Poslední věci světa nejsou něčím odtrženým od dneška

Transkript

1 Časopis Apoštolské církve Poslední věci světa nejsou něčím odtrženým od dneška Ročník 21 Navštivte nás na Číslo 6 / 2009

2 Sloupek 2 Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu. Kdo zvítězí a setrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy: bude je pást železnou berlou, jako hliněné nádobí je bude rozbíjet tak jako já jsem tu moc přijal od svého Otce. Tomu, kdo zvítězí, dám hvězdu jitřní. (Zj 2,25 28) Milí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděční nejen za vaše příspěvky spolu s modlitbami, ale v poslední době i častější pochvalné poznámky stran naší redakční práce. Těší mne o to více, že mí spolupracovníci Petr Skřičil s Pavlem Slepičkou pracují opravdu se vzácným nasazením, za které jsem Bohu i jim velmi vděčný. Docenění jejich práce je skutečně na místě Aktuální číslo věnujeme prioritně tématu eschatologie, dle slovníku cizích slov nauce o posmrtném životě. Běžně je toto slovo chápáno šířeji jako nauka o posledních věcech. Stejně jako většině z vás mi toto téma bylo a je poněkud vzdálené. Část biblické zvěsti jsem pochopil dle svého soudu přiměřeně svým potřebám mnohé učení se mi stalo v podstatě vlastní a nejen, že ho žiji, ale také velmi rád vyučuji předávám dalším. Výklad Knihy Zjevení jsem osobně slyšel z úst emeritního bratra biskupa několikrát, činil si pečlivě poznámky, znovu je prostudoval a jakoby hrách na stěnu házel. Trpíte-li podobným problémem, snad vás výše uvedené sdělení nepatrně potěší. Je realitou, že četné sekty a kulty se snažily a snaží této skutečnosti využívat do centra svých falešných učení staví právě často sporné otázky eschatologické a pokouší se posluchače ohromit sděleními, co Bůh zjevil speciálně jen jim a jak je to pro naši spásu nesmírně důležité. I toto je důvod, proč bychom i my prostí věřící měli mít rámcový přehled stran biblického učení o věcech budoucích (protože naše budoucnost je již nepochybně ztotožněna s posledními událostmi lidské historie na čemž se dnes shodují všechny křesťanské církve). Bůh dává své církvi dary včetně služebníků apoštolů, proroků, evangelistů Když jsem svého času koncipoval pro náš časopis článek o apoštolské službě, ptal jsem se tehdy bratra biskupa, zda je možné jej označit za apoštola. A on mi odpověděl: Je to možné, ale řekl bych spíše apoštola s prorockým zaměřením. Naše církev skutečně obdržela v osobě dnešního již emeritního biskupa vzácný dar je málo křesťanů s tak hlubokým vhledem do biblického učení včetně eschatologie. Mojí snahou v tomto případě není oslava člověka ale snaha vás povzbudit k investování času nejen do přečtení tohoto čísla, ve kterém je bratrovi Rudkovi dán věší prostor, ale také jeho knihy Slavná budoucnost Božího lidu, která nyní vychází v druhém, rozšířeném vydání. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil Úvodník 3 Spasitel nebo soudce? Eschatologie 4 Tak, jak to tedy bude? >>> 7 Inventura ve znameních posledních dnů 8 Poselství synů otcům 8 Co učení o eschatologii zamená pro můj každodenní život 9 Co říct lidem ze světa? 10 Blízký příchod Ježíše Krista? Ale jděte! 11 Buďte bdělí 14 Slavná budoucnost Božího lidu Izrael 11 V jedenácti dnech zničíme Izrael - - a svět mlčí >>> Evangelizace 14 Možnosti v Kristu Čtenáři píší 17 Jen nezávazně 19 Hej ty malá, pojď za námi 20 Bláža Úsměvné i poučné střípky z minulosti 18 Zahradník Svědectví 20 Svědectví o Boží lásce >>> Výpravy do minulosti 9 22, 23 Období soudců 22, 24 Fénicie Procházky světem Bible 10 4 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany sestavuje Mgr. Pavel Slepička Ilustrace: Petr Fiurášek Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, Olomouc tel.: , zvk.redakce@iol.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504 tel. & fax: , , acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 21 Kč, pro předplatitele 20 Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: O B S A H 20

3 Ročník 21, červen 2009 Spasitel nebo soudce? Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpěli- vě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhé- ho, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soud- ce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť Pán je plný soucitu a slitování. (Jk 5,7 11) Milí bratři a sestry, drazí čtenáři! Tématem tohoto čísla časopisu je eschatologie, tedy učení o věcech budoucích. Kristova církev vždy kladla důraz na věci příští, evangelium (dobrá zpráva) má tři rozměry: Minulost Ježíš zemřel za naše hříchy, přítomnost On je stále s námi, a budoucnost On se vrátí na tuto zemi. Chtěl bych se v následujících řádcích nad tímto tématem zamyslet, a to z perspektivy výše uvedeného textu Jakubovy epištoly. Jakub, stejně jako všichni ostatní pisatelé Nového zákona, byl přesvědčen o tom, že Pán Ježíš se jednoho dne vrátí opět na tuto zemi. Většina knih Nového zákona obsahuje zmínky o druhém Ježíšově příchodu, našem budoucím vzkříšení či přicházejícím Božím království. To je jasný důvod k tomu, aby se křesťan těmito otázkami zabýval. Ježíšův příchod i vzkříšení z mrtvých dává naší víře smysl kdyby tomu tak nebylo, byli bychom nejubožejší ze všech lidí! (1K 15,19) Ježíšova slova obsažená v evangeliích jsou jasným prohlášením o jeho brzkém návratu. V řadě podobenství i přímém vyučování hovořil o různých aspektech svého návratu. Jeho příchod bude nečekaný (Mt 25,44), přesto viditelný všem (Mt 24,27). Bude to den soudu, neboť při svém příchodu bude Pán oddělovat od sebe národy (Mt 25,32n), blízké lidi (Mt 24,40 41), dokonce někdy i manžele na loži (L 17,34). Meč rozdělení projde i církví samotnou (Mt 25,1n). Následování Ježíše je představeno jako cesta, na jejímž konci je dům s mnoha příbytky (J 14,1 6). Zdá se, že Duch Kristův po Ježíšově odchodu odhaloval církvi další detaily jeho příchodu. Ve vyučování apoštolů nalezneme řadu podrobností. Zajímavé je, že Ježíšův příchod kladli do blíže neurčené budoucnosti, nespojovali jej nutně s tím, že se toho osobně dočkají. Tak například Pavel v prvním listu do Korintu píše: My živí budeme v ten okamžik proměněni (1K 15,52), kdežto jeho tón v 2Te je již střízlivější: Pavel nabádá k opatrnosti, varuje církev, aby nepanikařila, neboť k jeho příchodu nemůže dojít dříve, než dojde k určitým, konkrétním událostem na světové scéně. Pavel popisuje nástup Antikrista, což je detail, který jeho předchozí listy neobsahovaly. Tím mírní nekritické nadšení spojené s domněle brzkým Ježíšovým příchodem. Petr přináší další detail byla-li církev v době sepsání 2. listu do Tesaloniky přehnaně upjatá na Kristův příchod, pak Petr do budoucna očekává přesný opak, totiž skepsi a naprosté popření možnosti Kristova návratu (2Pt 3,3 4). Podotýkám, že píše o církvi, má na mysli skeptiky z řad křesťanů samotných. Ano, toto kolísání mezi nekritickým nadšením na jedné straně a naprostou skepsí na straně druhé je charakteristické pro celé dějiny církve. Byly časy, kdy zbožní křesťané prodávali své majetky a očekávali příchod svého Pána v nejbližších dnech, stejně jako časy, kdy se zabydlovali v zemi, jako by žádná nebeská naděje neexistovala. Do toho přichází slovo Jakubovo se svým důrazem na trpělivost. V našem krátkém textu z Jakubovy epištoly je čtyřikrát obsaženo slovo trpělivost a dvakrát vytrvalost. Za vzor je kladen rolník, který ví, že sklizeň nemůže urychlit. Nezbývá mu nic jiného než trpělivě čekat na podzimní i jarní déšť. Časy jsou v Božích rukou, ale jsou naprosto jisté. Přestože církev někdy upadá do různých extrémů, její Pán zcela jistě přijde! Text také navozuje myšlenku, že očekávání je práce. Je velice únavné. Pokud jste někdy čekali na nádraží na příjezd někoho blízkého, tak víte, jak pomalu se čas vleče, zvláště má-li vlak zpoždění. Vlak určitě přijede, jen to čekání je nepříjemné, každá minuta se vleče jako celá věčnost. Ano, církev má být v očekávání, ale v trpělivém, nikoli nekriticky nadšeném. Nedovolme, aby namísto radostného očekávání na setkání s Pánem převládlo pragmatické být oběma nohama pevně na zemi. Skepse obvykle přichází jako reakce na nenaplněná očekávání a ďábel to dobře ví, proto dává povstat různým prorokům šířícím zaručené zprávy o tom, že ten den již přichází. Buďme velmi střízliví v posuzování různých proroctví, kterých bude stále přibývat. Odklonit církev od očekávání na svého Pána je satanův mistrný tah a jak jinak toho dosáhne, než když bude diskreditovat prorocké slovo v církvi? Zkušenost mne učí, že není největší prioritou znát časy a doby, kdy Pán přijde. Jistě, jsou prorocká znamení, jejichž význam je velký, například znamení na Izraeli. Důležitější je pro mne otázka, Kde je můj domov? Písmo nás učí, že náš domov není na této zemi, ale u Pána v nebesích. Zde na zemi bude vždy trochu nepohodlně, a přes vše krásné (a jistě máme zač vzdávat Bohu díky na každý den) platí, že veškeré tvorstvo pracuje a sténá k porodu (Ř 8,22). Toužebně vyhlížet den, kdy se Pán ukáže, patří ke zbožnosti každého Ježíšova následovníka. Nadšení spojené s trpělivostí a opatrnou střízlivostí je uměním, jež si církev musí osvojit. Náš text obsahuje ještě jeden důraz, který stojí za povšimnutí. Jakub popisuje příchod Ježíše dvěma rozdílnými pojmy: ve verši osm říká, že příchod Pána je blízko, kdežto ve verši devět píše Soudce stojí přede dveřmi. Příchod milovaného a dlouho očekávaného Pána je spojen s trpělivým očekáváním, kdežto příchod soudce je uveden v souvislosti s hašteřením mezi bratřími. Jedna realita a dva možné osudy! Jediný hřích zde uvedený se týká vztahů, nelásky v církvi. Jak závažné varování! Zvlášť když takové stěžování si jednoho na druhého může vypadat docela nevinně, dokonce svatě. Důvod se vždy najde. Církev, která povstala v nádherné jednomyslnosti a vzájemné lásce se začíná hašteřit poté, kdy početně vyroste, a mísí mezi sebou příslušníky různých kultur a národností. První takové stěžování začalo kvůli nespravedlivému dělení jídla (Skutky 6,1n). Kvůli čemu si jeden na druhého stěžujeme dnes? Duch svatý nás ústy Jakuba varuje, abychom to vůbec nedělali, nechceme-li být souzeni. Maranatha! Martin Moldan, biskup AC Úvodník 3

4 Ž I V O T V K R I S T U DOBA CÍRKVE 1 Tak, jak to 4Eschatologie Na dobu od Letnic do vytržení církve, se vztahují listy sedmi sborům: Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví. (Zj 1,20) Z historie je patrné, že těchto sedm listů symbolicky vystihuje nejen různý přístup k životu podle evangelia, ale i sedm etap v dějinách novozákonní církve (Zj 2 3 kapitola). Charakter dnešních dnů by možná odpovídal šestému listu do Filadelfie, ale ještě spíš sedmému do Laodikeje. Do jisté míry jsou však v dnešních církvích zastoupeny jak klady, tak zápory všech sedmi zmiňovaných sborů. VYTRŽENÍ CÍRKVE My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. (1Te 4,15 18) Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. (1K 15,51 52) Naše víra se ve věci vzkříšení a vytržení církve může opírat o události, které se již staly a jsou zaznamenané u Matouše: A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,51 53) Tzv. křesťané, kteří nežijí svatým životem, nebudou vytrženi, ale zanecháni. Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána. (L 17,34 35) 3 TISÍCILETÉ KRÁLOVSTVÍ Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. (Zj 20,2 8) V tisíciletém království se budou rodit další lidé. I oni musí být prozkoušeni, proto na konci tohoto období bude satan s démony propuštěn, aby lidi prozkoušel, a tak se stane, že mnozí se dají svést. Lidé, kteří se Bohu vzepřou, budou na Boží zásah pohlceni ohněm z Nebe a satan bude uvržen do hořícího jezera. POSLEDNÍ SOUD Po období tisíciletého království přichází Poslední soud. A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,11 15) Z Písma můžeme již pro svůj současný život přijmout cenné poučení: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán. Ale také: Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. (Ř 12,19 20) Nám nenáleží dělat práci Soudce, jednak nemáme všechny dostupné informace, abychom mohli druhé správně soudit, a navíc ani my sami nejsme spravedliví a objektivní. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít. (Ř 14,4) 6 7

5 Ročník 21, červen 2009 tedy bude? POSLEDNÍ DNY 2 Ve druhé kapitole knihy Daniel čteme o soše, která znázorňuje jednotlivá období lidských dějin. Závěr doby církve na soše symbolizují nohy. Jsou dílem ze železa a dílem z hlíny, železo představuje vládu a hlína lid jde tedy o vládu lidu (demokracii). Podle Písma budou v posledních dnech patrné tyto čtyři skupiny znamení: a) Znamení ve světě: Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření. (2Pt 3,3 4) Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, (Mt 24,6 7) Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. (Mt 24,9) b) Znamení v přírodě:...budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. (L 21,11) c) Znamení v církvi: Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2Tm 4,3 4) A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. (Mt 24,10 12) d) Znamení v Izraeli: Před mnohými dny jsi byl určen k tomu, abys na sklonku let vtáhl do země, která se zatím zotaví po meči. Její lid, shromážděný z mnohých národů na hory izraelské, které ustavičně zůstávaly pusté, bude vyveden z národů a všichni budou bezpečně bydlet. (Ez 38,8) Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí. Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu. V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až do krve. Všechny pronárody země se proti němu srotí. (Za 12,2 3) DRUHÝ PŘÍCHOD PÁNA JEŽÍŠE S CÍRKVÍ NA ZEM Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože. (Za 14,5) Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. (Mt 24,30) Slávou, se kterou Pán Ježíš přijde, je zde míněna jeho manželka církev. žena je odleskem slávy mužovy. (1K 11,7) Pán Ježíš přichází na Zemi se svou církví, aby ukončil vládu antikrista a nastolil tisícileté království. 5 SEDM LET VLÁDY ANTIKRISTA NA ZEMI, V NEBI SVATBA BERÁNKOVA S CÍRKVÍ Sedm pečetí, sedm polnic a sedm nádob hněvu symbolizují Boží soud, který stihne Zemi v době vlády Antikrista. (Zj 4,1 až Zj 19,10) Pohromy páté pečeti budou trvat do chvíle, kdy se naplní počet křesťanů zabíjených pro víru. Sem spadají i všichni křesťané, kteří byli zanecháni při vytržení církve. Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi? Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni. (Zj 6, 9-11) 4 NOVÉ NEBE A NOVÁ ZEMĚ Zde již budou moci lidé žít v přímé Boží blízkosti. A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude neboť co bylo, pominulo. Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, všecko tvořím nové. (Zj 21,1 5) 8 Eschatologie Čtenářům, kteří se o problematice chtějí dovědět více, doporučujeme rozšířené revidované vydání knihy Rudolfa Bubika Slavná budoucnost Božího lidu - více na straně14. 5

6 6 Eschatologie Ž I V O T V K R I S T U Inventura ve znameních posledních dnů Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům. (Am 3,7) Následnou rekapitulaci emeritního bratra biskupa rozhodně neuveřejňujeme jen pro osvěžení paměti našich čtenářů. Především jde o kaskádu komentovaných proroctví, která byla v minulosti vyslovena a jejichž naplnění jsme mohli vidět či sledujeme nyní. Jen část proroctví hledí dále do budoucnosti a uspokojuje tak lidskou touhu vědět, co se bude dít. Proroctví mají nejen svou historickou rovinu, ale zapadají i do hlubšího eschatologického kontextu a jsou tak výpovědí nejen o konkrétních událostech, ale též dílky skládačky tvořící celkový obraz posledních dnů. Méně již lidé myslí na to, že proroctví je často výzvou k akci z jejich strany pozváním k aktivní účasti na Božím díle. Následné řádky nás mohou tedy povzbudit: Bůh mluví ke svému lidu i dnes a směrování naší práce na základě prorockého slova je tedy možné. Na druhé straně nás posilňují v důvěře v Boží slovo, jehož prorocké oddíly často již mnohokrát přečtené bereme jaksi samozřejmě, více jako literární útvar nežli osobní výzvu pro nás. Aleš Navrátil Pád ducha nacismu (hitlerismu) Toto proroctví, které Bůh dal mému otci, najdete ve druhém díle Historie letničního hnutí. Táta o něm hovořil před mnoha lidmi, naposledy těsně před svou smrtí. Ptal jsem se ho, kdy přesně měl to vidění, a on říkal, že někdy před bitvou u Stalingradu. Byl to prostý člověk, a Bůh mu ukázal stejně jako Danielovi, že nacismus je záležitostí démona, který musí padnout nejdříve, a pak padne i nacismus. Když mluvíme o andělech a démonech, musíme mít na paměti, co říká Bible. Hned na začátku je řečeno, že Bůh stvořil Nebesa i Zemi s jejich zástupy. Když to vysvětluje Pavel v listu Koloským, říká, že to byl svět viditelný i neviditelný. Nepleťme si proto Nebesa s vesmírem. Vesmír je svět viditelný, třebaže jen pomocí dalekohledů. Ovšem ani pomocí toho nejlepšího dalekohledu anděla ani démona neuvidíš. Existuje tedy svět viditelný i neviditelný s démony nebo anděly. Z Bible víme, že satan strhl zhruba jednu třetinu hvězd, čili jednu třetinu andělů a oni se stali démony. A dle toho, co nám ukazuje Písmo, nejvýrazněji v knize Daniel, jsou jednotlivá démonická knížata pověřována, aby vládla. V knize Zjevení se dočítáme o andělech vládnoucích ohni, vodě nebo větrům. Stejně tak existují i démoni těchto živlů. Proto mohou čarodějové chodit po žhavých uhlících, proutkaři nacházejí prameny vody nebo, jak čteme v knize Job, ďábel použil démona větru a zničil Jobovi dům čteme, že se strhl vítr od pouště. Ovšem každý démon může jen to, co mu dovolí Bůh. A netýká se to jen moci nad živly, ale i nad určitými národy, lidmi viz například kníže řecký, kníže perský, kníže asyrský atd. Pád ducha komunismu I otázku komunismu jsem zeširoka probíral před Pánem na modlitbách. V sedmdesátých letech mi Bůh řekl: Dal jsem Rusku sedmdesát let komunismu a východní Evropě čtyřicet let. Sovětský svaz se rozpadl teprve v roce 1993 a v novinách psali: Trvání Sovětského svazu 69,5 roku, čili přestal existovat v sedmdesátém roce. I ve východní Evropě se vyplnilo těch čtyřicet let. Když jsem před Bohem stál v této věci, začal mi ukazovat souvislosti s věcmi posledními. V Bibli se píše o vojscích z východu, která přijdou k Izraeli. Bůh mi ukázal, že na východ musel dostat nějakou moc, která tato vojska připraví. Druhá světová válka definitivně zlomila démona japonského, a v Číně vše zlikvidoval silou Mao. V dnešní době však v této zemi duch Mao Ce-tunga ustupuje do pozadí a k moci se dostává konfucianismus. Taková perlička posledních dnů: Dalajlámu vybírali vždy tibetští lámové, načež se ozvali z Pekingu, že příštího dalajlámu bude vybírat ÚV KS Číny. Tak to už je trochu silné kafe, když ÚV KS Číny bude meditovat a vybírat duchovního vůdce. Ve skutečnosti se jedná o střet konfucianismus versus lamaismus dva démoni, nic jiného. Takže tolik ke komunismu. Vznik státu Izrael Když skončila druhá světová válka, vznikl stát Izrael. Nastala doba sedmdesáti let v míru, jak se o ní píše v první kapitole knihy Zachariáš. Moře je v klidu. Jsou zde určité lokální války, ale moře jako celek je v klidu. I toto dlouhé údobí má svůj důvod a tím je stát Izrael, který musel povstat z popela, upevnit se a současně nastala doba, kdy se Boží lid začal modlit za Izrael. Zvolení prezidenta Bushe Zvolení prezidenta Bushe je věc, kterou bych nijak nekomentoval, kdyby ke mně dvakrát v devadesátých letech nepromluvil Bůh. V roce 1997 jsme s Radkem Smetanou odjeli do Argentiny, bylo to právě v době sarajevského atentátu na Václava Klause. Tenkrát za mnou přišel Radek a říká mi: Máte tu , že Klaus padl. Několikrát předtím jsem v kázáních říkal, co mi Bůh ukázal, že tento člověk bude v tomto národě mít určitou roli. Ta role se naplňovala, a najednou padl. Naneštěstí si přesně nepamatuji plné znění prvního proroctví o Klausovi, které jsem přijal někdy počátkem devadesátých let. Ale tehdy v tom roce 1997 mi bylo řečeno: Kdo ti řekl, že padl? On nepadl, on bude pokračovat a ještě jednou bude v čele českého národa, ale věz, že to bude poslední údobí relativního klidu pro ten národ. Pak už se to začne rozjíždět. Bůh to několikrát nazval Ten velký chaos. Když měl být zvolen prezidentem G. W. Bush, mně se líbilo, že to je člověk znovuzrozený, ale když jsem se modlil, dostal jsem od Pána zprávu: Ano, Bush bude prezidentem, ale pro něj jako pro věřícího člověka by bylo lépe, kdyby v té době prezidentem nebyl, protože v době jeho vládnutí se rozjede ten velký chaos. Čili u Bushe se to naplnilo, protože v roce 2001 útokem na New Yorská dvojčata se to v USA začalo rozjíždět, u Klause se to taktéž naplnilo, stal se prezidentem, a jelikož mi u obou vycházel konec jejich prezidentského úřadu na rok 2008, tak jsem si říkal, že to bude zajímavý rok.

7 Ročník 21, červen let tučných a 7 let hladových u nás Nabourána je i bezmezná víra v růst. V posledních letech se zdálo, že růstový trend už tu bude fungovat navěky. Že firmám neustále porostou zisky. Že stále výš budou šplhat akciové trhy. Že se ekonomice bude dál přinejmenším stejně dařit. To, co se nyní děje ve světě ekonomiky, nás jenom vrátilo do tvrdé reality. A i nadále platí, že po sedmi tučných letech přijde sedm let hubených. (Eva Hanáková, šéfredaktorka týdeníku Ekonom) Vidění z Goduly Toužil jsem vidět místo, kde bývala v době temna a velkého pronásledování evangelikálních křesťanů shromáždění Božího lidu. Pěšky bych se tam už ale nedostal, proto jsem byl rád, že mě tam zavezli autem. V lesích je taková planinka, odkud je krásný výhled. Když jsem se odsud díval, bylo vidět daleko, až za Frýdek. A právě tam, nad Moravskou bránou, čili vstupem do našeho národa, jsem na nebi uviděl anděla, který v ruce držel tasený meč připravený k úderu. Anděl s mečem dle Písma symbolizuje anděla soudu. To znamená, že soud je připraven, a proto je třeba začít brát celé Písmo vážně. humbuk s přechodem počítačů na letopočet 2000, zeptal jsem se jednoho bratra, který byl zaměstnancem velké počítačové firmy: Jak to řeší vaše firma? A on říká: Nijak. Nabízíme nové počítače. A už jsem věděl, na čem jsem. Takže toto všechno jsou tlaky toho zlého: Nejdříve vyvolat paniku, pak se ta věc nestane, a když my potom jdeme s evangeliem, lidé říkají: Takových různých předpovědí už tu bylo Čili není to nic jiného, než ďáblova snaha nedovolit lidem, aby uvěřili evangeliu a činili pokání. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC Eschatologie Podle ekonomů je možno za těch sedm tučných let považovat období 2001 až Někdy v polovině devadesátých let mi Bůh řekl, že v Americe dojde k velké finanční krizi. Krize začne v USA a pak se bude šířit dále. Druhá vlna zasáhne Japonsko a západní Evropu, už nebude tak velká jak v Americe, ale bude velká, vy, jelikož nebudete ještě provázáni, vás to zasáhne až ve třetí vlně, bude to slabší. V té době jsem nechápal, co znamená slovo nebudete provázáni. Dneska vím: Ještě nebudete mít Euro. Proto jsem řekl, že krize musí nastat dřív, než Česká republika přijme Euro, to bylo jediné, čeho jsem se mohl držet. Bůh všechny tyto věci předem ukazoval, abychom měli sílu postavit se proti posměvačům, o kterých mluví apoštol Petr (2Pt 3,3 13). Petr v tomto proroctví uvádí tři body, které se budou dít ke konci dnů a jsou pro nás závažné: Lidé se budou posmívat stvoření světa, potopě a příchodu Pána Ježíše. Tyto tři věci se začaly dít ve velkém právě od doby francouzské revoluce. Když se podíváme, co všechno následovalo po francouzské revoluci, zjistíme, že skutečně je to doba hlíny a železa z knihy Daniel. Duch ekologie a Zelení Když se podíváme na to, co hlásají, zjišťujeme, že to je nový bůh, že se klanějí přírodě a že je to strašně blízké východním náboženstvím. Jejich učení není ničím jiným, než opravováním Boha a snahou být jako Bůh. Je to jenom obnovování starých démonických duchů z východních náboženství. Musíme si také uvědomit jednu věc. Pamatujete třeba, kolik už bylo těch různých poplachů: hurikán El Niňo, protrhává se ozónová díra, atd. To není nic jiného, než že několik velkých společností umí včas řvát a pak si namastit kapsu. Jednou jsem četl zprávu o nějaké podobné hrozbě. Člověk, který by si ji přečetl, by si řekl, že je to strašné, že to je na páchání sebevraždy, ale hned za tím píše autor článku: Ale sebevraždu ještě nepáchejte, naše firma má řešení. A to se právě děje dnes. Když byl ten 7

8 8 Eschatologie Ž I V O T V K R I S T U Poselství otců synům Která proroctví byla vyslovena našimi duchovními otci ve víře v minulých generacích? Co bylo rozpoznáno jako pravé proroctví a co jako bludné? Jaké jsme mohli přijmout poučení? Naši otcové mě přivedli k několika věcem. Předně: Nesahej na Židy. To mi říkali už jako malému dítěti. Je to vyvolený národ. Budu se za něj modlit a raději vždy, v každém konfliktu, se postavím na jejich stranu než na tu druhou. Za druhé jsem přijal ze strany otců, ať to byl bratr Wojnar nebo jiní, skutečnost, že žijeme v poslední době. I když oni ještě neměli to poznání, které já mám dnes, nebylo jim tolik zjeveno, přesto už na to upozorňovali. Za třetí bych zde uvedl jedno vidění mého táty. Je zajímavé, že když táta zemřel, najednou jsem mu jasně porozuměl. On byl ve svém vidění v modlitebně, která představovala Boží dům, chrám, církev. Tam stál stůl a na něm zlatý kalich, podobný, jaké máme na Večeři Páně. Uprostřed kalichu byl malý kalíšek, v kterém hořel olej. V kalichu byla voda, ze které vyrůstaly olivové větvičky. Táta říkal: Byl to nádherný pohled: Ten oheň uvnitř, ta zeleň větviček, to zlato kalichu. Vzal kalich do ruky, zblízka si jej prohlédl a položil zpět na stůl. Chvíli potom z vody vyšlehl oheň, který začal spalovat větvičky, vysušovat vodu a pohltil oheň z oleje v kalíšku. Výsledek působení tohoto ohně z vody byl smutný: spálené větvičky, voda vysušená, olej pryč a oheň nikde. Nakonec zhasl i oheň z vody. Nakonec se objevila ruka, vzala ubrus a strhla ho ze stolu i s kalichem. Na zemi se všechno roztříštilo. Toto vidění je popsáno ve druhém díle Historie. Táta se pokusil o výklad, ale teprve po jeho smrti mi Duch svatý ukázal základ toho vidění, že voda je Boží slovo a olej Duch svatý. Život vychází z Božího slova, ale Boží slovo musí být osvětlováno Duchem svatým. Pokud začnu brát světlo z vody, dostávám se do filosofie a zničím vše. To bylo varování pro církev: Pozor na to, protože, když beru celou křesťanskou historii, vidím, že světlo vycházející z vody vždy zničilo každé dílo. Je pravdou, že slavné církevní koncily daly dohromady základ Co učení o eschatologii znamená pro můj každodenní život? Představím-li si matku tří dětí, shon a spoustu běžných starostí každý den a na druhou stranu Boží záměr věnovat eschatologickým otázkám tolik místa v Bibli, nejde mi to dohromady :-) Rozumím-li eschatologií učení o druhém příchodu Ježíše, vzkříšení z mrtvých, Božím soudu a nebeské naději, pak to má pro můj život každodenní praktický význam. Můžu věřit a čekat, že ta nejlepší část života je teprve přede mnou. Zaslíbení budoucích věcí asi neuspokojí člověka, který si žije spokojený život a jemuž nic nechybí. Spíše ti, kteří lační a žízní po spravedlnosti se mohou těšit, neboť příchod Ježíše Krista znamená i počátek Božího království, tedy spravedlnost, pokoj a mír, dokonalou Boží přítomnost. Jednoduše konec tohoto zlého věku a začátek něčeho nového, krásného. Pokud mám naději těchto příštích věcí, nemusím se ani trápit tím, že stárnu. Je mi dán věčný život. Nemusím závidět nikomu, komu se daří na této zemi lépe nic není dost dobré v porovnání s tím, co Bůh připravil svým věrným. učení, na kterém dnes stojí mnohé církve. A já osobně mohu souhlasit s mnoha jejich závěry, ale pro mě je důležitější, že znám Písmo a Duch svatý mi zjevuje toto Písmo a já ho mohu žít. Když však čtu pojednání všech těch koncilů, tak to byly jen filosofické úvahy. A když si ještě uvědomím, že těmto synodům předsedal Konstantin Veliký a další panovníci, a jednomu z nich také Karel Veliký, no tak to už tam mohl sedět přímo lucifer. Protože vím, kdo byli tito lidé, kteří dávali dohromady toto učení. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC Naděje Božího království mi rovněž dává odpověď na mnoho palčivých otázek ohledně utrpení. Proč trpí nevinní? Proč se rodí postižené děti? Proč jsou války, ve kterých mnoho nevinných trpí a umírá? Na tyto a podobné otázky stěží nalezneme odpověď. Pro některé jsou tyto otázky dokonce argumentem, kterým se snaží odůvodnit svou nevěru. Já to vidím obráceně Bůh je spravedlivý. Zlý neunikne trestu, spravedlivý nepřijde o odměnu. A tak můžeme pracovat, starat se o rodiny, žít naše každodenní životy se vším všudy s vyhlídkou, že to nejlepší je před námi. Jenom ten, kdo opravdu věří v Ježíše Krista, může radostně prožít tento život s vyhlídkou na příští, dokonalý. Martin Moldan, biskup AC Žít v stálé naději, že nežiju pro dnešní den, ale pro věčnost a dle toho si pak mohu postavit své priority. Když budeme zůstávat u Božího slova, Duch svatý nás nepustí a my si nepůjčíme, když nám budou nabízet, tak jak nabízeli ještě vloni: Půjčte si a jeďte na dovolenou. My nebudeme jezdit v autě na půjčku, stačí nám to staré. Že si soused vzal půjčku a má nové to nevadí. Čili myšlení Buďte spokojeni s tím, co máte. A líbil se mi moc jeden příběh, který tady zopakuji. Jeden pastor navštívil obuvníka, neboť si potřeboval nechat opravit obuv. Obuvník si s radostí prozpěvoval, vyzařovala z něho radost, a tak mu pastor položil otázku, z čeho se tak raduje. Načež dostal odpověď: Jsem naplněn radostí, neboť čekám na příchod Ježíše Krista a abych se nenudil při tom čekání, tak tady opravuji boty. A když už je opravuji, tak se tím živím, ale hlavně čekám na příchod Ježíše, ten zbytek je navíc. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC

9 Ročník 21, červen 2009 Co říct lidem ze světa? Jak mám jako křesťan bez teologického vzdělání odpovídat, když se mě lidé ptají na konec světa a různé další věci z Bible a dokazují mi jejich nesmyslnost? Jak s lidmi hovořit, když i Bible říká, že se budou smát? Pokud mluvím s nekřesťany a oni odmítají slova Bible, dávám jim protiotázky: Odkud máš ty informace, kdo ti to řekl? Oč se opíráš? Nikdy nedokáží říci nic jiného, než že je to vědecky dokázáno. Ovšem konkrétní argument uvést nemohou. Proč? Protože vědecky není možné dokázat, že Bůh je, ani že není. V obou případech tomu člověk musí věřit. Mám knihu jednoho profesora biologie, který vyučoval Darwinovu teorii na univerzitě a čtením Bible uvěřil v Boha. Když vystoupil na univerzitě s kreacionismem, okamžitě ho z ní vyhodili, protože jeho argumentům nedokázali čelit. Ve zmíněné knize píše, že Darwinova teorie je jen víra, která není ničím podložena. Každý z nás si musí udělat svůj vlastní úsudek, čemu chce a čemu nechce věřit. Bratr JUDr. Karel Pala mi jednou vyprávěl, jak v druhé polovině padesátých let musel odejít z funkce předsedy senátu okresního soudu, jelikož se nechtěl vzdát náboženského tmářství. Kádroval ho osobně první tajemník OV KSČ, který seděl ve své přepychové kanceláři a řekl bratru Karlovi: Jak vy, tak vzdělaný člověk, můžete věřit, že svět a člověka stvořil Bůh? Bratr Pala mu odpověděl: Soudruhu první tajemníku, víte, já jsem člověk malé víry a proto nejsem schopen uvěřit, že člověk povstal z tohoto šutru, a prstem ukázal na kámen, ležící na stole, CO ŘÍKAT DĚTEM, KDYŽ SE PTAJÍ? My jsme s manželkou měli jednu zásadu: Říkali jsme dětem pravdu. Proto jsme jim otevřeně podle Bible uváděli na pravou míru všechno, s čím přicházely ze školy. Taky se nám stalo, že některé děcko se přihlásilo a říká: Ale maminka tvrdí, že to není pravda, paní učitelko. A tím, že děti na nás viděly, že žijeme v souladu s Biblí, neměly pak problém ve škole rozeznat, co je pravda a co ne. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC které tento funkcionář používal jako těžítko. Uvěřit tomu, na to je třeba skutečně velikou víru a tu já nemám. A já jsem nucen, drahý čtenáři souhlasit s bratrem Karlem, já takovou víru taky nemám. Jako druhý argument, který často používám, je vzkříšení Ježíše Krista z Nazaretu. Dávám lidem otázku: Jeho vzkříšení byl buď největší div všech dob, nebo největší podvod všech dob. Tuto otázku si musí odpovědět každý sám ve svém srdci. Zajímavé u této otázky je to, že většina těch, kteří tvrdili, že vstal z mrtvých, že ho viděli a že se ho dotýkali, zakončila život mučednickou smrtí. Byli-li to tak velcí podvodníci, proč ani jeden z nich na mučidlech neřval: To byl podvod! Závěrem jeden skutečný příběh. Naše děti chodily do polské školy. Polák byl vždy v první řadě katolík, pak Polák, a teprve pak, pokud zbyl prostor, byl komunista. Tomu odpovídalo i vyučování ve školách. Když v osmé třídě probírali v biologii Darwinovu teorii, učitelka na závěr lekce řekla: A děti, domnívám se, že vám nemusím podtrhovat, že to, co jsem vás učila, není pravda. Ale umět to musíte. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC Eschatologie 9

10 Eschatologie 10 Blízký příchod Ježíše Krista? Ale jděte! ÚVODEM: V den oslav šedesátiletého trvání státu Izrael si jakýsi redaktor povšiml židovského mladíka, který si v odlehlém parku četl Tóru. Vy neoslavujete s ostatními? zajímal se zvědavě novinář. Ne, usmál se mladík, já budu oslavovat, až přijde Mesiáš! Převzato z MF DNES Jak prozrazují statistiky, není druhý příchod Ježíše Krista tématem, kterým by se dnešní církve nějak obzvláště zaobíraly. Pokud jej vůbec zvěstují, pak se značnými rozpaky a pohledem upřeným do daleké budoucnosti. O vytržení Nevěsty Beránkovy, kdy Ježíš přijde jako zloděj v noci, se raději nemluví vůbec, nehledě na to, že většina teologů, letniční nevyjímaje, je považují za nesmysl či omyl. Přitom jedním z nejmarkantnějších znaků první církve nebyly divy a zázraky, ale intenzivní očekávání návratu Spasitele. Stačí se podívat do dopisů apoštola Pavla a zjistíme, že on sám příchod Pána Ježíše očekával. Vzpomínám na jednoho kazatele, který mi na toto téma pověděl: Dovedeš si vůbec představit, jak byli všichni ti lidé, kteří očekávali, že budou vytrženi, zklamaní, když se tak nestalo? Nevím, ale měli jsme s manželkou možnost stýkat se s lidmi, kteří věřili, že se Ježíšova příchodu pro Církev dočkají. Když se tak nestalo, žádného zklamání jsme si u nich nevšimli. Spíše nás zaujala jejich připravenost na setkání s Pánem, která byla hodna závisti. Skutečnost, že je téma vytržení Církve opomíjeno, znevažováno, zpochybňováno a dokonce zesměšňováno, je pouze jeden z mnoha dalších ukazatelů, jak se příchod našeho Pána blíží. Apoštol Petr k tomu na jednom místě poznamenává: V posledních dnech povstanou (v církvi) posměvači, kteří vám budou říkat: Tak kde je ten váš slavný Kristův příchod?! Dnes se toto proroctví stává skutečností. Ne že by zde v minulosti žádní posměvači nebyli, ale dnes vzbuzuje ve většině církví již pouhá zmínka o příchodu Ježíše Krista shovívavé úsměvy. Pokud se o tom chcete přesvědčit na vlastní kůži, začněte veřejně vyznávat, že očekáváte vytržení církve a začnete platit za duchovní podivíny. Přitom očekávat druhý příchod Pána Ježíše a být na něj připraven není nic jiného než poslušnost vůči Ježíšovu příkazu. Značně rozdílná situace od té dnešní panovala zhruba v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy prolétla celým světem vlna intenzivního očekávání Ježíšova příchodu pro Nevěstu Beránkovu. Nejednalo se o žádnou americkou módu, ale duchovní probuzení mezi křesťany spojené s pokáním mnohých. Po jisté době vše utichlo. Zůstala však proroctví a svědectví těch, kteří tehdy viděli znamení na nebi. Věřte, nebylo jich málo. Těch znamení i těch, kdo je na vlastní oči viděli. Nyní v tomto směru panuje ticho po pěšině a právě toto ticho by pro nás mělo být upozorněním: BDĚTE! Všichni přece známe pravidlo, že před bouří bývá největší klid. Ostatně to potvrzuje i Ježíš ve svém podobenství o deseti družičkách Rok 2008 byl na události avizující blízký Ježíšův příchod velmi bohatý. Pomineme-li celosvětový politicko-ekonomický chaos, rapidně se zhoršující mezilidské i mezinárodní vztahy, propojení celého světa internetovou stokou, hrozivý úpadek kultury, neuvěřitelně stoupající zločinnost a perverze, mafiozní vlády, hrůzu budící korupci, stále masivnější klanění se mamonu, normálu se vymykající vývoj klimatu, alarmující stav přírody stojící na samém pokraji zániku a další, jsou zde dvě události hodné zmínění. Tou první je, jak naznačuje již úvod, výročí šedesátiletého trvání státu Izrael. Jedná se o číslo více než symbolické. Bible jím totiž označuje jednu lidskou generaci. Jistě se nám vybaví souvislost s událostí popsanou ve Starém zákoně, kdy ti, kteří vyšli z Egypta, chodili po poušti od dvacetiletých výše čtyřicet let, aniž by vešli do zaslíbené země. Vešla tam teprve až generace druhá. Vyvolený národ je bezesporu měřítkem času lidských dějin a vše napovídá tomu, že události kolem něho Ž I V O T V K R I S T U dostanou v nejbližší době rychlý spád. Je rovněž nanejvýš pravděpodobné, že se naplňuje čas určený pro pohany (vliv církve zaznamenává ve světě drtivý propad) a milost bude vrácena zpět Izraeli tak, jak o tom píše apoštol Pavel. Skrze vyvolený národ dokoná také Bůh velké poslání. V tomto směru odsouvá církev neprávem Izrael na vedlejší kolej. Druhou událostí jsou Olympijské hry konané v Číně. Poprvé v dějinách se na nich shromáždili zástupci všech národů, kmenů, ras i nejvzdálenějších ostrovů pod znamením rudého draka, kterého má právě Čína ve svém znaku. Taoismus jej považuje za počátek moudrosti, kdežto kniha Zjevení v něm odhaluje satana. O tom, že Olympijské hry mají od samého počátku až do dnešní doby duchovní podtext, snad nikdo z nás nepochybuje. Šedesátileté výročí trvání Izraele a setkání světa pod dračími křídly (nejednalo se pouze o sportovce, ale i jiné význačné a vlivné osoby) je přinejmenším zvláštní. Na jedné straně sílící očekávání Mesiáše, na straně druhé drak značící ďábla a jeho antimesiáše. Jako křesťané na náhody jistě nevěříme. To, co se před našima očima odvíjí, svědčí jistě o naléhavosti času. Za zmínku stojí rovněž i fakt, že obě výše zmíněné události se staly v době, kdy celý svět volá po změně. Nikdo sice nedovede říci přesně po jaké, ale každopádně se nejedná o touhu žít pod vládou Beránka. Sílící antikristovské postoje jsou v sekularizované společnosti dobře patrny, a to i v tradičně křesťanských zemích. Spasitelné dílo Pána Ježíše a jeho jméno je bezprecedentně zesměšňováno často i samou církví, která se tak snaží dokázat svou flexibilitu, jež je od ní širokou veřejností požadována. Žijeme v pohnuté době, době naplňujících se závěrečných proroctví Bible. Možná by nebylo na škodu si občas připomenout biblickou výzvu: PŘIPRAV SE VSTŘÍC SVÉMU PÁNU! Pavel Dolejší, Veselí nad Lužnicí, AC Čáslav POCHÁZEJÍ PROROCTVÍ VŠECH TĚCH SIBYL A NOSTRADAMŮ OD TOHO ZLÉHO? O čem vlastně ve zkratce řečeno mluví? Co by měl křesťan vědět o záležitostech tolik oblíbených ve filmech, populárně vědecké literatuře a časopisech? Nikdy nekopíruje Bůh ďábla, ale vždycky ďábel Boha. V Bibli jsou určité věci, které ďábel cítí, vnímá a ví, a proto se dokáže jakžtakž strefit. Ďábel ovšem ví jenom to, co Bůh také zjeví svým prorokům. Bůh odkrývá věci svým prorokům a ďábel rád čerpá z těchto pramenů, protože na rozdíl od mnohých křesťanů věří Bohu a Bibli. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC

11 Ročník 21, červen 2009 V jedenácti dnech zničíme Izrael a svět mlčí Spojené státy se smířily s atomovou mocností Íránem. Tímto titulkem zahájil první izraelský televizní program v neděli večer 3. května 2009 večerní shrnutí denního zpravodajství. Zdroj této informace: minulý týden se prý sešli vysocí představitelé Evropské unie s představiteli izraelské vlády. Raději tuhle bombu než bombardování, shrnuli nejmenovaní Evropané názor prominentních spolupracovníků presidenta USA Baracka Obamy ohledně islámské republiky Íránu a jejích atomových ambicí. Izraelští zástupci médií zprávu interpretují v tom smyslu, že USA se už nebudou pokoušet bránit Íránu ve vývoji atomové bomby. Izraelští zástupci, kteří přirozeně stejně jako ostatní rozhodující účastníci této schůzky nesmějí být jmenováni, tvrdí, že Evropané chápou izraelské starosti z Íránu mnohem lépe než Američané. Izrael je silně znepokojen, hlásí politická dopisovatelka první izraelské televize, Ajala Chason-Nešerová, a to je řečeno velmi mírně. Současně se z Íránu do jisté míry jako odpověď na toto odhalení ozvala bezprecedentní výhrůžka zničením Izraele. Libanonská státní televize LBC odvysílala výrok hlavního velitele íránské armády, generála Ataollaha Salihi: Skutečnost je, že Izrael nemá odvahu nás napadnout. Pokud bychom byli Izraelem jakkoliv napadeni, stačilo by nám podle mého odhadu jedenáct dnů na jeho úplnou likvidaci. Korespondent izraelské televize pro záležitosti arabské, Oded Granot, konstatuje, že v tomto případě vysoký představitel Íránu poprvé uvádí konkrétní časový rámec pro zničení Izraele. Významná je podle jeho názoru i skutečnost, že hrozba nebyla vyslovena některým z íránských politiků, u nichž jsme již na propagandu zvyklí, ale nejvyšším vojenským představitelem země. Granotovi se zatím nepodařilo zjistit, zda má údaj jedenáct dnů v šíitské tradici nějaký zvláštní význam, který by toto prohlášení umožňoval vysvětlit náboženskoideologicky. Na této události je pozoruhodné nejen to, jakou pozornost a obavy vzbudila u komentátorů první izraelské televize, ale také následující mlčení izraelských a mezinárodních médií. Deník Haarec následující ráno hlásil pouze, že podle názoru šéfky opozice Cipi Livniové vyhrůžka z Íránu představuje jedinečnou příležitost pro izraelsko-arabský mír. Hned v sousedství byla v levicově liberálních novinách umístěna zpráva, že 66 procent izraelských Židů se vyslovuje pro vojenský útok na islámskou republiku. Spíše pravicově orientované noviny Jerusalem Post záležitost Íránu ostatně trvalý šlágr izraelských médií odbyly pouze komentářem o popírači holocaustu Ahmadinežádovi., Budte bdělí Následující dvojstrana ilustruje toto vidění. Na otázku, proč tak senzační zpráva měla tak nepatrný ohlas, odpověděl Oded Granot pouze, že sledovanost zpráv v devět hodin je zřejmě tak nízká, že ji jen málokdo zaznamenal. Jenom německý zpravodajský n-tv umístil zmínku o zprávě izraelské televize na svou internetovou stránku. Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP překlad Pavel Mareš Původní zpravodajský klip s anglickým překladem je k vidění na stránce Na večerních modlitbách mi přišel obraz a slovo od Pána. Viděla jsem dvě vojska postavená proti sobě jako rytíře, na koních, ve zbroji. Jedno vojsko je černé a já vnímala jejich jednotnost. Byli seřazeni, vyrovnáni v řadách a připraveni k boji. Druhé vojsko je bílé a je v jakémsi neuspořádaném postoji. Jedni spí, druzí se povalují, jedni si stojí opřeni o svůj meč, který je zapíchnutý do země, jiní hledí ke hvězdám a jiní zase hledí na sebe. Viděla jsem také, že mnozí mají neúplnou zbroj. Někteří z nich měli nějaké okovy, které je poutaly a zabraňovaly jim připravovat se k boji. Jen málo jich stálo seřazeno a připraveno k boji Probuďte se! Přestaňte být vlažní! Přichází Moje milost. Vy jděte a zvěstujte Mého syna Ježíše. Ano, dejte do toho všechno. Já vás požehnám a zmocním. Provedu vás vítězně a vy obstojíte. Nyní jděte! Jiřina Ploháková, AC Kolín ( ) Izrael 11

12 Ž I V O T V K R I S T U Eschatologie 12

13 Ročník 21, červen 2009 Než spekulovat o tom, co, kdy, odkud přiletí, je právě nyní klíčové stát na místě, kam nás Pán postavil. Být připraven a pečlivě dbát na jeho slova. Skutky víry, které nám připravil, záleží 1) na slyšení jeho slova a 2) poslechnutí jeho slova. Eschatologie 13

14 Eschatologie Slavná budoucnost Božího lidu Rudolf Bubik Ještě komplexnější! Tak by se dal do dvou slov shrnout obsah revidovaného a rozšířeného vydání knihy Slavná budoucnost Božího lidu. Eschatologické očekávání je důležitou součástí výpovědi biblických knih a letniční hnutí, z něhož autor knihy pochází, se snaží být tomuto odkazu věrné. Emeritní biskup Apoštolské církve své úvahy nad biblickými knihami Daniel, Zjevení a nad novozákonními listy obohacuje v tomto rozšířeném vydání zamyšlením nad dalšími texty, především nad starozákonní knihou Zacharjáše. Nachází souvislosti mezi prorockými výpověďmi této knihy a současností. Je si vědom, jak ostatně sám píše ve svém úvodu, že jeho úvahy si nemohou činit nárok na neomylnost. Přesto z těchto úvah vyzařuje značná přesvědčivost a naléhavost. Kdo autora osobně zná, ví, že mu nejde o pouhé teoretické konstrukce, nýbrž o praktický křesťanský život. K němu také naléhavý apel knihy míří jde o to povzbudit čtenáře, aby svůj současný křesťanský život mohl uskutečňovat Ž I V O T V K R I S T U v perspektivě slavné budoucnosti, která na Boží lid podle výpovědi Bible čeká. Mohu tedy jen doporučit, aby se čtenář nechal touto výzvou oslovit, aniž by musel nutně cítit povinnost se všemi úvahami v knize obsaženými souhlasit. Radek Smetana zástupce biskupa Apoštolské církve pro vzdělávání Slavná budoucnost Božího lidu Rudolf Bubik Rozšířené revidované vydání Pevná vazba Formát A5, 214 stran Cena: 169,- Kč Nakladatelství Křesťanský život Pod Červenkami Albrechtice Tel.: , krestanskyzivot@volny.cz Evangelizace 14 Možnosti v Kristu - 2. část Reinhard Bonnke Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4,13) Pavel napsal tato slova epištoly Filipenským z vězení, kde poznal, co znamená být závislý na jídle, které mu přinesou. Kolik lidí dokáže sedět ve vězení s prázdným žaludkem, nestěžovat si, mít postoj spokojenosti a vyznávat, že může být syt i hladov všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4,12 13) Může se to stát v Kristu. Stejné tajemství ho provázelo skrze život v tlaku, nebezpečí a práci, jak ukazují následující verše. To je to, oč usiluji a bojuji veškerou silou, kterou on ve mně mocně působí. (Ko 1,29 NBK) Byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat (Ko 1,11 NBK). Tohoto evangelia jsem se stal služebníkem díky Boží milosti, jíž jsem byl obdarován, a díky jeho moci, jež ve mně působí (Ef 3,7 NBK). Pavel má vlastní zkušenost a přeje totéž svým přátelům: Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru (Ef 3,16 NBK). Posilněte se v Pánu a v jeho mohutné moci (Ef 6,10 NBK). Ze všech stran zakoušíme soužení ale nebýváme zničeni (2K 4,8 9 NBK). Bůh používá lidské nádoby, a ty jsou víc než lidmi, když jsou naplněny Bohem. Tato Božská zaslíbení zahrnují víc než sílu uprostřed pronásledování a protivenství. Celé oblasti, které mají být získány, skutky, které mají být vykonány, království, které má být ustaveno. To je obvyklé téma Pavlových spisů. Mluví o tom různými způsoby. Slovo nemohu není pro Pavla typické. Pozvedl svůj hlas pro Krista v ulicích modlářského Korintu, když byl slabý, v obavách a třásl se. Lidé měli za to, že to jsou projevy malárie, ale ať už to bylo cokoli, vstal, nevšímal si chvění, nemoci a strachu a postavil se pýše pohanské moudrosti. Tolik lidí říká: To nezvládnu, to nedokážu. Lidsky řečeno, mají asi pravdu. Sám Pavel řekl: Vím totiž, že ve mně (to jest v mé lidské tělesnosti), není nic dobrého (Ř 7,18) a uznává, že nespoléhá na tělo (Fp 3,3 NBK). Osobně se má za slabého, ale říká, že jeho slabost je nástrojem Božské moci a síly: vždyť má síla je v mé slabosti (2K 12,10). Jeho zdroje byly v Kristu, ne v něm. Existují příběhy o lidech, kteří vyvinuli v kritických okamžicích neuvěřitelnou sílu, kterou čerpali ze svých vnitřních zdrojů. Byli vždy úplně vyčerpáni. Naproti tomu Pavel nebyl nikdy vyčerpán, protože čerpal ze zdrojů, které nebyly z něj samotného. Okultní léčitelé si po léčbě svých pacientů stěžují na vyčerpanost a bolesti hlavy, ale já jsem nikdy takové příznaky neměl. Jednoduše zprostředkuji Ježíšovu uzdravující moc, nejsem ničím víc, než střapec jeho oděvu. Když se modlím za uzdravení, nic neztrácím, naopak získávám sílu na konci mám víc než na začátku. Víra dosahuje nemožného, víra je akce Pokud nás víra nevede k akci, tak za moc nestojí. Svoji víru prokážeme svými skutky. Práce nás oslabuje, ale Kristus nás posiluje, když pracujeme. Muž víry udělá to, co by jiní nikdy nedosáhli. Lidé, ti, kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle toho jednat (Da 11,32). Ostatní přijímají nevyhnutelné. Věřící s tím bojují. To je pravda, která je ilustrována skrze celou Bibli. Jedenáctá kapitola Židům říká, že předkové získali své místo v Písmu, protože jednali na základě své víry. Nebylo to pro jejich bohabojnost. Pisatel prochází starozákonními příklady vše přemáhající víry a jmenuje Ábela, Henocha, Noeho, Abrahama, Sáru, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Rachab, Gedeóna, Báraka,

15 Ročník 21, červen 2009 Samsona, Jefteho, Davida, Samuele, proroky a říká, že mu nestačí čas, aby mohl vyprávět všechny ty příběhy čas mu nestačí, protože je to nekonečný a nekončící příběh. Kázání vyzdvihují přednosti takových mužů jako Mojžíš a Abraham, ale Duch svatý je vyzdvihuje jen pro jejich víru. Vzpomeňte si na Abrahamovu návštěvu Egypta! Byl v nemilosti vykázán ze země. Byla to víra, která učinila tyto muže tím, čím byli, ať už šlo o statečnost, pokoru nebo trpělivost. Víra působí ctnost. Lidé ve shromážděních jsou povzbuzováni, aby napodobovali Jobovu trpělivost, Mojžíšovu pokoru a Danielovu odvahu. To je pěkné, ale nepoužitelné dokud neznají prostředek víru v Boha. Víra učinila tyto muže tím, čím byli. Udělala z nich muže iniciativní, podnikavé a schopné. Vezměme si Josefa. Víra ho charakterizovala nejen v životě, ale i ve smrti. Byl člověkem, který žil zítra, jediná mumie, která byla nabalzamovaná a nezůstala v Egyptě. Mrtvého ho v Egyptě neuvidí! Nikdy neslyšel Boží zaslíbení, že Kenaan bude jejich, ale slyšel to od svého otce Jákoba a dědy Izáka. Věřil tomu, protože v tom rozeznal zaslíbenou dobrotu Boží. Josef přikázal, aby jeho kosti byly odneseny při exodu do dobré země, věděl, že jim ji Bůh dá. Kdyby se mumie mohla smát, jsem si jistý, že Josef by se smál při cestě do Kenaanu. Příběh Ezdráše je dalším mimořádným příběhem exodu. Perský král Artaxerxes ustanovil Ezdráše, aby vedl židy zpět do Judeje spolu s transportem velkého množství stříbra a zlata. Při použití pomalých dopravních prostředků té doby trvala cesta měsíce. Bylo to také velmi nebezpečné. Bylo téměř jisté, že v neklidné situaci tehdejšího světa budou napadeni informace o takovém bohatství na cestě přitahovala nejen běžné zloděje, ale i chtivost zemí, skrze které procházeli. Přesto se na cestu vydali bez králova ozbrojeného doprovodu. Ezdráš řekl: Ostýchal jsem se totiž žádat od krále ozbrojený doprovod a jízdu, aby nám na cestě pomáhali proti nepříteli; řekli jsme králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají. Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha, a on naše prosby přijal. (Ezd 8,22 23). To bylo mnohem víc než zbožné naděje a proto mohl Ezdráš říci: Ruka našeho Boha byla nad námi. Vysvobozovala nás z rukou nepřátel a těch, kteří nám na cestě strojili úklady. (Ezd 8,31) Moje kniha Evangelizace ohněm uvádí příklady lidí, kteří dosáhli nemožného. David byl tím nejnezkušenějším, nejnevhodnějším a nejhůře vybaveným k boji s Goliášem ze všech deseti tisíc mužů Saulovy armády. Kromě toho, každý jeden muž této armády vyznával Boha. Problém byl v tom, že byli pasivní. Bezpochyby se mnozí z nich horlivě modlili, aby tento mocný pelištejský válečník buď odešel, nebo padl mrtev, ale David se modlil a jednal ve víře, zabil ho a připravil Izraeli vítězství. David nedostal víru tím, že byl pomazán. Byl pomazán, protože Bůh viděl, že má víru. Ježíš povzbuzoval víru učedníků, aby se pozvedli Lidé Galileje žili chudým životem, bez žádné zvláštní budoucnosti. Ježíš přišel a kázal život, život v hojnosti. Přišel po oblázcích ke skupině mladých mužů, kteří rybařili. Lovení ryb byla jejich budoucnost, a tak je učinil rybáři lidí skrze ně otřásl světem. Jděte do celého světa, řekl (Mk 16,15). Přes oceán? Nikdy nebyli víc než na dohled od Galileje! Vytáhnul je z jejich malých, pohodlných nor jak ustrašené králíky a vyslal je přemoci svět. Ježíš zajistil, aby učedníci věděli, kým jsou V kázání na hoře popsal nový druh člověka. Předpokládal u nich kvality, kterými svět opovrhuje pláč, tichost, chudoba, hlad, milosrdenství, čistota, vytváření pokoje, být těmi, kteří přijímají pronásledování. Vyhlásil, že toto jsou tajné klíče k otevření mimořádných výhod. Takoví lidé obdrží království Boží, zdědí zemi, uvidí Boha, dostanou milost a budou se radovat. Vládce na trůně v Římě byl hluboko pod úrovní takových lidí. Měli se stát novou rasou, která ukáže schopnosti a bude jednat s poznáním a jistotou, o které může všechno bohatství a filozofie Říma jen snít. Křesťanské spisy ukazují, že Ježíš udělal vše, co řekl, že udělá a uschopnil učedníky udělat vše, co jim zaslíbil. Tyto první dokumenty mluví v termínech neuvěřitelného povýšení, které se dostalo obyčejnému lidství. V Kristu, skrze jeho všemohoucí dílo, se obyčejní lidé stali dětmi Božími, oděnými v Božské spravedlnosti, s vůní milosti, opásáni nadpřirozenou silou, pohled naplněn vizí nové budoucnosti, využívající mocné zdroje jiné dimenze, kterou pohanský svět neznal. Můžeme udělat víc, protože Ježíš nás poslal dělat víc Ježíš jim řekl: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15) Z tohoto pohledu to bylo pobuřující. Měli malé vzdělání, neměli žádné jméno, žádné přirozené charisma, nebyli překypujícími a strhujícími osobnostmi. Jejich mise byla od počátku odsouzena k záhubě jejich poselství bylo Zavři oči a dívej se Zavři své oči, jak kdyby nebyly, dívej se srdcem, alespoň na chvíli. Pak kdesi v dálce spatříš záři, v ní uzříš postavu s překrásnou tváří. Záplava vlasů vlnitých, vysoké čelo jež moudrost skrývá, zářivé oči, jimiž se na nás dívá. Moudrost a láska v té krásné tváři, která nám dálkou do té tmy září. Dívej se srdcem ještě chvíli a spatříš oděv jak oblak bílý, zlatou šerpou přepásán, vždyť to je Ježíš Kristus sám. Vztažené ruce, jež nám žehnají, nemocným zpět zdraví dávají. Děkuji, Pane, za ten obraz čarokrásný, v srdci mém po něm zůstal plamen jasný. I když teď dál budu žít na této Zemi a oči musím opět otevřít, srdce mé zůstane navždy otevřené, o obraze krásném budu snít. Chci zpívat chvály našemu Pánu, o tom, že nám vidí do duší, o veliké lásce, s níž se na nás dívá, o zázracích, o kterých mnozí ani netuší. Náš Pán tě zná a miluje tě, tak na cestu za ním se dej, chtěj poznat dotek mocné jeho lásky, oči i srdce otvírej! Miluška Kroupová AC Čáslav divné, vždyť jejich vůdce byl bývalý tesař odsouzený jako zločinec. Co si o tom měli myslet intelektuálové v Řecku a mocensky zaměření aristokraté Říma? Rybáři z Galileje se zjevili jako patetické postavy s patetickým poselstvím. Jakou roli mohli sehrát v samotném Izraeli, který se chlubil všemohoucím Bohem, v jehož přítomnosti se chvějí i andělé? To, co po nich Ježíš chtěl, bylo ztřeštěné snad až sebevražedné. Ale Ježíš neřekl pouze: Jděte! Řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi proto jděte (Mt 28,18 19 NBK) Myslel naprosto vážně to, že jeho moc jim bude Evangelizace 15

16 Ž I V O T V K R I S T U Evangelizace k dispozici. Nemá žádný význam, když se bohatý chlubí chudému svým bohatstvím, a pak ho pošle pryč bez halíře. Ježíš jim nedával teologické informace, bylo to zaslíbení, ujištění. Moc se začala vylévat. Ti muži byli jakoby elektrizováni božskou energií a jejich slova se dotýkala lidských srdcí napětím duchovní elektřiny. Začali lovit v utrápených vodách národů, neznámí a přeci známí, neměli nic, ale mnohé zbohatili, sráženi ale ne zničeni, umírali a znovu ožili, neporazitelní, nezničitelní, neúmorní, nezastavitelní, zpívali v římských vězeních, králové se před nimi třásli, káceli tisíciletou vládu falešných bohů. Skutky apoštolů je dokument o prvních lidech, kteří vyzkoušeli a otestovali tuto dosud nedostupnou moc. Žádný z proroků nikdy neudělal to, k čemu byli posláni. Izajáš byl poslán, aby převrátil království, Jeremiáš byl poslán, aby vyplakal marné slzy nad zničením Jeruzaléma. Mohli udělat tito mladí muži, skoro ještě chlapci to, co legendární Elijáš udělat nemohl, stejně jako David, Ezechiel, Daniel a dokonce sám Mojžíš? Nikdo z těchto nesmrtelných nebyl pověřen, aby očistil svět a vedl zástupy pochodem v rytmu nové písně, písně Beránkovy. Tito velcí muži Boží mluvili naději a prorokovali zaslíbení, ale zemřeli, aniž by cokoli z toho viděli. Pak přišli tito naivní, nevzdělaní vesničané z Galileje a zažívali věci, o kterých se prorokům jen zdálo. Našli způsob jak udělat nemožné možným Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. (Za 4,6) Dokážeme to, protože On na to má Podívejme se na úžasná místa Písma, která nám říkají co Bůh může udělat. Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni (Sk 20,32). Abraham byl přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit (Ř 4,21 NBK). Bůh jej (tebe) dokáže podepřít (Ř 14,4 NBK). Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, (2K 9,8). Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva! (Ef 3,20 21). Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil (2Tm 1,12). (Tím Pavel myslel svůj život, který Kristu svěřil.) Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky (Žd 2,18). Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně (Žd 7,25). Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, buď sláva, velebnost, vláda i moc (Ju 1,24 25). Vědět, že nemožné je možné! Nyní se podívejme na jeden biblický výrok, který obsahuje může má moc ve zvláštní podobě. V úžasné knize Bible, která se nazývá Zjevení, jsou dvě po sobě jdoucí kapitoly, které jsou plné chvály Bohu. Kapitola čtvrtá popisuje chválu Bohu Stvořiteli, ale kapitola pátá popisuje chválu Ježíšovi, Beránku Božímu. Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě? Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou. A zpívali novou píseň: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras (Zj 5,2 5.9). Každý z těch úžasných veršů Písma nám neříká jen to, co může udělat Bůh, ale co může Bůh udělat pro nás a s námi. Je to Bůh, který zmocňuje. Ježíš může pro lidi činit zázraky, protože zvítězil, když byl na zemi. Zvítězil na celé čáře nad vším, co kdy útočilo na dobro lidstva. Přemohl triumfálně každou překážku, byl pánem každé situace, vítězil nad hříchem, pokušením, nedorozuměním, zradou, hořkostí, ďáblem, strachem, bolestí, hanbou, smrtí, byl nenáviděn a byl slavný, byl žádaný i nechtěný, žil s mnohými v chatrči a vydělával si na chléb v těžké dřině. Nikdo nikdy nepoznal lidský život tak jako On od začátku do konce, byl na vrcholech i v hlubinách, Ježíš je víc člověkem, než kdokoli z nás. Je člověk, Syn člověka, není nikdo jako On. Poznal život v nejhlubších odstínech radosti i hrůzy, útlaku i vítězství. Nikdo nikdy nepoznal lidství tak důkladně. Jen On mohl otevřít knihu, tak jak je to řečeno ve Zjevení. Otevřel knihu lidské existence, když se narodil. Prošel každou kapitolou, každým odstavcem a poznal každé slovo lidského života. Hledáš-li někoho, kdo by ti porozuměl, tak je to On, On rozumí dokonale, nemusíš už dále hledat. Protože sám prošel zkouškou utrpení může pomoci (Žd 2,18). Protože On žil a zvítězil, můžeme my také. Můžeme, protože On může. Člověk, který se odváží spolehnout se v plné důvěře na Krista a činí jeho vůli, pozná, že nemožné je možné. Evangelista Reinhard Bonnke je zakladatel a vedoucí organizace Christ for all Nations (Kristus pro všechny národy) mezinárodní evangelizační služby. Spolu s týmem CfaN pořádá evangelizační kampaně po celém světě, kam přichází až lidí na jedno shromáždění. Bonnke má touhu evangelizovat národy Afriky, kde pořádal kampaně již v 37 zemích. Největší výzvou se v současné době stává evangelizace severních afrických zemí. Postavte se, prosím, spolu s týmem CfaN ve víře a v modlitbě za tyto islámem ovládané země. bsipek@cfan.org 16

17 Ročník 21, červen 2009 Jen nezávazně te, že Pán Ježíš bude věřit takovým křesťanům? Potřebujeme porozumět tomu, že vstupujeme do smlouvy nejen s Kristem ale i s církví nelze totiž oddělit hlavu od těla a Bible nám na mnoha místech říká, že Pán Ježíš je hlavou, církev jeho tělem a každý křesťan je jedním z údů Kristova těla (viz například Efezským 4,15 16, 1Korintským 12,27 a jinde). Z Bible víme, že sám Pán Ježíš se se svou církví svým tělem ztotožňuje, když říká Pavlovi: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? (Sk 9,4). Přestože Saul nepronásledoval Pána Ježíše, ale církev, Pán mu neřekl: Proč pronásleduješ mou církev?, ale Proč pronásleduješ mne? Virus 3: Mohu být křesťanem, ale nechci se vázat do nějakých viditelných smluv. Lék: Vstup do řádné smlouvy s Bohem a s církví ukazuje Bohu, že ho chceš následovat bezelstně a upřímně, odmítnutí této smlouvy ukazuje opak. Tak i křesťanům, kteří nechtějí uzavřít smlouvu s církví a stát se řádnými členy, Pán Ježíš dnes říká: Proč se mnou nechceš uzavřít smlouvu? Důvody, proč lidé nechtějí vstoupit do církve, mohou být různé. Například proto, že nedůvěřují církevním autoritám (což opět Pán Ježíš hodnotí stejně, jako by tito lidé nedůvěřovali jemu!), mohou být i jiné důvody, nechci je zde podrobně rozebírat, to by vydalo na samostatný článek, v každém případě to, že odmítám členství v církvi, je znamením, že v mém vztahu k církvi a tudíž i k samot- Milí bratři a sestry, v dnešním už třetím zamyšlení nad nebezpečnými duchovními viry tohoto světa a ochranou před nimi se zamyslíme nad frází, kterou je nazván dnešní článek: Jen nezávazně. Zatímco mezi nevěřícími se nevázanost v dnešní době nejvýrazněji projevuje v tom, že odmítají vstoupit do manželství řádným sňatkem a žijí spolu takzvaně na hromádce, mezi křesťany zmutoval tento virus do specifické podoby, která se týká jejich nezávazného vztahu k církvi. Ať tak či onak vždy se jedná o ducha nevázanosti. Nevázanost to je duch dnešního světa. Přesně jak apoštol Pavel předpověděl o lidech v posledních dnech, že budou nevázaní viz 2Tm 3,3. Uvědomují si vůbec křesťané, kteří se nechtějí smluvně vázat k žádné církvi, že nevázanost je zde postavena na roveň všem ostatním negativním vlastnostem, které ve zdejším obsáhlém výčtu Pavel uvádí?! Jaký je význam slova nevázanost? Znamená to, že člověk se nechce vázat že nechce být omezován žádným závazkem čili chce zůstat svévolníkem! Kraličtí bratři toto slovo v již zmíněném úseku 2Tm 3,3 překládají s ohledem na dnešní dobu mnohem výstižněji: Smluv nezdrženliví. To znamená, lidé, kteří nechtějí dodržovat smlouvu. Je v Božích očích nepodstatné, zda tu smlouvu podepsali a pak ji začali porušovat, anebo zda ji z vypočítavosti nepodepsali vůbec v Božích očích je rozhodující, že ti lidé smlouvu dodržovat nechtějí, což vyjadřují buďto tím, že ji porušují, anebo tím, že ji odmítají podepsat. Víra bez skutků je mrtvá, což znamená, že svými skutky vyjadřujeme, čemu věříme co myslíte, jakou asi víru vyjadřujeme tím, že se odmítáme stát závazným členem církve?! Bůh je Bohem závazných smluv, které jsou přímým opakem nevázanosti. Bůh se rozhodl, že svůj lid spasí skrze smlouvu, a pokud se člověk nechce vázat žádnou smlouvou, pak nemůže být ani spasen. Je to totéž, jako kdyby se člověk chtěl dostat do určité místnosti, ale přitom by odmítal vstoupit těmi jedinými dveřmi, kterými se do dané místnosti dá vstoupit. Nevím, jak moc byste důvěřovali obchodnímu partnerovi, který by sliboval, že splní vše, na čem byste se ústně dohodli, ale písemnou smlouvu o slibovaných věcech by se podepsat ošíval! Opravdu si myslínému Pánu Ježíši není něco v pořádku. Boží slovo nám přikazuje: Vaše ano ať je vždy ano a ne ať je ne, abyste nepropadli soudu. (Jk 5,12) Jak bychom se tedy mohli dopustit vůči Pánu Ježíši takové neupřímnosti, že při křtu říkáme ano ale to ano znamená zároveň ne, které jsme vyjádřili tím, že jsme odmítli stát se členy Pánovy církve! Věřím, že se nikdo z nás nechce chovat jako lišky, o kterých mluví Pán Ježíš v Mt 8,20, lišky, které si nechávají ve své noře boční únikový východ. V minulosti, ještě v 90. letech bývalo běžné, že se lidé hned po obrácení stávali závaznými členy církve dnes je čím dál tím běžnější, že si mnozí ponechávají statut přátel a církev se tváří, že je všechno v pořádku, aby je snad po napomenutí neztratila úplně! Pán Ježíš se takto nechoval, On se nebál říci bohatému mládenci pravdu, i když tím riskoval, že ho ztratí! Pán Ježíš věděl, že bohatému mládenci může posloužit pouze tehdy, když mu řekne pravdu ať už ji mládenec přijme hned anebo odejde přesto však má i pak možnost o té pravdě přemýšlet a změnit své rozhodnutí tuto možnost by neměl, kdyby Pán před ním pravdu zatajil. Tak i my potřebujeme umět říci jasně: Není to v pořádku je zle! To, že dnes přibývá těch, kteří jsou pokřtěni ve vodě, ale přitom nejsou řádnými členy sboru, je důkazem, že tento virus infikuje dnešní církev velmi silně! Čtenáři píší 17

18 Ž I V O T V K R I S T U Čtenáři píší Samozřejmě tím nechci vůbec říci, že přátelé sboru nemají v našich sborech co dělat naopak! Církev je zde proto, aby na ní nevěřící lidé viděli, co to je křesťanství v praxi, a sami se rozhodli. Jejich rozhodování může trvat různě dlouhou dobu a církev by je neměla tlačit k tomu, ať se rozhodnou co nejdříve. Ti lidé by měli vědět, že jsou v církvi vítáni, i když se ještě nerozhodli, na druhé straně nemůžeme ani těmto lidem pod heslem přátelství zatajovat, co to je evangelium a že vyžaduje reakci člověka. Úkolem a zodpovědností církve je předložit lidem pravdu, úkolem a zodpovědností těchto lidí je zaujmout k této pravdě stanovisko. Co říci těm, kteří se považují za křesťany, ale doposud odmítají závazné členství v církvi? Snad jen tolik, že zůstat jen přítelem sboru i pět let po obrácení je totéž, jako kdyby dítě v prvních pěti letech svého života vůbec neurostlo; sami se zamysleme, zda Pán Ježíš má z takových dětí radost, anebo zda jejich vývoj považuje spíše za tragedii!!! Je potřeba to změnit, záleží jen na nás. Možná, že vina za tento neblahý stav není vždy jen u těchto pokřtěných nečlenů, možná je prostě při křtu ve vodě ke členství ve sboru ani nikdo nevedl. Věřím, že by v církvi mělo platit pravidlo, že každý pokřtěný by se křtem ve vodě měl automaticky stát řádným členem sboru. Pokud je totiž člověk již dost zralý na to, aby se dal pokřtít ve vodě, pak je Pokračování na straně 19 Úsměvné i poučné střípky z minulosti 18 Zahradník Jsou duchovní probuzení, o nichž se nikdy nepsalo a jsou uchovány pouze v paměti těch, kdo je zažili. Jako například to na severu Čech v jednom malém městečku pod Krušnými horami Na betonovém obrubníku sedí vedle sebe pět dětí a poslouchají zahradníka Františka, který jim při rytí půdy v pařeništi vypráví. A že to není vyprávění ledasjaké. Děti ani nedutají a s očima navrch hlavy poslouchají o potopě, v níž se zachránil pouze Noe s rodinou, o dobývání Jericha, o hrdinském boji mladého Davida s obrem Goliášem či o návštěvě krásné a bohaté královny ze Sáby na Šalomounově dvoře. František je mimořádně dobrý vypravěč, který ví, jak a čím děti zaujmout. Tohle by měli slyšet i Petr a Jirka, řekne si asi šestiletý klučina a poprosí o krátkou přestávku, aby mohl pro kamarády doběhnout. Zahradník dostal nápad. Víte, co, děti? Když vás to vyprávění z Bible tak zajímá, přijďte v neděli ráno v deset hodin do naší shromažďovací místnosti a já si tam pro vás něco připravím. Děti nadšeně souhlasí a s tím se rozcházejí. V neděli ráno však do shromažďovací místnosti, která dosud sloužila pouze k večerním bohoslužbám, nenapochodovalo dětí sedm, nýbrž patnáct a po dvou hodinách programu se překřikovaly, koho ještě z kamarádů příští týden pozvou. A tak se stalo, že těsně před prázdninami docházelo asi dvaatřicet dětí. To se v tak malém městečku samozřejmě neutajilo a tudíž se stávalo, že si večer přišli poslechnout rodiče a známí, cože to děti tak zaujalo. Nutno povědět, že ani oni neodcházeli zvěstí evangelia zkla- máni, a tak bylo třeba během prázdnin vybourat příčku. Tento čin se ukázal jako nadmíru prozíravý, protože s novým školním rokem se počet dětí opět rapidně zvýšil začala totiž docházet omladina i z okolních vesnic. O tom, jaký dosah mělo toto duchovní probuzení, svědčí následující historka. Tak, děti, jakou si zazpíváme písničku? zeptala se učitelka při hudební výchově. Má Pán Ježíš má mne rád! ozvalo se z většiny hrdel. Tu neumím! odvětila rezervovaně uvědomělá soudružka učitelka, ale nezapomněla. Na nejbližší pedagogické radě měla snahu to patřičně rozvířit poukazováním na to, že děti navštěvují jakési podezřelé bohoslužby. Jak známo šedesátá léta duchovním aktivitám zrovna nepřála. Ředitel, který si vážil jak zahradníka Františka, tak jeho vynikající zeleniny, prý tehdy zabručel: Máte naprostou pravdu, paní kolegyně, duchovní písně krom husitského chorálu Kdož sú Boží bojovníci do výuky hudební výchovy nepatří. Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že se viditelně zlepšilo chování i prospěch většiny žáků. Duchovní práce v městečku pokračovala, a to i bez bohatých sponzorů ze zahraničí, nákladných programů a vymýšlení čehosi, co by děti zaujalo. Stačila k tomu Bible a jeden odvážný zahradník, který se nebál Státní tajné policie. A dnes? František je již řadu let v nebi, ale možnost dozvědět se evangelium v tomto městečku stále trvá. Dle vyprávění zaznamenali Dolejší.

19 Ročník 21, červen 2009 Pokračování ze strany 18 zajisté dostatečně zralý i na to, aby se stal řádným členem církve. A pokud se řádným členem církve stát nechce, pak by se i se křtem ve vodě mělo počkat do doby, kdy ten člověk bude chtít přijmout Ježíše Krista nejen jako svého Spasitele, ale i jako svého Pána! Závěrem nahlédněme do Božího slova. Nejprve se podívejme do druhé kapitoly Ezdráše: Tito vyšli z Tel-melachu, z Telcharši, z Kerúb-adánu a Imeru, ale nemohli prokázat, že jejich otcovský rod a původ je z Izraele: synů Delajášových, synů Tóbijášových a synů Nekódových šest set padesát dva. A z kněžských příslušníků synové Chobajášovi, synové Kósovi a synové Barzilaje, který si vzal za ženu jednu z dcer Barzilaje Gileádského a je nazýván jejich jménem. Ti hledali svůj rodokmen v seznamu rodů, ale marně; proto byli vyloučeni z kněžství jako nezpůsobilí. Místodržící jim zapověděl jíst ze svatých přídělů kněžských, pokud nebude ustanoven kněz pro posvátné losy urím a tumím. (Ezd 2,59 63) Čteme, že tito lidé nemohli doložit žádný záznam, že patří k pokolení Izraele. Proto byli vyloučeni z kněžství. A jak je to s tebou? Máš v nebi záznam, že jsi členem Kristovy církve, anebo máš záznam, že jsi členství odmítl a jsi jen nezávazným přítelem? Dejme si pozor, aby naše nedbalost v této věci neměla pro nás neblahé následky na věčnosti! Vidíme, že izraelský národ si v době starého zákona vedl přesnou evidenci, kdo k němu patří a kdo ne. A jak je tomu s novozákonní církví? Dnes mnozí křesťané zdůvodňují svou neochotu stát se řádnými členy církve známou frází: Já jsem v té všeobecné neviditelné Kristově církvi, já nepotřebuji být řádným členem nějaké konkrétní církve. Podívejme se do Nového Zákona, zda v jeho světle toto jejich zdůvodnění obstojí. Když jsem se modlil, aby mi Pán ukázal, jestli Nový zákon říká něco o řádném členství v církvi, Pán mě vedl do třetího listu Janova a ve verších 9 a 10 jsem to našel: Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve. Apoštol Jan zde píše o nějakém Diotrefovi, který vylučuje lidi z církve. Položme si otázku, koho lze z církve vyloučit. Pro názornou ukázku použijme podobenství o skleněné misce a bonbónech v ní. Tři bonbóny dám do misky a dva položím vedle misky. Představte si, že miska představuje církev a bonbóny představují jednotlivé křesťany. Nyní si položme otázku: Které z těch pěti bonbónů mohu z misky vyndat?! Vidíme, že u těch dvou, které zůstaly ležet vedle misky, to není možné to bych je napřed musel do té misky vložit. Podobně je tomu i ve sborové praxi. Za těch zhruba dvanáct let, co jsem v našem sboru, se čas od času opakuje smutná událost, že ze sboru někdo musí být vyloučen, ať už pro hřích nebo pro ztrátu zájmu. Čas od času se to děje, ale ještě nikdy za těch dvanáct let se nestalo, že by byl vyloučen někdo, kdo není členem sboru. Proč se to nestalo? No protože je to nemožné! Protože platí princip skleněné misky, že člověk by se musel napřed stát členem sboru, aby vznikla alespoň teoretická možnost, aby mohl být vyloučen. Když si tuto pravdu aplikujeme na výše uvedený verš v 3 J 9 10, vidíme, že závazné členství v první církvi bylo samozřejmostí. Kdyby tomu tak nebylo, Jan by nikdy nemohl napsat, že Diotrefés některé lidi vylučuje z církve! Petr Skřičil, AC Olomouc Hej ty malá, pojd za námi Vloni jsme se s rodinou vydali na hrad Buchlov. V Buchlovicích nás milí místní lidé pobaveně nasměrovali s ujištěním, že pod hrad nás opravdu nic nedoveze a že to si teda s dvěma dětmi (4 a 6,5 let) dáme. Už nevím, jak dlouho nám to trvalo, nicméně po různých motivačních snahách pro děti (které nás možná unavily víc než samotný výšlap), jsme konečně dorazili nahoru k hradu. Hned jsme si vyhlédli první volnou lavičku. Kupodivu naše dětičky ožily a nechtěly sedět. Všimly si kousek dál výběhu s kozami a tak jsem šel radši s nimi, ne moc nadšeně, ale myslím, že smířený s údělem. Došli jsme k plotu, u něho byli už další lidé a kozy tudíž u nich. Stoupli jsme si k volnému kousku plotu a čekali, jestli nějaká koza o nás neprojeví zájem. Když se nic nedělo, všimli jsme si, že vzadu ve výběhu je schovaná nejmenší kozička a v klidu si žere trávu. Doposud nejevila sebemenší zájem o zúčastněné. V tu chvíli mi přišla na mysl pro mé děti už památná věta Hej ty malá, pojď za námi., kterou jsem pronesl tichým zvoláním, aby mě neslyšel hlouček lidí vedle nás, natož ta koza. Nevím, jaký mají kozy sluch (podle mě nemohla slyšet), ani nevím, jak rozumí lidské řeči, ale jedno vím. Jenom jsem to dořekl, kozička zvedla hlavu, podívala se na nás a bez váhání namířila přímo k nám, ostatní ignorujíc. Byli jsme tak překvapeni, že jsme pro ni neměli nachystanou žádnou trávu. Bylo to, aspoň pro mě, takové milé pohlazení od Pána a už mi vůbec nevadilo, že jsem si po výstupu na kopec ještě nesedl a že jsem ten kousek ke kozám s dětmi šel. Chvála Bohu, protože věřím, že nám ji poslal On, že nám ukázal, že když chce jen i docela obyčejně potěšit, poručí i zvířeti. Už to pro mě nebyl obyčejný výlet s drahým vstupným. Byl to krátký zážitek, přesto se mi vryl do paměti víc než úžasný hrad a výhled z něho. Víc než ten romantický závan středověku. Josef Brablík, AC Olomouc Čtenáři píší 19

20 Čtenáři píší Svoje nepříliš povzbudivá setkání s pracovnicemi na Úřadu práce jsem si ráda vylepšovala návštěvami Petrušky. Byla tehdy doma s malou dcerkou a dokázala povzbuzovat nejen mne, ale také Blážu. Bláža byla drobná blondýnka prožívající nekonečný seriál malérů. Měla tři děti s člověkem, který pil, nepracoval, svým špatným příkladem znemožňoval správnou výchovu svých dětí. Sliboval, že se polepší a nikdy sliby nesplnil. Bylo to pořád dokola. Buď neměli peníze, nebo děti ve škole něco provedly, nebo tatínek zase udělal něco nerozumného. Bláža mu donekonečna odpouštěla, a když od ní odešel k jiné ženě, nervově se zhroutila. Kdyby nebylo podpory Blážiných rodičů, dopadlo by to asi ještě hůř, ale i tak byla Bláža generálním dodavatelem modliteb- Bláža ních témat pro jejich společenství. Vím, že sbor se jejich rodině také jednou postaral o peníze na uhlí. Jistě to nebyla jediná praktická pomoc bratří a sester. Poznala jsem ji v době, kdy se začala modlit za svého budoucího manžela. Dost dobře jsem si neuměla představit, že se Bláža vdá. Nebyla ani krásná, ani bohatá, tři děti taky nejsou pro eventuálního ženicha žádné terno. A to jsem nevěděla, co Bláža svěřila Petrušce: že by chtěla, aby muž, kterého si vezme, měl ve vlastní péči svoje děti. Co byste tomu řekly? To už se rovnou mohla modlit, aby přijel princ ze zlatého zámku na skleněné hoře, ne? Místo mudrování jsem se měla raději připojit k modlitbám za Blážu. Sestra, která to udělala, dostala slovo od Pána, že Ž I V O T V K R I S T U Bláža má v modlitbách pokračovat, že to bude nějaký čas trvat. Bůh totiž věděl to, co jsme my ani netušily: v té době v tomto městě uvěřil rozvedený muž se dvěma dětmi ve vlastní péči. Bůh ho přivedl do sboru, kam chodila Petruška s Blážou. Dneska je Bláža vdaná, omládla a zkrásněla, i když starostí jí nejspíš neubylo. Bydlet s pěti dětmi v panelákovém bytě asi není jen tak, ale ve srovnání s tím, co má Bláža za sebou, je to úžasná změna k lepšímu. Sourozenci se snaží přijímat jeden druhého a dělat rodičům radost ale znáte to. Ne vždy se to každému povede. Až se vám bude někdy zdát, že se modlíte za něco, co ani není uskutečnitelné, vzpomeňte si na Blážu. Pokaždé, když ji potkám, si musím připomenout, že náš nebeský Otec je skutečně všemohoucí. Marie Faldynová, AC České Budějovice Svědectví o Boží lásce a jeho cestách Všechnu svou naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když jsem o pomoc volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. (Žalm 40,1 4) Na podzim roku 2006 jsem ve snu uviděla mého otce padat do hluboké propasti. Já jsem byla nahoře a držela se pevně jakéhosi lana. Najednou mě to spustilo níž a já ho zachytila rukou, když Ještě téhož roku se mi stal velmi těžký úraz při malování bytu mého otce. Chtěl po mně nalinkovat okraje u stropu a spadla jsem z výšky na záda, jelikož jsem stála na židli, stojící na stole. Zlomila jsem si nohu v kotníku a křičela jsem bolestí. Taťka přiběhl a držel mi nohu, která jen volně visela. Do deseti Svědectví 20 Drazí sourozenci v Kristu, chtěla bych se s vámi podělit se svědectvím, o všem, co pro mne Bůh udělal během pár posledních let, kdy jsem prodělala několik operací, a také o velmi bolestivém období, kdy mi zemřel můj tatínek. Toužím oslavit našeho úžasného Pána Ježíše Krista, jemu náleží chvála, vděčnost, sláva a veškerý dík. Možná bych mohla začít tím, že jsem se 15 let modlila za svého otce. Prosila jsem Pána, aby mu otevřel srdce, dal se mu poznat, aby mohl odpustit lidem a byl spasen. Jelikož se naši dávno rozvedli, otec mi v životě moc chyběl. Maminka tátovi, věřím, odpustila, ale táta žil od rozvodu v hořkosti a neodpuštění. Sice občas chodil do katolického kostela, někdy i k nám do sboru a měl Boha vždy v úctě, ale nešlo s ním moc komunikovat. Nenaslouchal mi, často mě nepustil ke slovu a já tak toužila si s ním povídat, vylít mu své srdce, říct mu jak ho mám ráda a především, jak ho miluje Bůh. Za posledních pár let jsem mohla vidět určité změny v jeho srdci (v chování a v různých reakcích), ale stále to nebylo ono. Věřila jsem, že ho uvidím chválit Boha a zvedat k němu ruce, jak to viděla jedna sestra ze sboru ve vidění. padal, takže tam nespadl. Po tomto vidění přišlo do mého srdce obrovské břemeno kvůli mému tatínkovi. Vnímala jsem, že už nemá moc času, stále jsem slyšela v srdci hlas pobízející mě k modlitbám za něj, za jeho spasení. V té době jsme měli spoustu práce doma i aktivit ve sboru. Měli jsme chválící skupinu v dětské církvi, z níž jsem byla velmi nadšená, ale také velmi unavená. Chtěla jsem toho dělat tolik pro Pána. minut přijela záchranná služba a ještě téhož dne mě tři hodiny operovali. Skládali mou nohu, podle slov lékařky jako puzzle. Předtím jsem ani nevěděla, že kotník se skládá ze tří kloubů. Všechny byly zlomené, navíc i lýtková kost na několika místech. Všechny vazy zpřetrhané. Dali mi tam 8 šroubů a kovovou dlahu s otvory. Celkem jsem strávila asi rok a půl na nemocenské, jelikož moje tělo nechtělo přijmout tento kovový materiál. Stále se