běželi malí i velcí Práh domova Klub zdraví a dobré pohody je v Berouně znáte starostu města Hořovice?

Transkript

1 Hořovické noviny 22. ročník Práh domova Partyzánkou P Život plný hudby a poctivé práce, čtěte na str. 3. íšu to přes sněhové vločky a zdá se mi o meruňkách. Píšu o takové dětské krajině, jak si ji pamatuji, ale stromy povyrostly a cesta se ztratila. Jenom sen po ní ještě chodí. Takové něžné cosi vystrkuje růžky, zelené noty se derou přes okraj. Je to snad malinkaté štěstí, konvalinky deště, rodný kraj a kdo ví, co vůbec ještě. Královské je to, co není na dosah. Kus modrého nebe, Himaláje a dosud nesplněný sen. Královská je odvaha plnit si sen kousek po kousku, až se co nejvíc přiblíží třpytivá hvězda a královského pití džbán. Královská je odvaha mít touhu na dosah, nikdy strach a vždycky pevný práh domova. - mich Podbrdské noviny vycházejí s podporou měst a obcí Hořovice, Zdice, Žebrák, Komárov, Zbiroh, Mirošov, Bzová, Cerhovice, Strašice, Točník a Tlustice. stezkou v Oseku běželi malí i velcí Klub zdraví a dobré pohody je v Berouně O d ledna v Berouně funguje Klub zdraví a dobré pohody. Pro zájemce chystá každý měsíc zdarma přednášku na aktuální téma. rámci dobrovolnictví vede klub MUDr. Jana Krynská, která již sestavila program klubu na celý rok. Pravidelná setkání se budou konat vždy 3. pondělí v měsíci od do v klubovně o.s. Život a zdraví, Beroun - Závodí, Tylova 273/8. Téma první schůzky, která se uskuteční 16. ledna, je: Jak se vám daří aneb novoroční předsevzetí a realita. stup na přednášku je volný. únoru bude na programu přednáška na téma diabetes mellitus. Návštěvníci se 20. února dozví vše podstatné o prevenci, léčbě a komplikacích spojených s cukrovkou. Cukrovkou trpí přes obyvatel České republiky a zřejmě i dalších lidí, kteří o své nemoci dosud nevědí. Je známo, že u cukrovky II. typu již 10 až 15 let před propuknutím nemoci vznikají v těle metabolické změny, které lze poměrně dobře ovlivnit, a tak se této nemoci ubránit, říká MUDr. Jana Krynská, která na všechny své besedy srdečně zve. Pavla Švédová POznáአsůj KRaJ? Na soutěžním snímku Jiřího Firýta v PN č. 23/11 je v Čenkově u kapličky Betlém v životní velikosti. Správné odpovědi: BEROUN: J. Eliášová, J. Zápotocký. BĚŠTÍN: S. lčková, S. Hemr, F. Šinágl,. Šmejkal. CERHOICE: F. Chvojka. DROZDO: M. Lisá, L. Štochlová, M. Drsková. FELBABKA: A. Skuhrovec,. Štajner. HOLOUBKO: L. Záhrobská. HOŘOICE: J. Hasmanová, J. Opatrná, M. Lisý, O. Žáčková,. Konrádová, P. Hoffmann. HOSTOMICE: O. Brůžková,. Slánská, S. a E. Budilovi, J. Kadeřábek, L. Hejl. HOZDEC: J. Mračková. HUDLICE: Z. Kšír. CHALOUPKY: J. Šlapáková, Z. Matějková, Z. Ježek. CHEZNOICE: H. Špinerová. HRÁDEK: M. Skolková. JINCE: M. Rosolová. KAŘEZ: A. alešová, T. Zach. KOMÁRO: J. Pecharová, E. Holub. KUBLO: A. Šikířová. LHOTKA: T. Slanina. MILÍN: J. Hora. OSO: M. Rejsková. OTMÍČE:. a Z. Šlajerovi. POPOICE: J. Kuncová. SKŘIPEL: P. Hemr. ROKYCANY: Z. Kepka. ÚJEZD: J. a P. einfurterovi. ZDICE:. Jarošová. ŽEBRÁK: F. Mencl, P. Šlapák. Co jste nám k snímku napsali, si můžete přečíst na str. 8. íte, co je na dnešním snímku? Napište nám o tom do 9. února na adresu PN, rbnovská 22, Hořovice. Mail: marta.sevac@podbrdske noviny.cz, tel , Uveďte, prosím, celé jméno a adresu. Odkud je soutěžní snímek tentokrát? Foto: Alois Crk sobotu 14. ledna se konal již 36. ročník Běhu partyzánskou stezkou v Oseku. Ty nejmladší běžce na start doprovodili rodiče nebo starší sourozenci. íce na sportovní straně 10. Foto: Alois Crk. znáte starostu města Hořovice? D ne zvolilo zastupitelstvo města prvním mužem na radnici pana Ondřeje aculíka. Jeho pestré životní osudy před a po sametové revoluci stojí za zaznamenání. Před převratem jsem pracoval ve stavebnictví. yučil jsem se zedníkem a tesařem, udělal jsem si večerní stavební průmyslovku. Pracoval jsem jako zedník v Pražské stavební obnově, pak v Obnově památek v Roztokách u Prahy a pak tady v Hořovicích na novém zámku, kde jsem se stal stavbyvedoucím a měl na starosti několik staveb zámek v Hořovicích, Březnici, Radíči, kostel ve Slapech, Zdicích atd. Po převratu jsem byl ještě chvíli v Obnově památek, která se rozpadla, a já nastoupil do Literárních novin, kam mě pozval tehdejší šéfredaktor ladimír Karfík. Měl jsem na starosti publicistiku. ždycky jsem už dříve psal a nějak se vyjadřoval, i když mně to pochopitelně nikdo nezveřejnil, ale vycházelo to v samizdatech. Také jsme s několika řemeslníky opravovali v regionu církevní památky jako Stavební huť Hořovice. Když se po letech začaly Literárky různě transformovat, odešel jsem do rozhlasu v Plzni a posléze jsem se stal externím redaktorem pro Plzeňský rozhlas, pro Čs. rozhlas 2, 3 a 6 (býv. Svobodná Evropa). To jsou paradoxy, takové změny v životě, v které jste už asi nedoufal, a nyní jsme u další přeměny? Přišla doba, kdy mně byla nabídnuta ta možnost a nebyla to moje snaha, ale když kolegové dospěli k názoru, že bych měl být starostou, svolil jsem, že se o to pokusím. Situace byla z hlediska politiky velmi složitá. Říkal jsem si, že mám usmiřovací schopnosti, a netušil, že právě ty mohou být pro někoho velmi popuzující. Máte už za sebou rok v čele radnice. Je to už takový mezičas k částečné bilanci. Co vás za tu dobu uspokojilo? Ještě než jsem se stal starostou, zajímal jsem se o tzv. optimalizaci železnice tedy rekonstrukci tratě Praha Plzeň, kterou jsem denně využíval. Byla tam řada věcí, které byly vyřešeny pouze technicky, ale bezohledně k pasažérům, lidem, řekl bych nesmírně technokraticky, a mnohem hůř, než se nádraží organizovala a stavěla za Rakouska-Uherska. Základní pohodlí a přívětivost pro klienty dráhy bylo hodně redukované a nedůstojné. A v této věci se přece něco podařilo od 18. ledna je konečně otevřena nádražní čekárna prostorná, vytápěná, která podle původních plánů neměla být vůbec. Chceme, aby to zároveň byl kulturní prostor třeba pro výstavy našich fotografů atd. Zatím je přístupná pouze od nástupiště, později bude otevřen i hlavní vchod. Nepočítalo se ani s parkovištěm. Nyní je mezi viaduktem a nádražní budovou jsou to šikmá stání, prosíme neparkujte podélně, úspornějším parkováním budete blíž k nádraží. To se podařilo díky složitým jednáním a pochopení uznalých lidí z ČD i podniku SKANSKA. Druhý zdar se týká starého zámku, mělo by se nám ho podařit koupit; Zastupitelstvo usnesením stanovilo podmínky; nyní budeme podepisovat Smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Starý zámek chceme proměnit na společenské centrum, které v Hořovicích chybí. To těžší je ale před námi. Adaptovat zámek na ty společenské funkce, které by tam měly být. Do toho se vrhám s velkou chutí. Když jsem se takovou dobu zabýval stavařinou a motal se kolem památek, tak bych tomu mohl rozumět a výrazně pomoci. Dokončení na str. 5. mrtvé tělo za zadní nápravou autobusu ve zdicích e Zdicích ve čtvrtek 19. ledna v dopoledních hodinách (cca v 10.55) za zadní nápravou našeho autobusu na lince Beroun - Hořovice bylo nalezeno zaklíněné mrtvé tělo neznámé osoby. Podle šetření policie je předpoklad, že k tomuto incidentu došlo bez zavinění našeho řidiče. Zajistili jsme též podklady o řidiči a vozidle prokazující, že všechny náležitosti spojené s provozováním autobusu byly v pořádku. Případ je dále šetřen policií ČR. Informaci doplníme o další poznatky, které se později podaří zjistit. Představenstvo společnosti PROBO BUS a.s. yjádření policie najdete na str. 10. /53/

2 STRANA 2 HISTORIE, INFORMACE PODBRDSKÉ NOINY 2 Čas za námi Pamětníci od roku Dokončení (z kroniky mého otce Dr. Bohumíra Peychla) roce 1971 jsem po zjištění, že generální prokurátor proti mé rehabilitaci nepodal do 17. ledna stížnost pro porušení zákona, jsem znovu zaurgoval na ministerstvu spravedlnosti vyplacení odškodného. Referent Dr. Zahrádka mě upozornil, že se ministerstvo zavázalo zaplatit mi odškodnění v částce korun za neprávem na mě vykonaný trest, ale že dle rehabilitačního zákona nesmí náhrada ušlého výdělku za 1 rok překročit částku Dle zásady lepší vrabec v hrsti než holub na střeše netahal jsem se s nimi o náhradu za obhajobu ve výši cca ale vyhradil jsem si právo (v případě že bude správní rehabilitace) uplatnit zvlášť nároky za ostatní škody způsobené národními výbory a podniky. Když mi stát shora uvedenou částku zaplatil, vzal jsem svoji žalobu u soudu Praha 4 zase zpátky. Každé malé vítězství se počítá! Pracoval jsem dál 2x týdně na smlouvu o provedení práce na Okresním výboru Českého svazu družstevních rolníků v Rakovníku jako právní referent, ale ukončil jsem dohodou pracovní poměr se statkem Rakovník, aby mi nebyl krácen starobní důchod, vyměřený slušnou částkou korun měsíčně. Z deníku svého otce vybrala a upravila Bohumíra Peychlová. A NYNÍ SKOČÍME RONÝMA NOHA- MA DO LISTOPADU 1989 té době už rodiče žili s námi v Praze, tatínek (pozn. red. Dr. Bohumír Peychl) pokud mu zdraví dovolilo, chodil už od poloviny 80. let do knihovny v Klementinu vypisovat z archivních výtisků Rudého práva a na chalupě u Ledče nad Sázavou měl veškerý tisk z Pražského jara. ždycky počítal s tím, že se to jednou hodí, až to praskne, ale byl velmi překvapen, když se toho sám dožil. Trvalo sice přes dva roky než se dočkal toho, že mohli zase s maminkou jako oprávnění majitelé vstoupit do našeho domu čp.185 v Hořovicích. Jeho stav byl velice tristní, už ho opustila i zvláštní škola, kterou bychom tam jinak museli další léta ponechat. Začínalo to v průjezdu, kde byla část původní dřevěné dlažby vytrhána a rozházena před vchodem na schodiště. šude prach a špína, odmontované kliky oken i dveří a také armatura umyvadel. Jen v jednom případě byl kohoutek na původním místě, ale umyvadlo pod ním ne, a voda byla puštěná, takže volně vytékala a promočila i stropy v přízemních místnostech bývalého krámu. Bylo to v lednu 1992, naštěstí moc nemrzlo. Nástropní zářivky, které zvláštní škola používala, byly také z poloviny odnesené, půda byla plná živých a hlavně mrtvých holubů, na podlaze byla naházena část původní střešní krytiny. Střecha byla pokryta z jedné strany červeným a z druhé strany zeleným plechem. (Když jsem tam byla v době, kdy škola ještě fungovala, vysvětlila mi paní ředitelka Maruška moje spolužačka z obecné školy, že před léty, když se střecha opravovala, Obnova památkové zóny v Olešné loňském roce byla přidělena dotace na pokračování regenerace památkově chráněné usedlosti Novákův statek ve vesnické památkové zóně Olešná, která je největším uceleným souborem podbrdské lidové architektury ve Středočeském kraji. Za finanční pomoci krajského úřadu se podařilo dokončit již třetí a zároveň závěrečný záchranný transfer. Tentokrát se jednalo o malý roubený špýchar, který by na svém původním místě zcela jistě zanikl. Tímto transferem došlo k dokončení hmotové obnovy celé usedlosti. Druhou podpořenou stavební akcí byla adaptace původní stáje na vstupní prostor pro nově vznikající Informační centrum Brdy. Součástí tohoto vstupního prostoru je sociální zázemí, v budoucnu určené nejenom návštěvníkům Novákova statku, ale také turistům a cyklistům, kteří v hojné míře využívají nově zpřístupněné části vojenského újezdu Brdy, ale i mezinárodní cyklotrasu Regensburg Plzeň Praha. pokrývači udělali jednu polovinu, ale materiál na druhou byl převelen na pokrytí hořovické pošty, takže nějakou dobu na půdu a na poházené tašky pršelo a promáčely se stropy. Pak teprve byly práce dokončeny, ale stejná barva na plech už se nesehnala. Na Marušce bylo vidět, jak se těší na stěhování z domu hrůzy, kde se v patře při dovádění žáků trochu houpaly rákosové podlahy 150 let staré, které nebyly určeny na takový nápor. Sklep byl až na dvůr zanesen odpadky, troskami kůlen, kuželníku a taneční verandy, která dávno spadla. Z kaštanů hostinské zahrady zbyl jeden jediný a kromě toho ořech, který naši zasadili, když jsem se narodila. Horní zahrádka zmizela beze stopy, stráň, kde bylo krásné alpinium, z obou stran opatřené schodištěm k terasám s rybízovými a angreštovými keři, se vrátila do původního divokého stavu. Dole v téměř dvouhektarové zahradě, kde kdysi byly ovocné stromy a zeleninové i okrasné záhony a spousta okrasných keřů, stály nové rodinné domky. Jejich majitelé byli závislí na našem původním zahradním vodovodu, který začínal nahoře v domě, a protože na zimu se dříve vždycky vypouštěl, stávalo se, že zamrzal a oni zůstávali bez vody. Otec nedal ani mrknutím najevo své zklamání a zděšení, zamnul si prokřehlé ruce a řekl: No, bude to fuška, ale musíme to dát do pořádku! a hned po podpisu dokumentů mi nařídil zaplatit daň z nemovitosti a uzavřít pojistku nemovitosti (což bylo moudré, protože záhy na to odnesla vichřice špatně přibitou část plechové krytiny a opravu zaplatila pojišťovna). Nejhorší bylo, že tatínek v březnu téhož roku onemocněl zápalem plic, a když se zdálo, že se z toho dostane, utrpěl mozkovou příhodu a po 14 dnech trápení dne zemřel ve věku nedožitých 90 let (měl se jich dožít a moc se na to těšil). elice jsem tehdy propadla nostalgickým vzpomínkám a usilovala najít cestu, jak vrátit domu mého pradědečka důstojnost, jenže všechny projekty postupně selhávaly a nejlepším řešením se ukázalo prodat ho člověku, který má dost sil a prostředků. To se skutečně za přispění bratrance Jaroslava Totě I. podařilo. Zkontaktoval mě s panem Blažkem z Hořovic, který o takovém člověku věděl a tak se dům dočkal. ždycky, když jedu kolem, jsem ráda, že má původní tvář i barvu, i když za další léta se už trochu zaprášil a očadil projíždějícími auty, ale to se nedá nic dělat. Myslím, že tatínek na hořovickém hřbitově může být spokojený. Zahradu už nikdo nevzkřísí, ale ještě žije pár lidí, kteří si ji dovedou přesně vybavit, takže pořád existuje. Stejně jako původní dědečkova pila, která pro mne mnoho let byla rájem, kam jsem od svých 13 utíkala z Prahy, kdykoliv jsem mohla, a vlastně tam utíkám pořád, koneckonců cestovat v čase nic nestojí. Stačí zavřít oči, a už koníček pádí a zůstane stát v tý zemi mládí, kde žiju tak rád Bohumíra Peychlová Proměny a příběhy Hořovic Pedagog a kulturní hybatel áclavem Živcem jsme se v minulé kapitole rozešli v okamžiku, kdy S získal významné ocenění své dosavadní pedagogické práce v podobě jmenování definitivním profesorem učitelského ústavu. Dalším jeho velkým činem byla příprava a organizace do té doby v Hořovicích nevídané akce, jakou byla elká živnostenská výstava, proběhnuvší o letních prázdninách v roce 1927 v budově Měšťanské školy na Palackého náměstí. ýstava byla předzvěstí oslav 10. výročí vzniku ČSR a 10. července ji svými projevy zahájili starosta Nezval a představitel živnostníků továrník Štěpánek. 17 místnostech měšťanky vystavovalo 85 místních obchodníků, pro něž celkovou uměleckou úpravu připravil právě áclav Živec. elké exponáty zdejších továren byly vystaveny dokonce přímo na náměstí, v prostoru mezi kostelem a kašnou. ýstava byla otevřena až do 2. srpna, do dne, kdy město každoročně slavívalo svoji pouť. roce 1930 probíhaly ve městě oslavy 80. narozenin T. G. Masaryka. Pro připravované slavnostní zasedání byl Živec vyzván k vytvoření návrhu jubilantovy busty. Ten ale navrhl zakoupit zdařilé a známé Masarykovo poprsí od Mistra Mařatky. K realizaci záměru však nakonec nedošlo pro údajný nedostatek finančních prostředků. Bohatý program připravila městská kulturní komise i pro rok 1933, kdy se uskutečnily oslavy 15. výročí vzniku republiky. Postupně se na jejich průběhu podílely nejen všechny zdejší společenské, kulturní i tělocvičné organizace, ale také školy, Československá obec legionářská a politické strany. Hlavními organizátory byli áclav Živec a odborný učitel a vzdělavatel Sokola Ferdinand Habětín. Po abdikaci T. G. Masaryka byl v roce 1935 zvolen druhým československým prezidentem Edvard Beneš a 13. prosince téhož roku mu udělilo čestné občanství i město Hořovice. Zhotovením diplomu nemohl být tehdy pověřen nikdo jiný než profesor Živec. delegaci, která později ocenění předávala, zákonitě byli starosta města Nezval a vedoucí kulturní pracovníci Živec a Habětín. Hosté si poté pochvalovali hezké přijetí, příjemnou rozpravu a vzpomínali na poněkud rozpačité rozloučení. Kronikář tehdy zapsal: Při odchodu nám pan prezident položil zřejmě prozíravou a mnohé naznačující otázku, zda se občané našeho města bojí války. Hořovičtí delegáti s trochu bezradným pohledem doprovodili prezidentův dotaz pouhým pokrčením rameny. Byl totiž 12. říjen 1936 a dobře informovaným již bylo jasné, že se svět řítí do další a tentokráte ještě větší katastrofy. Při tehdejší audienci pozvali členové delegace prezidenta republiky Beneše k návštěvě Hořovic. Ten ji však zřejmě neslíbil. Byl v té době až příliš zaneprázdněn složitou politickou a vojenskou situací v Evropě. Před tím ovšem, a to dokonce dvakrát, v našem městě byl jako tehdejší ministr zahraničí na předvolebních mítincích Československé strany národně socialistické. Podobných diplomů a obrazů předávaných při jmenování čestných občanů města nebo životních výročích namaloval profesor Živec celou řadu. Pravděpodobně úplně poslední obdržel v roce 1937 velký hořovický mecenáš áclav Kašpar. Pedagog Živec reprezentoval město i při událostech věru přesmutných. Když městská rada rozhodovala o tom, kdo bude členem čtyřčlenné delegace (město obdrželo čtyři čestné vstupenky) vyslané v září 1937 na pohřeb T. G. Masaryka, padla první volba právě na áclava Živce. Spolu s ním reprezentovali Hořovice další členové smuteční delegace. Byli jimi učitel Ferdinand Habětín, ředitel Zemědělské školy ing.áclav osáhlo a berní úředník Antonín Nejedlý, jehož syn Antonín ml., žijící dnes na sídlišti išňovka, mi upřesnil některé detaily, jež znal z otcova vyprávění. Např. i ten, v němž vzpomínal, že při závěrečném smutečním aktu na lánském hřbitůvku stála naše delegace poměrně blízko prezidentova hrobu. Celý kalendářní rok 1938 pak probíhal i na Podbrdsku ve velice tísnivé a skličující atmosféře, když zejména v jeho závěru už vůbec nezbýval prostor pro jakýkoli společenský a kulturní život. Bylo také zřejmé, že pomalu končí i zdejší velká Živcova pedagogická a kulturní mise. A tak 1. prosince opouští akademický malíř a profesor učitelského ústavu áclav Živec Hořovice a tím i školu, na níž úspěšně působil od jejího samotného vzniku. Jako vychovatel budoucích generací vtiskl nezvratnou pečeť své osobnosti i do zdejšího veřejného a kulturního života. Poté ještě kratší dobu pracoval jako odborný inspektor kreslení v Zemské radě v Praze. Závěrečná autorova poznámka. Jako pracovník zdejšího kulturního domu jsem na počátku 70. let 20. století měl štěstí a možnost blíže se seznámit s dílem áclava Živce. Hořovice tehdy připravovaly oslavy 50 let středního školství ve městě, jejichž součástí byla i výstava Živcových obrazů ve Slavíkově síni Státního Letošní rok bude posledním rokem celkové záchrany Novákova statku. Památkovou regeneraci zakončí obnova nově nalezeného kamenného sklepa pod přeneseným roubeným špýcharem a definitivního dokončení se dočká nově založená venkovská zahrada. Hlavní stavební akcí roku 2012 ovšem bude dokončení výstavby Informačního centra Brdy, které má pokračovat adaptací půdního prostoru hospodářské budovy, ve kterém vznikne interaktivní, poznávací, potkávací a naučně vzdělávací prostor s možností příjemného odpočinku v tomto jedinečně obnoveném památkově chráněném areálu. Novákův statek má propagovat nejenom Podbrdsko a Brdy, ale také krásy lidové architektury ve Středních Čechách. Za poskytnutí podpory ze Středočeského krajského úřadu tímto velice děkujeme. Jiří Klimeš osoba odpovědná za realizaci projektu Fotografie pochází ze sbírkového fondu Muzea Českého krasu, příspěvkové organizace Středočeského kraje (Berounské sbírky MČK BČK/ / v Podsbírce fotografie, filmy, videozáznamy a jiná média). zámku. Sám autor, žijící v té době již na odpočinku v Kubelíkově ulici na pražském Žižkovu, už ale pro pokročilý věk a nemoc na její vernisáž nepřijel a nechal se zastupovat dcerou Zuzanou. ýstava byla velmi zdařilá, přišly na ni stovky návštěvníků a navíc byla prodejní, takže v našem městě řada obrazů zůstala. Už vernisáž sama se stala velkou společenskou událostí. Promluvil na ní totiž spisovatel Ladislav Stehlík, jehož do Hořovic přivedl jeho osobní přítel Ivan Slavík. Díky jemu měli tehdy možnost besedovat se známým literátem i studenti zdejšího gymnázia. Domnívám se, že tato poslední Živcova výstava nesmírně přispěla k tomu, že o několik let později byla na nově postavené základní škole v Komenského ulici otevřena sice malá, nicméně stálá Živcova galerie. Dnes jsem ji už nenašel. Kancelář vedení školy zdobí pouze jediný autorův obraz zachycující osecký Hrádek - as - děčný a věčný objekt zdejších malířů. Hrádek, na katastru obce Osek, v provedení akademického malíře áclava Živce. Foto: Archiv Zdeňka Samce. Smutný postřeh mladého Američana M otoráček uháněl údolím řeky Berounky a zářící slunce mimořádně vlídně zahřívalo okolní krajinu. Chlapec kolem 17 let, nápadně sportovně oblečený, mě oslovil otázkou, zda jede dobře na Křivoklát. Po souhlasné odpovědi, se rozhovořil o překrásné krajině kolem řeky Berounky. Chlapec mluvil plynule česky, ale v jeho řeči zněl cizí přízvuk. Ty nejsi odsud? zeptal jsem se. Jak jste to poznal? překvapeně odvětil chlapec. Tolik si zakládám na tom, že umím dobře česky. Omluvil jsem se mu, že podle plynulé řeči by v něm nikdo cizince nepoznal, až na ten přízvuk. Ale Plzeňáci zpívají, Moraváci mají měkkou řeč a mluví také česky, snažil jsem se chlapce uklidnit. Jsem z New Yorku, ze čtvrti Brooklyn a trávím prázdniny u babičky v Praze. Povídali jsme si o všem možném, až se ho zeptám, jak se mu v naší zemi líbí. Příroda, hrady a zámky, muzea to je nádhera, ale lidé mě hluboce zklamali, odvětil chlapec. Překvapeně se ptám, proč? íte, podíval se na mě upřímným pohledem, tady si lidé neustále na něco stěžují, nejsou vůbec s ničím spokojeni. Jedni si stěžují na minulost, druzí na přítomnost. Jeden má málo peněz, druhému se nedaří v zaměstnání. Každý si stěžuje na něco jiného. Rozený Američan takto nemluví. I když je bez práce, v obchodě se mu nedaří, nebo má jiné potíže a starosti, řekne prostě, snad zítra, nebo za týden zaměstnání seženu, obchod se brzo zlepší, starosti a potíže pominou. Američan neběduje, nestěžuje si, protože žije v hlubokém přesvědčení, že se situace dříve, nebo později zlepší. Také proto dělá vše, nač mu síly stačí. To je ale zcela jiný přístup k životu, než tady u vás. Co jsem mu měl říci? Máš trochu štěstí, že mluvíš s člověkem, který si nestěžuje, ani na minulost, ani na přítomnost. Rozloučili jsme se rukou podáním. Na zastávce se podívám na hodinky a sám pro sebe si říkám: Krucifix, ten vlak má zas půlhodinové zpoždění. Při vzpomínce na modrookého chlapce v odjíždějícím vlaku jsem se zastyděl. Josef Hůrka

3 PODBRDSKÉ NOINY 2 PUBLICISTIKA STRANA 3 H udební pedagog, instrumentalista a dirigent František Procházka je více než půl století úzce spjat s krajem Podbrdska. Působil 36 let na Základní umělecké škole Josefa Slavíka v Hořovicích, nejprve jako učitel a od roku 1963 do roku 1993 jako ředitel. Především jeho zásluhou se seriál koncertů Slavíkovy Hořovice rozrostl v hudební událost známou po celé republice, která často hostila i významné světové sólisty. Letos v lednu oslavil František Procházka své 80. narozeniny a dodnes je hudebně činný. Co rozhodlo o tom, že jste se stal profesionálním hudebníkem? Pocházím z hudebního prostředí. Otec hrál na trubku a housle a vedl dechovou kapelu. Od dětství jsem se často setkával s jeho kolegy, kteří k nám chodili, přezkušovali si nástroje a debatovali o hudbě. Pamatuji si, že jeden hudebník měl u nás schovanou úplně novou harmoniku. Byla krásná, zářila barvami a nádherně voněla koženým řemením, prostě mě fascinovala a já byl už dokonale propadlý hudbě. Na harmoniku jsem se učit nezačal, ale zato na housle asi od osmi let. Učil vás otec? Učil jsem se sám, protože otec, i když byl dobrý hudebník, neměl potřebnou trpělivost pro hudební výuku. Moje začátky byly prosté a jednoduché. Pocházím z malého města, kde se veškerá hudba týkala hudby lidové - dechovka, taneční orchestry. Od patnácti let jsem se zapojil do venkovských kapel a vydělal si tím nějaké peníze. Nakupoval jsem si noty a ušetřil na dvoje housle. S klasickou hudbou jsem se moc nesetkával. Naštěstí tehdy, po skončení druhé světové války, rozhlas velmi často vysílal vážnou hudbu. Poslouchal jsem Smetanu, Dvořáka, Beethovena, Mozarta a další skladatele. yjednal jsem si soukromé vyučování u profesora Bedřicha oldana, který mě připravil na zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoři jsem studoval pět let. Můj hlavní nástroj byly housle a vedlejší nástroje klavír a viola. Hrajete na celou řadu nástrojů. Můžete nám je vyjmenovat? Na prvním místě jsou housle. O klavíru a viole jsme již hovořili. Studiem při zaměstnání jsem získal absolutorium pražské konzervatoře ve hře na pozoun, tenor a baryton. Sám jsem se naučil na tubu, saxofon, zobcové flétny, ovládám základní stupeň hry na příčnou flétnu a klarinet a vyučoval jsem také na trubku a lesní roh. Žil jste v Kostelci nad Černými lesy, vystudoval v Praze. Jak jste se dostal do Hořovic? Po absolutoriu na konzervatoři a ukončení základní vojenské služby se naskytlo volné místo učitele hudby na základní umělecké škole v Hořovicích. Nastoupil jsem na toto místo a od té doby, bylo to v roce 1957, jsem už v Hořovicích zůstal. Podbrdský kraj se mi velice zalíbil. Jsem tu spokojený. Chtěl bych se zmínit, že právě v Hořovicích jsem také poznal svoji manželku. Je ženou, která měla a má pro moje zaujetí hudbou veliké porozumění. Třiapadesát let společného soužití považuji za šťastný zásah osudu do mého života. OSOBNOSTI PODBRDSKA Život plný hudby a poctivé práce Opravená hasičovna ve Hvozdci H asiči ze Hvozdce se od prosince 2011 mohou scházet v opravené hasičovně, jejíž omítka svítí do dálky cihlově oranžovou barvou. ylepšením je i výměna oken a hlavně zavedení vody, včetně vybudování WC a odpadů. Odpadla i starost s vytápěním, neboť bylo posíleno elektrické vedení a teplo zajišťují akumulační kamna. eškeré opravy mohly být provedeny díky dotaci z programu Krajského úřadu Středočeského kraje FROM ve výši cca ,- Kč, obec se na celkových nákladech podílela 5%. Hasiči tak získali důstojné a funkční prostory pro své schůzky a hlavně pro činnost Mladých hasičů, kteří by se jinak přes zimu neměli kde setkávat a kde připravovat na jarní soutěže v požárním sportu. šechny tyto skutečnosti hasiči ocenili na své valné hromadě, která se sešla v sobotu 7. ledna v sále Společenského klubu Hvozdec za účasti zástupců z okolních sborů v okrsku. O kulturní program se postarali Mladí hasiči, kteří si připravili pásmo lidových a trampských písní a s velkým nadšením je za doprovodu kytary své vedoucí Petry Ernestové zazpívali. Sbor má i zásahové družstvo a jeho pole působnosti sahá v případě potřeby i do sousedních Podluh, kde dobrovolní hasiči chybí. Práci sboru ocenil jak zástupce okresního výboru pan Jiří Chvojka, tak starosta obce Hvozdec pan Zdeněk Mottl. čele sboru stojí již řadu let pan áclav Plecitý. Stěžejním bodem byla příprava oslavy 110. výročí založení SDH Hvozdec, která se uskuteční v září tohoto roku a zastupitelstvo obce Na co rád z činnosti pedagoga a hudebníka vzpomínáte? Rád jsem pracoval s dětmi. Žáci naší školy se zúčastňovali někdy s menším, jindy s větším úspěchem různých soutěží. Získali jsme i několik prvních míst. Někteří žáci vystudovali konzervatoř a mnozí doplňovali tehdejší hudební tělesa. Nejvíce mě těšily soubory, které se mi podařilo založit a do nichž žáci rádi docházeli. Žákovský orchestr, Dětský pěvecký sbor Slavíček, žesťový soubor Hořovičtí pozounéři, který hrál na různých oslavách a vernisážích. Také taneční orchestr Metronom, kde jsem hrál na saxofon a pozoun. Hořovicích jsme byli velmi populární. Na půdě školy vznikl také Slavíkův smyčcový orchestr, který dodnes funguje. Zpočátku se jednalo jenom o nahodilou činnost, ale od roku 1984 jsme začali pracovat pravidelně. Každoročně jsme pořádali vánoční koncerty. roce 1969 jsem založil Kruh přátel hudby na popud člena Smetanova kvarteta Antonína Kohouta, který naznačil, že se tyto kluby v republice zakládají, protože po sovětské invazi byla ve společnosti zjitřená nálada a hudba měla v této době velké poslání a dodávala naději. Kruh přátel hudby zanikl v roce Založili jsme tehdy ještě Nadaci Kruhu přátel hudby a pokračovali do roku Těšilo vás i vedení orchestrů s dirigentskou hůlkou? Ano, právě činnost dirigenta mě velice uspokojovala. Za dirigentským pultem jsem se cítil velmi dobře a naprosto jistě. Dirigent má oproti hráčům na hudební nástroje obrovskou výhodu v tom, že hráč trpí určitou obavou, aby se mu každý tón dobře povedl. To u dirigenta není, ten myslí ve velké ploše, jak hudba celkově vyzní, takže ty osobní zátěže neprožívá. Lze říci, že hráči mně vždy rozuměli a zvládali jsme i velmi těžké partie skladeb. Odměnou mně bylo uznání od významných autorit a vynikajících hudebníků, kteří hráli v doprovodu orchestru. Zmínit se musíme také o vaší organizátorské práci hudebního života na Hořovicku... Hořovice mě zaujaly proto, že zde žil houslista Josef Slavík, jehož odkaz rozvíjel můj předchůdce, ředitel ojtěch Hrubý, kterého jsem měl velmi rád. Právě on založil v roce 1956 Slavíkovy Hořovice. Zájem o ně ze strany Městského kulturního střediska v posledních letech stále slábl, až zanikly úplně. Je to velká škoda, protože v době jejich konání se Hořovice rozsahem své činnosti řadily mezi mnohem větší města, vědělo se o nich na ministerstvu kultury, v různých hudebních fondech a uměleckých agenturách i mezi samotnými umělci. ystupovaly zde významné osobnosti, například houslisté Josef Suk a áclav Hudeček, sólisté z Národního divadla i známé hudební soubory světové proslulosti. Koncertů, které jsem se svými spolupracovníky z Kruhu přátel hudby organizoval, bylo mnoho, ať již vánočních, nebo jiných, celkem asi 300 koncertů. Jaké máte kromě hudby zájmy, hobby? Rád se věnuji rodině. Mám dvě děti a šest vnoučat. Obě děti se také věnují hudbě, dcera profesionálně a syn hraje první housle ve Slavíkově orchestru. Také všech šest vnoučat se věnuje hudbě. Nejstarší vnučka právě absolvuje zkoušky na konzervatoři a ostatní mají nadání a učí se na různé hudební nástroje. noučata byla vlastně takovým mým velkým hobby. Pomáhali jsme s manželkou při jejich výchově a péči o ně. Moc rád také pracuji na zahradě a baví mě dlouhé jízdy autem. A potom mně dělá radost domácí kutilství. Co byste přál Hořovicím a celému Podbrdsku v oblasti kultury? Přál bych si, aby se obohatil hudební, divadelní, prostě kulturní život v Hořovicích. Jaká jsou vaše nejoblíbenější místa v regionu Podbrdska? Podbrdský kraj mně přirostl k srdci. Krásný je pohled na Plešivec. Je to majestátní hora, na kterou se vždy, když jedu zdejší krajinou, s potěšením dívám. Několikrát jsem na něm byl a vyhlídka z hory je překrásná. Kouzelné a díky malé přístupnosti tajemné jsou i lesy ve vojenském prostoru. Krásné zážitky mám z návštěvy aldeku nebo Padrťských rybníků. Blízko je odtud i na Křivoklátsko, ale rádi s rodinou jezdíme i na Šumavu a další hory v Čechách. Kdybyste měl tu moc a mohl v naší společnosti něco změnit, co by to bylo? Aby všichni lidé byli poctiví, svědomití a nemysleli jenom na svůj prospěch. Je to o zodpovědnosti a solidnosti. Člověk by měl co nejlépe vykonávat svoje poslání. Zisk bez ohledu na úroveň a kvalitu vykonané práce, nebo dokonce s plánovaným úmyslem podvodu nepřináší žádné hodnoty. Domnívám se, že by se měla potírat zločinnost tvrdšími tresty, které často neodpovídají tomu, co dotyčný spáchal. A konkrétně u nás v Hořovicích bych si přál, aby se nemluvilo jenom o vylepšování materiálním, co se kde ve městě opraví, postaví a podobně, ale aby se věnovala větší pozornost také duchovní stránce, společenskému životu, který tady bohužel není na takové úrovni, jakou by měl mít. zkážete něco závěrem našim čtenářům? Je to zase spíše přání. Aby se jim na Podbrdsku líbilo, zůstávali tu a dočkali se toho, že budeme mít všichni čistější ulice, nebudeme se setkávat s vandalismem, nebude si nikdo dělat z přírody v lese skládku. ažme si toho, v jakém krásném kraji žijeme a udělejme něco proto, aby takový zůstal nebo byl ještě krásnější. Foto + text: Petr Petříček Malí hasiči při kulturním vystoupení na valné hromadě. Foto: Petra Ernestová. hodlá tuto událost spojit se setkáním rodáků Hvozdce a Mrtníka. Sbor má v současné době 53 členů, z toho 26 v kategorii dětí a mládeže. Právě ti nejmladší dělají obci velkou radost svými úspěchy v požárním sportu a v soutěžích Plamen. Marie Ernestová Nové kapacity v domovech pro seniory v Berouně a ve Zdicích nabídnou moderní prostory a rozšířené služby ýstavba areálu domova seniorů v Berouně byla financována částkou 133,5 milionu Kč z rozpočtu Středočeského kraje. Pro stálé obyvatele je k dispozici 88 lůžek, 7 míst pro klienty odlehčovací služby a 4 lůžka pro potřeby denního stacionáře. Občanskou vybavenost ve městě zlepšuje i přilehlý park, který je otevřen veřejnosti. J iž brzy bude dokončen nový pavilon Domova Zahradách ve Zdicích, kde díky investici krajské vlády ČSSD ve výši 50 milionů Kč vznikne 50 nových míst. Dalších 100 lůžek vznikne v již dokončeném novém domově pro seniory v Berouně, kde celková investice dosáhla 133,5 milionu korun. Informace poskytl poslanec a předseda krajské komise pro rozvoj obcí a měst Richard Dolejš (ČSSD). Domov pro seniory v Berouně by měl být uveden do provozu do konce dubna a nový pavilon ve Zdicích čeká 30. ledna kolaudace. Středočeský kraj se dlouhodobě potýká s nedostatkem volných míst v domovech pro seniory. Dle odhadu krajského úřadu dosahuje počet neuspokojených žádostí zhruba Nové kapacity v Berouně a ve Zdicích jsou odpovědí krajské vlády ČSSD na situaci způsobenou nečinností předchozích krajských vlád ODS, které tento problém odmítaly řešit a domovy pro seniory připravovaly k privatizaci, řekl poslanec Richard Dolejš. době nástupu nové krajské vlády však nebyly na kraji připraveny žádné projekty na výstavbu nových domovů pro seniory. Města Beroun a Zdice měly připraveny projekty na stavbu nových zařízení, respektive na rozšíření současných, avšak nedostávalo se jim potřebných finančních prostředků. zhledem k tomu, že jsem o těchto projektech věděl, zprostředkoval jsem jednání s hejtmanem Davidem Rathem a krajskou vládou, na základě kterých byla projektová dokumentace poskytnuta kraji. Beroun poskytl navíc i pozemky. Na základě toho kraj jako zřizovatel uvolnil finance a zrealizoval výstavbu nových zařízení, čímž se na Berounsku řeší akutní nedostatek kapacit v domovech pro seniory, dodal. Tyto investice budou mít pozitivní dopad i na zaměstnanost, neboť nárůst kapacit si vyžádá vyšší nároky na obsazení personálem ve Zdicích vznikne 15 nových pracovních míst, chod domova v Berouně zajišťuje 47 zaměstnanců. - jr - Nový pavilon Domova Zahradách ve Zdicích za 50 milionů Kč umožní zvýšit rozsah zde poskytovaných služeb. Podle poslance Richarda Dolejše (ČSSD) bude vedle rozšíření lůžkové části novinkou domov se zvláštním režimem a denní stacionář. Součástí realizace byla i úprava okolí, výstavba chodníků a oplocení, včetně místa pro zeleň a parkoviště. /46/

4 STRANA 4 SPOLEČNOST PODBRDSKÉ NOINY 2 Společenská rubrika ZPOMÍNKY Kdo žije v srdcích těch, které tolik miloval, ten neumírá. Dne 29. ledna uplyne právě rok, kdy nás navždy opustila paní MIROSLAA KAŠPAROÁ z Praskoles. Stále vzpomínají a za vzpomínku všem děkují manžel Josef, syn Josef a dcera Miroslava s rodinou. Dne 30. ledna vzpomeneme 7. výročí, kdy nás navždy opustila naše milovaná ANIČKA ODIČKOÁ z Drozdova. Odešla jsi tak náhle, že těžko je k uvěření. Stále vzpomínáme na Tvoji lásku k nám všem. Děkujeme přátelům, kteří vzpomenou s námi. Za celou rodinu manžel Miloš. Dne 22. ledna jsme vzpomněli 1. smutné výročí, kdy od nás navždy odešla paní JAROSLAA BABELOÁ z Hořovic. S láskou stále vzpomínají manžel, děti a vnučky a rodina Urbánková ze Zdic. Čas plyne, vzpomínky zůstávají. Dne 26. ledna to bude 25 let, kdy zemřel pan JIŘÍ FOLTÝN ze Záluží. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Stále vzpomíná rodina Foltýnova. Dne 15. ledna uplynulo 9 let, kdy nás navždy opustila naše milovaná maminka, babička a prababička paní MARIE ANTONOÁ z Hořovic. Kdo jste ji znali, vzpomeňte s námi. Za vzpomínku děkují dcery a syn s rodinami. Dne 31. ledna uplyne 15 let od doby, kdy nás navždy opustil pan MILOŠ KEBRDLE z Drozdova. Stále vzpomínají a za vzpomínku všem, kdo jste ho znali, děkují manželka a děti s rodinami. Čas neúprosně plyne a nevrátí co vzal, zůstává jen bolest a v srdci žal. Dne 2. února vzpomeneme 3. smutné výročí, kdy nás náhle opustil pan ALFRÉD SEDLÁČEK z Tihavy. S velkou bolestí v srdci stále vzpomínají a všem, kteří ho měli rádi, za vzpomínku děkují manželka a dcery s rodinami. Jeho úsměv vítr odvál v dál, jeho hlas dozněl a nám vzpomínku, bolest a žal zanechal. Dne 29. ledna vzpomeneme 5. výročí, kdy nás navždy, bez slůvka rozloučení, opustil ve věku 32 let pan JOSEF SARAŠ z Jiviny, bytem Rakovník. Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku. Děkují manželka Eva, synové Michal a Matěj, rodiče, tchýně, sourozenci, Marika a Zdeněk s rodinou. Tvůj úsměv vítr vzal, Tvůj hlas už dozněl a nám jen vzpomínky, bolest a žal zanechal. Dne 24. ledna jsme si připomněli 9. výročí, kdy tragicky zahynul pan FRANTIŠEK SOBODA z Hořovic. S láskou vzpomínají a nikdy nezapomenou syn Fanoušek, maminka, babička, bratři Milan, Petr a kamarádi. Odešla s tiše, jako když hvězda padá, zůstala jen vzpomínka, která však nikdy neuvadá. Dne 19. ledna jsme vzpomněli již 15. smutné výročí, kdy nás navždy opustila paní MANKA KŘIÁNKOÁ ze Hvozdce. S bolestí a láskou v srdci vzpomínají syn a dcera s rodinami. Dne 30. ledna tomu bude 20 let, kdy od nás navždy odešel pan ZDENĚK ŠTICH z Kozojed. Stále s láskou vzpomínají manželka Marie, dcery Zděnka a Jarka s rodinami. Dne 29. ledna uplyne 8 let, kdy nás po tragické nehodě navždy opustil pan JAN KRATOCHÍL z Olešné. Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi. Syn Jan a dcera Jitka. Štětce jsou na svém místě, barvy pomalu vysychají a žádný obraz už nás od pana JOSEFA NEDĚDA z Praskoles nepotěší. Dne 31. ledna uplyne 1 smutný rok, kdy nás opustil. zpomínají manželka Anna, dcery s rodinami a ostatní příbuzní. Život jde dál, ale vzpomínky na Tebe, maminko, zůstávají. Dne 26. ledna vzpomeneme 7. výročí úmrtí naší milované maminky paní ANNY DUPAČOÉ z Hostomic. S bolestí v srdci vzpomínají dcery Anna, syn ladimír s rodinami a ostatní příbuzní. Kdo Tě znal, v dobrém vzpomene, kdo Tě měl rád, nezapomene. Dne 1. února uplyne 1 rok od úmrtí pana JANA KALINY z Praskoles. Stále vzpomínají manželka, děti a bratr s rodinami. Dne 4. února vzpomeneme 1. výročí od úmrtí manželky, maminky a babičky paní BOŽENY PELTANOÉ ze Zdic. Kdo jste ji znali, vzpomeňte s námi. Za vzpomínku děkuje manžel a děti s rodinami. Dne 2. února uplyne rok, kdy nás navždy opustila naše milovaná manželka, maminka a babička paní ALENA FATKOÁ z Hostomic. zpomínají manžel, synové, bratr a sestra s rodinami. PODĚKOÁNÍ Poděkování kolektivu odd. fyziatrie a RHB lékařství nemocnice Beroun - dovoluji si tímto poděkovat kolektivu RHB, pod vedením primáře MUDr. Ondřeje Horáčka Ph.D., za vynikající péči, kterou mně věnovali v pooperačním období. Poděkování patří celému kolektivu MUDr. Burdové, paní Petře, Michaele a všem rehabilitačním pracovníkům, sestrám, všem! Nejen já, ale všichni pacienti, které jsem tam potkávala, jsme dělali denně velké pokroky, a také psychicky jsme se zlepšovali. Je dobře, že takové oddělení na okrese máme. Iva Závorová Dvě zprávy ze Zaječova Tříkrálové posezení Obecní úřad v Zaječově uspořádal pro občany v pátek 6. ledna v Lidovém domě tříkrálové posezení. Svá vystoupení zde předvedly děti z mateřské školy i ze základní školy v Zaječově. K tanci a poslechu zahrála Strašická pohodovka. Představení, které prodlužuje život pátek 17. února zavítá do Zaječova přední světový chůdoherec Lennoire Montaine s vynikající komedií Don Quijote de la Ancha - nejhranějším představením v Evropě. Tuto didaktickou klauniádu v režii pana Bolka Polívky můžete zhlédnout v hodin ve elkém sále Lidového domu. Představení přináší pohodu a spoustu smíchu, také však potěšující dárečky. stupné 70,- Kč Soňa Solarová NARODILI SE ROKYCANECH Marek Grantner, Rokycany Jana Zdvořáková, Osek 4: 1. Terezie Pašková, Nepomuk Tereza Zajíčková, Rokycany Lucie Kotvová, Rokycany Nikol Černá, Plzeň NARODILI SE HOŘOICÍCH Zuzana Pavlisová, Beroun Sabina Svatá, Žebrák Anna Navrátilová, Karlík Marek Škrleta, Řevnice Nora Šimuni, Kytín Tibor Bednárik, Lochovice Kateřina Pelešková, Praha Malvína Turková, Praha alérie Dvorská, Hořovice Anna áclavíková, Hořovice Karolína Bohoňková, Hostivice ojtěch aňouček, Praha Anna Provazníková, Beroun Tobiáš Paták, Praha Sofie Kellerová, Hýskov Lilien Mešterová, Hýskov Tadeáš Bartoš, Stašov Natálie Šrůtová, Beroun Filip Zavázal, Drozdov Aneta Lindáková, Jince Štěpán Soukup, Nižbor Kristián Bojtoš, Liteň Nikita anin (chlapec), Zlonice Lucie Lipertová, Zbiroh Anna Pospíšilová, Beroun Frida Tomanová, Praha Matěj Mudra, Chaloupky Lejla Lea Dudová, Hýskov Pavla Ježková, Jince 51 let Helena Nešporová, Hořovice 75 let 8. 1 Jaroslava Žikešová, Hořovice 75 let Alois Červený, Broumy 50 let Anna Polívková, Hostomice 83 let Josef Helcl, Jince 75 let Antonín Nový, Praskolesy 69 let Za poskytnutí informací děkujeme Pohřební službě Josef Lojín, Hořovice Anna Křivánková, Komárov 91 let Hana Shejbalová, Kladno 70 let Miroslav Paul, Neumětely 57 let Františka Špiclová, Felbabka 96 let Jaroslav Krejčí, Bykoš 77 let Eva Špačková, Žebrák 63 let Jaroslav eselý, Hostomice 95 let áclav Drda, Rejkovice 68 let opustili nás NON - STOP ítání občánků v Drozdově prosinci se konalo v Drozdově slavnostní vítání občánků. Natálka Hrbková a Adámek Listopad. Samuelek Papert a Samuelek Peter Szöke Eliška Čechurová, Tymákov Angelika Kopová, Holoubkov Karolína Hrušková, eselá Kristýna Chotašová, Radnice Adéla Říhová, Mýto Jan Pevný, Rokycany Miloslav Havelka, Rudná Petr Hlavnička, Zdice Isabella Matoušková, Praha iktorie Dostálová, Plzeň Klára ildová, Lhota p. Radčem Klára yskočilová, Hořovice Damián Pospíšil, Praha Kateřina Havelková, Hlásná Třebáň Jan Kratochvíl, Kleštěnice Antonín okurka, Dobříš Jakub Cvejn, Otročíněves Sandra ávrová, Beroun Lukáš Martiník, Beroun Tadeáš Müller, Broumy Jasmína Anna Nanarová, Příbram Marie Anna Bártová, Zdice Marie Krejčí, Chlustina Petr Kunc, Plzeň eronika Jandová, Plzeň Magdalena Smejkalová, Beroun Matyas Sajko, Beroun anessa Ondráčková, Popovice Matěj Rys, Praha ojtěch Ryvola, Roztoky Tobias Berka, Beroun Tomáš Kubrycht, Lochovice Petr áňa, Žebrák Za poskytnutí informací děkujeme Pohřební službě Pavel Zajíček, Hořovice Erika Steiniglová, Cerhovice 23 let áclav Proses, Beroun 84 let Josef ostatek, Hýskov 65 let Marie Tenkrátová, Tetín 54 let Marie Klicperová, Kr. Dvůr 74 let Alenka Říhová, Beroun 83 let áclav Pavlis, Levín 87 let František Hojer, Loděnice 66 let Miluše Mužíková, Chyňava 78 let Miroslav Zíma, Hudlice 80 let Za poskytnutí informací děkujeme Pohřební službě Josef Beran, Beroun šem pozůstalým vyslovujeme upřímnou soustrast., Akce v J i n É k á v Ě Kavárna Jiná káva, U kasáren 192, Beroun, ÝSTAA MALEB: TIN- GATINGA Tingatinga je unikátní malířské umění z jižní Tanzanie, jehož motivy vycházejí z africké přírody a odhalují dávné hluboké pouto člověka s přírodou. Díky pestrým barvám a elegantní jednoduchosti vyzařuje z obrazů pohoda a energie, tak vzácná v našem evropském uspěchaném světě. Cílem výstavy je vzbudit zájem o styl tingatinga a také přilákat malířům tolik potřebné potencionální zákazníky. ýstava je proto prodejní. Úterý 7. 2., KONCERT: IRENA BUD- WEISEROÁ (ex Spiritual Kvintet) Česká zpěvačka s nádherným hlasem a nezaměnitelným černým přídechem, pro kterou neplatí žádné ploty a hranice mezi hudebními žánry. Kavárna je otevřená po 11 14, út až pá , so hod.. Za kulturou do Berouna Úterý od sál České pojišťovny - Divadýlko Mrak - odnická pohádka - představení v rámci cyklu Divadlo pro děti i rodiče Úterý od kavárna Jiná káva - Irena Budweiserová - koncert bývalé dlouholeté pěvecké hvězdy skupiny Spirituál kvintet, spoluúčinkuje kytarista M. Linka Středa od 9. a sál České pojišťovny - Divadýlko Kuba - Není drak jako drak - pohádka plzeňského souboru pro malé diváky Středa od SD Plzeňka - Kumšt - představení Divadla na Jezerce - hrají Jan Tříska, Jan Kačer, Jan Hrušínský. Režie Jan Hřebejk.

5 PODBRDSKÉ NOINY 2 HOŘOICKO STRANA 5 z hořovické radnice U Otužilec nebo bezdomovec: Kdo obývá stan u hořovického rybníka? krytý v rákosí a za sošnou vrbou, stojí na břehu Lázeňského rybníka oranžový stan. Jeho obyvatel není znám, pravděpodobně jde o bezdomovce. ypovídají o tom i zbytky elektrošrotu v bezprostředním okolí. Kdy přesně se oran- Stan od hořovického Lázeňského rybníka. Řadu dalších informací najdete na žový, jednoplášťový stan na břehu rybníka objevil, není známo. Oslovení svědci tvrdí, že před Štědrým dnem už tam byl. Bližší informace nemá ani starosta Ondřej aculík: Slyším o tom od vás poprvé, řekl Podbrdským novinám. Občané si zatím nestěžovali. Dokonce ani já jsem si ničeho nevšimnul a to jsem tam od ánoc několikrát šel, dodal. Ač oranžový, stan je totiž skryt za vrbou. Jeho obyvatel si k němu snáší staré monitory, televize a jiné elektropřístroje, ze kterých pravděpodobně vymontovává součástky obsahující vzácné kovy např. měď. še pak nejspíš nosí do nedalekého kovošrotu. Uvědomím o celé věci sociální odbor, a pokud bude potřeba také Policii, rozhodl se posléze starosta s tím, že obyvatelem stanu je nejspíš jemu známý člověk, který ale opakovaně odmítá sociální pomoc. Podbrdské noviny se snažily kontaktovat také samotného obyvatele stanu, bohužel na něj opakovaně neměly štěstí. Petr Kološ Pohřební služba, Hořovice Josef Lojín Poslední jednání rady bylo ve čtvrtek 19. ledna. Informace k jednotlivým bodům jednání podal starosta Ondřej aculík. Konečně je otevřená čekárna na nádraží. Možná se někdo pozastaví nad tím, kam se poděly pamětní desky občanům padlým v roce současné době nejsou přístupné, ale až se bude chodit hlavním schodištěm, bude otevřen i vestibul, kde jsou tyto desky. Čekárna byla otevřena z iniciativy Českých drah a velkou zásluhu mají pánové Ludvík a Kunc. Hlavní vchod do čekárny a vestibul budou otevřeny asi za půl roku, až dojde k opravě celé budovy vč. fasády a k úpravě prostoru před nádražím. Tři varianty využití městských budov S ředitelem Městského kulturního centra Jiřím Šalenou jsme vypracovali a radě předložili návrh využití městského nemovitého majetku sloužícího ke společenským a kulturním účelům. Souvisí to s adaptací areálu starého zámku jako kulturního centra Hořovic. Předkládali jsme tři varianty: 1. rekonstruovat sál radnice spolu s celou radnicí a dvorem podle studie Ing. arch. elinského pro významnější společ. akce, posílit jeho kapacitu a provozní možnosti o rekonstruované kino jako víceúčelový prostor, kde by probíhaly akce, které v současnosti probíhají v Klubu Labe. Prodalo by se Labe a Společenský dům. Nevýhodou je velká finanční náročnost cca 30 milionů. 2. Rekonstruovat Společenský dům na víceúčelové zařízení, v němž by se konaly nejenom velké společ. akce, ale také programy na zmenšené scéně, tedy to, co se koná nyní v Labi. Tím by ožily také klubovny, kde by byl každodenní provoz. Zachránila by se architektonicky hodnotná stavba, která souvisí se společenskými a kulturními aktivitami sociálních demokratů. Důsledkem by byl prodej kina a Labe. Nevýhodou je opět velká finanční náročnost přesahující sumu 30 milionů, ale také přemístění podstatné části společenského života z centra do ústraní, a dále by pustla radnice. 3. Rekonstruovat sál radnice s celou budovou, kde by se konaly reprezentativní a společenské akce většího rozsahu vč. plesů i maturitních. K těmto účelům by byla uvolněna i malá zasedačka v přízemí, která by byla přemístěna do patra. Největšími akcemi jsou v Hořovicích maturitní plesy, kde bývá kolem 450 lidí. Setkání heligonkářů by se mohlo konat v areálu starého zámku, v případě špatného počasí by vše probíhalo na dvou scénách - na radnici a v Klubu Labe. Prodaly by se Spol. dům a kino. Celá radnice by se zrekonstruovala za cca 30 milionů. Nevýhodou je dlouhá časová posloupnost realizace. Kvůli rekonstrukci radnice by se musely přemístit kanceláře do budovy č. 640, kde by se musely kanceláře nejprve zadaptovat a vybavit, což by byla další finanční zátěž. Druhá věc je, že k Lidovému domu je v Hořovicích dost silný vztah, je to kolébka sociálních demokratů v Hořovicích, kteří zde měli vždy silnou pozici. Pořádali zde oslavy, kulturní činnost, např. divadlo Feriálních osad, což bylo loutkové divadlo Skupovo - Spejbl a Hurvínek. Nechceme, aby v důsledku změn cokoliv z kulturních a společenských aktivit v Hořovicích zaniklo, vážíme si toho, že jsou tady např. 4 divadla. Chceme, aby vznikla kolem toho ve veřejnosti diskuse. Ceník zimní údržby Rada nesouhlasí s ceníkem zimní údržby komunikací a prostranství (příloha č. 2 ke smlouvě o dílo na provádění zimní údržby komunikací v Hořovicích), podle kterého bude společnost AE CZ odpadové hospodářství účtovat údržbu komunikací v zimním období let rámci ceníku je paušální pohotovost, kdy platíme 20 tisíc měsíčně za to, že AE, s.r.o., je v případě sněžení kdykoliv schopna reagovat. Pohotovost samozřejmě oceněna být musí, ale nám se to zdá moc. Zdražila se sůl, jinak je ceník stejný jako loni. Informační naučná stezka až do Hořovic Byl tady starosta Komárova Antonín Merhaut, že budou dělat informační stezku, která povede do Mrtníka, Neřežína, obejde ho a vrátí se druhou stranou do Komárova. Napadlo nás, že bychom rádi na tuto stezku navázali stezkou, která by vedla z Hořovic, přes Mrtník, napojila by se na tu komárovskou, šly by chvíli spolu a pak by ta hořovická pokračovala na Podluhy a zpět do Hořovic. Město podpoří sborník Rada souhlasí s podporou vydání sborníku Minulostí Berounska ve výši Kč. Okresní archiv Beroun vydává sborník Minulostí Berounska a požádali nás o nějakou podporu, protože na jeho vydání nemají žádné peníze. Sborník se týká celého historického okresu, takže jsou tam velice zajímavé poznatky a užitečné dokumenty taky o Hořovicích. Marta Šeac Hořovice, Anýžova 469 Provozovatel smuteční síně 24 hodin denně, tel , , PARTE ZDARMA! SOLIDNOST - ÚCTA - SPOLEHLIOST /5/ Tříkrálový koncert v Klubu Labe Ž áci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké třídy Květuše Ernestové uzavřeli v pátek 6. ledna vpodvečer v hořovickém klubu Labe zimní koncertní sezónu swingovým tříkrálovým koncertem. programu sestaveném z vánočních swingových evergreenů a dalších populárních skladeb zpívali R. Kološová, Z. Krtilová, T. Krtilová, T. Mlejnská, P. okáčová, M. Kološ, F. Strejc, J. Pommová, M. Růžičková, T. okáčová, A. Mlejnská,. Hrachová, K. Slavíková,. Slavíková, M. Brotánková a sólistky Šárka Rottová, Kristýna ondalová a Anna Hýnová. Jihočeský orchestr ANNA H - BAND pod vedením MgA. Oldřicha Hliňáka hrál ve složení A. Hýnová, A. ít (trub- Znáte starostu města Hořovice? Dokončení ze str. 1. A co se nepodařilo? Co vás neuspokojuje? Spíš je to otázka nějakých vztahů. Není vyřešena záležitost Městské akciové společnosti, ve které v tuto chvíli město nemá žádného zastupiteli delegovaného zástupce. Do představenstva je navržen Dr. J. Peřina a já jako starosta do dozorčí rady. Další věc je krize teplárenství, která postihla celý stát. Máme tu docela moderní centrální vytápění, ale ceny se občanům zdají být tak vysoké, že se řada lidí odpojuje. Snažíme se najít východisko, aby se cena nezvyšovala, aby vznikla koncepce vývoje ceny tepla, která by byla nějak garantovaná. Myslím si, že centrální vytápění má své výhody a má perspektivu. Abych nezapomněl na jeden úspěch, na kterém má velký podíl místostarosta P. Bakule a sice, že plavecký areál přechází od tohoto roku do správy Městské správy byt. a nebyt. fondu. K převodu od soukromého nájemce dochází velmi smírnou cestou. Provoz zůstává zachován a doufáme, že bude probíhat za lepších ekonomických podmínek. Zapamatoval jsem si váš výrok, že byste raději dodělal rozdělané a nezačínal nové akce. Ale co zámek, který zdaleka nekončí na 35 milionech a autobusové nádraží 36 mil. Kč, z toho dotace pouze 15 mil. Kč? K tomu mému výroku nejsprávnější by bylo nic velkého nezačínat a dát nejdříve do pořádku to, co je vnitřním dluhem ve městě. Tady ten kapitalismus má stejnou podobu, jakou mělo centrální socialistické plánování, tj., že nikdy nic nedotáhne do zdárného konce. Peníze se vyčerpají a na tu koncovku, kdy tam mají být lampy, chodníky, trávníky - náhle nejsou peníze, nebo to zůstane rozdělané, protože vzniknou problémy, které před tím někdo zanedbal, nebo se něco neočekávaně zhatilo. našem městě cítím velký vnitřní dluh sto milionů? Proto by se měly dát do pořádku nejprve tyto věci a pak jít dál, tak by jednal hospodář, to by mohl udělat úřednický starosta, ale z hlediska politických stran a jejich programů je to nepřijatelné, protože každá politická formace musí něco předvést, musí vzniknout něco nového, investice, která město obohatí. Mně se projekt autobusového nádraží velice líbil. Je přívětivý pro lidi, prostředí pěkné, estetické. Působí to spíše jako park. Mělo to mít centrální budovu, architektonicky velmi ušlechtilou. Mám dojem, že za 20 let tady moc architektonicky hodnotných staveb nevzniklo. Druhá věc je, za jakých podmínek to dnes, bohužel, děláme. To uznávají i kolegové z ČSSD, kteří se velmi snažili, abychom dotaci dostali. Ta patnáctimilionová dotace je pochopitelně přínosná, ale podíl města přes 20 milionů je velikou zátěží, ovšem doufám, že vysoutěžíme příznivější cenu. Zbude něco na opravy chodníků, na jejichž stav si občané hodně stěžují? Stav chodníků mne rmoutí. tomto roce chceme udělat chodníky na išňovce v ulici U Remízku, tam jsou rozsypané. Na opravu chodníků žádáme také o finanční prostředky ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Koupi zámku bude město několik let splácet. Na rekonstrukci zámku chce město získat prostředky prodejem některých městských budov (kino, knihovna, Klub Labe, Liďák). Máme připraveno několik variant, chceme je předložit radě. Nejúspornější varianta je přesunout společenský život, který dnes probíhá ve Společenském domě, do radničního sálu, který je hezký, tradiční. Rekonstrukcí by získal další zázemí. Došlo by k rekonstrukci radnice i dvora. Je na to velice dobrá studie arch. elinského. To by umožnilo prodat Spol. dům, kino a knihovnu. Oficiální kulturní život by se odehrával v sále radnice. Ten, řekněme, alternativní, rockovější, v Labi. e starém zámku je krásný komorní sál, kde by se mohly konat besedy i svatby apod. Když jsme u zázemí pro společenskou činnost, jak se zajímá radnice o spolky, zájmová sdružení, sport? To je oblast, které si velice vážím. Spolkovou činnost budeme stále podporovat, to je to, co dává městu život. Město nejsou jenom stavby, komunikace, ale hlavně to, co se tu odehrává a co poskytuje lidem jiné, než materiální uspokojení, ať už je to kultura, sport nebo jiná zájmová činnost. Letos máme pro tuto oblast vyčleněný stejný objem příspěvků jako loni. Zdejší podniky zaměstnávají lidi z Hořovic a okolí. Má radnice kontakty s těmito podniky? ky), Z. Straka (saxofon), P. ondruška, L. David (trombony) a L. Pišinger (rytmika). Marcela Folková Starosta Hořovic Ondřej aculík (první zleva) při slavnostním otevírání přístavby MŠ na ětrné v Hořovicích, které se konalo 6. září Foto: Naďa Kolenská, archiv PN. Ano, např. Saint Gobain Securit prostřednictvím obchodní ředitelky paní Hasmanové podporuje bezpečnost provozu ve městě. Tento program se úspěšně realizuje. Je to příklad, jak se podnik může chovat k městu, protože si váží toho, že mu město poskytuje zázemí pro jeho podnikatelskou činnost. Dnes už to není jen tento podnik. Albixon na Cintlovce daroval městu sochu slévače, Teplárenská podporuje fotbal. Přispívají i AE, s.r.o., nebo Cymedica, která loni udělala stezku. Z těch podniků, které tu jsou, je to ale stále menšina. Bezpečnost ve městě zajímá každého občana a bohužel stále je znepokojují vandalové. andalismus postihuje všechna města. Máme smlouvu s policií ČR o spolupráci. Přislíbili, že když budou sídlit na starém zámku, doplní v r počty na 20 lidí (nyní 15). yčlenili by dva policisty přímo pro Hořovice. Přemýšlí se o vytvoření městské policie: dva policisté s rozpočtem 2,5 mil. Kč. Otázkou je, zda lidé nemají větší očekávání, než co může městská policie dělat. Představují si, že by byl větší pořádek, větší dopravní kázeň, nebude docházet ke krádežím. Nevím, zda je to v silách dvou strážníků. Znovu se hovoří o zvyšování daně z nemovitostí. Město už nedávno poměrně značně zvýšilo tuto daň. Bude se opět zvyšovat? Město nebude tuto daň zvyšovat. Dokonce byla úvaha daň snížit, ale tyto daně jsou jediné, které připadají celé městu. Která místa se vám při procházkách městem nejvíce líbí? Já mám tři taková místa. Za velmi úpravné považuji Západní sídliště. Je vidět starostlivost lidí, kteří tam bydlí. Jsou schopní přesáhnout zdi svého bytu a dělat něco pro veřejný prostor. I my se teď snažíme jim přispět a jejich snahy podpořit. Já sám mám celá léta rád Žižkov, kde se dostávám do střetu s místními, kteří říkají, že se na to dívám romanticky. Chtěli by tu mít vyasfaltované ulice místo té hrbolaté kamenné dlažby, aby byly lépe sjízdné a lépe se tu chodilo. Lidé, kteří neznají Hořovice, když je tam zavedete, jsou tím okouzleni. Třetí oblast je ísecké náměstí kolem kostela sv. Jiljí. Člověk cítí velebnost prostoru. Mám samozřejmě rád i jiná místa, úchvatný je pohled z Panské zahrady na východ, západ i sever, ošklivý pohled je toliko na jih vinou hrůzné novostavby. olného času asi moc nemáte. Co vás baví, když se najde nějaký čas? e svém osobním čase spolupracuji s Českým rozhlasem. Jednak mě to baví a pak tam člověk stále cítí svobodu. Je to něco tvůrčího v otevřeném prostoru. rozhlase pracují kultivovaní skromní lidé. Skromnost na mne působí úžasně a považuji ji za velikou přednost. Kdybych přestal být starostou, vždycky říkám, že jsem starostou do příštího zastupitelstva, kdyby k tomu došlo, budu zas pracovat intenzivně pro rozhlas a budu mít z toho znovu radost. Co vzkážete občanům Hořovic? Já vzkaz mám: Aby pečlivě rozvažovali, pokud o město mají zájem, to, co se děje ve prospěch města. Aby dokázali tyto snahy podpořit a nebyli proti jenom proto, že jim to velí nějaká stranická doktrína, která říká, že oni příště musí vyhrát volby a nesmí to zůstat tak, jak to je a musí udělat všechno pro to, aby dílo, které se koná, bylo nějak dehonestováno. Aby se k tomu nepřipojovali a hodnotili činy. Se starostou Hořovic Ondřejem aculíkem hovořil Pavel Černý.