Včelařství 01/2013. GM pyl v medu. Úhyn včel na řepce. Propolis a roztoč Varroa destructor. Příloha: Proč nemusejí mít včelaři strach z GM pylu

Transkript

1 Včelařství 01/2013 Časopis Českého svazu včelařů určeno členům ČSV Ročník 66 (147) GM pyl v medu Proč nemusejí mít včelaři strach z GM pylu Úhyn včel na řepce Co všechno může potkat včelaře Propolis a roztoč Varroa destructor Nová cesta k léčbě včelstev? Příloha: Plán práce ČSV, o. s., na rok 2013, Rozpočet ČSV, o. s., Usnesení RV ČSV, o. s.

2 Literatura českého humanizmu o včelách (24. část) Středověký Most Krušnohorský básník O vlasti Co jenom škodí vlasti? Ach, šlechty nesvorná svornost. Naše co vyvrací práva? Vážnosti povrchní duch. Co jenom království hubí? Stálá nestálost pánů. Copak nás oslabuje? Zištnost, jež rozmrhá vše. Co ruší veškerý řád? To šlechty je nemoudrá moudrost, která dokonce kdysi zničila argolskou říš. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Nenechte se mýlit, dnes nebudeme psát o nesporně nejslavnějším Krušnohorci českých dějin Josefu Aloisi Náhlovském, nýbrž o jeho sice méně mediálně úspěšném, ale přesto také proslulém krajanu. Tím byl humanistický básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Ve dvou částech seriálu jsme se s ním sice již setkali, ale rozhodně neuškodí, pokud jeho osobnost ještě jednou připomeneme tentokrát na bázi uměleckosti autorovy latinské poezie plné poutavých obrazů a upřímných vášní. Bohuslav nesmírně miloval svoji vlast. Tu lásku ostatně vnímáme při četbě mnoha jeho textů. Autorovo nitro však bylo zmítáno především důvodnými obavami o její další osud, neboť byla po celé 15. století zmítána neshodami, sváry a rozbroji. Ze stavu země Bohuslav obviňoval především vyšší šlechtu, která nesla hlavní váhu zodpovědnosti o osud Českého království, a to i přes fakt, že mezi zmíněnou šlechtu také sám patřil. Přijde-li vám, že jsou úvodní verše aktuální i vzhledem k naší současnosti, nejedná se autorovu schopnost předvídat budoucnost, nýbrž o to, že se fatalita dějin stále opakuje, že se lidé stále nechávají nedostatečně vzdělávat historií a že se mocní tohoto světa asi nikdy nepoučí. Co tedy vzbuzovalo obavy na přelomu 15. a 16. století, toho se obáváme my dnes... stačí jen za českou středověkou šlechtu dosadit odpovídající sociální skupiny dnešní doby, pečující o blaho země. Bohuslav Hasištejnský ale nebyl pouhým píšícím vlastencem, nýbrž také vzdělaným, literárně plodným a umělecky nadaným exponentem nových kulturních proudů, které na prahu 16. věku hýbaly Evropou. Již v úvodní citaci spatřujeme působivě realizovanou kompozici vystavěnou na pravidelném střídání rétorických figur řečnických otázek a odpovědí. S podobnými uměleckými postupy výrazně upřednostňujícími kontrastní polohy veršů se setkáváme i v dalších Bohuslavových básních, jako například v rozsáhlé Útěšné elegii k Vladislavovi, králi uherskému a českému, jejíž vznik byl inspirován úmrtím královy manželky Anny: Nehodlám právě teď mluvit o porážkách Danaů, Frýgů, o thráckém nemluvím hříchu, jak bloudil ithacký rek, o thébských hradech a Korinthu strmém nechci teď zpívat, nehodlám o Spartě mluvit, kekropských osudech zlých, nechci teď připomínat, ó Říme, zkázy tvých králů, k medu jak sicilskému strašný se přimísil jed. Báseň zcela nesporně odrážela Bohuslavovy oprávněné obavy o osud země, ale nejen její, důvodně lze očekávat také strach intelektuála z tureckého nebezpečí, které hrozilo střední Evropě po ovládnutí Balkánu a části Středomoří. Uhry byly v té době jako první na řadě, což se zcela jistě dobře vědělo právě u budínského královského dvora, na němž dříve hasištejský pán krátce (v letech ) pobýval. Všimněme si, jakými historickými paralelami, mementy, autor podpořil své názory, které byly jen jaksi mimoděk zmíněny ve verších. Dále bylo odkazováno na osudy Vladislavových předků a blízkých příbuzných. Báseň byla zcela jistě výrazným apelem vyzývajícím ke státnickému činu panovníka zodpovědného za osudy říše. Podobný patriotismus, i když zahalený do jiného literárního hávu, zaznívá také z Bohuslavovy básně opatřené titulem Sturnovi o dvoru (jméno hasištejnského pedagoga a literáta, autorova přítele); jednalo se fiktivní varovnou řeč Múzy epického básnictví Kalliopé, kterou měla pronést k samému autorovi. Vytýkala mu při jeho cestě po Středomoří mimo jiné to, že opustil rodný kraj. V závěru jejího monologu pak čteme: Chceš-li, by studiím tvým a tvému milému klidu, chceš-li by povaze tvé vyšlo se všemožně vstříc, ve svých zpozdilých snahách hned na samém počátku ustaň, věř, že pod sladkým medem skrývá se hrozivý jed. Toto mi řekla. Já strnul, jak zasažen sicilským ohněm, líce se zarděly nachem, úlekem zvadla má tvář. Zase sicilský motiv; zde patrně související s ohněm soptící Etny, ale v předešlých verších regionálně přímo specifikující med. Můžeme jen hádat, zda uvedl český humanista starou antickou tradici komunikující kvality sicilských medů, či zda zachytil stav v době své současnosti. Mgr. Jiří Novotný (Autor je vysokoškolským pedagogem) Kontakt: info@emmaregina.cz

3 Značení matek Editorial Zimní nálada foto: Ing. M. Novotná Značení matek 2013 (červená) Obsah: Editorial 1 Kalendárium 3 GM pyl v medu aneb případ K. H. Bablok 4 Parazité v hledáčku vědců 6 Zvláštní případy při čištění čmeláčích úlů 7 Úhyn včel na řepce 8 Centrální napáječka 9 Období jarních proletů 10 Jak se včelaří v Normandii 12 Propolis a roztoč Varroa destructor 14 Mladí včelaři existují! 16 Včely v klášteře 20 Masarykův hradní včelín 26 Tajemství letu čmeláka 28 CONTENTS Editorial 1 Calendarium 3 GM Pollen in the Honey or the Case of K.H.Bablok 4 Nosema Parasites in the Range finder of Scientists 6 Special Cases at the Cleaning of Bumblebee hives 7 Mortality of Bees on Colza 8 Central Feeder 9 Period of Spring play flights 10 The Beekeeping in Normandy 12 Propolis and the Mite Varroa Destructor 14 Young Beekeepers Do Exist 16 Bees in the Monastary 20 Castle Beehouse of President Masaryk 26 The Secret of the Bumblebee Flight 28 Leden je nejchladnějším měsícem roku. Tak tomu je v přírodě, nikoli však uprostřed včelích příbytků. Tam již začíná první plodová aktivita, kterou se včelstva připravují na dobu předjaří, jakkoli ještě vzdálenou. Včely medonosné ve svém společenství uplatňují moudrou a jistě draze placenou zkušenost, získanou dlouhým fylogenetickým vývojem. Vědí, že na budoucí dobu je třeba se připravovat včas a investovat práci a prostředky i v těžkých vnějších podmínkách. Ani my včelaři nemůžeme podléhat dojmu zdánlivě spící přírody a zaměřujeme svoji pozornost danou rovněž zkušeností, byť získanou za dobu podstatně kratší, na činnosti, které mají zásadním způsobem ovlivnit úspěšnost našich včelařských provozů. Nyní, uprostřed zimního klimatického období, je prvořadým úkolem včelařů sledování zdravotního stavu včelstev. Schopnost správného posouzení situace, určení možného vývoje v delším čase a z něho plynoucí míry rizik, to vše je vždy potřebné k přijetí správných a včasných rozhodnutí, v tomto případě o nutnosti léčebných opatření. Proto nesmíme podceňovat důležitost odběru zimních diagnostických vzorků měli na vyšetření nebezpečných nemocí včel. Vážení přátelé, jsou věci zásadní a prvořadé. Problematika zdraví člověka ve společnosti stejně jako včelstev v našem zájmovém sdružení je z mnoha důvodů na prvním místě priorit. Měli bychom si brát vzor z přírody a ve prospěch dosahování důležitých nezpochybnitelných a často i existenčních cílů se sjednocovat. Je to potřebné pro budoucnost naší organizace a jejím prostřednictvím i pro budoucnost oboru včelařství v České republice. Řečeno slovy klasika: Cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou. Tak, přátelé, v novém roce 2013 přeji všem dobrou vůli a pevné zdraví nám i našim včelám. RNDr. Václav Švamberk, předseda ČSV, o. s. Včelařství odborný a spolkový měsíčník. Ročník 66 (147). Pro své členy vydává Český svaz včelařů, o. s., se sídlem v Praze (IČO: ). Místo vydání: Praha. Odpovědný redaktor: Mgr. Antonín Karoch, Tel.: , redakce@vcelarstvi.cz. Inzerce, jubilea a úmrtí: RNDr. Hana Kůsová, , kusova@vcelarstvi.cz. Expedice a reklamace nedoručení časopisu: Jaroslava Nechybová, , nechybova@vcelarstvi.cz. Redakce, inzerce a expedice: Praha 1, Křemencova 8, telefax: , redakce@vcelarstvi.cz; inzerce@vcelarstvi.cz. Internetové stránky: Neobjednané rukopisy, kresby, fotografie a diapozitivy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo veškeré příspěvky podle potřeby stylisticky a rozsahově upravovat. Redakční rada: Vladislav Synek (předseda), Ing. Jaroslav Hrabák, Ph.D. (místopředseda), Ing. Leoš Dvorský, Milan Jokeš, RNDr. Martin Kamler, RNDr. Pavel Krieg, CSc., Ing. Zdeněk Kulhánek, RNDr. Václav Švamberk, Zdeněk Žák. Grafická úprava a předtisková příprava: NVT Repro, Jinočanská 24, Praha 6. Tisk: MORAVIAPRESS a. s., Břeclav, U Póny 3061, Břeclav MK ČR E 126/ISSN leden 2013 l 1

4 Z redakční pošty Jak vlastně léčit? Vážený pane Šefčíku, jsem začínající včelař a včelařím v nástavkových úlech Langstroth. Pravidelně sleduji vaše příspěvky v časopisu Včelařství a chci Vám za ně velmi poděkovat, jsou pro mne velmi přínosné. Současně bych ale na vás měl dva dotazy. V uplynulých 3 týdnech u nás probíhalo podzimní léčení - fumigace Varidolem. Podle metodiky se knot má vkládat do horního nástavku na jednu stranu, kde je o plást méně. U některých včelařů jsem ale viděl, že ho dávají do podmetu na kovovém stojánku. Je v těchto způsobech aplikace zásadní rozdíl? Osobně mi přijde druhý způsob jednodušší, bez vyrušování včelstev a rychlejší. Myslím si také, že kouř prostoupí rovnoměrněji z podmetu všechny nástavky lépe než z jedné strany horního nástavku. Nebo bylo zkouškami zjištěno něco jiného? Můj druhý dotaz se týká opět léčení. Někteří včelaři odmítají léčení v době, kdy je dle pokynů veterinární správy doporučené. Pro některé je ještě moc teplo, pro jiné je naopak zima. V naší organizaci léčení probíhá komisionálně. Neobejde se to ovšem bez komplikací. Někteří včelaři nechtějí komisi pustit ke včelám, údajně proto že si toto léčení provedou sami. Další odmítají ošetření aerosolem s tím, že ho vůbec provádět nebudou (někde teprve byly odstraněny pásky Gabonu). Existuje nějaká možnost řešení tohoto problému? Pokud by chování takového včelaře neovlivňovalo jiné včelaře, bylo by mi to také jedno. Problém však je, že takový umíněný včelař může být zdrojem nemocí a nekoordinovaný přístup při léčbě nejen varroázy má neblahé dopady. Uvažoval jsem, že na členské schůzi na tyto nešvary upozorním s odkazem na možnost postihu ze strany veterinární správy, popř. spáchání trestného činu šíření nakažlivé nemoci zvířat, kam spadají i nemoci včel mor včelího plodu, varroáza a další. Můžete mi sdělit váš názor? M. H. Ke způsobu léčení přípravkem Varidol případně MP 10 byla už dříve a doposud je platná metodika, ve které se uvádí, že na jeden nástavek se dávají dvě kapky přípravku Varidol a tento pásek po podpálení se má připevnit do volného prostoru posledního nástavku, aby nedošlo k jeho uhašení. Jiná metodika zatím nebyla vydána. Jaká je účinnost ošetření po vložení zapáleného pásku přes česno na dno úlu, vám nedokážu odpovědět. Osobně se domnívám, že bychom měli respektovat metodiku VÚVč Dol a nehrát si na výzkumníky. K druhému dotazu uvádím, že Státní veterinární správa každý rok vydává nařízení k tlumení roztoče Varroa destructor. Vzhledem k tomu, že jde o nařízení a nikoliv doporučení, musí se toto nařízení respektovat. Vychází to také z veterinárního zákona 3 písm. a) kdo vlastní nebo drží zvíře... v 4 písm. c) je uvedeno: bránit vzniku šíření nákazy atd,... Z toho jasně plyne, že každý chovatel včel je povinen provést tlumení této nákazy. Pokud to někdo odmítá, řešit to může pouze veterinární správa. Samotné léčení se může provádět buď formou fumigace, za podmínky, že včely nejsou v chomáči, nebo aerosolem. VÚVč Dol doporučuje oba způsoby. První ošetření podle tohoto nařízení se má provádět kolem 10. října bez ohledu na venkovní teplotu. Další ošetření tj. druhé, bychom měli provádět v rozpětí 14 až 21 dnů od prvního. Poslední, tj. v pořadí třetí ošetření, bychom měli provádět až v první polovině prosince aerosolem, pokud venkovní teplota není menší než minus 5 o C. Po tomto ošetření cca za týden musíme vyčistit podložky. Měl k vyšetření se odebírá cca za 30 dnů od vyčištění podložek. Účinnost gabonu PF anebo PA už není tak dobrá. Asi jsme si to, my včelaři, zavinili tím, že mnozí tyto přípravky nechávali v úlech déle než ukládá opět metodika. Došlo totiž k tomu, že roztoči se stali na tyto přípravky už asi rezistentními. VÚVč Dol doporučil současně s gabony vkládat Formidol /kyselinu mravenčí/. Tlumit roztoče v srpnu nebo až v říjnu však může být někdy pozdě. Měli bychom už v podletí provést první preventivní ošetření Formidolem /kyselinou mravenčí/ a následně další po sundání nástavků tj. nejpozději koncem července. Výhodou tohoto přípravku je, že si roztoči nedokážou vypěstovat rezistenci na kyselinu mravenčí. Tímto zásahem také lze velice dobře tlumit nosematózu, na kterou jsme v posledních létech nějak zapomněli. Může být někdo umíněný včelař, ale ať se mu to líbí nebo ne, musí respektovat nařízení Státní veterinární správy ČR. Pokud to respektovat nechce, řeší to na základě oznámení ZO ČSV, veterinární správa formou správního řízení s možnosti poměrně velké pokuty. Josef Šefčík, učitel včelařství Zalétnutý roj V březnu tohoto roku mně zavolal známý, že při bourání zazděného okna na rodinném domě objevil usazené včely. Protože už měl dost stěny odbourané, nedalo se včelstvo vysířit přímo tam, ale musel jsem je přenést do rojáčku. Dokumentoval jsem postupné rozebírání díla. Včelstvo bylo dost silné, se zásobami medu, stavba byla krásná. Matku jsem neviděl. Také v sousedním zazděném okně byl jeden menší roj. Na přiložených fotkách je vidět celý postup. Přesto se však nabízí otázka, zda v době, kdy včelstva mizí by nebylo lepší takové včelstvo usadit, přeléčit a mít z něj užitek. Z rozebíraného díla nebylo vidět, že by bylo nějaké neduživé nebo nemocné. Je to ale otázka do diskuse. Oldřich Němec, Kopřivnice don75@seznam.cz 2 l Včelařství

5 Kalendárium Leden vítáme nový rok 2013 A tak si my, včelařští přátelé, upřímně popřejeme navzájem vše dobré, zvláště pevné zdraví, abychom mohli úspěšně včelařit k naší spokojenosti i v letošní sezóně. Vedle tohoto mého osobního a upřímného přání bych byl velmi rád, když budu moci každý měsíc přispět několika radami. Ne pro poučování, ale jako připomenutí těm zkušeným a znalým, co je třeba v daném měsíci u svých včeliček vykonat, a pro ty začínající a méně zkušené včelaře chci přinášet radu a inspiraci. Tedy jakýsi návod, na co bychom určitě neměli zapomenout a čeho se naopak vyvarovat. Vše, co v této rubrice naleznete, je vždy míněno bez agresivního vnucování, s tolerancí k názoru a zkušenostem druhého a se sebekritickým vědomím, že i já se mohu zmýlit a ani sebeupřímnější rada podložená praxí nemusí být vždy všemi přijata. Vždyť i v tom je krása svobodného rozhodnutí. V lednu dopřejme včelám klid, možná ještě výstižněji, udělejme vše pro tiché zimování. Tato až primitivně a samozřejmě znějící rada je často včelaři porušována nevhodným umístěním včelstev na hlučném stanovišti. Například v blízkosti frekventovaných, a tedy rušných silnic či železničních tratí, mostů, signalizací u přejezdů ap. Další chybou je vytvářet vlastní činností hluk v těsné blízkosti včelstev. Těžko mluvit o citu včelaře, když je součástí včelínu i dílna, kde pravidelně vibrují stroje jako cirkulárka a hoblovka, a na blízkém ponku se v dobách ticha strojů naopak bouchá kladivem... Dalším rušivým vlivem jsou pro naše včelstva škůdci, kteří mají snahu dostat se do suchého a relativně teplého obydlí úlu, který je navíc plný laskomin ve formě fermentovaného je správné? Životní zkušenost nás učí, že extrémy bývají špatné, a pravda bývá zpravidla někde uprostřed. V tomto případě víme dobře z praxe, že včelstvo potřebuje ke zdárnému vyzimování stálé, stejnoměrné proudění čerstvého vzduchu do úlu a současně musí dostatečně velkým otvorem (česnem) odtékat ven vydýchaný kysličník uhličitý a přebytečné vodní páry. Toto samozřejmě nesplňují ony nešťastné štěrbiny, tvořené středovým stažením dvou plíšků, jak často vidíme u Budečáků a Českých univerzálů. Kupodivu včelaře nepoučí často ani to, že včelstva s minimální obměnou vzduchu zeslábnou a často i uhynou tzv. na zásobách. Prostě nepřejdou z přední části (kde je alespoň trochu vzduchu) dozadu, kde jim hrozí udušení z nedostatku kyslíku a z přebytku kysličníku D pkr Dã K tq iuhličitého. K I v zimě potřebuje včelstvo dostatek vzduchu. Dovolte mi malé zamyšlení nad tím, co všechno včelstvo vydrží, jak se dokáže adaptovat, tedy přizpůsobit se, aby přežilo často nerozumné včelařovo zacházení. Nelze jinak než obdivovat. A právě větrání úlu je příkladem, jak se včelstvo vyrovná s nepatrným otvorem, kudy projde jen několik včel, a tedy i nepatrné množství vzduchu u jednoho typu úlu v kontrastu s maximem vzduchu u úlů se zasíťovaným dnem. A teď, co Y å Q R N X Q \ G O R Y L W S W N \ Q H M Y Q R G F H ] Y O ã W M \ L Y Q ] Q H H ] E X W å H F F P W R P X Q L H M S R X å Y \ R Y R Y Y O R å N Q H E R S X å H N N R Y R Y P N \ W H Q M H W X W \ R G Q G W E \ O H ê F P R G H G Q P S X å N X N R Y R Y P H N \ S R W Y R F H ] Q Y X S X L Q H M P H Q ã P \ ã N \ H H E ê W W R ] E S Q Y H G R M N Q H S G \ ã Q X O Y Q H E R S R N O H Q Y Q L XW ~ O X jde přh i ě DW p i D t Druhý extrém, plné zasítění dna, znamená ce rozšířh p KO DY iě myši a myšice) jistotu dokonalé výměny vzduchu, kterému D UH VN ěm 7 větším přtå tn ůp DE Ui tp se s příchodem podzimu včelstvo přizpůsobí vstupu hlavně pevným úlem, nejlépe dřevěným, v uspořádání sediska. Otázkou je, jak se vyrov- těm drobnějším (myším) vytvořtp i nává se šoky, které mu potom připravuje vče- UDQ tp česno bude mít průchod do úlu lař náhlým vložením (často neprodyšné) podložky, D Då P. častěm VH ty i vlastně pevného dna, které zase po čase budˇ IUp] DQ i čh VQ i D UR úplně odstraní. Plně otevřené dno a doporučení p DW Hří mřtå, řeba připevnit otevřených oček (zpravidla v uspořádání tzv. k čh VQ DN DE VS t Ui DO V studené stavby) přináší zákonitě trvalý průvan. poň dříve zmíněq K P D 8ění tvw Ten neprospívá žádným živým tvorům a včely UR p DW ří mřtå řes česnový nejsou výjimkou! Toto dno je něčím, s čím U VL DE Ui t VW t se DO včelstvo v dutinách stromů nikdy nemohlo v případě dlouhého uvěznění včel v úle vlivem dlouhotrvající zimy bez proletu můå DW setkat. V nejslabším místě dutiny se zpravi- dla vyloupl suk, anebo vyhnil malý či větší otvor, i UDQ D DVW t D čely, které se po oteplení derou ven, ale vlivem zvětšených zadečků otvorem který si včelstvo dokázalo kusadly zvětšit nebo propolisem zmenšit. Ale u zasíťovaného neprolezou a můå tw UR pp dna má včelstvo dole studený kov, kudy v zim- uzavření česna, v krajním případě i k udušení včh VW D i t řn ním čase proudí ledový vzduch (zvlášť příjemné to musí být při vánicích). Potom včelař vloží podložku. Dno je náhle uzavřené a vzduch proudí úplně odjinud a často jen v nepatrném množství. Nechci, aby výše uvedené bylo chápáno jako zavržení moderního dna. To má samozřejmě zvláště v době včelařské sezóny svá pozitiva - snadné sledování denních spadů roztočů, sucho v úlu, ochrana proti přehřívání, rychlé odvedení vodních par ap. Současně platí, že i dno s pevnou podlážkou, nejlépe jako samostatný úlový díl (odnímatelné), může posloužit stejně dobře, pokud je opatřené dostatečně vysokým česnem (cca 1,5 až 2 cm v celé šířce nástavku) a je u něho racionálně vyřešena možnost snadného vložení a vyjmutí podložky a pro sledování denních spadů navíc i s možností vsunout zdvojené zasítění s podložkou. Česno musí navíc umožňovat zúžení (nejlépe bočního) v podletí a na zimu výše uvedeného snížení v celé šíři úlu proti hlodavcům. Spolu s otevřeným očkem v horním nástavku nám i toto dno zajišťuje trvalou a stejnoměrnou výměnu vzduchu. Sběr zimní měli k diagnostice na množství roztočů. Zde se musíme stručně vrátit k zásadám ošetřování včelstev v závěru předešlého roku. Poslední zásah proti roztoči Varroa destructor byl u většiny chovatelů provedený aerosolem v období konce listopadu až první poloviny prosince. Asi po týdnu ometeme řádně podložky a nejméně na měsíc je opět vkládáme na dno úlu. Proto je to právě v průběhu ledna, kdy z každého úlu tyto podložky vyjmeme, vysypeme na síto (nejlépe staré včelařské kukly) a prosejeme měl s roztoči, kteří nebyli zlikvidováni podzimním ošetřením proti varroáze. Takto prosátou měl prosušíme při pokojové teplotě a jako směsný vzorek ze stanoviště nasypeme do vhodných obalů (nejlépe kelímky od jogurtu) s prodyšným uzavřením (např. plátno uchycené gumičkou). Vzorek musí být označený jménem a adresou včelaře, počtem včelstev a registračním číslem chovatele i stanoviště. Dle pokynů své základní organizace ČSV musí každý chovatel tento směsný vzorek odevzdat k diagnostice na zjištění počtu roztočů. Leden je i časem setkávání a vzdělávání. V prvních měsících nového roku organizují ZO ČSV pro své členy výroční členské schůze. Mají zpravidla slavnostní ráz a včelaři se zde rádi setkávají, aby zhodnotili předešlý rok a dohodli se na společných akcích a úkolech spolkového života včelařské organizace v nastávajícím roce. V teple společenských místností bývá i jedinečná příležitost k diskusi, k tvůrčí výměně zkušeností, tedy ke vzájemnému předání teoretických znalostí i praktických zkušeností. Mnohé organizace si právě při této příležitosti zvou přednášející z řad učitelů včelařství a včelařských odborníků, aby si rozšířili znalosti v našem náročném a krásném zájmu o včelařství. Dlouhé zimní večh U\ UH O DW L Y Q t N O L G R G S Ui F H Y H Q N X D W H S O R G R P R Y D W R Y ã H ří Y \ přto W Y ih å L tost k tolik potřebnému sebevzděo i Q t ] R G E R U né včelařvn p O L W H UDW X U\ 9 \ X å ty H M P H W H G \ Y tf H S Ui Y ě tyto měvtf H N VH W N iy iq t VH čelařskými Y při W H O L D N R E R KDF H Q t VH E H L G UX Kê F K Jiří Sláma, učitel včelařství jiri.slama@seznam.cz leden 2013 l 3

6 rubrika Aktuálně GM pyl v medu aneb případ K. H. Bablok Ve druhé polovině minulého roku vyvstal veliký otazník nad paralelním prováděním dvou dosud nezávislých hospodářských aktivit, a to pěstováním GM rostlin a včelařstvím. Tyto dvě činnosti byly zásadně spojeny dne 6. září 2011 rozhodnutím Evropského soudního dvora (ESD) v případu amatérského německého včelaře K. H. Babloka. Tento soudní spor se začal řešit již v roce 2005, kdy byla zjištěna přítomnost geneticky modifikované kukuřice MON810 v medu tohoto včelaře. Jeho úly se nacházejí asi 500 metrů od pozemků Freistaat Bayern, na kterých se pěstuje GM kukuřice MON810 pro účely vědeckého výzkumu. Ve včelařských produktech K. H. Babloka bylo nalezeno stopové množství pylu geneticky modifikované kukuřice. Dle platné legislativy učinila tato příměs jeho včelařské produkty nevhodnými k uvádění na trh a ke spotřebě. Podal tedy proti bavorskému státu žalobu k německým soudům. Soudy členských států se mohou obrátit v průběhu soudního řízení s otázkou na výklad práva EU na Evropský soudní dvůr (ESD), což německé soudy učinily. Je nutné podotknout, že ESD nerozhoduje ve sporu samotném. ESD se vyjadřuje pouze k uvedené otázce a jeho judikatura je závazná pro všechny národní soudy při rozhodování v obdobných věcech a proti rozhodnutí se nelze odvolat. Bayerischer Verwaltungsgerichtshof (správní soud spolkové země Bavorsko, Německo) se soudního dvora tázal, zda přítomnost pylu geneticky modifikované kukuřice v těchto včelařských produktech představuje jejich podstatnou změnu v tom smyslu, že by jejich uvádění na trh muselo podléhat povolení. Rozhodnutí Evropského soudního dvora Evropský soudní dvůr (ESD) dne 6. září 2011 rozhodl, že sice pyl z GM rostlin není GM organismus, ale pokud jde o med, pak pyl v něm obsažený není kontaminantem nebo příměsí, ale složkou. Podle závěrů ESD by měl med obsahující pyl z GM kukuřice MON 810 (a v případě schválení dalších GM rostlin k pěstování tak i medy obsahující pyly z těchto plodin) projít schvalovacím procesem podle Nařízení EP a R č. 1829/2003. Definice medu ve Směrnici 2001/110/ES ovšem uvádí, že se do medu nesmí přidávat žádné přísady, tedy pyl nemůže být považován za složku. Následnou implementací rozhodnutí ESD do legislativy EU byly pověřeny orgány Evropské komise, v tomto případě konkrétně Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, sekce geneticky modifikované potraviny a krmiva (SCoFCAH). Dle zjištěných dalších skutečností a nejasné harmonizace legislativy GMO a o medu nebylo možné rozhodnutí ESD dosud implementovat do současných právních předpisů. Rozhodnutím ESD vyvstaly kromě legislativních rozporů i další komplikace v oblasti GMO. Bylo zjištěno, že v rámci podávaných žádostí o povolení nových GM rostlin na trh není v žádostech zohledněn pyl. Z čehož vyplývalo, že ani pyl Bt kukuřice MON810, která je povolena pro pěstování v EU, nebyl její pyl povolen do oběhu. V případě nepřijetí dalších opatření by bylo ohroženo jak pěstování Bt kukuřice, tak produkce medu v členských státech EU, a to především v těch, které pěstují Bt kukuřici. V roce 2011 mezi tyto státy patřilo Španělsko, Portugalsko, Česká republika, Polsko, Slovensko. Konkrétně ve Španělsku dosahuje každoroční pěstební plocha 25 % a v České republice jsou to necelá 2 % z celkové výměry pěstební plochy kukuřice. Vyjádření Evropského úřadu pro bezpečnost potravin Na základě rozhodnutí ESD požádala Evropská komise v roce 2011 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o vědecké posouzení GM pylu Bt kukuřice MON810. Evropský úřad pro bezpečnost potravin je nezávislým zdrojem odborného poradenství v posuzování rizik v oblasti bezpečnosti potravin a krmiv v Evropské unii. EFSA následně vydal vědecké stanovisko (EFSA Journal 2011;9(11):2434), ve kterém uvádí, že pyl Bt kukuřice MON810 je stejně bezpečný jako pyl kukuřice konvenční. Dále byla doplněna platná žádost týkající se Bt kukuřice MON810 o pyl a následně schválena na evropské úrovni. Od minulého roku přibyli další žadatelé, kteří dodatečně zažádali o zahrnutí pylu do svých žádostí a nově podané žádosti již běžně pyl zohledňují. Tyto úpravy znamenaly právní jistotu jak pro pěstitele Bt kukuřice, tak pro včelaře. Pěstitelé neporušují platnou legislativu EU a včelaři, kteří mají ve svém okolí pěstitele Bt kukuřice MON810, mohou med uvést do oběhu jako bezpečný produkt. Otázkou zůstávalo, zda tento med označovat slovy Tento produkt obsahuje geneticky modifikované organismy či nikoli. Evropská komise vyzvala členské státy, aby přijaly v této věci adekvátní opatření, než bude rozhodnutí ESD implementováno. Komise tedy v letošním roce jedná o provedení změn v legislativě o medu 2001/110/ES. Dle nové úpravy by měl být pyl ve Směrnici 2001/110/ES jasně popsán jako přirozená součást medu ( constituent ), nikoli tedy dle ESD jako složka ( ingredient ). Odborníci navíc zjistili, že GM pyl i v případě 100% zastoupení se v medu vyskytuje v množství maximálně do 0,5 %. Mezní hranice povinnosti označovat je dle Nařízení č. 1829/2003 0,9 % GM materiálu v potravinách či krmivech. Díky tedy velmi nízkému obsahu GMO by nebylo nutné med označovat. Stejně tak případné kontroly dozorových orgánů a následné analýzy vztahující se k označování 4 l Včelařství

7 Aktuálně rubrika medu by byly vyloučeny. Momentálně je vše řešeno na úrovni Evropského parlamentu a Rady EU. Monitoring GM pylu v medu v ČR Česká republika reagovala na výzvu Komise a provedla monitoring, který měl ukázat, zda je nutné české medy označovat. Tedy zda příměs GM pylu Bt kukuřice MON převyšuje hranici 0,9 % v medu. Ministerstvo zemědělství spolu s dozorovými orgány a po konzultaci s Českým svazem včelařů zajistilo v roce 2011 vzorky medu dle následujících kritérií: výměra pole Bt kukuřice MON810 byla cca 50 ha a více vzdálenost mezi polem Bt kukuřice a úly byla cca od 100 m 5 km vzorky pocházely z posledního vymetání. Pro celkové zmapování situace na území ČR byly úředně odebrány vzorky medu z různých částí České republiky. Celkem bylo získáno 11 vzorků, které odpovídaly výše popsaným kritériím. Analýzy provedla akreditovaná Národní referenční laboratoř pro identifikaci GMO při Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Výsledky všech analyzovaných vzorků medu byly negativní jak na obsah pylu Bt kukuřice MON810, tak na pyl konvenční kukuřice. Čeští odborníci v oblasti včelařství upozorňovali na skutečnost, že kukuřice přichází do květu v období, kdy již včely snesly poslední snůšky nektaru do úlů. Podle odborníků je tedy nepravděpodobné, že by med z tohoto období běžně obsahoval pyl z Bt kukuřice MON810. Negativní výsledky analýzy medu tento argument potvrdily. Dovoz medu do EU Problematické by se ovšem mohly stát dovozy medu ze třetích zemí. V EU totiž panuje tzv. asynchronní schvalování žádostí o povolení GMO. To znamená, že ve světě jsou povoleny GM rostliny (respektive pyl), které jsou v EU teprve v procesu schvalování, nebo o jejich schválení nebylo ještě požádáno. V současné době je v EU nastavena tzv. nulová tolerance pro příměs nepovoleného GM materiálu v potravinách. V případě přítomnosti nepovoleného GM pylu v medu by dovoz šarže tohoto medu byl do EU odmítnut. I v případě sotva detekovatelného množství by se jednalo o nedodržení platné legislativy EU. Nejen kvůli případu výskytu GM pylu v medu, ale také dalším potravinám, které mohou obsahovat příměs nepovoleného GM materiálu získaného již během pěstování, sklizně, dopravy či zpracování, Evropská komise plánuje ještě letos předložit návrh upravující nulovou toleranci GM materiálu v potravinách. V běžném provozu nelze totiž prakticky zajistit stoprocentní čistotu, ať už konvenčního či GM materiálu. Předpokládá se, že předpis bude stanovovat hranici 0,1 % podílu GM příměsi, pod kterou nelze výsledek interpretovat jako porušení předpisů. Obdobné nařízení pro příměs GM materiálu v krmivech na úrovni hranice 0,1 % (Nařízení Komise č. 619/2011) vstoupilo v plat- nost v minulém roce. Evropská komise se rozhodnutím ESD intenzivně zabývá, jelikož si její členové uvědomují zásadní roli dodávek medu do EU. Včelařská základna v EU ročně vyprodukuje více než tun medu ročně, a i tak dalších tun dováží. Mezi hlavní exportní země patří Argentina a Čína. Tyto země pěstují GM rostliny, které nebyly do- sud schváleny na úrovni Unie. Implementace rozhodnutí ESD Výše uvedené kroky Komise směřují k takové implementaci rozhodnutí ESD, které umožní jeho naplnění bez omezení včelařství a pěstování GM rostlin v EU. Česká republika jako země s velmi rozšířenou tradicí včelařství a od roku 2005 pěstitel GM rostlin se touto problematikou taktéž intenzivně zabývá. Odborné otázky jsou diskutovány s experty na národní úrovni a dále interpretovány v orgánech EU. Ministerstvo zemědělství, kompetentní orgán v této věci, bude podporovat takovou implementaci ESD, která nijak nenaruší podmínky pro chov včel a produkci medu českých včelařů a současně zachová dosavadní práva pěstitelům GM rostlin dle platné legislativy. Ing. Bc. Zuzana Stratilová Odbor bezpečnosti potravin, Ministerstvo zemědělství, Martin Těhník, ČIŽP leden 2013 l 5

8 Co říká věda Parazité Nosema v hledáčku vědců Istanbul, turecké město na geografické hranici Evropy a Asie, se stal ve dnech 3. a 4. března místem dalšího workshopu v rámci projektu COLOSS* (viz na konci článku). Název workshopu Nosema s podtitulkem Od vědění k experimentům již dával najevo, jakým směrem se bude odvíjet téma. Po třech letech to je již druhý workshop tematicky zaměřený na společné jmenovatele: parazity Nosema spp. a jejich šíření prostřednictvím hmyzomorky. Rád bych upozornil na přednášky pro mne nejzajímavější, které si tu mohli účastníci vyslechnout. Istanbul se řadí mezi největší města světa, v současnosti čítá více jak 13 miliónů obyvatel. Včelaři žijící v tomto městě tak mají velmi omezené kapacity k práci a využívají každý volný koutek, třeba i na ulici. Workshopu se zúčastnilo 21 vědců z různých koutů světa. Úvodní plenární přednášku měla Yanping Chen z Včelí výzkumné laboratoře v Beltsville (USA), která shrnula dosavadní poznání a srovnání Nosema apis a N. ceranae. Y. Chen se ve své práci zaměřuje hlavně na analýzu hmyzomorek na úrovni genů. Prokázala tak DNA N. ceranae nejen v žaludku včely medonosné, ale i v dalších orgánech hltanových a slinných žlázách, Malpighiho trubicích a v tukovém tělese dělnic. U matek pak také ve vaječnících a vejcovodech, což oprávněně zvedá otázku možného přenosu z matky na nové jedince včelstva (tzv. vertikální přenos). Při studiu fylogeneze (= vzniku a vývoji jednotlivých druhů) prokázala, že N. ceranae je oproti N. apis příbuznější k druhům Nosema sp., které napadají vosy. N. ceranae je také organismus, pro který je již známá kompletní genetická informace (= genom). Jedněmi z možných genetických faktorů, které rozhodují o míře nebezpečnosti (= virulenci) hmyzomorek, mohou být geny, které kódují stavební bílkoviny pro stěnu spór a polární trubici (tj. duté vlákno, které je stočené uvnitř spory, ve vhodném prostředí vystřelí, prorazí buněčnou K práci, jako např. k drátkování, se dají využívat i dopravní značky. Značku v protisměru jednosměrné ulice tak lze dobře využít k zavěšení drátku. stěnu a dutinou trubice projde jádro hmyzomorek do hostitelské buňky, kde se začne intenzivně množit). Jejich identifikace tak může zaměřit cílený vývoj potencionálních léčiv k tlumení nosemózy včel. Zajímavé a důležité přednášky se pak také věnovaly interakcím, které probíhají ve včelách současně napadených několika patogeny. Aleš Gregorc ze Slovinského zemědělského institutu v Ljubljani se aktuálně věnuje viru chronické virové paralýzy (CBPV) a N. ceranae u kraňské včely. Z prvních pokusů vyplývá, že největší mortalita včel je po samotné infekci CBPV, následně včel současně infikovaných CBPV a N. ceranae a nakonec infekce N. ceranae samotné ve srovnání s kontrolními zdravými včelami. Vincent Doublet z Univerzity Halle (Německo) v rámci postdoktorského studia zkoumá včely, které jsou současně exponovány patogenům a pesticidům. Zde představil jen část výsledků, které se věnují interakci N. ceranae a viru černání matečníků (BQCV). Včely infikované současně N. ceranae a BQCV vykazovaly největší mortalitu již 3 dny po infekci, následované včelami se samotnou infekcí BQCV a infekcí N. ceranae. Opakovaně se tak ukazuje, že více patogenů současně napadajících včelu medonosnou, má mnohem větší dopad na zdraví a životnost než jen jediný původce nemoci. Další přednášky pak byly zaměřeny hlavně na epidemiologickou situaci N. ceranae a N. apis. Obecně je celosvětově popisován vzrůst prevalence (= výskytu) N. ceranae a naopak úbytek N. apis. Pro nás asi nejbližší situaci představil Andrzej Bober z Národního veterinárního výzkumného ústavu z Pulawy (Polsko). Od včelařů má zprávy o výskytu úhynů včelstev s příznaky syndromu depopulace včelstev, čili vymizení včel (pravděpodobně se jedná o CCD). Opakovaně studoval přítomnost hmyzomorek na včelnicích, které se potýkají se ztrátami včelstev méně nebo více než 10%. Prevalence Nosema sp. se však na těchto včelnicích výrazně nelišila (64,2%, respektive 68,3%). Prokázal však korelaci výskytu CCD s infekcí samotné N. ceranae a smíšené infekce N. ceranae společně s N. apis. Současně provádí další analýzy na přítomnost pesticidů a dalších patogenů, zejména virů. Z jeho závěru pak vyplývá, že nepozoruje problém z přítomnosti pesticidů, ale z výskytu N. ceranae a virů. V rámci workshopu jsem také měl samotnou přednášku, kde jsem představil situaci výskytu hmyzomorek v registrovaných a šlechtitelských chovech v podmínkách České republiky v průběhu tří let. Tak jak je pozorováno celosvětově, i u nás se mění poměr výskytu N. ceranae a N. apis. Před třemi lety jsme mezi pozitivními nálezy Nosema sp. diagnostikovali v 68 % případů čistou infekci N. apis a v 22 % N. ceranae. Dnes je poměr zhruba naopak v 18% je prokázána infekce N. apis, v 65 % N. ceranae. Také jsem představil jednoduchou a užitnou metodu diferenciace N. apis a N. ceranae mikroskopickou metodou. Tuto metodu jsme potvrdili metodou PCR. MVDr. Martin Kamler Výzkumný ústav včelařský, s. r. o. beedol@beedol.cz *Tento název je zkratkou pojmenování projektu v angličtině Prevention of Honey Bee COlony LOSSes (Prevence ztrát včelstev). V současnosti již COLOSS sdružuje 293 členů, převážně vědeckých pracovníků prakticky z celého světa, pracujících na poli vědy a výzkumu mnoha odvětví včelařství. Projekt se rozběhl již v roce 2009 a v loňském roce jsem se stal součástí sítě COLOSS. V příštích číslech Včelařství bych chtěl čtenáře seznámit s novými poznatky, kterých členové COLOSS dosáhli. Více také na 6 l Včelařství

9 Včelařská rubrika praxe Zvláštní případy při čistění čmeláčích úlů Časopis Včelařství v č. 3/2012 přinesl v článku Odstraňování škůdců a ochrana čmeláčí rodiny rady, jak zachránit čmeláčí rodinu za jejího fungování po napadení hnízda nejničivějším predátorem zavíječem čmeláčím /Aphomia sociella/. Jestliže nezasáhneme včas, 2-3cm dlouhé housenky zavíječe postupně zkonzumují veškerý čmeláčí plod a rodina zanikne. Nejúčelněji lze provést čištění hnízda asi 1 až 1,5 měsíce po přijetí úlu čmeláčí matkou. Za normálních okolností už došlo v tomto termínu k zrození prvních čmeláčích dělnic. Bylo-li hnízdo ničitelem napadeno, housenky zavíječe se dokonale skrývají přímo pod voskovým čmeláčím dílem. Zatím se živí jen pylovými zrny a různými zbytky, ještě nepožírají čmeláčí buňky. Po odstranění housenek velmi opatrně očistíme čmeláčí dílo a vrátíme je i se čmeláky do úlu, kde jsme předtím vyměnili teplodržný materiál. I když při čištění hnízda neobjevíme napadení zavíječem, může dojít k překvapení. Ačkoliv jsme úl řádně uzavřeli už večer za tmy, v úlu může chybět matka nebo ji tam najdeme mrtvou. V prvním případě přišla o život nejspíš při krátkém proletu venku kvůli vyprázdnění nebo při střetu s autem atd. V druhém případě zahynula například po některé z různých infekcí nebo při souboji s hmyzím predátorem, který vnikl do úlu. V hnízdě nalezneme jen čmeláčí plod a zdravé, činné dělnice. U hnízd v uvedeném raném vývojovém stadiu může přinést záchranu přidání jiné matky stejného druhu, která v přírodě právě ještě vyhledává hnízdiště. Mladé dělnice ji přijmou a v krátké době s ní začnou spolupracovat při vývoji hnízda. Později, u rozvinutých hnízd s více generacemi dělnic, však už přidání cizí matky není možné. Vloženou novou matku by zabila některá z dominantních dělnic, která převezme vládu nad hnízdem. Dominantní dělnice však mohou klást jen neoplozená vajíčka, z nichž se zrodí pouze čmeláčí samečkové - trubci. Celý vývojový čmeláčí cyklus sice v tom případě není dokončen, nenarodí se nové matky pro příští rok, ale také to neznamená zánik rodiny. Na rozdíl od trubců z osiřelých včelích rojů, vychovaných v plástech pro dělnice, jejich čmeláčí bezmateční kolegové spolehlivě oplodňují v přírodě mladé matky svého druhu. I ve volné přírodě se kromě hnízd s převahou produkce mladých matek vyskytují rodiny, produkující bez zjevných příčin výhradně samce. Z přírody známý princip početní převahy samců je Pačmelák cizopasný optimální pro udržení genetické variability následných čmeláčích společenství. Horší situace nastává, když v hnízdě nalezneme samičku pačmeláka, která tam usmrtila nebo z úlu vyhnala čmeláčí matku. Pačmeláčí samička převezme ve všech směrech vládu nad rodinou. Požírá nakladená čmeláčí vajíčka a případně i larvy, také však likviduje dominantní dělnice. Naklade vlastní vajíčka. Zbylé čmeláčí dělnice pečují o rozvoj pačmeláčího plodu, jako by byl jejich vlastní. U rodin menších druhů čmeláků / jako jsou např. rolní či luční/ se může stát, že vetřelkyně čmeláčí matku nezahubí, ale zcela ji odsune do služebného postavení dělnice v okupovaném hnízdě. Při čištění hnízda pačmeláčí samičku z úlu odstraníme. Chceme-li ji zachovat při životě, nutno ji vypustit několik kilometrů od napadeného úlu, jinak se tam vrátí. 1 1 ½ měsíce od založení hnízda čmeláčí matkou ještě nemohou z časových důvodů už zakuklené larvy v buňkách pocházet od pačmeláčí samičky. Ponecháme je proto v hnízdě. Naproti tomu buňky s teprve vyživovanými larvami různého vývojového stadia, a především s nakladenými vajíčky už zpravidla obsahují plod samičky pačmeláka. Tyto části hnízda opatrně oddělíme od ponechaných kukel čmeláků a odstraníme. Velmi prospěšné je vložit do takto ochuzeného hnízda část kladení a buněk s larvami ještě nezakuklenými, odebrané po opatrném oddělení z jiného zdravého hnízda téhož čmeláčího druhu. Dělnice vrácené do úlu a ty, jež se zrodí z kukel, se pak postarají o vývoj hnízda samečků čmeláků obdobně, jak jsme o tom psali výše. K popsaným úkonům je ovšem zapotřebí umět rozeznat pačmeláčí samičky od čmeláčích matek, protože jejich zabarvení je často velmi blízké. Na území Česka se nejčastěji setkáváme s 5 druhy pačmeláků. Pačmelák cizopasný parazituje zejména u čmeláka skalního, panenský téměř výlučně u našeho nejběžnějšího čmeláka zemního; pačmeláci čeští, ladní Čmelák skalní a lesní napadají většinou menší druhy našich čmeláků, např. rolní a luční. Pačmeláčí samičky mají kromě jiných detailů ve srovnání s nezestárlými matkami čmeláků křídla nikoliv bílá, ale tmavá. Na horní straně zadečku, případně i na hrudi, jim prosvítají holé plošky lesklého pancíře. Zatímco mladá matka čmeláka zemního má na zadečku souvislý příčný žlutý proužek, podobná samička pačmeláka panenského má jen na bocích po jedné žluté skvrně. Čmeláčí kukly bývají světle žluté až bílé. Kukly pačmeláků jsou křehčí, papírovější, než je tomu u čmeláků. Bývají tmavší s opalizujícím leskem, rychle přecházejí do okrového zabarvení. Podrobnější informace a ilustrace o rozdílech mezi čmeláky a pačmeláky, také však osvětlení různých pojmů a skutečností, v článku uvedených, naleznete v příslušných kapitolách webové stránky zaštítěné Hnutím Duha. Miroslav Stuchl leden 2013 l 7

10 Aktuálně Úhyn včel na řepce Včely chovám přes padesát let v obci Rváčov v mikroregionu Hlinecko. V dosahu mého stanoviště tu již řadu let pěstují řepku. Dřívější přínosy však nahrazují stále výraznější potíže. Přisuzuji je změnám agrochemického ošetřování a klimatickým podmínkám, které při určité kombinaci mohou vyvolat značná poškození nejen včel, ale i jejich plodu. Letos jsem byl já i mnozí jiní včelaři z regionu Hlinecko postižen právě otravou včel. Ošetřování pěstovaných porostů bylo totiž prováděno v neletových dnech i do plného květu. Denní teploty klesaly pod 7 C a vyskytovaly se noční mrazíky. Co je ovšem nejvíce důležité, chyběly dešťové srážky. V okolí mého stanoviště čtyři týdny nezapršelo. Vydatnost srážek sleduji srážkoměrem. Po násobném ošetření řepkových polí přípravky vůči včelám tolerantními se díky zmíněným okolnostem stal porost řepky pro včely toxický. Vzhledem k tomu, že byl od mého stanoviště vzdušnou čarou cca 100 m vzdálený, postihlo to i moje včelstva. Výjimečně suché období května bylo ukončeno silnými dešti až 1. června Pravidelně se snažím o to, abych měl včelstva na snůšku z řepky připravená. Tedy i letos, po rozšíření, jsem je měl v dobrém stavu. V předjaří stavěla trubčiny v podmetech, matky je zakladly a včely je dobře obsednuly. Otevřený trubčí plod později zmizel a dílo zůstalo prázdné. Zůstal jen již dříve zavíčkovaný plod. V úlech, ani v okolí, ani na česnech se žádné uhynulé včely neobjevovaly. Horší však byl stav v porostu řepky. Suchá, vyprahlá půda byla poseta mrtvolkami včel, přibližně pět kusů na metr čtvereční. Mezi nimi bylo mnoho lezoucích včel, sice živých, ale neschopných letu. Přitom na květech probíhala běžná snůšková činnost. Překvapil mne obzvláště výskyt nelétavých včel. Tento stav jsem pozoroval asi deset dní po posledním postřiku. Řepkový porost byl stále pro včely toxický a začal dokvétat. Zjištěnou otravu jsem řádně oznámil. Následné vydatné deště však omyly porost i půdu. Uhynulé včely v řepce zmizely. Řepka byla na konci vegetačního cyklu a podle pěstitele ji čekal již jen jeden postřik. Z úlů včely vylétávaly. Škody tedy již nebyly zjevné a z hlediska otravy nebylo údajně co řešit. Zdravotní problémy včelstev však nemizely. Létavek citelně ubylo a snížila se plocha otevřeného plodu. Kladení matek bylo omezeno na věnce kolem vybíhajícího plodu. Prakticky veškerý otevřený trubčí plod byl zlikvidovaný. Prostě zmizel. Včely ho však ven z úlů nevynášely. Též jsem si všiml, že se pozdržuje líhnutí mladých včel. Některé buňky včely otvíraly a vykusovaly. Při kontrolním odvíčkování jsem v některých buňkách nalezl mrtvé larvy ve stadiu černých očí. Také jsem pozoroval, že včely zakládaly trubčí plod jen velmi omezeně, a to ještě až koncem července a začátkem srpna. Během celé sezony jsem na včelínu nepozoroval větší množství mrtvých nebo jinak postižených včel. Za celý rok jsem neměl roj, ani nenalezl naražený matečník. Na stanovišti mám 12 včelstev a projevy otravy byly u všech prakticky stejné. Dvě včelstva jsem chtěl rozšířit při řepce o medník, ale to jsem kvůli výše zmíněné situaci nemohl provést. Zimuji na rámkové míře 39 x 30 s jedním polovičním nástavkem. Včelařím bez mřížky s vysokým podmetem. Dvě matky, které prokazovaly slabší rozvoj, jsem vyměnil, ostatní nechávám do příští sezony. Ošetření porostů doznává změn co do množství, tak i do kvality. Následky jsou zřejmé, zvláště pokud nevhodně zasáhne svými rozmary počasí. I z ekologicky přijatelného přípravku se tak stane zhoubná věc. Než létavky uhynou na květovém porostu, stačí kontaminovat pylové a cukerné zásoby v úlu. Projevem je stagnace rozvoje včelstva, úbytek létavek, mnohdy připisovaný zástupným důvodům. Na Hlinecku byla více či méně postižena většina včelařů naší ZO ČSV Hlinsko. Přítel, který ve včelařství podniká, záležitost řešil komisionálně. Na žádnou náhradu škody však nedosáhl. Sám jsem písemně událost oznámil jako otravu včel v porostu řepky. Jak už jsem zmínil, silné deště však situaci změnily tak, že další šetření bylo bezpředmětné. Plně neobsazené úly, bez zjevného úhynu, přece jen nejsou předmětem stížností. Snůšku z řepky jsem vždy vítal, dřívější výrazné přínosy však nyní nahrazují spíše nepřímé zásahy do života včel. Události v tomto roce byly pro mne zvláště negativní. Zemědělci mají velmi výkonnou techniku. Chemické přípravky se však stále obměňují a jejich vliv nemůže být ani řádně posouzený. Často argumentují tím, že jsou použité přípravky vůči včelám tolerantní, ale v čem tato tolerantnost spočívá, nikdo nezveřejnil. Ubývá sice totálních otrav, ale přibývá škodlivých vlivů na hmyzí společenstva, včetně včel. Pochybuji, zda bude do budoucna možné udržet včelstva v potřebné síle. Už nyní je zřejmý rozdíl mezi venkovem a městskými aglomeracemi, kde jsou včely paradoxně chráněné více. Můj příspěvek berte prosím jako moje stanovisko ke stále se diskutujícím problémům chovu silných včelstev a přísunům včelstev k hmyzomilným kulturám. František Šustr 8 l Včelařství

11 Jak to dělám já Centrální napáječka Voda včelstvům téměř bez dotyku lidské ruky? Je to opravdu možné. Já například jsem se postaral o přísun vody pro potřeby včelstva několika způsoby. Proč? Protože si včely nosí vodu, kterou potřebují ke svému životu, z přírodních zdrojů. Tento způsob je starý jako včely samotné a nikdy vlastně ani neselhal. Včelín jsem si proto postavil poblíž potoka. V jarních měsících ale nedostatek vody včelstva zatěžuje. Zvláště tehdy, když pro nepřízeň počasí se některé včely nevrátí zpět do úlu a uhynou venku chladem. Tyto ztráty mohou být i dost citelné, čímž je ovlivněn i jarní rozvoj včelstva. Aby úhynu včel včelař zamezil, zajistí v blízkosti stanoviště napajedlo. To může být kryté i vyhřívané a včely pak mohou toto napajedlo využívat i za méně příznivého počasí. Dalším způsobem přísunu vody do včelstva je individuální napájení přímo v úlu. V posledních letech se propaguje napájení včelstev stropními krmítky. Toto řešení má relativní výhody v tom, že včely v době nepříznivého počasí mají vodu doslova pod nosem a nemusejí pro vodu do nepohody. Tato napáječka však na druhé straně nabourává tepelný režim v úlu a vznikla zřejmě z klamné představy, že nahoře je teplo. Nahoře může být teplo, ale ono teplo musí být vyrobeno z něčeho a něčím. Strop úlu je natolik výjimečná součást úlu, že zásah do něj je vždy problematický. Strop by měl být podle mého nedotknutelný. Další možností, jak dostat vodu do jednotlivých úlů, je použití nového vyššího principu. Principu, který by napájení včelstev svým způsobem zprůmyslnil. Je tomu už mnoho roků, co jsem vyvinul svoji první centrální napáječku spojenou s mnoha mininapáječkami. Jmenovaný princip se osvědčil a v průběhu let ji jenom zdokonaluji. Prvá regulační komora neměla plovák ani jakýkoli přívod vody a do této komory se překlápěla na doraz, který byl asi 3,5 cm ode dna, větší láhev. Regulační nádoba nemusela mít přepad, protože nehrozilo její přetečení. V současnosti tato nádoba (dávno již s plovákem) má nahoře závěs s matkou (M 8). Na stěně včelína je úchyt s trubičkou. Skrz tuto krátkou trubičku prochází šroub M 8, asi 8 cm dlouhý. Na tomto šroubu je vlastně regulační nádoba zavěšená a bokem se opírá o stěnu včelínu. Šroubem M 8 lze regulační nádobu zvedat nebo spouštět dolů a tím vyregulovat sloupec vody v mininapaječkách. Napáječka, zhotovená z vyřazené injekčnií stříkačky, je v každém úlu Rozvod vody z regulační nádoby funguje na principu spojených nádob. Voda v regulační nádobě vystoupí z převrácené láhve až k hrdlu jako v jakémkoli krmítku. Z regulační nádoby je rozvod vody proveden akvarijními hadičkami a téčky. Řadu úlů, kterou napájím z jedné regulační nádoby, jsem srovnal do vodováhy. Mininapáječky jsou vyrobeny z pětikubíkových injekčních stříkaček. Píst jsem odstranil a stříkačku přeříznul na značce 3 cl. Hrdélko je odříznuto téměř u stříkačky a je provrtáno vrtákem na železo 4,5 mm silným. Tato úprava je provedená proto, aby akvarijní hadička mohla být zasunuta do injekční stříkačky. Když totiž mininapaječka zůstane z různého důvodu bez vody nebo přes zimu, kdy je soustava mimo provoz, pak včely hrdélka injekčních stříkaček zatmelí. Pro uvolnění hrdélek by pak bylo nutné tyto mininapáječky vyjmout z úlu. Aby se nemuselo včelstvo rozebírat a mininapáječky se daly zvenčí snadno pročistit, je akvarijní hadička vsunuta do mininapáječky. Pročištění tak je proveditelné lankem potřebné délky. Oba konce lanka se zaletují cínem, aby držela pohromadě. Zvenčí tak pohodlně pročistíme mininapáječku prostrčením lanka. Mininapáječky jsou umístěny mezi svislými loučkami rámků, nejlépe tak, aby horní hrana mininapáječky byla v rovině s horní loučkou rámku. Mininapaječka není nikterak jištěna, je pouze přimáčknuta mezi svislými loučkami. Regulační nádoba je napojena akvarijními hadičkou na prvé téčko. Na prvé téčko jsem napojil hadičku pro prvý úl, ústící do mininapáječky. Prvé téčko je propojeno akvarijní hadičkou s dalším téčkem. Takto je postupováno až do posledního úlu v řadě. Je dobré regulační nádobu zavěsit trochu níže a pak na ni přiklopit láhev s vodou. Teprve potom šroubem M 8 regulační nádobu postupně zvedat tak, Systém napájení reguluje starý autoplovák ze Š 105/120 aby hladina vody v prvé mininapáječce dosáhla horní hrany této mininapáječky. Jsou-li úly přesně ve vodováze, měla by být ve všech mininapaječkách voda. Z téčka pro poslední úl je ještě vyvedena další hadička, která slouží jako vodoznak a je připevněna na stěně. Nebudou-li úly přesně v rovině, pak je možné správnou hladinu v každé mininapáječce nastavit jejím posunutím mezi svislými loučkami rámků. Tím, že jsou mininapáječky umístěny až v rovině s horní loučkou mají včely vodu kdykoli na dosah v teplém prostředí. V rozvodu je jí malé množství. Voda je stále v pohybu a stále přitéká nová a čerstvá. Při opatrném otevření včelstva je možné vidět včely, jak sají vodu z mininapáječky. Regulační nádoba může mít i plovák, pak jde vlastně o plovákovou komoru. Mohu ji pak napojit na vodovod nebo na větší nádrž z umělé hmoty, do které se voda doplňuje (kočovný vůz). Nádoba plovákové komory je 8 cm dlouhá, 6,5 cm široká a 6 cm vysoká. Jako plovák jsem použil plovák ze Škody s potřebným kouskem víčka. Dva otvory pro šrouby slouží i k přišroubování víčka k plovákové komoře. Pro použití na vodovod s vyšším tlakem jsem k němu přidal kousek polystyrenu. Plováková komora musí mít dostatečně dimenzovaný přepad, aby při poruše na plovákovém mechanismu nedošlo k vyplavení úlů. Zavěšení regulační nádoby s plovákem je stejné jako u nádoby bez plováku. Možnost regulace výšky hladiny musím zachovávat. Když jsem již před mnoha lety s tímto způsobem napájení začínal a část včelínu nebyla ještě na systém připojená, byl v chování včelstev znatelný rozdíl. Ta včelstva, která nebyla k centrálnímu napájení připojena, se i v nepříznivém počasí na jaře snažila létat pro vodu. Ta včelstva, která měla vodu v úlu, nelétala. Na jarním rozvoji to bylo poznat. Josef Jaroš leden 2013 l 9

12 Včelařská praxe Období jarních proletů Již se blíží doba, kdy počínáme netrpělivě očekávat prvý den, kdy včely po dlouhém období zimy vylétnou z úlů a vyprázdní naplněné výkalové vaky v okolí stanoviště. Pro nás včelaře je tento den svátkem a značí, že včelstva bez úhony přežila dlouhé období svého uvěznění v zimním chomáči v úlech. Zde se ukáže, jak jsme dokázali své miláčky připravit na dlouhé období zimní aktivity. Museli jsme se postarat o mnohé věci, které jsou pro úspěšné přezimování člověkem chovaných včelstev potřebné. Co jarním proletům předchází Již v období po letním slunovratu, kdy počíná nový včelařský rok, jsme vytvořili podmínky pro produkci zdravých zimních včel, které mají optimum výživných zásob uložených v tukových tělískách. To znamená, že jsme k zimování připravili pouze silná a zdravá včelstva, že jsme monitorovali možné choroby a ošetřovali včelstva proti škůdcům a zejména proti roztoči Varroa destructor (VD). Včelstvům jsme též zabezpečili doplnění potřebného množství bílkovinných a glycidových zásob na dlouhé zimní období až do doby, kdy přezimovaná včelstva budou mít možnost přinášet novou potravu z jarních zdrojů. Tyto aktivity jsme ukončili v období podzimní rovnodennosti. Tím však naše péče ještě neskončila. Dále jsme museli včelstva připravit pro podzimní tlumení roztoče VD podle nařízení SVS a též zabezpečit úly proti vnikání hlodavců, případně i eliminovat rušivý vliv některých druhů ptáků sítěmi či plašítky. Také jsme odstranili z blízkosti úlů vše, co by mohlo narušit klidný průběh zimování a též jsme zabezpečili úly i proti převržení. Ani nyní jsme však zdaleka neskončili. Přes zimu jsme navštěvovali stanoviště zvláště po větrných, srážkových či sněhových kalamitách a odstraňovali zjištěné závady. Každou tuto návštěvu jsme konali s obavami, v jakém stavu naše stanoviště včel nalezneme. Zda je nenavštívili v době naší nepřítomnosti přemnožení divočáci, zda nám nezpůsobili škody zloději či vandalové, nebo také v horských oblastech polsko-slovenského pomezí medvěd. A když jsme toto vše bez ztráty kytičky přestáli, tak ještě koncem ledna jsme odebírali z podložek zimní měl pro laboratorní zjištění zamoření našich včelstev roztočem VD. Prostě, již dávno neplatí, že máme v září úly zavřít a od včelína zahodit klíč. Velká událost včelařského roku první prolet Audienci u královny matky bychom si měli sjednat na pozdější dobu To říkávali s oblibou staří včelaři, když s hadičkou u ucha naslouchali dění v úlu. V dnešní době i my jinými elektronickými udělátky, nasloucháme či jinak monitorujeme zvyšující se předjarní aktivitu včelstev. Z letáků ometáme napadaný sníh, aby zde nezmrzl a neucpal česna, aby včelám nebránil v cestě za vyprázdněním výkalových vaků. Ostřížím zrakem kontrolujeme lísky nebo olše lepkavé, zda již nerozpouštějí jehnědy, které jsou neklamnou známkou nastupujícího předjaří. A nyní nastal ten správný čas na posouzení stavu přezimovaných včelstev. K tomuto posuzování nemusíme včelstva stresovat rozebíráním, které by mohlo ve včelstvech vyvolat kálení na plástech. Zatím bude stačit, pokud řádně vyhodnotíme zimní spad na podložkách (čtení podložek), zajistíme oteplení strůpků úlů a všimneme si i známek aktivit včelstev na česnech úlů a chování včelstev při proletu, pokud jej stihneme a budeme mu přítomni. Co můžeme vidět na podložce K posouzení stavu včelstev vyhodnotíme spad na každé jednotlivé podložce již při odběru jarní měli. Proto si na ní všímáme především toho, kolik je zde řádků měli a podle počtu řádků odhadujeme sílu včelstva. Všímáme si, zda je vosková drť suchá či vlhká a zda na ní nejsou stopy plísní. Loužičky vody na okrajích podložky signalizují zvýšenou teplotu v úlu. Z toho usuzujeme, zda včelstvo již počalo plodovat. Podle délky a výšky řádků zjišťujeme spotřebu zásob, a tak odhadneme i množství zbývajících zásob. Počet mrtvých včel na podložce pod hnízdem ukazuje, zda zimování proběhlo bez rušení. Vykousaná torza mrtvých včel nám řeknou, že úl navštěvuje rejsek. Pokud jsou mrtvé včely suché a scvrklé, znamená to, že se jedná o staré včely, které přirozeně dožily. Mrtvolky s vysunutým (naběhlým) zadečkem znamenají velkou spotřebu potravy či zimování na nevhodných zásobách. Výkaly na podložce a zápach ukazují na problém průjmu nebo onemocnění včelstva prvokem Nosema apis. Mnoho mrtvých včel s vysunutým jazýčkem značí hlad. Vysáté larvy nebo kukly včel ukazují též na nedostatek potravy. Na podložce můžeme také nalézt i mrtvou matku. Rozkousaný vosk z plástů (hrubá vosková drť) hovoří o tom, že v úle se včelami zimují i myši. Celá víčka z dělničích buněk svědčí o kladení neoplodněné matky. Jaké jsou známky aktivity včelstev na strůpku Tající kolečka sněhu na stříšce úlu znamenají zvyšování teploty, které je známkou plodování. Taktéž můžeme zjistit 10 l Včelařství

13 Včelařská praxe zvýšenou teplotu přímo na strůpcích (krycích fóliích). Čím teplejší strůpek, tím větší je rozsah plodování včelstva. To znamená, že již je ten pravý čas řádným zateplením zabránit nadměrným únikům tepla. Naopak studený strop v porovnání se sousedním včelstvem znamená, že včelstvo z nějakého důvodu dosud nezaložilo plodové těleso, že ještě neploduje, nebo je tak slabé, že oteplení strůpku svými smysly včelař nezaznamená. Neopomineme si všímat ani úlových česen U zdravého včelstva je z česna cítit vůně vosku. Včely také již česno počínají střežit. Česno je čisté a není pokálený ani leták. Jednotlivé nepočetné kapky výkalů nemají pro naše hodnocení význam. U nemocného včelstva můžeme zaznamenat vyletování jednotlivých včel ještě před proletem. Kapky výkalů na česně a letáku nacházíme ve větším množství. Na letáku můžeme objevit větší množství mrtvolek nebo se mátožně pohybují umírající včely. Zjistíme-li na letáku měsíce. Chování včelstev při proletu nám napoví, zda je nutno u toho kterého včelstva vykonat nějaká záchranná opatření. Pokud včely vyletují hromadně z úlů a po vyprášení se vrací zpět, je to známkou, že včelstvo je v pořádku a zdravé, pak zde nemusíme konat žádná opatření. Výlety ojedinělých včel značí zesláblé včelstvo, proto musíme v příhodném okamžiku zjistit příčinu toho chování. Může však jít i o stav, kdy včelstvo ještě prolet nepotřebuje. Potvrdí nám to poklep, na který včelstvo odpoví silným zahučením. Včelstvo, které na poklep téměř nereaguje, nebo se na česně objeví některé malátné včely, nejspíš trpí hladem a je nutné takovému včelstvu urychleně doplnit zásoby. Zásoby doplňujeme nejlépe vložením zásobního ohřátého a částečně odvíčkovaného plástu s medem nebo položením placky medocukrového těsta nejlépe na horní loučky rámků nad hnízdo, když jsme včelstvo předtím porosili zředěným teplým medem. Protože jsme však, jako dobří hospodáři, včelstva zaopatřili na zimování, a to s veškerou možnou péčí, tak k takovému ostudnému stavu právě na naší včelnici či včelíně zajisté nedojde. Voda, voda Nyní je již nejvyšší čas, abychom na stanovišti zajistili vhodný zdroj vody na místě chráněném před povětrností a zároveň vystaveném slunečním paprskům. To provedeme ještě před prvním proletem, protože včelstva budou právě nyní vyhledávat tak potřebnou vodu. Pokud máme u stanoviště rybník, mokřad či potůček, máme výhodu. Pokud ne, musíme se o zdroj vhodné vody postarat. Někteří včelaři podávají včelstvům vodu přímo do úlů, jiní instalují sudy na dešťovou vodu, nebo jiné nádoby s různými plováky. Včely velice vděčně přijímají takové napáječky, kde mohou sát sluncem ohřátou vodu například z mechu nebo rašeliny. Osvědčilo se též napajedlo s plovákem ze zahradnického keramzitu. Ještě jsme nezvítězili Při jarních proletech jsme s pocitem úlevy zkonstatovali, že naše včelstva opět úspěšně překonala dlouhé období zimních měsíců. Avšak, ještě není vyhráno. Jestli jsme opravdu zimovali bez ztráty kytičky, můžeme zkonstatovat až tehdy, kdy včelstva úspěšně zvládnou výměnu zimní generace včel za generace včel letních a včelstva porostou do síly. To však je již na jiné povídání. Jako zdroj vody postačí nádoba s keramzitem včely, které mají nesouměrná křídla a ta se po doteku nevrátí do normální polohy (v současnosti se projevuje zřídka), ukazuje to na napadení vzdušnic včel roztočíkovou nákazou Acarapis woodi. Jestliže se zvuk z česna podobá šustění listí a je velmi slabé, takové včelstvo hyne hladem. Pokud jednotlivé včely vylézají na leták, mají pokálená křídla, daleko vysunuté zadečky, kálejí na česně, při pokusu o vzlet padají z letáku a z úlu je cítit zápach výkalů, takové včelstvo již nezachráníme, je odsouzeno k zániku. I při proletu můžeme mnohé odhadnout Den jarního proletu můžeme očekávat v našich končinách někdy již ve třetí dekádě měsíce ledna, spíše však počátkem až v polovině měsíce února. Stává se to o slunečném dni při teplotách okolo 10 C a vyšších. Při dostatečné venkovní teplotě včely vylétnou k hromadnému proletu a vyprášení. Při tom můžeme též získat informace o stavu našich včelstev a o tom, jak přečkala dlouhé zimní Známka aktivity včelstev - tající kolečka sněhu na strůpku Smutná událost Josef Křapka, učitel včelařství, Bečov u Mostu leden 2013 l 11

14 Včelaři na cestách Jak se včelaří v Normandii aneb s esperantem za včelami Naskytla se mi možnost oplatit návštěvu mého esperantského přítele Jean Pierra Sauvage z města Caen v Normandii, který navštívil naši zemi přede dvěma lety. Využíváme báječných výhod tohoto jedinečného a velmi snadného jazyka, esperanta, k poznávání běžného života lidí prakticky v libovolné zemi. Díky navázanému přátelství se vzájemně seznamujeme se svými rodinami, bydlištěm, krajem a vším, co každého zajímá. Toho běžný turista těžko může dosáhnout. Takže Jean Pierre poznal náš Český ráj, jeho pamětihodnosti, naši obec Bozkov s dolomitovými jeskyněmi i rodinu a dům, kde s námi bydlel. Stejným způsobem i on při mé návštěvě Francie se snažil vyplnit všechna má přání. Především jsme navštívili spolu s dalším esperantistou Clodem pláž, kde se započalo za války osvobozování Evropy a tedy i naší země. Vzpomněli jsme zde tisíců padlých vojáků spojeneckých armád. Poznal jsem město Caen za války téměř celé zničené a znovu povstalé z trosek. V muzeu jsem poznal historii města i země, jejíž součástí je i kraj Calvados, proslavený ve světě výrobou destilátů z jablečného moštu. Tradiční výrobu této speciality tu velice pěkně ukazují na modelech historických zařízení. Rovněž tu lze mimo jiné obdivovat umě zdobené objemné kameninové nádoby s tmavým smaltem, ze kterých se v domácnostech pomocí maličké pípy u dna alkohol čepoval. Další místní specialitou je cidre, mírné alkoholické šumivé víno, rovněž získávané z jablečného moštu. Prodává se v silnostěnných lahvích, obdobně jako šampaňské. Při návštěvě každé cizí země se zajímám, jakým způsobem zde včelaří. I toto mé přání, které jsem s předstihem svému příteli sdělil, rovněž vyplnil. Navštívili jsme v červenci pana Gerarda Catasso, místního malovčelaře. Na naši návštěvu se dobře připravil. Kromě nás dvou projevil přání poznat jeho včelnici ještě jeden francouzský pár z okruhu přátel Jean Pierra. Pro nás čtyři měl pan Catasso v kufru svého auta připraveny ochranné obleky. Byla to halena ze silné látky, sahající ke kolenům a tvořící s kuklou se zaskleným hledím jeden celek. Pro něho ale už žádný nezbyl. Kromě běžné včelařské výbavy a rámečku s mezistěnami, vyztuženými čtyřmi vodorovnými drátky, měl v kufru ještě vak se senem. To mě překvapilo. Všichni jsme jeli jeho autem do dosti vzdáleného listnatého lesa. Cestou jsme se dozvěděli, že v tomto kraji chovají pouze černou včelu. Na moji poznámku, že my chováme kraňku, sdělil, že té říkají šedá včela. Z úlu preferují především systém Dadant, který užívá i on. Vloni prý vytočil z jednoho úlu v průměru 22 kg medu. Na tržišti jsem viděl, že cena medu se pohybovala okolo 7 euro. Zatím jsme úzkou lesní cestou dojeli do blízkosti jeho včelnice. Tady nám rozdal ochranné obleky. Vzpomněl jsem Včelnice ve Francii si na vyprávění jednoho našeho včelaře, že nigry, což zřejmě jsou tyto jejich černé včely, se také dříve chovaly u nás. Prý nebyly nijak zvlášť útočné a chvíli váhaly, než bodly. Zprvu jsem oblek odmítal, ale nevěda, co mě čeká, jsem si jej pak přece jen vzal. Nyní vzal pan Catasso z kufru objemný klasický kuřák, zapálil plynovým zapalovačem pro krby kus papíru a strčil ho do něj. Nyní byla uspokojena moje zvědavost, nač s sebou vezl seno. K mému překvapení z něho umačkal smotek, nacpal ho na hořící papír a zadýmal. Nejprve jsem si myslel, že jde o nějaké byliny, jejichž kouř by měl včely uklidnit. Bylo to ale zřejmě běžné luční seno, jehož dlouhá stébla trčela z přístroje i po jeho uzavření. Když kuřák rozdýmal, přidal do něho ještě další chomáč sena a s další běžnou výbavou jsme se vydali několik kroků k jeho včelnici. Ta byla v přítmí lesa v hustém podrostu, tvořeném ostružinami a křovinami, kterými jsme se k úlům prodírali. Měl zde pět úlů systému Dadant. Další tři umístil doma na zahradě. Pan Catasso sejmul víko z jednoho nízkého nástavku, sloužícího jako medník. Mezerníky zde nahrazovaly plechové hřebeny, přibité zevnitř k polodrážkám. Plásty byly částečně zanesené medem, zatím nezavíčkované. My jsme v Podkrkonoší už měli po snůšce a oni se teprve chystali podruhé vytáčet. Horní loučky rámků dosedaly svými konci do polodrážek úplně natěsno a včely konce louček důkladně přitmelily. Proto vyrvat rámky vyžadovalo značné úsilí. Výrobce úlů zřejmě nebyl včelař a našinec by asi potřebnou vůli sjednal dodatečně rozšířením polodrážek dlátem. Když majitel tento úl zavřel, sejmul medník z druhého úlu a prohlédl v jeho plodišti některé plásty. Na jednom našel matečník, který ihned odstranil. I přes zakouření se to včelkám nelíbilo a navzdory své pověsti neváhaly a udělily panu Catasso hned tři žihadla. Jedno do dolního rtu a dvě do krku. Já jsem dostal jedno do ruky. To už jsem měl ochranný oblek svlečený a raději jsem mu jej vrátil, aby mohl úly zavřít. Reakce na žihadlo byla u něho dost značná. Zřejmě jsou tyto včely normálně docela mírné a mnoho žihadel od nich nedo- 12 l Včelařství

15 Včelaři na cestách Gererd Catasso a jeho český host stává. Pak jsme včelnici opustili a vrátili se do jeho pěkného domu. V multifunkční garáži, kde vytáčí, měl velký tangenciální medomet. Pozval nás do prostorného obývacího pokoje a seznámil s celou rodinou i přáteli, kteří rovněž přišli s námi pobesedovat. Paní Nadine Catasso nás pohostila čerstvě upečeným medovým chlebem. My bychom řekli perníkem. Zapíjeli jsme jej domácím cidrem. Na závěr návštěvy jsme se navzájem obdarovali půlkilovkou medu. Já jsem dostal květový s jemnými krystalky, téměř jako pastovaný v kelímku z umělé hmoty. On dostal náš podkrkonošský květový, pastovaný, ve sklenici se šroubovacím víčkem. Pan Catasso projevil zájem o pastování, které oni neznají. Také jsem mu věnoval některé náčrtky mých pokusů o zlepšení konstrukce úlů a dostal jsem od něho některá čísla jejich včelařského časopisu. Po návratu se konala večer v domě Jean Pierra beseda, které se zúčastnili další dva manželské páry, esperantisté. Spojili ji s pestrou večeří, tak příznačnou pro Francouze. Každý pár k ní něčím přispěl. Pilo se výborné francouzské víno a večeře se protáhla dlouho do noci. Jeden z účastníků, přítel Patrik, i když sám nevčelař, mi přinesl ukázat včelařskou příručku, kterou nějaký dánský včelař, esperantista, přeložil do esperanta. I když je to publikace poplatná době svého vzniku (z časů naší první republiky), má svoji značnou cenu pro názvosloví včelařských pojmů, která ten pilný dánský včelař vytvořil. Při četbě knihy mne napadlo, že by bylo možné, pokud zanikla autorská práva, ji okopírovat. Má jen asi 100 stran. Díky ní by bylo možné vytvořit slovníček odborných výrazů. Ten pak může sloužit při poznávání a výměně včelařských zkušeností a zvyklostí z různých zemí světa. Mezinárodní organizace esperanta UEA vydává ročenku, ve které je uvedeno cca adres delegátů z více než 100 zemí světa. Delegát je schopen znalostí esperanta a jazyka své země zprostředkovat kontakt s odborníky z různých oborů lidské činnosti a tedy i s místními včelaři. Zdeněk Myslivec, Bozkov Za včelaři do Jemenu Med z Jemenu je proslulý už od dávných dob a ve světě se považuje za opravdu špičkový. Nejkvalitnější pochází z Wadi Dawan na východě země, kde kočovní včelaři převáželi dřevěné úly, když hledali kvetoucí rostliny pro hladová včelstva. Měl jsem možnost v roce 2009 zemi navštívit a nasát příjemnou místní včelařskou atmosféru. Samozřejmě jsem pořídil i pár zajímavých fotek. Typická jemenská včelnice Med je v Jemenu hodně drahý, ale výběr má zákazník velký I v této zemi si může včelař koupit moderní včelařská zařízení Nejprve něco málo o místním medu. Jemenští jej neoceňují jen pro jeho vynikající chuť. Slouží totiž také jako lék. Pokud se smíchá s myrhou, potlačuje zácpu a v kombinaci se semeny mrkve podporuje dokonce chuť k sexu! Není proto vůbec divu, že jemenští medem také platí a obdarovávají novomanžele. Je to opravdu vzácné zboží, o čemž svědčí, že se v medových krámcích nikdy netlačí lidé. Med v hlavním městě země Saná nedostanete jen v malých obchodech, ale také patrně v jediném supermarketu v zemi. Jemen, který bývá nazýván Šťastnou Arábií, jsem navštívil v únoru roku Při toulkách hlavním městem Saná jsem v ulici Az-Zubayri narazil na několik obchodů, plných medových výrobků, které tu doporučují snad proti všem nemocem. V jednom z nich, který patří společnosti Alwaneh, jsem dal prodavači ochutnat svůj med z Českomoravské vysočiny, samozřejmě na oplátku za ten jeho vzácný jemenský. Zkrátka výměna zkušeností mezi kulturami v pravém slova smyslu, jen znalost jeho řeči mi trošku chyběla! Při pohledu do katalogu medů ležícím na pultě jsem každopádně zjistil, že muž obchoduje s více než dvaačtyřiceti druhy, které se liší podle nektaru a prostředí, kde ho včely sbírají. V Jemenu totiž rostou takové stromy, které nikde jinde na světě nenajdeme a ráz tamní krajiny tvoří horské výšiny, úrodná údolí, ale také zároveň i vyschlé pouště a svěží pobřeží Indického oceánu a Rudého moře. To jistě přispívá k odlišnému životu včelstev a nejrůznějším druhovým medům. Zřejmě pro tuto rozmanitost je navíc med tak překvapivě drahý. Jedno kilo stojí více než deset tisíc riálů (v přepočtu přibližně tisíc korun). V Saná jsem natrefil ještě na prodejnu se včelařskými potřebami a při jednom z výletů do vnitrozemí dokonce na kočující včelaře s úly, jak můžete vidět na dalších fotografiích, které jsem pořídil. Měl jsem také možnost poznat známou jemenskou pamětihodnost Wad Dhar, která je známá tím, že zde žije množství druhů ptáků. Místo má velký význam samozřejmě i pro včely, protože množství druhů rostlin jim poskytuje dobré podmínky pro život. Bylo opravdu zajímavé vidět včely a všechno kolem nich z jiného úhlu pohledu a v jiném prostředí, než je Českomoravská vysočina. Med se zkrátka dostal během historie do obliby snad všude na světě. A my bychom na to rozhodně neměli zapomínat! Text a foto: Lukáš Pfauser leden 2013 l 13

16 Včelařská praxe Propolis a roztoč Varroa destructor Bylo léto, horké léto, zpívá se obecně o létu v jedné dříve známé písničce. Ale já mám konkrétně na mysli červenec roku Meteorologové tehdy prohlásili, že ten červenec byl nejteplejší v historii. Včelařím v tenkostěnných nízkonástavkových úlech. Včelstva jsou postavena tak, že na každý úl svítí slunce alespoň část dne. Když jsem je začátkem července prohlížel, neušlo mé pozornosti, že tři včelstva stojící vedle sebe mají dost silnou nákazu roztoči Varroa, které bylo vidět i na včelách, a vyšetření trubčího plodu nákazu potvrzovalo. Je pravděpodobné, že prostřední včelstvo na jaře našlo včelstvo nebo zalétlý roj, kolabující na varroázu, a vyloupilo jej. Vedle stojící včelstva se přidala k loupeži a důsledkem bylo, že si všechna tři přinesla nejenom zbytky zásob, ale i množství roztočů. Zamýšlel jsem postižená včelstva ke konci července použít k pokusu s roztoči a potom přeléčit. Ale k tomu již nedošlo. Když jsem prohlížel tato napadená včelstva na konci července, roztoči tam již nebyli! Byl jsem velmi překvapen. Co se stalo s roztoči? Co ovlivnilo jejich populaci, že nebyli k nalezení? Byl jsem zmatený. S tímto úkazem jsem se nesetkal, přestože v roce 2006 jsem měl již více než dvacetileté zkušenosti s roztoči Varroa. Přemýšlel jsem, co se událo ve včelstvech za více jak tři týdny, kdy roztoči zmizeli. Jediné, co upoutalo moji pozornost ihned po otevření včelstev, byla úžasná vůně propolisu. Včelstva v průběhu července za velmi teplého počasí a bez snůšky donášela velké množství propolisu. Měla tak čerstvý propolis na stěnách nástavků, na loučkách plástů, ale nejvíce propolisu bylo na ouškách plástů. Poznával jsem to zvláště při manipulaci s plásty na svých prstech. Ve včelařské literatuře se uvádí, že vyšší teplota, než včelstva mají ve svých úlech, ovlivňuje životní cyklus roztoče. Na vyšší teplotu jsou totiž roztoči Varroa vnímavější, než včely. Dokonce existují vypracované metody, jak teplým vzduchem včelstva zbavovat roztočů. Ale to se týká hlavně bezplodového období. Myslím si, že toto není ten případ, protože v letním období dokážou včelstva úlový prostor a hlavně plodové těleso velmi dobře klimatizovat, i když na úl svítí slunce. Stačí jim k tomu přístup k vodě a dostatečně velké česno. Ale co včelstva nemohou přímo ovlivnit, je uvolňování těkavých látek z propolisu. I když složení propolisu je značně proměnlivé a podíl jednotlivých složek výrazně kolísá, můžeme je stanovit asi takto: 50 % pryskyřičnatých látek, do 30 % včelího vosku, do 10 % balzámů, éterických olejů a určité množství nečistot. (V. Veselý a kol., publikace Včelařství 2003). Po úplném uvolnění těkavých látek z propolisu, což může být i za několik let, se z propolisu stává tvrdá a křehká hmota. Tu můžeme především najít na loučkách starších plástů nebo v zářezu nástavku, kam dosedají ouška plástů. Propolis má bakteriostatické účinky a rovněž působí na různé druhy hub a kvasinek. Uvolňování těkavých látek z propolisu vytváří ochrannou atmosféru v úlu, která má antibakteriální účinky. V případě silného vývinu těkavých látek z propolisu, což je tento mnou popisovaný případ, mohou tyto látky ovlivnit i populaci roztoče Varroa. Ve světě se k potlačování roztoče Varroa používají různé silice nebo éterické oleje. Některé látky původně přírodního původu jsou dnes již vyráběné i synteticky. Není tedy důvodu, proč by některé těkavé látky v propolisu nemohly také ovlivňovat populaci roztoče Varroa. Protože složení propolisu je značně proměnlivé, je možno předpokládat i rozdílnou účinnost různých druhů propolisu. Podle mých zkušeností a pozorování je potřeba k dobrému účinku na roztoče splnit určité podmínky: 1/ nadprůměrný přínos čerstvého propolisu do úlu 2/ velmi teplé počasí po dobu 2-3 týdnů 3/ tenkostěnné úly ozářené sluncem alespoň několik hodin denně Bylo by zajímavé a jistě i účelné zjistit, které jsou ony těkavé látky v propolisu, co ovlivňují populaci roztoče Varroa. Pokud by se daly vyrobit synteticky, mohlo by se jich používat přinejmenším na snižování množství roztoče Varroa. Jsou to látky včelstvům naprosto přirozené, neškodily by včelám a ani nekontaminovaly včelí produkty. Bylo by možné odzkoušet různé poměry těchto látek a využít případný synergický efekt (mícháním účinných látek nemusí docházet pouze ke sčítání účinku, ale i k jeho násobení). Touto mojí úvahou jistě předbíhám čas. Pokud se ale v dohledné době nenajdou linie včelstev alespoň částečně varroatolerantních, budeme se asi i tímto fenoménem muset zabývat. Účinnost dnešních léčebných preparátů se postupně vyčerpává a sílí i neochota některých včelařských skupin tyto prostředky používat. Když jsem v roce 2006 poprvé pozoroval vliv propolisu na roztoče Varroa, také jsem si uvědomil, jaká je to komplikace při selekci včelstev na varroatoleranci. Včelstva sbírají rozdílná množství propolisu, možná i z různých zdrojů! Jsou umístěná v různých úlech, každé na jiném místě stanoviště atd. Také od roku 2006 jsem se zaměřil na vyhledávání zpráv nebo vědeckých prací, které by se věnovaly tomuto tématu, ale bohužel zatím nic jsem nenašel. Pokud jste vypozorovali obdobné chování včel nebo máte o tomto včelím chování jinou informaci v tomto směru, budu vděčný za každou zprávu. Zdeněk žák, učitel včelařství 14 l Včelařství

17 Aktuálně Z Panamy do Pardubic Dny medu v Pardubicích si nenechám ujít, sdělil nám statný kudrnatý černoch s úsměvem od ucha k uchu. Český med je nejlepší na světě, ale ne v obchodech. Jak jsem před léty poznal výstavu Dny medu v Pardubicích, tak si zaletím pro tento produtk jedině sem. Ochutnám všechny soutěžní vzorky a nakoupím si med na celý rok, pokračoval ve sdělování svých dojmů vzácný host z Panamy, Hilario Virgo, muž mnoha profesí. Ve své zemi je pastorem, ale také majitelem jazykové školy a obchodním zástupcem firmy na výrobu zdravé výživy. Do České republiky jezdí již deset let. Má velmi rád české lidi, které na svých cestách poznal, a velmi se zajímá o dějiny českého národa. Na Dny medu Pardubice zavítal před deseti lety a od té doby létá do Evropy speciálně v termínu našich medových oslav. Setrvá zde celý den a pak pokračuje za dalšími povinnostmi do sousedních států. Od nás například odletěl do Belgie. Po zhlédnutí doprovodného programu a prohlídce včelařské expozice se pustil do ochutnávky. Opravdu ochutnal všechny vzorky soutěžních medů. Bylo jich celkem 108 skleniček. Tak dobrý med u nás v Panamě nemáme. Kupuji si ho jedině z této výstavy. Ochutnám a ten, co mi nejvíce chutná, si koupím. Celá rodina se pak těší na české dobroty. Když jsme spolu procházeli schodištěm z horního přednáškového sálu, opatrně se mne zeptal, jak velký je to byznys ta naše výstava. Byl jsem překvapen otázkou. My to neděláme pro peníze. Každý z členů tu pracuje zdarma. Nevybírá se ani vstupné. Chceme, aby široká veřejnost poznala včelaře a české včelařství, abychom lidi naučili jíst dobrý med a řekli jim, jak jej poznají, sdělil jsem vzácnému hostu. Dlouze se zamyslel a pak mi odpověděl: U nás by to zadarmo nikdo neudělal. To je opravdu vzácné. Jsem šťasten, že jsem poznal lidi, kteří ještě chtějí udělat něco dobrého pro druhé zdarma! Obtěžkán taškou naplněnou českým medem opouštěl spokojen naši výstavu a se zdviženou rukou ještě zvolal: Tak zase za rok! Málokdo si v ten moment uvědomil, jak velkou propagaci českého včelařství a medu pardubičtí včelaři udělali a hodlají i do budoucna dělat. Evžen Báchor Zvedací zařízení neboli chapač leden 2013 l 15

18 Náš rozhovor Mladí včelaři existují! Podle údajů Českého svazu včelařů vzrostla v loňském roce nejen produkce medu a jeho spotřeba, ale přibylo i včelstev a také včelařů. Až potud potěšitelná zpráva. Ale jak je to s počtem mladých včelařů? Narostl počet amatérů nebo profesionálů? Obecně je známo, a loňský rok tomu přispěl výraznou měrou, že starší včelaři odcházejí. Průměrný věk českých včelařů je 60 let. Podrobně jsme se o tomto problému dočetli ve Včelařství č. 9/12. Jak se ale daří nahrazovat starší včelaře mladšími a existují vůbec? Jednou ze světlých výjimek je Ing. Ladislav Černý, Ph.D. Setkal jsem se s ním v budově České zemědělské univerzity v Praze - Suchdole, na katedře rostlinné výroby. Dveře jsou otevřené, ale chvíli váhám, zda jsem opravdu na správném místě. Celá jedna stěna místnosti je plná paroží, včetně vypreparované hlavy daňka. Dojem umocnil i sám jmenovaný, který mne přivítal v typicky zeleném lesáckém oblečení. Přišel jsem za mladým včelařem nebo za myslivcem? Na katedře rostlinné výroby ČZU v Praze pracuji jako technik. Je mi 32 let. V zaměstnání mám na starosti pokusy s obilninami s důrazem na jarní sladovnický ječmen a následnou poradenskou činnost zemědělské prvovýrobě. Oba koníčky, myslivost i včelaření, plně splývají se zaměstnáním. Oba koníčky považuji za rovnocenné a v průběhu roku se vzájemně doplňující. Intenzivní práce se včelami končí přibližně v polovině srpna, od září do jara se pak věnuji myslivosti. Přestože bydlím v Praze, ve včelaření ve vzdáleném Mšeně nevidím problém. Včelaření v sezoně pokládám za víkendovou činnost s výjimkou tří termínů vytáčení medu. Při něm mi pomáhá rodina a já na medobraní musím obětovat část dovolené. Včelařit jsem začal již v deseti letech. Mnoho užitečných a hlavně praktických rad jsem získal od pana Dlouhého, uznávaného včelařského doyena celého regionu. V mládežnickém věku jsem obhospodařoval pět včelstev. Ve čtrnácti jsem přešel z klasické rámkové míry 39 x 24 na nízkonástavkové včelaření na míře 30 x 15 cm. Počet včelstev stoupl během studia na vysoké škole až na padesát. Byl to mimochodem pro studenta dobrý doplňkový zdroj peněz. V současné době obhospodařuji 120 včelstev a od roku 2010 vykonávám funkci předsedy základní organizace Českého svazu včelařů ve Mšeně na Kokořínsku, tedy na rozhraní Středočeského a Libereckého regionu. Jak pracuje místní organizace ČSV ve Mšeně? Sdružujeme 52 členů z osmi okolních obcí. Hlavní naší činností je perfektně provedené podzimní léčení a celoroční boj proti roztoči Varroa destructor. Pro členskou základnu pořádáme vzdělávací přednášky. Přednášky zajišťujeme prostřednictvím externích svazových školitelů, nebo z vlastních řad, kde také máme učitele včelařství. Na podzim pořádáme členskou schůzi se zaměřením na výplatu dotací na zazimování včelstev a zhodnocení uplynulé včelařské sezóny. Výroční členská schůze se koná vždy na konci ledna. Včelaření je pro vás koníčkem. Vaším hlavním povoláním je práce na katedře rostlinné výroby ČZU v Praze. Lze vlastní včelařské zkušenosti uplatnit i při výuce studentů? Rozhodně ano. Jednak je třeba připomenout, že na ČZU v Praze-Suchdole na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů se vyučuje předmět Včelařství v průběhu jednoho semestru. Vyučujícím je renomovaný odborník, vědecký pracovník Výzkumného ústavu včelařského v Dole Ing. Dalibor Titěra, CSc. Na katedře rostlinné výroby je jednou z dominantních plodin výuky studentů plodina řepka olejka. Ta z důvodu ochrany proti škůdcům musí být každoročně pěstována pod intenzivní insekticidní clonou. Z hlediska ochrany včel nejde jen o termíny postřiků, výběr vhodných přípravků, ale také o různé tank-mixy. Z tohoto pohledu mohu studentům sdělit řadu praktických zkušeností. Bohužel v roce 1999 jsem musel sám řešit otravu vlastních včelstev způsobenou úletem nevhodně zvoleného přípravku pro postřik blízké řepky olejky. Z řešení následků tohoto případu se poučil jak pěstitel plodiny, tak i řada mých kolegů včelařů. Dnes mohu potvrdit přesvědčení, že při pozorném dodržování metodik aplikace insekticidů včelám nebezpečí nehrozí. V současné době existuje na trhu mnoho druhů medu. Jak podle původu, tak i podle způsobu získávání a úpravy. Jaké druhy medu získáváte? Kokořínsko jako chráněná krajinná oblast vyniká nejen členitostí terénu, ale také pestrostí zde rostoucích stromů, keřů a pěstovaných plodin. Jejich květ přispívá k atraktivnosti získaného medu s tím, že se vždy jedná o medy smíšené. Proto při prvním vytáčení jde nejčastěji o smíšený (květový) med kvetoucích ovocných dřevin a řepky olejky. Při druhém vytáčení se získává med s převahou akátů. Z třetího vytáčení získávám smíšený med lesní a lipový. V oblasti Kokořínska jednodruhový med nejsem schopný získávat. Jak se projevil loňský rok na produkci medu? Na jedno zazimované včelstvo činila průměrná produkce medu 30 kilogramů. Stejně jako i v jiných letech dosáhl jarní úhyn včelstev 5 8 %. S včelstvy nekočuji, ale čtyři pojízdné vozy mám umístěné na pevných stanovištích, páté stanoviště je přímo doma. Med do výkupních organizací nedodávám. Veškerý jeho odbyt realizuji výhradně prodejem ze dvora. Nejen místní, ale i přespolní zákazníci, chataři, chalupáři a turisté si již na kvalitu mého medu zvykli a rádi se za účelem nákupu medu vracejí. Zajímavým trendem je skutečnost, že objemy nákupu medu stálými zákazníky se stále zvyšují. Výjimkou není jednorázový prodej 25 a více kg medu. Zákazníci jednoznačně preferují kvalitu, a tak rádi akceptují moji cenu. Při tomto způsobu prodeje používám nové sklenice s logem Českého svazu včelařů přímo na sklenici a s etiketami Sekce komerčních včelařů, do které také patříme. Ing. Michal Vokřál, CSc. 16 l Včelařství

19 Aktuálně Včelaři z Janova Na začátku byla parta přátel z Janova. Nikoliv toho italského, ale toho u Krnova. Parta mladých lidí se nadchla pro včelaření. Kdysi v tomto údolí stávaly úly skoro u každého stavení, ale dnes tu žije jen pár posledních včelařů. Proto se Lukáš Kubacký, Daniel Bohačík a Jaromír Knotek rozhodli tento krásný koníček v regionu obnovit, byť to stálo hodně potu, peněz i úsilí. V úvodu vypráví Lukáš: Já jsem začínal jako myslivec, ale když přišel Jarek s nápadem začít včelařit, tak jsem neváhal. Kdysi mi totiž jeden známý nabízel úly, ale měl jsem v té době strach začít sám včelařit. Neměl jsem nikoho, kdo by mě vedl a ukázal mi, jak na to. Ale dost mne odmítnutí mrzelo. Před rokem jsme začali spolu s kluky včelařit. Já a Lukáš jsme to vzali doopravdy a přibrali jsme Daniela jako technickou pomoc a dobrá každá pomocná ruka při medobraní či rekonstrukcích. Začínali jsme s dvěma včelstvy. Potom jsme měli v úmyslu koupit nějakou maringotku. Na doporučení včelaře Petra Jaroše jsem se obrátil na skoro končícího včelaře pana Krejzla z Jindřichova, který měl zájem prodat svou maringotku. Když jsme přišli s ním na stanoviště, kde má svůj včelařský vůz, zmínil se, že nedaleko v lese stojí zapomenutý krásný včelínek se starými úly. Když jsme s jeho pomocí včelín našli, zalíbil se nám na první pohled. Tak vznikl nápad, že se ho pokusíme zrekonstruovat a znovu využít, vzpomíná na začátky společného projektu Jaromír Knotek, který sice žije v Jeseníku, ale zamiloval si krásnou krajinu v okolí Janova a našel zde řadu přátel. Přemluvili jsme souseda Daniela, který je technický talent, a tak po konzultaci, jestli to má vůbec cenu, jsme začali shánět peníze na jeho renovaci a přestěhování. Hned při jeho prvním spatření jsme si řekli, že by se krásně vyjímal někde v centru obce a mohl by sloužit jako propagační místo včelařství. Dan je mimochodem medojed, velký konzument medu, takže měl dobrý důvod, připomíná Lukáš K. Nastalo to nejtěžší. Rok sháněl Jarek peníze od různých nadací s přáním vybudovat místo pro výuku včelařství v obcích v údolí, kde včely najdete skoro u každého stavení. Jarek K. vzpomíná: Jednou jsem narazil čistě náhodou na Facebooku na baner Nadace rozvoje občanské společnosti Telefónica O 2 a její program Think Big. Tak jsem kliknul a zjistil, že do konce podávání přihlášek zbývaly dva dny. Narychlo jsem něco sepsal a doufal, že to vyjde. K mému překvapení se asi za měsíc ozvali představení nadace s výsledky, ve kterých mi oznamovali, že náš projekt byl podpořený požadovanou částkou 60 tis. korun se začátkem akce a ukončením nejpozději do Následovalo rychlé zaslání smluv o poskytnutí příspěvku, a když přišly peníze, nemarnili jsme čas a začali proinvestovávat první částky. Nejhorším okamžikem bylo odemknutí včelínu, ve kterém nás čekalo nemilé překvapení v podobě hrozného nepořádku. Lukáš K. doplňuje: Domluvili jsme se s jedním kamarádem, kterého znám, jestli by nám nepomohl s přemístěním včelínu, protože vlastní lesní techniku. Netrvalo dlouho a s laskavým souhlasem starostky Janova Šárky Šindelářové a s pomocí kamaráda Martina Macka z Jindřichova, který má k dispozici lesní techniku jsme přemístili včelín z lesa na městský pozemek u janovského kostela pod hřbitovem. Díky nedalekému jabloňovému sadu jsou zde pro včely vhodné podmínky. Ometení a nátěr, objednání nového včelařského vybavení, se kterým nám za vydatné pomoci a konzultace pomohl Mgr. Sciskala z Karviné a pan Jan Kolomý ze Starého Města u Bruntálu. Jarek dodává s hrdostí na závěr: Tak tu dnes stojíme před výsledkem naší práce díky finanční podpoře nadace, bez jejíž pomoci by se nezrekonstruovalo nic. Součástí našeho projektu byla i kampaň v místní základní škole, kde se nám podařilo získat nové členy včelařského kroužku, kteří začnou v novém roce s teoretickou výukou a později, až se oteplí, i s praktickou výukou na našem zachráněném včelíně. Zájem i mezi členskou základnou starších a pokročilých včelařů vzbudily nové technologie a pomůcky, které jsme získali. Chci výukou ve včelíně a svými znalostmi pomoci novým zájemcům o včelaření a vyvarovat je chyb, kterých se dopustil snad každý včelař, který začínal formou pokus omyl. Bohužel ne vždy, se jednalo zrovna o levný omyl. Přesto bychom společně touto cestou rádi poděkovali Nadaci rozvoje občanské společnosti a všem partnerům, kteří s námi spolupracovali na dokončení projektu. Bc. Jaromír Knotek Plán osvětové činnosti ZO ČSV v Červeném Kostelci na rok 2013 Přednášky se konají vždy první neděli v měsíci od 9.00 hod. v restauraci DIVADLO Datum Přednášející Téma přednášky Miroslav Hojný zajímavosti ze včelařské literatury výbor ZO ČSV členská schůze Evžen Báchor včelaření v EU+legislativa Karel Kolísko jak to dělám já,jarní rozvoj,léčení Jiří Střihavka tvorba oddělků,teorie chovu ing.jaroslav Vít ošetřování včelstev během roku výbor ZO ČSV prázdniny-návštěva u včelaře Jan Novotný racionalizace chovu v podletí ing.jaroslav Vít vyhodnocení včelařského roku ing.titěra-vúv Dol společně se ZO Náchod u nás životní prostředí přednosti i zápory naší krajiny výbor ZO ČSV výplata dotace ing.petr Kosař vánoční posezení,odborné filmy Otto Hepnar - jednatel ZO tel otto.hepnar@tiscali.cz Akce OO ČSV o.s. NÁCHOD v roce února 2013 přednáška manželů Provazníkových ze včelařské farmy Veletov /okr.kolín/, od 9,00 hod. - Vatikán 8. března 2013 XVII.včelařský ples, od 17,00 hod. -Vatikán 29. června 2013 včelařské setkání s přednáškou, od 9,00 hod. - Vatikán 18. září 2013 aktiv zdravotníků a pokladníků ZO ČSV, od 16,00 hod. - Vatikán 27. listopadu 2013 plénum OO ČSV o.s.náchod, od 16,00 hod. - Vatikán leden 2013 l 17

20 Na slovíčko s E. Báchorem Klát, nejstarší člověkem využívaný včelí příbytek V nástavkových úlech se pohodlně a s úspěchem včelaří Úl musí být pro včely příjemný Včelí úl je člověkem uměle vytvořený příbytek, určený pro chov jedné včelí rodiny. Jak šel čas, vyvíjela se jeho podoba, velikost i vnitřní uspořádání. Úly se měnily podle fyzických, materiálových a finančních možností včelaře s ohledem na klimatické podmínky, místní zvyklosti a dokonce i módu. Ten nejdůležitější požadavek však byl a je stále stejný. Úl musí být příjemný pro včely v daném prostředí a dobře přístupný pro včelaře. Při tvorbě úlu je nutné vycházet především z potřeb včel a jejich zákonitostí. V začátcích mého včelaření jsem narazil na problém, že včely nebyly rády v mnou vyrobeném úlu, protože jsem nerespektoval jejich zákonitosti. Úl je velmi složité zařízení, které se skládá z několika částí. Především je to dno, tři nástavky, rámky s voskovými plásty, kterých je v každém nástavku deset, a teplé víko. Plásty jsou uspořádány v dutině úlu na teplou či studenou stavbu. Ta je řízena česnem, které tvoří vstup pro včely a čerstvý vzduch. Plásty směřující kolmo k česnu jsou stavěny tak zvaně na studeno. Vzduch může proudit mezi jednotlivé uličky plástů. Teplou stavbu naopak tvoří plásty směřující k česnu celou svou plochou. Dno musí být zkonstruováno tak, aby včely měly dobrý přístup do vnitřku úlu pomocí uzavíratelného česna. Po celé své ploše musí být opatřeno nerezavějícím sítem s možností přidání varroa podložky a s revizním otvorem pro případnou kontrolu včelařem nebo pro aplikaci léčiv. Naši předchůdci stavěli pevně uzavřené skříně s teplou stavbou plástů. Zužovala se česna a včely se pak dusily a umíraly. Dnes se stavějí vzdušné neuteplené úly se studenou stavbou a velkou vnitřní plochou plástů, která činí min. 5 m 2. Tuto plochu nedoporučuji zmenšovat. Při menších plochách se včely často rojí a tím včelař přichází o všechen med. Důležitý je také výběr materiálu pro stavbu úlů a rámečků. Nejčastěji se používá dřevo nebo plasty. Ze své praxe nedoporučuji úly konstruovat zateplené s výplněmi stěn, které zvyšují jeho váhu a dávají příležitost pro usazení kolonií mravenců a jiných škůdců v jeho stěnách. Ideální je plný dřevěný materiál o síle stěny 3 cm. Rámečky jsou vhodné vyrábět z listnatého dřeva, ideální je lípa, kaštan. Dnes se také vyrábí plásty umělohmotné. To ale podle některých včelařů nevyhovuje včelám. Nerady prý staví plásty na nepřírodních materiálech. Ale existují i opačné názory. V každém státě, zvláště v Evropě, včelaři preferují svůj typ úlu, podle toho, jak vyhovuje místním tradicím i podmínkám. V západní Evropě je nejpoužívanějším typem úlu americký Langstroth. Na jihu Evropy zase úl jménem Dadant. Ale jsou i výjimky. Například Slovinsko je považováno za kolébku včelařství. Zde již v předminulém století zkonstruovali speciální skříňový úl, tzv. systém AŽ se studenou stavbou. Tyto úly splňují všechny požadavky, vycházející z potřeb včel, včelaře a klimatických podmínek krajiny. V klimatických podmínkách naší republiky ale nefungují. Včely se z něj několikrát vyrojí a nechají úl zcela prázdný. O České republice se dá opravdu říci, že jsme národem kutilů a zároveň jistým včelařským fenoménem. Málokde totiž včelaří v tolika různých typech úlů a roztodivných rámkových mírách jako u nás. I tak ale lze zobecňovat. V našich zeměpisných podmínkách se nejčastěji používá nástavkový úl se třemi nástavky o rozměru rámků 39 x 24 cm, s počtem třiceti kusů v úle, a o celkové ploše 5,5 m 2. Rozhodnout se pro určitý typ úlu a rozměru jeho rámku je vždy na úvaze včelaře. Zásadně nedoporučuji pořídit si několik typů úlů s různými systémy a rozměry rámků. Evžen Báchor Slovinský úl AŽ se u nás neosvědčil 18 l Včelařství