NIZOZEMSKO odborná exkurze katedry historie FF UJEP v Ústí nad Labem ve spolupráci s CK Alpin-tour Praha září

Transkript

1 NIZOZEMSKO odborná exkurze katedry historie FF UJEP v Ústí nad Labem ve spolupráci s CK Alpin-tour Praha září 1

2 2

3 Program: čtvrtek odjezd z Prahy odjezd z Ústí nad Labem dále přesun Dresden Chemnitz Eisenach Wetzlar Siegen Köln - Aachen (740 km) pátek Maastricht prohlídka města Noordwijk ubytování v kempu, nocleh sobota odjezd po snídani Keukenhof prohlídka parku Leiden prohlídka města Gouda prohlídka města Huis Dever obytná věž ze 14. století Voorhout panorama krajiny Bollenstreek návrat do kempu, nocleh neděle odjezd po snídani Alkmar prohlídka města Zuiderzee museum prohlídka Enkhuizen prohlídka přístavního městečka Hoorn prohlídka města návrat do kempu, nocleh pondělí odjezd po snídani Utrecht prohlídka Wijk bij Duurstede prohlídka městečka a archeologického muzea Dorestadu Amersfoort - prohlídka návrat do kempu, nocleh úterý odjezd po snídani Haag prohlídka města Delft prohlídka města Kinderdijk soustava tradičních větrných mlýnů návrat do kempu, nocleh středa odjezd po snídani s Hertogenbosch prohlídka města Roermond krátká prohlídka města Sint Odilienberg prohlídka románského konventního chrámu Nijmegen prohlídka pozůstatků raně středověké falce Valkhof návrat do kempu, nocleh 3

4 čtvrtek odjezd po snídani Naarden návštěva pevnosti a hrobu J. A. Komenského Haarlem prohlídka města návrat do Noordwijku, odpočinek, večer společné posezení pátek odjezd po snídani Amsterdam prohlídka města sobota noční přejezd Osnabrück Hannover Magdeburg Leipzig Dresden, příjezd Ústí nad Labem příjezd Praha Cena exkurze: Kč Zahrnuje dopravu autokarem, 7 noclehů v bungalovech Sollasi u Nordwijku, základní pojištění. Další nezbytné náklady: zdravotní připojištění na celou dobu exkurze (lze využít pojištění v rámci karet ISIC), kapesné na vstupy do památkových objektů a drobné životní radosti. Stravování z vlastních zásob, v kuchyňkách lze připravovat jednoduchou stravu. Přihlášky na exkurzi (studenti) do 31. ledna 2014, nejpozději do konce února je pak třeba zaplatit zálohu Kč. Neobsazená místa budou poté nabídnuta dalším zájemcům z řad našich absolventů, pedagogů, pracovníků památkové péče, muzeí a archivů. Doplatek za exkurzi postačí uhradit do poloviny srpna Platby na účet č /0100, var. symbol 1450 Přihlášky přijímá: doc. PhDr. Tomáš Velímský, CSc. Ubytování v bungalovech pro čtyři osoby. Apartmán tvoří obývací pokoj s krbem, je zde sedací nábytek, jídelní stůl se čtyřmi židlemi, barevná televize, připojení na internet. K obývacímu pokoji přiléhá kuchyňský kout vybavený sporákem, dřezem lednicí, nádobím k vaření i stolování. Dále jsou zde dvě ložnice a koupelna s WC, umývadlem, sprchovým koutem i vanou. K dispozici je i předzahrádka se zahradním nábytkem. 4

5 Průvodce: Nizozemsko Nepřesně také Nizozemí nebo Holandsko, je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království (k němu patří ještě mimoevropské državy Aruba, Curacao a Svatý Martin). Nizozemí je označení historického nízko položeného území v okolí ústí řek Rýn, Šelda a Maasa, zhruba odpovídající území dnešních států Nizozemsko, Belgie a Lucembursko, pro které se vžil nový název Benelux. Holandsko je sice běžné označení pro celé Nizozemsko, pochází ale od názvu bývalého hrabství Holandsko, které zahrnuje dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko. Je to nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze km² žije přes 16 milionů obyvatel. S hustotou zalidnění 393 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Ranstad, kterou tvoří čtyři velké sídelní aglomerace Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Hlavním městem je Amsterdam, přičemž Haag je sídlem nizozemské vlády, parlamentu a královny. Vedle většiny Nizozemců zde žijí menšiny Frísů a Němců, přibývá také přistěhovalců z Maroka, Turecka a bývalých nizozemských držav Surinamu, Nizozemských Antil a Indonézie. Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) bylo vyhlášeno po tzv. Osmdesátileté válce se Španělskem v roce 1581 a trvalo do roku 1795, kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech Batávskou republiku a poté až do roku 1815 podřízené Holandské království, které bylo připojeno k napoleonské Francii. Na Vídeňském kongresu bylo v roce 1815 vyhlášeno Spojené království Nizozemské, které zahrnovalo také Belgii a Lucembursko. Belgie se však v roce 1830 odtrhla. Až do roku 1890 trvala personální unie s Lucemburskem, které se poté stalo samostatným velkovévodstvím s vlastním panovníkem. V současnosti je Nizozemsko konstituční parlamentní monarchie s dvoukomorovým parlamentem. Současným králem je Vilém-Alexander (* 1967) z tzv. oranžsko-nasavské dynastie, který převzal vládu po své matce královně Beatrix 30. dubna Osídlení území spadá do závěru poslední doby ledové. Mezolitičtí rybáři, sběrači a lovci přešli před rokem 5000 př. Kr. k zemědělskému způsobu života. Zejména na území Limburska bylo výrazné neolitické osídlení lidem kultury s lineární keramikou. Výzkum sídlišť Brunssum, Sittard a Elsloo, který prováděl významný nizozemský archeolog Piet Modderman již od konce padesátých let 20. století, přispěl významně k poznání této kultury. Později žily v pravěku na nizozemském území na jihu keltské kmeny a na severu kmeny germánské, z nichž nejznámější byli Frísové, na jih od Rýna pak později pronikli Batávové, kteří se v době římského impéria stali římskými federáty, kteří se zúčastnili po boku římských legií mj. dobytí Dácie. 5

6 V roce 58 př. Kr. si oblast Nizozemí podmanil se svými vojsky Julius Caesar. Římané zde postavili první města a vytvořil provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýna, na východě zůstala tzv. "svobodná Germánie". Z římských pevností na území provincie byla nejdůležitější Nijmegen. Provincie byla zřízena zřejmě v roce 89 n. l., třebaže její teritorium Římané kontrolovali již od dob císaře Augusta, Hlavním městem provincie byla Colonia Agrippina (dnešní Kolín nad Rýnem). K dalším důležitým centrům provincie patřila Bonna (dnešní Bonn), Castra Vetera, Colonia Ulpia Traiana (obě poblíž současného města Xanten), Ulpia Noviomagus Batavorum (Nijmegen) a Trajectum ad Rhenum (Utrecht). Na severu omývaly Dolní Germánii vody Severního moře, na jihu a na západě sousedila s provinciemi Horní Germánie a Gallia Belgica. Severní části Nizozemska, které byly mimo římskou říši a kde žili Frísové, byly silně ovlivněny silným jižním sousedem. Vztahy Římanů s původním obyvatelstvem byly v celku docela dobré, mnoho Batávů, jak je zmíněno výše dokonce sloužilo v římské jízdě. Batávská kultura byla ovlivněna římskou, o čemž svědčí mimo jiné v římském stylu postavené chrámy, jako je v Elst, věnovaný místním bohům. V 5. století n. l. překročili Rýn Sálští Frankové a na územích jihozápadně od něj zřídili své království, jen formálně podléhající římskému imperiu. Franský král Childerich přenesl své sídlo k Tournai, kde byl také pohřben. Jeho syn Chlodvík pak po pádu západořímské říše vytvořil novou říši franskou. Po verdunském dělení franské říše v roce 843 mezi syny Ludvíka Pobožného se stalo celé Nizozemí součástí středního údělu, tzv. Lotharingie. Ta se však neudržela dlouho, v roce 870 si ji rozdělili panovníci říší západo- a východofranské mezi sebe, přičemž Nizozemí se stalo součástí říše východofranské a později za Oty I. tedy svaté říše římské. Zároveň se začalo rozpadat na menší mocenské útvary jednotlivých vévodství a hrabství. Ve vrcholném středověku pak narůstal význam měst, zejména ve Flandrech a Brabantu. Města jako Bruggy či Antverpy se stala reálně nezávislými městskými republikami. V roce 1384 zdědil téměř celé Nizozemí burgundský vévoda Filip Smělý a jeho následovníci z burgundské větve rodu Valois byli držiteli Nizozemí až do roku Po smrti Karla Smělého se jeho dědička Marie Burgundská provdala za Maxmiliána I. Habsburského. Syn těchto manželů Filip I. Sličný si vzal v roce 1496 Johanu Šílenou, čímž se Habsburkové stali dědici španělského trůnu. Filipovi synové Karel V. a Ferdinand I. si pak rozdělili obrovské habsburské dědictví tak, že Nizozemí připadlo Karlovi a tím španělské větvi rodu. Mezitím v Nizozemí proběhla reformace, která se prosadila především v severních provinciích. Protestanti, dělící se na kalvinisty, anabaptisty a luterány, zůstávali přesto 6

7 v menšině. Ekonomicky prosperující země směřovala k jisté náboženské toleranci (Erasmus Rotterdamský), ale tento proces byl po tridentském koncilu násilně přerušen a král Filip II. začal prosazovat důslednou rekatolizaci. V roce 1567 jmenoval místodržitelem Nizozemí vévodu z Alby, v roce 1568 byli popraveni vůdcové umírněné opozice hrabata Egmont a Hoorn a vypukla nizozemská revoluce. Krvavý španělskonizozemský konflikt se táhl celých 80 let, tedy včetně období třicetileté války, a byl ukončen až v roce Protagonistou první fáze nizozemského odporu se stal hrabě Vilém Oranžský, v roce 1581 se sedm nizozemských provincií (Holand, Zéland, Frísko, Groningen, Utrecht, Gelderland a Overijssel) spojilo v celek, který přetrval i po Vilémově zavraždění. V roce 1609 muselo Španělsko nezávislost spojených provincií uznat a krátce zavládl mír, od roku 1618 do roku 1648 však konflikt propukl znovu v rámci třicetileté války a byl definitivně ukončen teprve vestfálským mírem. V následujícím období došlo ke konfliktu s Anglií, neboť obě země byly tvrdými konkurenty na hospodářském poli a usilovaly o rozšíření odbytišť v mimoevropských koloniích. Ve vleklých válkách, trvajících s přestávkami až do druhé poloviny 18. století, si Nizozemsko počínalo se střídavými úspěchy. Na konci 18. století mu vyvstal nový nebezpečný nepřítel v podobě revoluční a poté napoleonské Francie. Další vývoj po roce 1815 byl již zmíněn. Erasmus Rotterdamský Vilém Oranžský 7

8 Co ochutnat? Zemí gurmánů Nizozemsko patrně není. Částečně to je následek kalvinistické střídmosti a toho, jaké plodiny se ve zdejším podnebí dají pěstovat. Strava stojí především na bramborách a dušené zelenině. Holandskou klasikou je pokrm Hutspot, což jsou vlastně šťouchané brambory s dušenou mrkví a cibulí, vydatně omaštěné máslem. Variantou na toto jídlo je Stamppot, v němž najdete ještě další zeleninu: kapustu, štěrbák, růžičkovou kapustu, kyselé zelí a uzeninu. Nizozemci ve srovnání s námi konzumují více mléčných výrobků, výborných a z místní produkce. Údajně díky tomu jsou nejvyšším národem na světě. Snídají jogurty, tvarohy, cereálie a taky chleba s arašídovým máslem, kterému říkají arašídový sýr (pindakaas). Nebo si chleba namažou máslem a posypou čokoládovými perličkami (hagelslag). Někteří si dávají ontbijtkoek, což je suchá buchta se skořicí a zázvorem, která se kupuje v pekařstvích. K obědu si Nizozemci nezřídka do práce i do školy nosí doma připravované sendviče. To aby nemuseli utrácet. Pokud si zajdou na oběd do kantýny, dají si zase ten chleba se sýrem nebo salámem, někdy salát, k tomu často kefír nebo mléko. Večeře bývá teplá. Většinou se jedná o nějakou masovo-zeleninovou směs na pánvi s přílohou. Výběr nádherné zeleniny je v místních obchodech a na trhu nekonečný, v květnu a červnu je určitě nejoblíbenější chřest s holanskou omáčkou. Během dne vypijí Nizozemci spoustu silné černé kávy. Máte-li kávu raději s mlékem, objednejte si u obsluhy koffie verkeerd. V zimě je oblíbené horké kakao (chocomelk) se šlehačkou. A večer to jistí pivo. Za ochutnání stojí místní herynci z nového výlovu, tzv. hollandse nieuwe. Syrové rybky naložené v sladkokyselém nálevu a zbavené hlavy chytnete za ocásek, obalíte v nasekané cibulce a strčíte rovnou do pusy. V bohatě zásobených stáncích s mořskými výrobky či na trzích také dostanete osmažené téměř všechny mořské plody. Oblíbený rybí fast food je tzv. kibbeling - kousky osmažené bílé ryby. Oblíbený je taky belgický vynález - vlaamse frites, hranolky velké a tlusté jako prst. Dostanete jich plný kornout a k tomu poctivou hustou majonézu nebo jinou omáčku dle přání. Kupujte si je vždy tam, kde mají frontu. To si můžete být jistí, že je mají dobré a čerstvě nasmažené. Na pomoc nizozemské kuchyni přispěchali také imigranti a otevřeli fast foody a restaurace s kebabem, tureckou pizzou, baklavou, paellou, croissanty či indonézskou obloženou rýží nasi goreng. 8

9 Největší (nebo jedinou?) skutečnou lahůdkou nizozemské kuchyně jsou sýry. Vyrábí se především v provinciích Severní a Jižní Holandsko. Jde o tvrdý sýr s vysokým podílem mléčného tuku a bílkoviny. Název má podle místa výroby: Edammer, Goudse, Leerdammer, Maaslander atd. Drobných výrobců je mnoho. Jak a kde sýr nakupovat? Nejlépe na trhu přímo od výrobce nebo ve specializovaném obchodě. Ale i v supermarketech nakoupíte dobře. Jen to nemá styl. Pokud sýr chcete odvézt domů jako dárek, i prodejci na trhu vám jej rádi vakuově zabalí. Důležité je sýr ochutnat. To je naprosto běžné a prodavač vám rád vyhoví. Musíte si totiž ujasnit, zda chcete sýr mladý (jonge kaas), mladý odleželý (jong belegen), odleželý (belegen), extra odleželý (extra belegen) nebo přestárlý (overjarig). Mladé sýry jsou měkké a mají jemnou chuť. Čím je sýr starší čili vyzrálejší, tím více je výrazný až pikantní. Také je tvrdší, až drolivý. Ze starého sýra plátky neuděláte. Mladé sýry se tedy spíše hodí na chleba a starší, nakrájené na kostičky, k vínu či pivu. Do sýru se také přidává koření a bylinky. Výborná je třeba kopřiva, kmín, paprika nebo hořčičné semínko. To platí jak o sýrech z kravského mléka, tak i o kozích sýrech. To je lahůdka. Typické kozí aroma není přitom tak zřetelné jako u mazlavých francouzských sýrů. V Nizozemsku se pije hlavně pivo. Na tak malou zemi má země obdivuhodný počet pivovarů. Koncern Heineken je druhým největším výrobcem piva na světě, v Nizozemsku produkuje pod značkami Heineken a Amstel. Dalším velkým výrobcem je koncern Grolsch. Vedle toho se ale pivo vaří v dalších asi čtyřiceti větších pivovarech a samozřejmě i ve stále oblíbenějších minipivovarech. Místní pivo můžete ochutnat kdekoli. Našince zcela jistě zarazí fakt, že pivo se zde podává ve skleničkách 0,2 l s pěnou na jeden prst. Výběr je přitom opravdu veliký. Od světlých přes tmavá, od nahořklých po sladká, od ovocných po bylinková. Vybere si opravdu každý! Tajným tipem je kvasnicové pivo Hoegaarden s příchutí koriandru a pomerančové kůry, které so obvykle podává s plátkem citronu a je zejména v parném létě osvěžujícím nápojem. O pivu se toho nejvíce dozvíte při organizovaných prohlídkách pivovarů (např. Heineken v Amsterdamu) či v muzeu piva v Alkmaaru. Vedle domácích piv se v Nizozemsku hodně pijí také piva belgická. Dlouhou tradici mají nizozemské pálenky. Světově proslulá je značka Bols. Nejoblíbenější z nizozemských pálenek je ovšem jalovcová (Jenever), prodávaná v typických kameninových lahvích. 9

10 Maastricht Již okolo roku 500 př. Kr. vzniklo u přechodu přes řeku Maasu významné keltské sídliště. Po dobytí Gallie Římany zde za vlády císaře Augusta zde byl vybudován most, usnadňující přepravu přes řeku. Místo Římané nazvali Mosae Traiectum, z čehož se vyvinulo dnešní jméno města. Římské sídliště prosperovalo, ve 3. století n. l. tu Římané zřídili opevněný kastel. Sem před útoky Germánů přesídlil z Tongeren tamní biskup sv. Servác (+ 384) a položil tak základ biskupství. Nad hrobem sv. Serváce vyrostla jemu zasvěcená bazilika. V 8. století došlo k přeložení biskupství do Lutychu, ale Maastricht přesto vyrostl ve významné vrcholně středověké město, které bylo poddáno dvojí vrchnosti: biskupům z Lutychu, od roku 1202 pak také vévodům z Brabantu. Mezi lety dostalo město důkladné opevnění hradbami, lutyšský biskup Heinrich využil v roce 1269 oslabení brabantského vévodství a znovu převzal vládu nad městem. V roce 1280 byl dokončen přes řeku Maasu 160 m dlouhý most sv. Serváce (Sint Servaasbrug), na protějším pravém břehu řeky vyrostlo předměstí Wyck. Most přetrval až do dvacátého století, v roce 1932 byl přestavěn a rozšířen, nedlouho poté, za druhé světové války, byl ovšem těžce poškozen. Město bylo okolo roku 1350 rozšířeno, k dalšímu rozšíření jižním směrem pak došlo roku V roce 1579 město oblehla španělská armáda pod vedením vévody z Parmy a dobývání zanechalo značné škody. Od roku 1632 se vedle biskupů z Lutychu staly vrchností města holandské stavy, ale vzrostl také zájem Francie. V průběhu francouzsko-nizozemské války bylo v roce 1673 město obleženo vojskem Ludvíka XIV., přičemž u Tongernské brány padl francouzský královský mušketýr Charles d Artagnan (jehož jméno, v příbězích ovšem fiktivních, proslavil Alexander Dumas). Město bylo opět těžce poškozeno a na obranu proti útokům byla v letech vybudována pevnost Fort Sint Pieter. V roce 1794 byl Maastricht anektován revoluční Francií, po Napoleonově porážce se v roce 1815 město stalo součástí nizozemského království a zůstalo vůči němu loajální i po odtržení Belgie v roce Dnes je Maastricht centrem provincie Limburg, od roku 1976 má také univerzitu, která má velmi internacionální charakter, studuje na ní přes 50% cizinců, nejvíce ale sousedních Němců. Maastrichtskou smlouvou vznikla v roce 1993 Evropská unie. Prohlídku města lze započít na hlavním tržišti Markt, kde stojí také v pozdní renesanci až raném baroku postavená radnice Stadhuis (Town Hall). V pátek se na náměstí konají trhy, které jsou pro turisty atrakcí. Z náměstí můžeme zamířit k západu po ulici Grote Gracht, ze které pak odbočíme k jihu po Statenstraat. Přijdeme tak na další velké veřejné prostranství Vrijthof. Na jeho severní straně zaujme neoklasicistní průčelí Generaalshuis z roku V roce 1830 v paláci bydlel generál Dibbets, který se zasloužil o udržení Maastrichtu v Nizozemském království. Dnes zde sídlí divadlo Theater an het Vrijthof. Severovýchodně od Vrijthofu se nachází Dominicanenkerk. V interiéru gotického konventního chrámu z let , s dochovaným hezkým západním průčelím, funguje dnes velké knihkupectví. Na jihozápadní straně Vrijthofu stojí dvojice kostelů. Velká románská bazilika Sint Servaaskerk (otevřeno ) představuje nejdůležitější památku města. Nad hrobem sv. Serváce byla postavena nejprve dřevěná pamětní kaple, na popud biskupa Monulfa však byl na jejím místě po roce 549 postaven zděný kostel s kryptou. Příliv poutníků si vyžádal na přelomu 10. a 11. století výstavbu nového kostela. Z této stavební etapy se dochovala část hlavní lodi, vedlejší lodě a chór s kryptou. Ve druhé polovině 11. století byl kostel rozšířen o příčnou loď s navazujícími apsidami. Ve 12. století pak byla přestavěna hlavní apsida, obohacená o trpasličí galerii a o chórové věže. Předlohou pro tuto přestavbu byl dóm ve Špýru. Ve stejné době vznikla 10

11 také věž vestverku se západním chórem a tzv. císařským sálem. O přestavbu se zasloužili probošti kapituly Arnold II. z Wiedu, Gerhard z Are a Kristián z Mohuče. Na počátku 13. století vznikl raně gotický jižní portál, jehož výzdoba se vztahuje k Životu P. Marie. Je patrně nejstarším dokladem gotiky v celém Nizozemí. K dalším gotickým úpravám baziliky došlo ve 14. století, V roce 1556 přibyla k dvojici západních věží třetí prostřední věž, která byla v roce 1770 přestavěna barokně. Po dobytí města Francouzi byla v roce 1797 bazilika využívána k ustájení koní, v roce 1804 se stala farním kostelem. Mezi lety byla bazilika restaurována architektem Pierrem Cuypersem, přičemž byly odstraněny barokní úpravy. V roce 1955 baziliku poškodil požár, až do roku 1990 probíhaly další restaurátorské práce. Vestverk baziliky je pokládán za jednu z nejhodnotnějších staveb 12. století v oblasti povodí Maasy. Pozoruhodná je zejména jeho kamenická a sochařská výzdoba 34 hlavic sloupků. Jsou zde vyobrazeny výjevy, inspirované dílem De civitate Dei sv. Augustina. Mezi předměty chrámového pokladu je třeba zmínit tzv. Mísu sv. Serváce (ve skutečnosti cášské dílo z 9. století), Servácův kříž (Trevír, 11. století), relikviář sv. Serváce, vyro-bený patrně přímo v Maastrichtu na konci 12. století, jakož i tzv. Kříž patriarchů z 15. století, původem snad z Norimberka. Významná je také sbírka středověkých textilií. Přes ztráty, které dómský poklad utrpěl po francouzském obsazení v roce 1797, představuje stále nejbohatší svého druhu v celém Nizozemsku. Vedle baziliky stojí gotický kostel Sint Janskerk. Gotický farní kostel byl prvně zmíněn v roce Původní věž se v roce 1366 zřítila, ve druhé polovině 15. století ji nahradila dosud stojící 79 m vysoká věž. V roce 1632 získali kostel protestanti. Červenou barvu získala věž při opravách v roce Muzeum Aan het Vrijthof (vstupné 8 EUR) sídlí v renesančním domě ze 16. století a je zaměřeno na dějiny města. 11

12 Od Vrijthofu dojdeme jižním směrem až k Walmuur, pozůstatkům mladšího městského opevnění z doby kolem roku Dobře se dochovala zejména věž Pater Vinktoren, ale i další věže De Wijf Koppen a Haet ende Nijt. Můžeme se projít podél něj směrem k východu k řece a vrátit se do historického jádra nejlépe dochovanou středověkou městskou branou Helpoort. Patřila k původnímu městskému opevnění a byla vybudována v roce Na konci 19. století byla adaptována k bydlení, v patře měl pak později ateliér malíř Jef Schipper ( ) a dnes je v něm expozice věnovaná umělci. Od brány na západ nalezneme dvojici kostelů: někdejšího konventu minoritů Minderbroederskerk a Waalsekerk. Minoritský kostel pochází z přelomu 13. a 14. století a v současnosti slouží po adaptaci archivu provincie Limburg. Waalsekerk je kalvinistický kostel, vybudovaný v letech , a jeho cihelná architektura je působivá svou strohostí. Dále k severu přijdeme ke druhé významné románské stavbě Maastrichtu, k chrámu Onze Lieve Vrouwekerk. Bývá označován také jako Sterre der Zee Kerk, tedy kostel, zasvěcený P. Marii, vystupující jako Stella Maris, tedy mořská hvězda. Dnes je katolickým farním kostelem. Předpokládá se, že kostel stojí v místě, kde byl kdysi situován římský chrám Jupiterův, který pravděpodobně po vítězství křesťanství nahradila první křesťanská svatyně již někdy ve 4. století. 12

13 Okolo roku 1100 se chrám stal kapitulním kostelem, podřízeným biskupské katedrále sv. Lamberta v Lutychu. Sídlila zde dvacítka kanovníků, a to až do roku 1798, kdy byla kapitula zrušena a po nějakou dobu sloužila jako garnizonní kovárna. Stojící románský kostel byl zbudován v průběhu 11. a 12. století. Nejstarší částí je zřejmě mohutný vestverk z počátku 11. století. Je po stranách flankován dvojicí válcových věžiček. V masivním zdivu byla použita antická spolia z někdejšího římského kastelu. Kostel má dva chóry a pod nimi krypty. Východní chór s ochozem byl vybudován ve druhé polovině 12. století po vzoru chóru katedrály sv. Lamberta v Lutychu, krypta pod ním je však starší, z 11. století. Chór zdobí plasticky pojednané hlavice sloupků. Dvojice věží po stranách chóru byla později přestavována, jedna z nich, označovaná jako věž sv. Barbory, sloužila k přechovávání důležitých městských listin i chrámového pokladu. Vstupní portál chrámu je gotický, ze 13. století, stejně jako zaklenutí hlavní lodi. Portál byl ovšem přestavěn v 15. století a umožňuje vstup do hlavní lodi, ale také do kaple Stella maris. V interiéru jsou patrné četné restaurátorské zásahy z konce 19. století, kdy byl chrám upravován Pierrem Cuypersem. Mj. zvětšená gotická okna nahradil znovu románskými okenními otvory, potlačil také barokní mobiliář a nahradil jej neorománskými a neogotickými oltáři. Nicméně zůstaly některé pozdně gotické nástěnné malby (sv. Kateřina, sv. Kryštof) i některé deskové obrazy z 16. a 17. století (Sen sv. Jakuba, Svatá rodina, Ukřižování, sv. Cecilie, sv. Anežka Římská, stejně jako německá Pieta ze 14. století či plastiky Madony, sv. Anny samotřetí a sv. Kryštofa z 15. století (obě poslední od maastrichtského sochaře Jana van Steffeswert z doby okolo roku 1500). Z románské plastiky hlavic sloupků je třeba upozornit na dvacet hlavic v ochozu chóru, které zdobí scény se starozákonními náměty, patřící k vrcholům románského umění v povodí Maasy. Jedna z nich je signována jménem Heimo. Jemu lze připsat i výzdobu hlavice s P. Marií. O něco mladší jsou hlavice v lodi (druhá polovina 12. století). Za pozornost stojí také socha Madony z 15. století v kapli Stella maris, pokládaná věřícími za zázračnou, gotická architektura kapitulní klauzury i řada cenných artefaktů v chrámovém pokladu. Na nádvoří baziliky lze vidět základy věže, která byla součástí římského kastelu. Ten zaujímal areál podél dnešní ulice Stokstraat až k mostu přes Maasu. Na nároží ulice Plankstraat stojí ve stejné uliční frontě jako západní průčelí baziliky Hotel Derlon. Jde o dosti luxusní záležitost, ale 13

14 v přízemí hotelu si lze prohlédnout opět pozůstatky zástavby římského kastelu. Na náměstíčku Op der Thermen je pak v dlažbě vyznačen půdorys římských lázní. Nyní bychom se měli ještě podívat na výstavný dům Dinghuis. Písemné prameny jej zmiňují už ve 14. století, ale dochovaná stavba pochází z doby po roce 1450 a byl upravován do renesanční podoby. Vysokému průčelí dominuje orloj. Dnes je v domě turistické informační centrum. Ještě severněji si můžeme na nábřeží Maasy prohlédnout k řece orientované průčelí Augustijner kerk. Augustiniáni-kanovníci přišli do města v roce Dnešní podoba kostela je ovšem až barokní, z let Nyní se vydáme zpět k mostu Sint Servaasbrug, o jehož historii byla již zmínka v úvodním přehledu dějin města. Přejdeme tak do pravobřežní čtvrti Wyck. Za pozornost zde stojí zejména pozůstatky opevnění města ze 13. století. Patří k nim brána Waterpoortje, Stenen Wal (zděná hradba) podél řeky a Maaspunttoren. Jižně od Wycku leží čtvrť Ceramique. Původně to byl výrobní areál několika keramických továren, který se ale později transformoval v hezkou obytnou čtvrť. Její součástí je také Bonnefantenmuseum. Osobitou novostavbu projektoval proslulý italský architekt Aldo Rossi. Jedná se vlastně o uměleckou galerii s rozsáhlými sbírkami (vstup do stálých expozic je volný, vstupné se vybírá jen na speciální výstavy). Sbírky se soustřeďují na několik různorodých okruhů. Vynikající je sbírka středověké plastiky století, zaměřená na umění oblasti povodí Maasy. Pozoruhodná je také sbírka italského malířství trecenta až cinquecenta, nemůže chybět sbírka vlámského malířství století (Pieter Aertsen, Peter Paul Rubens, Joachim de Beuckelaer, Roelant Savery a zejména Pieter Breughel mladší). Druhým pólem jsou sbírky současného umění po roce Noordwijk Město s obyvateli se skládá ze dvou částí pobřežního Noordwijk aan Zee a vnitrozemského Noordwijk-Binnen. Lokalita leží u pobřežních dun Severního moře a je proslulá nejen jako letovisko, ale také pro svůj tulipánový park. Původně zde byla rybářská ves. V písemných pramenech se objevila v souvislosti se skotským benediktinským mnichem Jeroenem, který tu začal misijně působit v roce 847, vybudoval kapli a začal obracet místní germánské obyvatele na křesťanství. V roce 857 byl zabit Normany. Roku 980 mu byla zasvěcena nově vybudovaná románská kaple, která se stala cílem poutníků. V roce 1303 kapli nahradil větší zděný kostel Sint Jeroen, který byl ovšem zničen v průběhu španělsko-nizozemských válek v roce 1566 protestantskými obrazoborci. Nový kostel pak byl postaven v 19. století. Pokud jde o místní rybáře, v roce 1444 je zmiňován první maják, tj. vyvýšené místo, na něž byl v noci rozděláván oheň, aby se rybáři orientovali při návratu z moře. V roce 1474 se zde uvádí 38 větších či menších lodí, které se vytahovaly na písčitý břeh, protože přístav zde nebyl. Rybáři lovili hlavně herynky, ale i tresky. V 19. století se začalo v Noordwijku s pěstováním květinových cibulovin - tulipánů, narcisů a gladiol, na jeho konci se rozrostly plochy květinových polí na 250 ha. Od roku 1932 se zde konají pravidelně proslulé květinové výstavy, plochy květinových polí pak zaujímají přes

15 ha. Od roku 1866 je Noordwijk přímořským letoviskem, začaly se zde stavět hotely pro elitní klientelu. Dnes se již víceméně setřel rozdíl mezi přímořskými Zeeër, vesměs protestanty a námořníky, a vnitrozemskými Biner, katolíky a pěstiteli květin. V Noordwijku je také Atlantikwall Museum. Ubytování v Bungalowpark Sollasi v části Noordwijkerhout u vodní nádrže Oosterduinse Meer. 15

16 Keukenhof Park v blízkosti městečka Lisse patřil původně k zámku Keukenhof z 15. století a pěstovala se zde zelenina pro panskou kuchyni. V roce 1840 byl založen park. V roce 1949 byla severní část tohoto území poprvé použita k výstavě cibulovitých květin. V současné době se park rozkládá na 32 ha půdy a každoročně zde vykvete 6-7 milionů především cibulovitých květin jako jsou krokusy, narcisy, tulipány, hyacinty, lilie a další. Park je obsluhován 24 zahradníky a je pro veřejnost otevřen od dubna do září, nejkrásnější je ovšem v květnu. 16

17 Leiden Město v provincii Jižní Holand má obyvatel, se zázemím pak vytváří aglomeraci s více než obyvateli. Městem protéká rameno Rýna, označované jako Oude Rijn (Starý Rýn), od něhož se oddělilo další rameno, označené jako Nieuwe Rijn (Nový Rýn). Obě se znovu spojují přímo v historickém centru města, poté, co z nich část vody byla svedena do vodního příkopu, obklopujícího celý obvod středověkého města, jakož i do řady kanálů, jimiž je město protkáno. Město odvozuje svůj původ od římského Lugdunum Batavorum, které ale leželo blíže ke Katwijku, tedy níže po proudu Rýna. Sídliště v historickém jádru města bylo prokazatelně založeno v 11. Století a na město povýšeno v roce 1266 holandským hrabětem Florisem V. Jeho rozkvět byl založen hlavně na obchodu s vlnou s Anglií a s Flandry, v 15. století však město postihla krize, spojená se sociálními bouřemi a mocenským bojem mezi jednotlivými měšťanskými uskupeními. Město se připojilo k povstání proti španělské nadvládě a v roce 1574 bylo osvobozeno námořními Geuzy. Dle tradice byl přitom v táboře španělských oblehatelů nalezen velký kotel s mrkví, z níž si vyhladovělí obyvatelé Leidenu uvařili eintopf zvaný Hutspot. Na paměť událostí se každoročně 3. října toto jídlo podává ve všech restauracích ve městě. Vilém Oranžský pak městu nabídl odměnu, přičemž dal měšťanům vybrat, zda chtějí zproštění od berně nebo založení univerzity. A leidenští si vybrali univerzitu, která je tak rokem zrodu (1575) nejstarší v Nizozemsku a dodnes je chloubou města. Mezi lety se město značně rozrostlo, takže byl jeho obvod opakovaně rozšiřován. Stěhovali se sem protestanti z Flander, z Antverp a Bruselu, útočiště tu nacházeli také angličtí puritáni. Právě z Leidenu se vypravili známí otcové poutníci na cestu do Ameriky, i když původní loď Speedwell zaměnili po mezipřistání v Plymouthu za vhodnější Mayflower. Prohlídku města lze zahájit nejstarším objektem, který se ve městě dochoval. Na soutoku Starého a Nového Rýna ležící De Burcht je vlastně raně středověká motte, tj. 12 m vysoký, uměle nasypaný 17

18 pahorek, vymezený kruhovým obvodovým příkopem. Jeho původní opevnění bylo patrně dřevohlinité konstrukce. Později bylo nahrazeno zděným opevněním s obvodovou hradbou s cimbuřími a střílnami. V této východní části historického jádra leží při nábřeží Starého Rýna náměstí Kaasmarkt, kde se konají trhy, i když, pokud jde o sýr, nemůže se rovnat atraktivitou Goudě či Alkmaaru. Další významnou stavbou v této části města je Pankras kerk, kostel, označovaný také jako Hooglandse Kerk. V roce 1314 založil totiž na tomto místě, zvaném Hooge Land (tedy Vysoká země, protože to bylo nejvýše položené místo v areálu města) biskup z Utrechtu dřevěnou kapli, zasvěcenou sv. Pankrácovi. Brzy byla nahrazena zděným kostelem, který byl v roce 1336 povýšen na kapitulní. Od roku 1377 byl ovšem kostel, který již svou velikostí nedostačoval stále rostoucí městské populaci, nahrazen novostavbou: v roce 1391 bylo dokončeno chórové kněžiště, v roce 1415 chórový ochoz, v roce 1436 jižní rameno transeptu s kaplí sv. Kříže. Mezi lety došlo k rozšíření bočních lodí. V roce 1500 byl dokončen transept do dnešní podoby. Papež v roce 1470 kapitulu vyňal z pravomoci utrechtských biskupů a chrám se měl stát dómem nově zamýšleného biskupství. Záměry však zhatila reformace. V roce 1566 přišel kostel při kalvínských obrazoboreckých bouřích o veškeré cenné vnitřní vybavení a v roce 1572 přešel do protestantských rukou.dnes kostel využívá evangelická komunita, ale propůjčuje jej také k ekumenickým bohoslužbám univerzitě nebo se v něm dokonce konají zasedání kongresů, koncerty apod. Kostel nemá takřka žádné vnitřní vybavení kromě historických varhan z roku O to více působí čistota architektonických linií. V této části města nelze vynechat ani St. Annahofje. Jedná se o jedno z četných zařízení ve městě, jejichž zřizovateli byli buď jednotliví fundátoři nebo náboženská bratrstva. Dvorce sloužily jako špitály pro nemocné a chudé, ale také jako sídla laických společenství bekhardů či bekyň. Tento konkrétní dvorec založil roku 1492 bohatý pivovarník Willem Claesz a žilo zde 13 bekyní, 18

19 mezi nimiž byly také tři Vilémovy dcery. Dvorec měl kapli, která podléhala správě kapituly sv. Pankráce. Kaple přežila obrazoborecké bouře roku 1566, a tak se zde uchoval oltář Klanění sv. tří králů, dílo Pietra Coecke van Aelsta ( ). Ve výzdobě kaple se uchovaly také glazované erbovní medailony z roku Kaple je dnes zařazena do seznamu památek Unesco. Nyní přejdeme Nový Rýn a ocitneme se v jihozápadní části historického jádra města. Mineme Sint Lodewijkskerk, špitální kostel z let Po roce 1566 sloužil profánním účelům, teprve po roce 1808 byl navrácen římskokatolické církvi. Podél toku Nového Rýna dojdeme k budově Stadhuis (Town Hall, radnice), hezké rnenesanční stavbě z doby kolem roku Za ní se nachází budova historické městské váhy Waag. Jedná se o hezkou architekturu ve stylu klasicismu, který v Nizozemsku nahradil katolické baroko. Stavitel Pier Post ji postavil mezi lety Nyní nás již čeká hlavní městský farní kostel Pieterskerk. Přestože jeho počátky sahají do roku 1121, kdy zde hrabata z Hollandu vybudovala nevelký románský kostelík, dnešní kostel vznikal postupně až mezi lety 1290 a 16. stoletím. Chórová část byla dokončena roku 1412, následovaly práce na hlavní lodi a lodích bočních. Kostel dostal mohutnou západní věž, vysokou 110 m, přezdívanou Coningh der Zee (král moře). Ta se ale roku 1512 zřítila a bylo proto nezbytné západní část chrámu dostavět znovu. V roce 1572 kostel převzali protestanti. Dnes univerzita využívá kostel při slavnostních příležitostech jakožto aulu. Sv. Petr byl patronem města a v interiéru je pohřbena řada slavných osobností města, mezi nimi např. malíř Jan Steen. Západně od Pieterskerk se nachází hlavní budova univerzity. Leží při grachtu (kanálu) Rapenburg a původně to byla budova konventního chrámu premonstrátek, v níž sídlí univerzita již od roku Mezi grachtem Rapenburg a městským příkopem se rozkládají i další historické objekty spjaté s univerzitou. Bibliotheca Thysiana byla založena v roce 1655 ze sbírky právníka Johanna Thysia, který zemřel dva roky předtím a zároveň odkázal guldenů na postavení veřejné vědecké knihovny. Stavitel Arent van s Gravensande budovu realizoval opět ve stylu nizozemského klasicismu. Jedná se o jediný příklad dochované veřejné 19

20 knihovny ze 17. století v Nizozemsku a proto se řadí právem do souboru nejvýznamnějších památek nizozemské architektury vůbec. Knihovna přechovává na svazků knih z období pozdního humanismu a několik tisíc letáků a separátů z nejrůznějších vědních oborů. Hortus Botanicus představuje univerzitní botanickou zahradu založenou v roce U jejího zrodu stál Carolus Clusius, první profesor botaniky na univerzitě a také první pěstitel cibulí tulipánů. Sterrewacht (observatoř) je nejstarší univerzitní hvězdárnou na světě. Byla založena v roce 1633, současná zvětšená a přestavěná budova je z roku Leiden má i řadu historických domů (Rembrandtův rodný dům se bohužel nedochoval, na novostavbě z 20. století je pamětní deska), dochovaly se také dvě městské brány na protilehlých stranách města, na západě Morspoort, na východě Zijlpoort. Zajímavé jsou i některé mosty, např. krytý klasicistní Korenbeursbrug přes Nový Rýn. Při západním obvodu historického jádra se u Rýna dochoval větrný mlýn Molen De Valk, podobný tomu, který provozoval Rembrandtův otec. Dnes je v něm muzeum. Leiden má také několik významných muzeí: Stedelijk Museum de Lakenhal sídlí v někdejší tržnici sukna, nejvýznamnějším exponátem je triptych Poslední soud Lucase van Leyden z let Je zde také Museum Boerhaave, pojmenované tak po lékaři působícím na přelomu 17. a 18. století (+ 1738), které je věnováno vývoji vědy a lékařství. Rijksmuseum van Oudheden je věnováno archeologii a vedle expozice věnované nizozemskému pravěku má také proslulou expozici egyptologickou. Naturalis je vynikající muzeum přírodovědné, založené hlavně na paleontologických nálezech fosilií a rekonstrukcích vyhynulých zvířat. Rijksmuseum voor Volkenkunde je opět velice zajímavé muzeum etnografické, založené již roku Na muzea ovšem, bohužel, sotva zbude čas. Gouda Město v provincii Jižní Holand leží na soutoku řek Gouwe a Hollandse Ijssel a má dnes obyvatel. Jeho historie začíná okolo roku 1000, kdy začaly být v těchto místech budovány hráze a vysoušeny mokřiny. První zmínka v písemných pramenech je v listině utrechtského biskupa Hartberta z roku 1139, která představuje majetkový soupis (urbář) sídlišť v povodí řeky Gouwe. V roce 1225 došlo k vybudování kanálu, který Gouwe spojil se Starým Rýnem. Na soutoku Gouwe a Hollandse Ijssel pak byl zřízen přístav, který díky své příhodné poloze na dálkové cestě, od severovýchodu až od Baltu k jihu přes Flandry až do Francie, začal prosperovat. V roce 1272 udělil holandský hrabě Floris V. Goudě městská práva. Rozmach města jen krátce přibrzdily ničivé požáry v letech 1361 a V roce 1572 město obsadili námořní Geuzové, kteří je ale také vyplenili a opět zčásti spálili. Tragický sled událostí završil v roce 1602 mor. Pak se město začalo opět vzpamatovávat, a to i přesto, že došlo postupně k utlumení soukenické výroby. Od 18. století začalo svou prosperitu zakládat především na výrobě a prodeji sýrů, jakož i na výrobě dýmek. Roku 1830 byly zbořeny hradby a město se začalo po obvodu rozrůstat. Poslední brána byla zbořena v roce Od roku 1855 bylo město napojeno na železnici a industrializovalo se. V sevřeném půdorysu městského jádra se uchovalo několik významných památek. Na historickém centrálním tržišti stojí Stadhuis (Town Hall, radnice), nejstarší dochovaná gotická radnice v Nizozemsku. Po požáru v roce 1438 byla v letech znovu postavena a rozšířena. Později ji doplnilo renesanční schodiště z roku 1603, další přístavby jsou z let 1692 a 1880, v roce 1996 byla důkladně restaurována. Má také zvonkohru s postavami rytířů na koních (je ovšem z roku 1952). Vnitřní zařízení radnice pochází ze 17. a 18. století, hlavní sál má pěkné dřevěné táflování. Vždy v půli prosince se na radnici koná -slavnost, při níž jsou interiéry osvětleny asi svíčkami. 20

21 Na severní straně náměstí stojí Waag, historická vážnice, postavená Pietrem Postem v roce Reliéf na budově zobrazuje, jak se zde vážily bochníky sýra. Farní kostel Sint Janskerk je se 123 m délky nejdelší z kostelů v Nizozemsku. O původním kostelu z roku 1280 je známo jen málo, po obou velkých požárech města byl kostel od roku 1485 budován znovu. Nejprve vznikl chór, vysvěcený v roce V roce 1552 byl kostel znovu poškozen požárem po úderu blesku. V roce 1555 začalo osazování barevných malovaných oken, která jsou největší chloubou kostela. Během dvaceti let bratři Dirck a Wouter Crabethové vytvořili na dvacet okenních vitráží, fmezi fundátory patřili jak Vilém oranžský a jeho manželka Anna Saská, tak španělský král Filip II. a jeho manželka Marie Tudorovna, známá jako Bloody Mary. V roce 1573 byl přitom kostel změněn na protestantský. Bylo odstraněno 45 oltářů, ale výzdoba oken naštěstí zůstala a dokonce byla postupně vytvořena další. Střední loď byla v letech zvýšena a kostel tak získal podobu křížové baziliky. Naposledy proběhly restaurátorské práce v kostele v letech

22 Jižně od Sint Janskerk se nachází někdejší městský špitál Het Catharina Gasthuis, v němž je dnes umístěno Stedelijk Museum (městské muzeum). Na místě dvorce ze 13. století postavil Pieter Post v roce 1665 budovu špitálu ve stylu nizozemského klasicismu. Muzeum je zde od roku K budově špitálu přiléhá kaple, postavená již v roce 1474, která je součástí muzea. Museum De Moriaan je od roku 1207 národním farmaceutickým muzeem a jeho prohlídka tvoří součást prohlídky městského muzea. A ještě je třeba upozornit na větrný mlýn t Slot při jihovýchodním obvodu městského jádra. Huis Dever Jde o tzv. keep, věžovitou tvrz, kterou nechal postavit okolo roku 1375 Reinier De Ever, rytíř a leník holandského hraběte Albrechta van Beieren. Věž je situována na hraně písečné duny nad mokřinami a byla obklopena širokým vodním příkopem. V 16. Století vznikla další zástavba vně příkopu, který byl v této části zasypán. V této podobě pak sídlo sloužilo až do poloviny 18. století, kdy bylo opuštěno. Vichřice pak v roce 1862 strhla zchátralou střechu. Od roku 1973 probíhaly na zřícenině restaurátorské práce, byly odstraněny přístavby z století a věž je dnes zpřístupněna ve své rekonstruované středověké podobě. Voorhout V lokalitě je turistickou atrakcí malované Panorama Tulipland, které vytvořil malíř Leo van den Ende v letech Je 67 m dlouhé a 4 m vysoké a zachycuje zdejší krajinu tulipánových polí. Není ovšem jasné, zda bude přístupné, protože v roce 2012 bylo uzavřeno, budova, v níž bylo umístěno, má být zbourána a panoráma má být snad vystaveno na jiném místě. Alternativou může být zastávka v Noordwijku a procházka podél moře. 22

23 Alkmaar Město v provincii Severní Holand leží mezi Severním mořem a Ijsselmeer asi 50 km severně od Amsterdamu a má obyvatel. Sídliště je zde doloženo od 11. století, kdy zde stál kostel, patřící k farnosti Heiloo. Vedle rolníků zde žili již také obchodníci. Městská práva získal Alkmaar od holandského hraběte Viléma II. v roce Město se stalo v roce 1573 symbolem nizozemského boje za svobodu a získalo označení Alcmaria victrix, tedy Alkmaar vítězný, případně se stala okřídlenou věta Bij Alkmaar begint de victorie (u Alkmaaru začíná vítězství). Když v průběhu osmdesátileté války Španělé obsadili po úporných bojích Haarlem, oblehli také Alkmaar. Ale místní obyvatelé se bránili velmi srdnatě a neváhali dokonce zatopit poldery v okolí města, takže nakonec donutili španělské oblehatele k ústupu. Den 8. září se tak každoročně oslavuje jako den vítězství. Na počátku 17. století připadla Alkmaaru role rozhodce v náboženských sporech mezi různými protestantskými směry. V roce 1799 u Alkmaaru vojsko revoluční Francie porazilo anglicko-ruský expediční sbor. V roce 1824 byla dokončena výstavba severoholandského kanálu a dopravní napojení dovršilo vybudování železnice. Město se industrializovalo, dnes je pro něj charakteristické spektrum menších výrobních podniků, zaměřených zejména na elektroniku. Z památek města připomeňme alespoň ty nejvýznamnější. Určitě nelze pominout Kaasmarkt. Na tomto tržišti probíhá prodej sýra od roku 1622 a průběh trhu, konajícího se každý pátek od Velikonoc až do podzimu, je velkou turistickou atrakcí. My to štěstí, vidět samotný trh s nosiči bochníků sýra v tradičních oděvech, mít nebudeme, ale prohlédneme si alespoň kulisy, v nichž trh probíhá, a můžeme navštívit Het Hollands Kaasmuseum, které je umístěno v budově historické vážnice. Budova pochází ze 14. století a uchovala se poměrně intaktně v původním stavu. Při prohlídce části expozice v patře budovy stojí za pozornost historický krov nad hlavami. Zážitkem je i samotná procházka historickým jádrem města s mnoha starými domy. Dojdeme k Stadhuis (radnici), která vznikla již ve 14. století, v letech však byla postavena znovu 23

24 v pozdně gotické podobě. Později byla ještě vícekráte upravována, restaurace v letech byla natolik zásadní, že současná fasáda je spíše jen replikou. Kostel Sint Laurenskerk či také Grote Kerk byl postaven mezi lety na nejvyšším místě písečné duny. Kostel je postaven v brabantském pozdně gotickém stylu a ukrývá renesanční náhrobek holandského hraběte Florise V., který ovšem žil již v letech Kostel je veřejně přístupný, ale k liturgickým účelům využíván spíše výjimečně, častěji slouží jako konferenční a recepční sál, konají se zde také koncerty. Nederlands Biermuseum De Boom (muzeum piva) sídlí v budově ze 17. století. Nabízí všestranný vhled do problematiky vaření piva a dějin tohoto nápoje v Nizozemsku a Alkmaaru obzvlášť. Ve spodním podlaí budovy je pak pivnice, v níž lze ochutnat 86 druhů nizozemského piva. Zuiderzeemuseum Komplex muzea v přírodě (skanzenu) u města Enkhuizen. Skládá se ze dvou částí: tzv. Binnenmuseum představuje muzejní expozici a je přístupné celoročně, Buitenmuseum je pak vlastní skanzen, který je otevřen jen od dubna do října. Binnenmuseum je situováno do budov někdejších přístavních skladišť ze 17. století. Mj. tu najdeme tzv. Schepenhal (námořní síň), v níž je vystaveno 14 historických člunů. Historická část expozice je věnována dějinám oblasti Zuiderzee, nalezneme zde tradiční oděvy, fotografie, konají se zde i příležitostné výstavy. Navazující Buitenmuseum představuje rekonstrukci tradičního přístaviště i s udírnami rybářů. Následuje vlastní skanzen, jehož zástavba je uspořádána do několika okrsků. Můžeme nahlédnout do dílen řemeslníků, spjatých s námořním provozem, např. do dílen výrobce lodních plachet, kováře či bednáře. Je zde také skladiště, v němž před přepravou dozrávaly do potřebného stupně zralosti bochníky sýra, a několik obchodů. Cihelný kostel přenesený z ostrova Wieringen je 24

25 z konce 19. století, varhany má ukryté ve skříni, aby z nich nemusela být placena daň, která se z kostelních varhan vybírala. Školní třída je ve stavu, jak ji právě opustili žáci v roce O kus dále najdeme lékárnu s krásným secesním průčelím a v ní sbírku pestrobarevných hlav tzv. zevlounů, používaných jako reklamní poutače. Nemůže chybět loděnice a za ní následují další udírny ryb, které zpracovávaly úlovek sleďů a sardelí. Provozuschopný větrný mlýn demonstruje, jak se odčerpávala voda z polderů, ležících pod úrovní hladiny moře a získávala se tím na úkor moře další zemědělská půda. V dalším okrsku se představují domy z rybářské osady Zoutkamp či domy z ostrova Urk, ležícího na Zuiderzee. Závěr expozice tvoří vápenka se třemi charakteristickými komíny pecí. Enkhuizen Přístavní město v provincii Severní Holand, regionu západní Frísko, leží při Ijsselmeer a má dnes obyvatel. Sídliště tu bylo již okolo roku 1000, v roce 1296 byla ves zčásti vypálena. Městská práva obdrželo v roce 1355, během 15. až 17. století pak patřilo k nejvýznamnějším nizozemským rybářským přístavům, okolo roku 1600 celkem 300 z 500 lodí lovících sledě, pocházelo právě odtud. Od roku 1603 tu byly sklady nizozemské východoindické společnosti. Později však přestal přístav kvůli narůstající velikosti a ponoru lodí vyhovovat potřebám. Díky tomu si však město uchovalo svůj historický charakter. Opevnění města je z 16. století, nejznámější je věž a brána 25

26 Drommedaris z roku 1540, která střežila vstup do starého přístavu. Pozoruhodné jsou kostely Westerkerk a Zuiderkerk. Westerkerk neboli Sint Gommaruskerk představuje trojlodní halový kostel budovaný od roku V roce 1519 přišel o věž, která nebyla již nikdy obnovena. Zuiderkerk neboli Sint Pancratiuskerk je rovněž halový, ovšem dvoulodní, a je také starší. Stavba započala v roce 1423 a dokončen byl v roce 1458, až na 75 m vysokou věž, jež byla završena až v roce Museum Flessenscheepjes je umístěno v domku hrázného ze 17. století a prezentuje zajímavou kuriozitu: modely lodí v lahvích, které zhotovovali zejména vysloužilí námořníci. 26

27 Hoorn Přístavní město u Ijsselmeer bylo centrem západního Fríska. Dnes má obyvatel. Sídlo bylo doloženo již k roku 716, městská privilegia obdrželo v roce Vrcholného postavení město dosáhlo ve zlatém (17. století), kdy zde bylo sídlo nizozemské východoindické společnosti. Flotila lodí křižovala sedm oceánů a moří a vracela se do domovského přístavu s náklady drahého koření pepře, hřebíčku, skořice, muškátového oříšku i květu. Kapitán Willem Corneliszoon Schouten v roce 1616 překonal zuřivé bouře, šťastně obeplul nejjižnější bod amerického kontinentu, aby ho pjmenoval na počest svého rodného města jako Kaap Hoorn (mys Horn). Kapitán Jan Pieterszoon Coen ( ) doplul v roce 1619 do indonézské Jakarty a přejmenoval ji na Batávii. Kapitán Vilém Ysbrandtsz Bontekoe ( ) svou plavbu na indonézské ostrovy v roce 1657 barvitě popsal a tím se zapsal nesmazatelně do dějin námořních objevů. Pak ale přišel hospodářský pokles, Hoorn se propadl mezi lokální rybářská centra a v roce 1932, kdy byla vybudována hráz Afsluitdijk, přestal být námořním přístavem vůbec. Nový vzestup přišel až po druhé světové válce, kdy se sem začali z přelidněného Amsterdamu stěhovat rodiny, toužící bydlet v domcích se zahradou. 27

28 Z památek města uveďme alespoň ty nejvýznamnější. Začneme na severu historického jádra, kde u kanálu Turfhaven (vykládala se tam kdysi rašelina k topení) stojí při nároží ulic Achterstraat a Onder de Boompjes VOC Pakhuizen (historické skladištní domy nizozemské východoindické společnosti) z počátku 17. století. Na nároží Nieuwsteeg a Nieuwstraat zaujme zdobná fasáda budovy Statenlogement z roku Na ní lze vidět znaky sedmi měst severního Holandu: Medemblik, Edam, Alkmaar, Hoorn, Enkhuizen, Monnickendam a Purmerend. Sloužila k ubytování čestných hostů města. Na východní straně ulice Oosterkerksteeg stojí kostel Oosterkerk neboli Sint Antoniuskerk. Nejzajímavější z městských kostelů pochází z roku 1450, ale v roce 1616 byl silně přestavěn. V 16. století přešel do protestantských rukou. Od kostela zamíříme ulicí Grote Oost dále k východu a za mostem přes gracht uvidíme jednu z dochovaných městských bran malebnou Oosterpoort, pocházející z roku Byla vybudována po rozšíření města, jehož obvod předtím sahal jen ke grachtu. Když přejdeme zpět most, zamíříme podél přístavního nábřeží k věži, chránící přístup do přístavu Hoofdtoren z roku Na prohlídku muzea 20. století, na které narazíme cestou od přístavní věže, čas nezbude, vrátíme se na ulici Grote Oost a západním směrem přijdeme k historické budově Waag (městské vážnice) z roku Naproti ní upoutá pozornost průčelí Westfriesmuseum, které sídlí ve výstavném domě ve stylu nizozemské renesance, postaveném v roce 1632 jako Statencollege sídlo shromáždění stavů Holandu a západního Fríska. A poslední objekt, který bychom si neměli nechat ujít, je Boterhal neboli Sint Jansgasthuis. Další krásný renesanční dům se zdobným štítovým průčelím pochází z roku 1563 a sloužil dlouho jako hostinec. Od poloviny 19. století byl využíván jako zbrojnice vojenské posádky, pak sloužil nějako dobu jako máselná tržnice (proto Boterhal), nyní je zde umělecká výstavní galerie. 28

29 Utrecht Centrum provincie Utrecht a čtvrté největší město Nozemska s obyvateli. Již okolo roku 50 n. l. zde založili Římané castellum s asi 500 muži vojenské posádky (kohortou). V sousedství římského kastelu vzniklo civilní sídliště, v němž žily rodiny vojáků, ale také řemeslníci a obchodníci. Za císaře Claudia zde na Rýně začal být budován římský obranný limit, vedený po pravém (severním) břehu hlavního ramene Rýna, které tehdy teklo severněji než dnes (dnešní rameno Kromme Rijn). Sídliště při jeho přechodu bylo označeno jednoduše jako Traiectum. Kvůli odlišení od Maastrichtu (přechodu přes Maasu) začal být tento přechod označován jako Uutricht, což znamenalo (dolní přechod, později v latině 11. století to vedlo k označení Ultra Traiectum). Římské město (civitas) bylo okolo roku 200 opevněno zděnou hradbou, jejíž pozůstatky byly potvrzeny pod budovami u Dómského náměstí. V průběhu druhé poloviny 3. století narůstal tlak Germánů a Římané hranici severně od Rýna okolo roku 275 opustili. O dalším vývoji až do roku 650 pak není prakticky nic známo. V té době zde žili Frankové, kteří v době vlády krále Dagoberta I. uvnitř někdejší římské pevnosti založili kostel. Ten však byl později zbořen Frísy. Zanedlouho však přišli k Frísům misionáři z Anglie a Irska, jejich představený Willibrord byl papežem ustaven biskupem Frísů a Utrecht se stal jeho sídlem, což potvrdil v roce 723 Karel Martel. Biskupství se zasloužilo o vzrůst významu Utrechtu, i když zůstal po stránce hospodářské zastíněn Dorestadem. Kolem roku 850 však Dorestad po útocích Normanů zanikl a dalšímu vzestupu Utrechtu už nestálo nic v cestě. Biskupové z Utrechtu se stali také významnými světskými vládci, konkurujícími hrabatům z Holandu a z Geldern. Metropolitní bazilika uvnitř někdejšího římského kastelu byla zasvěcena sv. Martinovi (Sint Merten) a byla přestavěna nejprve románsky, když však byla těžce poškozena požárem, začal být v roce 1254 budován dóm v novém gotickém slohu. Chór a transept byly dokončeny před rokem 1320 a pokračovalo se stavbou věže. Jako poslední byla před rokem 1420 dokončena loď. Kromě dómu získal Utrecht další čtyři kolegiátní (kapitulní) kostely: Sint Salvatorkerk (byl zbořen v 16. století) byl založen již počátkem 8. století, Sint Janskerk pochází z doby okolo roku 1040, Sint Pieterskerk z roku 1039 a Mariakerk z doby okolo roku Čtyři byly také farní kostely: Jacobikerk a Buurkerk z 11. století, Sint Nikolaskerk ze 12. století a Geertekerk (sv. Gertrudy) z 13. století. Další významnými církevními institucemi se staly benediktinské opatství Sint Paulusabdij a komenda řádu německých rytířů. Badatelé zabývající se středověkými dějinami Utrechtu si povšimli, že hlavní kostely byly 29

30 zakládány dle určitého prostorového záměru, takže leží na osách, v jejichž průsečíku je dóm. Kompozicí do kříže mělo být zdůrazněno připodobnění města k Jeruzalému, jehož kostely byly situovány podle téhož principu. To jsme již samozřejmě v době existence institucionálního vrcholně středověkého města, jímž se Utrecht stal již v roce 1122 udělením městských práv císařem Jindřichem V. Hlavní řečiště ustoupilo v té době k jihu, ale původní koryto bylo využito k vybudování systému kanálů, které měly nejen fortifikační význam, ale umožňovaly nadále také přístup lodí do města. Význam Utrechtu jakožto centra křesťanství potvrzuje skutečnost, že v roce 1522 byl jeho biskup Adrian Florenszoon Boeyens zvolen papežem, posledním neitalským papežem až do zvolení papeže Jana Pavla II. Biskupství pak bylo povýšeno na arcibiskupství. V roce 1528 se vrchností sedmnácti nizozemských provincií (tedy včetně Belgie a Lucemburska) stal císař Karel V. Ke kontrole Utrechtu dal vybudovat pevnost Vredenburg. Politické napětí se vystupňovalo s reformací a s nástupem Filipa II. na španělský trůn. V roce 1579 sedm severních provincií založilo tzv. utrechtskou unii, která se stala východiskem ke vzniku Nizozemské republiky. V ní ovšem připadla vedoucí role Amsterdamu a Utrecht ztratil nejen arcibiskupství, ale začal i hospodářsky stagnovat. Počátkem 19. století započalo bourání městského opevnění, které bránilo dalšímu růstu města. V roce 1843 byl Utrecht napojen na železniční síť. V roce 1853 bylo obnoveno římskokatolické biskupství a Utrecht se tak stal centrem nizozemského katolictví. S průmyslovou revolucí začalo město přerůstat do okolních obcí, na počátku 20. století se ve městě objevila řada hodnotných secesních budov (Jugendstil), mezi světovými válkami se pak prosadila i funkcionalistická architektura (De Stijl). Město na konci druhé světové války dlouho ovládala německá armáda, teprve 7. května 1945 do něj vstoupily kanadské spojenecké jednotky. Ve druhé polovině 20. století nevěstě uplatnily i nové modernistické architektonické projekty. Prohlídku historického jádra města začneme na severozápadě farním kostelem Sint Jacobikerk. Dochovaná cihlová gotická stavba pochází z let , od roku 1586 je v protestantských rukou, často je ale využívána také univerzitou či pro kulturní účely, zejména koncerty. Huis Oudaen je středověký patricijský dům. Dendrochronologicky je jeho existence potvrzena k roku Dnes slouží studentskému spolku Veritas a je v něm také restaurace. Po překročení kanálu Oude Gracht východním směrem přijdeme ke kolegiátnímu kostelu Sint Janskerk. Kapitula byla založena okolo roku 1040 a kostel byl takřka identický se stejně starým založením Sint Pieterskerk. V kapitule žilo 20 kanovníků. Loď a transept se dochovaly v románské podobě, chór byl přestavěn pozdně goticky v letech Ve 14. století byl zbořen původní vestverk, v roce 1681 byl nahrazen novým štítovým průčelím. Po reformaci byl chór kostela využíván od roku 1580 jako městská knihovna. V letech byly utilitární zásahy z reformačního období odstraněny a dnes kostel slouží k liturgickým účelům studentské ekumenické obci. 30

31 Od Sint Janskerk se můžeme vydat k radnici Stadhuis (Town Hall). Budova s klasicistním štítem stojí u mostu Stadhuisbrug, který vede přes Oude Gracht. Podél kanálu k jihu pak dojdeme ke dvěma významným kostelům, situovaným v obvodu někdejšího římského kastelu. Západně je to Buurkerk. Jeden z prvních farních kostelů ve městě je zmiňován v souvislosti s opakovanými požáry v letech 1131, 1173, 1253 a Masivní věž kostela začala být budována v roce 1370, ale nebyla nikdy dokončena. V roce 1577 bylo na věž umístěno dělo, které pálilo na pevnost Vredenburg, kde byla španělská posádka. Od roku 1580 byl kostel opět protestantský, došlo k zabílení nástěnných maleb a byl odbourán chór, aby udělal místo ulici. Od roku 1984 kostel slouží jako muzeum zvonkohry. 31

32 Nyní se před námi otevře pohled na západní věž katedrály, vysokou 112 m. Dóm nese zasvěcení sv. Martinovi (Sint Mertenskerk), první kostel s tímto zasvěcením tu byl postaven Franky okolo roku 630 pod patronací merovejských panovníků. Krátce nato však byl zničen útokem Frísů. Apoštol Frísů svatý Willibrord (+739) založil druhý kostel, ale ani ten nezůstal stát příliš dlouho, v polovině 9. Století byl vypálen Normany. Obnovil jej v 10. století biskup Balderik. Biskupský kostel, označovaný také jako Minster, získal i se svým zázemím, vymezeným obvodovým opevněním, právní imunitu a vznikla při něm také dómská kapitula. Kanovníci pocházeli vesměs z významných šlechtických rodin. V roce 1023 byla vysvěcena nová románská bazilika, postavená za biskupa Adalbolda. V té době také vzniklo ono již zmíněné rozestavení kostelů Utrechtu do podoby kříže (tzv. Kerkenkruis). Románskou baziliku těžce poškodil požár města v roce 1253, ale již o rok později inicioval biskup Hendrik van Vianden výstavbu gotické katedrály, jediné, která alespoň pokud se jedná o chórovou část, byla stavěna po vzoru francouzských katedrál. Gotický dóm byl budován až do 16. století, jako první byl dokončen chór, mezi lety probíhala stavba věže. Po roce 1515 byla výstavba zastavena, protože došly peníze. V roce 1566 dóm vyplenili obrazoborečtí kalvinisté, kteří pak v roce 1580 kostel získali. V roce 1674 se během mimořádné vichřice zřítila hlavní loď katedrály, která pak byla odstraněna, takže mezí transeptem a západní věží zůstal dodnes nezastavěný prostor. Katolíkům bylo v 19. století umožněno využívat k liturgii s podmínkou neokázalosti k tomu vyčleněné chrámy, ale dóm již zpět nikdy nezískali. Sídlem v roce 1853 obnoveného římskokatolického biskupství se stal kostel sv. Kateřiny (Sint Catherijnekerk). Paushuize je pozdně gotický dům se zdobným průčelím, v němž se střídají pruhy bílého kamene a červených cihel. Jméno dostal po biskupovi Adrianovi Boyensovi, který v něm bydlel od roku 1517 a v roce 1522 se stal s dopomocí císaře Karla V. jako Hadrián VI. římským papežem. 32

33 Určitě nesmíme zapomenout ani na Sint Pieterskerk, dosud zčásti románsky dochovaný kostel kolegiátní kapituly, vybudovaný za biskupa Bernolda v letech Byl částečně přestavěn po několika požárech a měl pestré osudy: po reformaci v něm byla na čas kasárna, později začal sloužit univerzitě. Nyní se vydáme kolem hlavní budovy univerzity do jižní části historického jádra města, vymezeného kanály Oude Gracht na západě a vodním příkopem městského opevnění na východní straně. Významnou památkou je tu kostel Sint Catharijnekerk s přilehlým konventem. Kostel a konvent, zasvěcený sv. Kateřině Alexandrijské, začaly budovat karmelitky v roce Později v roce 1529 areál převzali johanité, resp. maltézští rytíři, jak se začali v té době označovat. Kostel byl zčásti okolo roku 1560 přestavěn. Po roce 1580 došlo k sekularizaci konventu a kostel byl používán pro nejrůznější profánní účely. V roce 1636 jej převzali kalvinisté a v té době zde byli pohřbeni kalvínský teolog Gisbert Voetius i malíři Abraham Blomaert a Gerrit van Honthorst. V roce 1815 kostel převzali zpět katolíci a po obnovení římskokatolického arcibiskupství v roce 1853 se kostel stal katedrálou. Catharijneconvent je od roku 1979 arcibiskupským muzeem, zaměřeným na historické peripetie náboženského vývoje v Nizozemsku a na dějiny církevního umění a disponuje řadou mimořádně cenných uměleckých děl. Bohužel se do něj nepodíváme, protože v pondělí je muzeum zavřené. Bartholomeigasthuis vznikl již v roce 1367 jako špitál, zajišťující péči o osamělé nemocné a staré lidi, ale i o poutníky a další nemajetné příchozí do města. Byl spravován bratrstvem, které zajišťovalo prostředky pro jeho chod. Dnes zde funguje hotel. Kostel Sint Geertekerk byl založen mezi lety a byl zakomponován do hradeb, které v té době obklopily městské rozšíření. Dokončen byl okolo roku 1400 a sloužil ve středověku jako farní. Po reformaci byl opět sekularizován a používán k nejrůznějším účelům (stáje, sklady atd.), roku 1814 byl vrácen kultu. 33

34 Sint Nicolaikerk představuje další z utrechtských farních kostelů. Z původní románské stavby se dochovalo západní dvojvěží, k němuž bylo mezi lety dostavěno pozdně gotické halové trojlodí. V roce 1529 se kostel stal konventním, ale od roku 1579 přešel do protestantských rukou. Blízko kostela sv. Mikuláše, jehož konventní budovy dnes využívá městské Centraal Museum, stojí při Agnietenstraat řada dvanácti malých domů, postavených na příkaz Marie van Pallaes v roce Domky, označované jako Pallaeskameren, byly určeny pro chudé, kterým zde bylo poskytováno bezplatné bydlení a dostávali také stravu. Podobnou roli měl také Bruntenhof. Advokát Frederik Brunt fundoval v roce 1621 výstavbu malých jednopokojových domků pro chudé vdovy. Zástavba uzavírá vnitroblokový dvůr plný zeleně. 34

35 Wijk bij Duurstede Město s obyvateli v provincii Utrecht. V karolinském období představovalo jedno z nejvýznamnějších center oblasti protoměstské sídliště Dorestad, které však zaniklo po útocích Vikingů-Normanů a také kvůli posunu hlavního koryta Rýna. Ve 13. století vznikl v blízkosti někdejšího Dorestadu kastel (hrad) Wijk a někdy okolo roku 1450 se stal rezidencí utrechtských biskupů. V sousedství hradu pak vzkvétalo město. Když biskupové ztratili v roce 1528 světskou moc, město začalo stagnovat. Kolem kastelu byl založen v roce 1850 park, který vyprojektoval vynikající zahradní architekt Jan David Zocher. Ve městě je také muzeum, v němž je prezentován archeologický výzkum zaniklého Dorestadu. Bohužel, opět v pondělí je zavřeno. Z dalších objektů ve městě je třeba zmínit Grote kerk, gotickou pseudo-baziliku ze 14. století. 1 Kastel 2 Grote (Hervormde) kerk 3 Sint Janskerk 4 Sint Ewouds en Elisabethgasthuis 5 Stadhuis 35