UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií. Bakalářská práce. Zuzana Nosková

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií Bakalářská práce Zuzana Nosková Skauting v novém tisíciletí Olomouc 2013 vedoucí práce: Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D.

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen literatury a zdrojů uvedených v přiloženém seznamu. V Olomouci dne 15. dubna 2013 Zuzana Nosková

3 Děkuji Mgr. Pavle Vyhnálkové, PhD., za odborné vedení bakalářské práce a poskytování cenných rad, dále pak děkuji své rodině za podporu a pomoc.

4 OBSAH ÚVOD DEFINICE A VYMEZENÍ POJMU SKAUTING SKAUTING JAKO ORGANIZACE Vznik a kořeny skautingu ve světě HISTORIE JUNÁKU SVAZU SKAUTŮ A SKAUTEK ČESKÉ REPUBLIKY Počátky junáctví v našich zemích Československý skauting za druhé světové války Poválečný vývoj junáctví Skauting od roku VOLNÝ ČAS DĚTÍ A MLÁDEŽE PRVKY SKAUTINGU Výchovná činnost a družinový systém Skautský slib, skautský zákon a junácká hymna Skautské heslo, denní příkaz a skautská znělka Skautské symboly, znaky a odznaky Táboření VÝZNAM A PODSTATA SKAUTSKÉ VÝCHOVY PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ Východiska a cíle průzkumu Průzkumné otázky Metody průzkumu Výzkumný soubor Výsledky průzkumu Souhrn.51 ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ SEZNAM PŘÍLOH... 57

5 ÚVOD Jako téma mé bakalářské práce jsem si zvolila skauting, protože mám ke skautské organizaci osobní vztah. Snahou mé bakalářské práce je objasnit vznik a vývoj skautingu a také ukázat, že skauting není zastaralý, že má výchovný systém, který se vyvíjí s dobou, respektuje nové trendy ve výchově i v možnostech využívání volného času dětí a mládeže a zároveň si zachovává své původní hodnoty. Těžiště bakalářské práce je v její teoretické části, jejímž cílem je seznámit se skautingem jako hnutím a jako výchovným systémem, a to jak v historickém, tak v aktuálním pohledu. Určitým doplňkem práce je průzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit, jakou mají žáci 8. a 9. třídy základní školy představu o skautském hnutí a jaká je náplň trávení jejich volného času. V první kapitole se pokusím objasnit, co a o čem je skauting. V druhé kapitole se dočteme o tom, jak skauting vznikal a kde jsou jeho kořeny. Třetí kapitola je o české skautské organizaci Junák. Čtvrtou kapitolu věnuji obecně volnému času dětí a mládeže. V páté kapitole seznámím s prvky skautingu a šestá kapitola je o významu a podstatě skautské výchovy. V průzkumné části bakalářské práce prezentujeme výsledky dotazníkového šetření, jehož prostřednictvím jsme se pokusili prozkoumat, jakým způsobem žáci 8. a 9. tříd základní školy tráví volný čas a jaký je jejich názor na skauty a skauting. V dnešní předimenzované době tráví mládež stále méně času v přírodě a celkově na čerstvém vzduchu. Většinu svého času tráví doma u počítače, který může mít i negativní vliv na rozvoj osobnosti. Být skautem je skvělá příležitost mít lepší vztah nejen k přírodě, ale i k ostatním lidem. Skauting nabízí možnost trávit čas smysluplně, hodnotně, nabízí bohaté zážitky a příležitosti. Skauting vznikl před více než sto lety právě proto, že veřejnost přímo volala po takovéto výchovné organizaci. Není dnes situace obdobná? Nejen Junák, ale i další podobné organizace by o sobě měly dávat více vědět a zaujmout větší množství 5

6 dětí a mládeže, protože je mnoho těch, kteří o krásách skautování ani neslyšeli. 6

7 1 DEFINICE A VYMEZENÍ POJMU SKAUTING V první kapitole jsme se snažili objasnit odpověď na otázku Co je skauting? Seznámit čtenáře s tím, o čem toto hnutí je, jak vznikalo a kam až sahají jeho kořeny. Na tuto otázku není jednoduché najít jednoznačnou odpověď. Skauting je složitá záležitost, pro kterou neexistuje žádná přesná definice. Za odpovědi lze tedy považovat několik pravdivých infor mací. Skauting je celosvětové hnutí, jehož cílem je výchova a sebevýchova mladých lidí. Skauting je dobrovolné, nepolitické sdružení sdružující členy a členky bez rozdílu národnosti, náboženství, politického přesvědčení, rasy a jiných rozdílů (Skauting. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: Skauting je bratrství k osamostatnění mládeže a její přípravě na život, skaut je totiž bratrem každého skauta a přítelem všech lidí dobré vůle. Skauting usiluje o radostné dětství a mládí, bez nenávisti, výsledkem má být silné, mravné lidstvo (Šimánek, 1946, s. 15). Nemýlí se ani ten, kdo považuje skauting především za život v přírodě a v souladu s ní. K tomu člověk potřebuje přírodu poznávat. Slovo skaut totiž původně znamená stopař, zvěd. Je to ten, kdo se umí dívat a vidět krásu přírody, která byla člověku dána a za kterou současně nese zodpovědnost. Skautem je ten, kdo vidí, ctí a chrán í přírodu. Věřící skauti to vyjadřují termínem: Skauting znamená hledání Božích stop v přírodě (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: ). Můžeme říct, že skauting je i hra. Z počátku možná rom antická hra na dobrodružství, indiány nebo zálesáky, později stále více hra o překonání sebe sama, hra na věrnost správnému směru. Odměnou za vítězství v takové hře není diplom ani nic jinak hmatatelného, ale je to snad to nejcennější vědomí, že člověk žije svůj život dobře (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: 7

8 Skauting připravuje své členy na řešení každodenních situací dneška i zítřka. Smyslem skautingu je maximální rozvoj jedince. Skauting, to jsou dvě základní věci správná parta a správná příležitost. Umožňuje žít a dělat věci společně, dává příležitosti, které jsou zároveň zábavou, hrou, a zároveň způsobem, jak poznávat nové věci. Skauting dává do života také řadu sociálních dovednost í, schopnost naslouchat druhým, schopnost spolupracovat. Skauting učí umět postarat se o sebe, postavit se na vlastní nohy. Skauting je příležitostí vstoupit do dospělosti jako člověk, který ví o svých kvalitách i o tom, proč nebýt sám, ale proč být součástí týmu (Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: ). Člověk mezi skauty najde spoustu dobrých přátel a nezapomenutelných zážitků. Těžko jinde zažijete to, co se dá zažít na skautských schůzkách, výpravách a táborech. Mezi skauty nikdy není o zábavu nouze, všichni jsou si rovni a panuje zde jakási přirozená autorita, která je dnes už docela vzácná. Skauting učí mladé lidi vést sebe i druhé (Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: -skautingu). Skauting je mimo jiné životní styl. V dnešní době už většina mladých lidí nemá o podstatě skautingu ponětí. Život skauta vypadá zdánlivě stejně jako život každého člověka, přesto při bližším poz nání pochopíte, že člověk, s kterým máte tu čest, je skaut. Skauting se snaží vrátit člověka k přírodě, zároveň ale udržet kulturní úroveň. Usiluje o to, aby byl rytmus našeho života v souladu s rytmem přírody, a aby naše kultura byla jejím spojencem (Šimánek, 1946, s. 16). 8

9 2 SKAUTING JAKO ORGANIZACE Skauting, moderní organizace s globálním rozměrem, je na světě téměř 106 let. V srpnu roku 2007 oslavila sté výročí svého vzniku. Za tu dobu prošlo skautskými oddíly na půl miliardy lidí. Jistě není náho dou, že skauty bylo v dětství mnoho těch, kteří dnes mají u nás i ve světě velký vliv. Skautské hnutí existuje v 216 zemích a teritoriích světa a čeští skauti jsou jeho součástí. Na světě je přes skautů, kteří sdílejí stejné hodnoty. Smyslem sk autingu je skrze rozvoj jednotlivce tvořit lepší svět. Tomu pomáhá i setkávání napříč kulturami, překonávání jazykových bariér a poznávání cizích národů (Zajímavá fakta a čísla. [online] [cit ] Dostupné z: Jedna z nestručnějších definic skautingu se nachází v podtitulu slavné příručky zakladatele světového skautingu Roberta Baden -Powella, Scouting for boys, ta zní: Skauting je výchova dobrého občana cestou lesní moudrosti (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: ). 2.1 Vznik a kořeny skautingu ve světě Budeme-li hledat skutečné kořeny skautingu, ideje a tradice, ze kterých celé hnutí vychází, musíme se zaměřit na konkrétní obsah skautských idejí a výchovných metod, a hledat, odkud byly čerpány. Tím se před námi zjevují dva hlavní zdroje skautingu. Zdrojem prvním a základním je bezpochyby západní křesťanská myšlenková a hodnotová tradice. Přestože skauting se definuje jako nezávislá organizace, nelze zapomenout, že veškerá jeho myšlenková a hodnotová výbava je v jádru křesťanská. Druhým zdrojem, který je však s prvním neodmyslitelně spojený, je klasické tradiční pojetí výchovy včetně mravní a sociální výchovy jako rozvoje přirozených schopností člověka. Skauting se vrací ke staré etice přirozeného zákona a z ní vyplývají metody přirozené výchovy, 9

10 kterou dokázal tak originálně rozvinout (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: Období 16., 17. a 18. století bylo dobou obnovy výchovy a školství, dobou smělých plánů, skvělých utopií a nadšených úmyslů na poli zanedbané výchovy. Stále intenzivněji byla moderním lidstvem pociťována potřeba přirozené výchovy, užšího přimknut í k přírodě, přiblížení školy a výchovy skutečnému životu. Objevila se celá řada pokusů v tomto směru, aby zastavila rozmáhající se rasový úpadek a klesání tělesné i duševní zdatnosti dětí a mládeže především ve městech. Tyto pokusy vyvrcholily v institucích v Americe a Anglii a jsou vzorem pro zřizování junáckých družin (Svojsík, 1991, s. 15). Ve Spojených státech se tyto snahy upínají ke jménu Ernest Thompson Seton s přezdívkou Černý Vlk. Britský rodák prožil své dětství v Kanadě, kde i vystudoval. Později jako spisovatel, malíř a lovec pobýval několik let v různých krajích USA a nasbíral překvapující znalosti zvířat. Zlom v jeho životě nastal, když roku 1902 motivoval partu chlapců, která byla postrachem na jeho pozemcích k vytvoření prvního woodcraftského hnutí (Hurikán, 1990, s. 12). Od té doby cvičil své čety Woodcraft Indians (roku 1916 byla organizace přejmenována na Woodcraft League), učil je životu v přírodě, pozorování a skautským zákonům. Seton byl mistrem nejen v líčení a znalosti přírody, ale i nepřekonatelným znalcem dětské duše. Zajímavým způsobem, jakým poutal pozornost mládeže, si dokázal získat i nejzpustlejšího hocha americké ulice. Zastával názor, že mládež pro dobrou věc získáte, když jí poskytnete to, co má ráda. Na tom je založený celý skautský výchovný systém: získat si důvěru, úctu a lásku mládeže a pak teprve ji, aniž to pozoruje, vyučovat a vychovávat v zásadách, které uznáváme za prospěšné. Seton přiznává své chyby na počátku své vychovatelské dráhy. Z počátku se snažil mládeži příliš usnadňovat každou práci, později od toho upustil, když si uvědomil, že cena čehokoli pro nás stoupá, musíme li si jí vlastní námahou zasloužit (Svojsík, 1991, s. 21). V roce 1904 odjel Seton do Anglie, aby svou vlast seznámil se 10

11 svým učením. Bohužel se v Anglii nesetkal s pochopením. Až roku 1906 se setkal s generálem Robertem Baden-Powellem, který jeho myšlenku přizpůsobil britskému prostředí (Hurikán, 1990, s. 12). Ruku v ruce se Setonovou snahou a láskou k přírodě jde organizace, kázeň a pořádek, které jsou dílem anglického Sira Roberta Baden-Powella, který je mezi skauty známý jako B. P.. Sir Robert Baden - Powell, britský generál, proslavený úspěšnou obranou jihoafrického Mafekingu, organizoval skautské hnutí v Anglii. Tam měly přímé předchůdce v chlapeckých brigádách. Boy s Brigades byla rozvětvená organizace pro mládež od 11 do 17 let. Byla založena roku 1882 anglickým duchovenstvem, aby vedla k záchraně chudé mládeže od duševní zkázy. Zde bylo chlapcům umožněno číst Písmo, byla jim poskytována zábava, vycházky a různá cvičení v přírodě, většinou ve formě vojenských cvičení (Svojsík, 1991, s. 27). Za okamžik vzniku skautingu jako takového je považován rok 1907, kdy Sir Robert Baden-Powell podnikl první pokusný tábor na ostrově Brownsea, kterého se účastnilo asi 20 chlapců. Úspěch tábora ho povzbudil k pokračování. Během jara 1908 dokončil a vydal rukopis knihy Scouting for boys, kde představoval a nabízel chlapcům skautský program v tak přístupné a srozumitelné formě, že si k niha ihned získala jejich zájem (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: ). V září roku 1909 svolal první celonárodní setkání skautů, aby zjistil, jaký ohlas kniha vyvolala. Na výzvu reagovalo víc než chlapců a k překvapení B. P. i několik skupin dívek. Během jednoho roku již bylo skautek přes B. P. byl tedy nucen na vzniklou situaci reagovat a vytvořil hrubý náčrtek programu dívčího hnutí. O vedení dívčí organizace požádal svou sestru Agnes, kterou v roce 1910 jmenoval předsedkyní výboru sesterského hnutí pod názvem Girl Guides Association. Stejného roku B. P. definitivně opustil armádu, aby se mohl naplno věnovat skautům. V té době byl už skauting nejdůležitějším mládežnickým hnutím v Británii s více než členy (Šantora (ed.), 2012). 11

12 Ohlas knihy Scouting for boys se projevil i v dalších zemích. V roce 1908 začaly vznikat první skautské oddíly např. v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. V dalších letech se skauting šířil dál a dál, B. P. si však přál, aby původ a identita skautingu zůstaly známé a zachované, proto požádal krále, aby hnutí udělil Královskou Chartu skautingu. Král vyhověl jeho žádosti a k udělení Charty, která zajišťovala právní zakotvení skautské organizace, došlo 4. ledna roku P ozději byla udělena Královská Charta i skautingu dívčímu (Historie. [online]. [cit ] Dostupné z: Historie ). Stejného roku se Robert Baden-Powell oženil s Olave Saint Clair Soames, která se ihned zapojila do skautského hnutí. Roku 1916 byla jmenována vrchní zpravodajkou, v roce 1918 byl její titul změněn na Chief Guide (Náčelní skautek) a roce 1930 byla Lady Baden -Powell jmenována první a zároveň poslední Světovou náčelní skautek (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: Šíření skautingu pokračovalo. V roce 1920 se v Londýně uskutečnilo první skautské Jamboree, což je mezinárodní setkání všech skautů, kde byl B. P. jednomyslně uznán světovým skautským náčelníkem. Krátce před setkáním proběhla první mezinárodní skautská konference, kde se rozhodlo o vytvoření mezinárodního skautského ústředí. V roce 1922, na druhé skautské konferenci, byla přijata Skautská ústava. To byl krok pro zrození mezin árodního skautského ústředí, které až v roce 1973 dostalo název World Organization of the Scout Movement (Světová organizace skautského hnutí), zkráceně WOSM. Sídlem ústředí byl zprvu Londýn, roku 1968 bylo přesunuto do Ottawy a roku 1968 do Ženevy, kde má sídlo dodnes. Olave Baden-Powell vytvořila již v roce 1919 Mezinárodní radu skautek jako prostředek pro vzájemnou komunikaci národních organizací. První mezinárodní konference skautek se konala roku 1920 a v roce 1928 byla založena Světová asociace skaute k, tedy World Association of Girl Guides and Girl Scouts, zkráceně WAGGGS, se sídlem v Londýně. I přes některé odlišné přístupy a určité problémy obou organizací spolu tyto 12

13 dvě světová ústředí spolupracují. Existuje velké množství dalších spolupracujících nebo naopak konkurenčních. Za zmínku stojí ICCS Internacional Catholic Conference of Scouting (Mezinárodní konference katolických skautů), ICCG Internacional Conference of Guiding (Mezinárodní konference katolických skautek), ISFG Internacional Scout and Guid Fellowship (Mezinárodní společenství skautů a skautek. Kromě těchto organizací existují v mnoha zemích organizace hlásící se ke skautingu, které nejsou členy žádných mezinárodních organizací. Například v Německu v Laubachu vznikla roku 1996 WFIS World Federation of Independent Scouts (Světová federace nezávislých skautů), jejíž cílem je spojovat tyto nezávislé skautské organizace a pořádat společné akce. Federace v Evropě vznikla v roce 1999 a sdružuje přes deset skautských organizací z různých evropských států, hlavně z Německa. Další organizace, které jsou členy Federace, existují v Severní a Jižní Americe a v Japonsku. Celkem sdružuje Federace kolem padesát i organizací z asi třiceti zemí (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: Skauting má za sebou 105 let světové existence a jeho jedinečný výchovný systém mu umožňuje přizpůsobovat se měnícím se podmínkám a potřebám společnosti a být tak dál atraktivní pro děti a mladé lidi. Nyní existuje skautské hnutí v 214 zemích a teritoriích světa, má přes členů, tudíž je největší mezinárodní organizací pro děti a mládež. Skauting (WOSM) sídlí v Ženevě, dívčí skautské hnutí (WAGGGS) má své ústředí v Londýně (Pávková a kol, 2008, s. 143). 13

14 3 HISTORIE JUNÁKU SVAZU SKAUTŮ A SKAUTEK ČESKÉ REPUBLIKY V této kapitole se vydáme na dlouhou cestu českého skautingu, který za 101 let své existence prošel nejednou proměnou a zdolal nelehké překážky. Přesto přežil a žije dál. Junák je dobrovolné, nezávislé a nepolitické sdružení ve smyslu Zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, sdružující své členy a členky bez rozdílu národnosti, náboženského vyznání, politického přesvě dčení, rasy nebo jiných rozdílů (Zajímavá fakta a čísla. [online] [cit ] Dostupné z: -skautingu/faktacisla). Skautské oddíly působí ve více než tisíci městech a vesnicích po celé České republice, sdružují chlapce i děvčata od šesti let. O program dnešních oddílů se stará několik tisíc dobrovolných činovníků a vedoucích. Cesta k dnešní podobě skautingu však nebyla vůbec jednoduchá (Junák Skaut. [online] [cit ] Dostupné z: ). 3.1 Počátky junáctví v našich zemích Všechno začalo již na počátku 20. století. Zmínky o skautingu, který vítězně táhl nejen celou Evropou, se začaly objevovat i u nás. Důležitá je otázka, kdo byl první, koho můžeme považovat za otce skautingu v českých zemích. Na pomyslné startovní čáře stáli tři pedagogové František Hofmeister, Jan Hořejší a Antonín Benjamin Svojsík (Šantora (ed.), 2012, s. 19). Inženýr František Hofmeister začal na jaře 1911 provozovat Americkou kolonii skautů. Právě zde se poprvé objevilo slovo skaut. Šlo o pobyt v přírodě, táboření, stopování a podobně, ale ve smyslu uceleného výchovného hnutí mládeže to skauting nebyl. Jeho pokus neměl pokračování. Kolonii utlumila 1. světová válka, kdy musel František Hofmeister narukovat. Jan Hořejší byl středoškolský profesor, který podnikal již v roce 1911 se svými studenty výlety, při kterých se inspiroval příručkou Das 14

15 Pfadfinderbuch, která byla německým překladem Baden-Powellovy knihy Scouting for boys. Se svými studenty i tábořil a poprvé je rozdělil do družin. O rok později si to vše zopakoval a v roce 1913 založil s Bořivojem Müllerem skautské sdružení Psohlavci. Třetím mužem byl Antonín Benjamin Svojsík, kterého považujeme za oficiálního zakladatele skautingu u nás. Působil jako učitel tělesné výchovy na pražské žižkovské reálce a později na gymnáziu v Křemencově ulici. Mimo jiné byl nadšeným poutníkem, cestovatelem a členem Sokola, kde zastával funkci náčelníka Jungmannovy župy. Na jaře 1911 prováděl první skautské pokusy se svými žáky (Šantora (ed.), 2012, s. 19). O prázdninách téhož roku odjel do Anglie, aby vyhledal skautské oddíly a viděl skauting na vlastní oči. Vrátil se plný dojmů, unešený z jejich života v přírodě, jejich vystupování a obdivoval jejich nadšenost pro plnění úkolů a příkazů. Při cestě dom ů navštívil ještě Švédsko, Belgii a Dánsko, aby poznal, jak vypadá skauting v jiných zemích. Zjistil, že se i zde osvědčuje především výchova v přírodě, do té doby něco u nás naprosto neznámého. Sympatická mu byla i myšlenka výchovy hrou. Byl přesvědčen o tom, že skauting šťastně vyřeší touhy pedagogických reformátorů. Opatřil si knihu Scouting for boys a společně s Adolfem Stránským Dolfíčkem se pustil do překládání. S místními kluky zkoušel některé skautské praktiky a připravoval se na propagaci nové metody výchovy mládeže. To už byl v písemném spojení s Baden-Powellem. Uvažoval, co je možné převzít s anglického hnutí a co naopak s amerického Setonova směru. Tak vznikla základní myšlenka a idea českého skautingu přizpůsobená naší tradici, přírodě i potřebám národa, tak vznikl typický český národní skauting junáctví (Svoboda, 1994, s. 12). Zatímco v okolních zemích stáli u zrodu skautingu především vojenští činitelé, pro český skauting je charakteristické, že se ho chopili pedagogové. Svojsík okamžitě rozpoznal, že nejde jen o rozšíření tělesné výchovy, ale že se objevil nový a zásadní systém výchovy mládeže (Šantora (ed.), 2012, s. 19). 15

16 Od roku 1911, kdy Antonín Benjamin Svojsík naprosto poznal a pochopil skauting, jeho ideály a cíle, mu věnuje celý živo t, proto můžeme říci, že československý skauting je jeho životním dílem, které vzniklo na základě skautského hnutí v Anglii založeného v roce 1907 Robertem Baden-Powellem a woodcraftu Ernesta Thompsona Setona z roku Za zrod českého skautingu tedy pov ažujeme Svojsíkovu cestu do Anglie v roce 1911 (Svoboda, 1994, s. 12). A. B. Svojsík začal o skautingu přednášet, vydal spisek Český skaut a začal psát knihu o junácké výchově mládeže Základy junáctví, do které zařadil i příspěvky významných oso bností. Tuto knihu vydal v březnu 1912, po jejím vydání byl Svojsík udán u rakouských úřadů za to, že zde není zdůrazněn princip poslušnost císaři a Rakousk u (Svoboda, 1994, s. 13). O prázdninách roku 1912 Svojsík poprvé se svým oddílem z žižkovské reálky tábořil u myslivny Vorlovna pod hradem Lipnice. Nejprve musel Svojsík najít vhodné místo a sehnat povolení, to však nebyl velký problém, jeho tchán Josef Stránský byl správcem Vorlovského polesí. Svojsík zapůjčil stany od armády a další vybavení se nakoupilo za příspěvek tehdejší Zemské komise pro ochranu dětí. Tohoto prvního junáckého tábora se zúčastnilo asi třináct členů. Čtyři dny táhli těžkou dvoukolovou káru naloženou výbavou pěšky až na místo tábora, které dnes bohužel není přesně známo. Co všechno se na táboře odehrávalo, zaznamenal Svojsík v publikaci Den v táboře junáků. Tábor byl skutečně pokus, trval čtyři týdny, ale pokus se vydařil a obavy nedůvěřivců byly překonány (Nosek, 2012, s. 9). Po prvních větších zkušenostech uspořádal Svojsík v lednu 1913 vůdcovský kurz, kam se přihlásilo asi šedesát uchazečů. V Praze začalo postupně fungovat 19 oddílů junáků, z nichž 13 už o prázdninách uskutečnilo své letní tábory, tak jako vzniklé oddíly mimo Prahu. Například junáci v Hradci Králové, Třebechovicích, Jičíně, Domažlicích, Nymburku, Poděbradech atd. Mezi tyto první junáky patřil i akademik MUDr. Josef Charvát, pozdější starosta Junáka, držitel několika státních vyznamenání a vědeckých ocenění. V tomto období vznikaly i první 16

17 oddíly vodních skautů, které se zaměřovaly více na výcvik a turistiku na vodě. V září 1913 Svojsík uspořádal první veřejný tábor na Císařském ostrově. Tam s junáky divákům předvedl stany s dřevěnou podsadou, postelemi, stolkem a lavicí. Junáci připravili cikánskou pečeni a lívance na kamnech z cihel a dávali všem návštěvníkům ochutnat. Uskutečnila se zde i první skautská výstavka a truhlářská dílna (Nosek, 2012, s. 10). Svojsík byl nucen začít se starat i o samotnou organizaci, nejprve byl proto vytvořen Skautský odbor při Svazu sp olků a přátel tělesné výchovy. Nedůvěra veřejnosti rychle mizela a přihlášek do prvních junáckých oddílů postupně přibývalo. Brzy měl Skautský odbor více členů než celý Svaz, a proto po přednášce v obecním domě založil Svojsík dne samostatný spolek Junák Český skaut. Prvním starostou nového spolku se stal MUDr. Čeněk Klika. Za první rok činnosti spolku Junák Český skaut, přednášel Svojsík čtyřicet pětkrát o junácké výchově mládeže. Počátky první světové války profesora Svojsíka neodradily o d toho, aby se svým oddílem tábořil pod hradem Lipnicí. Účastníkem tohoto tábora byl i pozdější básník Jiří Wolker. Na tomto táboře napsal svůj junácký deník, ve kterém slovy tehdy šestnáctiletého hocha líčí lásku k junáctví a k profesoru Svojsíkovi. Po zážitcích z tohoto tábora založil Jiří Wolker junácký oddíl v rodném Prostějově, jeho členem se stal i Jiřího spolužák a pozdější náčelník Junáka Rudolf Plajner (Svoboda, 1994, s. 25). Slibný vývoj českého junáctví zasáhla 1. světová válka, která vypukla měsíc po založení Junáka Českého skauta. Po poradě s vedením spolku dal Svojsík junáky k dispozici pouze pro humanitární účely, nikoli válečné. Navzdory válce se Junák dál vyvíjel. Svojsík se svými spolupracovníky se odvážil vydávat časopis Junák, jehož pr vní číslo vyšlo a bylo sestaveno z prací českých junáků. Leden 1915 byl významný i pro české skautky. Za bezprostřední předchůdkyni českého dívčího skautingu považujeme spisovatelku Popelku Biliánovou, která některé skautské prvky uplatňovala v e svých prázdninových osadách pro děvčata již od roku Její pokusy se ale příliš neujaly. Vlastní vznik dívčího skautingu je spojený s Vlastou Štěpánovou 17

18 (Koseovou), která požádala PhDr. Annu Berkovcovou, aby se ujala založení dívčího skautingu. Byl založen dívčí odbor a A. Berkovcová se ujala jeho vedení. Za pomoci A. B. Svojsíka začala organizovat první skautskou družinu Sasanek. V lednu 1915 byla svolána schůze s programem Skautská výchova dívčí, kde bylo rozhodnuto organizovat dívčí skauting ve společném ústředí s chlapci v Junáku, v kterém byl proto vytvořen Odbor po dívčí výchovu skautskou. První oddíl skautek vedený A. Borkovcovou se veřejnosti představil na jaře roku 1915 na prvním větším táboře pořádaném ve prospěch Červeného kříže v pražské Klamovce. Ve stejném roce se skautky dočkaly i prvního táb ora na břehu Vltavy u Živohoště (Nosek, 2012, s. 10). Přestože se Svojsík i jeho spolupracovníci snažili, jak nejvíce mohli, následující roky světové války činnost spolku Jun ák Český skaut výrazně omezily. Většina vůdců oddílů byla povolána na frontu, kvůli jejich odchodu se mnohé oddíly rozpadly. Na přelomu roku 1917/1918 byl starostou spolku Junák Český skaut zvolen sportovec, tajemník českého olympijského výboru a výborný organizátor Josef Rössler Ořovský. Právě on se stal iniciátorem služby skautů Národnímu výboru. Na konec první světové války, rozpad Rakouska - Uherska a vznik Československé republiky, byli již junáci připraveni a ihned nastoupili do služeb Národního výboru. Již 29. října se sešlo na 400 skautů a skautek z Prahy a okolí, složili slib věrnosti nové republice na prapor Českého olympijského výboru a s tímto praporem se vydali k Obecnímu domu, aby tam převzali rozkazy a následně se rozešli do služby po celé Praze. Skauti vyko návali strážní službu dnem i nocí, střežili společně se sokolskými hlídkami a vojáky důležité objekty. Nejvýraznější ale byla pomoc kurýrní služby, při které skauti doručovali důležité zprávy, dopisy i telegramy mezi členy Národního výboru a novými státními úřady. Skauti měli své hlídky i na všech pražských radnicích (Nosek, 2012, s. 11). Jedním z účastníků první skautské služby nově vzniklé republice byl i mladý junák a nastávající vedoucí legendárního oddílu pražské Dvojky, pozdější politik a ministr spra vedlnosti MUDr. Prokop Drtina (pod přezdívkou Pavel Svatý). 18

19 Po vzniku samostatné ČSR očekával Svojsík se svými spolupracovníky lepší podmínky pro rozvoj skautingu. Předpoklady se však nenaplnily. Ačkoliv skauting podporovali přední muži národa jako například Masaryk, Beneš, Švehla, Kramář, Soukup, Klofáč, Jindra, Vaníček i přední lékaři, vojáci a vychovatelé, mládež a veřejnost byly udržovány v domnění, že tělocvik vychovává národ stejně všestranně (Svoboda, 1994, s. 29). Nepříznivou situací pro československý skauting byla i jeho nejednotnost. Do vzniku republiky existovalo v Čechách několik skautských organizací. Tou nejstarší a početně nejsilnější byl spolek Junák český skaut, který od svého oficiálního založení v roce 1914 fungoval nepřetržitě. Dalšími organizacemi byly např. Děti Živěny a Psohlavci, které se sloučily pod společný název Děti svobody. Svojsík chtěl zabránit dalšímu rozčleňování skautských organizací a pokusil se o jejich sjednocení. V následujícím roce 1919, 7. června, byl na valném sjezdu ustanoven Svaz junáků skautů Republiky československé (SJS RČS). Prvním starostou svazu se stal Josef Rössler Ořovský, náčelníkem Antonín Benjamin Svojsík a náčelní Emílie Milčicová. O založení svazu byl informován i první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Zároveň byl požádán, aby se stal jeho protektorem. Na velkém shromáždění skautů na Pražském hradě předal skautům krásný vyšívaný prapor (Nosek, 2012, s. 12). Ve stejném roce, na konci července, se v Londýně uskutečnilo první světové Jamboree, oficiální mezinárodní setkání skautů. Ve velké zastřešené aréně zvané Olympia, se sešlo na 8000 skautů z 34 zemí. Devět účastníků byli členové československé výpravy v čele se Svojsíkem. Právě zde byl Baden-Powell prohlášen náčelníkem skautů celého světa (Nosek, 2012, s. 13). Roku 1921 vstoupil Svaz do Československé sportovní obce, kde byly zastoupeny všechny tehdejší sportovní svazy. První velkou akcí SJS RČS byly národní skautské slavnosti při příležitosti oslavy desetiletí českého skautignu. Na programu byla výstava v Klementinu a průvod Prahou. Průvodu se zúčastnilo asi 7000 skautů a skautek z celé 19

20 republiky. V pražské Troji byl postaven velký tábor. Ve Svazu bylo v té době registrováno členů a 1980 vedoucích a činovníků, kteří vyvíjeli činnost v 760 oddílech. Přestože Svaz nedostával od vlády žádné dotace na svou činnost, popularita hnutí v ČSR stále rostla. Celé hnutí se nyní rozvíjelo tak, jak by mělo: u chlapců od vlčat přes junáky až po rovery, u děvčat od světlušek přes skautky až po rangers. Dospělí členové byli organizováni v klubech oldskautů a oldskautek. Jako rodinný skauting vznikaly kluby táborníků s dětmi. Samostatně byli organizováni i vodní skauti (Nosek, 2012, s. 14). Velmi významnou událostí bylo Slovanské jamboree a s ním spojené Tábory slovanských skautů, které se konaly v Praze u příležitosti dvacátého výročí československého skautingu v roce Slovanského jamboree i připojených táborů se zúčastnilo na skautů a skautek z Československa, Polska, Litvy i Jugoslávie. Dále byly přítomny i delegace z Anglie, Francie, Maďarska a Rumunska. Pro československé junácké hnutí znamenalo Slovanské jamboree obrovský propagační a mezinárodní úspěch. Na počátku třicátých let mělo skautské hnutí už přes 2 miliony členů, nejvíce samozřejmě v USA a Velké Británii. ČSR byla v té době na úžasném 7. místě. Českoslovenští skauti se proto rozhodli požádat o konání 4. Světového jamboree v roce 1933 do naší republiky. Slovanské jamboree představovalo významnou zkoušku, která měla úspě šné výsledky. K této jedinečné příležitosti bohužel nakonec nedošlo. Na vině byl nedostatek financí, ale i lhostejnost našich úřadů. Státní orgány a instituce nadále projevovaly absolutní nezájem. Příležitosti uspořádat 4. Světové jamboree se chopili Maďaři. Začátkem srpna 1933 se v Budapešti sešlo více než skautů z 34 zemí. Naši republiku zastupovalo dokonce 330 skautů (Nosek, 2012, s. 15). Skautské hnutí v ČSR prohlašovalo svou výchovu zcela nepolitickou, znamená to však, že šlo o nestranickou ve s myslu tehdejších politických stran. Tuto skutečnost potvrzuje i nesouhlas článků v časopise Skaut Junák s děním v Německu, s nástupem Hitlera a nacismu. Prakticky od 30. let 19. století, od počátku nástupu fašismu, nastává užší sepětí Svazu s armádou. 20

21 Další vzrůst hnutí si žádal vydávání odborné literatury pro potřeby nových vůdců a činovníků. Roku 1937 byla založena Skautská edice, ve které se začala vydávat odborná junácká literatura i potřebné rukopisy pro oddíly a střediska. V létě tohoto roku se uskutečnilo již 5. Světové skautské jamboree, nyní v Holandsku. Více než skautů a skautek z téměř padesáti zemí světa zde znovu dokazovalo svoji touhu po přátelství a míru mezi národy. Jak ukázal pozdě jší vývoj, bohužel to nestačilo (Svoboda, 1994, s. 52). Na tomto setkání se Baden-Powell rozloučil se svým skautským národem, jako by tušil blížící se nepříjemné události. Návaznost světových setkání přerušila 2. světová válka, 6. Světové jamboree se uskutečnilo až po dalších deseti letech (Nosek, 2012, s. 15). Rok 1938 byl pro ČSR a tím i pro československý skauting rokem kritickým a tragickým. Politická situace byla stále vážnější. Je známo ale i mnoho případů, kdy junáci pomohli zneškodnit agenty a teroristy fašistického Německa. Aktivně se zapojili i v květnové mobilizaci. Veškerá tato služba vlasti byla veřejností velmi kladně hodnocena a popularita junáckého hnutí dále rostla. Svým výstupem na desátém všesokolském sletu ukázali junáci a skautky svůj vztah k jednotnému boji za svobodné Československo. N a konci třicátých let bylo přes 3 miliony skautů v padesáti zemích světa, v Československu to bylo (Svoboda, 1994, s. 54). Na konci července 1938 odjel Svojsík do Ruska, tehdejšího Sovětského svazu, aby se seznámil s tamní výchovou mládeže. Začátkem srpna se vrátil obohacen o nové poznatky a zkušenosti. Za týden po návratu dostal vysoké horečky a trpěl pocity velké únavy. Přes veškerou lékařskou péči horečky i po pěti dnech dál stoupaly, projevila se otrava streptokokem a na její následky Antonín Benjamín Svojsík zemřel. Na vyšehradský hřbitov doprovázelo svého náčelníka přes tři tisíce skautů. Jeho smrtí ztrácí národ a celé hnutí nejvýznamnější osobnost. Stejně jako celý národ i skauti byli připraveni se v kritických zářijových dnech zapojit do obrany republiky a chránit ohrožené hranice. Po zradě Anglie a Francie a následném odstoupení pohraničí Německu, 21

22 zůstalo na tomto území skautů ve 220 oddílech a spousta junáckého majetku, který okamžitě zabraly německá vojska. Zvlášť hořce zapůsobila na československé junáky a skautky zrada Anglie, země, odkud skauting vzešel. Útěchou nebyl ani fakt, že jeho zakladatel R. Baden Powell patřil mezi malou část, která tento krok kritizovala (Svoboda, 1994, s. 54). 3.2 Československý skauting za druhé světové války Po rozpadu první republiky došlo pod značným tlakem špatné politické situace a ve snaze čelit nacistickému ohrožení republiky k zániku Svazu junáků skautů. Namísto toho byl vytvořen Junák, který slučoval všechny skautské organizace v republice. Nově ustanovená organizace vznikla a vstoupila také do Národního souručenství. Vedení organizace Junáka se snažilo co nejdéle udržet legální formu hnutí a zároveň se připravit na nejistou budoucnost a případnou likvidaci. Byly organizovány Lesní školy pro výchovu nových vůdců pod vedením zkušených funkcionářů. Narychlo vycházelo velké množství příruček a junácké beletrie. Mezi mládeží, která nebyla organizována v Junáku, se šířila junácká myšlenka touto literaturou a v rámci čtenářských klubů při časopise pro mládež Mladý hlasatel. Tyto kluby zakládal v roce 1936 Jaroslav Foglar, spisovatel, pedagog a dlouholetý vedoucí pražské Dvojky. Jeho zásluhou nacházíme v těchto klubech stejné prvky jako ve skautingu, s výjimkou slibu, odznaků a krojů. Ihned po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se junáci aktivně zapojili do boje proti fašistickým okupantům. V obavách byly uskutečňovány tábory, které nakonec navštívilo gestapo, které kritizovalo představitele hnutí za to, že náplní programu byly již dříve zakázané činnosti. Pak přišel osudný den 1. září, kdy Německo zákeřně napadlo Polsko začala 2. světová válka. V roce 1940 se jako každoročně junáci chystali na letní tábory. Když však dokončili jejich výstavbu a chystali se usednout k táborovým ohňům, vnikly do jejich táborů smečky Němců. Celý tábor důkladně zničily a ukradly nejen všechen táborový 22

23 inventář, ale i většinu osobních věcí včetně oblečení. Zůstali po nich rozbité tábory a polonazí skauti, kteří byli nuceni vyprosit si v blízkých obcích nějaký oděv a potupně se vrátit domů. Po tomto zákroku byly stále častější návštěvy gestapa v ústředí Junáka. Muselo se počítat s nejhorším. Ke katastrofě došlo v ranních hodinách dne 4. listopadu, kdy gestapo doručovalo dekret o rozpu štění Junáka podepsaný největším nepřítelem českého národa, K. H. Frankem, pro výsměch právě dne 28. října, v den výročí vzniku ČSR. Kromě zničení majetku Junáka, včetně knih, provádělo gestapo domovní prohlídky a vykrádalo a ničilo domovy pracovníků Junáka. Junák byl zlikvidován kvůli své odbojové činnosti (Svoboda, 1994, s. 77). Celá veřejnost byla likvidací Junáka doslova otřesena. Prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže se zpráva o zrušení Junáka dostala k mezinárodnímu skautskému ústředí. Nesouhl as s tímto násilným činem vyjádřilo vedení československého zahraničního odboje a exilová vláda v Anglii protestním rozhlasovým projevem E. Beneše a Prokopa Drtiny. Rozhodnutím ministerstva vnitra londýnské exilové vlády byla činnost Junáka dne 23. května 1941 obnovena. Junáci dál ilegálně vedli odboj u nás i v zahraničí. Po obnovení Československa junáci pomáhali spojeneckým armádám jako tlumočníci, při likvidaci barikád, odklízení trosek, spolupracovali s policií a armádou při udržení pořádku. V druhé světové válce položilo život na 600 junáků a skautek a tisíce dalších bylo vězněno, další bojovali v řadách partyzánů, v zahraničních armádách, v domácím i zahraničním odboji (Svoboda, 1994, s. 78). 3.3 Poválečný vývoj junáctví Po ukončení druhé světové války došlo téměř ihned k obnově skautingu v ČSR, znovu ve sjednocené organizaci Junák. Ve tříletém období poválečného nadšení a snažení, které ovšem bylo obdobím okleštění demokracie komunistickou stranou podporovanou Sovětský svazem, se Junáku pod vedením Rudolfa Plajnera podařilo dosáhnout počtu čtvrt miliónu členů a tak ovlivnit nezanedbatelnou část 23

24 československé mládeže. Na památku 17. listopadu 1939, kdy byly uzavřeny všechny vysoké školy, se v Praze uskutečnil Světový kongres studentstva, kterého se zúčastnily delegace z celého světa. Junáci zde zajišťovali pořadatelskou službu ve svých krojích. V rámci kongresu uspořádalo velitelství Junáka v Praze pro jeho účastníky mezinárodní skautský večer pod heslem Skautské ideály spojují svět. Dne vyšlo první číslo časopisu Činovník časopis pro teorii a praxi junácké výchovy. Redaktorem se stal vedoucí výchovného odboru Karel Průcha. O týden později vyšlo první číslo časopisu Junák, jehož redaktorem byl Jaroslav Foglar a tím byl zah ájen jeho 28. ročník. Redakci pak přebral Jaroslav Novák, který ho řídil až do své ho nuceného odchodu v roce 1948 (Svoboda, 1994, s. 98). V roce 1946 vyvrcholily oslavy 35. výročí založení skautingu u nás. V září se v Praze na Strahově a v Černošicích u Prahy konalo finále Svojsíkova závodu, což byla dlouhodobá soutěž o nejlepší junáckou hlídku v metodice a provádění kompletní junácké výchovy. Současně bylo zvoleno nové vedení organizace. Starostou se stal Velen Fanderlík, náčelníkem Rudolf Plajner a náčeln í Vlasta Koseová. V roce 1947 bylo svoláno první poválečné jamboree, konalo se v srpnu ve Francii a oficiálně bylo nazváno Jamboree míru. Letní tábory probíhaly ve znamení aktivní brigádnické pomoci republice. V únoru 1948 se měl ve Zlíně konat druhý juná cký sněm, kde mělo být zvoleno nové vedení Junáka, a měl být určen směr, kterým se Junák bude dál ubírat. Došlo však ke státnímu převratu. Tehdy nastaly junákům krušné časy na dalších dlouhých dvacet let. Junák byl násilně včleněn do Svazu československé mládeže SČM a začaly politické procesy s junáckými činovníky. Samotná junácká organizace byla v jádru nejednotná. SČM přestával být organizací nepolitickou a nábožensky nezávislou a stále zřetelněji se dostával pod vliv komunistů, což se nelíbilo jiným politickým stranám i části činovníků Junáka. Ochromený Junák byl nakonec v roce 1950 zrušen, jeho místo později zaujal Pionýr, který je často mylně ztotožňován se skautingem. Ovšem podobně jako za nacistické totality dokázali i v této době českoslovenští skauti pokračovat ve své činnosti. Mnoho oddílů přešlo 24

25 do ilegality a mnozí odešli do zahraničí, aby se zapojili do, již třetího, tentokrát protikomunistického odboje. V tomto období 50. let se řada skautů stala obětí politických procesů a strávila roky v komunistických žalářích. Většina těch, kteří nesouhlasili s únorem 1948 a hlavně s jeho důsledky, nepředpokládala dlouhé trvání nově vzniklého totalitního režimu. V noci z 16. na se měl konat pokus o převrat s cílem svrhnout komunistickou diktaturu a vrátit republice demokracii. Celá akce však byla prozrazena a mnoho účastníků potrestáno. Šest hlavních aktérů bylo odsouzeno k trestu smrti. Ze zúčastněných skautů dostali nejvyšší trest Dagmar Skálová Rakša doživotí, Karel Skála Čil 24 let a Jiří Navrátil 20 let (Svoboda, 1994, s. 141). Vyjít z ilegality umožnil českým skautům až vývoj událostí Pražského jara v roce Nástupem reformního křídla v KSČ došlo k uvolnění poměrů ve státě a obnovení některých zakázaných organizací. K slavnostní obnově Junáka došlo znovu pod vedením Rudolfa Plajnera. Prvním oficiálním vystoupením junáků na veřejnost byla jejich účast v prvomájových průvodech Prakticky v každé části republiky kráčeli junáci v průvodech, přítomní obyvatelé je nadšeně zdravili. V pražském průvodu pochodovali pod transparentem s nápisem: Byli jsme a budem! V létě 1968 proběhly poprvé po dvaceti letech další skautské tábory. Avšak okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy, ke které došlo 21. srpna, znamenala konec procesů k demokracii. Nové stanovy Junáka, které byly schváleny v listopadu III. Junáckým sněmem, již byly poznamenány touto situací. Z nových stanov zmizely např. duchovní rady, oddíly s náboženskou výchovou i oddíly oldskautů. Junák byl nucen vstoupit do Sdružení organizací dětí a mládeže, a stejně tak byl pryč skautský slib. Obsazování důležitých funkcí v ústředí Junáka komunisty pokračovalo. Nakonec byli v únoru 1970 do Ústřední rady Junáka v rozporu s jeho stanovami dosazeni vybraní členové KSČ. Toto ústředí pak po letních prázdninách souhlasilo s rozhodnutím komunistické strany o převedení Junáka do Pionýrské organizace, která měla v příštích letech zpracovávat československé děti a mládež k obrazu svému. Většina skautských oddílů se posta vila proti tomuto rozhodnutí na odpor. Následkem toho byla konfiskace veškerého 25

26 majetku a praktický konec jejich existence. Československý skauting se znovu vrátil do ilegality a junáci se stali terčem husákovského totalitního režimu se sovětskými tanky v zádech. Nicméně tyto dva roky působení byly pro junáctví velmi důležité, protože umožnily zjištění, že skauting dál přežívá a veřejnost na něj stále čeká, to usnadnil o jeho obnovu po pádu komunismu (Svoboda, 1994, s. 210). 3.4 Skauting od roku 1989 Konec pronásledování skautingu v naší zemi počkal až do sametové revoluce 17. listopadu Ale již 2. prosince došlo k znovuobnovení Junáka jako největší československé skautské organizace. V roce 1990 byl opětovně přijat do WOSM a WAGGGS. Vedle Junáka se postupně objevovaly další obdobné organizace. Nejdříve to byl Svaz skautů a skautek, která vznikla v roce 1989 ještě dřív, než byl obnoven Junák, byla založena skupinou činovníků, kteří nesouhlasili s účastí osob spolupracujících s komunistickým režimem na obnově Junáka. V rámci mezinárodní skautské organizace YMCA vznikla organizace YMCA-Skaut, která však udržuje s Junákem celkem přátelské vztahy. V roce 1993 byl Junák nucen reagovat na rozpad Československa. Rozdělení státu znamenalo logicky i rozpad dosav adní organizace, což si vynutilo novou žádost o přijetí nově vzniklých národních organizací do WOSM a WAGGGS. K tomuto přijetí došlo až v roce Tyto průtahy způsobilo obtížné jednání o znění skautského slibu. Světové organizace požadovaly, aby ve sl ibu bylo vyjádření principu povinnosti k Bohu, kterou české znění, jako jedno z mála, neobsahovalo. Další organizace se od Junáka odštěpila v roce 1999, vznikl Skaut-český skauting ABS. Jako další můžeme zmínit Klub Pathfinder, skautskou organizaci Adventi stů sedmého dne a Skautský oddíl Velena Fanderlika, což je nezávislé sdružení dospělých skautů, členů některých českých skautských organizací, které má své kořeny ve skupinách skautů organizujících aktivní odpor proti komunistům (Novák, Lukáš. Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: 26

27 4 VOLNÝ ČAS DĚTÍ A MLÁDEŽE Skautská organizace má své místo mezi institucemi pro výchovu mimo vyučování a ve volném čase. Než se seznámíme s konkrétními prvky skautské výchovy, přiblížíme si, co vlastně znamená pojem volný čas. Volný čas můžeme definovat jako souhrn činností, které může člověk provozovat s plnou libovůlí, buď pro odpočinek nebo pro pobavení, či pro rozvoj svých znalostí nebo nezištné školení, pro svou dobrovolnou účast na společenských záležitostech nebo svobodnou tvůrčí činností poté, když se uvolnil ze závazků pracovních, rodinných i společenských (Hájek et al., 2004, str. 25). Volný čas splňuje několik funkcí, mezi které můžeme řadit například uvolnění, odstranění frustrací, sociální učení, vyhledávání kontaktů, kulturní rozvoj sebe sama a rozvoj dalších činností sportu, umění Děti i dospělí si ve volném čase utvářejí postoje a hodnoty důležité pro pracovní i rodinný život jedince. Volný čas však nabývá významu pro celé společenství, jelikož nezahrnuje pouze jednotlivce, ale celé skupiny, to jak věkové, tak sociální (Hofba uer, 1993, s. 4). Volnočasové aktivity si můžeme rozdělit do následujících složek: 1) Složka relaxační kde se jedná o odpočinek, lenošení. Tuto relaxační složku však nesmíme zaměňovat s rekreací, kterou vnímáme jako aktivní trávení volného času. 2) Složka zábavy do této složky řadíme aktivní zábavu, např. tedy divadlo, schůzku s přáteli, diskotéky apod. 3) Složka sebevzdělávací a vzdělávací do této složky řadíme činnosti, při kterých se děti vzdělávají, řadíme sem tedy aktivity v různých spolcích a organizacích (Hájek et al., 2004, s ). Ve volném čase mají děti bohužel také hodně prostoru pro nežádoucí aktivity, jako je například pití alkoholu, užívání drog, kouření a různé trestné činy. Tato nežádoucí jednání plynou často z toho, že děti nemají dobré zázemí v rodině nebo se jim rodiče nemají čas věnovat, děti se 27

28 nudí a chybí jim nějaká motivace. Proto jsou určitě důležité zájmové kroužky, různé volnočasové organizace a určitě je třeba pedagogů volného času. Tito pedagogové volného času mají však nelehký úkol, kdy cílem této volnočasové pedagogiky je vychovat osobnost schopnou samostatného tvořivého života a občana akceptující své morální závazky vůči druhým a v neposlední řadě by tito pedagogové měli taktéž vzdělávat k co nejširšímu společenskému uplatnění jedince (Hájek et al., 2004, s. 34). 28

29 5 PRVKY SKAUTINGU V následující kapitole bych chtěla čtenářům objasnit, jak u nás nyní skauting vlastně funguje, jaká je jeho organizace a ukázat zásadní prvky, bez kterých by skauting nebyl skautingem. 5.1 Výchovná činnost a družinový systém Organizační struktura začíná u středisek, které sdružují oddíly. Svou správu mají i jednotlivé kraje. V současné době zajišťuje fungování celé organizace řada lidí, kteří prošli skautskou výchovou a mají k hnutí osobní vztah. Jsou to mladí lidé, kteří přesně vědí, co skauti a skautky potřebují, zároveň však mají dostatek zkušeností a léta p raxe. Podporují skauting a snaží se zajistit organizaci, co nelepší podmínky (Zajímavá fakta a čísla. [online] [cit ] Dostupné z: Základní organizační jednotkou je skautský oddíl. Odd íl má za úkol přímo naplňovat poslání Junáka jmenované ve Stanovách Junáka. Oddíly spolu s roverskými kmeny bývají označovány jako výchovné jednotky. Mají nejčastěji členů a jsou vedeny několika činovníky (činovník = funkcionář, člen). Oddíly se čl ení do družin. Družina je nejnižší organizační jednotkou. Družinový systém je jedním ze základních prvků skautské výchovy. Je to systém přibližně šestičlenné až dvanáctičlenné party, v jejímž čele stojí rádci nebo rádkyně, kteří připravují program pro dru žinu. Rádcové a jejich zástupci, podrádcové, tvoří v čele s vedoucím oddílu oddílovou radu, která zajišťuje chod oddílu. Oddíl tedy má svého vůdce a tvoří ho dvě až pět družin. Několik oddílů tvoří středisko (u vodních skautů přístav), střediska se slučují do oblastí a na vrcholu celé organizace stojí Ústřední rada Junáka. V čele Ústřední rady Junáka stojí starosta nebo starostka, kteří zastupují Junáka vůči státním institucím a veřejnosti. Ústřední rada Junáka řídí sněm v období mezi sněmy. Valný sněm se koná jednou za tři roky. Schází se na něm činovníci z celé České republiky. Sněm volí členy 29

30 rady, náčelníka, náčelní a členy dalších orgánů. Junák se totiž dělí ještě na dva kmeny chlapecký a dívčí. Nejdůležitější funkcí sněmu je ale projednávání směru, kterým se bude Junák v budoucnu ubírat. Sněm může vyslovit přání, aby se hnutí více obracelo k minulosti a tradičním hodnotám, nebo naopak říci, že je na čase jít dál a opustit to, co organizaci svazuje na cestě do budoucna. Oddíly se pravidelně schází na oddílových schůzkách. Družiny mají své schůzky vždy jednou týdně. Na oddílových i družinových schůzkách si skauti a skautky procvičují většinou zábavnou formou spoustu dovedností a vědomostí. Družinový systém má mnoho výhod, jednak organizace do malých skupin vedených nejschopnějším členem odpovídá přirozenosti chlapců i děvčat, jednak nízký počet členů družiny umožňuje pocit sounáležitosti jejích členů a je současně dostatečný pro její všestrannost. Skautská výchovná metoda je založena na přístupu k jedn otlivým věkovým kategoriím. Aby mohly být respektovány požadavky rozdílného přístupu, existuje několik věkových stupňů, kterými v ideálním případě skaut prochází. Tak se mu v každém věku dostává přiměřeného programu. Rozdělení věkových stupňů se v různých organizacích liší, většinou však vychází z původního modelu (Skauting. [online] [cit ] Dostupné z: let: Světlušky, vlčata Ve věku 6 10 let jsou děti hravé a poznávají svět kolem sebe. Rozdíly mezi chlapci a děvčaty jsou poměrně výrazné, proto mají samostatné oddíly roje světlušek a smečky vlčat. Světlušky prochází Cestičkou světlušek, vlčata mají Stezku vlčat. Děti získávají nejprve nováčkovskou zkoušku opravňující je ke složení skautského slibu. Světlušky (a vodácké žabičky) dále získávají první a druhou hvězdu, vlčata (i vodní vlčata) stříbrnou a zlatou stopu. Děti by měly získat základní znalosti z přírodovědy, zdravovědy, občanské výchovy, skautingu a osvojit si mnohé dovednosti let: Skautky, skauti Skautský program chlapců a dívek je stejný, přestože oba oddíly 30