Modlitba z Památky všech věrných zemřelých. Naše vlast je v nebi

Transkript

1 dobroučské farnosti neděle 2. listopadu 2008 Památka všech věrných zemřelých 8/2008 Modlitba z Památky všech věrných zemřelých Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme. Naše vlast je v nebi Jako každý rok, i letos patří začátek listopadu naším zemřelým. A to jak těm, kteří jsou už v Božím království, našim svatým, tak i těm, kteří na vstup do věčné blaženosti ještě čekají, duším v očistci. Ale tento čas není jenom časem, kdy navštívíme hřbitov a zapálíme svíčku, není to jenom čas modliteb za zemřelé. Je to čas, kdy jsme znovu konfrontování s konečností našeho pozemského života. Je to příležitost znovu se zastavit a zamyslet se nad tím, jak je to se mnou, kam směřuje můj život a jestli jsem nezapomněl na to, že jednou, dřív nebo později, přijdu před Boží tvář. Vždyť, jak to říká sv. Pavel v listě Filipanům: My máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele, Ježíše Krista (Flp 3, 20). o. Jano

2 2 Slavnost všech svatých Blíží se slavnost Všech svatých. Možná už je za námi. To podle toho, kdy vyjdou Zprávičky. Zamysleme se krátce nad tímto svátkem nebo ještě lépe nad těmi, které nám tento svátek připomíná. Podle Starého zákona je výraz svatý vyhrazen vyvoleným v závěru lidských dějin. Podle Nového zákona jsou svatými označováni křesťané. Nejdříve byli takto označováni členové prvotní církve, zvláště ti, kteří zažili seslání Ducha Svatého. Jak je to ale dnes? V proměnách času může docházet i ke změnám úhlu pohledu na uvedenou problematiku. Synonymem slova svatý je pro nás, současníky, představa něčeho nedostupného. Asi nejčastěji nám přijdou na mysl heroické skutky těch, kteří za Krista položili život. Nebo ti, kteří žili mimořádně asketickým životem vlastního odříkání. Také si můžeme vzpomenout na některé, které dnes označujeme jako církevní učitele či učitelky. Závěr, který se nám nabízí, je zcela jednoznačný. Svatost je něco, co je pro současníky nedostupné. Je tomu opravdu tak? V prostředí a geografickém uspořádání, ve kterém žijeme, od nás heroické skutky ani skutky nějakého asketického osobního odříkání nejsou vyžadovány. Také málokdo z nás asi přijde s něčím, co by v církevních dějinách stálo za zaznamenání. Přesto se můžeme svým životem této skutečnosti přibližovat. Znamená to v první řadě žít podle svého svědomí, které by mělo vycházet ze základních křesťanských pravd a z Desatera. Zvláště první dvě přikázání jsou ústřední. Miluj Boha svého a miluj bližního svého. Samozřejmě jsou i další, ale ta ve své podstatě, z těch prvních dvou vychází. Je to těžké? Asi jak pro koho, ale jistě to stojí námahu a potom i my máme šanci se svatosti přiblížit. Že zdánlivě nemožné může být možné, se pokusím přiblížit na dvou příkladech. Je tomu už několik let, bylo to v roce 2001, kdy naše řady opustil vzácný člověk Vilém Ryšavý. Celý život obětoval službě Bohu a bližnímu. My, co jsme ho znali, když se vrátil zpět do e, kde se narodil, víme, jak obětavě pracoval pro farnost. Jako akolyta pomáhá u oltáře, jako katecheta mnoho času věnuje dětem, aby jim přiblížil křesťanskou věrouku. Svatý Pavel v jednom ze svých listů Filipským píše: Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk (F 1,21). Myslím, že právě tímto se řídil Vilém Ryšavý. Zemřel předčasně (Bůh tomu tak chtěl), v okamžiku, kdy sloužil bližnímu. Blaženka Kubíčková. Při vyslovení tohoto jména se mnohým vybaví dnes už možná věkem sešlá, ale duchovně velmi čiperná žena. Mladší ji asi mnoho neznají, protože větší část života strávila mimo svou rodnou. Ono to asi úplně nejde, ale jejím životním krédem, řekl bych, je, vytvářet Boží království na zemi. V mládí toužila být řeholnicí. I v jejím životě zasáhla Boží prozřetelnost. Místo do kláštera slouží svému bratru knězi až do doby jeho tragické smrti. I poté všechny svoje síly věnuje službě kněžím. Mnohým postupně vede domácnost, ale co hlavně, evangelizuje svým příkladným životem v oblastech výrazně ateistických. I v tomto prostředí si svým životem získává

3 3 mnoho přátel úplně jiného filozofického smýšlení. Dnes ji můžeme občas potkat v její rodné obci, kam se ve svém stáří vrátila. Přestože sama již na invalidním vozíku, pro každého má vždy úsměv a navíc i nějaké slovo povzbuzení. Mohla by si stěžovat, jistě by bylo na co, ale ona všechno svoje utrpení pokládá ke Kristovým nohám s prosbou za ty, kteří Boží milosrdenství potřebují. Myslíte, že je příliš odvážné i v tomto případě mluvit o svatosti? Nevím. Konečně, necháme vše na Božím soudu. Rozhodně však můžeme mluvit o příkladech nádherných lidských vlastností. Pavel Matějíček Drazí bratři a sestry, Společný pastýřský list biskupů Čech a Moravy v poslední době se v naší společnosti, a zvláště ve sdělovacích prostředcích mnoho mluví o etických otázkách, které se týkají lidského života. Vydávají se a připravují zákony, které závažným způsobem ovlivňují postoje lidí. Církev k těmto otázkám vydala řadu dokumentů. Většina z nich je sice dostupná i v češtině, avšak seznamuje se s nimi jen omezený okruh zájemců. V tomto dopise proto chceme s jejich obsahem velmi stručně seznámit co nejširší okruh věřících. Lidský život je posvátný Boží dar. Jen Bůh je pánem života od jeho počátku až k jeho konci. Nikdo a za žádných okolností si nemůže osobovat právo přímo zničit nevinnou lidskou bytost. Vzpomeňte na biblickou událost, kdy Kain zabil Ábela. Bůh říká Kainovi: Prolitá krev tvého bratra křičí ke mně. Budeš proklet a vyvržen ze země. Takovou kletbu přivolává každý vrah. Kdo chce žít, musí přát život i druhému. Jedinou výjimkou může být oprávněná sebeobrana. Jen kdo brání svůj život, není vinen vraždou, i když je donucen zasadit útočníkovi smrtelnou ránu. To se ovšem týká i nenarozených dětí, protože lidský život musí být chráněn již od okamžiku početí. Potrat není jen věcí matky a jejího práva na své tělo. Nenarozené dítě není její tělo. Nikdo nemá právo je zabít. Přímý potrat, ať už chtěný jako cíl nebo jako prostředek, odporuje mravnímu zákonu. Už v nejstarších křesťanských dokumentech prvních staletí čteme: Nezabiješ zárodek potratem a nenecháš uhynout novorozeně. Církev chápe ochranu bezbranných nenarozených dětí tak vážně, že každého, kdo úmyslně provedl nebo nechal si provést potrat, považuje za vyloučeného ze společenství církve. Takový člověk nemůže přistupovat ke svátostem, dokud nelituje svého skutku a nedosáhne zrušení trestu. Je nezbytné, aby lékaři i ostatní zdravotničtí pracovníci měli možnost odmítnout účast na umělém potratu či jiném úkonu, který by byl v rozporu s jejich svědomím, a to bez rizika diskriminace nebo postihu příslušného zdravotnického zařízení.

4 4 Moderní medicína dosáhla velkého pokroku, z něhož máme všichni užitek. Avšak ne vše, co je lékařsky možné, je taky dobré a dovolené. Například vyšetření, kterým se má rozpoznat případná nemoc dítěte ještě před porodem, je dovolené. Má však směřovat k léčení, nikoli k potratu, a to ani kdyby se ukázala pravděpodobnost, že se narodí postižené dítě. Diagnóza se nesmí rovnat rozsudku smrti. Léčení neplodnosti je samozřejmě dovolené, nejsou však přípustné technické postupy, při kterých se má dosáhnout oplodnění jiným způsobem než pohlavním spojením muže a ženy. Navíc nelze pominout, že se při asistované reprodukci obyčejně získává více embryí, z nichž se většina později ničí nebo používá jako biologický materiál. Souhlasit nelze ani s dárcovstvím zárodečných buněk. Člověk má právo se narodit jako plod lásky. V různých anketách se hlasuje, jestli jsou lidé pro eutanazii. Přitom se poukazuje na utrpení nevyléčitelně nemocných, jako by eutanazie byla záležitostí soucitu a milosrdenství. Většina odpovědí v anketách vychází z neznalosti faktů. Oč ve skutečnosti jde? Je třeba dobře rozlišovat. Nikdy není dovoleno přímé zabití nemocného, i kdyby trpěl smrtelnou chorobou a s aktivním ukončením života souhlasil nebo je i vyžadoval. Pacient ovšem může odmítnout příliš zatěžující léčbu, která nepřinese výraznou změnu. Podobně ani lékař není povinen prodlužovat proces umírání, který již započal. Upuštění od neúčinné léčby ovšem není eutanazií, ale projevem uznání konečnosti lidského pozemského života. Nikdy se však nesmí zanedbat péče o nemocné, včetně výživy a tekutin. Snaha řešit utrpení nemocných smrtí je projevem zločinné arogance. Paliativní medicína dnes dovede zbavit nemocné bolestí. Finanční náročnost léčby není oprávněným důvodem odpírání účinné péče. Jedním ze závažných důsledků uzákonění eutanazie by mohl být sociální tlak na nemocné, aby se umoudřili, odešli a nezatěžovali společnost. Eutanazie není novinkou. Tuto zrůdnost využíval už Hitler, který svým nařízením umožnil vraždit ve velkém lidi postižené, ale i nepohodlné a politické odpůrce. Vypadá to, že dnešní propagátoři mají příliš krátkou paměť. Je to nebezpečná hra s ohněm. Avšak i když zákon něco připouští, ještě to neznamená, že je to také mravně dovolené. Nad lidským zákonem stojí lidské svědomí a Boží zákon. Právě před 40 lety vydal papež Pavel VI. encykliku Humanae vitae, ve které varoval před odtržením sexuálního života od plození dětí, před umělou antikoncepcí i před nezodpovědným sexem mimo manželství. Odkaz papeže je stále aktuální. Chceme-li mít jako národ naději na budoucnost, musíme přijímat více děti a žít pro ně. Evropská společnost vymírá a zadlužuje budoucí generace. Je možné, že děti, které lásku svých rodičů dostatečně nepoznají, nebudou ochotny se starat o staré a nemocné rodiče. Snadno budou souhlasit s odstraněním těch, kteří již nejsou pro společnost přínosem a zatěžují ekonomiku nákladnou péčí. Kdysi se vtipně říkalo, že domov důchodců je pomstou za jesle. Podobně by se snad dalo říci, že eutanazie je pomstou za potraty. Drazí bratři a sestry, zabývali jsme se vážnými otázkami, které jsou pro nás zvláštní příležitostí uvědomit si, jak velikým darem je pro nás svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Život podle

5 5 Božího slova přináší naději nejen na štěstí v nebi, ale i na šťastnou budoucnost zde na zemi. Ti, kteří budou svůj život a své názory stavět na Kristu jako na základním kameni, budou kvasem a solí země. Budou její nadějí. Víme, že v některých situacích může být velmi těžké spoléhat se na Boha a přijímat jeho vůli. Přijetím Boží vůle však vytváříme prostor pro Boží zásah do našeho života a do dějin. Povzbuzujme se navzájem vírou, která nese plody hodné Krista Spasitele a nebojme se žít jinak než svět kolem nás. Křesťanská kultura roste z věrnosti Kristových svědků a z krve mučedníků. Zároveň však uplatňujme svou občanskou zodpovědnost při vytváření veřejného mínění a spravedlivých zákonů, abychom se nestali spoluviníky. Při této příležitosti chceme upřímně poděkovat všem, kteří vydávají svědectví křesťanského života a svým zodpovědným přístupem k rodině a k životu často i za cenu obětí budují zdravou společnost. Se zvláštní nadějí se díváme na mládež schopnou velkorysosti v lásce. Každého z vás provázíme svou modlitbou a všem ze srdce žehnáme Vaši biskupové Čech a Moravy Modlitba za mír ve světě Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou (Žalm 27,7). Všemohoucí Bože, ty jsi dárce pokoje. Stojíme zde proto před tebou a prosíme: Přispěj na pomoc světu, který je zasažen násilím, a daruj lidem mír. Posiluj v srdcích všech, kteří mají zodpovědnost za tento svět, odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí. Upevňuj odhodlání všech, kteří nasazují své síly v boji se zlem. Uzdrav srdce mužů i žen, kteří zaslepení nenávistí a sobectvím neváhají použít násilí pro dosažení svých cílů. Probuď v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat. Nauč nás odpouštět těm, kteří se proti nám provinili, a prosit za odpuštění ty, kterým jsme my sami ublížili. Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje. AMEN

6 6 Dopis ke sbírce na Diecézní charitu dne Milí bratři, milé sestry, na neděli byla vyhlášena sbírka na podporu činnosti Diecézní charity v Hradci Králové. Diecézní charita před 17 lety obnovila činnost. Hlavně díky vaší podpoře a aktivitám se nám podařilo vybudovat rozsáhlou síť sociálních a zdravotních služeb. Naše pomoc nese své plody, ale je podepřena i obrovským úsilím. Chtěli bychom tímto poděkovat také vám všem, neboť bez obětavé práce a finančních příspěvků mnohých z vás by nebylo možné naše plány úspěšně realizovat. Stačí se trochu porozhlédnout a jistě ve svém okolí objevíte některý z charitních projektů. Jenže svět kolem nás se rychle mění. Zákony a předpisy nás stále více svazují a různí takyodborníci předepisují, jak máme o koho pečovat. I na vaší štědrosti a ochotě podílet se na naší činnosti také osobně závisí, jakou míru samostatnosti a svébytnosti si vůči krajům a státu zachováme. Finančně vyjádřený církevní příspěvek na činnost charity v diecézi činí přibližně 0,7% našich výdajů. Vím, a jsem za to vděčný, že je zde mnoho jiných způsobů podpory činnosti charity, které nelze penězi vyčíslit, ale řeč čísel je v očích a počítačích úředníků nekompromisní. Chceme zůstat charitou v pojetí milosrdného Samaritána, chceme dávat tam, kde vidíme nouzi a potřebu, nejen tam, kde nám to stát dovolí a k tomu potřebujeme vás, vás všechny, vaše modlitby, vaše ruce, vaše nápady Děkujeme, že stále více nasloucháte našemu volání, našim prosbám o pomoc. Proto vás i tentokrát prosíme, věnujte této sbírce takovou pozornost, jakou si zaslouží, neboť není pouze vizitkou vaší ochoty a štědrosti, štědrosti věřících v naší diecézi, ale i znamením sounáležitosti pro nekřesťany a především pokladem, který si střádáme na věčnost. Za Diecézní charitu Hradec Králové vše dobré přeje Jiří Stejskal, ředitel DCH HK

7 7 Něco na zamyšlení Jednou uprostřed meditace v himalájské jeskyni otevřel guru oči, aby se věnoval nečekanému návštěvníkovi. Byl to opat jednoho proslaveného kláštera. "Proč jsi přišel?" zeptal se guru. Opat začal líčit strastiplnou historii. Jednu dobu byl jeho klášter slavný po celém západním světě. Cely byly plné mladých uchazečů, stěny chrámu rozezníval zpěv mnichů. Pak ale pro klášter nastaly zlé časy. Přestal být místem, kam lidé přicházejí, aby nasytili svého ducha, i zájem mladých uchazečů najednou vyhasl. V chrámu se rozhostilo hrobové ticho. Zůstávala tam už jen hrstka mnichů a ti chodili po své práci jako těla bez duše. Své vyprávění opat zakončil otázkou: "Provinili jsme se snad nějakým hříchem, že byl náš klášter stižen takovým osudem?" "Ano," přisvědčil guru, "hříchem nevědomosti." "Co přesně máte na mysli?" "Jeden z tvých lidí je Mesiáš v přestrojení a ty o tom nic nevíš," odpověděl guru. Hned poté zavřel oči a ponořil se opět do meditace. Po celou tu strmou cestu zpět do kláštera pociťoval opat nesmírné vzrušení, neboť stále myslel jen na to, že Mesiáš -- ano, vskutku sám Mesiáš -- se vrátil na zem a pobývá zrovna v jejich klášteře. Jak to, že to nepoznal? A kdo by to mohl být? Bratr kuchař? Bratr sakristián? Bratr pokladník? Bratr převor? Ne, ten ne, ten má, želbohu, příliš mnoho chyb. Ale guru přece řekl, že je v přestrojení. Nemohly by ty jeho nedostatky být koneckonců součástí jeho přestrojení? Když o tom tak uvažuji, každý v klášteře má své chyby. A jeden z nich přece musí Mesiáš být. Když dorazil zpět, svolal všechny mnichy a řekl jim vše, co zjistil. Prohlíželi si jeden druhého a nemohli tomu prostě uvěřit. Mesiáš? Tady? Není možná! Ale má být v přestrojení, takže... možné to je. Že by to byl tenhle? Nebo tamten? Nebo...

8 8 Jedno jim bylo jasné: jestliže je Mesiáš v nějakém přestrojení, mají mizivou šanci, že ho poznají. A tak se jeden k druhému začali chovat s úctou a porozuměním. "Jeden nikdy neví," napadlo je vždycky, když spolu hovořili, "možná je to zrovna tenhle." Díky tomu z atmosféry v klášteře začala vyzařovat radost. Brzy přicházely proudy zájemců o vstup do řádu a chrám se znovu rozezvučel posvátným zpěvem mnichů, zářících láskou. K čemu je nám zrak, když je srdce slepé? Převzato z knihy Antony de Mella, Modlitba žáby Pozvánka Pro ty, kdo přemýšlí o své životní cestě, jsme v roce svatého Pavla připravili Adventní setkání v Arcibiskupském semináři v Praze (Thákurova 3, Praha 6), které se koná od do Tématem je citát z Písma Kdo jsi, Pane? (Sk 9,5) Začátek setkání je v pátek v 18:00 hod. a konec v neděli po obědě. S sebou si vezmi Bibli, spacák a ministrantské oblečení. Cena je formou dobrovolného příspěvku. Účast je třeba nahlásit do Akce je určena pro hochy od 15 let. Bližší informace na tel nebo na

9 9 POŘAD BOHOSLUŽEB V DOLNÍ DOBROUČI A OKOLÍ ve dnech od 2. listopadu 2008 do 9. listopadu 2008 NEDĚLE 2. listopadu Sbírka na charitu Pondělí 3. listopadu ÚTERÝ 4. listopadu STŘEDA 5. listopadu ČTVRTEK 6. listopadu PÁTEK 7. listopadu SOBOTA 8. listopadu NEDĚLE 9. listopadu 31.neděle v mezidobí sv. Karla Boromejského Posvěcení lateránské baziliky Horní Dobrouč dětská+rytmika Hnátnice Za věrné zemřelé Růžencová pobožnost Svátost smíření Za zemřelé myslivce Svátost smíření Za Karla Halbrštáta a sourozence Biblická hodina Ke cti Nep. Srdce P. Marie Svátost smíření Horní Dobrouč Mše svatá Adorace a svátost smíření Ke cti Nejsv. Srdce Ježíšova Hnátnice Ostrov Za farnost Lanšperk Za Marii Komrzkovou a obojí rodiče

10 10 POŘAD BOHOSLUŽEB V DOLNÍ DOBROUČI A OKOLÍ ve dnech od 9. listopadu 2008 do 16. listopadu 2008 NEDĚLE 9. listopadu Pondělí 10. listopadu ÚTERÝ 11. listopadu STŘEDA 12. listopadu ČTVRTEK 13. listopadu PÁTEK 14. listopadu SOBOTA 15. listopadu NEDĚLE 16. listopadu Posvěcení lateránské baziliky sv. Lva Velikého sv. Martina sv. Josafata sv. Anežky České 33. neděle v mezidobí Ostrov Za farnost Lanšperk Za manžele Maixnerovy a vnučku Setkání pastorační rady DPS Svátost smíření Na poděkování za 50 let společného života Mariánské večeřadlo Za Ladislava a Marii Maixnerových a vnučku Svátost smíření Ostrov Mše svatá Adorace a svátost smíření Za Emílii Pelclovou a věrné zemřelé Ostrov Za Adolfa Simona a manželku Příprava na svátost biřmování Horní Dobrouč dětská+rytmika Hnátnice Za farnost Vydává: Římskokatolická farnost, 1, , tel , Vychází každou první neděli v měsíci. Uzávěrka vždy v sobotu o týden dříve. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis (jan.kubis@post.sk), Mgr. Iva Špinlerová (spinlerova.iva@seznam.cz), Mgr. Pavel Dušek (laredo@centrum.cz) farnostdobrouc@seznam.cz