gesta Alexandri Magni (lat.) veršovaná skladba, vyzdvihující osobnost Alexandra Makedonského (vzor rytíře)

19 DVORSKÁ LYRIKA DVORSKÁ LYRIKA rozvinutá ve stol. v jiţní Francii, šířená potom dál po Evropě; proměna erotické představivosti protagonista: trubadúr / truvér, v Německu později minnesänger (minne = stněm. láska ) básník a muzikant, opěvující v náznacích a symbolech dámu svého srdce - většinou vdanou, a tudíţ nedosaţitelnou ţenu (motiv milostného trápení) nejednou inspirace lidovou písní, formální invenčnost český panovník Václav II. ( ), jeho dvůr Walter von Vogelweide ( )

20 DVORSKÁ LYRIKA Bernardt de Ventadorn ( ; ): Když křivánka zřím [ ] Ach, tolik chtěl ses dozvědět o lásce a tak málo víš! Svůj cit nemůžeš zadržet k té, od níž přízeň nesklidíš! Srdce mi vzala a mě s ním, sebe samu i světa řád, a je-li pryč, nic nevlastním, jen toužím a chci milovat. [ ] Nad sebou moc jsem ztratil hned a svůj jsem více nebyl, když jí v oči jsem moh pohledět, v zrcadlo, jež je blaha skrýš. Od chvíle té, co v něm zřím, vzdechy mě mohou usmýkat, neboť jsem stejně ztraceným jak krásný Narcis, jenž v tůň spad. [ ] Tou zdá se k ženám náležet má dáma vlastností, pro niž odmítá to, co má se chtět, a co se nemá, činí spíš. Upad jsem v nemilost, to vím, jak bloud na mostě musím stát, proč je to tak, je tajemstvím, moc vysoko jsem mířil snad. [ ] Tristane, nic uţ nesloţím, jdu pryč. Nevím, kde bude spát. Zpěvu se zříkám, odcházím, před láskou se chci ukrývat. Z antologie Přátelé, přiléhavý složím vers (Argo 2001)

21 DVORSKÁ LYRIKA Guilhelm de Bergueda ( ): Jeď, žakéři, a neměj strach I. Jeď, žakéři, a neměj strach, ostruhou ostrou v trysk změň cval, nehledej osud ve věštbách, jeď tam, kde Aragónu král, ten aby okovy mi sňal, vždyť až se tělo změní v prach, nebude trest, jejž by dal. II. Ať nemluví mi o vinách, to nyní velmi bych si přál; až opustím své kobky pach, byť by mě před soud povolal, nebude pán, ať blíž či dál, v Tortose či snad na horách, v jehož při bych neobstál. III. Můj Markýz v ty je počítán, s Guillem de Clarmon pln sil, Vikomt, jenž za hrubce je brán, i čtvrtý, kdyby tady žil, všem do očí bych prohlásil: Křivdu jsem neučinil vám, jen manželům jsem cti vzal díl. IV. Jsou mezi námi tři, dím vám, kterým jsem ženy potěšil, a stokrát k jejich studánkám můj kůň šel, by se napojil. A pak po jejich mostech byl pár vraníků mých lehkých hnán, jež za poklad bych nesměnil. V. K Arnautu, mému bratranci, i k Hugovi, dʼaveu bež, žakéři, jim všem vzkázat chci, Bascolovi Romeu též, ve jménu Boha potom kéž poprosí krále v paláci, bych opustit směl tuhle věž. Z antologie Přátelé, přiléhavý složím vers (Argo 2001)

22 ŢÁKOVSKÁ POEZIE Ţákovská / vagantská poezie rozkvět: stol. Francie, Německo univerzitní studenti; latina / národní jazyk, případně směs (= tzv. makarónská poezie); satira, parodie, milostné motivy, toulavost, chudoba, pijáctví slavná antologie Carmina Burana (kol. r. 1230) srov. úryvek z výboru Písně žáků darebáků (1951) O učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, radostí kde urvat víc. O vážné však dbáti věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat. Carmina Burana. Motiv kola Štěstěny Ach, já študent, světem štván, k utrpení stvořen, co já často zakusím, bídou, nouzí mořen!

23 CESTOPISY Cestopisy proslulý Milion Benátčana Marka Pola ( ) asijská exotika (Mongolsko, Čína) Marko Polo jej diktoval během svého věznění v Janově, spis se dostal do oběhu ve francouzském znění pod titulem Livres des merveilles du monde (Kniha o zázracích světa) Původní rukopis se ztratil, dochovala se řada opisů a překladů, jeţ svědčí o popularitě textu; staročeský překlad vznikl jiţ kolem r. 1400

24 ARABSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA Tisíc a jedna noc nejstarší dochované rukopisy stol. nejstarší vrstva indická: s postavou princezny Šahrazád, vypravěčky, ohroţené smrtí, poté perská vrstva potom, co si Arabové v 7. stol. podrobili Persii, přeloţili a bohatě doplnili sbírku také odkazy na Korán známé příběhy / figury: Aládín (a kouzelná lampa), námořník Sindibád, Alí Baba (a 40 loupeţníků)

25 ARABSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA Korán základ islámu; zápis zjevení, jehoţ se Muhammadovi (570 po Kr., Mekka 632 po Kr., Medína) prý dostalo prostřednictvím archanděla Gabriela v letech po Kr. byl ustaven kanonický text kniha členěná do súr (kapitol) a áj (veršů)