Islámský stát a jeho sebevražedná taktika na bojištích v Sýrii, Iráku a v Africe

Transkript

1 Islámský stát a jeho sebevražedná taktika na bojištích v Sýrii, Iráku a v Africe Martin Novák Obrysy nákladních automobilů, blížících se ze západu, zahlédl velitel iráckých jednotek v Mosulu Mahdí Gharawí na velitelském stanovišti v půl třetí ráno 8. června V každém voze seděli řidič a spolujezdci. Kolona snadno obsadila kontrolní checkpointy na vjezdech do města. Hlídky tvořilo několik desítek špatně vyzbrojených vojáků. V půl čtvrté začala ještě před svítáním bitva v ulicích. Útočníci z IS obsazovali blok po bloku, ulici po ulici. Vojáky, kteří jim padli do rukou, na místě věšeli, stříleli nebo upalovali. Jak postupovali, získávali opuštěné zbraně a americká bojová vozidla Humvee. Uvnitř Mosulu přešly do akce i spící buňky islamistů, které infiltrovaly město ve dnech, týdnech a měsících předtím. Jak Gharawí vypověděl v rozhovoru pro zpravodaje agentury Reuters, pokusil se zformovat na západním břehu řeky Tigris obranu z příslušníků šesté brigády třetí irácké divize. Problém byl s municí a technikou. Bylo jí málo, protože velení velkou část přesunulo do provincie al-anbár západně od Bagdádu. Z metropole dorazil do Mosulu velitel pozemních sil ʽAlí Ghajdán. Na poradě Gharawí odpověděl na dotazy, proč nepřešel do protiofenzivy: Nemám dost lidí. 1 Byl to začátek rychlého konce. Odpoledne dorazily do Mosulu další stovky vozů s bojovníky IS. Přišli ze všech stran. Měli na sobě černé masky. Podle přízvuku bylo poznat, že jsou mezi nimi místní. Věděli přesně, kde je jaká budova, cituje jednoho z obyvatel Mosulu Christoph Reuter. Armáda se pokoušela odpovědět dělostřeleckou palbou, ale ztrácela pozice na západním břehu řeky. Předák iráckých Kurdů Masʽúd Barzání nabídl posily, irácký premiér Núrí al-málikí však Kurdům nedůvěřoval a pomoc odmítl. O den později v půl páté odpoledne přijel sebevražedný atentátník s cisternou napěchovanou výbušninami a kovovými střepinami k hotelu Mosul. Tam se soustředily poslední zbytky vojáků, kteří se snažili vůz zastavit střelbou. Po zásahu cisterna explodovala. Mohutný výbuch srovnal se zemí několik bloků a zlomil odpor obránců. Vojáci a policisté se stáhli, západní břeh byl v rukou džihádistů. Na východním břehu byla dislokována druhá divize irácké armády. Když její příslušníci viděli konvoje důstojníků i řadových vojáků ustupující přes řeku, zpanikařili a dali se také na útěk. Svlékali i uniformy, nemluvě o tom, že na místě zanechávali na pospas zbraně. Během několika hodin druhá divize zmizela. 1 Viz (navštíveno ). 32

2 I SLÁMSKÝ STÁT A JEHO SEBEVRAŽEDNÁ TAKTIKA Další den, 10. června, bylo po všem. Mosul padl. Islamisté triumfálně projížděli ulicemi, mávali černými vlajkami. Část obyvatel většinově sunnitského města je vzhledem k nepřátelství vůči převážně šíitské vládě v Bagdádu vítala jako osvoboditele, nebo alespoň jako menší zlo. Ve stejné době ti, kteří měli opačný názor, prchali směrem na jih a východ. Původně udávaný počet půl milionu prchajících byl přemrštěný, ale i tak stovky automobilů uvízly v zácpě na silnicích. Mezi těmi, kteří odešli, bylo posledních deset tisíc mosulských křesťanů. 2 Irácké ozbrojené síly utrpěly potupnou porážku, IS ovládl dru hé největší město a na konci měsíce ze zdejší hlavní mešity vyhlásil jeho vůdce Abú Bakr al-baghdádí chalífát. Pro IS to byl vojenský i propagandistický triumf, zatímco pro Bagdád katastrofa. Dva měsíce po ztrátě Mosulu premiér al-málikí 15. srpna rezignoval. I přes to, že měl dosud vydatnou podporu Íránu, se jeho pozice stala neudržitelnou. Z původních zpráv to vypadalo, že vítězství IS je téměř zázrak, protože několik stovek jeho členů přimělo ke kapitulaci a útěku na třicet tisíc vojáků. Pozdější rekonstrukce bitvy některými jejími účastníky a zveřejněná svědectví ukázala, že skutečnost byla trochu jiná. V irácké armádě byly stavy v papírech nadhodnocené. Vojáci masivně dezertovali nebo platili důstojníkům za to, že je nechali odejít, aniž by to někdo zaznamenal do oficiálních dokumentů (důstojníci pak pobírali platy fiktivních vojáků). Část vojska byla už dříve z Mosulu odvelena do zmiňované provincie al-anbár západně od Bagdádu. V Mosulu zůstalo velmi málo tanků, přiznal Gharawí. Skutečnost byla taková, že zhruba dvěma tisícovkám ozbrojenců IS čelilo přibližně deset tisíc vojáků. Irácká armáda oficiálně disponovala 280 tisíci vojáky, ale reálně mohla nasadit sotva více než čtvrtinu. I tak ovšem průběh bitvy odporoval zaběhnutým vojenským konvencím, podle kterých musí mít dobyvatelé výraznou početní i technickou převahu nad obléhanými, aby se jim je podařilo vytlačit. Není zcela jasné, nakolik je pravdivá informace, že se IS zmocnil v mosulských bankách hotovosti v hodnotě až půl miliardy dolarů. Zprávu rozšířil guvernér severoirácké provincie Ninive Asíl an-nudžajfí. Později ale sám řekl, že to nemůže potvrdit, a někteří iráčtí bankéři, sídlící v Bagdádu, s poukazem na své mosulské zdroje tvrdí, že se nic takového nestalo. Postup vítězů byl rychlý a surový. Z mosulské věznice Badúš odvlekli na šest stovek šíitských vězňů a všechny zastřelili v nedaleké rokli. Další den se konvoj IS posunul na jih do města Sámarráʼ. Obsadil většinu města a vyhodil do povětří most, aby armáda neposlala posily. Místní divize však ofenzivu zastavila a během několika hodin měla město zpět v rukou. Úspěch islamistů v Sámarráʼ by měl patrně za následek ještě mohutnější erupci násilí a nenávisti mezi šíity a sunnity. Ve městě stojí šíitská svatyně al-ʽaskarí, známá též jako Zlatá mešita. Uvnitř jsou ostatky desátého a jedenáctého šíitského imáma ʽAlího al-hádího a Hasana al-ʽaskarího. Pro šíity má mešita obrovský náboženský význam. V roce 2006 ji extremisté z al-qáʽidy poničili dvěma výbuchy, což rozpoutalo vlnu vražd a útoků mezi oběma 2 Christoph Reuter, Die schwarze Macht,

3 I SLÁMSKÝ STÁT: BLÍZKÝ VÝCHOD NA KONCI Č ASŮ komunitami. Kdyby se IS města Sámarráʼ zmocnil, svatyni by velmi pravděpodobně srovnal se zemí. Sámarráʼ je rodištěm vůdce IS Abú Bakra al-baghdádího. Prohra znamenala, že jeho rodné město se součástí chalífátu zatím nestalo. Bezprostředně po katastrofě v Mosulu vypukla panika v Bagdádu kvůli obavám, že IS zaútočí i na metropoli. IS a jeho stoupenci zaplavili Twitter vzkazem: Bitva dosáhne měst Bagdád a Karbaláʼ! (Karbaláʼ je posvátné šíitské město v jižním Iráku, kde se nachází hrobka imáma al-husajna.) Nejvyšší šíitský duchovní vůdce ʽAlí as-sístání vydal fatwu na obranu země, do oddílů domobrany se hrnuli šíitští dobrovolníci. IS sice v Bagdádu prováděl sebe - vražedné atentáty, ale vojenské síly soustředil jinam na sever do pohoří Sindžár, domova náboženské komunity jezídů. Džihádisté zavraždili během několika dní kolem pěti tisíc jezídských mužů, ženy unesli a zneužívali jako otrokyně. Několik desítek tisíc lidí se zachránilo útěkem jen s tím, co měli na sobě, do hor, kde zůstali bez jídla a pití. Tyto události vedly 8. srpna 2014 amerického prezidenta Baracka Obamu k bombardování pozic IS a ke shazování potravinové a humanitární pomoci obklíčeným jezídům. Od tohoto momentu bojovníkům IS neustále krouží nepřátelská letadla nad hlavami. Ke Spojeným státům se přidaly postupně další země, 22. září 2014 Obama nálety rozšířil i na Sýrii. DOSLOVA SEBEVRAŽEDNÁ TAKTIKA V době své vrcholné expanze tedy od léta 2014 do jara 2015 měl IS odhadem přes třicet tisíc mužů ve zbrani. Přidávali se k němu rekruti jak z Iráku a Sýrie, tak ze zahraničí. Po ustupující irácké armádě mu zůstaly zbraně, zčásti dodané do Iráku Spojenými státy po pádu Saddáma Husajna v roce Taktika IS při dobývání měst stála na použití síly, kterou má k dispozici málokterá armáda na světě, protože vyžaduje maximální a dobrovolnou oběť sebevražedných atentátníků. V nákladních automobilech nebo speciálně upravených vozidlech prolamovali sebevrazi jako první detonacemi obranné linie. Tímto způsobem přemohli v květnu 2015 výraznou přesilu irácké armády v ar-ramádí západně od Bagdádu. Jak vypověděli vojáci donucení k ústupu, exploze desítek vozů vytvořila efekt jaderné bomby. Následovala rychlá ofenziva sil IS s bojovými vozidly pěchoty a dělostřelectvem. K proražení obrany nepřítele dokonce použil IS několikrát jako nosiče náloží i bagry, buldozery a rypadla firmy Caterpillar. 3 Typickou ukázkou účinnosti této sebevražedné taktiky byly boje o leteckou základnu Minnigh nedaleko Aleppa v roce Členové povstalecké Svobodné syrské armády obléhali vojáky loajální al-asadovu režimu. Nedokázali však obranu prorazit deset měsíců. Zlom nastal, když dorazili muži vedení gruzínským velitelem Tarchanem Batirašvilim alias Abú ʽUmarem aš-šíšáním. Ten cíleně posílal 3 Malcolm Nance, Defeating ISIS,

4 I SLÁMSKÝ STÁT A JEHO SEBEVRAŽEDNÁ TAKTIKA jeden vůz s atentátníky a výbušninami za druhým, postupně demoloval opěrné body obránců a základna padla. Batirašvili syn čečenského otce a gruzínské matky, důstojník gruzínské armády z války s Ruskem o Jižní Osetii v roce 2008 se později připojil k IS a stal se jedním z jeho nejvyšších velitelů, podle některých zdrojů čímsi jako náčelníkem generálního štábu. Jakmile IS nějaké město či vesnici obsadí, okamžitě zaminuje přístupové cesty a na strategických místech postaví ostřelovače. Pokud nepřítel město nebo území dobývá zpět, například v roce 2015 irácká armáda Tikrít a ar-ramádí či Kurdové Sindžár, miny a ostřelovači zpomalují jeho postup. Nálože jsou rozmísťovány i v domech. V ar-ramádí desítky obyvatel zemřely, když se lidé vrátili po bojích a explodovaly jim nálože pod koberci nebo po zapojení elektřiny. Většina vojáků IS se stáhne ve chvíli, kdy je porážka neodvratná, ale později se snaží oddíly protivníkovi zasadit úder na místě, kde to nečeká. Vzhledem k tomu, že IS nemá protizbraň na koaliční nálety, ztrácí při těchto výpadech mnoho mužů. Pět měsíců ovládal město Machmúr sto kilometrů jihovýchodně od Mosulu, než je Kurdové v únoru zase dobyli zpět. Celkem desetkrát pak znovu zaútočil na kurdské pozice u Machmúru, desetkrát útočníky ze vzduchu rozdrtily koaliční letouny a vrtulníky. Vyrvat větší aglomeraci z rukou IS však dosud znamenalo velkou část města zničit. Pozemní jednotky jsou podporované nálety, u syrských Kurdů a v Iráku americkými, u syrské armády ruskými a zčásti také syrskými. V některých bitvách IS využíval jako krytí písečné bouře. To se stalo například v lednu 2016 v syrském Dajr az-zawru, kde jeho bojovníci zaútočili na čtvrtě ovládané Baššárem al-asadem přes řeku Eufrat. Syrský režim ani Rusové nemohli nasadit letectvo. O rok dříve vzali překvapivou ztečí přes řeku Záb město Gwer (al-quwajr) nedaleko Mosulu. V ranní mlze připluli ve člunech a drželi město několik hodin, včetně hlavní silnice do Irbílu, sídla kurdské autonomní vlády. Kurdské jednotky přišly v Gweru o několik desítek vojáků. Po vyklizení Palmyry na konci března 2016 pod tlakem ofenzivy vládních jednotek a ruského letectva IS nečekaně zaútočil na oblast v okolí města ad-dumajr, zhruba padesát kilometrů východně od Damašku. Při tomto výpadu džihádisté unesli téměř tři sta dělníků z místní cementárny, většinu z nich po vyjednávání propustili. Zavraždili jen čtyři příslušníky náboženské komunity drúzů. Stejně jako v případě jezídů v Iráku byli i tady džihádisté nelítostní: ti, kdo se hlásí ke společenství, které je podle jejich zásad odpadlické, nemají právo na život. Jednotky IS se vyznačují rychlými přesuny, protože mají málo těžké techniky a kombinují konvenční a partyzánský boj. Taktikou malých, vysoce mobilních jednotek vlastně IS naplňuje vizi, s níž pro americkou armádu přišel v roce 2003 tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld. Prosazoval něco podobného pod heslem rychlost zabíjí. Do akcí jdou jednotky IS většinou ve skupinách v počtu od deseti až do čtyřiceti mužů. Každý tento oddíl disponuje několika tanky a transportéry, k základní výzbroji patří granátomety. Při útocích hrají důležitou roli i takzvané spící buňky, které pronikají do týlu nepřítele a ve stanovenou dobu mají za úkol 35

5 I SLÁMSKÝ STÁT: BLÍZKÝ VÝCHOD NA KONCI Č ASŮ udeřit zevnitř střelbou nebo sebevražednými atentáty. Autor této kapitoly potkal na Balkáně v jednom z uprchlických táborů syrského Kurda, který zažil tuto strategii při ofenzivě IS nedaleko města al-qámišlí. Z jedné strany útočily šiky IS, zatímco na jiných místech vybuchlo několik automobilů s výbušninami, trhaviny explodovaly také uvnitř domů. Muž s manželkou a malými dětmi se rozhodli po této zkušenosti ze Sýrie odejít do Německa. Taktika spočívá v oslabení obrany druhé strany, infiltraci jejího území, převzetí kontroly a pak dočištění oblasti od skutečných či domnělých protivníků. Takovýmto způsobem se v lednu 2014 IS zmocnil ar-raqqy na východě a vytlačil z ní jiné povstalecké skupiny, včetně konkurenčních džihádistů z Džabhat an-nusra. Na konci dubna 2016 zveřejnil zpravodajský server Vice News videozáznam, který získal od iráckých Kurdů. Jeden z vojáků IS měl kameru připevněnou na helmě během útoku v obrněných vozech na pozice kurdských bojovníků nedaleko Mosulu. Natočený materiál ukazuje muže z IS ne jako neohrožené, smrti se nebojící válečníky, ale spíše jako špatně a narychlo vycvičené teenagery, kteří v chaosu zapomenou při ústupu i vlastní pušku. Jeden z bojovníků odpálí protitankovou střelu tak riskantně, že málem zabije všechny ve voze. Útok se nezdařil a vojáci se dávají na útěk. Muž s kamerou na helmě je zraněn a pak záznam končí. Kurdové jej nalezli mrtvého. Zveřejnění tohoto videa poněkud demytizovalo obávanou pěchotu IS a její schopnosti. Ukázalo vojáky IS také jako normální lidi, kteří ve válečné vřavě zmatkují a pod tlakem činí špatná rozhodnutí. 4 Ačkoli organizace má formální armádní velení v počtu osmi až třinácti mužů (zdroje se rozcházejí), v terénu existuje velká autonomie na nižších úrovních. Velitelé mají svobodu při rozhodování. To je netypické pro arabské armády, pověstné tím, že níže postavení důstojníci často ze strachu před chybou nejsou schopni vlastní iniciativy a drží se dogmaticky příkazů, které v nastalé situaci nefungují. 5 Zbraně získává IS primárně ze dvou zdrojů. Jednak jsou to americké ze skladů irácké armády a ruské, respektive sovětské, z Iráku, pocházející z éry Saddáma Husajna, jehož režim nakupoval výzbroj převážně v bývalém Sovětském svazu. Další zbraně nejrůznější provenience se k islamistům dostaly v Sýrii buď dobytím základen různých povstaleckých skupin, nebo rovnou přechodem některých rebelů do řad IS i s výzbrojí. Je ověřené, že IS disponoval zhruba od začátku roku 2014 desítkami tanků sovětské a ruské výroby T-55, T-62 a T-72, nikoli však nejmodernějším typem T-90. Dále má americké obrněné transportéry M113 a M117, stovky vozů Humvee a tažená děla. Nemá však žádnou vzdušnou sílu. Bojovníci se sice v Iráku zmocnili několika helikoptér Black Hawk, ale nepoužili je. 4 Viz (navštíveno ). 5 To je často zmiňováno jako jedna z příčin porážek jordánské a egyptské armády během šestidenní války s Izraelem v roce 1967 nebo špatné taktiky irácké armády během operace Pouštní bouře v Kuvajtu v roce

6 I SLÁMSKÝ STÁT A JEHO SEBEVRAŽEDNÁ TAKTIKA Podle kurdských zdrojů se během několika měsíců roku 2014 IS dostal ke zbraním, které zanechaly na místě druhá a třetí divize irácké armády v Mosulu, čtvrtá divize v Saláhuddínu, dvanáctá divize poblíž Kirkúku a další jednotky v provincii Dijálá. Dohromady to byla výzbroj zhruba pro 200 tisíc vojáků. Po pádu Mosulu a Tikrítu se jednotky IS zmocnily přes sedmdesáti tisíc ručních zbraní, více než dvou tisíc vozů Humvee, zhruba padesáti amerických houfnic M198 a také několika desítek tanků M1A1 Abrams. Americké tanky však IS nepoužívá, všechny zničil. Podle expertů na vojenskou techniku jsou tyto stroje mnohem náročnější na údržbu a obsluhu než ruské T-55 nebo T-62, které IS do bojů nasazuje. 6 Množství zbraní padlo do rukou IS a dalších ozbrojených skupin v Sýrii ze skladů chorvatské armády. Ta se zbavovala výzbroje a munice ještě z dob války v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech, zásoby už nepotřebovala. Za dodávky platila Saúdská Arábie a do Sýrie putovaly přes Turecko, přes hraniční přechod Báb al-hawá. Kontrolu nad přechodem ztratil al-asadův režim už v roce Zbraně byly určené pro Svobodnou syrskou armádu a jiné frakce. Cenná byla především protitanková střela M79 Osa jugoslávské výroby, účinná proti obrněným vozům a obsluhovaná dvěma lidmi, dále bezzákluzový kanón M60, rovněž vyráběný již od šedesátých let v bývalé Jugoslávii. Nelichotivé pozornosti se dostalo kvůli válce v Sýrii a Iráku japonské automobilce Toyota. Právě její pick-upy Toyota Hilux a Toyota Land Cruiser používají islamisté k přesunům a také na ně montují zbraně (v devadesátých letech podobně afghánský Tálibán proslul používáním pick-upů Datsun automobilky Nissan). Montují na ně i protiletadlové zbraně nebo malá děla. Tyto hybridy užitkových vozů a zbraní vymyslely na začátku devadesátých let somálské milice bojující v občanské válce. O dvě dekády později se staly také symbolem povstání proti Muʽammaru al-qadhdháfímu v Libyi. Toyot má IS v Iráku a Sýrii tisíce, jsou na mnoha videích a fotografiích. Vysvětlení je prosté: je to jeden z nejprodávanějších a nejoblíbenějších modelů na Blízkém východě, odolný v těžkém terénu. Po roce 2003 Spojené státy v rámci pomoci kupovaly nové irácké armádě a policii Toyoty, které pak padly do rukou IS. Podle výpovědí dezertérů pracují velitelé IS při ofenzivách a plánování operací s jednoduchými aplikacemi, dostupnými každému: Google Maps, Google Earth a WhatsApp. K provádění průzkumu pozic nepřítele mají levné drony s kamerou GoPro. Zneužití těchto technologií vyvolalo v souvislosti s terorismem kontroverzi už v roce Indie zvažovala zákaz Google Earth, když se ukázalo, že ho použili atentátníci z Pákistánu při plánování a provedení teroristického útoku v Bombaji, při němž 26. listopadu 2008 zemřelo 179 lidí. 6 Malcolm Nance, Defeating ISIS,

7 I SLÁMSKÝ STÁT: BLÍZKÝ VÝCHOD NA KONCI Č ASŮ JAK FUNGUJE ISLÁMSKÝ STÁT Ve městech a vesnicích, kam IS vstoupí, se podle dostupných svědectví snaží obnovit stěžejní služby, jako jsou elektřina, provoz pekáren, tekoucí voda či dostupnost pohonných hmot a základních potravin. Opačná situace nastává, pokud nepřítel stojí před branami. Pak jde vše stranou a z civilistů se stávají živé štíty, jestliže se neukryjí nebo neutečou. V řadě měst například v Tikrítu nebo Ramádí bojovníci IS nedokázali exodus obyvatel zastavit, v Mosulu se jim to však podařilo a udrželi přísnými opatřeními ve městě 700 tisíc lidí. Z Mosulu prosakovaly v uplynulých dvou letech v tomto ohledu nejrůznější zprávy: zákaz používání mobilů kvůli možnému vyzrazení pozic bojovníků či budování hlubokých příkopů kolem města, aby bylo možné se dostat ven i dovnitř pouze několika silnicemi, kde jsou rozmístěny hlídky. Nelze však jednoznačně tvrdit, že by IS měl mizivou podporu a udržoval se v regionech, které ovládá, jen násilím a represemi. Na syrsko-tureckém přechodu Báb as-saláma potkal autor tohoto textu v březnu 2016 skupiny Syřanů, kteří se vraceli domů tam, kde teď vládne IS. Rozhodně se nedá říci, že by se báli. Máme alespoň nějakou bezpečnost, platí nějaké zákony. Jediné, co nám výrazně komplikuje život, jsou nálety, uvedl jeden z nich, Mustafá Barakát. Další potvrdil, že voda a elektřina fungují a z míst, kde vládne IS, příliš mnoho lidí neutíká. Fawaz Gerges s odvoláním na rozhovory s lidmi, kteří žili či žijí pod kontrolou IS, píše, že organizace postupuje brutálně vůči těm, kdo se jí postaví na odpor, ale kdo nijak nevybočuje a respektuje její nařízení, toho nechá na pokoji. A v obnově infrastruktury je IS efektivnější než některé jiné povstalecké skupiny v Sýrii. Jak už však bylo napsáno výše, možnost života v klidu pod IS se týká pouze sunnitských muslimů. Šíité, alawité, křesťané, jezídé či drúzové na to nárok nemají. Zatímco svět věnuje pozornost brutalitě IS a věcem, jako je sexuální zotročování, skupina posiluje svoji kapacitu vládnout v rozvrácených částech Sýrie a Iráku. Činí obyvatele závislými na svých službách a dává najevo, že jejich životy plně kontroluje. Poskytuje základní potraviny, do jisté míry práci. Po převzetí moci ve všech městech a vesnicích vyzývá státní zaměstnance a úředníky, aby se vrátili ke své práci. Garantuje provoz škol a nemocnic, základní bezpečnost a zákony, založené na šaríʽe. [ ] Pro lidi, kteří přežívají na hraně existenčního minima a mají za sebou roky války a represí, není IS krvežíznivou organizací, za jakou jej považuje okolní svět, popisuje Gerges situaci na základě rozhovorů s lidmi žijícími v místech pod vládou IS. 7 K ideologii IS patří image stále se rozšiřující, expandující síly. Dojem neustále útočící armády je součástí obrazu, který IS vytváří prostřednictvím internetu pro své stoupence a možné rekruty. Američtí analytici Alexandre Mello a Michael Knights ve své studii z dubna 2015, nazvané příznačně Kult ofenzivy, píší o téměř patologické potřebě přebírat iniciativu a útočit na nepřítele, stejně jako o chronickém 7 Fawaz Gerges, ISIS: A History, kap. 6. How The Syrian War Empowered ISIS. 38

8 I SLÁMSKÝ STÁT A JEHO SEBEVRAŽEDNÁ TAKTIKA taktickém neklidu. Bojovníci jsou vedeni svou osobní oddaností ozbrojenému džihádu, touhou bojovat, touhou získat v boji slávu, uvádějí. 8 Turecký politolog Metin Gurcan charakterizuje bojovníky IS jako vysoce adrenalinové válečníky, kteří mohou bez zaváhání zabíjet, nebo být zabiti. 9 Iráčtí Kurdové na frontové linii řekli německému reportérovi Christophu Reuterovi: Útočí znovu a znovu. Někteří se zastaví, až když je střelíme do hlavy. Jsou to blázni, kteří sem přišli zemřít. 10 Součástí taktiky IS je zastrašování nepřátel nebo těch, kteří uvažují o odporu, krutostí a brutalitou. Džihádisté usekávají hlavy zajatým vojákům syrské a irácké armády. Obsazení Tikrítu přežil jediný irácký šíitský voják, třiadvacetiletý ʽAlí Husajn Qásim. Kulka ho při popravě těsně minula, ale hrál mrtvého a zůstal několik hodin v masovém hrobě. Když se setmělo, podařilo se mu město opustit a dostat se do oblasti kontrolované Kurdy. Před postupujícím IS uprchlo z Tikrítu ve zmatku a spěchu tři tisíce vojáků. Džihádisté dopadli a zavraždili přibližně 770 z nich. Jsou známé případy, kdy příslušníci IS sťali skupinu zajatců a nechali jednoho či dva muže naživu, aby se vrátili ke svým a líčili hrůzy, které viděli. Některé kmeny se dohodly s IS z čistě pragmatických důvodů, protože je to největší vojenská síla, která je momentálně přítomná. V provincii Dajr az-zawr jde často o stejné kmeny, které byly desetiletí loajální k al-asadově klanu. Někteří místní Syřané a Iráčané se přidali k IS, neboť to pro ně znamenalo šanci zajistit živobytí rodině. Zejména v Sýrii islamisté odváděli muže do svých jednotek i násilím, což mnohé z nich donutilo uprchnout. Autor této kapitoly se setkal loni na podzim na rakousko-německé hranici se Syřanem, který přišel s manželkou a dvěma dětmi z ar-raqqy. Utekl, když si pro něj přišli, aby bojoval za IS. Mohl jsem se vykoupit, ale raději jsem ty peníze zaplatil za cestu do Evropy, uvedl. Existují Syřané, kteří přešli k IS z jiných ozbrojených skupin z důvodu, že ho považovali za nejúčinnější nástroj v boji s al-asadovým režimem, za nejorganizovanější a nejlépe vyzbrojenou sílu, která dokáže nenáviděný režim svrhnout. V IS tak skončila i řada bojovníků ze Svobodné syrské armády, která byla původně v letech 2011 a 2012 hlavní opoziční silou. Americká televize Fox News odvysílala rozhovor s jedním z dezertérů z IS, který původně válčil za Svobodnou syrskou armádu, ale přidal se k radikálům. Popisoval tvrdý dril, nácvik přepadů a manévrů, ale zároveň, na rozdíl od ostatních syrských povstaleckých organizací, dostatek jídla a peněz. K IS se připojil kvůli tomu, že al-asadovi vojáci a policisté jej mučili. Utekl však do Turecka, když po čase pochopil, že IS se zaměřuje více na oslabení jiných povstalců a získání jejich území než na samotný boj s diktátorským režimem Alexandre Mello Michael Knights, The Cult of The Offensive, -of-the-offensive-the-islamic-state-on-defense (navštíveno ). 9 Metin Gurcan, How to Defeat Islamic Stateʼs War Machine. 10 Christoph Reuter, Die schwarze Macht, You want to kill, ISIS deserter recounts training, torture and terror, 39