KATEDRA GEOGRAFIE PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KOMPLEXNÍ GEOGRAFICKÁ EXKURZE JIŽNÍ ČECHY

Transkript

1 KATEDRA GEOGRAFIE PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KOMPLEXNÍ GEOGRAFICKÁ EXKURZE JIŽNÍ ČECHY sborník exkurze

2 ZÁKLADNÍ INFORMACE Vedoucí exkurze: Dr. Pavel Ptáček a Doc. dr. Zdeněk Szczyrba Místo ubytování: Motel Dlouhá Louka Stromovka 8, České Budějovice, , tel , ubytování je hrazeno díky podpoře projektu ESF OPVK Partnerství a sítě projekt Síť Geonet Podmínky k udělení zápočtu: aktivní účast na exkurzi vypracování a přednesení dvou referátů deník exkurze bude dokumentovat navštívené lokality a bude obsahovat základní informace o tématech diskutovaných během exkurze. Deník je nutno odevzdat v den ukončení exkurze tj , nelze akceptovat jeho odevzdání v pozdějším termínu. Může být veden samostatně nebo může mít formu poznámek v tomto sborníku (doporučujeme). Důležitá telefonní čísla: Policie 158 Záchranná služba 155 Požární ochrana 150 Vedení: Ptáček , Szczyrba Vydáno pro potřeby účastníků komplexní geografické exkurze do jižních Čech v květnu Příspěvky nebyly jazykově upravovány, ve výjimečných případech ale byly zkráceny. Za obsahovou úroveň i korektnost příspěvků odpovídají autoři. 2

3 OBSAH: L. Paščenko: Trasa Brno-Znojmo... 5 T. Otřísal: Trasa Znojmo Vranov Slavonice... 7 P. Dudková: Město Znojmo... 8 A. Krzystková: NP Podyjí nejdůležitější chráněné fenomény (trasa Hnánice, Šobes, Nový Hrádek, Čížov)... 9 Z. Bartošková: NP Thayatal I. Siudová: Dyje hydrologická charakteristika s bližší charakterisitkou Vranovské přehrady J. Husák: Geomorfologické členění jižní části Českomoravské vrchoviny A.Jakšová: Slavonice H. Roubalíková: Landštejn B. Valečková: Česká Kanada komplexní FG charakteristika J. Fryčka: Úzkorozchodné tratě v ČR J. Nešvera: Nerostné suroviny v jihočeských pánvích K. Mazánková: Jihočeský kraj socioekonomická charakteristika M. Mášek: České pivovarnictví v mezinárodním srovnání T. Švik: Pivovarnictví v jižních Čechách minulost a vývoj po r. 1989, současný stav M. Holoušová: Průmyslové zóny v ČR a jejich vliv na ekonomický rozvoj K. Soušková: České Budějovice B.Stráníková: Významní rodáci v jižních Čechách J. Kánská: Ochrana přírody v Novohradských horách J. Zemek: Biosférické rezervace v ČR J. Horáčková: Terčino údolí J. Fridrichová: Třeboňsko biosférická rezervace Z. Melichaříková: Rašeliniště na Třeboňsku V. Koubová: Geomorfologická charakteristika Třeboňska I. Poláková: Hydrologická charakteristika Třeboňska (se zaměřením na vodní toky) V. Moravcová: Hydrologická charakteristika Třeboňska (se zaměřením na stojaté a podzemní vody) D. Vlková: Vitorazsko a hraniční úpravy v jeho oblasti M. Tomšíčková: Třeboň

4 J. Šťovíček: Údolní nádrž Lipno D.Čuřík: Výroba papíru v ČR (se zaměřením na Větřní) D. Vlková: Vojenské újezdy v ČR A. Krzystková: Český Krumlov - turistické a kulturní centrum, strategie rozvoje J. Zemek: Památky UNESCO v ČR: kritéria výběru (na příkladu Českého Krumlova) B. Valečková: Čertova stěna J. Šťovíček: Lipno jako centrum rekreace a cestovního ruchu D. Čuřík: NP Šumava, CHKO Šumava základní údaje, součastné problémy J. Horáčková: Vltava hydrologická charakteristika H.Roubalíková: Rašeliniště a slatě Šumavy V. Moravcová: Geologický vývoj Šumavy J. Husák: Klimatické poměry Šumavy J. Nešvera: Geomorfologické členění Šumavské soustavy a významné geomorfologické lokality V. Koubová: Jezera ČR a šumavská jezera P. Dudková: Chráněná fauna a flóra Šumavy M. Holoušová: Záchranné programy organismů v ČR: zaměřeno na Šumavu I.Poláková: Šumava tradiční řemesla a výroba T. Otřísal: Prášily M. Tomšíčková: Staré obchodní stezky na Šumavě K. Soušková: Plavení dříví na Šumavě T. Švik: Obyvatelstvo Šumavy Z. Bartošková: Lidová architektura na Šumavě K. Mazánková: Nerostné suroviny na Šumavě a jejich těžba A.Jakšová: Církevní řády v českých zemích a zvláště v jižních Čechách J. Kánská: Kláštery v jižních Čechách B.Stráníková: Rožmberkové, Eggenbergové, Švarcenbergové a jejich doména v jižních Čechách J. Fridrichová: CHKO Blanský les L. Paščenko: Písek komplexní geografická charakteristika I.Siudová: Tábor komplexní geografická charakteristik Z. Melichaříková: Skladování vyhořelého jaderného paliva v ČR

5 L. Paščenko: Trasa Brno-Znojmo Téma cesta Olomouc - Znojmo jsem jsi rozdělil na dvě části v první části, bych Vám popsal silnice po kterých pojedeme. V druhé části bych Vás seznámil se zajímavými místy po cestě. R 46 Silnici R46 je přezdívá Hanácká dálnice neboť vede po jednom z nejúrodnějších oblastí Moravy - Hané. Silnice R46 je jednou z nejstarších rychlostních silnic na Moravě. Byla postavena proto, aby propojila Brněnskou a Olomouckou aglomeraci. Zatím však je jejím hlavním účelem nahrazení dosud chybějící dálnice D1 z Vyškova do Ostravy. Nevýhodou silnice je, že poměrně úzká a klikatá, proto moc není vhodná pro tranzitní a mezinárodní dopravu, na kterou nebyla vůbec projektována. 1 R46 začala být budována po jednotlivých úsecích tak, aby navázala na dálnici D1 končící u Vyškova a nahradila nejprve nebezpečná místa na staré silnici. Rychlostní silnice se budoval ze dvou stran od Vyškova a od Olomouce, proto na konci 80. let dvacátého století zbyl nevybudovaný úsek kolem Prostějova. Tento úsek silnice byl naplánován skrz město na dlouhých estakádách a mostech, přičemž město rozdělil na dvě strany. V dnešní době by snad dálnice vedla dále od města. 1 Silnice končí u Vyškova, kde se napojuje na dálnici D1 od Brna, která pak pokračuje směrem na Kroměříž a Ostravu. 1 Zajímavou části rychlostní silnice je úsek za Vyškovem, který v těchto místech není rozdělen zeleným pásem ani pevnými svodidly. Úsek totiž vede těsně kolem vojenského letiště a počítá se i s tím, že by široká betonová plocha rychlostní silnice mohla v nouzovém případě posloužit jako přistávací plocha letadel. Podobná plocha se nachází i na dálnici D1 u Velkého Meziříčí. D1 Dálnice D1 je nejstarší a nejdelší dálnice na území Česka (a historicky první dálnice Československa), která má po dokončení spojovat Prahu, Brno a Ostravu. Její historie sahá až do 30. let 20. století, v časech normalizace měla být hlavní osou republiky, v současnosti je její hlavní a nejvýznamnější úsek z Prahy do Brna nejvytíženější v Česku. Projektovaná délka v ose dálnice je 376, km. V současné době je v provozu 260 km v úseku Praha Kroměříž a 73 km mezi Lipníkem nad Bečvou a Bohumínem (původně dálnice D47; z toho 18 km mezi Bělotínem a Hladkými Životicemi obousměrně v půlprofilu dokončení na plný profil se předpokládá v roce 2010). 2 R 52 První zmínka o této silnice, která má spojit Brno s Vídní je obsažena v dodatku k Mnichovské dohodě, v kterém se Československo zavázalo bezplatně poskytnout pozemky potřebné pro výstavbu, na sjezdech měly být celnice a českoslovenští občané ji mohly zdarma využívat. 3 Do dnešní doby je zprovozněn úsek Brno - Pohořelice a o trasu Pohořelice - Mikulov se vedly dlouho spory, které byli vyřešeny podepsáním mezivládní dohody o propojení české rychlostní silnice R 52 rakouskou A /53 Silnice I/53 tvoří důležitou spojnici mezi mezinárodními silnicemi E59 (silnice I/38) a E461 (rychlostní silnice R52). Silnice vyčleněním úseku Znojmo - Pohořelice ze silnice 1/54. V současné době jsou připravovány tři stavby na této silnici, pouze dvě stavby řeší homogenizaci tahu a jedna obchvat Lechovic. 4 Města: Olomouc: Olomouc je páté největší město v České republice ležící přímo v srdci Moravy, a proto se nazývá "perlou na zelené podušce". Toto stotisícové město položené na řece Moravě je tradiční obchodní a dopravní křižovatkou a vytváří bránu do pohoří Jeseníků. Díky svému historickému významu, starobylé univerzitě, kulturní, vojenské a církevní tradici se město oprávněně stalo centrem Olomouckého kraje. 5 Centrum Olomouce je obklopené prstencem bohatých parků a středověkých hradeb má po Praze statut druhé nejstarobylejší a největší památkové rezervace v České republice. Patrné je to na první pohled, kdy každého návštěvníka upoutají nad městem tyčící se věže novogotické katedrály sv. Václava, barokního chrámu Panny Marie Sněžné, kostela sv. Michala a radnice s orlojem. Za zhlédnutí také stojí tzv. Přemyslovský hrad, postavený v románském stylu, gotický chrám sv. Mořice se známými Englerovými varhanami či Klášter Hradisko, 5 přestavěný v 17. Století do barokní podoby. Nejvýznamnější památkou na území města je Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí, který je od roku 2000 zapsán na 5 prestižním seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve stručném výčtu památek nesmíme opomenout další stejně významné jako jsou například raně barokní stavba Arcibiskupského paláce, kde v roce 1848 nastoupil František Josef I. na rakouský trůn nebo soubor šesti olomouckých barokních kašen. 5 Prostějov: Město Prostějov je součástí Olomouckého kraje. Leží v severní části Hornomoravského úvalu, na úpatí Prostějovské pahorkatiny, ve východní části České republiky. První zmínka o Prostějovu, který je nazýván Hanáckým Jeruzalémem, jsou z první poloviny 12. století. Dnešní historické jádro města je vyhlášenou památkovou zónou. 6 5

6 Hlavním kulturním a společenským centrem a současně jednou z architektonických dominant Prostějova je Národní dům, významná kulturní památka České republiky. Byl postaven v letech podle návrhu architekta Jana Kotěry, profesora UMPRUM v Praze a předního představitele české moderní architektury. 6 Středu města dominuje nová radnice postavená v letech podle návrhu prof. K. H. Kepky ve slohu zvaném historismus. Důraz byl položen na vertikálu 66 metrů vysoké věže obohacující siluetu města v dálkových pohledech. Nad arkýřem dominuje orloj, který ukazuje kalendářní měsíce v roce, postavení měsíce a slunce na obloze. 6 K dalším pamětihodnostem patří prostějovský zámek na Pernštýnském náměstí, na jehož vstupním průčelí se nachází i známá věta: Hanák tade bode do skonání světa, kostel Povýšení sv. Kříže, Muzeum Prostějovska (bývalá radnice), Morový sloup se sochou P. Marie, rodný dům Jiřího Wolkera, barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, farní kostel sv. Petra a Pavla a kostel sv. Cyrila a Metoděje. 6 Prostějov je městem poetických festivalů (Wolkerův Prostějov), divadelního života, městem elegance a módy ( OP Prostějov), městem sportu (cyklotrasa Jantarová stezka, Tennisoé turnaje). 6 Vyškov: Vyškov má rozlohu více než 5000 ha, počet obyvatel se pohybuje kolem Centrem města je trojúhelníkové náměstí, přejmenované na Masarykovo, které se v 1. polovině 90. let dočkalo celkové rekonstrukce a vytvoření pěší zóny, jež se stala místem příjemné relaxace. 7 Město je neodmyslitelně spojen s armádou. Již od roku 1936 je sídlem vojenské posádky, díky Vysoké vojenské škole pozemního vojska se Vyškov stal na třicet let univerzitním městem. 7 Významnou událostí bylo napojení města na dálniční síť, dálnici D1 Praha - Brno - Vyškov, pokračující rychlostní komunikací severně až do Olomouce a dále do Ostravy. Do roku 2006 by měl být otevřen další úsek dálnice D 1 Vyškov-Mořice, jež bude po celkovém dokončení pokračovat přes Kroměříž a Přerov do Lipníku nad Bečvou a stane se součástí páteřního dálničního tahu České republiky. 7 Nejen výhodné dálniční spojení, ale i prozíravá politika města přitáhla významné investory, kteří se soustředili v průmyslových zónách vybudovaných na obvodu města. Dnes patří 30hektarová průmyslová zóna Sochorova na severozápadním okraji města k nejúspěšnějším v České republice. Narozdíl od těžšího výrobního průmyslu zóny Sochorova je další průmyslová zóna Nouzka v jihozápadní části města zaměřena převážně na služby a výrobní služby. 7 Slavkovské bojiště: Bitva u Slavkova známá též jako Bitva tří císařů proběhla 2. prosince 1805 poblíž Slavkova u Brna. Armáda Francouzského císařství v čele s císařem Napoleonem Bonapartem zde drtivě porazila vojsko spojenců vedené carem Alexandrem I., M.I. Kutuzovem a císařem Františkem I. Slavkovská bitva je jedna z nejznámějších, které proběhly na Moravě. 8 Francouzský císař řídil bitvu z návrší Žuráň ( 286 m n.m., dnes v katastru obce Podolí a František I. s carem Alexandrem měli svůj stan zřízený v Křenovicích. 8 Název se bitvy je odvozen od 9 km místa, kde nocovali den před bitvou oba spojenečtí panovníci. 8 Brno: Brno (německy Brünn, latinsky Bruna) je počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice. Je správním střediskem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. 9 Brno je významným administrativním střediskem, centrem české justice, sídlem orgánů s celostátní kontrolní působností a dalších důležitých institucí. Je rovněž centrem vzdělání s 26 fakultami jedenácti univerzit a vysokých škol. Ve městě sídlí biskupství brněnské diecéze. K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad Špilberk a Katedrála svatého Petra a Pavla (známá spíše jako Petrov). Druhým dochovaným hradem na území Brna je Hrad Veveří tyčící se nad brněnskou přehradou. 9 Severovýchodně od městského jádra, tvořeného původním městem Brnem, které je a vyhlášené městskou památkovou rezervací, leží stavební památka vila Tugendhat od architekta Ludwiga Miese van der Roheho, zapsaná mezi Světové dědictví UNESCO. 9 K turistickým lákadlům patří také začátek chráněné krajinné oblasti Moravský kras. V 19. století Brno díky vysoce rozvinutému textilnímu průmyslu získalo přezdívku rakouský resp. moravský Manchester. 9 Pohořelice: Město bylo od nejstaršího období průsečíkem obchodních cest. Archeologické nálezy dokládají pravěké osídlení této oblasti. Slovanské obyvatelstvo přišlo na území Moravy v 5. století a během krátké doby vytlačilo usedlé Germány. V roce 1951 bylo objeveno v osadě Smolín pohřebiště z první čtvrtiny 5. století našeho letopočtu. 10 Historické jádro vzniklo na důležité obchodní cestě z Brna do Znojma a Vídně. První písemné záznamy uvádějí název Borlitz, pocházejí z roku V 16. století se objevuje český název Pohořelice. Název je odvozen od jména Pohořel, což jsou lidé, kteří byli pohořelí. Znamená to, že město vzniklo na místě osady zničené požárem. 10 6

7 T. Otřísal: Trasa Znojmo Vranov Slavonice Charakteristika oblasti Oblast mezi Znojmem a takzvanou Českou Kanadou byla odedávna pomezním územím, trojmezím Čech, Moravy a Rakouska. Probíhala zde, i když s dílčími změnami, tzv. zemská hranice, oddělující české země od Moravy. I dnes je tomu nejinak. Administrativně oblast podél rakouských hranic spadá pod okres Znojmo (východní část) a na západě okres Jindřichův Hradec. K tomu se ještě ze severu vkliňuje okres Třebíč se svou nejjižnější výspou, Jemnickem. Po vzniku vyšších územněsprávních celků jsou spádovými městy Znojmo (Jihomoravský kraj), Moravské Budějovice (kraj Vysočina) a Dačice (Jihočeský kraj). Z výše uvedeného vyplívá, že šlo dlouhodobě o okrajovou oblast, periferii různých územních celků. Tato situace byla ještě zvýrazněna skutečností, že po roce 1948 bylo pohraničí z jihu kompletně uzavřeno a stalo se tak nejen pomyslně, ale i fyzicky konečnou. Na to ostatně oblast v určité míře doplácí dodnes, přestože jsou hranice již volně prostupné. Co se týče přírodních charakteristik, lze povrch mezi Znojmem a Slavonicemi označit jako pahorkatinu. Vyznačuje se nižšími kopci bez větších zvratů ve výškové členitosti. Výjimku tvoří zejména poměrně hluboké a členité údolí řeky Dyje, která je hlavní vodotečí, odvodňující území. Geomorfologie tohoto údolí je odlišná do takové míry, že zavdala příčinu vzniku velmi specifické a od svého okolí odlišné vegetaci. A i z tohoto důvodu bylo údolí od Znojma po Vranov nad Dyjí roku 1991 vyhlášeno národním parkem Podyjí. Dramatické údolí sice pokračuje i dále proti proudu Dyje nad Vranovem, avšak krajina je zde od roku 1933 značně pozměněna zatopena vodami přehradní nádrže Vranov. Ta je do současné doby stále zdaleka největší vodní plochou v této oblasti (faktografické údaje dle cs.wikipedia.org). Mimo svahy kolem Dyje a jejich okolí, vyznačující se dubobučinami, je zbytek oblasti spíše bezlesý a zemědělsky využívaný pro obilniny, pícniny či v menší míře pastvinné louky. Celé pohraničí od Znojma dále na západ je na poměry střední Evropy velmi málo zalidněné. Nenachází se zde žádná větší města a i vesnická sídla jsou malá (což zvláště vynikne oproti situaci na východ od Znojma) a nezřídka položená ve větší vzdálenosti od sebe. Největšími sídly jsou obce Slavonice (dle webu mesta.obce.cz 2701 obyvatel), Vranov nad Dyjí (860 obyvatel), severněji Dačice (7991) a Jemnice s 4280 obyvateli. I dopravně je území poněkud zanedbáno. Nepočítaje významnou spojnici Jihlavy, Znojma a Vídně v podobě silnice 38 (E59), která se dotýká oblasti spíše okrajově, silnice 3. a nižších tříd, nachází se zde již jen několik méně významných silnic II. třídy, spojujících významnější sídla. Též v železniční dopravě nelze mluvit o nějaké významnosti. Zejména politickým rozdělením střední Evropy ztratily na významu tratě Jihlava Znojmo (jedna z dřívější spojnic Prahy a Vídně) a ještě mnohem více železnice Dolní Cerekev Telč Dačice Slavonice Rakousko. Ta byla za Slavonicemi zrušena a do Rakouska se dodnes vlakem touto tratí nepodíváme. Proto má dnes pouze lokální význam a to ještě spíše v severní části po Telč. Nezvykle je ovšem staronově v regionu k dispozici lodní doprava po vodním díle Vranov, která byla v devadesátých letech z údajných vodárenských důvodů neprovozována. Znojmo Vranov Hned za posledními domy Znojma se proti proudu řeky Dyje rozprostírá výše zmíněné lesnaté území, přecházející v národní park. Na samotné řece je vybudována menší přehradní nádrž Znojmo, sloužící především vodárenským a energetickým účelům a též jako vyrovnávací k Vranovské přehradě. V okolí lesů se nachází několik viničních tratí sem zasahující Znojemské vinařské podoblasti. Přestože je to spíše její výspa, nachází se zde několik vysoce hodnocených viničních poloh, především nejznámější vinice Šobes na ostrohu nad Dyjí. Má dokonce poctu nosit označení Grand Cru, což je ve francouzské vinařské terminologii označení pro nejvýjimečnější polohy vinic. U nás sice nemá právní či jiné jasné zakotvení, avšak i tak o proslulosti Šobesu mnohé vypovídá. Stejně jako mnohé další, patří tento pozemek do hospodářství vinařství Znovín Znojmo. Národní park Podyjí Na středoevropské poměry do značné míry unikátní říční údolí s množstvím zákrut, prudkých svahů, hustých kvalitních lesů, výjimečné teplomilné flóry. Částečně i díky hraniční 40leté uzávěře, neboť řeka je mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem z větší části hraniční linií, se výše zmíněné podařilo zachovat v zásadněji neporušené podobě. Z uvedených důvodů byla proto hned záhy po zrušení střeženého hraničního pásu přistoupeno k vyhlášení národního parku. Stalo se tak v létě Počátkem ledna 2000 následovala českého příkladu i rakouská strana, když vyhlásila Nationalparkverwaltung Thayatal. I to podtrhuje unikátnost, když se jedná o bilaterální ochranu přírody. Pomyslným centem NP Podyjí je městečko Hardegg přímo na hranicích. Není bez zajímavosti, že zdejší šlechtické sídlo v podobě výstavního hradu, je centrem rodu Hardegg, z něhož pochází manželka známého českého politika Karla Schwarzenberga, Tereza, rozená Hardegg. Na české straně leží nad městem a řekou známá vyhlídka, k níž se lze pohodlně dostat od návštěvnického centra NP Podyjí v Čížově. Celý park je dnes atraktivní jak pro pěší, tak pro cykloturisty, a to i díky tzv. signálce, asfaltové komunikaci, sloužící dříve k ochraně hranic. Vranov nad Dyjí Jeden z nejznámějších českých zámků. To je asi to první, co se většině vybaví při vyslovení názvu tohoto malebného městyse. Pohled na výstavný zámek na vysokém skalním výběžku na řekou Dyjí je skutečně jedním z nejznámějších pohledů v našem jižním pohraničí. Místo zámku byl dříve hrad, sloužící k ochraně hranic. Rod Althannů jej pod vedením známého architekta a stavitele J. B. Fischera z Erlachu v 17. století přestavěl na monumentální barokní sídlo. Z něj je asi nejvýznamnější oválný, tzv. Sál předků. Zámek je nyní v majetku státu a je turisticky hojně navštěvován. Atraktivní je i pro výpravu filmů, točila se zde pohádka Nesmrtelná teta s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Samotný městys pochopitelně těží z mimořádně turisticky zajímavého okolí (národní park, přehrada, zámek) a žije proto především právě z cestovního ruchu (volně dle cs.wikipedia.org a zamekvranov.cz). 7

8 Vodní nádrž Vranov V letech probíhala na Dyji výstavba vodního díla Vranov. Na svou dobu šlo o jednu z největších podobných staveb v tehdejším Československu. Přehradní hráz dosahuje výšky 60 metrů a délka vzdutí hladiny je kolem 30 kilometrů. Součástí stavby je hydroelektrárna. Přehradní nádrž je velice atraktivní pro rekreaci. Před rokem 1989 zde vyrostlo mnoho soukromých chat i velkých rekreačních objektů. Jsou zde i kempy Vranovská pláž a Bítov Horka. Na přitažlivosti vodní ploše přidává monumentální hrad Bítov na ostrohu zalité Dyje a říčky Želetavky. Podobně jako okolní opevněné stavby sloužil dříve k obraně hranic. Na původně velkomoravském hradisku se dle hradbitov.cz během staletí vystřídaly rody Přemyslovců, Lichtenburgů, Jankovských, Daunů, Haugwitzů, Haasů a dalších. Dnes je po úmrtí posledního majitele hrad státní. Lichtenburgové rovněž vystavěli na protější úzké a strmé skále hrádek Cornštejn, který je dnes romantickou zříceninou. Od Podhradí nad Dyjí po Slavonice Na tuto oblast stále platí to, co bylo uvedeno v úvodu. A sice že území doplácí na perifernost. Na rozdíl od Znojemska a Vranovska zde již nejsou příliš významné stavební památky ani přírodní zajímavosti. A zalidnění je velmi nízké. Nicméně možná právě toto přidává oblasti na populárnosti mezi cykloturistickou veřejností. Pozůstatek signálky, zapadlé vesničky, nízký provoz na komunikacích, oku i cyklistově noze lahodící pozvolná krajina a rozhraní mezi přitažlivým Vranovem a Českou Kanadou, stejně tak i blízkost renesančních perel Slavonice a Telč znamenají již řadu let pozvolné oživení kraje turisty. Samozřejmě i otevřená hranice do Rakouska je přínosná, přesto zatím stále nikoliv zásadně. Kromě krajiny patří mezi zajímavosti postupně se opravující zámek Uherčice či židovské památky v obci Písečné. P. Dudková: Město Znojmo I. Úvod Znojmo (německy Znaim) Název je slovanského původu a je odvozeno od staroslovanského slovesa znojit tedy vypálit. Město leží v Jihomoravském kraji asi 52 km od Brna na levém břehu řeky Dyje. Má rozlohu přibližně 66 km² a téměř 35 tisíc obyvatel. Nadmořská výška je 290 m.n.m. Klimatologicky patří Znojmo do teplé podnebné oblasti, díky těmto přírodním podmínkam se zde odedávna daří vinařství a ovocnářství proslulé jsou každoroční slavnosti Znojemského vinobraní. Jedná se o městskou památkovou rezervaci s bohatou historií. Která přitahuje mnoho turistů, hodnota města turisticky značně vzrostla po vyhlášení Národního Parku Poddyjí. II. Historie města Díky příznivému klimatu bylo místo dnešního Znojma osídleno již ve 4. st. př. n. l. Archeologické nálezy objevily pozůstatky staroslovanského hradiště z desátého století. Které bylo jednou z nejdůležitějších pevností Velké Moravy. Kolem roku 1100 n. l. zde nechal český kníže Břetislav vybudovat ochranný hrad. Roku 1226 bylo Znojmo povýšeno Přemyslem Otakarem II. Nové královské město se stalo nejmohutnější pevností na jižní hranici Přemyslovského státu. Docházelo ke kolonizaci německým a židovským obyvatelstvem, usídlovalo se zde i mnoho církevních řádů. Město využívalo výhodné polohy mezi Prahou a Vídní, hostilo mnoho českých i rakouských panovníků a těžilo z jejich přízně a privilegií. Za vlády krále Jana Lucemburského byly městu uděleny mnohé výhody a výsady. Tak například roku 1324 dal městu táž práva pro obchod vínem a solí, jako užívala města Brno a Jihlava a zakázal výčep cizích vín ve městě, aby měšťanům ulehčil před cizí konkurencí. V roce 1335 se zde vdávala nejmladší Janova dcera Anna za rakouského arcivévodu Otu Habsburského. Při velkolepých oslavách vznikl požár a vyhořela téměř polovina města i s hradem. Znojmo hrálo v dějinách země důležitou roli i později, když zde v roce 1437 zemřel císaře Zikmunda a tím i dynastie Lucemburků. Další požár zasáhl město v roce Následovala velká renesanční přestavba města, pod vedením rakouských i italských mistrů, probíhala celé 16. století až do třicetileté války. Po bitvě na Bílé hoře se zde v roce 1628 konal zemský sněm, na němž bylo přijato pro Moravu Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. V roce 1645 město obsadili Švédové. Početní stav obyvatelstva klesl na polovinu. Až do druhé poloviny 17. století město ohrožovali Turci. V letech zde řádil mor. Koncem 18. a začátkem 19. století trpělo město napoleonskými válkami. V roce 1805 procházelo pod vedením samotného Napolena francouzské vojsko, táhnoucí ke Slavkovu. Napoleon se ve městě objevil ještě jednou v roce 1809 a svedl u Suchohrdel krátkou vítěznou bitvu, kde porazil rakouského císaře Františka I. V roce 1866 město opět trpělo za rakouskopruské války. V letech zde byla vybudována železnice což znamenalo velký průmyslový rozvoj. Rozvíjela se hlavně dvě tradiční odvětví prvním byla zpracování zemědělských plodin (hlavně okurek, jejichž pěstování zavedl již v 16. stol opat premonstrátského kláštera v louce a vychovatel císaře Rudolfa II. Freytag z Čepihoru. Druhým odvětvím byla tradiční výroba keramiky, využívající zdejší naleziště kaolínu. Rozmachu dosahovalo v této době také ovocnářství a vinařství. Po první sv. válce bylo město začleněno do nového Československého státu, během války bylo připojeno k Velkoněmecké říši a po druhé sv. válce a odsunu Němců město trpělo a řada památek chátrala. Ačkoliv bylo město vyhlášeno městskou památkovou rezervací již v roce 1971 významější rekonstrukce se památky dočkaly až po r V současnosti dochází k rozkvětu turistického ruchu zejména díky množství historických památek. III. Kulturní památky Nejvýznamnější je románská rotunda P. Marie sv. Kateřiny z 11. stol., je zde unikátní hlavně bohatou původní malbou. V minulosti pak složuila rotunda jako tančírna, košikářská dílna a dokonce i chlév pro vepře. Unikátní fresky byly zachráněny během rekonstrukce v roce Hrad založený knížetem Břetislavem v 11. stol. Nejvýznamnější událostí na tomto hradě byla svatba Anny Lucemburské s arcivévodou Ottou Habsburským. V roce 1720 zde byl vybudován pivovar od r budovu začalo využívat znojemské muzeum. Gotická radniční věž- původní věž z roku 1260 byla v roce 1447 přebudována v elegantní renesanční stavbu se dvěma ochozy. 8

9 Znojemské podzemí Labyrint sklepů a asi 30km dlouhých chodeb vznikal od 13. do 17. stol. Sklep určený ke skladování vína patřil ke každému měšťanskému domu. Prostory však nestačily a tak docházelo k jejich neustálému prohlubování, rozšiřování a propojování, plány znalo jen pár zasvěcených, podzemí je jedno z největších bludišť ve střední Evropě. Část je zpřístupněna veřejnosti. Jihomoravské muzeum Jihomoravské muzeum ve Znojmě je jedno z nejstarších muzeí na jižní Moravě. Vzniklo v roce Od roku 1910 našly sbírky, zásluhou kustoda Antona Vrbky, své umístění v prostorách znojemského hradu. Celý hrad spolu s památnou rotundou získalo muzeum do své správy roku Po druhé světové válce muzeum získalo charakter odborného ústavu a rozšířilo se. Dnes v nich uchovává na sbírkových předmětů. Vodní nádrž Znojmo Vodní dílo vybudované na řece Dyji mezi vodní nádrží Vranov a soustavou Nové Mlýny na JZ okraji Znojma. Výstavba probíhala v letech Kamenitá hráz je sypaná 17m vysoká a 115 metrů dlouhá, objem nádrže je 4,3 mil m3, plocha je 53ha. Slouží jako zásobárna pitné vody pro Znojmo, jako vyrovnávací nádrž pro Vranovskou přehradu a má i funkci hydroelektrárenskou. Při povodni v roce 2002 a hladina přesáhla téměř o půl metru maximální mez. Průtok byl 379m3/s. V roce 2005 proběhla rekonstrukce a zvýšení protipovodňové ochrany. V. Průmysl TOS ZNOJMO Strojírenská výroba v TOS ZNOJMO byla zahájena v roce 1970, kdy v areálu bývalé vodní elektrárny u řeky Dyje byla zahájena výroba součástí pro obráběcí stroje, jako organizační složka tehdejšího národního podniku TOS KUŘIM. V rámci privatizace v roce 1992 pak vznikl nový právní subjekt TOS ZNOJMO, akciová společnost. Proces privatizace byl dokončen v srpnu 1997, kdy se jediným akcionářem stala společnost NOVOTOS, s.r.o. Firma TOS ZNOJMO se v současné době specializuje na sériovou výrobu převodovek. ELEKTROKOV, a. s. ZNOJMO - Závod ELEKTRO Vznik 1947 družstvo pod názvem ELEKTROKOV. Družstvo se v roce 1991 transformuje na akciovou společnost a probíhá zásadní restrukturalizace společnosti, která podniká jednak v oblasti elektrotechnické výroby (výroba transformátorů, tlumivek, vinutých dílů a svářecí techniky) závod elektro a v oblasti služeb závod topení (topenářství a plynoinstalace). LAUFEN sro. Keramické závody Znojmo - v současné době Švýcarský zahraniční investor, výroba převážně toaletníh mís, umyvadel a van. Znojmia a.s. vznikla v roce 1945 tradiční znojemské okurky, nyní součástí závodu Hamé Babice. A. Krzystková: NP Podyjí nejdůležitější chráněné fenomény (trasa Hnánice, Šobes, Nový Hrádek, Čížov) ÚVOD Národní park Podyjí je nejmenší park v České republice. Je ukázkou výjimečně zachovalého říčního údolí Dyje v zalesněné krajině. Nachází se při hranicích s Rakouskem v jihozápadní části Moravy mezi Znojmem a Vranovem. Na rakouské straně na něj navazuje Nationalpark Thayatal, se kterým vytváří přeshraniční bilaterální chráněné území. Předmětem ochrany jsou nejrůznější skalní tvary, srázy, meandry, suťová pole, strže, nivní louky podél Dyje či prosluněné lesostepi. Území je typické velkou rozmanitostí živočišných i rostlinných druhů 1. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Národní park byl zřízen nařízením vlády č. 164/1991 Sb. Nachází se na území bývalé CHKO Podyjí na ploše 63 km 2, ke které je připojeno ochranné pásmo o rozloze 29 km 2. Celkem tedy 92 km 2. Území bylo osídleno ve starší době kamenné. Jednotlivá historická období se na území podepsala různými způsoby z mladší doby kamenné se dochovaly nálezy kultury s moravskou malovanou keramikou u Hlubokých Mašůvek a hradiště keltského původu, ze středověku pochází dnešní zříceniny hradů bránící tehdy původní zemskou hranici. Velké množství památek se nachází v městské památkové rezervaci města Znojmo. Jedinečná je rotunda Sv. Kateřiny s původními nástěnnými malbami 2. Geomorfologie Z hlediska geomorfologie náleží území z větší části k provincii Česká vysočina, východní část patří ke karpatské soustavě. Celá oblast má ráz pahorkatiny, která je proříznutá kaňonovitým údolím řeky Dyje 3. Od mladších prvohor bylo území denudováno. Uplatňuje se především kaolinické zvětrávání. V mladším terciéru došlo k mořské transgresi, po ústupu moře se zformovala Pradyje, která si vyhloubila až 150 m hluboké koryto. Řeka vytvořila meandry v mělkých a nezpevněných sedimentech. Po dosažení krystalického podloží se začala Friedl K. et al., Chráněná území v České republice, 1991, s Ibid., s. 20 9

10 zahlubovat i do něj. Vznikly tak typické zaklesnuté meandry. Během terciéru a kvartéru došlo k vyzvednutí a následné denudaci. Horniny byly vystaveny působení eroze a mrazového zvětrávání. Důsledkem jsou dnes rozsáhlé sutě a kamenná moře 4. Geologie Geologicky můžeme NP Podyjí rozdělit do tří hlavních částí: západní (starohorní ruly a fylity), střední (krystalické vápence a chloritické břidlice) a východní (vyvřelé žuly, z části překryty břidlicemi, drobami a pískovci karpatského flyše) 5. Flóra a fauna Z hlediska vegetace jde o jedno z nejpozoruhodnějších míst střední Evropy. Významným prvkem jsou plošiny, jejichž původní vegetací jsou dubohabřiny. V některých částech jsou dnes lesy odstraněny a přeměněny na louky, pastviny či ornou půdu. Pod vlivem pastvy a vypalování se mnohé plochy změnily na vřesoviště. Luhy jsou nejlépe zachovány v úseku mezi Lesnou a Čížovem. Na skalnatých svazích kaňonovitého údolí řeky Dyje jsou časté ostrůvky primárního bezlesí 6. Původní charakter lesních porostů je místy pozměněn výsadbou jehličnatých monokultur. Ve vyšších polohách se nachází jedlobučiny a bukové doubravy. Pro nižší a teplejší polohy jsou typické teplomilné doubravy přecházející v zakrslé doubravy a lesostepi 7. V národním parku je velmi rozmanitá živočišná složka. Důležité je zmínit vliv člověka, a to především na ryby. Negativním vlivem bylo (a dosud je) vybudování vodních nádrží ve Vranově nad Dyjí a Znojmě. Řada ryb musí být proto uměle vysazována pstruh, lipan apod. 8 Zajímavosti Nedaleko Znojma se nachází dvě vyhlídková místa Králův stolec a Sealsfieldův kámen. Za pozornost stojí také Havranická vřesoviště, vřesoviště Kraví hora či Hradišťské terasy. Turisté mohou navštívit lokalitu Devět mlýnů pod vinicí Šobes, která vypovídá o historii mlynářství. Hlubokým údolím řeky Dyje prochází Cesta Jaroslava Krejčího vedoucí ze Znojma do Hnanic. Vyhlídku do centrální části NP Podyjí umožňují plošiny Nového Hrádku. Mezi nejnavštěvovanější místa patří obec Čížov s ukázkou železné opony a městečko Hardegg poskytující další vyhlídky do údolí řeky. Červeně značená stezka zvaná Pašerácká protíná celý park (od Znojma po Vranov nad Dyjí) a přivádí turisty k dalším zajímavostem Ledové sluje či Hamerské vrásy. Za zmínku stojí také barokní zámek ve Vranově nad Dyjí 9. Národní park je rozdělen na tři zóny, jejichž podíl na rozloze je následující: 1. zóna (32 %), 2. zóna (45 %), 3. zóna (23 %) zóna je tvořena zejména jádrovým územím kolem údolního zářezu řeky Dyje. Hospodářsky se toto území nevyužívá. Vstup je omezen na turisticky značené cesty. 2. zóna zahrnuje velkou část lesního komplexu, louky a vřesoviště. Nejvíce poznamenaná hospodářskou činností člověka je třetí zóna. Jde o zemědělsky využívané plochy a okrajové partie lesního porostu. Ochranné pásmo obklopuje celé území národního parku 11. OCHRANA PŘÍRODY 12 Býčí skála kolmá žulová stěna na začátku vzdutí Znojemské přehrady pod vyhlídkou Sealsfieldův kámen. PP Červený rybníček výskyt žábronožky divorohé a panonské; mělká deprese umělého úvodu. PP Cínová hora bývalý lom; chráněné druhy suchomilných rostlin a živočichů. PP Fládnitzské vřesoviště chráněné druhy suchomilných rostlin a živočichů. Hamerské vrásy mohutné skalní stěny s vrásněním bítýšské ortoruly; předprvohorní stáří; velikost vrás do třiceti metrů. Havranické vřesoviště přes 100 ha stepních lad; teplomilná flóra a fauna; traviny a keříčky. PP Horáčkův kopeček stepní pahorek severně od obce Popice. PP Horecký kopec skalní ostrůvek v polích nedaleko státní hranice. Hradišťské terasy zbytky středověkých kamenných teras nad vzdutím Znojemské přehrady; zpustlé sady a zahrady. Kamenná moře vyvinuta na více místech především na pravém břehu Dyje pod bývalým mlýnem Papírna. Kraví hora pahorek nad Znojmem se vzácnou vřesovištní flórou a faunou. Ledové sluje suťový svah s množstvím podzemních prostor vzniklých skalním zřícením ortoruly. V podzemí se díky specifickému mikroklimatu vytváří ledová výzdoba. Na skalních svazích hnízdí mimo jiné čáp černý, který je symbolem NP Podyjí. Svah je veřejnosti nepřístupný. PP Pustý kopec u Konic stepní žulový kopec s výskytem chráněných druhů živočichů a rostlin. PP Skalky stepní lokalita. Šobes lokalita osídlena ve starší době kamenné. V době bronzové šlo o pravěké hradiště. Od středověku lokalita využívána k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé kvalitou. V 19. století bylo dodáváno na císařský dvůr a do vídeňských restaurací. Dnes se vinná réva pěstuje na 11 ha. Lokalita je řazena mezi 10 nejlepších vinařských poloh v Evropě. Nejčastěji pěstované odrůdy jsou: rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský. ZAJÍMAVÁ MÍSTA NA TRASE HNANICE NOVÝ HRÁDEK (- ČÍŽOV) Obec Hnanice leží na trase staré solné stezky. Významnou památkou je poutní kostel, románsko-gotický chrám sv. Wolfganga. Zachovalá je původní vesnická zástavba a areál vinných sklepů 13. Fládnitzské vřesoviště viz kapitola Ochrana přírody. Vinice Šobes viz kapitola Ochrana přírody Devět mlýnů na území byly mlýny již od 15. století. Dnes je známa poloha šesti z nich. Další tři byly zničeny povodněmi v 16. století. Z šesti mlýnů ale zůstaly pouze čtyři (v padesátých letech byly násilně likvidovány). Zachovaly se jezy, sklepy, zbytky náhonů a budov. Mlýny měly před 2. světovou válkou své názvy: Zemský, Pekárna, Gruberův, Hotel Gruber, Judexův a Papírna 14. Opuštěný meandr Dyje okrouhlík Slouka L. et al., Národní parky a chráněné krajinné oblasti, 2002, s Friedl K. et al., Chráněná území v České republice, 1991, s Slouka L. et al., Národní parky a chráněné krajinné oblasti, 2002, s Friedl K. et al., Chráněná území v České republice, 1991, s Slouka L. et al., Národní parky a chráněné krajinné oblasti, 2002, s Slouka L. et al., Národní parky a chráněné krajinné oblasti, 2002, s

11 Železné schody vyhlídka nad opuštěným meandrem řeky Dyje. Název souvisí s železnou oponou, která zde protínala kolmo prudký svah nad Dyjí. Pro umožnění pohybu vojenské stráže zde byly vybudovány železné schody, které byly odstraněny v roce Nový Hrádek zřícenina původního loveckého hradu postaveného v roce Areál tvoří dva hrady: starší stavba s dvojitým oválným prstencem hradebních zdí a přední hrad, který vznikl z původního předsunutého opevnění. Hrad pustnul od třicetileté války, po 1. světové válce zde byla základna KČT. Pod hradem jsou zachovány zbytky středověkých teras s chráněnými druhy rostlin, sklepy slouží jako úkryt netopýrů. Dochází zde k prolínání zájmů památkové péče s ochranou přírody. Plošina zříceniny poskytuje turistům vyhlídku na Dyji, která meandruje kolem Ostrohu a rakouského Umlaufbergu. Reliéf krajiny vytváří dojem tří řek tekoucích okolo hradu 17. Odtud je možno pokračovat do Podmolí, Lukova nebo dále po Pašerácké stezce do Čížova, kde se nachází turistické informační centrum. Obec Čížov první zmínka o obci pochází z roku Dochovaná je původní vesnická zástavba. V obci se nachází Návštěvnické středisko a Lesní zpráva pracoviště Správy NP. U obce je zachována část linie železné opony 18. ZÁVĚR Národní park Podyjí je jednou z velmi zachovalých oblastí České republiky. Poskytuje turistům během celého roku podmínky pro pěší turistiku, cykloturistiku či putování po jezdeckých stezkách na koni. Z. Bartošková: NP Thayatal Úvod 19 Národní park Thayatal leží v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy (v části Waldviertel) na hranici s Českou republikou. Spolu s českým Národním parkem Podyjí tvoří bilaterální národní park. Je nejmenším národním parkem na území Rakouska. Osou národního parku je řeka Dyje, která tak tvoří část hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Rakousko, délka této hranice je 25 km. NP Thayatal byl slavnostně otevřen , ale již v letech 1988 a 1991 vznikly přírodní chráněné oblasti Thayatal I a Thayatal II. Na české straně vznikl NP už v roce Roku 2001 vzniká bilaterální Národního parku Thayatal a Podyjí (je uznán i dle kriterií IUNC - Světový svaz ochrany přírody). Obr. 1: Mapa NP Podyjí a NP Thayatal 20 NP Thayatal se rozprostírá na ploše ha, z toho připadá ha přírodní zónu a 70 ha na přírodní zóny s managementem, kde jsou povoleny zásahy účelné k ochraně ekosystému. Vnější zóna zahrnuje méně než jeden hektar. Celková rozloha NP Thayatal je asi 4,7 krát menší než rozloha NP Podyjí, jádrové území NP Thayatal je o 110 ha menší než jádrové území NP Podyjí, vnější území rakouské části je tvořeno 1 ha a vnější území české části zaujímá ha. Na území rakouského NP Thayatal leží jediné město, a to Hardegg (nejmenší město Rakouska). Na české straně se NP rozprostírá mezi městy Vranov a Znojmo, na území parku leží obec Čížov zpracováno s pomocí [1] a [2] 20 převzato z: Národní park Thayatal [online] [cit ]. Hlavní údaje. Dostupné z WWW: < - thayatal.at/image.aspx?file=pages/cz/74/uebersichtskarte_web.jpg&alt=p%26%23345%3behledn%26%23225%3b+mapa+n%26%23225% 3brodn%26%23237%3bho+parku+Thayatal+a+Podyj%26%23237%3b>. 11

12 Národní park je ukázkou zachovalé krajiny říčního údolí s četnými meandry (délka Dyje na území NP je 25 km, ale vzdušná vzdálenost mezi krajními body činí jen 10 km). Thayatal leží na klimatické hranici, z východu je ovlivňován panonským klimatem, na plošinách Waldviertlu převládá atlantické klima. Díky těmto podmínkám se v národním parku vyskytuje kontinentální i středoevropská fauna a flóra. Fauna a flóra 21 Pro Thayatal je typická velká rozmanitost na malé ploše (díky meandrům se stále mění expozice). Můžeme zde najít bučiny, světlomilné dubové lesy, lužní lesy, louky, vřesoviště a suché trávníky (ty patří mezi nejcennější biotopy). V rámci bilaterálního parku bylo zjištěno rostlinných druhů. Jen v Thayatalu bylo zjištěno 100 ptačích druhů, více než 500 druhů lišejníků, přes 950 druhů motýlů a můr. V parku má své útočiště i 19 druhů netopýrů, kteří signalizují velmi dobré životní prostředí. Mezi typické představitele živočichů v NP Thayatal patří kočka divoká, čáp černý, ještěrka zelená, roháč obecný a rak říční. Je třeba také říci, že kočka divoká se na území NP objevila v roce 2007 po dlouhých 30 letech a její výskyt je považován za senzaci. NP dokonce zřídil o kočce divoké speciální webové stránky. Samozřejmě že zde jmenovaní živočichové nejsou jedinými ohroženými a vzácnými druhy. K charakteristickým rostlinným druhům náleží strdivka vysoká, kosatec různobarevný, střevíčník pantoflíček, lilie zlatohlavá a dřín obecný. I zde nesmíme zapomenout, že jmenované druhy nejsou jedinými chráněnými druhy. Cíle 22 Hlavním cílem správy NP Thayatal je ochrana druhů, udržení genetické rozmanitosti a rekreace. Pro dosažení tohoto cíle byl tedy NP rozdělen na tři zóny, které byly zmíněny již v úvodu. Stejně jako v případě ostatních národních parků bylo i území Thayatalu hospodářsky využíváno v době než se stalo národním parkem. Původní lesy nahradily smrkové porosty. Jedním z dalších cílů NP je odstranění těchto nepůvodních společenstev. Také loukám a suchým trávníkům je věnována zvláštní péče, protože na tomto území jsou velice rozmanité. Dalším z cílů tentokrát i na české straně je snaha o přizpůsobení odtoků vody z přehradní nádrže Vranov přírodním poměrům (hlavně jde o zvýšení minimálního odtoku). Turistické cíle 23 Pokud se člověk vypraví do Thayatalu, tak by měl vědět, že zde najde 6 turistických stezek s časovou náročností 30 minut až 3 hodiny a také tři stezky přeshraniční. Jako nejzajímavější se jeví turistická přeshraniční stezka s názvem Hardeggská vyhlídka. Tato vyhlídka už se nachází na české straně národního parku a poskytuje krásný pohled na Podyjí a město Hardegg. I samotné městečko Hardegg stojí za návštěvu. Žije zde 80 obyvatel a sídlí tu správa NP Thayatal. První zmínka o městě pochází z roku Z památek je možno navštívit kostel sv. Víta, hrad Hardegg (zde je umístěno muzeum Maxmiliána Mexického) a zámek Riegersburg. Žádný turista by si také neměl nechat ujít návštěvu města Retz. Jedná se o typické vinařské město. Pod celým náměstím s domy z století je vinný sklep, na návrší za městem stojí jediný provozuschopný větrný mlýn v Rakousku. Ve městě jsou z části zachované hradby. I. Siudová: Dyje hydrologická charakteristika s bližší charakterisitkou Vranovské přehrady Tato práce pojednává o řece Dyji, jejich nejdůležitějších číselných údajích, vymezení a charakteristikách. Dále je zde kapitola o Vranovské přehradě, důležitým prvkem právě této řeky, a také NP Podyjí. DYJE 24,25 Povodí této řeky se nachází celkem ve třech krajích České republiky. Jedná se o nejvýchodnější část Jihočeského kraje, západní a jižní oblasti Jihomoravského kraje a nakonec i část na jihu kraje Vysočina. Hydrologicky náleží k území Černého moře. Základním zdrojem pro celé území jsou atmosférické srážky. V tomto povodí jsou ve větším rozsahu vybudovány vodní nádrže. Podzemní vody se vyskytují 21 zpracováno s pomocí [1] 22 zpracováno s pomocí [1] 23 zpracováno s pomocí [1] a [3] Vlček, V.: Zeměpisný lexikon ČSR: Vodní toky a nádrže,

13 v omezeném rozsahu a jsou soustředěny do údolní nivy. Veškeré potřeby odběrů povrchové vody jsou kryty jednak z nádrží, jednak z přirozených průtoků. Dyje vzniká soutokem Moravské a Německé Dyje u Raabsu v Rakousku ve výšce 410 m n. m. Moravská Dyje pramení ve výšce 635 m n. m. v Brtnické vrchovině a na území České republiky má délku 56 km. Německá Dyje pramení u Scheiggersu v Dolním Rakousku. Vlastní řeka Dyje pak protéká od západu směrem na východ nejprve Dyjsko svrateckým úvalem a potom Dolnomoravským úvalem. Její délka na našem státním území je 209 km. V prostoru Pavlovských vrchů, v dnešní střední nádrži Nových Mlýnů, do řeky Dyje vtékají největší její přítoky, řeky Jihlava a Svratka. V místě soutoku Dyje s Moravou u Moravského Jánu v 148 m n. m. má celé povodí Dyje v profilu nad Moravou plochu km 2, z toho leží asi 17 % této plochy na rakouském území. Dyje je pravostranným přítokem Moravy. Průměrný průtok u ústí činí 43,89 m 3 / s 1. Celkově je Dyje významným vodohospodářským tokem. Také se na jejím toku nachází chráněný úsek mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, NP Podyjí, a území rezervací lužního lesa Cahnov a Ranšperk na soutoku s Moravou. Významnými městy na toku Dyje jsou Vranov nad Dyjí, Znojmo a Břeclav. Významné jezy jsou Krhovice, Bulhary, Břeclav a Pohansko. Na vlastní řece Dyji jsou vodní nádrže významné pro celé povodí Dyje. Nad Vranovem nad Dyjí je to vodní nádrž Vranov s celkovým objemem 133 milionů m 3 vody, dále potom nádrž Znojmo s celkovým objemem 4 miliony m 3 a v místě soutoku s Jihlavou a Svratkou je soustava tří Novomlýnských nádrží s celkovým objemem 134 milionů m 3 vody. VRANOVSKÁ PŘEHRADA 26,27 Vranov je nádrž na řece Dyji, na jejím 175. kilometru, vzdálená přibližně 15 km severovýchodně od Znojma. Patří k Dyjsko svratecké soustavě a provozuje ji Povodí Moravy, s. p. závod Dyje. Nádrž se stavěla na začátku třicátých let dvacátého století. Do provozu pak byla uvedena v roce Velikost vodní plochy činí 765 ha. Maximální hloubka může dosahovat až 58 metrů. Maximální hladina může sahat až do výšky 352,01 m n. m. Celková plocha povodí Vranova má km 2. Průměrný roční průtok má hodnotu 10,6 m 3 / s 1. druhy objemu hodnota objemu (mil. m 3 ) stálý 31,5 zásobní 80 celkový 132,6 Tab. 1 Objemy Vranova Gravitační betonová hráz má korunu v nadmořské výšce 353,39 m, šířka dosahuje hodnoty 7 metrů. Délka hráze v koruně měří 290,45 m. Účelem nádrže je akumulace vody k nadlepšení průtoků pro - trvalé zajištění minimálního průtoku - vodárenský odběr pro skupinové vodovody Vranov, Moravské Budějovice, Dukovany a Znojmo - zajištění průtoku v Dyjsko mlýnském náhonu od Krhovického jezu - závlahy a odběry drobných odběratelů Dále se jedná o výrobu elektrické energie, snížení povodňových průtoků či rekreaci, sportovní rybolov a plavbu. Elektrárna využívá 3 turbíny typu Francis s výkonem 18,9 MW. Provozovatelem je E.ON Česká republika, s.r.o. J. Husák: Geomorfologické členění jižní části Českomoravské vrchoviny ÚVOD Českomoravská vrchovina, lidově řečená Vysočina je rozlehlá, mírně zvlněná oblast, která se rozkládá po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy (odtud je odvozen její název) prakticky na celém území kraje Vysočina. Svou rozlohou km² je největší vrchovinnou oblastí v České republice. 28 Českomoravská vrchovina se na západě zdvihá nad Jihočeskými pánvemi a Středočeskou pahorkatinou a na východě klesá u hranic Boskovické brázdy. Ve střední části má reliéf charakter vrchovinný a v okrajových částech charakter pahorkatinný (viz.tab.1). Oblast je budována krystalickými horninami- granitoidy centrálního moldanubického plutonu (ve kterých najdeme typické žokovité balvany a viklany) a metamorfovanými horninami moldanubika. Napříč oblastí prochází hlavní evropské rozvodí. Oblast se skládá z několika celků, z nichž jsou sice nejvyšší Jihlavské vrchy (Javořice 837 m.n.m.), nicméně známější a významnější jsou Žďárské vrchy (Devět skal 836 m.n.m.). Tab.1: Morfometrické typy georeliéfu 29 Název výšková členitost v m nadmořská výška Roviny Do 30 ploché pahorkatiny členité pahorkatiny ploché vrchoviny členité vrchoviny ploché hornatiny Vlček, V.: Zeměpisný lexikon ČSR: Vodní toky a nádrže,

14 členité hornatiny Velehornatiny více než 600 nad GEOLOGICKÝ VÝVOJ A CHARAKTERISTIKA Spolu se Šumavou patří Českomoravská vrchovina k nejstarším pohořím Českého masívu. Vznik pohoří se datuje do období devonu a karbonu ( Ma), kdy došlo k tzv. hercynskému (nebo také variskému) vrásnění, které bylo způsobeno srážkou kontinentů Euameriky a Gondwany. Došlo k mohutným příkrovovým pohybům a vyzdvihování linie táhnoucí se od Francie přes Německo, Šumavu až k Vysočině. Výsledkem variského vrásnění byl řetězec několik tisíc metrů vysokých pohoří, který se táhl napříč nově vzniklým superkontinentem Pangeou. Mohutný tektonický pohyb dal také podnět k vystoupení magmatu a vzniku plutonu, známého jako geologická jednotka moldanubikum, která tvoří převážnou část Českomoravské vrchoviny a která je tvořena převážně hlubinnými vyvřelinami, granity a krystalickými břidlicemi. V období mladších třetihor (pliocén) byl na většině území České vysočiny dokončen odnos tropických zvětralin, které vznikaly v teplém a vlhkém podnebí druhohor. Odnosem zvětralin bylo obnaženo rozhraní mezi zvětralinami a nezvětralými horninami. Tím vznikl v České vysočině nový zarovnaný povrch, tzv. etchplén. Jedná se o sečný povrch, který zarovnává různě odolné horniny, avšak současně je ve značné míře přizpůsoben nerovnostem bazální zvětrávací plochy v souvislosti s různou odolnosti hornin vůči tropickému zvětrávání čímž vznikají regionální rozdíly ve výškové členitosti reliéfu. 30 V pliocénu byly položeny základy pro tvorbu současné říční sítě. Během čtvrtohor pokračuje vlivem alpinského vrásnění celkový zdvih České vysočiny, patrný především podél zlomů u okrajových pohoří. GEOMORFOLOGICKÉ ČLENĚNÍ Geomorfologická podsoustava Českomoravská vrchovina náleží do geomorfologické provincie Česká vysočina a do Česko-moravské soustavy. Dělí se na 7 celků a 21 podcelků (viz.tab.2). V následujících kapitolách se zaměřím na Jevišovickou pahorkatinu, Křemešnickou vrchovinu, Křižanovskou vrchovinu a Javořickou vrchovinu- oblasti, kterými budeme projíždět v rámci komplexní geografické exkurze. JEVIŠOVICKÁ PAHORKATINA Jevišovická pahorkatina je členitá pahorkatina z krystalických břidlic a žul, rozčleněná hlubokým údolím Dyje a jejích přítoků. Tvoří jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny. Nejvyšším bodem je Zadní hora, která má výšku 633 m n.m. Její celková plocha činí 2007 km², střední výška pak 414,3 m n. m., střední sklon 3. Na plochém povrchu místy najdeme zbytky tropických zvětralin z druhohor a třetihor. Mezi významné tvary reliéfu patří hluboká údolí vodních toků a zakleslé meandry. Člení se na Bítovskou pahorkatinu, Jaroměřickou kotlinu a Znojemskou pahorkatinu. Jemnická kotlina je mělká kotlina nepravidelného půdorysu, která vznikla v rulách s pruhy amfibolitů. Osu sníženiny tvoří údolí řeky Želetavky. Bítovská pahorkatina je členitá pahorkatina, kterou protéká tok Dyje, často zaříznuté do hlubokých údolí se zaklesnutými meandry. Oproti tomu přítoky Dyje mají na horních tocích plochá úvalovitá údolí. Jaroměřickou kotlinu charakterizujeme jako sníženinu s plochým dnem, nad kterou čnějí ojedinělé vyvýšeniny, které vznikly v důsledku menší odolnosti žul třebíčsko-meziříčského plutonu vůči tropickému zvětrávání. Současný tvar reliéfu je výrazně ovlivněn neotektonickými pohyby (západní omezení tvoří zlomový svah), v severní části jsou četné tvary zvětrávání žul (ruwary, žokovité balvany). Jaroměřická kotlina se skládá ze dvou částí: Třebíčská kotlina (severní část) a Moravskobudějovická kotlina (jižní část). Znojemská pahorkatina je členitá pahorkatina prořezaná hlubokými údolími Dyje, Jevišovky, Rokytné, Jihlavy a Oslavy. Je tvořena krystalickými horninami a vyvřelinami dyjského plutonu, ostrůvkovitě se zde vyskytují miocenní sedimenty a lokálně zbytky starých tropických zvětralin. Významné jsou dvě tektonické sníženiny: Náměšťská sníženina a Znojemská kotlina. KŘEMEŠNICKÁ VRCHOVINA Křemešnická vrchovina tvoří západní část Českomoravské vrchoviny. Jedná se o plochou vrchovinu tvořenou převážně metamorfovanými horninami moldanubika (ruly a žuly). Má rozlohu 2634 km², střední výšku 551,5 m n.m. a jejím nejvyšším bodem je Křemešník (765 m n.m.) v geomorfologickém podcelku Humpolecká vrchovina, která je typickým příkladem zdejších zalesněných vrchů. Křemešník je hrásť výrazně omezená zlomovými svahy, tvořená rulami s malými ostrůvky žul. Na vrcholu najdeme vrcholové skalisko a kryoplanační terasy. Monotónní reliéf vrchoviny je rozřezaný hlubokými údolími vodních toků. Západní omezení tvoří výrazný zlomový svah zvaný Načeradecký sráz. Člení se na pahorkatinu Jindřichohradeckou, Pasovskou, Želivskou a na Humpoleckou vrchovinu

15 KŘIŽANOVSKÁ VRCHOVINA Křižanovská vrchovina zaujímá největší část Vysočiny. Je to plochá vrchovina z krystalických břidlic a vyvřelinami moldanubika, s typickými zalesněnými hřbety. Celková plocha je 2722 km², střední výška je 541m n.m. Nejvyšší hora je kuželovitý Harusův kopec (741 m n.m.) tvořený rulami. Člení se na Bítešskou a Brtnickou vrchovinu a Dačickou kotlinu. Povrch Bítešské vrchoviny je výrazně ovlivněn odolností hornin, místy se zde dochovaly hluboké tropické zvětraliny (např. v okolí Žďáru nad Sázavou). Najdeme zde výrazné sníženiny: Veselská (v neogénu zde bylo průtokové jezero, je to pramenná oblast Oslavy), Měřínská kotlina (protáhlá sníženina podél horního toku Balinky v rulách), Světnovská sníženina (pokračování Dářské brázdy, prolom vázaný na pokračování Dlouhé meze) a výrazné hřbety: Arnolecké hory, Henzlička a Pyšelský hřbet (budovaný žulou třebíčského masívu) Brtnická vrchovina je plochá vrchovina tvořená krystalickými břidlicemi s hlubinnými vyvřelinami, reliéf tvoří dlouhé hřbety poledníkového směru (S-J) v příčném profilu asymetrické (např. Zašovický hřbet). Nad zarovnaný reliéf se zvedají suky s kryogenními jevy, typická je zde mřížovitá říční síť, říční údolí jsou v pramenných úsecích plochá a na dolních tocích se hluboce zařezávají (např. údolí Jihlavy mezi Jihlavou a Okříškami). Dačická kotlina je naopak protáhlá sníženina směru SSV-JJZ v rulách a žulách, výrazně omezená svahy a po celé délce protékaná Moravskou Dyjí, na dně zbytky neogenních jezerních usazenin JAVOŘICKÁ VRCHOVINA Javořická vrchovina je nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny- nejvyšší bod Javořice měří 837 m n.m., střední výška oblasti je 604 m n.m., plocha 624 km2. Je tvořená horninami centrálního moldanubického plutonu. Povrch je zvrásněn a v megaantiklinální části je postižen zlomy. V reliéfu se výrazně uplatňují tvary ovlivněné vlastnostmi žul (četné ruwary s mikrotvary zvětrávání- sklaní mísy, dutiny, tafone). Vrchovina se skládá ze dvou podcelků: Jihlavské vrchy a Novobystřická vrchovina. Jihlavské vrchy tvoří soustava žulových ker, které se dělí na masivní severní část mající podobu kvádru omezeného výraznými svahy s nejvyšším bodem Javořice. Ve střední části je v Z-V směru Mrákotínská sníženina, která odděluje Řasenskou vrchovinu od Pivniček (nejvyšší bod: Pivničky 760 m n.m.). Nacházejí se zde známé žulové lomy u Mrákotína. Novobystřická vrchovina je budována žulami a granodiority centrálního moldanubického plutonu, typickými tvary jsou ruwary a ve vrcholových částech kryogenní tvary (mrazové sruby, kryoplanační terasy). Najdeme zde také výrazné kotliny: Kačležská (protažená SV-JZ, na dně četné rybníky, podloží tvoří žuly, četné jsou vypreparované křemenné žíly, které vytváří křemenné valy, četná jsou také rašeliniště), Landštějnská (sníženina S-J směru v žulách centrálního moldanubického plutonu, časté jsou tvary zvětrávání a odnosu žul a exfoliační klenby), Albeřská (okolí Nové Bystřice, rybníkářská oblast, výběžek sníženiny z Rakouska), Rudolecký prolom (úzká protáhlá sníženina SSZ-JJV směru protékaná v celé délce Bolíkovským potokem, tvoří výrazný nesouměrný tektonicky podmíněný prolom). ZÁVĚR Geomorfologická podsoustava Českomoravská vrchovina je rozsáhlá oblast vrchovinného a pahorkatinného charakteru, jde o nejrozsáhleší vrchovinu v České republice. Nachází se na historickém rozhraní Čech a Moravy. Z velké části je tvořena geologickou jednotkou moldanubikum. Řadíme ji do geomorfologické provincie Česká vysočina a do Česko-moravské soustavy, která se dále dělí na 7 celků a 21 podcelků. A.Jakšová: Slavonice Město Slavonice leží na pomezí Moravy, Čech a Rakouska. V současnosti Slavonice spadají pod okres Jindřichův Hradec, který je součástí Jihočeského kraje. Slavonie mají okolo obyvatel (k ), a proto je lze zařadit mezi malá města. 32 Historie Slavonic se začala psát někdy na začátku 12. století. Oblast byla velmi řídce osídlená, ale na strategickém místě na hranici mezi českým a rakouským prostorem. Nedaleko dnešních Slavonic vznikla ve 12. století slovanská osada s románským kostelem. V této době byly Slavonice zeměpanským majetkem, spadající pod bítovský hradní obvod. Od 13. století byly však již v držení pánů z Hradce (Vítkovců), kteří je získali za věrné služby králi. A právě zmiňovaným Vítkovům je připisována německá kolonizace Slavonic. Nedaleko slovanské osady, na křižovatce obchodních cest, vznikla v ½ 13. století německá trhová osada. První doložená písemná zmínka o Slavonicích pochází z tohoto období, přesněji z roku Německá trhová osada se stala zárodkem středověkého města. Centrální tržiště (dnes Dolní náměstí) dostalo trojúhelníkový (nálevkovitý) půdorys, který si zachovalo do dnešních dnů. Tržiště bylo obestavováno typickými měšťanskými domy, postavenými na dlouhých a úzkých parcelách. 34 V tomto období se také začíná budovat důmyslný podzemní systém chodeb. Pod středověkými domy začaly vznikat sklepy (tzv. lochy), které byly později vzájemně propojovány spletitými chodbami. Tento podzemní systém měl primárně sloužit k ukládání věcí a pro 31 Český statistický úřad České Budějovice. [online]. [cit ]. URL: < 32 Slavonice Slavonice město [online]. [cit ]. URL: < 33 SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonie. Odeon, Praha 1973, str ; POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech. Sv. 3., Akademia, Praha 1980, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonic, str

16 odvodňování. V případě ohrožení mohl sloužit jako obranná a úniková cesta, či zdroj pitné vody. Sklepy i chodby byly vytesávány ručně a jejich tvůrci byli pravděpodobně horníci z Jihlavska. Labyrint chodeb propojuje téměř všechny sklepy na Dolním náměstí. Podobný, ale plně samostatný systém vznikl i pod Horním náměstím. S renesanční přestavbou města v 16. století je spojeno budování renesančních sklepů, které dnes tvoří nejvyšší tvz. druhé patro. Systém chodeb byl po další dvě až tři století udržován ve funkčnosti, ale poté docházelo k jeho zanášení a vzestupu spodní vody. 35 Charakter stověkého města získaly Slavonie až ve 14. století. Celková zástavba města se rozšířila o nové Horní náměstí, ulicovitého tvaru a dvě postranní ulice - Dlouhá a Růžová. Celý komplex náměstí a ulic byl v polovině 14. století uzavřen kamennými hradbami, příkopem a vstup do města byl možný pouze třemi branami Dačickou, Jemnickou a Rakouskou 36. Na přelomu 15. a 16. století bylo opevnění vylepšováno, zpevňováno a rozšířeno o další obranné prvky - bašty. 37 Typickým jevem středověkých měst jsou předměstí, kolem Slavonic vznikla taková předměstí tři. Prvním a nejstarším slavonickým předměstím je tzv. Špitální, pravděpodobně původní slovanská osada, nacházející se SZ směrem od města. Druhé předměstí vzniklo na JV straně města, tzv. Koželužské. Na SZ do města, na místě bažinaté a podmáčené půdy vzniklo umělé jezero, na němž bylo po vysušení vystavěno tzv. Jezerní předměstí, poslední a nejmladší. 38 V období husitských válek došlo k vypálení předměstí husity, ale samotné město náporu husitů odolalo. Kdy byly Slavonice povýšeny na město, se přesně neví, ale v listině z ½ 14. století se již mluví o civitatis Slebins. K zformování městské správy došlo tedy již v 14. století, ale v průběhu 15. a na začátku 16. století byly Slavonicím udělovány různá městská privilegia (např. tři výročí trhy, právo vařit pivo, povinný sklad zboží), která upevňovala a rozšiřovala ekonomický význam města. Městská privilegia se přičinily o další rozvoj a rozkvět města. Slavonice nebyly již jen centrem zemědělsko-řemeslné výroby, ale i obchodu. 39 Hospodářský rozvoj města se projevil jak výstavbou profánních, tak sakrálních staveb. Významnou a do dnešních dnů dochovanou stavbou, se stala trojlodní bazilika nového farního kostela Nanebevzetí Panny Marie na náměstí. Nákladnost stavby nového farního kostela dokládá také doba, po kterou byl stavěn, od ½ 14. do konce 15. století. Nejmladší a nejdominantnější součástí je kostelní věž dostavěná v 1. ½ 16. století. 40 Z gotické zástavby se dodnes zachoval pouze kostel, hradby, základy městských bran, jedna stodola a segmenty v některých přestavěných renesančních domech. Pro dokreslení celkové charakteristiky města, je potřeba ještě přiblížit národnostní složení obyvatel. Obyvatelstvo Slavonic bylo silně diferenciované. V samotném městě žili většinou Němci, naopak na předměstí Slavonic žilo převážně české obyvatelstvo. Po stránce náboženské byly Němci i Češi katolického vyznání. 35 Slavonické podzemí O podzemí. [online]. [cit ]. URL: < K systematickému průzkumu podzemí a sanaci došlo až v r Prozkoumaná část podzemí měří m a nalézá se v hloubce 4 7 m pod povrchem. Systém na Dolním náměstí funguje ke stejnému účelu jako kdysi, odvodu podzemní vody. 36 Do dnes se dochovaly pouze dvě brány východní = Jemnická a severní = Dačická. Poslední Rakouská =jižní brána byla v ½ 19. století zbořena. 37 SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str. 19, ; POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str. 20, ; POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3, str Zemědělskou výrobu reprezentují předměstí a přilehlé vesnice. Řemeslná výroba je zastoupena městskými cechy. 40 SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str ; POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3. Akademia, Praha 1980, str

17 Do hospodářského, společenského a kulturního vývoje Slavonic nejvíce zasáhla renesance. Dochované stavby a umělecká výzdoba nejlépe odrážejí období největšího rozkvětu Slavonic. Půdorysná dispozice města zůstala gotická, jakož i samotné chápání prostoru. Přesto motivy, vzory a myšlenkové principy renesance otevřeli prostor, v němž mohlo dojít ke skloubení obou uměleckých epoch. 41 Na samotném vzestupu Slavonic mají zásluhu dvě klíčové události. První z nich je vybudování poštovní stanice v r. 1532, spojující Prahu s Vídní. Slavonice se stávají významnou křižovatkou a centrem obchodního ruchu, což se pojí s hospodářským, společenským a kulturním rozkvětem města. Druhým mezníkem byl r. 1550, kdy se Slavonice staly majetkem Zachariáše z Hradce. Jeho dědictví bylo menší a chudší, a proto se rozhodl jej zvelebit. Mimo přestavby svého sídla Telče, se jal upravit v duchu renesance i Slavonice druhé významné město jeho panství. Mezi Telčí a Slavonicemi proto můžeme pozorovat jisté kulturně umělecké propojení. 42 V průběhu 16. století dochází k vylepšení opevnění, ale samotný půdorys města se nemění. Výrazně se mění optická podoba a architektonické řešení domů na Dolním a Horním náměstí. Domy byly upravovány, přestavovány a zdobeny v renesančním duchu doby. U domů zůstalo zachováno gotické řešení parcela a charakter průjezdových domů, ale s nově řešeným obytným prostorem a se složitějším řešením vnitřní výzdoby - hvězdicovité, vějířovité aj. klenby. Fasády domů zdobí sgrafitová výmalba, ale i uvnitř některých domů se můžeme obdivovat freskové výmalbě, např. dům č. 85 (výjevy z Apokalipsy). Do ½ 16. století také spadá výstavba chudinských domů okolo hřbitovní zdi. Jedním z významných hospodářských počinů od konce 15. století, bylo zakládání rybníků, povolení vařit pivo aj. 43 Renesanci do Čech přinesli většinou italští umělci, ale později se začínají rekrutovat renesanční umělci i z řad domácího obyvatelstva. Na renesanční výstavbě se ve Slavonicích zasloužila místní rodina Estereychrů (poz. autora Österreicher). Nejvýznamnějším členem této rodiny byl Leopold Estereycher. Jeho kamenická činnost se neomezovala jen na Slavonice, ale rukopis jeho práce je patrný i na stavbách v blízkém a vzdálenějším okolí - nejen na našem území, ale i v sousedním Rakousku. 44 Po smrti Zachariáše z Hradce velkého slavonického mecenáše, dochází k úpadku a stagnaci města. Změna nastala i v oblasti náboženského vyznání, kdy se slavonické měšťanstvo hlásí k protestantské víře. 45 Po národnostní stránce je zřejmě zachováno rozvrstvení z předešlého období. Začátek nové doby a nového uměleckého slohu baroka se ve Slavonicích neslo v duchu ekonomického a kulturního úpadku. Nejen, že několikrát měnily majitele 46, ale došlo také k jejich poničení, finančnímu vyčerpání a k lidským ztrátám, a to všechno v důsledku třicetileté války. Město muselo živit vojenské pluky královské i nepřátelské, což město finančně vyčerpávalo. Nejen válečné útrapy, ale i mor, který město zasáhl v druhé polovině 17. století, se podepsaly na hospodářském a kulturním úpadku města. 47 Baroko patří u nás k nejplodnějšímu a nejtvořivějšímu období, co se týče stavební činnosti, ale ve Slavonicích je to spíše období ustrnutí a stagnace. V duchu baroka byly upraveny pouze interiéry a exteriéry sakrálních staveb. K výraznějším barokním zásahům do renesančního charakteru města došlo až po r. 1750, kdy byla část městských domů zničena požárem. 48 Další těžkou ranou pro město bylo zrušení poštovní cesty spojující Prahou s Vídní, která vedla Slavonicemi téměř dvě stě let. Nová spojnice mezi Prahou a Vídní byla přesunuta na osu Znojmo Jihlava. Zánik této cesty znamenal přerušení dálkového obchodu a tím se ještě více prohloubil úpadek a izolovanost města. 49 Tato situace trvala až do ½ 19. století. Po tu dobu byly Slavonice sužovány nejen přírodními katastrofami (povodněmi, neúrodou, požáry), ale i zvůlí vrchnosti a vojenským plundrováním procházejících armád. Polovina 19. století je obdobím jistého přechodu, které se projevilo hospodářským oživením. Zisk politické a hospodářské svobody se podepsal na nepatrném rozrůstání města, přestože hradby obepínající historické jádro zůstaly zachovány. V r došlo k přesunutí daňového a soudního úřadu do nedalekých Dačic. 50 V ½ 19. století dochází k rozvoji průmyslu, což bylo spojeno s příchodem židovského etnika. Rok 1848 přinesl politické a hospodářské svobody také Židům 51, kteří se mohli začít stěhovat z vesnických obcí do měst, v tomto případě do Slavonic. Slavonice Židům vděčí za industrializaci, vytvoření vazeb a napojení na vídeňské firmy. Místní Židé totiž pojili s těmi vídeňskými firmami úzké rodinné vazby. Hospodářské aktivity Židů směřovaly zvláště do textilního (továrna na výrobu hedvábného zboží, továrna na výrobu pleteného zboží aj.) a potravinářského (lihovar, pivovar atd.) průmyslu. 52 V průběhu 2. ½ 19. století došlo k modernizaci a úpravám domů, bylo vybudováno osvětlení a zbourány městské hradby. Druhá ½ 19. století se nesla ve znamení rozvoje školství a spolkové činnosti. Ještě za Rakousko Uherska dochází k opětnému přesunu okresního soudu a daňového úřadu z Dačic zpět do Slavonic. 53 Důležitým mezníkem byla výstavba a zprovoznění železniční trati, která od r spojovala Slavonice s Jihlavou a od r byla prodloužena až do Rakouska SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str , 47, Slavonice - ESTREICHER, Leopold [online]. [cit ]. URL < SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str. 44, Prvním z majitelů byl Vilém Slavata, katolík, který se rozhodl pro rekatolizaci Slavonic, protestantského města. 47 SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str. 75.; POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3, str SEDLÁŘ, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str Do této doby byli Židé omezovaní jak hospodářské tak politické byl pevně stanovený počet židovských rodin, nemohli se stěhovat do měst (ze kterých byli za Marie Terezie vykázáni), mohli se věnovat jen některým povolání, nemohli vlastnit půdu apd. 52 Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str. 88.; STEHLÍK, Michal: Židé na Dačicku a Slavonicku ( ). Městské muzeum a galeriedačicích, Dačice 2002, str. 68, Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str. 88.; POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3, str

18 Vznik Československa a státní hranice mezi ním a Rakouskem silně narušilo exportní orientaci města a regiónu. Vlivem úzkého napojení Slavonic na Dolní Rakousko došlo k úpadku hospodářství. Během několika let však dochází ke stabilizaci a zlepšení hospodářské situace a to díky nových podnikatelským aktivitám. 55 Slavonice můžeme do ½ 20. století považovat za město německé. Podle sčítání z roku 1910 se pouze 11 občanů města přihlásilo k české národnosti a zbylých obyvatel se hlásilo k národnosti německé. Jistý obrat nastává v době vzniku ČSR. Podle sčítání z roku 1921 stoupl počet obyvatel hlásících se k české národnosti (294 osob), přesto obyvatelstvo německé národnosti (1 832 osob) i nadále tvořilo majoritní skupinu obyvatel Slavonic. Ve 30. letech 20. století narůstalo nacionální napětí mezi českým a německým elementem. Druhá světová válka a poválečné období se velmi citelně zapsalo do dějin tohoto města. Během druhé světové války přišly Slavonice o veškeré židovské obyvatelstvo (okolo 33 osob, údaj k ). Samotný závěr války se nesl v duchu divokého odsunu Němců, tzn. většiny obyvatel města, což vedlo k téměř úplnému vylidnění města. K dosídlení Slavonic docházelo postupně. Nejprve obyvatelstvem žijícím v nejbližším okolí, a až po roce 1962, kdy je zrušeno pohraniční pásmo, dochází k přílivu obyvatel i z jiných částí republiky. Od konce 50 let 20. století došlo k restauraci renesančních domů a v r byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. 56 Dnes jsou Slavonice centrem cestovního ruchu. Nejen město, ale i jeho okolní je oblíbeným cílem turistů. Slavonice se nachází v oblasti přírodního parku Česká Kanada. Západním směrem od města se nalézá pevnostní areál vybudovaný v letech , který se stal vojensko-technickou památkou. 57 Ekonomicky významnou firmou je strojírenský podnik Heltos, vyrábějící stolní vrtačky, autodílny. Jediným textilním podnikem je pobočka třeboňské firmy Otavan, vyrábějící vycházkový a pracovní oděv. Zemědělství prezentuje firma Agrso, specializující se na pěstování obilí. Práci se dřevem a jeho zpracování se věnují Lesy Český Rudolec a firma Slavona, vyrábějící dřevěná okna a dveře. Plně specifickou firmou je Stavební huť Slavonie, specializující se na stavební práce v historických objektech a jejich rekonstrukce. 58 H. Roubalíková: Landštejn 1. Vymezení geografického pojmu Landštejn V geografickém pojetí se lze setkat se třemi významy slova Landštejn. Pojmenování Landštejn nese jedna z osmi částí obce jménem Staré město pod Landštejnem. Tato obec leží v okrese Jindřichův Hradec asi 10 km od Slavonic na česko rakouské hranici. Stejné jméno je spojováno i s nedalekou zříceninou hradu a také s blízkou vodní nádrží. 2. Hrad Landštejn Landštejn je původně románský hrad nacházející se mezi obcemi Nová Bystřice a Slavonice, nedaleko česko rakouských hranic Historie hradu Pravděpodobně první zmínka o hradu pochází z dob panování krále Přemysla Otakara I., a to z roku 1222 (ŠPIČÁKOVÁ 2006), kdy se začalo s výstavbou hradu. Oblast dnešní České Kanady ležela již v této době na pomezí Českých zemí a Rakouska a jak napovídá název hradu, Landštejn vznikl jako strážní pevnost na zmíněné zemské hranici, přičemž celé okolí Landštejna bylo součástí Markrabství Moravského. Předpokládá se, že Landštejn měl být protiváhou hradu, který se nacházel pravděpodobně na území dnešní obce Pomezí na druhé straně údolí. Jak uvádí SPOLEK PŘÁTEL HRADU LANDŠTEJNA (2010), tento hrad nesl taktéž jméno Landštejn a patřil rakouskému rodu Zöbingenů. Ač údolím mezi dnešními obcemi Landštejn a Pomezí vedla zemská hranice, kterou stanovilo rozhodnutí Fridricha Barbarossy z roku 1179 (ŠPIČÁKOVÁ 2006), pánové ze Zöbingenu podnikali četné pokusy o kolonizaci českého pohraničí, což vedlo krále Přemysla Otakara I. právě ke stavbě Landštejna (SPOLEK PŘÁTEL HRADU LANDŠTEJNA 2010). Z původního hradu zöbingenského Landštejn v obci Pomezí se dochoval pouze kostel svatého Jana Křtitele (SPOLEK PŘÁTEL HRADU LANDŠTEJNA 2010). ŠPIČÁKOVÁ (2006) uvádí, že údolím mezi hrady vedla kupecká stezka, která spojovala české země přes Vitorazsko s Rakouskem a Itálií. První písemně doložená zmínka o hradu Landštejn pochází z roku 1231, kdy správce hradu Hartlieb z Landštejna podepisuje listinu, která upravila majetkové vztahy v této oblasti (ŠPIČÁKOVÁ 2006). Hartlieb z Landštejna byl moravský šlechtic, Landštejn tedy zůstává ve správě moravských Přemyslovců. V této době velmi blízko sebe, přes údolí, koexistovaly dva hrady nesoucí pojmenování Landštejn. ŠPIČÁKOVÁ (2006) uvádí, že rakouský Landštejn měl spíše hradištní charakter a sídlo samotné plnilo především funkci duchovního centra, o čemž svědčí i na tu dobu neobvykle velký, již výše zmiňovaný, kostel svatého Jana Křtitele. Oproti tomu moravský Landštejn byl svým charakterem v dané době moderním hradem. ŠPIČÁKOVÁ (2006) se domnívá, že jeho výstavba byla pravděpodobně spojena s nepokoji ze strany pánů ze Zöbigenu a tím pádem i se značnými finančními výdaji na vojenskou ochranu. Veškeré nepokoje v oblasti Landštejna ustoupily v druhé polovině 13. stol. za vlády Přemysla Otakara II., který ovládl rakouské země a jak uvádí SPOLEK PŘÁTEL HRADU LANDŠTEJNA (2010) sňatkem s Markétou s Babenberka trvale připojil oblast Landštejna k českým zemím. Tento stav podpořil i fakt, že v roce 1223 vymřel rod Zöbingenů (ŠPIČÁKOVÁ 2006). 55 Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str ; STEHLÍK, Michal: Židé na Dačicku a Slavonicku, str STEHLÍK, Michal: Židé na Dačicku a Slavonicku, str. 74, 76.; Jaroslav SEDLÁŘOVÁ, Jitka: Slavonice, str , 96.; 56 Slavonice Historie města. [online]. [cit ]. URL < 57 Slavonice Pevnostní areál Slavonice. [online]. [cit ]. URL < 58 Slavonice Podniky a podnikatelé. [online]. [cit ]. URL 18

19 Jak uvádí oficiální internetové stránky hradu Landštejna v polovině 13. stol. přechází hrad z rukou panovníka do vlastnictví rodu Vítkovců, který je znám také jako rod pánů z růže. Prvním doloženým majitelem z rodu Vítkovů byl Sezima z Třeboně a v držení tohoto rodu Landštejn zůstal až do poloviny 14. stol. (ŠPIČÁKOVÁ 2006). Vítkovci se velmi pozitivně podepsali na rozvoji landštejnského panství a posílili ekonomický i politický význam samotného Landštejna (SPOLEK PŘÁTEL HRADU LANDŠTEJNA 2010). Asi nejvýznamnějším Vítkovcem, který spravoval hrad, byl Vilém z Landštejna, který se na hrdě usídlil v roce 1315 (ŠPIČÁKOVÁ 2006). V této době dosáhlo landštejnské panství největšího územního rozkvětu, jak uvádí ŠPIČÁKOVÁ (2006) páni z Landštejna spravovali kromě Landštejna i Třeboň, Lomnici nad Lužnicí, Nové Hrady, Hlubokou nad Vltavou, Trhové Sviny, Lutovou a Borovany. Vzestup i pád landštejnského panství je spjat s již dříve zmiňovanou obchodní stezkou. Tato stezka přiváděla na hrad učence a umělce a výrazně tak přispívala k rozvoji místní vzdělanosti a kultury. V této době byl Landštejn intelektuálním centrem oblasti, kterému mohl konkurovat pouze nedaleký Hradec (ŠPIČÁKOVÁ 2006). A právě tato stezka způsobila rozepře mezi pány z Landštejna a pány z Hradce. Jindřich z Hradce odklonil stezku přes Bystřici do Hradce a tento fakt vyvrcholil otevřeným ozbrojeným konfliktem mezi ním a Vilémem z Landštejna, který jak uvádí ŠPIČÁKOVÁ (2006) ve vzájemném souboji umírá. Vilémova smrt znamenala konec rozkvětu panství, které bylo rozděleno mezi jeho dva syny a později přechází do rukou krále Václava IV. (ŠPIČÁKOVÁ 2006). Král Landštejnské panství svěřil do správy rakouskému rodu Krajířů, v jejichž držení hrad setrval téměř 200 let. Zdroj: V době husitských válek stál rod Krajířů z Landštejna na straně katolíků a archeologické nálezy dokládají, že hrad byl obléhán Husity, dokonce že byl v této době vypálen (ŠPIČÁKOVÁ 2006). Rod Krajířů provedl na původně románsko gotickém hradě četné renesanční změny, hrad byl celkově rozšířen a přestavěn. Jak uvádí SPOLEK PŘÁTEL HRADU LANDŠTEJNA (2010) architektonické přestavby gotického obranného hradu v renesanční sídlo rod Krajířů natolik vyčerpaly, že byli nuceni hrad roku 1579 prodat. Od této doby hrad velmi často měnil majitele, chátral a definitivně neobyvatelným se stal v roce 1771, kdy po zásahu bleskem vyhořel (ŠPIČÁKOVÁ 2006) Hrad Landštejn v současnosti Poté co majitelé Landštejna hrad opustili sloužil objekt především jako zdroj stavebního kamene pro místní obyvatelstvo. Po druhé světové válce hrad připadl státu a v dnešní době je kulturní památkou ve správě Národního památkového ústavu. Hrad je od roku 1972 rekonstruován a pro veřejnost byl otevřen v roce 1990 (ŠPIČÁKOVÁ 2006). Celý objekt je přístupný návštěvníkům, v rámci hradu funguje vyhlídková věž a stálá expozice místních archeologických nálezů. Archeologické práce na hradě probíhaly v letech ve spolupráci s firmou Geo cz. Prohlídka není komentovaná. Hrad je podle oficiálních internetových stránek přístupný od dubna do října. 3. Vodní nádrž Landštejn Vodní dílo Landštejn je situováno na potoce Pstruhovci v údolí pod stejnojmenným hradem. Samotná přehrada byla dostavěna, jak uvádí server TURISTIKA.CZ v roce 1973 a plní funkci ochrannou a akumulační. Hráz nádrže je sypaná, 25 m vysoká a 376 m dlouhá. Vzniklá vodní plocha za hrází má plochu 40 ha a celkový objem 3,12 mil m 3, maximální hloubka nádrže činní 21 m (TURISTIKA.CZ). B. Valečková: Česká Kanada komplexní FG charakteristika Poloha: Tento přírodní park se rozprostírá jihovýchodně od Jindřichova Hradce, ohraničený přibližně městy Kunžakem, Českým Rudolcem, Slavonicemi, Novou Bystřicí a Horní Pěnou u Jindřichova Jindřichův Hradec a Česká Kanada [online] [cit ]. Česká Kanada. Dostupné z WWW: < 19

20 Obr. 1: Vymezení území České Kanady Zdroj mapového podkladu 60 Geomorfologie: Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina, která na jihozápadě navazuje na třeboňskou pánev. Větší část oblasti však pokrývá kopcovitá a silně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina, která na severu navazuje na masív Českomoravské vrchoviny. 61 Nejvyšším vrcholem České Kanady je Vysoký kámen u Kunžaku (jehož úpatím se vine úzkokolejka z roku 1897) a který dosahuje nadmořské výšky 738 m. Další krajinné dominanty tvoří Šibeník (732m), Kunějovský vrch (725m), Vysoký kámen (723m), Studnice (722m), Bukový vrch (721m), Větrov (714m) a Čihadlo u Starého Města pod Landštejnem (700m). Kopce jsou převážně ploché, s balvany a kamennými stády na vrcholech. V bizardních skalních útvarech z hrubozrnné a landštejnské žuly roztroušených po zdejších lesích vytvořilo zvětrávání kamene skalní mísy (v minulosti soudili, ze jde o díla lidských rukou sloužící rituálním účelům), například v okolí hradu Landštejna nebo Suchdola u Kunžaku) a nechybí ani viklany (Viklan Trkal byl však ze své vodorovné polohy vychýlen bývalým majitelem, který byl dotčen tím, že mu po jeho pozemku šlapou výletníci). Východní část tvoří Dačická pahorkatina, která má ráz protáhlé sníženiny. Zajímavé skalní útvary jsou u rybníka Zvůle nebo na Liščím vrchu nedaleko Terezína u Kunžaku. Po polích jsou rozesety balvanovité ostrůvky. Vyšších výšek pak dosahují související Jihlavské vrchy, které jsou však již za hranicí kraje Toulavá kamera [online] [cit ]. Mapa_02_26_10_08. Dostupné z WWW: < 61 Rudolec [online] [cit ]. Česká Kanada. Dostupné z WWW: < 62 Rudolec [online] [cit ]. Česká Kanada. Dostupné z WWW: < 20