Evička. Co nás ještě čeká? Vzpomínky na akce

Transkript

1

2 Editorial Při přípravě tohoto čísla se ukázalo, že dodržet slíbený termín vydání a natož uzávěrky, je nelehký úkol. Přisuzuju to nepříznivému školnímu období pololetí, zkouškový. Ráda bych, aby to byla jenom záležitost tohoto čísla Na druhou stranu musím všem moc poděkovat: V první řadě redaktorům pěšákům, kteří zásobují časopis svými články (ani v tomto čísle nezklamali a myslím, že je co číst). Když jsem procházela obsah tohoto vydání, měla jsem radost. Snad ve výsledku nebudu sama : ) A taky nesmím zapomenout na ty ostatní na čtenáře, kteří (aspoň podle ohlasů, co ke mně došly) přijali první číslo 55tky za své. A hlavně děkuji Honzíkovi, protože dělá tu nejhorší práci dává časopisu finální podobu. Ve druhém vydání se můžete například v rubrice cestování přenést ze stávající zimy do teplých krajin a to hned dvakrát. Nepřehlédněte taky Jumpův sloupek o webovkách a Mirova slova starších. Budeme se mimo jiné věnovat plesání kromě reportáže z našeho nultého plesu přinášíme Áďa Omluva: Jako velitelka rubriky Vzpomínky na akce bych se moc chtěla omluvit rovnou čtyřem členům našeho střediska za velikou chybu, kterou jsem mystifikovala všechny čtenáře 55tky. Tuto chybu můžeme nalézt ve článku Bonton. Stojí tam, že taneční soutěž vyhrála Zuzka a Mišuge, avšak pravdou je, že taneční soutěž vyhrála PAVLÍNKA s VOJTOU. Tímto krátkým článkem se ještě hluboce omlouvám všem čtyřem zmíněným, hlavně však Pavlínce a Vojtovi, kterým jsem na chvíli odebrala jejich tanečnický post. Evička Vysvětlení: Pokud jste si první číslo 55tky skutečně četli, mohli jste nezřídka narazit na osamocené písmeno J, které se vloudilo do různých nepochopitelných míst v textu. Ne, není to žádná šifra, ale špatně přetransformovaný smajlík programem, ve kterém jsme časopistvořili. Takže až zase v textu narazíte na nějaké podivné J, zkuste si ho představit takto. Díky Život kmene Kromě toho, že jsme byli svědky 1. plesu v našem městě uspořádaného rovery díky, Žilete (viz. dále), objevila se zde ještě jedna novinka a to na poli virtuálním. patoca.com/roverimt naše kmenové stránky vytvořené Jumpem. Vše o akcích, které se budou dít, se dozvíte na webu. V souvislosti s tím si dovolím si trochu popíchnout. Do budoucna těch akcí příliš není. Pokud tedy máte nějaké nápady, co bychom mohli společně podniknout, nebojte se je zrealizovat. Nečekejte jenom, až vám něco spadne do klína... Novinky na netu A. Proč? Kdo z Vás byl někdy na našem starém webu, určitě mi dá za pravdu, že už to pár let chtělo změnu. Nejhorší na něm bylo, že kdykoliv jsme chtěli něco změnit, (přidat nový fotky, aktualitu, upravit seznam výprav...) musel jsem to udělat já a pokud mě jen trochu znáte, tak víte, že většinu času jen nadávám, že nemám vůbec na nic čas, protože se mi dvacet věcí, který musím udělat, hroutí na hlavu. Proto jsem kdysi dávno, někdy v roce 2008 slíbil, že udělám nový web. Jenže čas šel dál a vždycky se zdálo, že je plno důležitějších věcí, až jednoho dne se Siky naštval a rozhodl se, že pokud ten web neudělám, tak ho udělá on. Aneb chalenge excepted! Termín jsem dostal do konce roku 2009, a jak už asi víte, stihl jsem jej Když jsem si rozmýšlel proč a co by měl nový web umět, vzpomněl jsem si, že se občas u roverů stávalo, že někdo nejel na výpravu, protože nevěděl, nebo zjistil až pozdě, že je. A navíc protože ne všechno se dá v klidu domluvit přes e mail, jsem si usmyslel, že roverský web potřebujeme. Co web umí? Pokud jste stránky už navštívili, určitě jste si všimli, že se hodně pozornosti věnuje výpravám. Na webu jsou akce/ výpravy jak minulé tak i budoucí. K těm, které teprve budou, je možné se přihlašovat (a zároveň i odhlašovat, pokud by se našla nějaká zapomenutá babička, která akutně potřebuje návštěvu.) Zároveň může kdokoliv k jakékoliv výpravě přidat odkaz na fotky (třeba někam na rajče, či kamkoliv jinam). Technicky to není vůbec nic těžkého, snažil jsem se, aby všechno bylo co nejjednodušší. K utvoření vlastního názoru bude samozřejmě nejlepší si všechno "naživo" vyzkoušet a také velmi doporučuji si přečíst úvodní povídání A teď to nejdůležitější dokud nemáte účet, tak na webu můžete tak leda psát do klubovny pod články, takže až si jej budete chtít zařídit, tak napište mě nebo Ádě, jaké přihlašovací jméno byste chtěli (uživatelské jméno a heslo si nastavíte potom sami). Hlavně se nelekněte toho, že web je umístěn na doméně patoca.com. Patocká a kmenová část jsou úplně odděleny a jediné, co mají společné, je seznam uživatelů OBSAH: 2. Život kmene Co nás ještě čeká? Vzpomínky na akce Pokud se vám na webu něco nelíbí a nebo pokud si myslíte, Cestování že vám tam něco chybí, určitě mi to řekněte. Vím, že je 8. Vaření stále co zlepšovat, na druhou stranu si myslím, že web už 9. Reakce na akce, Slova starších teď umí tak 90% toho, co budeme potřebovat. Samostatnou kapitolou je vzhled. Na slušivém kabátku pracuje Luďa Kultura Anketa a proto design, který teď na webu najdete, je jen provizorní (ale určitě se není za co stydět) Zábava Děkuji za pozornost a těším se někdy on line. Jump 2

3 VZPOMÍNKY NA AKCE OBROK 2009 Rovering je cesta Ti bystřejší z Vás si určitě všimli hesla Rovering je cesta a doufám, že i ti nejzabedněnější pochopili, o jaké budu psát v tomto článku Ano je to tak. Pokusím se zde nějak shrnout obrovskou celostátní roverskou akci s dlouhou, pětiletou tradicí. Jelikož je to tedy akce tradiční, bylo by slušné alespoň trochu p řipomenout p ředchozí ročníky: První ročník proběhl v roce 2000 u rybníka za Skleným nad Oslavou, zúčastnilo se ho 450 roverů (ano, opět ti bystřejší si všimli, že to obrok na pět ročníků nějak nevychází) další Obrok byl až za tři roky. Pak už vše bylo tak, jak má být v roce 2005, 2007 a konečně tedy v roce 2009, na přelomu dubna a května, kterého se zúčastnilo 1400 roverů. Zatím tedy poslední Obrok se celý odehrál v bývalé vojenské pevnosti Josefov, poblíž Jaroměře. Sjeli jsme se tam sice za Moravskotřebovské rovery, ale za to ze všech koutů republiky. No a zvyk Patocy se tak nějak na Obroku rozšířil na všechny scházeli jsme se asi celý první den jako ten hmyz, co rád chodí na tekutý chléb národa našeho. No ale nakonec nás tam bylo fakt hodně, už nevím přesně, ale myslím skoro třicet (Patoca, Lvice, Orlíci, Amazonky) prostě libová sestava. Čekalo nás pět úžasných, sluncem prosvícených a vyprahlých dní naplněných zábavou. První den jsme se v poklidu ubytovali a ničeho jsme se nebáli. Kdybychom ale tehdy věděli, kdo bydlí vedle nás, neusínalo by se nám tak klidně. Večer byl úvodní ceremoniál plný zvratů, nečekaných překvapení, ohňostroje a vyhlášení vítěze PC hry Kachman, kterou nevyhrál nikdo jiný, než současný vůdce odd. Patoca Siky. Další dny už mi splývají dohromady, proto je budu popisovat nesouvisle a velmi rozpačitě prostě sem napíšu, co mě zaujalo Tak předně mě zaujalo to, že je tam mrtě lidí. Taky se celá akce proslavila na veřejnosti díky hromadnému tanci Algoritm March ve kterém jsme pokořili světový rekord v počtu lidí tančících ho v jednu chvíli, video můžete vidět na youtube. Bylo zde nespočetné množství různých atrakcí práce s počítači, filmové večery, besedy, lanové centrum, geocashing atd. Já jsem se zúčastnil např. masáží pro klidný úsměv. Taky byla prej supr hra v katakombách pevnosti, ale tam se na některé z nás bohužel nedostala řada a tak jsme si ji tam museli udělat sami vlezli jsme tam jiným vchodem a strašili ostatní.a celým vyvrcholením katakomb byl závěrečný boj o vchod do podzemních chodeb pomocí dráždidel Jeden den jsme šli na vodní aktivity, který zajišťoval Mrazík se svým teamem Hraničářů no a udělali jsme jim rekord jak jinak Co se týče stravování, nevím, jak ostatní, ale já si nemůžu stěžovat několikrát jsme grilovali šťavnaté masíčko na doneseném grilu a když se nám nechtělo, nebylo nic lehčího než zajít na jídlo do krčmy, kde dělali i snídaně a večeře a navíc zde byl fotbálek. Nesmím zapomenout na nezapomenutelnou schovku. Lepší místo na schovku, než je tam, neexistuje no paráda. Již od roku 2003 se na každém Obroku koná program služba. Je to o tom, že asi půl dne každej pracuje a slouží (podle roverského hesla) v okolí konání akce. Nevím, kam se kdo vydal, ale my jsme si chtěli jako loni hrát s dětma, tak jsme se přihlásili do školy bohužel jsme si tam nehráli s dětma, ale byla to tvrdá dřina v podobě odklízení suti ze školní půdy. To by člověk nevěřil, že tam může být tolik bordelu naplnili jsme dva obrovské kontejnery. Snad byla naše práce té škole prospěšná. Takovým vyvrcholením celýho setkání byla závěrečná hra v ulicích Jaroměře. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin silných středověkých italských měst a tyto skupiny v první části kradly vlajky ostatním skupinám a taky si vlajky bránily. V druhé části se bojovalo o laťky, ze kterých se pak stavěl most. To už byly krutý boje na některých místech se bojovalo muž proti muži a na některých po celých armádách poziční boje, kde se bojovalo o každý metr. Bojovalo se tak, že jsme se natvrdo mlátili metrovýma ručníkama! V týmu, kde byla největší část moravskotřebovských roverů, jsme jak jinak, než zvítězili. Na závěr už bych chtěl jen dodat, že na Obroku 2009 mě zklamala jen jedna maličkost nehráli jsme naši oblíbenou společenskou hru Toi Toi. Zato klasickýho cukráře jsme si střihli. Celkově tedy akci hodnotím nadmíru kladně a myslím že se na ni moravskotřebovský rovering hezky stmelil. A taky jsme se určitě dostali do povědomí skoro všech zúčastněných na Obroku, ať už více či méně (Disco! Disco!). Co si budem povídat i nám se někteří vryli do paměti minimálně puzzle lidi Sekáč 3

4 Dvacátého března loňského roku mezi naším roverstvem proběhla nová šifrová hra v ulicích města MAGNET (magic new trip). Patnáct roverů, kteří se akce zúčastnili, si z ní nesou různé vzpomínky. Únava, zima ale hlavně dobrodružství, týmová spolupráce, spousta přemýšlení, použití skupinových vychytávek typu auto či kola Důmyslností šifer se hra určitě mohla rovnat svým starším a slavnějším sestrám ve větších městech. Pojďme si tyhle šifry (vytvořené Dankou a Darzinkou) připomenout pomocí útržků Ilčinýho zápisu do kroniky: Po skupinkách jsme obsadili různá místa po Baráku a dostali jsme první šifru hodiny. Na první pohled strašně těžká šifra, proseděli jsme u ní spoustu času. Ale jak už to bývá, když jsme přišli na správný styl luštění, bylo to hotové za pár minut. U tržnice jsme našli flašku od piva, v které byl schovaný leták od Aquaparku. Skoro každý se snažil leták všemožně vytáhnout (dostali jsme pokynnerozbíjet), ale vůbec to nebylo potřeba, skrz láhev bylo krásně vidět, co je našim dalším cílem. I u Aquaparku nás čekala nelehká šifra (na základě spojování souvislostí), ze které jsme zjistili pouze jedno slovo vlak Po dlouhém hledání jsme na nádraží našli šifru za značkou s vlakem. Některé skupiny musely při luštění této této šifry, založené na morseovce zakódované v jízdních řádech, použít nápovědu. Na Darzího zahrádce jsme museli porazit Pobora v piškvorkách. Za odměnu jsme dostali další šifru, číselnou, ve které bylo: parkoviště u bowlingu. Tam jsme dostali další úkol rozdělit se ve skupinkách na polovinu, jedna polovina měla jít ke školce na Piaristické, druhá ke školce Tyršové. U každé Stavba železnice Jednoho slunného dne se pořádala další z roverských akcí a tou byla takzvaná vorvávačka (krátká, ale účinná;)) Účelem v téhle hře bylo vytvořit imaginarní železnici na úzkokol e j c e v Mladějově. Naším prvním úkolem bylo dostat se na 4 souřadnice, které nám zadali Mira s Luďou, tedy na místo zvané Veksl. Zde jsme se rozdělili na dva týmy, nasbírali potř ebný materiál (kýbl kamení a náruč dřeva) školky jsme našli rozstříhaný text, texty jsme spojili dohromady a vyšlo nám další místo s o c h a v parku. U ní jsme našli prachsprostou disketu. Všechny hned napadlo, že ji musíme dát do PC a tam zjistíme, co dál ale ani jedné skupině v počítači nefungovala. Až po dlouhém zkoumání nám vypadl z diskety papírek, kde bylo napsané ww.eravan.cz. Koukli jsme se proto na tuhle stránku na internet a byla na ní fotka elektrárny v zahrádkářské oblasti v Boršově. Zde nám v šifře vyšlo telefonní číslo. Zavolali jsme tam a Danka nám řekla, že máme jít na Rybní náměstí a že si máme znovu pořádně pročíst pravidla. Když jsme se do nich ale celí nechápaví koukli pořádně, byly udělané na jedné straně dírky špendlíkem. Pak už jen stačilo papír prosvítit baterkou a zjistit písmena, na kterých jsou dírky Cvičák byla naše další zastávka, byla tam dost těžká šifra a dala nám opravdu zabrat. Ale i tu jsme nakonec zvládli levou zadní a mohli jsme pokračovat na Křižák Tam nás čekala poslední šifra, která nás dovedla zpátky na Barák. Adis + Ilča a hra mohla začít. Každá skupina měla svojí trasu na kolejích na jinou stranu asi 400 metrů od ústředního místa s dřevěným altánkem. Přemístili jsme se tedy na její začátek a pak už to vypuklo. Začalo se těžit, tzn nosit kýbl šutrů a náruč dřeva k Dance nebo Darzince, které seděly plus mínus sto metru od kolejí, s různými profesemi, aby šla práce rychleji. Například abychom mohli stavět,,mosty, museli jsme vypočítat různé matematické úlohy, nebo na jiné vychytávky bylo potřeba zohnout tlustý hřebík tak, aby se dotýkala špička hlavičky. Pokaždé, když jsme se stavbou o kus pohnuli, musel to někdo běžet nahlásit na ústředí. Tam jsme museli také pravidelně po dvojicích na jídlo, takže za chvíli jsme doslova znali na této trase každý pražec. V neposlední řadě bylo potřeba chytat otroky, na které si zahráli Mira s Luďou, takže to nebyl žádný med a nakonec nás čekaly oblíbené angličáky. Oba týmy na tom byly dost vyrovnaně a nakonec rozhodlo pár minut. Takže těsně, ale přece jen vyhrál tým pod vedením Žileta. Pak už nezbývalo, než se vydat zpátky na vlak a tradá domů.. BaTerka

5 Nultý skautský ples Datum , by se mohlo zapsat do dějin, jelikož právě v tento den, ve večerních hodinách, začíná historicky první skautský ples našeho střediska, pořádaný naší známou Patocou, jimž bych za tuto akci moc ráda poděkovala. Konkrétně Žiletovi, který měl celou organizaci na starost. Samozřejmě s pomocí nezaháleli ani ostatní členové skautu. Někteří sháněli tombolu, jiní pomáhali s přípravou, další napomáhali i v průběhu samotné akce. Ačkoliv na pozvánkách stálo, že se každý musí dostavit o půl osmé večer, samotný ples vypuknul až úderem osmé, zahajovací řečí Adélky a Pepy. Po Adélce a Pepovi přišla na řadu kapela Medium a samozřejmě tancování. Ukázalo se, že (teď se nechci nikoho dotknout) skauti a skautky středního věky mají více odvahy a elánu než omladina, poněvadž se na parketě objevili jako první. Postupem času se však začali připojovat všichni. Čerstvě vyškolení tanečníci si tak mohli vyzkoušet své nově naučené taneční dovednosti a ti, kteří po tanečních už nějaký ten pátek mají, své zkušenosti mohli oprášit a pokud mají co, mohli je i předat mladším. Nutno podotknout, že abychom se neutancovali hlady a žízní, byl samozřejmě otevřen bar a od půl deváté jsme mohli své žaludky nasytit gulášem, a nebo řízkem s bramborovým salátem. Za zmínku také stojí, že co se týče baru, tak někteří jedinci tam trávili více času než je zdrávo. Večer však nestál a nepadal jen na Polce či Čače, ale mohli jsme se také těšit na 2 vrcholové čísla večera. Jako první se nám ukázal náš Orlík Honzík, který patří do skupiny Fortitudo et ignis, s jejich laserovou show a jako druhým číslem byla taneční skupina Sky walkers. V neposlední řadě přišla na řadu již dlouho očekávaná tombola, při které vyhrával KAŽDÝ TŘETÍ. Soucítím s těmi, kteří mezi ty třetí nepatřili, jelikož já tam taky nepatřila. Ale všem výhercům to samozřejmě moc přeji. A poté už vážně každý tancoval, dokud nepadl. Evička < Zdání klame > Tanečky velkého vůdce Ti co se jim v tombole zadařilo Více fotek na roverských stránkách 5

6 CESTOVÁNÍ Mallorca na podzim Slunce peklo jak ďas, voda teplá a čistá, pláže jak víno, žádný lidi, luxusní skály všude kolem, litry Lambrusca a Sangrie, spaní na plážích, letenka za 51 Kč a největší pohoda. Asi tak vypadal náš týdenní pobyt na Mallorce. Naše cesta vedla nejdříve přes Frankfurt. Jen jsme přestoupili na další letadlo a pokračovali na slunnou Mallorcu. Celkem jsme tam měli strávit 5 dní, rozhodli jsme se na 4 dny půjčit auto a pátý den se podívat do Pallmy (největší město na Mallorce). Bylo už pozdě večer, jídlo jsme neměli a kam složit hlavu taky ne. Bohužel jsme teda neměli ani mapu : ). Zajeli jsme nakoupit, ale mapu jsme pořád nesehnali. Jeli jsme tedy podle malinké mapičky z informačního centra a dostali se na jižní pobřeží do menšího města. Plánovali jsme nechat auto ve městě a spát na pláži. Na parkovišti se s námi dal do řeči místní kluk a hned nás pozval do hospody. Chvíli jsme poseděli a šli si lehnout na pláž. Od té doby probíhal každý den velmi podobně. Ráno jsme vstali, zaplavali si, dali si snídani ještě na pláži (někdy v opačném pořadí). Zajeli jsme do města, prošli se po promenádě, nakoupili si. Popojeli jsme na další pláž, vykoupali jsme se atd.atd. : ). Moje zážitky ze Svaté země Až do večera, našli jsme si tichou opuštěnou pláž, kde jsme si otevřeli láhev sangrie nebo Lambrusca, pojídali místní výborné sýry a choriza. A pokud byly poblíž skály, tak jsme je všechny vylezli : ). Na Mallorce se může lézt stylem DWS, španělsky Psicobloc. Lezete bez jištění po útesech a pod vámi je hluboká voda. Předposlední den jsme se dostali na východní pobřeží. Tato oblast je nejvíce hornatá z celého ostrova, nejvyšší hory mají necelých 1500 metrů. Po dlouhém a málem bezúspěšném přemlouvání jsem ostatní přesvědčil, že půjdeme na výlet do hor a opravdu to stálo za to (teda šli jsme jen s Bárou, Ondra se Štěpánem se váleli zatím na pláži). Nádherné skalnaté hory, s výhledem po celém ostrově. Poslední den jsme už byli bez našeho auta, ale díky tomu jsme si mohli projít nádhernou pěší cestu po pobřeží do Pallmy. Tam jsme zakončili náš pobyt na Mallorce. Pár slov na závěr Mallorca je opravdu nádherná a pokud se tam chcete někdy podívat, neváhejte. Za celý týden s letenkou, půjčením auta, jídlem a vším možným, jsme utratili necelé tři tisíce. Lahvis *výslovnost: Hanisajonim sheli mearec hakodesh, čti zprava doleva Studování v zahraničí je bezpochyby po mnoha stránkách přínosná a skvělá příležitost. Jitule pod touhle záminkou vycestovala na tři měsíce do Izraele. A určitě má o čem vyprávět. Ostatně přesvědčte se sami. Prozraď, prosím, čtenářům 55tky, proč ses rozhodla jet na studijní pobyt, a proč zrovna do Izraele Už od prváku na vejšce jsem se učila hebrejštinu, biblickou, a po 4 semestrech jsem se rozhodla naučit se i moderní, přesně tu, kterou se mluví v Izraeli, páč biblickou hebrejštinou si s nikým moc nepokecáte. A jak jinak se chcete pořádně naučit jazyk, než když odjedete do země, kde se tou řečí mluví? A vzhledem k tomu, že žádná jiná není, tak Izrael pro mě byla jasná volba : ) 6

7 Zeď nářků Na jak dlouho jsi tam byla? Jaký zajímavý místa jsi např. navštívila? Strávila jsem tam čtvrt roku a bydlela jsem přímo v Jeruzalémě, asi 500 metrů od hradeb Starýho města, takže mimo všechny památky, který jsou ve Starým městě jako je Zeď nářků, Skalní chrám, Al aksa, Getsemanská zahrada, Sion atd, jsem navštívila největší muzeum holokaustu Jad va Shem, viděla jsem svitky od Mrtvýho moře, byla jsem v Tel Avivu (mimochodem dost škaredý město), dále pak v Ein Kerem (tam se narodil Jan Křtitel), na Massadě a samozřejmě u Mrtvýho moře... Jaká je to země? A co domorodci? Domorodci, tím teda myslím Židi, jsou super. Když teda opominete jejich neustálý strach o život; v každým obchodě, veřejný budově, na letištích nebo skoro i na veřejných záchodcích vám kontrolujou kabelku nebo batoh, jestli tam náhodou nemáte bombu nebo nějakou jinou výbušninu. Ale jinak jsou obětaví, vtipní a hubení, což je dost divný, když skoro na každým rohu mají takový pekárničky, kde prodávaj fakt dobrý sušenky: ) Co se týče Arabů, s těma jsem měla horší zkušenosti, co se ani skautům snad nesluší říkat... Jak vypadalo samotné studium? Co spolužáci? Do školy jsem chodila od pondělí do pátku od 8 do 12 hod., pak ale stejně bylo ještě potřeba další tak 3 4 hodiny dělat úkoly a další cvičení, aby se to člověk všechno naučil. Do třídy se mnou chodili povětšinou Židi, např. z USA, severní Afriky, Japonska, ale taky Arabové, co byli z Jeruzaléma, ale hebrejsky neuměli, nebo úplně obyčejní lidi jako já třeba jeden borec z Krakowa nebo jedna šprtka z Helsinek: ) Na co máš nejsilnější vzpomínku? Úplně nejlepší, co tam bylo, byl asi městskej trh. Tam jsem chodila nejradši. Atmosféra tam se vůbec nedá popsat. Stovky židů a židovek s taškama jaký maj poštačky, který vám neustále přejížděj kolečkama nohy, ale vám to nevadí, protože jste ve Svaté Zemi, v Jeruzalémě : ). Další desítky prodavačů, kteří se ke konci dne překřikují a zlevňují svoje zboží na tak nízkou cenu, že kilo okurek jste mohli koupit třeba i za 3 Kč!!! Ono to takhle asi nezní tak Jitule u stromu (sestaveného z lidských postaviček) pro oběti holocaustu dobře, ale zajeďte tam a dáte mi zapravdu. Nějaká veselá historka z natáčení? No ani ne tak veselá, jako spíš tragická. Takhle jsem se jednou vydala do rodiště Jana Křtitele, vzdálenýho busem asi tak 30min od Jeruzaléma. Mimo katolický památky tam je takhle na kopci taky patriarchát ruské pravoslavné církve. No a já jsem se tam samozřejmě musela podívat, když už jsem tam byla, no ne? Takže jsem se vyštrachala jenom v žabkách, sukýnce a s půl litrem vody do mrtě prudkýho a dlouhýho kopce, abych se pěkně prošla areálem tohoto patriarchátu. Když už jsem si to tam prohlídla všechno asi dvakrát, rozhodla jsem se, že se vrátím do vesnice a pojedu zpátky do Jeruzaléma. Po cestě k bráně, kterou jsem přišla jsem potkala několik jeptišek, který bohužel mluvili jenom rusky a pořvávali na mě něco v tom smyslu, že tou bránou se nedostanu. Což mi teda přišlo divný, takže jsem tam stejně šla, ale fakt byla zavřená. Byla to totiž brána, jak jsem se později dozvěděla, jenom pro zásobovače, jinak bývá zamčená. A jeptišky zřejmě nemaj klíče. Nevěděla jsem, co mám dělat, jeptišky se se mnou nebavily (hebrejsky neuměly), měla jsem žízeň, bylo vedro. Tak jsem se rozhodla, že přelezu plot s ostnatým drátem, kterým je oplocenej celej areál, projdu takovým lesíkem a budu dole ve vesnici. Jenže už jenom dostat se k tomu plotu byla radost. Samý trnitý keříky, který si s mýma žabkama a nohama vůbec nerozuměly. Když jsem se konečně dostala V Mrtvém moři 7

8 i přes ostnatý drát, zjistila jsem, že bych musela skočit z asi tak 2m zídky zase do těch trnitejch keříků. Ale hlavně v žabkách, a to bych mohla riskovat třeba zlomenej kotník nebo tak a to jsem fakt nechtěla. Takže zase zpátky, ostnatej drát, plot, trnitý keříky... Vrátila jsem se k těm jeptiškám, který tam už nebyly, ale potkala jsem jiný a ty najednou byly nějaký ochotný a řekli mi o jiné bráně, která je normálně otevřená! Samozřejmě nic není tak lehký, jak se zdá. Když jsem jí prošla, zjistila jsem, že silnice vede do vesnice oklikou, takže na zastávku autobusu to bylo jenom 8 km. Takže z mýho krásnýho asi dvouhodinovýho výletu do rodiště Jana Křtitele tak jak jsem si naplánovala, se stalo něco hroznýho. Domů jsem se dostala po 7h, hladová, dehydratovaná, dodrápaná, ale hlavně že jsem tam byla, ne? : ) Co ti nejvíc chybělo? Těšila ses domů?11111 Teď už si nevzpomínám jestli mi tam něco fakt chybělo, myslím že snad kromě p a asi nic : ), a domů se mi taky nijak zvlášť nechtělo. Byla jsem tam spokojená, hlavně co se počasí týče, každej den se vzbudíte do krásnýho slunnýho dne, celý léto nezaprší, to byl fakt luxus, kterej měl nepochybně vliv i na mojí náladu : ) Pokud teda opominu nezvanou návštěvu létajícího brouka obřích rozměrů, kterýho jsem se zbavovala asi tak 45 min a říkala jsem, že radši půjdu v noci sama na latrínu, než se s ním ještě jednou potkat, tak se mi domů nechtělo. V tu chvíli jsem ale byla tak vyděšená, že jsem byla rozhodnutá jet domů, pokud by se ještě jednou objevil. (Nakonec bych asi stejně neodjela, ale naštěstí se nevrátil). Co pokládáš za největší přínos tohoto pobytu? Jak se na něj díváš s časovým odstupem? Když bych měla víc peněz a vízum, tak se od tama jen tak nevrátím. Co se hebrejštiny týče, naučila jsem se tam tak hrozně moc, že se snad ani nevyplatí chodit na nějaký jazykový kurzy tady v ČR. Nicméně toho pořád ještě spoustu neumím, takže se tam možná v létě, možná později, ale jednou určitě, vrátím. Jela bys někam znovu? Doporučila bys ostatním studium v zahraničí? Rozhodně bych jela, a pojedu : ), a rozhodně doporučuju. Jeďte, poznáte jinou kulturu, nový lidi, budete se muset spolehnout sami na sebe a nic z toho se vám jednou neztratí. No a jak říká Plyška, v životopisu to bude jednou vypadat dobře. (nic proti Plyško: ) Naschle, kamarádi, Jitule Áďa VAŘENÍ Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla sáhnout do našich domácích a léty ověřených receptů, tak abyste nemuseli dělat pokusy, ale šli na jistotu Bryndzové halušky Pro 4 osoby: 1,2 Kg brambor, 300g polohrubé mouky, 100g slaniny, 250g brynzy, sůl Brambory oloupeme a nastrouháme na jemno. Smícháme s moukou a připravíme těsto. Toto těsto buďto protlačíme po troškách přes k tomu určené síto (tzv. haluškáreň), nebo dáme část těsta na prkénko a po kouscích házíme do vroucí osolené vody. Povaříme asi 3 min (než vyplavou na povrch) a vytahujeme do připravené mísy. (Typ: určitě udělejte zkušební halušku hoďte do vody nejdříve jen jednu halušku, jestli nebude držet pohromadě a rozpustí se, tak musíte ještě dosypat mouku!) Do uvařených halušek ihned vmícháme brynzu. Slaninu nakrájíme na malé kostičky a vysmažíme na pánvi do křupava (pozor prská!). Slaninkou i s tukem polijeme halušky až na talíři. Varianta Strapačky do halušek vmícháme místo brynzy kysané zelí. 8 Danka

9 REAKCE NA AKCE Dnes v tradiční a zaběhnuté rubrice reakce na akce vyzpovídáme Terezku Vinklerovou, která jako jediné děvče z roverského kmene zdolala Orlické hory Terko jak jsi to zvládala? Bylo tempo zvolené vedoucím výpravy snesitelné? Tempo jsem zvládala docela dobře, horší bylo, když se dostavila únava, to jsem skoro spala za chůze Pak jsem se ale zas probrala a bylo to v pohodě :) Mám radši rychlou chůzi. Zaslechl jsem, že se k vám po cestě přidávala spousta domácích mazlíčků, jak to vlastně bylo? Jo jo, zalíbili jsme se jednomu straaašně roztomilýmu koťátku, když jsme procházeli nějakou vesnicí. Vypadalo to, že je naprosto odhodlané jít na výpravu s náma, ale nakonec Míra Tradiční velitel výpravy jsme ho ztratili za zatáčkou, když jsme minuli jakéhosi náhodného kolemjdoucího. Pro jistotu jsme se dali ještě do běhu, abychom ho setřásli úplně. Člověk by nečekal, že někdy bude utíkat před tak milým tvorečkem. Ale bylo to v zájmu jeho dobra. Jak na tebe působila příroda v Orlických horách? Dalo se vůbec za cestu na chvíli posadit a jen vychutnávat a třídit dojmy? Tak určitě, dělali jsme několik přestávek. Obzvlášť pěkný bylo, když jsme byli už docela vysoko a pod náma byly mraky, nebo když už zapadalo slunce a na obloze byly červánky. Potmě už to bylo horší no :D Teď ta nejdůležitější otázka. Kolik kilometrů jsi vlastně ušla? Myslíš, že by se trasa dala ještě prodloužit, nebo to bylo tak akorát? Tohle je hodně o vůli, myslím, že když se chce, tak de všechno. Jak říká Mira, nejhorších bude vždycky posledních deset. Ale myslím, že pro začátek to celkem stačilo, bylo to pěknejch 75 kilometrů. A nakonec. Jak se ti šlo v takové četné společnosti mužů? Chovali se jako správní gentlemani a přes Velkou deštnou tě přenesli v náručí? Tajně jsem v to doufala celou cestu, ale nakonec jsem ji musela přejít úplně sama. Ale musím říct, že se se mnou vždycky podělili o svoje sladké zásoby a šlo se mi s něma fajn. Díky za rozhovor a budeme se na Tebe těšit na dalších akcích. Pepík G. SLOVA STARŠÍCH Raketový start roveringu v MT II V minulých slovech starších psal Luďa o našich roverských předchůdcích na středisku. Šlo o kmeny úspěšné i úspěšnější, ale všechny měly jedno společné činnost ani jednoho z nich netrvala déle než tři roky. Co dělat, aby náš kmen skutečně dlouhodobě existoval? Máme dvě nesporné výhody. Naši činnost podporuje středisko, v čemž jsme historicky asi první kmen. A naši členskou základnu tvoří víc než třicet roverů a rangers. Takže máme víc než dobré startovní podmínky. V prvním roce jsme žili v podstatě v programu pro starší skauty (snad mimo Kapku), který měl za úkol nás stmelit. Letos, aspoň soudě podle plesu a prvního vydání 55ky, kvalita činnosti kmene dál roste. Co bude příští rok? Možná vzkříšení Balvánku, nějaká ta expedice nebo třeba skvělá akce pro veřejnost. Rozhodně je potřeba kvalitní akce zachovat a přidat další, které potvrdí, jednak, že jsme přijali za svoje roverské heslo a také, že nejsme starší skautský oddíl, kde ti nejaktivnější někomu vymýšlí program, ale že každý jednotlivec nese odpovědnost za kvalitu programu a činnosti kmene a aktivně se na ní podílí. Samozřejmě podle svých schopností. Určitě všichni cítíme rozdíl mezi tím říct: no tak já teda přijdu nebo líp já si to odmakám rukama, já s tím pomůžu a nejlíp já si to beru na starost, přijímám za tu akci nebo projekt odpovědnost a budu kvůli tomu i řídit a uhánět tým dalších roverů. Zapřemýšlejte, každý sám, která z těch hlášek vás vystihuje. Pokud je to ta první, tak je asi čas se do toho pořádně opřít. Pravda. Záleží na nás všech. Ale hlavně! Na každém z nás. Mira 9

10 KULTURA Přehled skautských plesů 2010 Jako vždy vám vaše, naše redakce přináší úderné zprávy a články. Proto v tomto čísle se vám dostane seznamu snad všech plesů které mají být konány skauty ze všech koutů naší republiky. Pro případ že jste se dostatečně nevytančili na 0. střediskovém plese a zastesklo se vám po cestování je tato část určena pro vás. Kdy Kde Kapela Info + lístky Ubytovani Proseč u Skutče Mix Nový Jíčín Lázeňský Švihák Klubovna rezervace Brno Dynamic Nutna domluva Velký Týnec Funny melody stredisko.skauting.cz/ No problemo andromeda/ Vsetín Gaspary Čert ví České Budějovice? Hořice v Podkrkonoší Ego nakhorice.cz/ Zdarma(domluva) Velký Týnec? stredisko.skauting.cz/ No Problemo Benátky nad Jizerou Ego Klubovna domluva Vysvětlivky :??? jen pro odvážné Klubovna rezervace, Nutna domluva, Zdarma(domluva) Věšinou není problém s ubytováním jen je nutno domluvit předem (mail na danou osobu najdete na uvedených stránkách) Velký Týnec ohledně ubytování kontaktujte redakci 55+ Info: Cena lístků na ples cca Kč, ubytovaní cca 30 Kč, nebývá problém lístky zakoupit až na plese Divadlo Járy Cimrmana České nebe Jako velký fanoušek divadelních her Járy Cimrmana jsem nemohl o d o l a t nabídce navštívit jeho nejnově jší počin. Pokud byste chtěli někdy navštívit divadlo Járy Cimrmana na Žižkově, bude Vás čekat jedna bezesná noc. Na lístky na představení se totiž stojí měsíc dopředu. A pokud chcete, aby se na vás lístky dostaly, nejlepší je jít stát frontu už v předvečer prodeje (já jsem tam tedy nečekal, ale pokud se chcete zeptat na podrobnosti zeptejte se sestry : ). Divadlo se nachází v úzkých žižkovských uličkách v 10 docela nenápadné budově. Po příchodu do divadla nám bylo hned jasné, proč je neustále nedostatek lístků. Divadelní sál je opravdu maličký a oproti němu je i kinosál v MT obr. Seděli jsme ve čtvrté řadě, což byla spíš zadní část. Interiér divadla je velmi nápaditý, po zdech visí různé obrazy a výjevy ze života Járy Cimrmana. Divadlo Járy Cimrmana má velmi specifickou atmosféru. Samotné představení bylo... Nechci vám toho prozrazovat moc, abych vás nepřipravil o zážitek : ) Hra byla ale velmi povedená, humor jako vždy nenucený a inteligentní. Ve hře bylo poměrně hodně odkazů na historii Čech, ale naštěstí pro mě (jakožto nepříliš velkého fanouška dějepisu) v přijatelné míře. Na závěr bych jenom dodal, že pokud jste fanoušci JC (a vlastně aji pokud nejste), vřele doporučuji. Martin Pepa G.

11 Tříkrálový koncert Dne 7. ledna se v Pardubicích v Sukově síni konal koncert vážné hudby. V podstatě se jednalo o charitativní koncert, jehož součástí byla veřejná sbírka pro Hospicové sdružení pro Pardubický kraj SMÍŘENÍ. Pro obeznámení slova Hospic: Hospic je specializované zařízení, které je určeno pro terminálně nemocné lidi. Dostávají se sem těžce nemocní lidé, kteří vyčerpali už všechny možné druhy léčby ve standardních nemocničních zařízeních. Hospic neslibuje vyléčitelnost, ale ani nebere naději. Koncert začínal sborem, který byl složen ze samých smyčcových nástrojů (klavír, housle, basa) a příčné flétny. První skladba, a dle mého názoru Vzhůru do oblak Asi se mi budete smát, že píšu o animovaném filmu. Tenhle ale určitě stojí za pozornost, od začátku do konce si vás získává svou bezprostředností, dětskou hravostí, čistotou. Nezklame ani dospěláka. Někteří kritici tvrdí, že definitivně láme bariéry mezi hraným a animovaným celovečerákem. Je v něm zkrátka obsaženo všechno to, co běžný divák od filmu očekává (a možná i mnohem víc). Na začátku se seznamujeme se staříkem Carlem Fredricksonem, prodejcem balonků, který žije po smrti své milované ženy sám v rodinném domku uprostřed velkoměsta. Retrospektiva nás zavede do jeho dětství a nenuceně s ním procházíme celý život, jeho dávné sny, hrdiny... Už v těchto pár minutách začínáme pookřávat. Carl se ve stáří jeví jako nevrlý stařec plný bolesti a zhrzenosti z nenaplněných snů. Jak se ale později dovídáme, duší je to stejné děcko prahnoucí po dobrodružství, jako dřív V kontrastu s ním se zde objevuje osmiletý obtloustlý skautík Russel. Hned si ho zamilujete. Budí lítost, ale i smích a pochopení. Typická postava u diváků oblíbeného outsidera. nejlepší, byla však pouze houslová. Po té už se přidávaly všechny nástroje společně se sextetem zpěváků. Ovšem zpěváci nezpívali, ale pouze vydávali zvuky dum, pam, dum, pam. Bylo to však zajímavé. Asi v polovině nastala přestávka a my, hosté, jsme se mohli při vstupu do chodby kochat několika spojenými stoly plnými jídla. Po přestávce následovala druhá polovina programu, která byla zakončena perfektním hudebním číslem mladých chlapců, kteří byli převlečeni za tři krále a dokonce I za oslíka. Na závěr bych jenom chtěla zhodnotit celý večer a to slovem paráda. Koncert předčil má očekávání. Evička S. Příběh začíná nabírat na oprátkách ve chvíli, kdy se stařec Carl rozhodne zahodit svůj stereotypní život a vydat se za vysněným dobrodružstvím. Opatří svůj dům plný vzpomínek na zesnulou lásku stovky barevných balónků a nabírá směr Jižní Amerika. Netuší však, že s sebou veze černého pasažéra Russela. Kombinace těchto dvou protikladných hrdinů působí snad ještě líp než Bob a Bobek, Mach a Šebestová, Tom a Jerry či jiné, časem ověřené dvojky. Ve společnosti těchto dvou cestovatelů jsme svědky nečekaných zvratů, mile vtipných a vřelých okamžiků i trochy toho hraní na city. Dorazí do Jižní Ameriky? A vrátí se vůbec zpět? Získá Russel bobříka pomoci starším lidem? Podaří se Carlovi na sklonku svého života naplnit své a manželčiny sny? To vám už neprozradím. I když se ve většině případů dabingu vyhýbám, tenhle doporučuju. Obzvlášť pobaví dostava Doga v podání Pavla Lišky Možná se při sledování Vzhůru do oblak budete stejně jako já divit tomu, jaké na vás příběh těchto ryzích postaviček dokáže přenést emoce. I když je to jasný úmysl tvůrců, povedlo se jim to bravurně a filmu vdechli vlastní duši Takže vzhůru za dobrodružstvím! Áďa 11

12 ANKETA I tentokrát přinášíme anketu. Využili jsme Jazzyho všetečné otázky z minulého čísla a položili je družině Lvic. Odpovědi nám však z časových důvodů neposlaly všechny Lvice, proto se podívejme jen na odpovědi šesti z nich. Kdy a proč jsi začala chodit do skautu? Danka: V roce 1994, po vzoru mého bratra Tarzana. Plyška: Někdy v první třídě na základce. Důvodem byla tehdy moje nejlepší kamarádka, jejíž maminka do skautu kdysi chodila a proto jí přihlásila. Ona kamarádka s tím asi po dvou letech sekla, ale já se furt držím Marťa: Bylo to ve druhé třídě po dlouhém přemlouvání maminkou. Teď jsem ji moc vděčná, že mě k tomu dokopala Zuzka: Myslím, že to bylo na začátku druhé třídy, kdy mě tam dovedla mamka... Sraz jsme měly s Plyškou u muzea a já jí řekla dobrý den. :) Na schůzce jsme byly tři + rádkyně Áďa: Přišla jsem asi ve třetí třídě na popud ostatních kamarádek Lvic. Až na Marťu jsme vzešli všichni z jedné třídy BaTerka: Za to, že chodím do skautu vděčím asi Zuzce a Nikče:) přivedly mě sem ve třetí třídě. Je něco, na co ze skautu v životě nezapomeneš? Danka: Asi to, že se nám s Pavlou podařilo víceméně úspěšně udržet pohromadě partu zvanou Lvice. A to holky vedeme už od jejich 2. třídy. Plyška: Zapomenout se nedá na nic. Přece jenom nějakejch 18 let člověk z hlavy nevymaže. Ale na co asi nikdy nezapomenu je to, jak mi Jitule na táboře tuším, že v 93 (stojím si za tím, že téměř bezdůvodně) vyházela komplet všechny věci se stanu během toho, co jsem si zašla na latroš Dodneška jí to otloukám o hlavu, protože mi tím způsobila nehorázný traumátko ;) Marťa: Na zážitky, lidi, na chvíle strávené s Lvicema Zuzka: Je toho hodně, skaut mi dal hodně do života... Rozhodně nezapomenu na všechny super lidi, co jsem tam poznala. A z akcí... To si budu pamatovat určitě na Přežití, pak budu vzpomínat na Lanškroun... Na Hory se Lvicema... Je toho moc.. A ještě víc :) Áďa: Na skvěle strávený dětství se Lvicema a ostatníma. Na tábory, sliby,výpravy ze současné doby na roverský akce hlavně Krok, Přežití. A na čekatelák. Napiš, co Tě ve skautu bavilo nejvíc a co bys nejraději vynechala Danka: No někdy se tomu sama divím, ale vcelku mě baví vám vařit. Určo bych vynechala noční hlídky, to byl pro mě děs Plyška: Bavily mě samozřejmě výpravy, schůzky, 12 nejrůznější Jitřenčí dýchanky a úplně nejvíc asi tábory. Snad nic bych nevynechala Zuzka: Určitě bych vynechala tábor s Úsťákama, ten se mi vůbec nelíbil :( Ale za to mohli ti malí kluci.. jinak všechny akce a hry jsou super, někdy až obdivuju, jak je někdo mohl vymyslet:) Asi nic bych nevynechala,všechno má svůj důvod a dá mi zkušenost :) Áďa: Nevim, čím to je, ale bavilo mě snad všechno. BaTerka: Nejvíc mě bavily všechny zážitkový, nebo fyzicky trošku náročnejší hry. A nevynechávala bych asi nic, všechno je dobrá zkušenost. Napiš, jména lidí kteří nějakým způsobem ovlivnili tvůj skautský život Danka: To by bylo na dlouho, vlastně všichni, někdo v dobrým a někdo v míň dobrým... Plyška: Jejda, tak to je dlouhej seznam: Darzouš, Hanka Schreiberová, Maurenc, všechny Jitřenky a Lvice mohla bych vypsat skoro celý středisko. Lvice: Plyška, Danka, všechny Lvice Kromě skautingu provozuješ i jiné činnosti, které tě baví. Napiš, co to je a co je na těchto zálibách nejlepší Plyška: Tak momentálně kromě nehorázně tvrdé práce, neskutečně zodpovědného studia něminy, sjíždění nejrůznějších internetových stránek, checkování facebooku, občasné návštěvy nějaké akce, vyspávání o víkendu do oběda a kopání se k psaní diplomky, toho bohužel moc neprovozuju :( Áďa: Škola je někdy žrout času, ale jinak občas dojdu do hudebky na kytaru, dramaťák a zpěv (ten je v rámci dramaťáku). V některých věcech jsem vytrvalec. Kdyby byl čas, víc bych psala, jako dřív. Snad si ten čas zas někdy najdu Baterka: Ráda maluju,jezdím každý týden do

13 výtvarky do Svitav a v pátek se vždycky těším na tai chi s naším učitelem matematiky. Je to druh bojového umění, ale hlavně se tam vždycky parádně odreaguju:) Jaký máš vztah ke škole? Danka: Už aby to bylo za mnou, už je to nějaký dlouhý Plyška: Teď už pozitivní no i když, zeptejte se tak v půli června Marťa: Kladný. Snažím se co to jde, ale to co mě nebaví dělám na poslední chvíli. 1 Áďa: Brání mi ve vzdělání :D ale je tam občas sranda. BaTerka: Škola? To je místo, kde se vždycky výborně pobavím. Jednou jsem chytla záchvat smíchu i u zkoušení, na to je náš moravskotřebovkej gympl výbornej. S učením už je to horší :D Jak jsi si na zeď namalovala svoje budoucí zaměstnání? Danka: No nic jsem si nemalovala, ale teď místo připravování faktury píšu do 55tky, snad ji můj šéf nebude číst Plyška: Před nějakýma šesti rukama to byl sociologandragog (spíš ten andragog), protože v učitelských novinách to vypadalo zajímavě, ale co z toho ve finále vyleze, je zatím ve hvězdách. Marťa: Grafik ;) Je něco, co jsi zatím nestihla, ale určitě to v životě plánuješ spáchat? Marťa: Tak toho je hodně a mám na to určitě ještě spoustu času. Například manžel, děti...na to je ještě brzo :) Plyška: Jejda,toho je Áďa: Natočit celovečerní film a stát se první českou prezidentkou.. ne, tak ne. Stačilo by cestování a víc se ukáže BaTerka: Plánuju skákat s pádákem, věnovat se adrenalinovejm sportům, pořídit si ateliér a malovat strašně drahý obrazy, za který pak pojedu k nějakejm parádním vodopádům a tam asi zůstanu až do konce života. Škoda, že jsou to jen plány;) Co na sebe prozradíš ze soukromí a nebylo to tu řečeno? Danka: Tak třeba to, že můj táta se narodil , v květnu mu tedy bude 55. A jeho tchán se narodil také ve stejný měsíc, den i rok : ) Takže má pro 55tku slabost, problém je v tom, že je to i můj šéf, takže toto číslo si asi nepřečte. Plyška: Že mám určité anomálie, který na mně zejména Lahvina hrozně zbožňuje :D Jaký se ti líbí kluci/holky? Danka: No tak to asi snadno domyslíte žee Plyška: Koukněte na Pobora a je to jasný :) Marťa: Různí, něčím mě musí zaujmout hlavně né ti namachrovaní blbečci, co si myslí, že jsou největší borci na světě za každým slovem vole a přitom jsou jenom trapní. Hlavně to musí mít v hlavě už trošku srovnaný :)1 Áďa: Honzík říkal, že rozcuchaní 11 Na závěr něco sděl čtenářům 55tky. Danka: Kdy bude další mejdlo, nebo akce? Pa Marťa: Chtěla bych poděkovat Áďe, bez ní by to nešlo a žádná 55tak by nebyla Plyška: Mějte se všichni co nejlíp! Áďa: Hlavně díky, že jste :) 13

14 ZÁBAVA S velice interní informací přišla naše nová externí spolupracovnice Kašpárek (neboli Markétka) z Olomouce. Můžete si ji pamatovat z plesu jako sličnou hostesku z tomboly. Armáda má novou zbraň Mouchy proti teroristům. Jakkoli to zní nepravděpodobně, armáda opravdu používá bojové mouchy, aby narušila teroristická střediska. 1 Mouchy jsou speciálně vycvičeny, aby v budově, která je okupována teroristy, obsadily prostor a pak v nestřežené chvíli zatížily lustr svými těly tak, aby spadl a tím by dezorientovaly všechny, kteří by se v té době nacházeli v místnosti, vyjádřil se k celé akci pan Berousek junior, který je cvičitelem těchto bojových much. Před dvěma týdny byly vyslány do Afghánistánu. Výsledky operace však armáda úzkostlivě tají. V minulém režimu totiž vláda investovala do výcviku armádních medvědů, ale ti se později ukázali jako příliš nápadní, proto si je nechal jejich trenér, což byl shodou okolnistí pan Berousek senior. 1 Osud bojových much je zatím nejasný, nicméně už teď víme, že pokud se neosvědčí v armádě, rozhodně by mohly uspět u některé z kočovných společností. Markétka Osmisměrka Máme tady další křížovku. A to osmisměrku. Hledej v ní jména či přezdívky lidí z našeho střediska. Některá písmena se použijí 2 krát. Písmena, která ti zbudou, čti postupně odleva doprava.vyjde Ti tajenka, kterou opět, pokud chceš, tak můžeš zaslat na 55tka@seznam.cz a hrát tak o nějakou cenu. Akorát připomínám, že teď se budou výsledky sepisovat a výherce se vyhlásí na konci školního roku. Nebojte se toho! Vtipy Chtěl šokovat lidi. Chtěl, aby při čtení jeho textů lidi brečeli. Chtěl být velice známý a chtěl, aby jeho texty každý znal. Povedlo se mu to píše chybové hlášky pro Microsoft. Indy 14 Učitel oznámil termín konání písemky: omluvit vás může jen neschopenka nebo smrt v rodině. Student: A co extremní sexuální vyčerpání? Třída se složí smíchy, učitel po chvíli váhání odpoví: Myslím, že se v tom případě budete muset naučit psát druhou rukou. Učitelka: "Tak si někoho vyvoláme!" Z třídy: "Třeba Satana!" Jump

15 A to nejlepší nakonec OMALOVÁNKY A SPOJOVAČKA! Na motivy Simpsonových a nestárnoucího Kačera Donadla. Připravila je pro vás naše grafická redaktorka Marťa. Vraťte se do nevinných dětských let a užijte si to :) a e ě mp 15

16