Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Moderní škola 21. století. Zařazení materiálu: Ověření materiálu ve výuce:

Transkript

1 STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, Neratovice, tel.: , IČO: , IZO: Ředitelství školy: Spojovací 632, Neratovice tel.: , fax , mhrejsova@sosasou.cz, Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: III/2 Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: vzdělávání v inf. a kom. technologiích Vyučovací předmět: výpočetní technika Vzdělávací obor: všechny obory SŠ Tematický okruh: grafika a multimédia Sada: 11 Číslo DUM: 5 Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: Ročník: Ověřující učitel: Ing. Helena Holcová

2 STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, Neratovice, tel.: , IČO: , IZO: Ředitelství školy: Spojovací 632, Neratovice tel.: , fax , mhrejsova@sosasou.cz, Název listu: Jméno autora: Anotace: Základní principy fotografování 3 kompozice snímku Jan Krejza Osvojení základních znalostí při tvorbě kompozice snímku, umístění hlavního objektu ve snímku, zachycení emocí a nálady fotografované situace. Nepsaná pravidla kompozice a práce s nimi. Klíčová slova: Klíčové kompetence: Přesahy a vazby: umístění objektu, popředí, pozadí, zlatý řez, světlo, dominantní prvek, kompozice uplatňovat při řešení problémů různé metody myšlení a myšlenkové operace, pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií Fyzika - optika Organizace (čas, velikost skupiny, prostorová organizace): 25 min, třída žáků včetně žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, digitální fotoaparát, kartón, provázek/nit Cílová skupina: Použitá literatura, zdroje: Žák, věková skupina let Autorem materiálu a všech jeho částí je Jan Krejza. Velikost: 2,29 MB

3 Obsah Úvod... 4 Umístění objektu... 4 Zlatý řez... 5 Dominantní prvek... 5 Popředí a pozadí... 5 Světlo... 6 Úloha Úloha

4 Úvod Většina líbivých snímků vděčí z velké části za svůj úspěch právě způsobu, jakým byl snímek zkomponován, což je v podstatě způsob, jak jsou jeho prvky uspořádány. Kompozice má určitá pravidla, kterými je dobré se řídit, ovšem pokud je známe, můžeme je vědomě porušit a tak v určitých směrech využít svou tvůrčí svobodu. Správná kompozice by neměla zaznamenávat pouze scénu, ale měla by zachycovat i emoce, které chtěl fotograf vyjádřit. Kompoziční pravidla jsou ověřené principy, které divák akceptuje nehledě na svůj vkus, náladu, nebo přesvědčení. Jakých pravidel bychom se měli držet při uspořádávání scény v hledáčku, tak aby byla fotografie co nejlépe komponovaná? Umístění objektu Objekt se dá fotografovat, jak na výšku, tak i na šířku. Nejčastější fotografovaný formát je na šířku, často to však znamená příliš mnoho detailů po stranách, které s hlavním objektem soupeří o pozornost. Otočením fotoaparátu do svislé polohy vše vyčistíte. Později nebude třeba tento prostor ořezávat v programu pro úpravu fotografií. Mnoho profesionálních fotografů fotí stejný objekt oběma formáty. Uplatňují tak kreativní přístup a zvyšují tím možnost prodeje své tvorby. Obzvlášť na obalech časopisů dominují obrázky na výšku. Vodorovné linie se více hodí pro fotografie orientované na šířku. Například horizont, který takto vidíme, představuje určitý klid a harmonii. Svislé linie jsou více dynamické, představují aktivitu, neklid, pád a proto se více hodí pro formát na výšku. Ve fotografii se nachází tzv. pozitivní a negativní prostor. Pozitivním se může nazvat samotný objekt, kvůli kterému je fotografie focena, zatímco zbývající prostor okolo něj se dá označit za prostor negativní. Neexistují pevná pravidla o poměru těchto dvou prostorů, avšak jeden z nich

5 by měl vždy vyplňovat velikou část snímku a oba prostory by do sebe měly vzájemně zapadat. Jako pomůcka pro umístění objektu funguje pravidlo třetin, čili zlatý řez. Zlatý řez Pokud se snímek rozdělí horizontálně a vertikálně na třetiny, paralelní dělící linie se protnou ve čtyřech bodech. Umístěním hlavního objektu nebo podstatnou část do jednoho z těchto průsečíků, se vytvoří vizuálně příznivější kompozice a obraz mimo jiné získá hloubku a důraz. Nejčastější chybou je například portrét osoby, nebo horizont krajiny umístěný ve středu fotografie. U portrétů je vhodné, aby alespoň jedno oko leželo ve zlatém řezu, nebo aby horizont vedl podél jedné z linií řezu. Díky tomu se portrétovaná osoba i horizont posune od středu a výsledný obrázek tak bude působit statičtěji a přitažlivěji pro oko. Platí to samozřejmě pro oba zmiňované formáty. Dominantní prvek Dominantní prvek je ten, kterým fotograf na snímku upoutá divákovu pozornost jako první. Fotografie je čitelnější, pokud je na ní jeden dominantní prvek. Absence dominantního prvku může působit zmateně, protože oko se nemá o co zachytit. Avšak platí pravidlo, že čím více prvků kompozice obsahuje, tím menší váhu každý z nich má. Dominantou mohou být například i linie, nebo výrazný kontrast, kdy se od sebe výrazně odlišují části fotografie. Jak tedy nejlépe zachytit a zvýraznit v kompozici dominující prvek? Například použitím objektivu s delší ohniskovou vzdáleností, přiblížením se k objektu, změnou scény - odstranění prvků, které nesouvisí se scénou, rozostřením pozadí, či případně retuší rušivých prvků v programu na úpravu fotografií. Popředí a pozadí Správně nastavené popředí a pozadí má rozhodující vliv na výsledný snímek. Je třeba jej zvolit adekvátně ve vztahu k dominujícímu prvku. Nevhodně doplňující pozadí či popředí může výsledný efekt podstatně narušit. Mezi základní nástroje pro kompozici a práci s popředím a pozadím patří hloubka ostrosti. Díky ní můžete opticky oddělit dominantu snímku od pozadí a opět tak dodat fotografii na hloubce a výrazu. Hloubka ostrosti se ovlivní nastavením clonového čísla. Clona může být buď vyprávěcí (nad f/8), kdy se ostře vykreslí popředí i pozadí současně se

6 zaostřeným objektem, nebo oddělovací (pod f/5,6), kdy se naopak zaostřený objekt oddělí díky rozostřenému popředí a pozadí. Světlo Světlo dokáže zásadně ovlivnit náladu obrázku. Ta samá krajina vyfocená při východu slunce bude vypadat jinak, než krajina focená při západu. Světlo se neustále mění v závislosti na počasí či denní době a výrazně ovlivňuje charakter focených objektů. Důležitou vlastnost světla představuje jeho směr, v jakém k modelu míří. Rozlišujeme tři směry: Čelní světlo objekt je rovnoměrně osvětlen zepředu. Ne vždy je přední světlo příznivé. Musíme ho použít tak, aby jeho barva a síla pomohla vystihnout charakter scény. Nejvhodnější je proto doba po východu či západu slunce. Boční světlo osvětluje jednu stranu modelu, zatímco druhá strana se noří do tmy. Je to nejdramatičtější typ světla. Dají se jím například zvýraznit textury a tvary. Protisvětlo zdroj světla se nachází za objektem, tedy přímo do očí fotografa. Je to světlo nejvhodnější pro siluety. S přidáním odrazné desky či blesku, se prokreslí detaily utopené ve směru fotoaparátu. Vedle těchto tří směrů rozeznáváme ještě tlumené čelní a rozptýlené světlo, jehož intenzita je v rámci celé scény stejná. Například ve stínu, nebo při zamračené obloze. Takto nasvícené objekty budou vypadat jemněji, přívětivěji a na diváka působí klidným dojmem. Často se tohoto typu světla využívá při fotografování portrétů, kde nezvýrazní vrásky a jiné nedokonalosti pleti.

7 Úloha 1 Vystřihněte si z lepenky rámeček o rozměru 9 x 6cm. Potom jej přelepte kousky plastu či provázků tak, že výřez rozdělíte svisle a vodorovně na třetiny. Zkuste okolí kolem sebe pozorovat skrz tuto mřížku a sledujte, jak umístění objektů v bodech zlatého řezu měníte a vytváříte rovnovážnou kompozici snímku. Pokud to váš fotoaparát dovoluje, můžete si na něm mřížku zlatého řezu také zobrazit. Řešení: Úloha 2 Vyberte si objekt, který vyfotografujete z téhož samého místa při 4 různých typech osvětlení při čelním světle, bočním světle, protisvětle a při rozptýleném světle. Sledujte, jak se charakter objektu mění.