Zpravodaj SOVDS SRPEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Transkript

1 Zpravodaj SOVDS SRPEN Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. hertl@atlas.cz

2 Zpravodaj SOVDS () Úvodem Právě jste otevřeli nové číslo Zpravodaje SOVDS. Současně s obnovením činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov (o kterém se dočtete v následujícím článku) bylo obnoveno vydávání interního zpravodaje, navazujícího na devět již vydaných čísel (poslední v srpnu ). Jeho náplní jsou především aktuální články týkající se činnosti SOVDS. Po dobu pozastavení vydávání časopisu BUTEO bude dále nabízet prostor pro krátká sdělení z oblasti ochrany a výzkumu dravců a sov zejména z území České republiky, informace o nově vyšlých publikacích a podobně. V aktuálním čísle naleznete především zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 9. Řazeny jsou ve dvou skupinách, první obsahuje druhy monitorované celoplošně a druhá dravce a sovy monitorované na vybraných lokalitách. Zpravodaj je šířen elektronicky, ke stažení na oficiálních stránkách Skupiny: Poděkování patří všem, kteří v průběhu nabité jarní sezóny našli chvilku na úpravu krátkého souhrnu činnosti pracovních týmů v roce 9. Ivo Hertl Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok. Příspěvky v rozsahu do dvou standardních stran posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit příspěvku Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech 999-9, nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

3 Zpravodaj SOVDS () Obsah Obnovení činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov... Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech Celoplošný monitoring dravců a sov Luňák hnědý (Milvus migrans)...7 Luňák červený (Milvus milvus)...8 Moták lužní (Circus pygargus)...9 Orel královský (Aquila heliaca)... Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)... Raroh velký (Falco cherrug)... Sova pálená (Tyto alba)...4 Sýček obecný (Athene noctua)...6 Puštík bělavý (Strix uralensis)...7 Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Káně lesní (Buteo buteo)...8 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)... Sýc rousný (Aegolius funerus)... Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)...4 Výr velký (Bubo bubo)... Ze zahraničí MEDRAPTORS monitoring migrace dravců ve Středozemí...6

4 Zpravodaj SOVDS () Obnovení činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov při ČSO obnovila po tříleté odmlce svoji činnost. V sobotu 4..9 proběhlo na ornitologické stanici ORNIS v Přerově pracovní setkání skupiny. Na 4 účastníků deklarovalo zájem o pokračování práce této specializované skupiny, asi dalších členů potvrdilo svůj zájem o práci ve skupině, avšak na setkání se nemohli dostavit. Tento ohlas členů plně potvrdil předpoklad organizátorů o smysluplnosti této aktivity. SOVDS bude organizovat pravidelné pracovní setkání jednou ročně. Byl přijat návrh na reorganizaci skupiny s cílem vytvořit pracovní týmy orientované na jednotlivé druhy dravců a sov, v jejichž čele jsou volení koordinátoři. Úkolem těchto týmů je monitoring příslušného druhu buď na území celé republiky nebo u druhů s větší denzitou na přesně vymezených územích. Cílem monitoringu je podchycení celkového počtu hnízdících párů. Z dalších aktivit skupiny zůstávají i dříve praktikované činnosti jako je sledování hnízdní úspěšnosti, sledování negativních vlivů na populace dravců a sov jako je úhyn na elektrovodech, zástřely nebo otravy, v neposlední řadě je to i významná ochranářská aktivita. Významným prvkem v činnosti SOVDS bylo v předchozích letech vydávání časopisu BUTEO. Přítomní členové jednoznačně podpořili myšlenku pokračování v této tradici. Jako prvotní úkol bude třeba obnovit redakční radu a podpořit potenciální autory příspěvků v jejich snažení. V souvislosti s novou reorganizací skupiny byl projednán a schválen nový organizační status včetně upraveného mechanizmu přijímání nových členů. Bylo odsouhlaseno personální obsazení funkcí koordinátorů pro rok 9 v následujícím složení: hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring: luňák hnědý - David Horal sova pálená - Karel Poprach luňák červený - David Horal sýček obecný - Libor Opluštil moták lužní - Ivan Kunstmüller puštík bělavý - Tomáš Lorenc orel mořský - Tomáš Bělka orel královský - David Horal sokol stěhovavý - Václav Beran raroh velký - Václav Beran koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách: káně lesní - Bedřich Landsfeld sýc rousný - Miroslav Dusík moták pochop - Iva Němečková kulíšek nejmenší - Jan Savický jestřáb lesní - Václav Hlaváč výr velký - Ivan Kunstmüller Letošní setkání se uskutečnilo... Na základě shromážděných dat za rok 9 byly jednotlivými koordinátory odprezentovány přehledy o zjištěných datech sledovaných druhů dravců a sov. Ve věci vydávání vlastního periodika bylo na základě roční zkušenosti konstatováno, že nemáme v současné době dostatečný potenciál na vydávání BUTEA. Proto se zaměříme pouze na elektronický Zpravodaj SOVDS. Bylo dohodnuto, že řádné volby koordinátorů proběhnou elektronickou formou v průběhu roku a že zřídíme veřejně přístupné webové stránky skupiny. Bedřich Landsfeld

5 Zpravodaj SOVDS () Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech Bedřich LANDSFELD, Jiří ŠÍREK landsfeld@arimex.cz Na základě výzvy maďarských ornitologů jsme sumarizovali údaje o výskytu poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v České republice za období let ( ). Celkem bylo získáno 4 pozorování 8 jedinců. Poprvé se na jarním tahu objevila již v polovině IV. (.4.7 M, Tovačov). Jarní tah vrcholí v V. (n = 4). V tomto období se někdy zdrží na jedné lokalitě i více dnů maximálně však 7 dní. Hnízdění dosud nebylo prokázáno, i když některé výskyty z oblasti JV a střední Moravy včetně početných výskytů tohoročních mláďat mohou nasvědčovat hnízdění ojedinělých párů v některých letech. Stále však platí, že zcela nesporný důkaz o hnízdění od roku 97, kdy hnízdila u Grygova (okres Olomouc), dosud chybí. V letním období (VI. VII.) se vyskytují jednotliví ptáci, zřejmě opozdilí migranti, nebo nehnízdící potulující se ptáci, příp. již vylétaní juv. (.7.7 M, 8 juv., Nesyt). Podzimní tah probíhá v VIII. - IX. s maximem pozorování i počtu ptáků v první polovině IX., kdy se objevují hlavně juv. ptáci (přes 7% z celkem pozorovaných). V tomto období byly zaznamenány také početnější výskyty ( ex..9. Lechovice, 8 až ex. v IX. 4 u Vlčnova a 7 juv. v IX. u Kokor). Podzimní výskyt končí v prvních dnech X. (..4 juv., Vlčnov a..4 juv./f, Záhlinice). Z pohledu rozložení dat na území ČR je výskyt poštolky rudonohé vázán na J a JV území. V Čechách byla zjištěna 6x, na Moravě 8x. Z oblasti J, JV a střední Moravy pochází 9 záznamů (7%). V západní části území se vyskytuje velmi vzácně. Z oblasti západních Čech evidujeme jediný údaj, jednotlivá pozorování pak pocházejí ze zbývajícího území Čech. Počet pozorování poštolky rudonohé v ČR podle jednotlivých krajů v letech Zlínský 69 Olomoucký Moravskoslezský 9 Jihomoravský 7 Středočeský a Praha Královéhradecký 4 Vysočina Jihočeský Liberecký Plzeňský Seznam pozorovatelů poštolky rudonohé v ČR v letech Absolín, Anderle, Bartoníček, Bodinek, Boucný L., Brinke, Čamlík, Čejka, Denner, Diviš, Doupal, Dvorský, Fiala, Fryšták, Gahura, Gazda, Goebel, Greplová, Hlaváč, Holub, Horal, Hrouzek, Chytil, Jagoš, Jelínek, Kašinský, Kavka, Klvaňa, Koutný, Krejčí, Kubrický, Kunstmüller, Landsfeld, Laundra, Marhoul, Mráz, Pakandl, Pavelčík, Polášek, Polčák, Poprach, Prášek, Procházka, Pudil, Pykal, Rulfová, Skříček, Stříteský, Suchý, Sviečka, Šafařík, Šálek M., Šálek P., Šena, Šimeček, Šimčík, Šírek, Štěpánek, Telenský, Theimer, Tomický, Vaněk, Vermouzek, Vlček, Zembol. Rekordmanem v počtu pozorování za toto období je Petr Pavelčík, který zaznamenal poštolku rudonohou krát. 4

6 Zpravodaj SOVDS () Literatura Doupal L., : Dosavadní poznatky o výskytu poštolky rudonohé (Falco vespertinus) na střední Moravě. Buteo 4: Jelínek M., Šimek J. (eds), : Faunistická pozorování v České republice v roce. Zprávy ČSO 6: 6-4. Kunstmüller I, Hobza P., Skříček T., 4: Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) na Českomoravské vrchovině v hnízdní době. Crex : -. Latková H., 8: Zaujímavé postnidifikačné pozorovanie sokolov kobcovitých (Falco vespertinus) na Hornom Záhorí. Crex 8: -9. Mandák M. (ed), : Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska -. Pozorování v roce. Acrocephalus : 9-8. Mandák M. (ed), : Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska -. Pozorování v roce. Acrocephalus : 9-. Mandák M. (ed), : Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska - 4. Pozorování v roce 4. Acrocephalus : 9-8. Mandák M. (ed), 7: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska 6. Pozorování v roce 6. Acrocephalus : -66. Mandák M. (ed), 8: Materiály k avifauně severní Moravy a Slezska 7. Pozorování v roce 7. Acrocephalus 4: -. Pavelčík P., 4: Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v pohnízdním období v roce 4 na jihovýchodní Moravě. Crex -4: 9-9. Schröpfer L., : Zpráva o činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov ČSO v roce 999. Zpravodaj SOVDS 7: -6. Schröpfer L., : Zpráva o činnosti Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov ČSO v roce. Zpravodaj SOVDS 8: -. Šimek J. (ed), : Faunistická pozorování v České republice v roce. Zprávy ČSO : 4-4. Šimek J. (ed), : Faunistická pozorování v České republice v roce. Zprávy ČSO 4: 8-6. Šírek J. (ed), : Ornitologická pozorování. Ptáci kolem nás /: -9. Šírek J. (ed), 4: Ornitologická pozorování. Ptáci kolem nás /4: 9-4. Šírek J. (ed), 6: Zajímavá ornitologická pozorování v roce. Zprávy MOS 64: Šťastný K., Bejček V., Hudec K., 6: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum. Vrána J., Bělka T. (eds), 7: Ornitologická pozorování. Panurus 6: -6. Red-footed falcon in the Czech Republic since 999 to half year 9 (Summary) We compiled data about observation Red-footed falcon in the Czech Republic during last ten years (..999 to.6.9). Finally, we obtained 4 observations. Red-footed falcon appeared first time in Czech Republic during spring migration on half of April ( M, Tovačov). The spring migration is culminating on May (n = 4). The falcons periodically stay at one locality for few days (with maximum 7 days at one locality). Although some of records from the South-East and Middle Moravia, including record of juv. ex., may indicate breeding. However, the nesting of the species in Czech Republic has not been yet proved. Single individuals appear during summer (June July). They are probably delayed migrants or non nesting birds or already fledged juveniles (.7.7 M, 8 juv., Nesyt). The autumn migration takes part from August to September, with most frequent observations during first half of September (especially juv. birds, more than 7% of all records). Most numerous records were gathered near Lechovice ( ex..9.), Vlčnov (8 to ex. on September 4) and Kokory

7 Zpravodaj SOVDS () (7 juv. on September ). Autumn migration finish during the first days of October (..4 juv., Vlčnov and..4 juv./f, Záhlinice). The appearance of Red-footed falcon was confirmed mainly in the Southern and South-Eastern parts of the Czech Republic. We found Red-footed falcon 6 times in Bohemia and 8 times in Moravia. Most of records came from South, South-East and Middle Moravia (9 observations, 7%) and records from Western part of the Czech Republic were scarce. foto: Bedřich Landsfeld 6

8 Zpravodaj SOVDS () Luňák hnědý (Milvus migrans) David HORAL, Jan BARTONÍČEK, Tomáš BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, Vladimír GAHURA, Bedřich LANDSFELD, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ Monitoring luňáka hnědého (Milvus migrans) v roce 9 probíhal na jižní a jihovýchodní Moravě, Třeboňsku, Domažlicku, Královéhradecku a Pardubicku. V roce 9 bylo sledováno ploch. Hnízdění bylo prokázáno u párů, u dalších 8 až párů bylo hnízdění pravděpodobné. z oblasti Soutoku a zbytku Břeclavska jsou zatím neúplné. Na společném nocovišti luňáků červených na Břeclavsku se v zimě 9/ vyskytoval i ex. luňáka hnědého. foto: Bedřich Landsfeld Oblast Soutok (BV) okres BV (zbytek) Bzenec (HO) okres HO okres UH okres ZN okres KM okres PR okres HK okres PA Třeboňsko (JH) okres DO Celkem Prokázané 9 Předpokládané až až Celkem až 4 až 8 až 9 až 7 Úspěšnost? min.,, Pozorovatel DH, HM HM, VB, DH GČ GČ GČ VŠ BL VG JB TB JŠ, JM LS

9 Zpravodaj SOVDS () Luňák červený (Milvus milvus) David HORAL, Jan BARTONÍČEK, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Karel POPRACH a spol., Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK david.horal@seznam.cz Monitoring luňáka červeného (Milvus milvus) v roce 9 probíhal na jižní Moravě, Třeboňsku, Domažlicku, Neratovicku a Královéhradecku. V roce 9 bylo sledováno 7 ploch. Hnízdění bylo prokázáno u 7 párů, u dalších až 6 párů bylo hnízdění pravděpodobné. z oblasti Soutoku a zbytku Břeclavska jsou zatím neúplné. Minimální vzdálenost mezi dvěma hnízdy luňáků červených byla 7 m. Ve dvou případech bylo nalezeno hnízdo luňáka červeného ve vzdálenosti 7 m resp. 6 m od hnízda luňáka hnědého. Na Hodonínsku byla prokázána otrava dospělého ptáka na hnízdišti karbofuranem; ve hnízdě byla nalezena dvě mláďata a zastuzené vejce těsně před vylíhnutím. foto: Petr Horák Na společném nocovišti na Břeclavsku bylo zjištěno maximum dne ex. foto: Bedřich Landsfeld Oblast Soutok (BV) okres BV (zbytek) Bzenec (HO) okres HK Třeboňsko (JH) Neratovicko (ME) okres DO Celkem Prokázané 7 4 Předpokládané 8 až Celkem až 7 až 6 až 8 Úspěšnost karbofuran min.,?, min.,, pull. + V Pozorovatel DH, HM HM, VB, DH GČ JB JŠ, JM KP a spol. LS

10 Zpravodaj SOVDS () Moták lužní (Circus pygargus) Ivan KUNSTMÜLLER, Jan BARTONÍČEK, Ivo HERTL, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, Vladimír PETERA, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Jiří VLČEK Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce 9 probíhal v 9 oblastech. Souvisle byla sledována především oblast Českomoravské vrchoviny a horní pomoraví. Metodika Hnízdní výskyt motáka lužního byl sledován na již známých a pravidelných hnízdištích, především v kraji Vysočina, na Znojemsku, Olomoucku a Náchodsku. Velikost sledovaných oblastí je již několik roků téměř neměnná. Na základě této skutečnosti je odhad dlouhodobých trendů ve vývoji hnízdní populace motáka lužního směrodatný, s možností celkem přesně odhadnou početnost populace v daném roce. Prokázané hnízdění pro účely monitoringu nemusí být nutně dáno nálezem hnízda se snůškou či mláďaty, k prokázání hnízdění postačí pozorování hnízdního párů při teritoriálním chování (svatební lety, odhánění a napadání jiných dravců či havranovitých, pozorováním kopulace a předáváním potravy mezi hnízdním párem, zanášení potravy do porostů na předpokládané hnízdo, pozorování již letu schopných mláďat za přítomnosti rodičů). Motáci lužní hnízdí na vlhkých loukách v ruderálních porostech, ale především v polních kulturách, hlavně v obilovinách (ozimá pšenice a ječmen) a pícninách (vojtěška). Skutečnost, že motáci hnízdí v zemědělských porostech, přináší však nemalé potíže s vyhledáváním a ochranou hnízd před vysečením během žní. Po dohodě se zemědělci jsou hnízda obsečena, především ve vojtěškách, ochranná neposečená plocha kolem hnízda přestavuje rozlohu x m, při více hnízdech až x m. Motáci lužní dokáží hnízdit v menších koloniích ( - 7 párů). V obilovinách jsou opožděně založená hnízda buď obsečena stejným způsobem nebo, a to častěji, jsou hnízda oplocená králikářským pletivem o rozloze x m. Takto oplocená hnízda bývají obsečena minimálním prostorem. Dále, pokud to okolní přírodní podmínky či polní kultury dovolují je možnost žatvou ohrožená mláďata přenést do náhradních porostů a to na vzdálenost až m jednorázově. Tyto ochranářské akce (obsekání, oplocení a transfery) se již v praxi plně osvědčily. 9

11 Zpravodaj SOVDS () Na Vysočině bylo nalezeno celkem 8 hnízd, z toho pouze 7 hnízdění bylo úspěšných. Průměrně bylo vyvedeno,4 mláděte na úspěšné hnízdění (,9 mláděte na postavené hnízdo). Rok 9 byl nejhorším rokem v úspěšnosti vyvedených mláďat za všechny sledované roky hnízdní populace na Vysočině (-9). Více než polovina ztracených hnízd byla zničena následkem častých a silných dešťů v období líhnutí mláďat. Velmi malá mláďata hynula chladem na promočených či zatopených hnízdech, byla nalezena i mláďata, která měla spodní stranu těla pokrytou plísní. Celkem hnízd bylo neproduktivních. Z tohoto počtu bylo opuštěno vlivem klimatických podmínek, 8 bylo predováno a byla vysečena. V rámci celé republiky bylo zjištěno 9 hnízdících párů s 86 nalezenými hnízdy. hnízd bylo chráněno, z toho 9 úspěšně.

12 Zpravodaj SOVDS () Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Josef CHYTIL, Václav BERAN, Vladimír GAHURA Monitoring orla královského (Aquila heliaca) v roce 9 probíhal na území jižní Moravy. Všechny hnízdící páry byly na okrese Břeclav. Metodika Byly sledovány všechny známé hnízdící páry a shromažďovány veškeré faunistické údaje o výskytu orlů královských, především z okresů BV, ZN, HO, UH a výjimečná pozorování mimo tradiční oblast výskytu (t. r. okresy BM, KM, KO, JH). V roce 9 bylo sledováno hnízdění párů. Na prvním hnízdě byla úspěšně vyvedena mláďata. Hnízdění na dalším sledovaném hnízdě nebylo úspěšné, zřejmě došlo k úhynu malých mláďat vlivem nepříznivého počasí. Třetí hnízdo bylo zásnubní, postaveno nedospělými jedinci. Další pár orlů královských hnízdil již druhým rokem na rakouské straně řeky Dyje a úspěšně vyvedl mláďata (předtím hnízdil tento pár v letech 4-7, tj. po čtyři roky, na českém území). foto: Petr Horák

13 Zpravodaj SOVDS () Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Václav Beran a kolektiv ( spolupracovníků) lutra@ .cz Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce 9 probíhal v rámci České republiky celoplošně, systematicky byla sledována historická a současná hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy, Berounky, Želetavky a dolní část toku Vltavy a vybrané lidské stavby). Metodika Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů. Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu. V roce 9 bylo nalezeno 49 obsazených teritorií, přítomnost hnízdícího páru byla zjištěna na 4 z nich. 9 hnízdění bylo úspěšných, vyvedeno bylo minimálně 44 mláďat. foto: Václav Hlaváč foto: Václav Hlaváč

14 Zpravodaj SOVDS () Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Ondřej RYŠKA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Martin VALÁŠEK Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 9 probíhal v celém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy v Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. V roce 9 bylo nalezeno minimálně obsazených teritorií. Evidováno bylo 7 hnízdících párů, hnízdění bylo úspěšných. Vyvedeno bylo minimálně mláďat. Dále předpokládáme hnízdění 7 dalších párů, jejichž hnízda se však nepodařilo dohledat.

15 Zpravodaj SOVDS () Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH a kolektiv (6 členů SOVDS, nečlenů) karel.poprach@tiscali.cz Monitoring sovy pálené (Tyto alba) v roce 9 probíhal plošně na celém území ČR (sledováno 4 ze 77 okresů), výsledky jsou práce členů Skupiny pro ochranu a výzkum sovy pálené. Metodika V posledních letech většina populace sovy pálené v ČR hnízdí na farmách v instalovaných budkách (4, dalších 7 zničeno), historická hnízdiště na sakrálních objektech zanikla nebo sovou pálenou nejsou obsazena, přirozená hnízdiště na farmách rovněž po rekonstrukcích objektů a modernizaci zemědělských technologií postupně zanikají. V roce 9 byl hnízdní výskyt sovy pálené zaznamenán v okresech České republiky. Zjištěno bylo hnízdících párů, v případech hnízdících dvakrát v roce. Nejvýše položená hnízdiště: 646 m n.m. (okres Karlovy Vary), m n.m. (okr. Pelhřimov). V oblasti jižní Moravy (BI, BV, HO, VY, UH, ZN) v roce 9 hnízdilo 99 párů 47 % populace ČR. Na jedné farmě v okrese Znojmo bylo nalezeno současné hnízdění dvou párů sovy pálené (oba páry hnízdily x v roce) společně s jedním párem sýčka obecného (Athene noctua). Aktuálním problémem synantropně hnízdící sovy pálené jsou v důsledku transformace zemědělství postupné rekonstrukce či zánik tradičních zemědělských objektů, po vstupu do EU zpřísnění hygienických norem ve skladovacích prostorách obilovin, významné omezování nerentabilní živočišné výroby a přeměna původních skladů píce na sklady obilovin, průmyslové objekty apod. Úkolem pro rok je dokončení databáze, umožňující evidenci a zpracování dat, zpracování a importy historických dat do databáze. Databáze zahrnuje různé aspekty z hnízdní biologie: autorizaci dat, lokalizaci, hnízdění, kroužkování, hnízdní bionomii, biometrii, potravu, faunistiku apod. Umožňuje SW zpracování a výstupy dat (bionomie, úspěšnost hnízdění, strukturovaná data dle požadavků OOP). dlouhodobého monitoringu sovy pálené v České republice shrnuje vydaná publikace Sova pálená, v roce bude vydána anglická verze této knihy s názvem The Barn Owl. 4

16 Zpravodaj SOVDS () Okres.. hnízdění hnízdění Beroun Brno-venkov 6 Bruntál Břeclav 6 Hodonín Hradec Králové Chomutov Jičín Jindřichův Hradec Karlovy Vary Kladno 6 Kolín 8 Kroměříž Kutná Hora Litoměřice 6 Louny 9 Mělník 8 Mladá Boleslav %.. hnízdění hnízdění Nový Jičín Nymburk Olomouc 7 Opava Pardubice 6 Pelhřimov Plzeň-jih Plzeň-sever Praha-východ Praha-západ Prostějov 7 Přerov 6 Svitavy Šumperk Uherské Hradiště Vyškov 7 Znojmo 9 7 Okres TA AN TA Hnízdiště párů sovy pálené (TA) a páru sýčka obecného (AN) %

17 Zpravodaj SOVDS () Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL, Václav BERAN, Pavel BENDA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, Petr OREL, Karel POPRACH, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ Monitoring výskytu sýčka obecného (Athene noctua) probíhal v roce 9 ve okresech ČR. Účastnilo se jej členů SOVDS a nečlen. Ve většině případů se nejednalo o plošný monitoring, ale o průzkumy vybraných lokalit s dříve zaznamenaným výskytem sýčků. Metodika Výskyt sýčků byl zjišťován na základě reakce na přehrávanou nahrávku teritoriálního hlasu, počítačovou analýzou zvukových nahrávek (využití zvukových záznamníků), formou přímých pozorování a na základě kontroly instalovaných budek. V roce 9 bylo nalezeno obsazených lokalit, z toho na z nich bylo hnízdění prokázáno a jedné další předpokládáno; hnízdění byla neúspěšná. Hnízdní rozšíření je plošné, avšak velice řídké, jak je vidět na příkladu rozložení obsazených kvadrátů na jižní Moravě (čísla označují počet lokalit s pozitivní odezvou samců). Dílčí výsledky byly získány v oblasti identifikace rizik a ohrožení druhu: automobilová doprava (P. Orel: foto: Bedřich Landsfeld sražená mláďata), proměny biotopů - budování slunečních elektráren v areálech jihomoravských zemědělských podniků, smrtelné úrazy elektrickým proudem (L. Opluštil: hnízdící samice). Tématy pro další práci jsou formy výměny informací a zkušeností mezi členy Skupiny pro sýčky (prostřednictvím webových stránek, setkání), vyhledávání vhodných biotopů a instalace bezpečných budek, načasování kontrol mláďat, přístup k výzkumným činnostem. Otázkou k diskuzi zůstává zveřejňování lokalit výskytu a hnízdění (riziko rušení během hnízdění x využití dat při správních řízeních např. v případě budování FVE), dořešení případných překryvů a případných návazností databáze SOVDS a AOPK/Nálezová data. Vzhledem k velmi nízké hnízdní hustotě by bylo v odůvodněných případech účelné posilování populace jedinci, které jsou schopna dodat stávající chovná zařízení v ČR (s využitím Národní plemenné knihy sýčků chovaných v ČR a zejména s využitím dosavadních zkušeností a výsledků Záchranné stanice v Bartošovicích). 6

18 Zpravodaj SOVDS () Puštík bělavý (Strix uralensis) Bedřich LANDSFELD, Daniel KŘENEK, Tomáš LORENC Monitoringu puštíka bělavého (Strix uralensis) se v roce 9 věnovali dva členové SOVDS, Daniel Křenek, který sledoval oblast Moravskoslezských Beskyd a Tomáš Lorenc zaměřený na oblast Šumavy. z Moravskoslezských Beskyd vykazují z celkového počtu 4 kontrolovaných lokalit 7 obsazených, celkový odhad hnízdní populace je 6- párů. V oblasti Šumavy bylo kontrolováno lokalit, celková populace je odhadována na - párů. V současné době není znám výskyt v jiných oblastech, i když to nemůžeme vyloučit. Vzhledem k jeho šíření na západním Slovensku, kdy je znám jeho výskyt v západní části Strážovských vrchů a na Považském Inovci, není vyloučeno, že může unikat pozornosti např. ve vrcholových partiích blízkých Bílých Karpat. Celorepublikový součet odhadované populace puštíka bělavého je 4- párů. 7

19 Zpravodaj SOVDS () Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Jan BARTONÍČEK, Vladimír GAHURA, Pavel HOBZA, Miloslav HOLÁŇ, Zbyšek KARAFIÁT, Jaroslav KŘIŽKA, Vojtěch MRLÍK Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 9 probíhal na studijních plochách za účasti osmi řešitelů. Umístnění ploch v rámci republiky ukazuje mapka. Účelem bylo v tomto roce především získání prvních zkušeností s metodikou a její vyhodnocení. Metodika Na základě získaných zkušeností v prvním roce, byla stanovena minimální velikost sledované plochy km. Od roku budou jednotlivé plochy s menší výměrou upraveny. Jednotlivé zkoumané plochy budou pro účely dlouhodobého monitoringu neměnné. Pro zajištění srovnatelnosti výsledků je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. foto: Bedřich Landsfeld V roce 9 bylo sledováno ploch, na kterých bylo obsazeno 4 teritorií. Umístnění lokalit se pohybovalo v nadmořských výškách v rozmezí od 6 do 8 m. Hustota zjištěných párů káně lesní se pohybovala v rozmezí od 6, do 47,4 párů na km. Podrobné srovnání uvádí tabulka na následující straně. Závěr Doporučenou metodiku lze považovat za smysluplnou s cílem sledování vývoje populace káně lesní. Je žádoucí, aby se do programu monitoringu zapojilo více mapovatelů. Zájemci mají možnost se přihlásit u koordinátora druhu. foto: Bedřich Landsfeld 8

20 Zpravodaj SOVDS () Lokalita Rozloha Nadm. v [km] 6 9, 6,, 8,7, celkem, průměr 9,9 [m] Zastoupení prostředí [%] les agro intravilán vodní pl. 4 4 Počet Hustota párů [p/km] 4,8 47,4, 88,9,6 4, 4 7,8 8, 84,8 6, 7,4 4 44, 48,97 foto: Bedřich Landsfeld 9,49, 6,7

21 Zpravodaj SOVDS () Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Bedřich LANDSFELD, Jaroslav KŘIŽKA, Vladimír GAHURA, Jan BUCHTA, Martin MIŠKOVSKÝ, Miloslav HOLÁŇ Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 9 probíhal na studijních plochách vybraných území ČR. Metodika Hlavní otázkou pro stanovení metodiky se stala velikost sledovaného území, a míra zastoupení vhodných biotopů, ovlivňující srovnatelnost získaných výsledků. Pokud budou k monitoringu vybrány vhodné plochy s větší hustotou hnízd, je zřejmé, že výsledky bude možné využít k odhadu dlouhodobých trendů ve vývoji populace, ale ne ke stanovení průměrné hnízdní hustoty (ta by byla silně nadhodnocená). Sledování ploch nevhodných pro hnízdění jestřába naopak nepřinese údaje pro odhad vývoje početnosti populace. Důležitou otázkou je také velikost monitorovaných ploch. S ohledem na biologii a obvyklou hnízdní hustotu je nutné, aby sledovaná plocha měla velikost minimálně km (nejlépe čtverec o rozměrech x km). V poměru zastoupení lesa a zemědělské krajiny by plocha měla odpovídat situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné zjistit všechny hnízdící páry. Vzhledem ke skrytému způsobu života jestřába je nutné stanovit také metodiku prokázání páru na ploše. Jako vhodná metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. K prokázání hnízdění pro účel monitoringu není tedy nutný nález hnízda. Rok 9 je považovaný za rok ověřování metodiky. Sedm spolupracovníků zjistilo celkem hnízdních teritorií jestřába. Velikost sledovaných ploch nebyla ovšem srovnatelná, z výsledků nelze porovnat hustotu výskytu v jednotlivých oblastech a výsledky nelze využít jako základ pro dlouhodobý monitoring. Pro další sezónu je nutné standardizovat výběr a velikost sledovaných ploch podle nově odsouhlasené metodiky. Souhrn výsledků za rok 9 je tedy pouze informativní.

22 Zpravodaj SOVDS () Lokalita Název BL VH-HB VH Pavlov VG BzDou VG HrJes JK MM&MH MM&MH MM&MH MM&MH 4 MM&MH Celkem Rozloha Nadm. v. [km ] , [m] Zastoupení prostředí les agro 8 8 7,7 intravilán 6 vodní pl. Počet Hustota párů [p/km],7 9,6

23 Zpravodaj SOVDS () Sýc rousný (Aegolius funerus) Miroslav DUSÍK, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Vojtěch KODET, Karel POPRACH, Libor SCHRÖPFER, Jiří ZAJÍC Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) v roce 9 probíhal na sledovaných plochách napříč ČR. Metodika Sledování hnízdního rozšíření sýců bylo prováděno jednak kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek), dále odposlechem hlasových projevů a akustickým monitoringem a následným vyhodnocením hlasových nahrávek programem AMSrv. Porovnání výsledků rozdílného přístupu k monitoringu (podle hnízdících párů nebo pobytových stop a samců hájících teritoria) naznačuje přítomnost daleko početnější populace, než je možné dosud používanými způsoby doložit. Propracování metody akustického monitoringu s rozlišením jedinců umožní přesnější odhad velikosti populací. V roce 9 bylo nalezeno nejméně 44 obsazených teritorií, s průměrnou hustotou 4, ter. / km. Kontrolováno bylo 87 budek z 69 instalovaných. Nalezeno bylo pouze 9 úspěšných hnízdění, odchováno bylo průměrně,84 mláděte / úspěšné hnízdění. K úspěšnému vyvedení mláďat došlo u,7 % obsazených teritorií. Hnízdní výskyt byl prokázán v nadmořských výškách již od 4 m, což výrazně neodpovídá předpokládanému rozšíření tohoto druhu. Akustickým monitoringem byla prokázána značná konkurence mezi sýcem a puštíkem obecným (Strix aluco), kdy pouze výjimečně byly zaznamenány hlasové projevy na společném stanovišti, přitom oba hlasy byly velice slabé (z velké vzdálenosti). Rozdělení životního prostoru mezi sýcem a puštíkem je dáno především hustotami drobných zemních savců. V horském prostředí tuto hranici tvoří výškové pásmo kolem 7 m n. m. a v níže položených oblastech je umožněna existence trvalých místních populací sýců omezeným výskytem kořisti v hospodářských lesích. Podrobná tabulka se zjištěnými výsledky je na následující straně.

24 Zpravodaj SOVDS () Ztráty na hnízdech byly zjištěny patrně poklesem potravní nabídky (opuštění hnízda bez zjevné příčiny) v % neúspěšných snůšek a predací kunou v % neúspěšných snůšek. Při posuzování velikosti místních populací podle hnízdících párů nebo běžných hlasových projevů je nutné počítat s fluktuací hlavní kořisti (drobných savců) mezi jednotlivými sezonami, ale také mezi lokalitami sledovaného regionu. V letech s nízkou potravní nabídkou se v reprodukci zjevně prosadí jen velmi malá část ( %) jedinců, kteří obsadí nejatraktivnější teritoria. V troficky příznivých sezonách jsou hnízdícími páry obsazována teritoria s dosahovanou nejnižší limitní hustotou drobných savců (cca ks/ha). Nerovnoměrný výskyt kořisti způsobuje značnou mozaikovitost výskytu hnízdících párů v rámci jednoho regionu i tendenci jejich vyšších koncentrací v dosahu ohnisek zvýšených hustot drobných hlodavců. Podle pobytových stop v hnízdních budkách i částečnému podchycení stanovištních hlasových signálů lze usuzovat na přítomnost značného počtu nehnízdících jedinců, který může i v příznivých letech dosahovat 7 % celkového počtu. Skutečnou velikost této části populace bude nutné ještě dále prověřovat. Práce bude v dalších letech zaměřena na posílení plošného monitoringu hnízdní populace, akustický monitoring, ochranu doupných stromů, zjišťování paternity sov a kroužkování. Metod * Lokalita (oblast) Rozloha budky budky budky budky budky budky budky budky b. / hlas budky budky AM AM AM Ještědský hřeben CHKO Jizerské hory Krkonoše CHKO Orlické hory CHKO Jeseník Jeseník mimo CHKO CHKO Beskydy CHKO Moravský kras Holýšovsko CHKO Kokořínsko Českolipsko Javořice (Vysočina) Špičák (Vysočina) Bítešsko (Vysočina) dutiny Kraj Vysočina Nadm. v. Budky [km ] [m] [ks] , T HP H+ juv / H ,,7, , 4 6 d. * Metodika monitoringu: budky kontrola instalovaných budek; hlas registrace hlasových projevů; AM akustický monitoring; dutiny kontrola přirozených hnízdních dutin T počet obhajovaných teritorií; HP počet hnízdících párů; H+ - počet úspěšných hnízdění; juv/h+ - počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění

25 Zpravodaj SOVDS () Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Jan SAVICKÝ, Vojtěch KODET, Ivo HERTL Monitoring kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) v roce 9 probíhal v rámci sestaveného pracovního kolektivu především na Českomoravské vrchovině. Sledovány byly vybrané lokality v oblasti centrální části Jihlavských vrchů a oblast východního Bítešska. Metodika Pro zjištění přítomnosti ptáků bylo využito zejména období jejich jarní a podzimní hlasové aktivity od ledna do května a od září do listopadu. Hlavním cílem činnosti v roce 9 bylo ověření použitelností nové metodiky založené na akustickém monitoringu s využitím hlasových záznamníků a následné analýzy spektrogramů z pořízených nahrávek pro tento účel vyvinutým programem AMSrv. Sledování probíhalo na několika lokalitách rozptýlených na ploše přibližně km v oblasti Jihlavských vrchů a km v oblasti východního Bítešska. Na sledovaném území bylo nalezeno nejméně 6 obhajovaných teritorií. Hnízdní výskyt byl prokázán v nadmořských výškách již od 4 m, což výrazně neodpovídá předpokládanému rozšíření tohoto druhu. V oblasti se současným výskytem puštíka obecného (Strix aluco) byla akustickým monitoringem zjištěna hlasová aktivita kulíška časově omezená prakticky na dobu - minut po kalendářním západu slunce a stejnou dobu před východem slunce. foto: Filip Hruška 4

26 Zpravodaj SOVDS () Výr velký (Bubo bubo) Ivan KUNSTMULLER, Ivo HERTL, Pavel HOBZA, Bedřich LANDSFELD, Jan SAVICKÝ Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal v roce 9 systematicky především na Českomoravské vrchovině. Sledovány byly známé lokality v oblasti Jihlavských vrchů a na východním Bítešsku. Dále byly kontrolovány vybrané lokality v Krkonoších a na Zlínsku. Metodika Hnízdní výskyt výra velkého byl sledován na již známých a pravidelných hnízdištích v kraji Vysočina. Velikost sledované oblasti je již několik roků neměnná. Na základě této skutečnosti je odhad letého vývoje hnízdní populace výra velkého v kraji Vysočina známý, s možností celkem přesně odhadnout početnost hnízdících párů v daném roce na sledovaných lokalitách. Výr velký hnízdí na skalách v zalesněných údolích vodních toků, v kamenolomech (především činných), ve vrcholových skalnatých bučinách, na skalkách a pod padlými kmeny či vyvrácenými pařezy v rozsáhlých lesních komplexech, méně častěji také na stromech ve starých hnízdech větších dravců. Prokázané hnízdění pro účely monitoringu nemusí být nutně dáno nálezem hnízda se snůškou či mláďaty, k prokázání hnízdění postačí pozorování hnízdního párů při teritoriálním chování (hlasové projevy hnízdního páru v blízkosti předpokládaného hnízda či vyvedených mláďat) nebo nálezem potravních stanovišť s větším výskytem nestrávené potravy (vývržky), obvykle pod stromy v okolí hnízda či nálezem trhanišť s potravními zbytky (kožky ježků, letky ptáků), obvykle na skalních výstupcích či bludných balvanech a pařezech. Za prokázané hnízdění se však nepovažují hlasové projevy (zimní či předjarní houkání jednotlivých ptáků). Ochrana hnízd výra velkého je velice problematická. Často dochází k úmyslnému ničení hnízd ze strany člověka, či neúmyslnému, např. těžbou dřeva (to především). Na sledovaném území bylo kontrolováno 44 hnízdních lokalit, z toho bylo 6 obsazených. Hnízdilo zde 6 párů, přitom 8 úspěšně. Produktivita úspěšných hnízd činila přibližně,6 mláďat na úspěšné hnízdění.

27 Zpravodaj SOVDS () MEDRAPTORS monitoring migrace dravců ve Středozemí Ivo HERTL Již řadu let probíhá v centrální a východní části Středozemí sledování migrace dravců. Na 7 místech, významných z hlediska koncentrace dravců na tahu, jsou prováděna pravidelná sčítání. Cílem projektu je kromě výchovných aktivit a ekologické osvěty zejména nalezení hlavních tahových cest a stanovení populačních trendů protahujících druhů. Středozemní moře V polovině září 9 jsem využil příležitost navštívit jedno z terénních stanovišť nad italským městečkem Arenzano (značka 4 v mapce), poblíž přístavu Janov. Během několikahodinové návštěvy za poněkud nepříznivého počasí jsme zaznamenali 4 ex. orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus), který, přestože hnízdí především v centrální části apeninského poloostrova, využívá k tahu do subsaharských zimovišť trasu přes italskou a francouzskou riviéru a Španělsko. Dalšími zaznamenanými dravci bylo ex. včelojedů lesních (Pernis apivorus) a ex. orlů nejmenších (Aquila pennata). Kromě druhů pozorovaných na tahu stojí také za zmínku další 4 zaznamenané druhy, které v okolí stanoviště hnízdí. Jde o orly skalní (Aquila chrysaetos), káně lesní (Buteo buteo), poštolky obecné (Falco tinnunculus) a sokoly stěhovavé (Falco peregrinus). Návštěvu některého z ověřených stanovišť pro sledování migrace mohu vřele doporučit především pro získání zkušeností s rozpoznáváním skrytě žijících nebo u nás výjimečně zastižitelných druhů. Podrobnosti k projektu, galerii snímků dravců v letu a publikace naleznete na adrese MEDRAPTORS Mediterranean Raptor Migration Network (Summary) MEDRAPTORS is a no-profit association of ornithologists and birdwatchers, that has been working for several years in the Central Mediterranean area and more recently also in the East Mediterranean. They work to improve research and protection of migrating birds of prey through specific projects and observation camps. 6