Putování na kole po Černé Hoře, ale nejen tam

Transkript

1

2 Putování na kole po Černé Hoře, ale nejen tam Jen 3 dny po návratu ze Slovinska, kde jsem cestoval na kole jako vedoucí zájezdu CK Alpina s 25 klienty od Julských Alp až k Jadranskému moři s malým výletem do Chorvatska a nádhernou závěrečnou horskou etapou z Bledu k Bohinjskému jezeru a zpět (za 7 dní 501 km), jsem se vydal po více jak 35 letech do Černé Hory. V plánu byly cyklistické výlety v Národních parcích a jeden pěší výlet v oblasti Durmitoru, kde nedávno byla ještě válka, prohlídka historických měst a ukončení cesty koupáním v moři. Těšil jsem se na cestování, dobrodružství, nové zážitky; šel jsem často do neznáma. Za sebou klienty CK, kteří mi důvěřovali a já je nechtěl zklamat. Jednoduché je to pro mne v italských Dolomitech, které znám stejně dobře jako Krkonoše,. Ale zde to byla pro mne výzva; ukaž co umíš, jak dovedeš improvizovat; příležitost, která se nevyskytuje každý den ani každý rok. Cesta začala být dobrodružná už v samotných Pardubicích, kde mi průvodčí rychlíku nechtěl naložit můj dopravní prostředek, tj. jízdní kolo. Nakonec se našlo místo v uličce na samém konci rychlíku. V dalším vlaku, Pendolinu do Brna, bych musel zaplatit příplatek a ještě za místenku pro kolo. Z Brna jsem cestoval už autobusem do Bratislavy, kde jsme doplnili počet klientů na 36. Dále přes Maďarsko a Srbsko, kde se cesta prodloužila o 3 hodiny čekáním na hranicích. Srbský celník byl nepříjemný a arogantní a čekal na úplatek. Připomnělo mi to slovensko - ukrajinskou hranici, kde nás loni zdrželi více jak 4 hodiny. V tu chvíli jsem si znovu uvědomil, jak je skvělé cestování v zemích Evropské unie, kde už skoro rok hranice neexistují a tak pas nebo občanský průkaz z kapsy ani nevyndáte. Na hranici ze Srbska do Černé Hory celník kromě jiného kontroloval přívěs s koly a požadoval doklady (technické průkazy) od kol! Jinými slovy udělil nám pokutu, resp. řekl si o 50, jinak nás do země nepustí (pokuta pochopitelně bez dokladu). Byli jsme na cestě již 23 hodin a do cíle zbývala asi 1 hodina, a tak nakonec raději zaplatím požadovaných 50 abychom mohli pokračovat do cíle. Po 18. hodině kempujeme u nádherného Biogradského jezera v nadmořské výšce 1094 m s čistou teplou vodou (23 st.). Bylo to více jak 24 hodin na cestě. Několik základních informací o Černé Hoře. Nachází se na pobřeží Jaderského moře mezi Chorvatskem a Albánií. Sousedí ještě s Bosnou a Hercegovinou a se Srbskem. Před rokem se oddělila od Srbska. Má obyvatel, z toho jich žije v hlavním městě Podgorica (do roku 1992 Titograd). Převažují Černohorci, dále tu žijí i Srbové a Albánci. Z náboženského hlediska se 1

3 většina hlásí k pravoslavné církvi, ale jsou tu i muslimové. Nejvýraznějším pohořím je Durmitor, Bjelasica a Komovi, významné jsou toky řek Tara a Morača, která ústí do Skadarského jezera. Z jezer stojí za zmínku Crno jezero v Durmitoru a jezero Biogradska Gora v Bjelasici. Černá Hora má velmi zachovalou přírodu a řídké osídlení. První výlet jsme začali tzv. královskou cyklistickou etapou dlouhou 65 km s převýšením více jak 1500 m v Národním parku Bjelasica. Vystoupali jsme skoro do výše 2000 m a vraceli se po hřebenu s nádhernými výhledy na vrcholy nádhera; krásné šťavnaté louky, šotolinové cesty nahoru a dolů, časté výjezdy a sjezdy, ale žádná auta, málo lidí. Na travnatých loukách se vyskytuje 2000 druhů bylin a dokonce prales, kde jsou stromy až 500 let staré. Nejvyšší vrchol Crna Glava dosahuje výšky 2139 m. Občasná stavení připomínají dobu před 80. 2

4 léty. Sobotní piknik u čisté říčky trávila větší srbská rodina, která nás pozvala na odpolední svačinku. Ochutnávali jsme jehněčí maso na grilu, domácí sýr, cukroví, rakiju i víno. Bylo to velice milé setkání a při náročné cestě všem chutnalo a byli spokojeni. Cyklistickou túru jsme zakončili koupáním v jezeře v kempinku a večeří. Tekutiny jsme doplňovali v příjemné malé restauraci přímo v kempu. 3

5 Další den jsme se přesunuli na kolech do 80 km vzdáleného města Žabljaku, ležícího v nadmořské výšce 1450 m, podél největší řeky Tara. Při cestě z Mojkovaku do Žabljaku jsme míjeli zajímavý most na 130 m vysokých pilířích. Odtud asi polovina cyklistů využila autobusu, aby nemuseli zdolávat závěrečné stoupání cca 650 m. Dostali jsme se do pohoří Durmitoru s mnoha jezery, které je nejznámější a nejvíce navštěvované jak turisty, tak cyklisty a vodáky. Následující den jsme odložili kola a v pohorkách snadno vystoupili na vyhlídkový vrchol Savin Kuk 2313 m vysoko, odkud jsme shlédli celé pohoří včetně nejvyššího vrcholu Bobotov Kuk (2523), na jehož vrchol výstup a sestup zabere skoro 10 hodin času. Nám stačilo jen 7 hodin pochodu pod lanovkou a tak skoro hodinu jsme se kochali pohledy do údolí a odpočívali na vrcholu, neboť 4

6 počasí bylo velmi příznivé, v této výšce nezvykle teplo. Sestoupili jsme k Crnemu jezeru (1400), které má tvar nepravidelné osmičky a kolem jsou jehličnaté stromy. Jeho dvě části jsou spojené úzkým průlivem, který občas vysychá. Příjemné bylo koupání v tomto jezeře v Národním parku, i když jsme museli za vstup zaplatit každý 2. Večer jsme zakončili v kempu na objednávku připraveným grilovaným jehněčím masem, domácím sýrem a vínem za 7 za osobu; nechyběla ani rakije, kterou poskytl správce kempu. Druhý den strávený v NP jsme na kolech objeli celé pohoří, tzv. prstenec Durmitoru, což bylo skoro 100 km, ale s převýšením skoro 2100 m. Více jak 2/3 cesty bylo po úzkých asfaltových silnicích, zbytek po štěrkové cestě neboli šotolině. Zdaleka ne všichni zvládli tuto náročnou cestu a tak se včas vrátili stejnou cestou zpět do kempu. Někteří dali přednost prohlídce 10 km vzdáleného Hadího jezera a městečku Žabljak a okolních salaší. 5

7 Neradi jsme se loučili s Durmitorem, ale čekalo nás skoro stejně hezké pohoří Sinjajevina s nejvyšším vrcholem Babin Zub (2253), ale málo navštěvované. Má charakter náhorní plošiny výšky 1800 m a začíná tu výstavba nových malých rekreačních domů, ale bez urbanistického plánu, spíše chaoticky (nové domy do krajiny moc nezapadají a jsou často namačkány jeden na druhý). Na 70 km dlouhé cestě jsme začali 25 km dlouhým sjezdem a pak následovalo opět stoupání do výšky cca 1800 m a znovu sjezd po překrásné asfaltové silnici téměř bez provozu do obce Raško jen 500 m n.m. Převýšení ten den bylo 1200 m a sjezd přes 2300 m. Na horských kolech jsme se dolů řítili rychlosti až 70 km/hodinu, což jedna dívka nezvládla a došlo ke zranění. Řidič přivolané 6

8 sanitky žádal za převoz do blízké nemocnice v Kolašíně úplatek 40 (bez dokladu), což jsem odmítl (všichni jsme měli pojištění do zahraničí). Díky přivolané policii byla dívka dopravena do nemocnice v Podgorici (zastavili auto jedoucí kolem) a zdarma rychle ošetřena. Následovala cesta autobusem hlubokým kaňonem až 1300 m výšky podél řeky Morača po velmi frekventované silnici s mnoha neosvětlenými tunely do obce Bioči jen 150 m n.m., 12 km od hlavního města Podgorica. Ubytování na tzv. biofarmě sestávalo z velké posekané louky u řeky, suchého WC a hadice s tekoucí pitnou vodou. 7

9 Nádherné počasí zrovna jako úžasná scenérie hor kolem však zlepšila první ne příliš dobrý dojem z místa ubytování. Po ochutnání domácího vína byla nálada ještě lepší a tak jsme tu strávili i další noc. Ráno nás vyvezl autobus o 1000 m výše do města Kolašin, což je středisko pro lyžování, pěší a cyklo turistiku a rybaření. Na pěší zóně je mnoho kaváren a restaurací. V Černé Hoře platí eura a ceny jsou srovnatelné s cenami v Česku. Odtud do pohoří Komovi vede nádherná trasa pro horská kola k Bukumirskému jezeru s rozkvetlými stulíky ve výšce 1550 m n.m., kde jsme využili volný čas ke koupání a odpočinku. Dlouhé sjezdy a výjezdy po kamenitých cestách byly hodně náročné a stály mnoho sil, ale nikdo nelitoval. Dostali jsme se až k pramenu řeky 8

10 Tara, která je 150 km dlouhá. Většina toku je splavná a pro svůj 9

11 dobrodružný ráz patří mezi oblíbené cíle raftingu. Cesty nás dovedly až 3 km před hranici Albánie, do jejíhož hraničního pásma se nedoporučuje vstupovat. Sjezd do kempu v nadmořské výšce pouhých 150 m byl velice dlouhý a neskutečně krásný, uchvacující (něco podobného jsem zažil jen v okolí Mont Blancu, ale zde nejezdí skoro žádná auta). Další den následoval přesun autobusem přes Podgoricu do Ulcinju, nejstaršího černohorského města, kde jsme za vstup museli zaplatit 0,5 za osobu (hned na parkovišti autobusu). Kdy se něčeho podobného dočkáme v našich historických městech? Za zmínku stojí monastýr a mnoho luxusních kaváren. Následovala cykloetapa z výšky 650 m n.m. o 1000 m výše na 25 km dlouhé cestě do pohoří Lovčen a odtud sjezd po asfaltové silnici do 35 km vzdáleného Kotoru s rozdílem 1650 m! Překrásné staré město, nejzachovalejší středověké město, je opevněno hradbami až 20 m vysokými s třemi branami. Proti mořské bráně je renesanční hodinová věž. Úzkými uličkami se dojde až ke katedrále Sv. Tryfona z 9. století, což je symbol Kotoru. 10

12 Autobus nás dovezl k moři před město Budva, kde většina využila další den k odpočinku na pláži a koupání v Jaderském moři, které mělo teplotu 26 stupňů. Budva je též starobylé město a jeho zabarvené písčité pláže patří mezi nejhezčí v Evropě; je nejznámějším letoviskem Černé Hory. 11

13 Večer následoval noční přejezd přes pěkný záliv Boka Kotorská, podobající se skandinávským fjordům, do Bosny Hercegoviny a dále přes Dubrovník v Chorvatsku do pobřežního městečka Senj. Už jen několik málo cyklistů využilo poslední pobytový den k menším cyklistickým vyjížďkám do pohoří Velebitu. Většina dala přednost odpočinku na téměř prázdné pláži u moře před nočním návratem do Brna, kde putování v pondělí ráno v 8 hodin skončilo. Bylo to dost náročných 9 dnů, ale stálo to za to. Dovětek: Vrátil jsem se odpoledne do Jičína. Téhož dne bylo ve sdělovacích prostředcích oznámeno zadržení Radovana Karadžiče po třinácti letech pátrání. Jičín, Ivan Jitka Press Jičín Copyright Jitka