Zpravodaj SOVDS ČERVEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Transkript

1 Zpravodaj SOVDS ČERVEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. hertl@atlas.cz

2 Zpravodaj SOVDS () Obsah Úvodem... Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum)... 3 Hnízdní podpora poštolek obecných (Falco tinnunculus) v severních a východních Čechách 8 Hnízdní podpora puštíků obecných (Strix aluco)... Celoplošný monitoring dravců a sov Orel mořský (Haliaeetus albicilla)... 3 Orel královský (Aquila heliaca)... 6 Luňák červený (Milvus milvus)... 7 Luňák hnědý (Milvus migrans)... 8 Moták lužní (Circus pygargus)... 9 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)... Raroh velký (Falco cherrug)... Sova pálená (Tyto alba)... 3 Sýček obecný (Athene noctua)... 5 Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Moták pochop (Circus aeruginosus)... 7 Káně lesní (Buteo buteo)... 9 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)... 3 Výr velký (Bubo bubo)... 3 Sýc rousný (Aegolius funereus) Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)... 37

3 Zpravodaj SOVDS () Úvodem Právě jste otevřeli další číslo Zpravodaje SOVDS. Na úvod je zařazen příspěvek shrnující výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a články shrnující výsledky hnízdní podpory poštolky obecné (Falco tinnunculus) a puštíka obecného (Strix aluco). Ve Zpravodaji dále naleznete zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce. Řazeny jsou ve dvou skupinách, první obsahuje druhy monitorované celoplošně a druhá dravce a sovy monitorované na vybraných lokalitách. V roce pokračoval monitoring dravců a sov podle pravidel nastavených v předešlé hnízdní sezóně. Pro období - byli elektronickou formou zvoleni následující koordinátoři: hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring: luňák hnědý Vladimír Gahura sova pálená Karel Poprach luňák červený Libor Schröpfer sýček obecný Libor Opluštil moták lužní Ivan Kunstmüller puštík bělavý Tomáš Lorenc orel mořský Tomáš Bělka orel královský David Horal sokol stěhovavý Václav Beran raroh velký Václav Beran koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách: káně lesní Bedřich Landsfeld sýc rousný Miroslav Dusík moták pochop Iva Němečková kulíšek nejmenší Jan Savický* jestřáb lesní Václav Hlaváč výr velký Ivan Kunstmüller * od.. funkci převzal Ivo Hertl Setkání Skupiny se uskutečnilo... Na základě shromážděných dat za rok byly jednotlivými koordinátory odprezentovány přehledy o zjištěných datech sledovaných druhů dravců a sov. Ivo Hertl Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit příspěvku Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

4 Zpravodaj SOVDS () Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Vojtěch KODET, Jan SAVICKÝ Úvod Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) patří mezi druhy, u nichž byla v posledních letech zaznamenána znatelná změna rozšíření (ŠŤASTNÝ et al. 6). Systematické průzkumy, zejména pravidelná mapování, ukazují postupné šíření tohoto druhu. Zatímco v letech byl zaznamenán souvisle pouze v jižních Čechách a ostrůvkovitě v dalších oblastech (Český les, Slavkovský les, Krušné hory, Labské pískovce, Beskydy), při mapování v letech byl zjištěn souvisle v celé oblasti jihozápadních Čech, a nově také v Krkonoších, na Libavé a početněji v oblasti Žďárských vrchů a širších Beskyd. Při mapování v letech -3 bylo zjištěno téměř souvislé rozšíření ve středních a vyšších polohách Čech zhruba po hranici JindřichohradeckoŽďársko-Jeseníky. Východněji byl nalezen souvisle pouze ve velké části Beskyd. V posledních letech byl kulíšek zaznamenán na mnoha dalších lokalitách, jak uvádí například HORA et al. (), jejich výčet překračuje možnosti autorů i tohoto příspěvku. Cílem podzimního mapování v roce bylo především zjištění podzimního rozšíření kulíška a porovnání s jeho výskytem v hnízdním období. Přitom byla hledána specifika chování tohoto druhu v podzimním období. Vedlejším cílem projektu bylo představení efektivní metodiky výzkumu ptačích společenstev prostřednictvím akustického monitoringu, který popisuje SAVICKÝ (8) a umožnění jeho praktického vyzkoušení na relativně snadném jednodruhovém mapování. Akustický monitoring umožní objektivní vyhodnocení spontánní hlasové aktivity. Metodika Pro usnadnění zapojení široké ornitologické veřejnosti nebyla metodika mapování striktně omezena, bylo umožněno využití všech běžných způsobů sledování sov, zahrnující () odposlech spontánních hlasových projevů kulíšků v jejich přirozeném prostředí; () zjišťování reakce na hlasovou provokaci nahrávkou teritoriálního hlasu nebo jinou formou reprodukce; (3) akustický monitoring bezobslužný záznam hlasů v terénu s jejich následným počítačovým vyhodnocením. Do mapování jsou zahrnuty všechny získané výsledky z období od. září do 3. listopadu. Výsledky Do podzimního mapování svými výsledky přispělo 47 spolupracovníků, dalších se z různých důvodů nakonec nemohlo terénní práce zúčastnit nebo do konce roku nezaslali zprávu (3 výzvy). Sledované území náleží do mapovacích kvadrátů v nadmořských výškách od 5 m do 35 m. K uzávěrce dat (..) byly zaslány informace o 3 liniových kontrolách, z toho v případech byla zjištěna spontánní hlasová aktivita a v dalších 54 případech zaznamenána reakce na hlasovou provokaci. Akustický monitoring byl proveden na 58 stanovištích, přítomnost kulíška byla zjištěna na 73 z nich. Dvakrát byl kulíšek spatřen ve dne, v prvním případě vylétl z dutiny, po nahlédnutí strakapouda do ni (Flousek), a v druhém byl obtěžován skupinkou sýkor (Šimurda). V dalších dvou případech byl výskyt kulíška prokázán nálezem spižírny s čerstvou zásobou (Dusík). Kulíšek je vázán zejména na souvislejší lesy s alespoň částečnou přítomností plošně i výškově (věkově) členitých jehličnatých porostů. Okrajové nezapojené lokality a téměř výhradně listnaté porosty neosidluje: Velký Kosíř (Stříteský), Bučín (Hertl), Podyjí a Pálava (Škorpíková a spol.). Při mapování byl kulíšek zaznamenán v nadmořských výškách 9 m až 35 m. 3

5 Zpravodaj SOVDS () Obr. Podzimní mapování kulíška nejmenšího (kontrola: pozitivní, negativní) Při terénní práci byla zaznamenána přítomnost ostatních druhů sov, především sýce rousného (Aegolius funereus), který byl zjištěn například na Velkém Kosíři (Stříteský), Bučíně (Hertl) nebo ve Chřibech (Pavelčík). Podrobným vyhodnocením výsledků akustického monitoringu byly získány dvě informace charakterizující podzimní hlasovou aktivitu kulíšků. Zajímavý je především poměr mezi večerním a ranním pískáním, kdy ve % byl zjištěn na jednom stanovišti současně večer a ráno, v % pouze večer a ve zbylých 78 % pouze ráno. Ranní hlasová aktivita je soustředěna zejména do období 6 až 3 minut před kalendářním východem slunce. Obr. Časové období spontánní hlasové aktivity Podzimní hlasový repertoár zahrnuje především skupinu postupně se zvyšujících flétnových tónů, přičemž ty poslední zní jakoby falešně (postupka, podzimní hlas). 75 % případů zaznamenaných spontánních hlasových projevů bylo pouze tohoto typu, obvykle se kulíšek ozval jednou až pěti postupkami. Monotónní jednoduché nebo zdvojované pískání bylo zaznamenáno často současně s cvrčivým hlasem, tedy v přítomnosti samice, na místech s opakovaným výskytem. Pestřejší hlasové projevy byly zaznamenány v reakci na hlasovou provokaci. Zde převládal monotónní zdvojovaný hlas nebo pískání doprovázené tremolem (skupinou tišších krátkých tónů). 4

6 Zpravodaj SOVDS () Kulíšek obvykle přiletuje do vzdálenosti několika desítek metrů (občas se přiblíží jen na několik metrů) a intenzivně se při tom ozývá. Vyprovokovat jej lze večer i ráno v mnohem širším časovém rozmezí, i za světla nebo dokonce uprostřed dne (Frencl). Na místech se společným výskytem puštíka obecného (Strix aluco) se kulíšek obvykle vyhýbá prozrazení a spontánně se ozývá mimo období aktivity puštíků. Vynucení reakce kulíška provokací zde přináší zvýšené riziko predace; po příletu nebo zahoukání puštíka kulíšek okamžitě utichá nebo odlétá (Mikešová, Muláček). Poněkud překvapivé jsou výsledky vyhodnocení opakovaných kontrol nebo sledování během několika následujících dní, kdy byl v mnoha případech kulíšek zaznamenán pouze jednou (Buchta, Kodet), mnohdy navíc jiné dny nereagoval ani na hlasovou provokaci (Rymešová, Hertl). Diskuze Proložení výsledků podzimního mapování v roce s rozšířením kulíška nejmenšího dle atlasu hnízdního rozšíření v letech -3 v kvadrátové mapě je uvedeno na následujícím obrázku. Podklad tvoří mapa zalesnění ČR (převažující listnaté lesy světle zeleně, jehličnaté tmavě zeleně). Obr. 3 Překryv výsledků mapování -3 v hnízdním období s podzimním mapováním hnízdní rozšíření -3, hnízdní rozšíření -3 + podzimní výskyt, pouze podzimní výskyt Při srovnání s hnízdním výskytem v letech -3 byl kulíšek na podzim zaznamenán na většině území kraje Vysočina, výjimku tvoří oblast východního Třebíčska, kde je poměrně málo dostatečně rozlehlých lesních porostů. Na jižní Moravě byl zjištěn výskyt v celé oblasti Drahanské vrchoviny a v severním okolí Brna. Na zbývajícím území jsou výsledky převážně ve shodě. Srovnáme-li použité metodiky, jako efektivní se zdá použití provokace a akustický monitoring. Obě jsou v případě mapování kulíška nejmenšího časově relativně nenáročné. Průzkum s využitím hlasové provokace přináší okamžitý výsledek, nicméně ne vždy po příletu začne kulíšek reagovat (Muláček). KLOUBEC (997) navíc z ochranářských důvodu nedoporučuje použití opakované provokace, zejména v jarním období. Výhody akustického monitoringu vyniknou teprve při větším počtu záznamníků a/nebo při několikadenním nahrávání. 5

7 Zpravodaj SOVDS () Závěr Během podzimu bylo na mnoha místech České republiky provedeno mapování rozšíření kulíška nejmenšího. Jeho cílem bylo především stanovení současného podzimního rozšíření tohoto druhu. Motivací byly opakované nálezy kulíška na nových stanovištích. Práce byly soustředěny především do východní části Českomoravské vrchoviny a moravských pohoří a vrchů. Nalezeno bylo souvislé osídlení Českomoravské a Drahanské vrchoviny, rozšíření areálu bylo zjištěno v oblasti Beskyd (Vizovické vrchy), výskyt byl také potvrzen v oblasti Chřibů. Systematický průzkum se bohužel nepodařilo zajistit v oblasti Bílých Karpat a Oderských vrchů. Prostřednictvím akustického monitoringu byly zjištěny specifika podzimních hlasových projevů, jehož výsledkem bylo zjištění citelné převahy ranního pískání nad večerním a upřesnění maxima spontánní ranní hlasové aktivity na období 6 až 3 minut před kalendářním východem slunce. Převažujícím hlasovým projevem je postupka, kterou se kulíšek ozývá často jen jednou během noci. Z tohoto důvodu se použití této metody ukazuje jako vysoce efektivní. Vyhodnocením opakovaných a vícedenních kontrol byla zjištěna velká nepravidelnost hlasových projevů na jednom stanovišti. KLOUBEC (997) uvádí, že podzim je hlavním obdobím teritoriální aktivity kulíška, nicméně uvedená zjištění svědčí o častých potulkách a teprve chystaný jarní průzkum ukáže, do jaké míry podzimní výskyt souvisí s obsazením teritorií v jarním období. Pozornost bude věnována zejména územím s prokázaným podzimním výskytem. Tyto výsledky bude potom možné srovnat s hnízdním rozšířením v dřívějších letech a případně potvrdit rostoucí trend z posledních několika desítek let. Poděkování Všem spolupracovníkům děkujeme za zaslaná pozorování. V abecedním pořadí děkujeme za zaslané výsledky následujícím spolupracovníkům: Vít Beránek (554), Jan Buchta (6766, 6767), Jakub Čejka (556), Libor Dostál (555, 556, 557), Miroslav Dusík (556, 557, 558, 557, 536, 6869), Jitka Dvorská (6573), Libor Dvořák (6566, 6666), František Faktor (6363, 6463), Roman Figura (667), Jiří Flousek (5359), Milan Frencl (645, 6478, 665, 665, 675, 749, 75, 75), Mirek Glacner (5969), Ivo Hertl (666, 6663, 6665, 6763, 6764, 6765, 6864), Alena Hýlová (5348, 5447), Pavel Jirák & Vojtěch Kodet (657, 658, 66, 66, 6357, 6358, 636, 6455, 6456, 6457, 6458, 6459, 646, 646, 6555, 6556, 6557, 6558, 6559, 656, 656, 6655, 6656, 6657, 6658, 6659, 666, 6755, 6756, 6757, 6758, 6759, 676, 686, 686, 686, 696, 696), Zuzana Jůzlová (646), Daniel Křenek (6377, 6477, 6478), Jiří Labuda (6377), Bedřich Landsfeld (687, 6873, 6874), Petra Menclová (557, 556, 557, 557), Denisa Mikešová (5355, 5356, 5357), Vojtěch Mrlík (676), Roman Muláček (6349, 635, 6449, 645, 6548, 6549, 655), Marian Murárik (5455), Tomáš Najer (6668), Jiří Novák (5359), Petr Pavelčík & Zbyšek Karafiát (6869, 687, 6969), Ivo Pavlík (76), Petr Pavlík (6549), Luděk Petrilák (5358, 5359, 5458, 5459, 5763), Jaroslav Pokora (557), Jan Popelka (5348, 5447), Martin Pudil (556), Dana Rymešová (646, 656, 6663), Pavlína Skrottová (657), Tomáš Skříček (686, 6863), Radek Strnad (6873), Jan Stříteský (6368, 637, 6466, 6468, 6567, 6667), Pavel Světlík (6949), Jakub Šimurda (559, 5359, 536, 5459), Vlasta Škorpíková & kol. (76, 765), Rober Špilák (6477), Václav Vacek (556), Aleš Vondrka (6949, 748), Martin Vymazal (657, 667). Data z mapování výskytu kulíška nejmenšího na Vysočině byla pořízena a zpracována v rámci projektu Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině Doupní ptáci v lesích na Vysočině, který byl finančně podpořen státním podnikem Lesy České republiky. Průzkum na východní Moravě byl podpořen z finančních prostředků Národního programu ČSOP Ochrana biodiverzity v roce pod číslem 75. Poděkování patří také Újezdnímu úřadu vojenského újezdu Březina za umožnění průzkumu ve vojenském prostoru. 6

8 Zpravodaj SOVDS () Literatura ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K. 6: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha. HORA J., BRINKE T., VOJTĚCHOVSKÁ E., HANZAL V., KUČERA Z. : Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 5-7. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. SAVICKÝ J. 8: Akustický monitoring ptáků. Dostupné z zveřejněno 8. KLOUBEC B. 7: Dlouhodobý monitoring sov v ptačích oblastech: vliv variability cirkadiánní, sezónní a meziroční hlasové aktivity sov. BUTEO 5 (7):

9 Zpravodaj SOVDS () Hnízdní podpora poštolek obecných (Falco tinnunculus) v severních a východních Čechách Miroslav DUSÍK dusik.m@seznam.cz Úvod Soustavný monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) se týká populací usazovaných do hnízdních budek v otevřené zemědělské krajině a v horském prostředí s cílem zvýšení jejich početnosti. Nezahrnuje tedy synantropní populace nebo ostatní jednotlivé páry hnízdící přirozeně v hnízdech větších ptáků atp. V roce probíhal na 4 plochách Libereckého a Královéhradeckého kraje o celkové rozloze odpovídajícího prostředí 738 km. Metodika Sledování vývoje populací poštolky obecné je v horských a podhorských oblastech prováděno od roku 99 po plošné instalaci systémů hnízdních budek v roce 99. Do otevřeného terénu od podhůří až po imisní holiny na hřebenech hor jich bylo instalováno 55 ks. V zemědělské krajině Královéhradecka byl od roku 994 trvale sledován vzorek ks (z ks instalovaných po roce 976). V průběhu let byla umělá hnízdiště přemísťována podle aktuálního osídlování hnízdícími páry a změn v prostředí tak, aby byl vždy vytvořen předpoklad pro usazení a zachována početnost dobře využitelných hnízdišť. To zajišťuje relativně stabilní hnízdní nabídku, lepší kopírování potravních zdrojů v prostředí a stabilizaci usazované hnízdní populace. Kontrola obsazení je prováděna u všech budek x v roce. Průběh a úspěšnost hnízdění je v každé oblasti podchycena jen u vzorku párů. Výsledky Hnízdění poštolek obecných bylo stejně jako u ostatních myšilovných dravců a sov od počátku roku ovlivňováno rychlými změnami v populačních hustotách hraboše polního vlivem klimatických podmínek. V roce bylo z celkového počtu 535 kontrolovaných budek obsazeno 73 hnízdícími páry, ze kterých 63 (!) úspěšně odchovalo mladé (tj. 94 % úspěšnost hnízdění). Jako denní dravec se širokým akčním dosahem od hnízdiště i vysokou pohyblivostí, poštolka daleko snadněji vyhledává kořist než například naše druhy sov. Proto v průběhu hnízdění nedochází v případě nedostatku kořisti k tak vysokým ztrátám, zvláště v období inkubace vajec. Rozdílnost poklesu hustot hlavní kořisti (hraboše polního) v ucelených částech sledovaných regionů se vlivem deštivého a chladného pořasí v V. a VI. měsíci více promítla do počtu odchovávaných mláďat, který se pohyboval od,8 ks do 5,3 ks na úspěšné hnízdění. Po výrazném oteplení a zpřístupnění potravních zdrojů sklizní lučních porostů došlo v podhorských oblastech k pozdnímu zahnízdění u 4 párů (4,55 % zdejší populace). Z něho byla mláďata vyváděna v druhé polovině srpna. 8

10 Zpravodaj SOVDS () Omezená potravní nabídka pro nejdříve vylíhlá mláďata přinutila dospělé ptáky intenzivně vyhledávat kořist také mimo obvyklá loviště. Poštolky se zaměřily více na lov myšic a norníků na hraně lesa nebo vybíhajících ze stromořadí a pásů zeleně. Jednotlivě lovily také přímo na mýtinách i uprostřed rozsáhlejších lesních porostů na úpatích hor, imisních holinách nebo vysokohorských loukách v blízkosti zbytkových lesních porostů. V Orlických horách vedl nedostatek potravy na přelomu jarního a letního období dokonce k nadpolovičním ztrátám mláďat na hnízdech u 4 % párů, v zemědělské krajině s vysokým procentem zornění na Královéhradecku dokonce u 63 % párů. Ve zbývajících regionech byla podle pozůstatků na hnízdech úspěšnost odchovu mláďat daleko příznivejší. Při posuzování rozložení hnízdících párů ve výškových pásmech je nápadný posun jizerskohorských a krkonošských poštolek do nižších poloh (do 5 m n. m.). V těchto oblastech jde již o dlouhodobý trend související zřejmě s obnovou a odrůstáním lesních porostů na imisních holinách. Například průměrná nadmořská výška obsazených hnízd v Krkonoších klesla v letech 4 - o 7 m na 538 m, zatímco nabídka polobudek se ve vyšších nadmořských výškách podstatněji neměnila. Podíl hnízdících párů ve výškovém pásmu nad 8 m n. m. poklesl ve stejném období ze 7 % na 4 %. Nakolik bude tento trend trvalý ukáží následující sezony. Naopak vysoko položené pastviny v Orlických horách umožňují většině párů zahnízdit ve výškových pásmech 6 8 m n. m. a průměrná nadmořská výška zdejších hnízd dosahuje 7 m. Ke zvýšeným koncentracím hnízdících párů dochází trvale v lokalitách s instalovanými polobudkami na el. sloupech, které jsou poštolkami preferovány před stromovými hnízdišti. Z celkového počtu polobudek je na sloupech umístěno 9 %, na stromech 7 %. V roce bylo poštolkami obsazeno na sloupech 66 % a na stromech 9 % instalovaných polobudek. V regionu Krkonoš dokonce zahnízdilo v budkách na sloupech 9 % z celkového počtu párů. Velmi rozdílné hustoty hnízdní populace, které se v ucelených částech geografických celků pohybovaly od, do,5 páru / km byly dokladem velmi nerovnoměrně rozložené potravní nabídky od jarních měsíců. V odpovídajícím prostředí 78 km převážně lučních porostů a pastvin přiléhajících k lesním celkům jednotlivých pohoří dosáhla v tomto roce průměrná hnízdní hustota,3 páru / km při 34 % osídlení budek. Na sledované ploše intenzivně zemědělsky využívané krajiny Královéhradecka dosáhly hnízdící poštolky hustoty,4 páru / km při 4 % osídlení budek. Přímým pozorováním byly podchyceny další nehnízdící jedinci nebo i celé páry, které se na hnízdištích a v jejich okolí trvale zdržovaly, ale nezahnízdily. Početnost ptáků mimo reprodukci nebyla prověřována. Výsledky hnízdní podpory poštolky obecné v roce uvádí tabulka. Lokalita (oblast) zem. [km] n.m.v. Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Královéhradecko budky hnízd. páry úsp. hnízd. mláďat /úsp. hn. hn. párů / km ks ks/km ,5,6, ,38 3,85 3,66,6 5, 78, 4-5, 8 8 3,3 4, 9

11 Zpravodaj SOVDS () Hnízdní podpora puštíků obecných (Strix aluco) Miroslav DUSÍK, Libor DVOŘÁK Úvod Stav a vývoj hnízdní populace puštíka obecného (Strix aluco) je sledován prostřednictvím usazování do hnízdních budek. Díky vysoké věrnosti mladých ptáků k rodišti (filopatrii) a stálosti dospělců (fidelitě) je u tohoto druhu umožněno zvýšení početnosti jedinců v prostoru. Kontrolováno je 7 ploch o celkové rozloze km v regionu Středočeského, Libereckého, Královéhradeckého, Zlínského a Jihomoravského kraje. Metodika Vzhledem k výrazné preferenci umělých hnízdišť a jejich dostatečné nabídce v prostoru lze předpokládat nízký podíl volně hnízdících párů, které proto nejsou vyhledávány. Na většině hodnocených územních celků je monitoring prováděn soustavně a dlouhodobě od počátku devadesátých let (na Královéhradecku již od roku 978). Vývoj populací puštíka obecného je v horských a podhorských oblastech evidován od roku 99. V roce lze tedy považovat populace za relativně ustálené, jejichž aktuální hnízdní výskyt neodráží skutečnou početnost druhu, ale především přítomnost potravních zdrojů umožňujících zahájení reprodukce. Do vhodného hnízdního prostředí bylo instalováno celkem 483 prostorných budek ve všech výškových pásmech po hranici m n. m. Vzhledem k minimálnímu a jen krátkodobému zahnízdění byla postupně hnízdiště z vyšších nadmořských výšek přesunuta do lokalit pod 7 m n. m. Pro využití nosné kapacity prostředí a zajištění maximálního počtu obsazených hnízdních teritorií jsou budky podle potřeby, určované změnami v lesních porostech, přemísťovány na výhodnější stanoviště. Kontrola obsazení hnízdišť je prováděna -3 x v roce. Průběh hnízdění je v každé oblasti zpravidla podchycen jen u části párů. U nekontrolovaných hnízd je úspěšnost posuzována na základě nálezu zbytků na hnízdech po vyvedení mláďat.

12 Zpravodaj SOVDS () Výsledky Hnízdní sezona byla u tohoto druhu i přes velkou rozdílnost ve vývoji místních populací drobných zemních savců velmi úspěšná. V budkách zahnízdilo 53 párů puštíků a z toho 3 úspěšně odchovalo mladé (úspěšnost hnízdění 86,7 %). Na 3,73 % ztrátách se z,96 % podílely kuny, ostatní ztráty vzniklé opuštěním snůšek ať už z důvodu nedostatku kořisti nebo po vyrušování člověkem činily,77 %. Rozdíly v počtech vyváděných mláďat mezi ucelenými celky v jednotlivých geografických oblastech se pohybovaly od,5 do 4, mláděte na hnízdo v závislosti na věkové struktuře a druhové skladbě lesa. Nejproduktivnějším prostředím jsou tradičně porosty s vysokým podílem dubu, kde bývají nejsilnější populace myšice lesní (Apodemus flavicolis) a norníka rudého (Clethrionomys glareolus), schopné nahradit v případě úbytku hraboše polního (Microtus arvalis) na přilehlých loukách. Naopak čisté smrkové lesy nebo rozlehlé zapojené bučiny tuto možnost puštíkům nedávají. V hodnocené sezoně se zahnízdění v troficky méně výhodném prostředí promítlo do vysokého 9 % podílu párů odchovávajících po - mláďatech. Hnízda se 3-4 úspěšně vyvedenými mláďaty tvořila 59 % a s 5 6 mláďaty % z celkového počtu úspěšných hnízdění. Rozdílnost v počtu hnízdících párů a hnízdní úspěšnosti je dobře patrná z porovnání výsledků v roce a 9 (viz tabulky dále). Velmi nízké populační hustoty drobných zemních savců (pod 5 ks/ha) v sezoně 9 vyloučily u této sovy ve většině teritorií již samotný nástup do reprodukce. Z ojedinělých snůšek bylo vyváděno v průměru jen,48 mláďěte. V sezoně jarní hustoty kořisti umožnily zahnízdění v řadě lokalit a zvýšení průměru odchovu na 3, mláděte z úspěšného hnízda. Ztráty způsobené nedostatkem potravy se projevily úhynem později narozených jedinců nebo kanibalismem jen u části pozdních snůšek, kdy vlivem dlouhotrvajícího chladného a deštivého počasí silně poklesly stavy hrabošů polních a navíc bylo přerušeno rozmnožování myšic. U postižených hnízd se pohybovaly v rozmezí 5-5 %.

13 Zpravodaj SOVDS () Hnízdní hustoty puštíků obecných, které byly v jednotlivých oblastech značně rozdílné, dosáhly v průměru 3,69 páru / km. V ustáleném prostředí pícninářských oblastí s vysokým podílem luk a pastvin se počet hnízdících párů v příznivých letech téměř nemění. Závažnou se ale stává situace v zemědělské krajině s výraznou redukcí ploch víceletých pícnin a narůstajícím podílem obilovin i dalších jednoletých plodin. Na Královéhradecku došlo v porovnání s počátkem devadesátých let k úbytku hnízdících párů o 6 %. Příčinou je dnes již trvalé snížení početnosti hraboše polního v krajině. Výsledky hnízdní podpory puštíka obecného v roce 9 Lokalita (oblast) pl. obsaz. v n.m.v. budky Klokočka u Bakova [km ] 3 6 ks ks/km,5 PP Ještěd, Sychrov CHKO Jizerské hory Krkonoše 37 Královéhradecko hnízd. úsp. vyvedeno páry hnízd. /úsp. hn. hn. párů na km 3,33, ,45,3 6 4,5, ,36 5 3, ,5 5, CHKO Orlické hory ,4 8 8, Chřiby , 8 8,38 5,????,5? CHKO Mor. kras Výsledky hnízdní podpory puštíka obecného v roce Lokalita (oblast) pl. obsaz. v n.m.v. budky Klokočka u Bakova km ks ks/km,5 PP Ještěd, Sychrov CHKO Jizerské hory Krkonoše 37 Královéhradecko hnízd. úsp. vyvedeno páry hnízd. /úsp. hn. hn. párů na km 3 3,33,,37?? 6,,3 33 3,94 6, , ,3, 4 5-3, ,7 5, CHKO Orlické hory ,55 3 3,5 8,67 Chřiby , ,5 45,6??????? CHKO Mor. kras

14 Zpravodaj SOVDS () Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Pavel BENDA, Dušan BOUCNÝ, Karel BROULÍK, Petra CEHLÁRIKOVÁ, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Josef CHYTIL, Jaroslav HRUŠKA, Filip JETMAR, Ivan KUNSTMULLER, Pavel KURKA, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE, Petr MALČÁK, Zdeněk MÁRA, Jakub MRÁZ, Vojtěch MRLÍK, Petr PAVELČÍK, František POJER, Pavel ŘEPA, Libor SCHROPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Lubor URBÁNEK, Josef VESELÝ Rozsah působnosti a metodika Monitoring hnízdního rozšíření a početnosti orla mořského (Haliaeetus albicilla) probíhal v roce na území celé České republiky. Podílelo se na něm 7 ornitologů, ale i několik dalších výše nejmenovaných zpravodajů, kteří podali informace o výskytu orlů na nových lokalitách. Ty byly následně využity k hledání nových hnízdišť. K doplnění obrázku o rozšíření sloužily i informace z několika faunistických databází. foto: Zdeněk Tunka Výsledky V roce bylo zjištěno 87 hnízdních teritorií, z toho v 66 případech bylo nalezeno hnízdo. U 57 hnízdění je znám jejich výsledek. Počet vajec ve snůšce není z ochranářských důvodů sledován! Počet mláďat ve hnízdě: 3x, x, x, x 3 mláďata. Ve většině případů se jedná o počet mláďat zjištěných při kroužkování odrostlých mláďat nebo o odečet mláďat ve vyšším věku, kdy už stojí na hnízdě a lze je sledovat ze země nebo těsně před vyvedením. V případě neúspěšného hnízdění byla původně sledována inkubace vajec nebo krmení mláďat, později však zůstalo hnízdo prázdné. V roce bylo v ČR vyvedeno minimálně 58 mláďat (, mláděte na všechna započatá hnízdění, resp.,7 mláděte na všechna úspěšně ukončená hnízdění). Vzrůstající trend populace orlů mořských v ČR dokumentuje následující graf. pr av d ěp od ob né hn íz d ěn í pr ok á z an é h níz dě ní

15 Zpravodaj SOVDS () Hnízdní rozšíření orla mořského v letech 4- popisuje následující mapka. Mladý orel mořský v prvém roce života (. kalendářním), Maďarsko, leden 4

16 Zpravodaj SOVDS () Samice orla mořského na hnízdě, severní Morava, duben Samice orla mořského krmící mláďata, severní Morava, duben 5

17 Zpravodaj SOVDS () Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ spolupráce: Václav BERAN, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, Pavel FOREJTEK, Vladimír GAHURA, Vladan RIEDL, Vlastimil SAJFRT, rakouští kolegové Rozsah působnosti Monitoring orla královského (Aquila heliaca) v roce probíhal na území jižní Moravy. Všechny hnízdící páry byly na okrese Břeclav - 3, Znojmo - a Brno-venkov -. Metodika Byly sledovány všechny známé hnízdící páry a shromažďovány veškeré faunistické údaje o výskytu orlů královských, především z okresů BV, ZN, HO, UH a výjimečná pozorování mimo tradiční oblast výskytu (okresy OC a BR) - celkově 4 ex. (9 ad., 3 juv./imm. a u dvou jedinců věk nebyl určen). Výsledky V roce bylo sledováno hnízdění 5 párů. Ve dvou případech (okres BV) bylo úspěšně vyvedeno po jednom mláděti, z toho v jednom případě se patrně jednalo o náhradní hnízdění. V jednom případě (ZN) došlo při vichřici k pádu stromu s hnízdem a úhynu pull. ve věku necelých tří týdnů. V jednom případě (BV) byla snůška opuštěna z důvodu opakovaného vyrušování rybáři z českého i rakouského území. Příčina neúspěchu u posledního hnízda (BO) není zcela jistá, zřejmě šlo o vliv nepříznivého počasí. Nárůst početnosti na 5 párů a první zahnízdění hned ve dvou okresech (ZN a BO) je dokladem dalšího šíření druhu, ve shodě s trendem v okolních státech (HU, SK, A). Přetrvává však nízká hnízdní úspěšnost resp. vysoké ztráty. foto Vladimír Gahura 6

18 Zpravodaj SOVDS () Luňák červený (Milvus milvus) Libor SCHRÖPFER (s přispěním a s daty od: David HORAL a spol., Václav BERAN, Karel POPRACH a spol., Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Jan ŠEVČÍK, Gašpar ČAMLÍK) schropfer@oaplzen.cz Rozsah působnosti Monitoring luňáka červeného (Milvus milvus) probíhal v roce na jižní Moravě, Třeboňsku, Neratovicku, Domažlicku a v okolí Ústí nad Labem. Výsledky V roce bylo sledováno celkem 7 ploch, na kterých bylo prokázáno celkem 6 hnízdících párů (oproti 7 v roce 9) a dalších min. 8 bylo předpokládáno. Bylo vyvedeno min. 7 mláďat, přesto je předpoklad, že počet vyvedených mláďat vysoce přesáhl počet. Výsledky ze Soutoku jsou ovlivněny častými zátopami a pravděpodobně nebyly zjištěny všechny hnízdící páry. Minimální vzdálenost od dalšího obsazeného hnízda luňáka byla na jižní Moravě 37 m (jako 9), dále 45 m od neúspěšného hnízda orla mořského a 55 m od úspěšného hnízda raroha velkého. Ve dvou foto: P. Růžek hnízdech luňáků hnízdili vrabci polní. Na jednom hnízdě na jižní Moravě nalezena tato kořist: srnče, mladí zajíci, kůže z divočáka, ondatra, noha slepice, žebro prasete. V jednom malém polním lesíku na Domažlicku hnízdí luňáci nepřetržitě od roku. Na nocovišti na Břeclavsku prozatímní maximum 5.. celkem 4 ex. Většina luňáků tuto zimu nocovala na slovenské straně. oblast hnízdění celkem úspěšnost řešitel prokázaná 8 předpoklad 5 3 Mimo Soutok min. 3 min. 5 Bzenec Neratovice 3 4 x, x ml. KP a kol. Domažlice 3 x 3 ml. LS a kol. Ústí n. Labem Třeboňsko 5 6 x ml. celkem 6 min. 8 min. 34 min. 7 ml Soutok 7 DH a kol. x 3 ml. DH, HM a j. GČ VB JM, JŠ

19 Zpravodaj SOVDS () Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA, Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Bedřich LANDSFELD, Jakub MRÁZ, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ Rozsah působnosti Zprávy o hnízdění luňáka hnědého (Milvus migrans) přišly celkem z devíti okresů a to z jižní a střední Moravy, Třeboňska, Domažlicka, východních Čech (Pardubicko a Královohradecko) a v hnízdní době byli luňáci hnědí pozorováni i v severních Čechách. Výsledky V roce bylo prokázáno hnízdění celkem 4 párů a dalších 7 párů bylo předpokládáno tj. celkem 3 zjištěných párů. Tento počet je prakticky stejný jako v roce 9 jsou ale rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. Úspěšnost hnízdění byla velmi malá. Z devíti hnízd u nichž bylo možné zjistit výsledek hnízdění byla úspěšně vyvedena pouze čtyři hnízda (x juv., x juv. a x 3 juv.). okres hnízdění celkem úspěšnost juv. pozorovatel prokázaná předpoklad Břeclav Hodonín D. Horal, V. Škorpíková G. Čamlík Přerov V. Gahura Kroměříž +3 juv. B. Landsfeld Jindřichův Hradec 3 + juv. J. Ševčík, J. Mráz Pardubice T. Bělka Ústí nad Orlicí T. Bělka Domažlice Ústí nad Labem celkem juv. L. Schröpfer V. Beran 8 juv.

20 Zpravodaj SOVDS () Moták lužní (Circus pygargus) Ivan KUNSTMÜLLER, Vladimír GAHURA, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Dušan RAK Rozsah působnosti Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce probíhal v 8 oblastech. Souvisle byla sledována především oblast Českomoravské vrchoviny, Znojemsko a horní pomoraví. Výsledky V roce bylo zjištěno celkem 8 hnízdících párů a nalezeno 95 hnízd. Na Vysočině bylo na 9 hnízdech 3 vylíhlých mláďat (průměrně 3,9 mláděte na hnízdo). hnízd bylo úspěšných, vyvedeno bylo 7 mláďat (průměr 3,4 mláděte na úspěšné hnízdo). Ochrana byla poskytnuta 9 hnízdům (4x oplocení, 5x obsečení), z toho 5 bylo úspěšných, se 4 vyvedenými mláďaty. Hnízdní biotopy VYS OL ZN UH SM NB % Mokřady 8 8,9 Ruderál Ječmen Pšenice 3 Žito, Řepka, Jílek, Vojtěška 5 5, Celkem ,4, , 95

21 Zpravodaj SOVDS () Úspěšnost hnízdění Nalezená hnízda Počet úspěšných hnízd celkem Počet vyvedených mláďat na úsp. h. na hnízdo VYS 43 49% OL 3 4 6% ZN % UH 3 33% SM 4 5% NB % 7 x 3,4 x,7 53 x 3,5 x, 6 x 3,7 x,4 4 x 4, x,3 x, x,5 6 x, x,5 Úspěšnost hnízdění v závislosti na hnízdním biotopu (%) VYS mokřady 33 (n=8) ruderál 5 (n=) OL ZN obilná pole 8 (n=5) 6 (n=3) (n=4) 5 (n=4) UH 33 (n=3) SM 5 (n=4) NB (n=) 67 (n=3) řepka (n=) jílek (n=) vojtěška (n=5)

22 Zpravodaj SOVDS () Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Václav Beran a kolektiv (5 spolupracovníků) lutra@ .cz Rozsah působnosti Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce probíhal v rámci České republiky celoplošně, systematicky byly sledovány historická a současná hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy, Berounky, Želetavky a dolní část toku Vltavy a vybrané lidské stavby, především v Ústeckém kraji. Metodika Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů. Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu. Výsledky V roce bylo nalezeno 53 obsazených teritorií, přítomnost hnízdícího páru byla zjištěna na 49 z nich. 8 hnízdění bylo úspěšných, vyvedeno bylo minimálně 7 mláďat. foto Václav Šena

23 Zpravodaj SOVDS () Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Martin VALÁŠEK Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce probíhal v celém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodně pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování jsou prohledávány i nové oblasti. Výsledky V roce bylo nalezeno obsazených teritorií. Evidováno bylo 7 hnízdících párů, 6 hnízdění bylo úspěšných. Vyvedeno bylo minimálně 7 mláďat. Jedná se o minimální počty. Dále jsme v roce předpokládali hnízdění dalších 7 párů, jejichž hnízda se však nepodařilo dohledat. foto Libor Opluštil

24 Zpravodaj SOVDS () Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH a spolupracovníci Petr BERKA, Václav BOŠEK, Jan BUCHTA, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, Stanislav LEPIČ, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Michal PODHRÁZSKÝ, Aleš POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ, Vladimír ŠŤOVÍČEK, Ivan VALENTA, Tomáš ZAORAL karel.poprach@tytoos.eu Rozsah působnosti Činnost pracovního týmu pro monitoring sovy pálené (Tyto alba), Skupina pro ochranu sovy pálené v ČR, provedla každoroční kontrolu a údržbu instalovaných budek pro sovu pálenou v 6 ze 77 spravovaných okresů ČR. Jde o 34 instalovaných budek a 4 přirozených hnízdišť (viz mapa na následující straně). Výsledky V roce bylo zjištěno 9 hnízdících párů, z toho pouze jeden na přirozeném hnízdišti. Ve 8 případech (3,4 %) bylo zaznamenáno druhé hnízdění. Nejvýše položené hnízdiště bylo nalezeno v okrese Karlovy Vary (646 m n. m.), další v okr. Louny (436 m n. m.) a Klatovy (4 m n. m.). V roce přetrvávala populační fáze pesima hraboše polního na většině území ČR, což zapříčinilo nízký počet hnízdících párů sovy pálené. Na podzim se potravní situace mírně zlepšila, na Prostějovsku byla na jedné farmě zjištěna 3 po sobě následující hnízdění pravděpodobně téhož páru a na jiné farmě na Vyškovsku byly zaznamenány hnízdící páry, oba vyvedly mláďata z prvního i druhého hnízdění. Hnízdící samec sovy pálené z nové hnízdní lokality v okrese České Budějovice měl na nohou sokolnická poutka, jeho původ nebyl zjištěn. Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Beroun -, Blansko -, Bruntál -, Břeclav - 8, České Budějovice -, Hodonín - 6, Hradec Králové -, Chomutov -, Chrudim - 3, Jičín -, Jindřichův Hradec -, Karlovy Vary -, Kladno -, Klatovy -, Kolín - 3, Litoměřice - 4, Louny - 6, Mělník -, Mladá Boleslav -, Nový Jičín -, Nymburk - 3, Olomouc - 4, Opava -, Pardubice - 6, Plzeň-jih -, Praha-východ -, Prostějov - 5, Přerov -, Šumperk -, Uherské Hradiště -, Vyškov - 5, Znojmo -. 3

25 Zpravodaj SOVDS () Přehled evidovaných umělých a přirozených hnízdišť sovy pálené v ČR. (instalované budky - 34, přirozená hnízdiště 4) Hnízdění sovy pálené v ČR v roce (n = 9). 4

26 Zpravodaj SOVDS () Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL, Jan BARTONÍČEK, Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Jan KARAFIÁT, Zbyšek KARAFIÁT, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, Petr OREL, Karel POPRACH, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Miloš ŠŤASTNÝ Rozsah působnosti V roce se do sledování sýčka obecného (Athene noctua) zapojilo 9 spolupracovníků, tomuto druhu byla věnována zvýšená pozornost. Přítomnost byla sledována především zjišťováním reakce na provokaci nahrávkou teritoriálních hlasů nebo pomocí akustického monitoringu. Výsledky V roce byl průzkum populace sýčka obecného prováděn v 7 mapovacích čtvercích. Při orientačním přepočtu na rozlohu jde o území přibližně 95 km. Zde bylo zjištěno celkem 6 obsazených lokalit (viz níže, vlevo). Hnízdění bylo prokázáno na 3 stanovištích (viz níže, vpravo), z toho bylo 6 v budkách; bylo neúspěšné. Vyvedeno bylo minimálně 5 mláďat. Na sledovaném území je instalováno přibližně 5 budek (viz níže). Spoluprací s kolegy v zahraničí byla vytipována ověřená bezpečná budka, jejíž popis je na další straně. 5

27 Zpravodaj SOVDS () 6

28 Zpravodaj SOVDS () Moták pochop (Circus aeruginosus) Iva NĚMEČKOVÁ, Lubomír DOUPAL, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Vojtěch MRLÍK, Karel PAVELKA Rozsah působnosti, metodika Monitoring motáka pochopa (Circus aeruginosus) probíhal v roce v těchto krajích: Moravskoslezský (NJ, OP), Vysočina (TR), Olomoucký (PR), Zlínský (KM). Pro monitoring druhu je využívána metodika Agentury ochrany přírody a krajiny ČR aplikovaná na monitoring druhů NATURY v CHKO a PO Poodří (Pavelka & Němečková, 5). Spočívá ve vizuální kontrole hnízdišť soustředěných zejména na rybnících s vyhovujícími litorárními porosty. Kontrola probíhala dle možností jednotlivých mapovatelů x a vícekrát za hnízdní sezónu, přibližně od konce března, kdy byly zaznamenávány první přílety jedinců na hnízdiště, až do doby opuštění hnízdiště s vyvedenými mláďaty anebo z jiného důvodu, který zapříčinil nedokončení hnízdění. Některá hnízda byla mapovateli rovněž kontrolována fyzicky, přičemž byl zaznamenán počet vajec, mláďat a příp. ztráty. Výsledky Počasí během jarního období roku bylo poznamenáno pozdním nástupem jara, přičemž na Vysočině byly ještě v březnu zamrznuty hladiny rybníků. Ještě po. březnu opět napadlo až cm sněhu, který přetrvával v krajině do. března. 8. března jsou již rybníky zcela rozmrzlé ale plné vody. Celý květen je srážkově nadprůměrný nejen na Vysočině ale také v PO Poodří, kde došlo k lokálním rozlivům Odry a přepláchnutí většiny rybníků více než 5letou vodou. Rovněž jsou přilehlé potravní biotopy - louky i pole podmáčené (stojí na nich voda). Červen byl teplotně příjemný, ale také dost deštivý, v červenci se opět objevovaly zejména na Moravě vydatné deště a teploty dosahovaly až 3 C. Již koncem července napršelo tolik vody, že louky i pole byly v počátku srpna opět podmáčené a stála na nich voda. V srpnu se situace opakovala. Kolem poloviny srpna přišly bouřky a velké a prudké deště, které kulminovaly lokální záplavou na řece Odře, která se opětovně vylila do okolí. Deštivé počasí přetrvávalo i v průběhu září a teploty klesly asi na 3 C. Až koncem září se oteplilo a deště ustaly. Výsledky zaslané jednotlivými spolupracovníky jsou shrnuty v tabulce; počet vajec ve snůškách: x, x, x3, x4, x5, počet mláďat v hnízdě: x, x3, 4x4, x5, zjištěné či předpokládané ztráty hnízd či potomstva: x zničená snůška bez zjištěné příčiny (VM), 9x pravděpodobné vyplavení hnízd (VM, BL), pozorovány opakované snahy o náhradní hnízdění (BL), predace hnízda na louce (MM). 7

29 Zpravodaj SOVDS () Přílet pochopů: Vysočina:. března, ad. F (Mišník, J. Mazánek), ad. (3R) M (Nový u Častotic, V. Mrlík) Odlet pochopů: Vysočina: 9.8. okres autor lokalita pravděpodobné hnízdění 6 párů prokázané hnízdění úspěšnost vejce/ml. KM BL Bašnov PV LD Tovačov, r. Hradecký 4 párů 4 páry 9/ NJ KP Jistebnická soustava rybníků 4 páry 4 páry?/ NJ KP Studenecká ryb. soustava pár pár NJ KP Bartošovická ryb. soustava 3 páry TR VM Náměšťské rybníky OP?/ párů ( /8 ) 8 párů 5/8 MM Palhanec pár pár?/4 OP MM Raduň rybníky pár pár 5/4 OP MM Kravaře Kouty pár pár / OP MM Slavkov rybníky páry párů /9 celkem 33 párů 8

30 Zpravodaj SOVDS () Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Zbyšek KARAFIÁT, Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Jindřich SEDLÁČEK Metodika Do projektu se mohou zapojit zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí km. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky Letošní sezóna je považovaná za první v rámci dlouhodobého projektu sledování hnízdní hustoty, jejíž vyhodnocení odpovídá závěrům loňské zkušebního roku. Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce probíhal na 8 studijních plochách za účasti sedmi řešitelů. V roce bylo zjištěno 98 obsazených teritorií, bylo dohledáno 65 hnízd. Hustota zjištěných párů káně lesní se pohybovala v rozmezí od 3,8 do 84, párů na km. Celková průměrná hustota přepočtena na km byla 35,6 párů. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. plocha č. prostředí [%] plocha [km] nadm. výška les agro obce vody počet párů obsaz. hnízd hustota /km BL JK 3 9, ,3 84, 3 ZK , 7 MH , 8 MH 4, , VG , 3 JBu 33, , 4 JS , ,6,5 9,9 součet 37,5 průměr 46,56 4,63 6,75,5 9,3

31 Zpravodaj SOVDS () Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Bedřich LANDSFELD, Jaroslav KŘIŽKA, Vladimír GAHURA, Jan BUCHTA, Martin MIŠKOVSKÝ, Miloslav HOLÁŇ, Jindřich SEDLÁČEK Rozsah monitoringu, metodika Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce probíhal na 9 studijních plochách v různých částech ČR. Monitoring byl prováděn na plochách o rozloze minimálně 5 km s tím, že preferovaným tvarem studijní plochy byl čtverec o straně 5 km. Rozloha 5 km je považována za minimum, obecně platí, že čím větší plocha, tím lépe, ovšem s podmínkou, že na větší ploše neklesne intenzita monitoringu. Plochy jsou voleny tak, aby skladba biotopů odrážela průměrnou skladbu biotopů v širší oblasti není tedy nutné vybírat oblasti s optimálními podmínkami. Cílem je vždy zjistit na vybrané ploše všechna hnízdní teritoria jestřába. Jako nejvhodnější metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. K prokázání hnízdění pro účel monitoringu není tedy nutný nález hnízda. Výsledky V roce zajišťovalo monitoring jestřába 8 spolupracovníků, kteří kontrolovali celkem 9 studijních ploch o celkové ploše 369 km. Na této ploše bylo zjištěno 7 hnízdních teritorií jestřába lesního, z toho 3 bylo doloženo přímo nálezem obsazeného hnízda. Hnízdní hustota se na jednotlivých plochách pohybovala v rozsahu - párů na km, průměr činil 4,6 párů/ km. Z podrobnější analýzy jednotlivých studijních ploch je zřejmé, že výběr ploch byl ve většině případů zatížen pozitivním výběrem, tzn. k monitoringu jsou podvědomě vybírány oblasti, které jestřábům vyhovují. Zjištěnou průměrnou hnízdní hustotu tedy nelze považovat za průměrnou hnízdní hustotu jestřába na území ČR, tato celková hustota bude nepochybně výrazně nižší. Výsledky monitoringu v roce shrnuje následující tabulka. 3

32 Zpravodaj SOVDS () prostředí [%] rozloha [km] nadm. výška les agro obce vody počet párů hustota /km B.Landsfeld Malenovice V.Hlaváč Úhořilka () () 4 V.Hlaváč () (3) 3, 7 () V.Gahura J.Buchta J.Křižka Pavlov Hrubý Jeseník Mokrá Bohuslavice u Zlína M.Miškovský, Štěbořice M.Holáň M.Miškovský, Černý les M.Holáň Dolní J.Sedláček Břežany Celkem (3) 7, () ,6 369 Pozn: údaj v závorce ve sloupci počet párů značí počet přímo nalezených hnízd 3

33 Zpravodaj SOVDS () Výr velký (Bubo bubo) Ivan KUNSTMULLER, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Pavel HOBZA, Filip HRUŠKA, Josef CHOBOT, Josef CHYTIL, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ Rozsah působnosti, metodika Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal v roce zhruba v / kvadrátů mapovací sítě ČR. Metodika byla stejná jako v roce předešlém. Výsledky Na sledovaném území bylo obsazeno 66 hnízdišť, z toho 36 hnízdění bylo prokázáno. 3 hnízdění bylo úspěšných, s průměrnou produktivitou,4 mláděte na hnízdo (9x mládě, 3x a x 3). Zjištěné příčiny ztrát: 7x těžba dřeva, 4x úmyslně člověkem, x predace, 5x nezjištěno. 3

34 Zpravodaj SOVDS () Sýc rousný (Aegolius funereus) Miroslav DUSÍK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Alena HÝLOVÁ a spol., Vojtěch KODET, Karel POPRACH, Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Jiří ZAJÍC dusik.m@seznam.cz Rozsah působnosti Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) byl v roce soustředěn do 5 sledovaných lokalit především v severním a severovýchodním pohraničí, ve střední a jihovýchodní části vnitrozemí ČR. Rozloha sledované plochy s evidencí hnízdících párů dosáhla 56 km. Metodika Hnízdní rozšíření sýců bylo vyhodnoceno jednak na základě výsledků získaných kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek), dále odposlechem hlasových projevů a akustickým monitoringem a následným vyhodnocením hlasových nahrávek programem AMSrv. Rozdílné výsledky obou metod ukazují na potřebu jejich kombinace i sjednocení způsobu hodnocení velikosti jednotlivých subpopulací. Zejména je potřebné propracovat metodu akustického monitoringu směrem k rozlišování jedinců a to nejen podle teritoriálního projevu, ale také podle dalších hlasových projevů (stanovištních nebo varovných signálů atd.) tak, aby bylo možné určit skutečný počet jedinců ve sledovaném prostoru. Stále zřetelněji se ukazuje, že aktuálně hnízdící páry tvoří velmi proměnlivou část celkové populace zdržující se v daném prostoru. Výsledky Hnízdní sezona (souhrnná tabulka níže) byla ovlivněna zejména klimatickými podmínkami v jarních i letních měsících, které se nápadně promítly prostřednictvím kolísavé nabídky hlavní kořisti do průběhu i úspěšnosti hnízdění. 33

35 Zpravodaj SOVDS () Evidováno bylo 84 obsazených teritorií s průměrnou hustotou 8,54 ter. / km. K úspěšnému vyvedení mláďat došlo u 33,8 % obsazených teritorií. Ze 48 prokázaných zahnízdění byla v 96 (tj. 64,86 %) případech úspěšně vyvedena mláďata (průměr 3,95 / hnízdo). V Krušných horách bylo ze 3 snůšek zjištěny 4 násady s 8 vejci. Snůška vajec probíhala dvoufázově se značnými rozdíly mezi jednotlivými regiony. Například v Krkonoších se první vlny hnízdění (snáška v květnu) účastnilo 5 % párů s průměrným odchovem,83 mláděte na úspěšné hnízdo a ve druhé vlně (snáška od konce června do poloviny července) zahnízdilo zbývajících 49 % párů s odchovem 4,75 mláděte na úspěšné hnízdo. V Západních Krkonoších založilo pozdní snůšku dokonce 75 % párů. Pozdní nebo náhradní hnízdění bylo o % produktivnější. Obdobná byla situace i v ostatních horských oblastech. Na lokalitách, kde nebyl průběh hnízdění kontrolován v druhém termínu, pravděpodobně unikly později hnízdící páry pozornosti. Na Vysočině bylo z celkového počtu 6 přirozených dutin namátkovou kontrolou zjištěno 3 obsazených (předpokládaná hnízdění). Všechny dutiny se pro časovou náročnost nepodařilo kontrolovat. Hnízdní výskyt byl v této sezoně prokázán v nadmořských výškách od 48 do 8 m. V horských oblastech severovýchodního pohraničí se od roku průměrná nadmořská výška hnízd sýců trvale snižuje. V Krkonoších v období let 6 průměrné výškové umístění hnízd pokleslo o 9 m na 867 m a v Jizerských horách od roku do roku o 8 m na průměrných 743 m n. m. Může to být důsledek snížené hustoty kořisti na bývalých imisních holinách hřebenových partií hor s velkými plochami stejnověkých mladých a zapojujících se lesních kultur i klimatické změny posledních let (střídání suchých období a přívalových srážek) omezující rozvoj kolonií našich druhů hrabošů (??). Příčiny ztrát na hnízdech odrážejí především potravní nabídku, která určuje zejména inkubační úspěšnost a intenzitu predačního tlaku kun. 8 9 Jizerské hory 5% SOVDS 66% SOVDS 35% - opuštění hnízda bez zjevné příčiny* % 53% 6% - predace kunou 7% 3% % - vyrušování člověkem (těžba...) 7% % 4% - ostatní (úhyn rodičů...) 5% % 3% Podíl neúspěšných snůšek * především pokles potravní nabídky Vývoj početnosti hlavní kořisti podle výsledků odchytu drobných zemních savců v Jizerských horách (přepočet na pasťonocí) 9, 8, 7, 6, Rejsek spp. 5, Myšicespp. 4, Norník rudý Hraboš mokřadní 3,,,, jaro podzim 8 jaro podzim 9 jaro podzim 34

36 Zpravodaj SOVDS () Rozptyl hnízdících párů byl v této sezoně značně nerovnoměrný. Například ve výše položené východní části PO Jizerské hory na ploše 5 km dosahovala hnízdní hustota,6 páru / km, zatímco v nižších polohách dosáhla koncentrace až,5 páru / km. Na rozsáhlých plochách vnitřní hornaté části Krkonoš nebyla zaznamenána žádná hnízdění. Mozaikovitost hnízdního výskytu sýců je dána rozdílnými hustotami drobných hlodavců v prostředí hospodářsky využívaných lesů. Limitní hustotou drobných zemních savců je pro zahnízdění sýce rousného minimálně ks/ha. Akustický monitoring byl detailně prováděn na Jihlavsku, Pelhřimovsku a Havlíčkobrodsku a samostatně zpracován (KODET a spol., ). Záznamy hlasových projevů druhu jednoznačně potvrdili široké rozšíření sýců v 6 lokalitách i tam, kde dosud nebyl zjištěn. Jde tedy o jedinečnou metodu ověření přítomnosti sov vedoucí k přesnějšímu odhadu početnosti populace. Dokládá také konkurenční postavení s puštíkem obecným (Strix aluco), který je schopen sýce rousného z loveckého teritoria účinně vytlačovat. Ačkoli nejsou vzácné případy zahnízdění obou druhů -3 m od sebe, je jejich životní prostor přesně rozdělen limitními hustotami drobných zemních savců a agresivitou silnějšího puštíka hájícího troficky nejvýhodnější prostor. V horském prostředí je tato hranice tvořena výškovým pásmem kolem 7 m n. m., v níže položených lokalitách je výskyt obou druhů vymezen stavem lesních porostů, především druhovou skladbou a věkovými stupni lesa, které se přímo odrážejí v potravní nabídce. Ve společně sdílených lokalitách puštíci obhajují především lesní okraje (hranu lesa) a sýci jsou zatlačováni do méně úživných stanovišť nejčastěji uvnitř porostů a jejich hlasové projevy jsou velmi řídké. V takových lokalitách je zvukový záznam neocenitelnou pomůckou. V dalších letech bude pokračovat hnízdní podpora a sledování hnízdící populace ve vybraných regionech, rozšíření ochrany doupných stromů na další území a akustický monitoring včetně jeho zdokonalování. Navazujícími činnostmi jsou práce spojené s prověřováním paternity sov a kroužkováním. 35

37 metoda Lokalita (oblast) les [km ] n.m.v. [m] budky/dut. hnízdící úspěšná vyvedeno obsazeno hustota / km ks ks/km páry hnízdění /úsp.hn. teritorií hnízdících teritorií budky Ještědský hřeben ,8 9 4,5 4 3,85,54 budky CHKO Jizerské hory , , 5 8,96 39,3 budky Krkonoše , ,79 99,74 7,7 budky CHKO Orlické hory 5 54-,4 7 3,8 4 8, 7,33 budky CHKO Jeseník 49 9,47 5 3, budky Jeseník mimo CHKO 6 budky CHKO Beskydy 3, budky CHKO Moravský kras 4, ,3 bud./hl. Holýšovsko ,6 + 4, 4, budky CHKO Kokořínsko 7 nekontr. budky Českolipsko 35 nekontr. akust. východní Bítešsko nezjištěn hlas 8x ak./dut. Vysočina 6 nejm. 3 6 lok. dutiny PP Říčky 4-53 nezjištěn hlas x bud./hl. Krušné hory - Fláje 7 67, ,88 5 8,57,43

38 Zpravodaj SOVDS () Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Vojtěch KODET, Jan SAVICKÝ, Ivan KUNSTMÜLLER Rozsah působnosti Činnost pracovního týmu pro monitoring kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) byla v roce zaměřena na systematický monitoring na území kraje Vysočina. Cílem bylo kromě zjištění rozšíření zejména zpřesnění období hlavní hlasové aktivity. Výsledky Podobně jako v loňském roce byl monitoring prováděn především akustickým průzkumem s využitím digitálních záznamníků OLYMPUS. Rozšíření kulíška nejmenšího na Vysočině ve formě mapy prokázaného výskytu je uvedeno na následujícím obrázku. Zelené body představují stanoviště se zjištěným výskytem, červeně jsou potom negativní kontroly. Početnost v roce nebyla plošně zjišťována, na vzorku sledovaného území byla pokusně vyhodnocena na základě zaznamenání současného pískání sousedních samců nebo individuálních odlišností jejich teritoriálního hlasu. Maximum spontánní hlasové aktivity bylo na jaře zaznamenáno5 minut před až 5 minut po kalendářním západu slunce, a 3 až 7 minut před jeho východem. V místech se současným výskytem puštíka obecného (Strix aluco) se ranní tok zkracuje do období 3 až 7 minut před východem slunce. Dále bylo zorganizováno Podzimní mapování kulíška nejmenšího, jehož výsledky jsou uvedeny v samostatném článku v úvodu tohoto zpravodaje. Cílem pro rok je provedení opakovaných kontrol a srovnání podzimního a hnízdního výskytu v různých oblastech ČR. 37