MĚSÍČNÍK PRO MILOVNÍKY PŘÍRODY A VOLNOSTI ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ 1992 CENA 14 KČS

Transkript

1 * MĚSÍČNÍK PRO MILOVNÍKY PŘÍRODY A VOLNOSTI ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ 1992 CENA 14 KČS

2 Ahoj, kamarádil Motto: Nic nedělat a současně pracovat může jenom poštovní schránka. F. G. M. Dostáváte do rukou prázdninové dvojčíslo. Je přímo nabité zprávami od vás a články z celého světa, poprvé jste si přečetli o zahraničním trampském seskupení v Coloradu, články z různých koutu světa, kde žijí naši kamarádi - trampové. Toto číslo stojí 14 Kčs a vychází v malém nákladu. Po vyjití Č. 6 si nenecháváme nic na skladě, bereme z tiskárny jen tolik, kolik prodáme. Jednáme o možnosti tisku Trampa v barvě a ofsetem. Cena se nezmění. V těchto dnech se dostává na stánky PNS první svazek "Knih táborových ohňu" - Jezero ďáblu. Je tam dvacet povídek, nabitých dobrodružstvím s ilustracemi Josefa Zálabského a' obálkou Káji Saudka. Sv. 3.. KTO" je Trampský zpěvník II. První je rozebrán, nepište si o něj. Druhý stojí Kčs poštovné. Sv. 4 - je Poezie s vuní táboráku - má náklad 500 ks, stojí rovněž koruny. Poetickými obrázky ji vyzdobil Acek-Vlasta Toman. Je tam 28 dobrých básní, které jste poslali do Trampa. Vy, ktefí píšete básně, neváhejte - poezie z těchto stránek je v dnešní době jako pohlazení motýlím křídlem. V této knížce jsou verše autorů, kteří žijí od Košic'po Cheb. Zfistává ještě kolem 60 sad "Indiánských měsíců". Vytiskli jsme p~hledy se Zdeňkem Burianem pro muzeum ve Stramberku a phpravujeme další. Mužete si je tam koupit. Po zaslání 60 korun dostanete sadu čtyř odznaku redakce Trampa, v republice bude jen 100 sad. Zbytek dostanete pak již jen v USA na IV. celosvětovém potlachu v Coloradu. 15 korun stojí jeden kus plus koruna poštovné. Prosím vás, požadujete-li odpověď, přiložte koresponďák nebo obálku se známkou. Nejsem Onassis a denně přichází stále dopisu a objednávek. Požadujete-li čísla Trampa, pošlete přímo peníze i poštovné a hlavně pište adresy - mám tady 4 dopisy s penězi - pošli číslo - ale bez adresy!!! Holt hádat a věštit neumím. Své adresy pište čitelně a i do dopisu. Vše, co vydáváme, je součástí Trampa. Víc než 32 stránek vydat nejde. proto to řešíme novou knižní edicí. Pro spolupracovníky, přispěvatele a milovníky Trampa! S bágly se rozsypete po celém světě, zkuste nám poslat ze zajímavých fleků pohled, napsat své postřehy. Přeji vám příjemné vandry a nebe bez mráčků. Váš Ďáblík Vzpomínka na týdeník Tramp Byl prvním pojítkem všech trampů v Československu. Zpočátku hledal správnou linii jak ideovou, tak slovní, protože tu nešlo podchytit usměrněnou mládež s určitým zaměřením politickým, určitého věku, vzděláním či sociálním. Byla to taková hromada různorodých názoru na vrchu, které bylo jen a jen rozkochané mládí. Jistě, že ti, co týdeník vydávali, nemyslili na finanční úspěch. Ale měli se přesvědčit, že Tramp hned zpočátku byl kamarádsky uvítán. Našli dobrou linku, na které sobotu co sobotu byli zapojeni všichni kluci a děvčata. Myslím, že proto, že byl vtipný, řezal do poměrů, politických stran, do vlády, ministru, úřadů, všude tam, kde si omočil prsty pan paďour. Nebyl psán v dlouhých politických úvahách, ale krátkých vtipech, s obrázky, které buďto slovo doplňovaly, nebo podtrhovaly. Také proto, že když jsi psal "ponašem" a prostě, tak jak ti slovo padlo, či myšlenka dala na papír, redakce to neupravovala, ale spíše na jiném místě tě narovnala. Zvláště, když to bylo v počátcích slovo, které pro nás nesedělo. Nemysli, že to nebylo dost často. Zvláště ti, kdož byli posláni mezi nás, aby přece jen podchytili trampy pro apolitičnost, nebo jejich strany (Čs. socialisté zvláště), hausírovali mezi námi pro nepolitičnost. Vtipně byli' postaveni stranou a nikdy se jim nepodařilo vzít časopisu Tramp oficiální postavení časopisu trampského, vydávaného trampy, psaného trampy a pro trampy. Později vydávané Naše osady zanikly po několika číslech. Snad jediný časopis, také týdeník "Ahoj na neděli" mohl vydělávat na romantice mládí, protože se přizpůsobil a psal dobré, dobrodružné povídky, měl dobré obrázky a romány pod čarou. Ale ani ten se neodvážil psát proti Trampu, ani ve snu neodvážil myslit, že by mohl Trampu konkurovat, co by časopisu trampskému. Tak tohle bylo první pojítko všech trampů v cestě za organizací svých slezin, potlachů, názoru, svých pozdějších velikých protestních akcí a ustavujících se trampských obranných výboru. Brandy - 84 let PŘÁTELÉ Vím, že Trampa čte mnoho kamarádů. Třeba je bude zajímat i můj dopis. Před časem jsem slyšela desku Vlajka vzhůru letí. Mimo jiné je zde nahrána skladba McLaren. Je uváděna jako anonym v jakési úpravě. Záleží asi na autorovi, aby se přihlásil, ale ten to neví a nebo z různých důvodů nechce. Ale protože je to stále můj kamarád a přítel, uvádím o něm několik zpráva pravd. Ve Dvoře Králové n. L. se narodil, bydlel, studoval a žil kamarád Miroslav Jaroš - tramp se svou přezdívkou Skunk. Okolí celého kraje ho velmi dobře zná, zpívá a vzpomíná. Napsal mnoho písní. Některé jsou dokonalé, vynikající. Čerpal z americké country. Proto většina jeho textů má za základ skutečné příběhy (viz neštěstí na dole McLaren). Znal a dokonale zná americkou angličtinu. Možná mnohé bude zajímat, že je antorem Sqadrony (uváděné dnes jako Eskadrona nebo Montgomery). Asi by se upřímně podivil, co se ústním podáním z písně stalo a kdo všechno ji nastavil a vydává za svou. Ale to už tak v trampské hudbě bývá. Mirek je autorem i dalších písní - Domovenka, Odjíždím do Kalifornie, Rychlejší koně, Padá déšť a bavlnu rozmáčí, Guantanamo, Blues dálkového řidiče, Tam dole svítí Jackson, Děti z pomocné školy a mnoho dalších. Skládal léta pro kapely Ostruha ze Dvora Králové, Dělová koule z Hradce Králové, ale taky pro osadu Farmářů z Rábiše. Tam se nakonec přišel se svou rodinou rozloučit s Československem, když utíkal. Dnes žije v SRN. Píše jen malé hrstce známých a poslouchá ze své absolutně nejkvalitnější diskotéky americké moderní country. Na kvalitě jeho textů určitě neubylo, spíše naopak. V ruz\1ých vydaných albech si čtu jeho písničky. a protože mi je nad jejich osudy někdy i smutno, posílám vám toto vzpomínání. Berte to, prosím, jako konstatování.. Darka - Hronov II ČERVENEC (latinsky lulius) je 7. měsíc roku. Ve starých českých análech byl veden předchozí měsíc jako MALÝ červen a další, tedy 7. měsíc byl pojmenovaný nejspíše jako VELKÝ červen, který byl od předchoziho 6. měsíce odlišen příponou ec (červen-ec). SRPEN (latinsky AUGUSTUS) se původně jmenoval Sextilis,což znamená šestý, protože tehdy rok začínal březnem a měli O měsíců. Podle císaře Oktaviána (29 př. n. I.), jemuž byl udělen titul "vznešený" (Augustus), byl na jeho počest pojmenován dnešní 8. měsíc. Tento latinský název pak s drobnými obměnami přijala většina evropských jazyků. Český název srpen napovídá, že jeho název je odvozen od jména srp-žně, ačkoliv existují i jiné názory, že měsíc srpen nejspíše souvisí s litevským SIRPSTI - zráti. Š. V. AHOJ, KAMARÁDE! Nevím, jestli tě mmu tilkhle oslovit, ale myslfm si, že jsi náš dobrý kamarád. Když jsem dostala 1. číslo Trampa do ruky, divili jsme se, co všechno v něm je. Kolikrát jsem se po něm ptala a kolikrát mi bylo řečeno, že není a nebude, už jsem se bála, že nebudeš vycházet. Ale ty se nedáš a my všichni to dobře víme. Každého z nás jako bys znal, znáš naše srdce a myšlenky. Však nás pojí jedno velké pouto. Přátelství a příroda. Vždy, když čtu "Z lesních tišin", napadají mě takové divné myšlenky. A tak vám píšu své básničky. Jedna se jmenuje Toulavý a druhá Řeka. Mám takového príma kamaráda a brášku (jsme totiž skauti) a on se mi stal námětem pro tu první básničku. A řeka? S tou se dobře znám, znám každý její zákrut, skoro každý kámen. Já ti moc, Trampe děkuji, a nejen za sebe, za to, co nám dáváš! Ahoj Tali Ač jsem bývalý Pražák-Nuselák, dostal jsem v letech 1972 doporučení, abych opustil hlavní město a abych se neobtěžoval proti sovětskou aktivitou. Proto jsem odešel dělat k lesům. Pro mé trampování byl mou pracovní náplní a já byl ve svém živlu. Takto by to pokračovalo dodnes, nebýt úrazu a invalidního důchodu. Mám rád srandu a volnost se smíchem, což bylo pro mne v minulých letech vysvobozením. Ale v létě čer.vna jsem byl zatčen StB a obviněn ze žhářství a spolupráce se záškodníky pod názvem "werwolf", ač jsem nikoho takového neznal. Při konfrontaci mě všichni poznali - či poznat museli podle scénáře StB. A tak jsem 6 měslců bručel ve vazhě, aniž bych si byl něčeho vědom. Stesk mi dal do ruky pero a já psal hásně. Ano básně - nevinně zavřeného trampa, jenž cítil stesk po táborovém ohni a ú směvech, jež chutnaly ve vzpomínkách jak lahvové pivo. Bylo to k vztl'ku a slzy nemohoucnosti mi stékaly po tvářích - tehdy jsem psal hásně hořké steskem po širáku. Vážená redakce, snad pro mé básně, které jsou psané steskem a opravdovou bolestí vězně, jež ve svých čtyřiceti letech seděl, hubnu I a šedivěl nad očekávaným trestem 8-12 let v III. NVS, najdete kousek místa. Jste jediný trampský časopis, kterému jsem se s nimi svěřil, a to proto, ahy si kamarádi trampové mohli přečíst mé zhásněnp pocity "orla v kleci". Rum - Čaj z - Julius Nass, Liběchov PROSTOR Skrz mříže proniká svobodný ptačí zpěv vzteky, nudou a studem řval bych jak lev. Schází mě prostor širáku u okna, místo v hitláku, vidět vůkol lesní prostory a s kámošem vyměnit.svě názory. Smuten tady usínám tím končí můj den. Okolnosti proklínám Kdo a za co dostal mě sem?! 6. VII STRANA MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

3 Přichází léto a s nim i Pony Express. Spousta kamarádů prožije na celém světě dovolenou v sedlech, zajezdí si na rodeu. Kůií je ušlechtilý a krásný tvor a trampové vždy tíhli ke psům a koním. V tomto dvojčísle však bude o koních napsáno trochu více jak o našich, tak o mustanzích. Já jsem si však vyhral koně Austrálie, kde byly dovezeny. Každý ví, že Austrálie byla osídlena trestanci za staré dobré Anglie. A s nimi přišli i různí tvorečkové, jako králíci, ovce, psi... a koně. První koně přibyli do Austrálie s guvernérem Filipem a vyloděnými trestanci v roce Tehdy dovezli 6-7 koní, které nalodili při zastávce u mysu Dobré naděje. Pak se stal km pro Austrálii dovozním artiklem. Byli drazí a cenění. Používalo se jich k tahání nákladu, k pracím i přepravě. S dovozem většího množství lidí se importovalo i větší množství koní. Ki'tň se stával v této mladé kolonii nezbytným a opatrovaným. V roce 1810 se v Austrálii rozléhaly první vzrušené výkřiky diváků na prvních oficiálních dostizích, pořádaných osadníky. Kůň se stal hýčkaným miláčkem všech. Ovšem nebyl tu jen kůň jezdecký - jsou tu divocí koně brumby, pro honácké práce je tu mustering, když se začala ohrazovat pole ploty, začal nový život pro jízdní koně - military. Nu a poslední druh australských koní jsou poníci. My jsme si přiblížili australské koně filmem "Muž od Sněžné řeky" a různými televizními filmy. Naši kamarádi frampové jich běžně v buši a na svých rančích užívají. Zkusíme si o nich něco povědět / \l1~j tralja 90 c - respektive o jednotlivých druzích. Takže první je BRUMBV. Lze jej najít na řídce osídlených plochách, kde žije ve stovkových stádech. Brumbové jsou australští divocí koně, jsou to potomci domácích koní, kteří zdi-. vočeli a utekli. Jedno z míst jejich rozšíření je krajina Australských Alp, kterou honáci nazývají "Vysoká země". Tady se zrodily romantické představy o divokých koních, jak nám je popsal Patrson v epické poémě "Muž od Sněžné řeky", kterou jsme u nás zhlédli jako filmový příběh, nebo v povídkách Elyneho Mitchella, který romantizoval atmosféru prostředí divokých koní a mužů, jejichž řemeslem byla starost o ně. Dalším druhem je MUSTE RING, kůň pro honácké práce. Tento ki'tň je velice odolné zvíře, vychované pro australské prostředí, jehož rodokmen sahá až k původnímu půltuctu koní, vylo-. děných s první flotilou. Pozdější dodávky plnokrevníků, arabských a španělských koní, právě tak jako timorských a welšských horski'ch poníků, změnily výrazně rodokmen, dokud se neobjevil přímý australský chov koní, který je dnes známý jako australský chovný kůň. Kdysi nazývaný Walez (New South Walez). Jeho veliká agilita a vytrvalost ho činí ideálním koněm pro honáky v situaci, kdy při divokých momentech shromažďování stád je nezbytný a sebejistý jezdecký kůň nad cokoliv. Stejné atributy získaly slávu walezovi jako ceněnému koni jízdní kavalérie. V druhé polovině 50. let 19. století, v době indské vzpoury, byli tito koně užíváni jednotkami britské kavalérie. Na přelomu 19. a 20. století asi walezů bylo odvezeno do Jižní Afriky pro sbory bojující v búrských válkách. Pětkrát byl velký počet těchto koní odeslán na bojiště během první světové války, když byli žádáni pro zájmy Středního východu. Odtud zabloudili i k nám do Čech. A už jsme u dalšího vynikajícího australského koně - MILlTA RV. Jeho původ je v sociální revoluci, která se rozšířila před 300 lety na evropském kontinentě. Stalo se tak poté, co se rozšířilo ohrazování polí ploty a proutěnými ohradami. Koně a jezdci se museli učit skákat přes tyto nové překážky. S tím, jak byly žádány nové dovednosti, se přirozená soutěživost jezdců dostávala do popředí. Zákonitě jeden zkoušel vyniknout nad ostatní a tak po- stupně se tento společensky atraktivní druh sportu z polí vžil až do přesných pravidel, která dnes vyžadují na jezdci, abý překonal různé druhy "plotů" (překážek) v ustanoveném pořadí. Trestné body jsou udělovány, jestliže kml odmítne skočit nebo překážku shodí, pády nebo spletení pořadí překážek znamená rovněž ztrátu bodů. Military dosáhla statutu olympijského sportu na hrách ve Stockholmu v roce 1912, ale až clo roku 1956 nebylo ženám dovoleno zúčastnit se těchto závodů, Třídenní soutěže disciplín military jsou vrcholovým testem jezdeckého umění a mistrovství, zároveň ale. i přehlídkou koňské krásy a umění. Nu a je tu poslední druh koní v Austrálii - je to vlastně miniaturní kůň - AUSTRALSKÝ PO NV. Jako chovný kllň i ponny byl vypěstován z chovu importovaného v prvním století osídlování Evropany. Jeho větve rodokmenu jsou ze širokého sortimentu plemen - částečně welšského, exmourského a hekeneyského ponyho i arabských plnokrevných koní. Australský ponny byl uznán jako tažný i jezdecký kůň pro děti. Je to vlastně takov$' malý přítel i pomocník dětí na rančích. U nás je ki'tň na vyhynutí - děláme akce na záchranu koní. V celém světě toto ušlechtilé zvíře chrání a Australané vydali dokonce obálku "Horses of Austra Iíe" věnovanou koním a nádherné známky v ceně 33 centů - Brumbies, 80 centů Mustaring, 90 centů Military a 1 dolar - australský pony. Ke mně se toto dostalo s poštou našich kamarádů a přimělo mě to k napsání tohoto článku. Myslíte si, že děláme dost pro tohoto odvěkého přítele člověka? Nezasloužil by si více? F. G. Montano a J. Zálabský..... _ ,. Australia Touláš se hlubokým lesem a ani nevíš kam. Lidi jsi už dávno opustil a za doprovodu zvířat jdeš naproti slunci - tomu zlatému kotouči, visícímu nad špičkami stromů, které pamatují již nejednoho trampa. Rozzářené slunce pouští své nitky, které tvoří mezi větvemi oslňující vodopád paprsků světla - jsi okouzlen, tuláku, tou krásou lesa. Les si zpívá svou šumící píseň a ty jí nasloucháš - nábožně jako v chrámu... Cesta tě omamuje a táhne dál, zurčící a klolwtající potliček ti. nabídne lahod- Píseň lesa nou, průzračnou a osvěžující vodu... Osvěžíš se. Pomalu se stmívá, ale to ti nevadí. V dáli vidíš blikotající světlo, a to tě láká, Přistupuješ k ohništi, které svítí do tmy a zdravíš se s těmi, již mají také obuté boty z toulavého telete. Sedáš si a tvůj hlas, tuláku, splývá v písních o kouzelné krajině, lidech, přírodě, kamarádství, lesu... Jdete spát a ty, schoulen ve spacáku, přemýšlíš... Proč, proč to vše děláš??? Pozoruješ hvězdy, které ti připomínají milióny lampiček, a měsíc - koukající se na zem jako veliké oko. V tvém srdci se rozlévá štěstí, které zná jen ten, kdo patří k těm bláznům toulavým. Jsi šťas.tný, že patříš mezi ně, že věříš v sílu přátelství a kamarádství: les tiše šumí a zpívá ti ukolébavku, propadáš se do spánku - do romantiky... Pak se probudí$ - les ti zašumí svou ranní píseň a ty putuješ dál svůj tmil. Taťulda - Brno MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 3

4 Je druhý největší státní park po Aljašce v USA. Anza - Borrego je poušť na jihu Kalifornie. Na první návštěvu této pouště jsme se vydali v srpnu Jan, já, Kotě a Aja. Neodvažovali jsme se sjet z hlavní silnice na vyježděné koleje v písku. Všichni naši známí nám doporučovali vydat se do pouště ve větší skupině. A tak jsme udělali pár snímků u kaktusů a rychle upalovali do vychlazeného auta. Druhou návštěvu pouště jsme absolvovali loni v listopadu s našimi zámými Charlsem, Janetou a Annou. Projeli jsme mnoho mil, navštívili krásná a zajímavámísta. Někteří čtenáři Trampa (ale i většina Američanů) si řekne, cože v té poušti může být tak zajímavého, vždyť je tam jen kámen a písek. My jsme si to také říkali, než nás Charls zasvětil do přírodních krás této pouště. Charls je profesorem biologie a lepšt'ho průvodce jsme si tedy nemohli přát. První noc ve stanu v poušti byla romantická. Aja s Annou zůstaly déle ležet venku na lehátkách a čučely na hvězdnatou oblohu. Ohýnek dohoříval a děvčata si šla raději taky lehnout do stanu. Přece dostaly trochu strach z vytí kojotů. Kojoti jsou plaší, ale ve smečkách a hladoví jsou přece odvážnější, tak jako u nás na Slovensku vlci. Ráno' nás Charl zavedl do míst, kde žili kdysi Indiáni. Tito Indiáni byli primitivní, nežili v týpích, ale pod velkými kameny či skalami. Ohrady si dělali z keřů Ocotillo. Byli malých po- li i částečky úlomků kamene. Obří kameny, kde připravovali jídlo, se tu nachází dodnes. O těchto Indiánech by se dala nápsat celá kapitola. Přemístili jsme se dále do Údolí zemětřesení. San Andreas fault (rozsedlina) vede odtud až na severozápad k San Francis- Kotě u děr, které vytvořili Indiáni při přípravě jídla. Údajně vyhloubení 1 cm trvalo 100 let. stav, ale zato dosti obézní. Zvěře v poušti taky moc nebylo a tak se převážně živili divokým obilím, ořechy a různými kořínky. Ořechy a obilí mlátili na velkých kamenech malými kameny. Našly se jejich lebky, přičemž se zjistilo, že chrup jim dlouho nevydržel. Neboť pojídaku. Je to rozsedlina aktivní a má 20 mil (32 km) hlubokou díru, která se za jedno století zvětšl o 20 foot (asi 6 ml. Rozloučili jsme se s tímto nebezpečným místem a jeli se podívat na historickou cestu dostavníku - vedla z východní Yumy do Los Angeles. Tady nám Charls vyprávěl, jak dostavníky přepadávali Indiáni a lupiči. Poslední zastávka byla na již vyhaslé sopce. Z kamene a písku jsme se vydali zpět do civilizovaného světa. Třetí návštěvu této pouště jsme uskutečnili v březnu letošm1w roku. Vyjeli jsme brzy ráno v sobotu. Divili jsme se, proč tentokrát Charls tak do pouště pospíchá. Má zvědavost mě donutila zeptat se. Odpověděl mi: "Pokud chceš vidět tu nádheru, jak se probouzí, musíme si pospíšit." Nejdříve jsme se zastavili pro Charlsovu tetu Marylin, která pracuje v Borregu Springs jako průvodce. Za ta léta (je už v důchodu a pracuje dnes zdarma pro své potěšení) už má tuto poušť projetou a prošlapanou křížem krážem. Přijeli jsme do malého kaňonu, kde jsme poprvé uviděli rozkvetlé divoké květiny a kaktusy. Měli jsme štěstí vidět tu krásu, protože rozkvetly po pěti letech, díky vydatným srážkám. Tolik deště jako letos jsme nezažili, co žijeme v USA. Přemístili jsme se do Údolí zemětřesení na jiné místo než loni. Zde to vypadalo jak doma - rozkvetlá louka. Je to neuvěřitelné jak v písku, mezi kameny, může něco vyrůst. Na těchto květech byly tisíce různobarevných housenek. Za pár týdnu se změní v pestrobarevné překrásnémotýly. Odtud jsme se vydali do jiného kaňonu. Ten nebyl pokryt kvítky, jen pískem a kamením. Z vrchu jsme si připadali jak na Měsíci. Kotě mi říká: "Pak se nedivím, že mají Američané kde filmovat filmy z různých planet." Obešli jsme část kaňonu a sestoupili na dno. Bylo tam ještě vlhko po včerejším lijáku. Později jsme se prodírali úzkými ú tvary, kde prošel jen jeden člověk. Po třech mľlích (4,8 km) jsme začali stoupat do vrchu a vystoupili přesně u našich aut. Je Zleva: Charls, Janet, Kotě, Remo Beeverteil Cactus STRANA 4 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

5 Tento keř se jmenuje Ocotillo. Když uschnul, stavěli si z něj Indiáni ploty. vidět, že to tu Marylin zná dobře. Po malém výšlapu jsme nasedli do aut a jeli na dalm místo pouště, kde nás čekali další Charlsovi kamarádi. Byl to Tony - geolog a jeho rodina. Rozbalili jsme stany a utábořili se. Tento večer jsme šli do stanu brzy. V poušti vál studený vichr. Ráno u snídaně jsme domlouvali další výlety. Na ukončenou kempování jsme dělali společnou fotku na památku. Měl jsem foťák na stojanu a fotil na samospoušť. Dělal jsem ji třikrát, vždy jsem musel přeskočit větší kámen. Když už jsme se rozcházeli, jeden z Tomových psů zavětřil. Tom nás upozornil, že tu bude něco živého, ať jdeme potichu zpět. Ukazál pak na místo mezi kameny, které jsem přeskakoval a také kousek od něho sed~l. Byli tam stočeni dva chřestýši, velcí asi 4 stopy. Tom vzal dlouhou tyč a do jednoho strčil. Ten zachřestil ocasem na obranu. Poprvé jsme viděli a slyšeli chřestýše ve volné přírodě a tak blízko. Později jsme si uvědomili, co se mohlo stát, kdyby na ně někdo šlápl. Den předtím si v těchto místech hráli oba Tomovi malí kluci. Charls nás také upozornil, že když budeme v poušti stavět stan, musíme okamžitě zavírat všechny zipy. Mohli by se tam uvelebit hadi nebo škorpióni. Rozloučili jsme se s Tomovou rodinou, hlavněs Marylin a vydali se na zpáteční cestu domů. Včera večer jsme neměli čas, ale dnes jsme se zastavili u dávno již nepoužívaných kolejí. Charls nám vyprávěl, že vedly do San Diega přes Arizonu na východ od Ameriky. Dojeli jsme k benzínové pumpě u dálnice, načerpali do aut benzín, koupili si ledový nanuk a vyjeli k domovu. Byl to nádherný víkend. Remo, San Diego - USA Nejkrásnější narozeniny Sníh již roztál, je tu jaro a mně se vrací vzpomínka na zasněžené hory. Loni byl,,25 Klondyke" a na mne dole čekal kamarád Bob (nyní už manžel), jestli dojedu. Také jen on věděl, že budu mít i já 25 let. Přijela jsem, nic neříkal, ale byl překvapený. Na Morávce-Lipové na nás čekal Fofo. Při spatření mé maličkosti se vyděsil: "Co tam s ní chceš dělat, Bobe?" Mám 55 kg, 162 cm a měla jsem obrovský bágl, pomalu větší, než jsem já. "No nic, vyšlapat tam s níl" Pomalu začínali věřit, že to zdolám, ale nebylo to pro ně jednoduché. Sníh, mlha, 40 cm sněhu a mráz, to není žádná legrace. Šlapali jsme, pot z nás lil i mrznul až přišel toužebný vrchol. Krása, radost a kamarádské teplo udělaly své. Hned za námi dorazili kamarádi z T. O. Jižní kříž s indiánskými týpi. Promrzli a unaveni jej postavili. Zapálil se oheň a za chvíli v něm bylo teploučko jak v sauně. Přicházeli se k nám ohřát i další kamarádi. Chvili se zpívalo, povídalo, ba i tančilo. Přišla kamarádka se dvěma dětmi. Nikdo netušil, že mám narozeniny. Zašmátrala jsem v báglu a vytáhla prskavky. Lotova žena - solný sloup - úžas všech, bylo nás sedmnáct, byl nesmírný. Všichni kol ohně z toho byli "vypleštěni". Každý kamarád si Špatně spíte? Bolí vás hlava? lžic kořene Místo diazepamu a analgonu použijte byliny, ty ještě z nikoho neudělaly závislého na drogách. Při bolestech hlavy, migrénách, špatném usínání, nervozitě a podobných potížích civilizačních chorob se výborně hodí směs z kořene kozlíku (namletého na prach), nati třezalky a dobromyslu spolu s květem černého bezu. Tuto směs použijeme tímto způsobem: Jednu polévkovou lžíci smesi spanme ve čtvrt litru vody a 15 minut necháme vyluhovat. Čaj pak pijeme třikrát denně, můžeme však pro zvýšení účinku použít i chmele či nati meduňky, srdečníku a dalších bylin. Jiný recept na zlepšení našeho stavu nervového systému je používání medu - pozor ale na alergiky!!! Ti by si to měli odpustit. Recept tedy zní:. Jednu lžíci medu rozpustíme ve sklenici teplé vody nebo mléka a tento nápoj pijeme velmi pomalu, asi deset minut, nejlépe večer. Med obsahuje přírodní cukr, který přechází do krve a regeneruje síly. Zároveň podporuje re,generaci nervového systému. Bolí vás hlava a je-li to nervového původu, doporučuji vám tuto směs: 40 g majoránky, 30 g levandule, 30 g máty peprné, 20 g heřmánku a 20 g meduňky. Tři polévkové lžíce spaříme, 3/4 1 vřelé vody necháme 1/2 hodiny odstát. Pak byliny scedíme, přidáme lžičku medu a směs pijeme pětkrát denně. Bolí-li vás jen hlava z práce, dětí, ženy, muže, tchyně či šéfa, není to nic zlého, přesto tu recept je: Použijeme 1 polévkovou lžíci routy -listu, nati žebříčku, květu měsíčku, nati pelyňku a dvou kozlíku. Celé toto množství spaříme v jeden a půl litru vřelé vody a necháme dvě hodiny vyluhovat. Pak směs procedíme a osladíme medem. Pijeme 2x denně dvě deci. Nálev musí být v chladu, po třech dnech ho obnovíme. Osvědčuje se i při bolestech cévního původu. Šmudla - Bába kořenářka vzal jednu a najednou jsme je zapálili. Jiskřičky létaly do všech koutu, všichni byli nějak naměkko a oči nabraly zvláštní lesk. Zahleděla jsem se do každé z těch šestnácti tváří a v duchu jsem děkovala každému zvlášť za ty nejkrásnější narozeniny na světě, i když o nich věděl jen Bob. V té chvíli, pro mne tak slavnostní, mi stiskl ruku, vědělo co jde a jak mi je. Slzy štěstí mi začaly stékat po tvářích. Proč? Protože po osmi letech jsem zas vyrazila na tramp - znovu! Vyšlapala kopec. Tajně oslavila své narozeniny a našla tu správnou partu kamarádu. Tu noc nikdy nezapomenu. Vryla se mi do srdce tak, že ji ani čas nesmaže. Unavená jsem usnula při tónecb písní, které mi ještě dlouho zněly v uších. Ráno bylo slunečno, nádherně, sníh se třpytil. Vubec se nám nechtělo zpět. Bylo nám lito že Klondyke již skončil - ale vzpomínky zustaly. Nikdy nezapomenu na dojetí kamarádu při ohni a prskavkách, protože to byl' ten nejkrásnější dárek, který mi k mému jubileu i návratu mohli dát. Za to jim vzdávám svuj dík s přáním, aby jim ty jiskřičky v očích nikdy nezhasly. Míša - Bartovice (Foto: František Dostál) MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 5

6 P očínaje dnešním číslem budete na stránkách Trampa mít možnost seznámit se s "novým" malířem, který však zemřel chvilku před "sametovou revolucí". Podepsal se na miliónech čtenářů stejně jako Zdeněk Burian. Léta se znali a dá se říci, že dali tvář té nejkrásnější literatuře pro mládež, zvlášť té dobrodružné. Tím malířem je MILOŠ NO VÁK z Prahy. Díky pochopení jeho manželky, paní Anny, se tak kresby z archívu dostanou k vám. Každý malíř je jiný, ale jejich ateliéry jsou stejné a v jednom jsou si podobné. Dýchá z nich terpentýn, barvy, tvůrčí neklid a určité fluidum osobnosti. Když jsem v rozmezí šedesátých a sedmdesátých Vídali jsme jeho comicsy "Z Čech až na konec světa", o Čihákovi, Kašparovi, Krnkovi, Teslovi, Běhounkovi, Divišovi, Kadeřávkovi, Pana Vouse, seriály Petrof, Lignatone, v roce 1970 nakreslil 13 černobílých ilustrací "Rychlých šípů" v moderním pojetí. Ilustroval v roce 1966 i obal na dvojalbum "Trampské písně", vydané Supraphonem, ilustroval před let dělal seriál rozhovorů, poslední byl právě s ak. malířem Milošem Novákem - vyšel, když už jsem byl ve vězení a tam jsem si ho přečetl. Doba utekla, já zase psal a Miloš ilustroval knížky, kreslil pro "ABC", "Ahoj na sobotu", "Větrník", "Socialistický směr", "Svobodné slovo" a spoustu různých periodik. válkou dvojlisty trampských písní. Jeho kresby byly i v odborných technických knihách, v knihách pedagogických a dokonce i v učebnicích - angličtiny a španělštiny. Jednu z jeho posledních knih, jež ilustroval, je možné přirovnat k vrcholům jeho díla. Je to knížka Josefa Honse "Železnice světa". Leží tu přede mnou hromada jeho knih: "Skautka Dana" (5 dílů), "Junáci na Otavě", "Boj o třináct.ý poledník", "Vlajka vítězů", "Srub radosti", "Bratrstvo", "U nás", "Křižáci", "Kapitán Nemo".., Leží tu časopisy jím ilustrované: Ahoje, Rodokapsy, Humoristické listy, Malý čtenář, Slovíčko, Skaut, Mladý technik... Spousta toho je již nedostupná a je ve sbírkách bibliofilů či jinak opatrovaná jako klenot v knihovnách a žije ve vzpomínkách a čtenářských zážitcích vděčných čtenářů zmizelé literatury. Vracím se do doby před 23 lety, kdy jsem s ním dělal rozhovor a podrobně se ho na vše vyptával. Tehdy mi trpělivě odpovídal a já plnil svůj blok jeho. odpověďmi, fakty o jeho životě. Narodil se 16. ledna 1909 v Praze, v době jeho klukovských let jej v kreslení podporoval a učil sochař a malíř - profesor Klen. Poté studoval inženýrské stavitelství - tři roky, odešel na vojnu a od roku 1934 začal kreslit a studovat u profesora Sychry, Tettelbacha, Ježka a také v kursech u malíře Preisse. První, co mu vyšlo v tisku, byly kreslené vtipy v Humoristických listech, poté pohádkové knížky u Vilímka, Jirásek, skautské knížky, časopisecké ilustrace, comicsy... Miloš Novák se zapsal do historie české ilustrace jako výtvarník, který pokládal svoji práci za službu spisovatelům - tedy za tvůrce, který se podílel na zveřejňování slovesných děl a tak se vyrovnával s významem literární hodnoty knihy. Čili plně se přiřadil k Mikuláši Alšovi, Cyrilu Boudovi, Zdeňku Burianovi, Bohumilu Konečnému, Věnceslavu Černému, Gustavu Krumovi, Jankovi a dalším, kteří STRANA 6 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

7 zkrášlili českou knihu a knížky dobrodružných žánrů. Jeho ilustrace je možné "číst" jako paralelní sled dějů tematicky vázaných ke knize, což jsou schopnosti dnes už velmi vzácné. Zúčastnil se osmi velkých výstav (všechny v Praze) a na jeho díle je poznat, že je odchovancem výtvarné školy SVU - Mánes. Vystavoval ve společných výstavách s řadou umělců, ale především se Zdeňkem Burianem a Vojtěchem Kubaštou, jimž byl se svým názorem na práci ilustrátora nejblíže. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách grafiky a kreseb Národní galérie, Jiráskova muzea a Městského muzea hl. města Prahy. Ilustroval přes 400 titulů, což je dílo opravdu impozantní. Vyjímám, jako vzpomínku na Miloše Nováka, pár otázek, které jsem mu kdysi položil: Jaké byly tvé malířské začátky? Nu, nebylo to lehké. První vtipy mi vyšly v roce 1934 v "Ilustrovaném zpravodaji" a v "Humoristických listech", pak už v "Rozruchu", "Trampu", "Trnu", "Rodokapsu". Kresby pak v "Mladém čtenáři", "Slovíčku", "Skautu"... V třicátých letech byla hospodářská krize, bylo těžké se uchytit. Vzpomínám si, jak dlouho jsem obcházel redakce, jak jsem si ve Vinohradském divadle nápadně dlouho prohlížel výkladní skříň knihkupectví - lákalo mě ilustrování knih - jenže policajt, který mě pozoroval, měl na věc jiný názor. Nepochopil, oč mi jde, a od výkladu mě vyhnal. Přesto jsem pak začal u Vilímka, přešel do Melantrichu a pak už jsem se nezastavil. Jak se ti spolupracovalo se Zdeňkem Burianem? Zdeněk byl mistr knižní ilustrace - nepřekonatelný, pracovali jsme spolu v "Ahoji", mám z té doby dodnes lavírovanou kresbu na památku. Stýkáme se dodnes a patří k mým blízkým přátelům... Jsi jen ilustrátor, nebo i maliř? K mé práci patří neoddělitelně i tempery a oleje, podívej se; tyhle jsou třeba ze slunné. Dalmácie, tyto z Černé hory, tady jsem zachytil budování Kladna nebo NHKG, kdy je noční Praha, tady olej kvetoucí vrby nebo květ růže... Jak je to s tvým vztahem k přírodě a lidem? Jsou v mých obrazech - živí, aktivní, v pohybu. Zájem o člověka a jeho činnost patří k prvořadé povinnosti malíře. Jak to bylo s ilustrováním mládežnických a dětských knih? Rád maluji člověka v jeho přirozeném prostředí - skauty na táboře, vodní skauty na lodi, kluky při fotbale, koně, hokej, vodáky s kánoí, chlapce u ohně, kovboje, piráty.. Rád ale maluji i obrazy tmavé, zádumčivé, nostalgická zátiší, akty, ruch nočního velkoměsta, portréty. Sám jsem se vždy v těch kresbách vracel do doby mládí a dobrodružství. Jak je to s kreslenými seriály? Vzrušuje mě technika a moderní svět, ale i historie. Proto taky rád kreslím seriály pro mládež, o vynálezcích a technickém pokroku. Tam musím totiž vystihnout nejen společnost příslušné doby, ale i stupeň rozvoje techniky a postihnout charakteristické rysy hlavního protagonisty, její známou tvář - kupříkladu Krnek, Běhouněk, Edison nebo Tesla. Nakreslil jsem i spousty seriálů pro mládež a chystám se i na Rychlé šípy pana Foglara. Tvé další plány do budoucna? Jé, těch by, Ďáblíku, bylo, jen kdyby zdraví a srdíčko mi sloužilo. Dalších otázek byla spousta, dnes už nejsou aktuální. Miloš Novák nebyl nikdy komunista, byl členem Čs. strany socialistické a byl to obdivuhodný člověk. Vstoupili jsme i s Ivanem Vápenkou po letech do téhož bytu a téhož ateliéru. Ze stěn se na nás dívaly ty krásné oleje a paní Anna s námi vlídně rozpráví. Vše je jako před léty. Jen ten hodný člověk - ak. malíř MI LOŠ NOVÁK zde chybí již tři roky. Ve věku 87 let, pár dní před "sametovou revolucí" mu jeho srdíčko dosloužilo. Zůstaly po něm tisíce kreseb a je i na vás, jak je přijmete. Seriál "Z Čech až na konec světa" vyjde v edici "KTO" a ukázky z jeho rukopisu vám prezentujeme již dnes, zrovna tak jako jeho humor a ukázky comicsu. Zdeněk Vašíček - Ďáblík MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 7

8 Jak vypadá štěstí Kopretiny Až střeseš do dlaní zlatý pel z kopretin, bude už svítání, z ohýnku zbude dým. Motýlů noční sen zapleť si do vlasů jak vzácný diadém - vzpomínku na krásu. Hodina zázraků pomalu procitá, do květů ukryla tajemství života. Naše stálá hra Plamínky olizovaly podkorunové šeření Jiskry hrály hru Která výš která klikatěji My v betlech hráli vabank o pět set Vlaštovka Seňor Dráze Na nádraží brzy zrána přihnala se takhle pára do vagónu za uhlákem stojící usedám na dřevěnou lavici To však již je všechno dávno když to takhle bývávalo dneska pantograf a trolej elektrifikace, dráhy stojej Spadlo první listí po létu a další školní rok je tu zdražení na dráze nastalo dvojnásobné jízdné léto léto devadesát zaslalo U dráhy nejsou peníze copak asi změní se vrátí se zas ten starej vlak dřevěnej, bytelnej kamarád Po třetí třídě voláme romantiku hledáme těžko se ničil, něco vydržel vandal si na něj nepřišel Nerušte nám naši trať my milujem ten svůj vlak T. O. S. Bumbaj Benz Oleš Noc kopretin nizoučko mezi smrky měsíc na dosah ruky kopretinové 101.lky vábí na něžné toulky úsměv i vrásky rosa na ostří travin osudy lásky mají charakter lavin Ranní František Uher Olízl rosu z kontryhelu chňapl po mouše Ale snad ze zvyku ji minul... Slunci zamával jak jen to jejich národ umí Pohodil hlavou a už běží k nám. zvěstovat jazykem nový den... Chamílek Romantika Vlnka s vlnkou stále šantí, poskakuje po skalách, žblnkne hláskom vodnej trieště; "Slnečný lúč, poď sa hrať." Vedno budú krúžiť vírom, meandrovať dolinou, ukryjú sa pod lopúchmi, splašia kfdel:motýlóv. Vetrík rozčechrá im vlásky, k tulákovi prisadne, melódia kvietky hladí, srnka v húští ustnie. Vlnka s vlnkou ďalej skacká, záhutami putuje, vo vysokej tráve svrček, husličkami cifruje. Sancho Zelený závoj, a co za ním? Dlaně stromů zvrásněné cestami, můžeš v nich číst osudy tuláků. Vítr, co se ti, něžně prohání ve vlasech a stejně ti za chvíli uteče, jak už to udělal tisíckrát. Les vypráví podivné příběhy, tak trochu o tobě, jsou plné zázra ků. Jdeš Táhla se tma a měsíc snad svítil, ty šlapal jsi dál a nevěděl proč, slyšels dost vo tom že pěknej seš břídil, tak řekl sis poď a do vlaku skoč. Prachů jen pár a náhradní struny, co dostal jsi snad ještě vod Danceli, a kytaru máš a prsty už ztuhlý, a času máš dost i přes Neděli. Hledím Hledím a je mi dobře Hledím na oblohu - je černá Černá jako by ji někdo poli! černou tuší. Hledím na hvězdy, třpytí se Třpytí se jako zlatá semena Která někdo poztrácel Hledím na řeku, zpívá Zpívá tu svou tichou píseň Píseň krásnější než všechny ostatní. Hledím a je mi dobře. Báseň Mont.iJack (15 let) Vítr v korunách stromů zašumí Tebe tuláku po vlasech pohladí ft dál do dáli se rozletí k modrým horám pozdrav jeho píseň poletí. Slunce zlatem řeku ošatí jako zlatá stuha se vlní v krajině a její vlnky zpívají Svoje melodie tato krása přiláká každého trampa tuláka. T. S. OId Oliver - Brno A ty? Uvěříš, i kdybys nechtěj a půjdeš dál údolím, přejdeš tu ře ku a lehneš si. do trávy. Do očí ti spadne modré nebe a lesní ticho-neticho ti našeptává další ze svých moudrostí. A právě teď si myslíš, že už víš, jak vypadá štěstí. Mickey Na krku řetízek a u pasu nůž, a věci si hodíš pod rózkvetlý Dub, na kytaru hraješ to posmrtný blues, to co tě učil parťák tvůj Jupp. Tak šlapeš dál a hledáš tu holku, co možná ti řekne že ráda tě má, pak hurá k Marešům nad talíř vdolků, a tam tě snad popadne že žít se i dá. Havran fon Namara Kresba: Ladislav Rusek - Saman Medzi nami Kdo vám presekol putá? Hráčom na - Wild Wist - Nočnému tichu za trest. Chcete kamarátstvo namiešať? Prosolenou - Guláš Party - Ale na duši chýbajú záplaty. Rozdávať neviete, preto skor ako odídete: Vyložte na stol karty aj tie z rukávu. Bankár prehráva No ešte niečo. Len tak medzi nami: Ked' nemáte čo robiť, nerobte to v lese!. Sancho STRANA 8 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

9 Čeněk Czech (D o končení) Ráno se opět vydám na cestu. Zátím jsem se utábořil, z'potoka si donesl vodu, uvařil kávu a zamy šleně hleděl na meandr říčky. Co když je zlatonosná? M ě l jsem s sebou prospektorské n á činí a tak místo, abych se ráno vydal na cestu, zkusil jsem to s rýžováním. Dlouho nic než voda a písek. Až když jsem toho chtěl nechat, našel jsem první zrníčka zlata. Nemýlil jsem se, říčka byla zlatonosná. Horečně jsem se dal do dalšího rýžování a nalézal i v ě tší zrnka. Zachvátila mne zlatokopecká horečka. Nikdy jsem nebyl lačný majetku. Peníze, když jsem je měl, dokázal jsem až lehkom yslně utrácet. Ale tady jsem podlehl podivné síle zlata. Jako by mělo zlověstnou moc, omamující mysl lidí. A ono ji mělo. Už primitivní národy se mu klaněly. Pracoval jsem, dře l, jako nikdy v životě, téměř do vyčerpání. Na říčce jsem vyhledal i další naleziště. Měl jsem i štěstí a našel několik nugetů.. Můj váček se mi bezmála naplnil. Jenomže druhého večera mne zachvátila i jiná než zlatokopecká horečka. Vlastně zimnice. Drkotal jsem zuby, hlava mi třeštila, žaludek jako by mi plul na vodě. Malárie. Zlý dar moskytů. Polykal jsem chinin,přiložil na oheň a zachumlal se do spacáku. Nepokojně jsem se pře- Píseň starého námořníka Když vlny v bouři se tříští ve stožárech lodí za smíchu vichrú v pr'ervaném lanoví sám ďábel svúj chrtán vycení v jizlivý skřet pod černou oblohou sršící tisícem blesků. Dech pekelný dštící touhu člověka jenž silou svých paží se upíná k životu krev prýštící z ran a nehtů zedraných od řeřavých lan se vzpíná v němém prokletí ve ztrhané tv áři letící nocí v hru ze beznaděje až za obzor světla kde bouře v duši mizí v drobounké střípky se tříští ve víru vzpomínek ve víru bolesti. ve víru zapomnění... TSMarena ; ~ N~~@Z A N! VW~~A A valoval, blouznil jsem. Ráno mi jménem, kde byl spr á vně uveden bylo ještě hůře, byl jsem tak sla- jen můj věk: 24 let. Pak zakýval bý, že jsem nebyl schopen ani hlavou a melancholicky poznavstát. Chápal jsem, že se z těchto menal: "Inu mládí!". Ale hned se míst už nedostanu, zemřu tady. vzpamatoval a s jistým sarkas Možná, že už umírám. Vzpomí- mem podotkl: "Je jako nemoc, nal jsem na dětství, na rodiče, na ale nevy léčitelná. Bohužel. Čas z vůni pečených brambor. Pak ní každého vyléčí." jsem upadl do horečkovitého Odpoledne mne phšel navštíbezvědomí a ztratil pojem o ži- vit misionář a matka před stavevotě, prostoru a čase. ná. Přinesli mi úsm ě vy a květy. Neprobudil jsem se ani v pek- Ty mi příštího dne přinesly i le, ani v ráji. Mé zachráněni se další řeholnice. Snad nejkráspodobalo zázraku. Přišlo sku- nější sestra Klára. Zašeptal jsem tečně shůry, ale nikoliv v podobě jí: "Možná, že právě vaše modanděla, ale helikoptéry. Papu- litba mne zachránila." "Jistě," ánec mne sice opustil, ale vrátil odpověděla, "o tom ani u nás v se do města a náčelníkovi policie misii nikdo nepochybuje." oznámil, jak je to se mnou zlé. Stiskl, spíše pohladil jsem ji ru Pokládali mne už za ztraceného, ku. Byla teplá, chvěla se, podoale přesto vyslali do vnitrozemí bala se bezbrannému kuřátku. vrtulník a ten mne našel. Lékař - Chvíli pokojně a mně se zdálo, mi řekl, že jsem měl z pekla štěs- že s jistou zálibou, spočívala v tí, což jsem věděl i bez jeho při- zajetí mé tvrdé dlaně, ale vzápěpomínky, ale zároveň mne upo- ti se z ní vymanila a její krásná zornil, abych na ně tolik nespo- tvář znachověla. Chvatně a zmaléhal, že štěstí se k člověku má- teně se se mnou rozloučila. Nilokdy vrací, že zdraví a život je kdy bych nevěřil, že láska může důležitější než zlato. vzplanout z pouhého doteku ru- "Nešel jsem do těch hor kvůli ky. Celou noc, ale po další dny zlatu." jsem o sestře snil. Vykouzlil jsem "Tak proč?" si představu farmy, kde bychom Neodpověděl jsem hned, pro- spolu žili a kolem nás se motal tože jsem nevěděl, musel jsem o houf rozesmátých dětí. Čekal tom přemýšlet: "Snad proto, že jsem netrpělivě na hodiny námne lákalo neznámé, touha vštěv, na sestru Kláru, ale ta už ~měřit si síly s přírodou, pokořit nepřišla. Místo ní jen abatyše a Cervenou horu." jiné smutné řeholnice, které mi Lékař pohlédl na tabulku nad neměly co říci, jen pár potěšujílůžkem s mým zpotvořeným cích slov, která však zněla jako... zpívá v jedné písničce Wabi Ryvola. Vzpomněl jsem si na tato slova, když se mi dostala do ruky kopie dopisu, kterým je pražská společenská smetánka zvána na country večery v exkluzívním "Nashville Forum ciubu" v hotelu Forum. Vstupné je opravdu lidové korun za jeden večer (ale koupíte-li si průkaz na všech osm představení, vyjde vás jedno na pouhých osm stováků). Přečtěte si, oč přicházíte svou neúčastí: "... hlavním posláním klubu je prezentovat tento hudební žánr v ojedinělém provedení a neobyčejně působivém prostředí 24. patra... Živá vystoupe.ní předních kapel, poslech špičkové zahraniční produkce, zejména z kompaktních disků, na technicky bezkonkurenční aparatuře Sony... i intimní taneční parket vytvoří rámec klubových večerů, jež budou komentovat zakladatel Country Beatu Jiří Brabec a legenda moderátorů Country Mirek Černý. Hudba, která ve Spojených státech se rozloučila se sombrery, lasy, okovanými boty a kotlíky a stala se oblíbeným žánrem vyšších středních vrstev, se v odpovídající adjustaci dostává i do Československa..." Po přečtení těchto řádek se jistě zadíváte do peněženky a zatoužíte po členství. Máte však smůlu, neboť "... dopis, který dostáváte do rukou, rozesíláme na pečlivě vybrané adresy, neboť podle klubových stanov... se člefráze a vanula z nich vůně vadnoucích květin. Za čtrnáct dní mě dali v nemocnici dohromady a já mohl odejít. Loď do Austrálie odplouvala až za tři dny. Zbýval mi čas, ahych mohl v bance proměnit zlato z hor za dolary. Vůbec mi nepřipadalo zvláštní, že mne o ně nikdo neokradl. Byla to pěkná sumička a na většinu jsem si nechal vystavit šeky na australské banky. Zajel jsem ještě do misie, které jsem věnoval sto dolarů. Doufal jsem, že se setkám se sestrou Klárou, vyznám se jí ze své lásky, nabídnu manželství, že ji zprostí slibů a že odjede se mnou. Ta se však vůbec nepřišla se mnou rozloučit, ostatní řeholnice ano. Když jsem se po ní ptal, matka p ředstavená mi s lehkou výčitkou řekl: "Je ve své cele, činí pokání." Raději jsem se neptal, proč. K lodi se se mnou přišel rozloučit jen starý misionář. Byla to malá nákladní loď "Alice" i pro osobní přepravu. Velké lodi sem jezdily jen zřídka kdy. Siréna zahoukala, můstek se zvedl, loď se odlepila od mola a pomalu vyplouvala na širé moře. S pohnutím jsem hleděl na ostrov, který se stále zmenšoval, na Červenou horu, ztrácející se v oblacích. Jak málo scházelo, aby se stala pomníkem nad mými kostmi, ano kostmi, protože ani do hrobu by mne neměl kdo uložit. Doma by se nikdo nedověděl, kde jsem naposledy vydechl, upadl bych v zapomenutí. Jen sestra Klára by se za mne modlila. nem Nashville Forum Clubu může stát pouze adresát tohoto dopisu...". Takže si nechte zajít chuť na "klubové menu večera (fonnou tahle ďhotel) a jednu porci speciálního nápoje... v ceně legitimace". Mluvil jsem s člověkem, který se jednoho večera zúčastnil. Schovanky a další kapely se prý marně snažily upoutat pozornost znuděných hostů, kteří se věnovali jídlu a obchodním jednáním a muzika je ani příliš nezajímala. Takže jsme asi o moc nepřišli. Na závěr bych chtěl jen vzkázat pánům Brabcovi a Černému, podle nichž country patři v první řadě do exkluzívního prostředí, jednu maličkost: my, kteří umíme alespoň trochu anglicky, víme, že Country music znamená česky Hudba z venkova. A doufám, že ještě dlouho bude u nás country doma "venku" - II ohňů, v hospodách či levných sálech, mezi lidmi, kteří se dovedou radovat z úplně jiných věcí, než z kreditnkh karet; mezi lidmi, o nichž vy tak často zpíváte... Čiksika MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 9

10 PŘEDSTAVUJEME SPOLU PRACOVN i KV Když se Ďáblík rozhodl po devatenácti letech obnovit vydávání časopisu Tramp, hledal spolupracovníky především v jeho "staré" redakci. A tak získal pro svůj záměr výtvarníky a nadšence - Luka, Luďka Kličku a Charlese, Slávka Pietoně. První číslo v únoru 1990 spolu dělali doslova na koleně. Podařilo se - a časopis Tramp opět, po tak dlouhé odmlce, těší tisíce milovníků phrody z celé republiky i mimo ni. A i když má nyní, v době svého rozkvětu mnoho dalších spolupracovníků, ti staří zůstávají. Luděk Klička - vynikající ilustrátor, pohotový kreslíř, grafik a malíř' se narodil v Ostravě. Studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně, specializace grafika u profesora Bruknera. První odborné vedení získal ještě jako žák základní školy u akademického malíře Josefa Dobeše, který u něj objevil talent a neobyčejné zanícení pro výtvarný projev. Jako klučina byl členem Skautu; později každou volnou chvíli bral tornu a se skicákem vyrážel do přírody jako tramp - samotář. Láska k Beskydám ho provází dodnes stejně jako potřeba výtvarně se vyjadřovat. Jeho doménou je především knižní a časopisecká grafika. Již ve dvanácti letech vydává se svým kamarádem Jirkou Gojem - Gaučem časopis; každé jeho číslo v jednom ori- ~ťď.' J.~,i -. i1'.i,,, ),);1 'J,!:. 1~~~(~ Luděk Klička ginálu kolovalo s úspěchem mezi vrstevníky. Suverenita kresby i výmluvnost obsahového zaměření se staly výchozím bodem Ludkovy ilustrační práce. Snad nejvyšší aktivitu v této oblasti zaznamenává v letech , kdy pracuje pro dětský časopis Bloček, noviny Ostravský kulturní zpravodaj, časopis Cicero a další. Ilustruje knihy Eduarda Fikera Černý blesk a Společnost věčné punčochy. A znovu přichází Gaučo, tehdy už. šéfredaktor časopisu Tramp a žádá o spolupráci. Ta pak trvá nepřetržitě, po celou dobu vydávání časopisu, i když už Goj musí z politických důvodů odstoupit a pracuje pod cizím jménem. Luděk ilustruje řadu povídek, především Otakara Batličky. Každá jeho ilustrace je precizním grafickým dílem, plně vystihujícím autorovy představy. S Gaučem rozjíždí práci na seriálu Z kroniky Osady tuláků, ze kterého však vycházejí jen tři díly - pak je časopis zastaven. Pod pseudonymy Pastucha a Hrouda spolu rozpracovávali comicsový seriál Syn pluku - ten již schvalovací komisí neprošel. Od dětství obdivuje Jaroslava Foglara pro jeho umění vystihnout touhu chlapců po romantice a dobrodružství a zároveň je tak nenásilně vychovávat. Kreslí pro časopis Tramp jeho seriál Pim a Red, který pak vychází znovu v obnoveném vydání. Souhlas Jaroslava Foalara, aby po Fischerovi a Cermákovi ilustroval další pokračování seriálových příběhů Rychlých šípů Luděk Klička, však přichází, bohužel, pozdě. V té době už autor i jeho Rychlé šípy nemají pochopení u tehdejších mocných. Jak by ne - kluci ze seriálu jsou sice správní, zásadoví, jednají příkladně, ale jedno jim chybí: rudý šátek kolem krku. A tak další vydávání nepřichází v úvahu. Tím současně zaniká i možnost nastoupit na místo technického redaktora, které Ludkovi nabízí jeho pí'ítel Stanislav Sohr, tehdejší ředitel nakladatelství Puls. To musí ukončit svou činnost a s ním i časopis Tramp. Na dlouhých devatenáct let. Štětec a skicák však Ludkovi nikdo vzít nemúže. Pokračuje ve spolupráci s Ostravským kulturním měsíčníkem a různými deníky; opět ilustruje povídky Otakara Batličky, dále Františka Čečetky, Marie Podešvové, Štěpána Neuwirtha aj. A zústávají také Beskydy - jeho věčná část láska. Převážná jeho olejomaleb je jimi prodchnuta. Jsou to převážně obrazy, nahozené někde v kopcích - snad právě proto púsobí tak přesvědčivě. Když se u nich zastavíte, okamžitě na vás dýchne púvab ježatých kopečkú, ladných dolin a roztroušených chalup. Jen trochu přivřete oči - a máte dojem, že si můžete lehnout do měkké trávy a nechat se objímat hebkými paprsky slunce. Kupky sena nádherně voní a - slyšíte, jak šumí les? Kresba je však od sam.ých začátkú typickým znakem této ~vúrčí osobnosti a dává rozhodující impulsy intenzívní činnosti jak ve volné grafice, tak i v ilustraci. Grafický list byl a zůstává pro Ludka trvalou příležitostí k vyslovení určité myšlenky, k zaujetí zcela vyhraněného stanoviska. Jeho dílo je provázeno snahou o nalezení nového způsobu výtvarného projevu. Tíhne k cyklickému rozvíjení svých myšlenkově vypjatých motivů charakteristického prostředí prúmyslové Ostravy a opačného pólu - horské beskydské krajiny. Práce je poznamenána touhou vyjádřit celou šíři vlastních zážitků co nejúplněji. Na jeho výstavách v roce 1985 a 1986 v Ostravě nejvice přitahovaly pozornost návštěvníkú valašské motivy, zpracované kombinovanou grafickou technikou. Prolíná se zde krajina s člověkem, celek s detailem, fantazie se skutečností. A jeho další dominantou jsou složité grafiky - figurální kompozice s filozofick;í'm obsahem. Okruh Lud'kovyčinnosti je rozsáhlý. Zabývá se i užitým uměním - od scénografie, přes návrhy znaků, letákú, plakátů až po porcelán, krásně malovaný pro radost svou i druhých. Po obnovení Trampa v roce 1990 se znovu zaměřuje především na ilustrační grafiku. Opět ho phtahuje Jaroslav Foglar: mimo povídky ilustruje také jeho knihu Historie svorné sedmy. Některé z Ludkových kreseb byly v letošním roce vystaveny v Technickém muzeu v Brně u příležitosti Foglarových narozenin. Je perfektní pro přesnou práci: např. vyobrazení dobových zbraní udivuje odborníky svou technickou čistotou a smyslem pro každý detail. To vše jsou jen zlomky Luďkovy činnosti. Svou tvorbou rozdává radost, pocit štěstí, lásky a krásy. A tak mu - dodatečně - k jeho narozeninám přejeme hodně zdraví, a těšíme se, že se s námi bude i nadále dělit o své prožitky, představy a sny. Danuše Groharová STRANA 10 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

11 Bratři Káčové a Jarka Mottl Vyslovíme-li jméno Bohumíra Vicha, každý si představíme to velké množství rolí, které odezpíval na naší přední scéně. Trampům se navíc vybaví kamarád, který měl od mládí zálibu v trampinku, lásku k přírodě, volnosti a kamarádství. Vybaví se jim člověk, který později, když byl slavný, se jako někteří nestyděl za to, že vyšel z trampinku. Narodil se 28. června 1911 v Podskalí pod Vyšehradem, ve čtvrti dnes již legendárních vorařů. Povoláním byl instalatér. Do přírody začal jezdit od svých dvanácti let, kdy ho starší bratr začal brát s sebou. Se svým bratrem Tondou začali původně trampovat na staré osadě Utah ve Štěchovicích. Od dětství miloval také hudbu. Naučil se hrát na harmoniku a kytaru a byly to právě trampské náměty, které si oblíbil. I když hudbu miloval a jak sám řekl, tehdy ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl zpívat v opeře. Veřejně zpíval na trampském večírku roku 1946, tehdy populární píseň Sonny Boy. Později se svým bratrem Tondou založil pěvecké duo "Sister Káča" a vystupovali na různých zábavách a estrádách (v Lucerně). Jeho bratr Tonda byl rozený komik a toto umění mu vydrželo až do konce života a naposledy si zavzpomínal v televizi v roce Bohumír Vich se zpívat učil soukromě v letech u prof. Vitiče, u prof. J. Vlasáka. Za okupace zpíval jako sólista operety v Tylově divadle v Nuslích a přitom jezdil jako průvodčí autobusu na trati Praha-Pelhřimov. Zpěv by ho tehdy neuživil. Hudbu měl rád, ale k opeře vedle ještě svízelná cesta. Záhy po osvobození v roce 1945 předzpíval šéfovi Velké ópery 5. května Václavu Kašlíkovi a byl přijat do sboru opery. Ještě před sloučením Velké opery 5. května s Národním divadlem byl angažován k naší první scéně jako sólista. Jeho velkou a úspěšnou rolí byl Matěj Brouček v Janáčkových Výletech pana Broučka, kde pěvecky a herecky vévodil celému představení. Apak to byla celá řada rolí. Jeník (později Vašek a principál) ve Smetanově Prodané nevěstě, don José v Bizetově Carmen, Jíra ve qmetanových Braniborech v Čechách, Jirka v Dvořákově opeře Čert a Káča, hajný v Rusalce, Tichon v Janáčkově Káti Kabanové... Prostě by to byl velký výčet rolí z jeho repertoáru. Všude překvapil přirozeností komiky. Jeho celoživotní láskou jé italská operní tvorba. Jak jsem už napsal, není v možnostech tohoto článku vyjmenovat všechny postavy, které vytvořil za svého působení v Národním divadle. Znalci se shodují v tom, že Bohumír Vích dokázal zpívat s plným oslňujícím zvukem, žhavě dramaticky, s italským nátiskem a s působivou italskou slzou v hlase. Nejeden cenný vavřín si tenorista přivezl také z ciziny. Z Moskvy, Norska, Švédska... V roce 1972 musel pro svou sluchovou chorobu předčasně opustit naši první scénu. Odešel s ním poslední dramatický tenorista Národního divadla, pěvec krásného, velkého hrdinného hlasu a citu. Jeho pěvecký projev, jadrný, zdravý, a plně přesvědčivý byl pro naše operní umění velkým přínosem, který nebyl dosud ve svém oboru nahrazen. Jak jsme již uvedli, jeho velkou životní láskou byl trampink, příroda, Vltava a osada Ztracená naděje - Ztracenka - kde ve svém srubu trávil všechny své volné chvíle s rodinou a kamarády. A s milovanou rybařinou. Jak uvádějí pamětníci, i v období své největší slávy byl vždy poctivý a skromný kamarád, který se nikdy nevyvyšoval nad ostatní. Kéž by takových bylo více. Karel Kýr Duo "Sister Káča" Káčové S Jardou Šterclem Bohumír Vích a Josef Braun - Buřt MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI. STRANA 11

12 k hotelu... byla přibita na smrku šipka: cesta pro paďoury. Na plácku mezi Hobo a Skagway bylo upraveno místo pro táboráky a potlachy. Pro volejbal, pro box, pro legraci stálého upravování, protože plácek byl potvora a během týdne vždy nasákl vodou. Když to spočítáme,víc se drenážovalo, než hrálo. Ale dělalo se to s mravenčí houževnatostí. Meda byl na Skagway šerifem. Nikdo jej nevolil, šerifem jej nikdo nenazýval, ale byl. To proto, že byl osou všeho podnikání, všech sportovních soutěží, potlachů, vždycky rozvážný a na jeho slovu se mohlo stavět. Proto byl nazýván Dumáčkem. V jeho hlavě nebyla jen sobota a neděle, ale také všední dny, kdy s kluky správně dovedl žít. Sonny - druhý osadník Skagwaye, se zabil při cestě do práce na motocyklu. Dumáček dovedl z jeho pohřbu učinit trampskou manifestaci kamarádství, o které celá Ostrava mluvila. Nu... jinak se žilo na Skagway jako jinde na trampských chatách. Jenže se tam víc než jinde politizovalo. Snad proto, že třetím osadníkem byl Brandy - o kterém napsal Bob Hurikán ve své publikaci "Dvacet let trampování", že to byl nestálý organizátor a řečník. Málo platné by však bylo jeho řečnění, kdyby neměl pravdu. Kluci byli bez zaměstnání a zůstávali také přes týden na chatě. Ti, co zaměstnaní byli, vozili jim proyiant. Ono totiž tehdy kamarádství nebylo jen slovo, nebo falešné zavírání očí před pravdou, ale bylo to kamarádství až do morku kostí. Proto se politizovalo tady víc než jinde.. A proto odchází v roce 1936 na podzim čtvrtý osadník Bočan jako dobrovolník do Španělska. Lecián - pátý osadník Skagwaye živil matku, vdovu s maličkou penzí. A šestý osadník Sam přešel na druhou stranu Beskyd na Satiny. Ale osada Skagway byla ještě jinak poznamenána. Její chata za doby protektorátu byla jedním z bodů, kde se přecházelo dále na Bílou a na Slovensko a do ciziny. Až do té doby, kdy v roce 1940 byl gestapem vzat Meda za ilegální práci v komunistické mládeži, a v roce 1942 Brandy. Ten byl gestapem vzat do vazby ve Frýdlantě za podezření přechovávání a převod ilegálních pracovníků. Bylo to za heydrichiády - byl však později propuštěn, ale tentýž rok na podzim znovu zatčen a vrátil se s Medou až v roce Skagway stoji. Jako kdysi a jen nová veranda je nová! Meda učf svůj dorost žít plně, dobře a pro radost. Brandy SKAGWAY Ještě stojí - takřka tak, jak byla v letech První trampská chata na Ostravsku, stavěná takřka současně s chatou Hobo, která je postavena v maličkém kaňonu hned vedle. Pod chatou kámen se jménem Sonny. Bylo nás šest. Ale kolik nás bylo doopravdy, to jsme nikdy nevěděli. Protože nikdy nás šest na chatě nebylo. Vždycky víc. Na Skagway bylo dodržováno zálesácké pravidlo: hosta nikdy nevyháněj. I když na Hobo bylo výstižné: host do domu, hůl do ruky. Na Skagway to bylo opačně: každý z trampů je hostem. Nikde nevisela tabulka: soukromý pozemek - jen na stezce Trampská chata Skagway. Snímek autor. STRANA 12 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

13 K de leží ten kraj? Hluboko v mém srdci, pod kříži na rozcestích, v sečích a zalesněných stráních, ve studánkách, tam všude leží mé vzpomínky. Jdu stezkou, za mnou zůstaly zříceniny hradu Štarkova, z lesů se vynořují kamenné prsty Devíti skal. Vítr zde vane neustále, mluví ústy bříz a osik. Odtud vytékají prameny Sázavy - Zlaté řeky, zde je Vysočina, zde jsi v horách, každý ti poví. Stačí, abys prošel stromořadím, nasáklým krví jeřabin. Tady žijí "děti čistého živého". Trampské hnutí jim je ještě dnes smyslem života a bytí, osady zde mají jména, která okouzlí básníka. Askalona, Rákosnice, Blesk. Nechci hovořit jen o Blesku, na jehož vzniku i životě jsem měl nepatrnou zásluhu. Chtěl bych nejdříve vzpomenout začátků divokého trampování v tomto kraji. Lesík pod hrází Matějovského rybníka to bylo oblíbené místo prvních trampů, kteří každou sobotu nechávali své město za zády. Za svými zády měli nejen město, ale i četníky. Trampské hnutí mělo své nepřátele. Vzpomínám na Emana Limla, který mne jako desetiletého kluka, kterému tragicky zahynul otec, před padesáti pěti roky vzal s sebou poprvé mezi ty "divoké trampy". Dospělí kamarádi mne přijali mezi sebe jako sobě rovného. Nahradili mi tátu. A tak, když ve třicátých letech přišla okupace, založil jsem se svými vrstevníky vlastní osadu, kterou jsme nazvali "Osadou Šmejdů". Šefirem osady se stal Mirek Ambrož, řečený "Ryzka". Hovořit o volnosti v době, kdy na každém rádiu byla povinně zavěšena cedulka, že poslouchání cizího rozhlasu se trestá smrtí, by se mohlo zdát absurdní. Každý večer s kytarami v rukách jsme mizeli v blízkém lese. A když přišla zima, scházeli jsme se v dílně místního koláře. Město Žďár, kterému jsme říkali "City", si na nás zvyklo, přestaly vadit kovové opasky a kanady. Osada přežila válku, ale nepřežila svobodu. Do pohraničí odešli skoro všichni, ale nestali se "zlatokopy". Byli zvyklí pracovat, na žďárských polích se totiž vždycky rodilo jen kamení. V padesátých letech volil smrt z vlastního revolveru kamarád Bill. Tři bratři Hronovi odešli "za kopečky". Po osadě zůstala jen šedivá vlajka s DĚTi ZlATÉ ŘEky - Na snímku - děti Zlaté řeky vyšitým bílým písmenem Š. Děti Zlaté řeky, která v našem kraji pramení, odvál vítr dalekých cest. Mezi trampy jsem přišel jako malý kluk. Proč tedy nezačít znovu, právě s těmi nejmenšími. Myšlenka byla učiněna slovem a slovo se stalo skutkem. Jak se to dá lehce napsat. 15. února 1967 opět vzplál táborový oheň trampů. První táborák osady Blesk. To děti od Zlaté řeky se vrátily k táborovým ohňům. Začínám-li hovořit o osadě Blesk, nemohu vynechat to, že osada má dodnes vlastní srub. 11. ledna dospělí členové žďárských osad zakládají odbočku JLC ve Žďáře a zavazují se zvát jako hosty nezletilé čle- V témže roce proběhla celostátní soutěž Country and Western a trampských písní v Kulturním domě v Ústí nad Labem. Do soutěže postoupil'i soubor Compardos, který vznikl při osadě Blesk. Na třetím večeru v oboru trampské písně obsadil Compardos třetí místo za Scarabeusem Praha a Hoboes Čechy. Do Žďáru jsme přivezli Portu 70. Je škoda, že se nepodařilo udržet soubor Compardos v původním 'složení, zanikl po emigraci dvou členů souboru. Vzpomínám na ty kamarády, kteří nezištně pomáhali Blesku - dětem od Zlaté řeky. Z těch, kteří již odešli na svůj poslední vandr, chci jmenovat alespoň kamarády Čepeláka - Irčana z Prahy, Eimana - Osamělého vlka z Rychnova n/nisou, Havelka - Starého vlka z Tišnova. Z těch živých také aspoň tři: Kamaráda Černého - otce Greye z Kolína, Kučeru - Briana z Kladna a Vašíčka - Ďáblíka, který je nynějším vydavatelem časopisu Tramp. Jejich pomoci vděčí osada Blesk za to, že oslavíme v příštím roce 25. výročí trvání osady. Trampské hnutí je součástí kultury našeho národa a navíc pomáhá poznat a pochopit sebe sama. Vítáme proto vydává Foto: autor. ní trampského časopisu, který ny osady Blesk na každé shromáždění JLC. debníci a malíři také nehrají a se dostal i do veřejnosti, hu nemalují sami pro sebe. Nesmíme si však o sobě myslet, že máme" talent" jako jediní, na vztah k přírodě. Trampink je pro každého, poznávat přírodu může každý, i když znamená třeba jen zírat vzhůru k obloze a rozpoznat na ní Mars. Proč bychom se měli hlásit ke znalcům a obdivovatelům přírody, ke kamarádství a vztahu člověka k člověku, a nesdělovat své pocity druhým? Máme přece svůj časopis. Jsem rád, že tak mnozí z nás jsou vděčni za to, že v něm můžeme vyjádřit své pocity. Miloslav Straka - Kid _._._._ _._._._-_.- Právě jsme se probudili a vyšli do krásného rána. Stébla trávy se prohýbají pod tíhou kapek rosy. Slunce rozráží řídnoucí mlhu a jeho paprsek dopadá na zem a rozpadává se v rose na barvu duhy. Už se probudila i řeka. Brouká si sf.ále stejnou písničku, kterou zpívala včera a bude zpívat i zítra. Již se probudili i někteří ptáci a doprovázejí řeku svými jemnými a líbeznými hlásky. Na druhém břehu řeky, už od ranního úsvitu, sedí několik rybár'ů a čeká na své dnešní úlovky. Za našimi zády tiše hučí chém větru. les, který se kolébá v ti Je poledne. Slunce právě otevřelo svou sálající náruč. Kapky rosy z rostlin zmizely, jako by mávl čarodějnou hůlkou. Pilné včeličky poletují nad rozkvetlou loukou a sbírají sladký nektar. Na řeku vypluly bílé loďky. Vlastně to nejsou loďky, jsou to labutě, bílé, jak právě padlý sníh. je kouzelné ticho. Jen pár racků, kteří neúnavně krouží nad hladinou, občas vypustí jeden uštěpačný tón. Sluneční žár opadává. Slunce se pomalu stáčí k vrcholkům hor. Naposledy se slunce podívá do krásné. bublavé a zpívající řeky. Celá řeka jako by najednou rozkvetla pampeliškami. Je večer. Slunce se již ztratilo, ale jeho paprsky stále dopadávají k našim nohám. Tráva zvedá své povadlé stonky ve večerním šeru. Mlžný opar se vznáší nad krajinou. Brodíme se trávou, která je protkána rubíny, darem té černé paní - paní N oei. Pár jich shodila na zem, k nám do trávy. Její lehk~' a třpytivý plášť zavlál nad krajinou. Je noc. Všichni spí. Jen ze sna občas vykřikne ptáče. Obloha je poseta stříbrnými hvězdami a stále usměvavá tvář měsíce hlídá náš spánek. Jez hučí, řeka si zpívá. Na jezu přeteklo mnoho vod~' a vše je zas o nějaký čas starší. -Prožili jsme jeden srpnový den u řeky, která je něžná a tichá. A tak to bude každý den, až do skonání světa. Katka - Modřany MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI " STRANA 13

14 ~~ 1993 se bude konat IV. celosvi!tový potlach v usa - ty předešlé organizovali kamarádi ve Švýcarsku, v Austrálii - vždy to byli trampové z Československa, kteří z různých důvodů opustili vlast. Odešli do světa s bacilem romantiky a toulání a ač z různých osad v celé vlasti, soustředili se do trampských společenství či do nov)'ch osad. Nezpřetrhali pouta se svými kamarády a svou vlasti. Šíří slávu českého tram- pingu po celém světě. Dnes vám tedy představíme osadu, která je až v dalekém Coloradu v USA. Její historii popsal pro vás John Louma - Zoltán, který loni byl na skok po letech ve své vlasti a mezi kamarády v Teplicích v Čechách. Spojené Trampské Osady Colorado byly založeny na jaře v roce V té době již nás byla v Coloradu silná sestava' trampů z Československa, kterým se líbil zdejší západní styl života a místní příroda natolik, že jsme se zde usídlili. Scházeli isme se na slezinách nejprve v hosplldce "Sloopy" u jezera Sloan ve čtvrti Lakewood. Po odchodu číšnice, která s námi sympatizovala, jsme se přesunuli do "Slovanian Home", denverské hospody s jugoslávským hostinským.,strýkem". Měli jsme už za sebou první potlach, který uspořádali Jirka se Zoltánem. Jezdilo se do Ska Iistých hor, které máme za hum-.r... II1.. IU... IAI... I.!~ ~ták.. bude u nás. Znamenalo to T. O. COLORADO pro Osada, která pořádá IV. celosvětový potlach ny. Po tom, kdy Kojot sehnal rančera, který nám lacino pronajímal koně, trávili jsme víkendy na "koňských" vandrech. Byly to nádherné výjezdy, kdy jsme si llsárny anebo sbalené role spacáků uvazovali za sedlo, ve kterém jsme pak trávili celé hodiny jízdami po South Parku na úpatí hor, zvaných Kenosha mountains. Večer jsme uléhali u malých ohníčků se sedlem pod hlavou. Když jsme pak jeli domů,. voněli jsme nejen kouřem, ale i koňmi. Na jednom z těch koňských vandrů na opuštěném ranči, zvaném Ztracený, se pár kamarádů a kamarádek rozhodlo založit Spojené Osady. Pokud paměť a fotografie dobře slouži, tak to byli: Baron, Dobfk, Forman, HalTy a EIsa, Jirka, Kojot, Pavka a Jitka, Pupál, Ruda a Zoltán. Samozřejmě, že na příš toto rozhodnutí bylo tí slezině oznámeno těm kamarádům, kteří se vandru nezúčastnili. Příští potlach se již konal pod hlavičkou Spojených Osad. Díky různorodosti členstva - jsme původem z různých měst, někteří trampové ještě z domova, někteří až odtud, mnozí s rozdílnými koníčky a zálibami apod. - vznikaly v Osadách skupiny a podskupiny, které se navzájem prohnaly a doplňovaly. Byly to: Rychlé Pípy, Zimní brigáda, Koňaři, Lovci, Střelci, Nedělkáři, Rybáři atd. Pro tuto různorodost a rozmanitost Spojené Osady nikdy neměly žádného šerifa. Činnost S. T. O. C. nebyla nikdy nijak zvlášť organizována, každý se zabýval tím, co ho bavilo a zajímalo. Potlachy a memoriály byly jediné organi~ované akce, na kterých se většina členů podílela pomocí a účasti. Některým kamarádům z jiných států se při návštěvě potlachů Colorado tak zalíbilo, že se sem přestěhovali. Rovněž se přistěhovalo i množství krajanů - netrampů, což mělo za následek, že jsme sleziny přeložili z pátku na čtvrtek, neboť sleziny ztrácely svůj trampsk$' ráz a stávaly se víceméně krajanskou "páteční záležitostí". Později "Slovanin Home" byl rozbourán, aby udělal místo pro McDonalda, velkovýrobce světoznámých karbanátků. Chodili jsme pak o pár ulic dál do drsné špeluňky, kterou vlastnil Černohorec, muslim, který si občas pouštěl z hracího automatu hrozné islámské skladby. Na III. celosvětovém ' potlachu bylo rozhodnuto, že další "Svě- nás, že jsme se museli dát víc dohromady a zorganizovat se, abychom mohli potlach úspěšně udělat. Záhy poté, co Jirka našel novou hospodu - "Notter's House of Drinks", na Sheridanské~ bulváru, začali jsme s novými slezinami. Zvolili jsme sipotlacllovou pětku, jejíž členové jsou zaměřeni na organizování Světového potlachu. V pětce jsou tito kamarádi: Baron, Jirka, Kojot, Pupál a Zoltán. Pětka si vybrala Zuzanu za sekretářku a Bandaska byl zvolen pokladníkem. Zoltán začal s vydáváním občasníku "Potlachový zpravodaj" a v neposlední době se na vydávání podílejí také Rudi a Maugli. Máme domovenku, kterou navrhl Baron za spolupráce Lídy a Jeffa. Debbie, rodilá Američanka, která zpívá česky trampské písničky na potlaších, nám ušila osadni vlajku. O naši kroniku se stará kronikářka Maruška. Zručný řezbář Santána-z lowy zapracoval na totemu. Uspořádali jsme několik zdařilých podnikli - Zálesácké mecheche na ranči tl Standy ve Fairplay a mikulášské nadílky už jsou brány jako samozřejmost. Ve Spojených Osadách je kolem čtyřiceti členů. V Texasu máme "přespolní" členy - kameramana otu a jeho ženu Janu. S bližícím se potlachem se stále více zaměřujeme na přípravu jeho zdařilého průběhu a doufáme a věříme, že nezklame., Zoltán Engelwood - USA Snímky autor Zleva Čert, Jirka, Kojot, CochtoTl, Bandaska, Zoltán, Gamza, Garfield, klečící Dobzk, na Memoriálu 1990 Buffalo Creek, Na koních zleva: Harry, Eisa, Zoltán, Jitka, Jirka, Forman, Pupcí{, Doblk.. STRANA 14. ' MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

15 Dlles s~iptámeí Jiřího Pedra Zachariáše z redakce "Činu" na "prélžsk()u dvojl<u" a Jaroslava fpglara. 1. Přezdívku Pedro má~ z oddílu Hoši od Bobří řeky? V který dl ll'lech jsi byl členem? Můžeš popsat atmosféru oddílové činnosti a vedoucího Jaroslava Foglara -.Jestřába Z dětského pohledu? Byl jsi s ním i na táboře? Přczdívku Pedro jsem dostal mnohem později. Tedy nikoliv jako člen Foglarova oddílu. Pokud jde o atmosféru oddílu "Hoši od Bobří r'eky," o jeho činnost a o jeho vedoucího.testřába, dovolte nejprve jednu nepatrnou odbočku - zvláštní věcí je, že jsem nikdy vniu'ně nephjal tento název pro náš oddíl. Byl jsem nafoukaný,.jestlf to tak mohu hel, ŽP jsem členpm pražské Dvoiky, nejstaršího skautského oddílu v Ceskoslo\'ensku. který pravda pracuje' v nesvobodných podmínkách. Název.. Hoši od Bobří řeky" mně pl'išel vyumělkovaný, i když chápu všechny dúvody, které k užívání tohoto názvu vedly. Členem oddílu jsem byl od rokl! Předtím jsem byl na krátký čas členem 228. vlčácké smečky na Žižkově. Moje sestra, která byla v tom samém oddíle skautkou, si se mnou užila své. V pozdějších letech jsem ji dosti terorizoval..tejí pubescentní nápadníci, většinou spolužáci (její) se vykupovali tím, že za donášku zvacího dopisu na schůzku (donášku jsem obstaral já) požadoval jsem nějakou skautskou příručku či knížku. Takže do oddílu jsem nepi'išel tak docpi a nevzdělán a neopracován. Ilustrace: Vl. TúčapskS' _. Kpy Ano. byl jsem i na táboře' (táborech). Pokud jde o dětský pohled na činnost našeho oddílu: Ano, bylo to splnění velkého snu. Navíc ohromující byla veliká podobnost činnosti Dvojky a.jesti"ábových literárních kolektivú. pr-ed příchodl'm do oddílu jsem si záměrně vytvářel brzdy svého nadšení - říkal jsem si, že oddíly, o jakých.tesu'áb píše, jsou uskutečnitelné právě jen v knihách. O to větší údiv a ohromení, které jeden z mých vrstevníkú, rádce Modré družiny.tenda Klepáč, vyjádhl (když přišel do oddílu) slovy: "Slunce mi vyšlo." Teprve mnohem později, když jsem už sám veaj svůj oddíl a naučil se jakž takž rozeznávat a oddělovat formu od obsahu (podstaty), jsem si uvědomil, jak těžké a vyčerpávající bylo pro.testl'ába oddíl typu Dvojky (kterému říkám oddíl vrcholového českého skautingu) postupně vytvořit. A kolik proher a dílčích neúspěchů musel při tom prožít. 2. Oddíl jsi, vedle Jestřába, i vedl..jak se ti to dařilo - jak se s,jestřábem spolupracuje? Pomáhal jsem při vedení Dvojky několik let. S.Testřábem se mi spolupracovalo velice dobl'e. Kéž by on to samé mohl říct o mém působení ve Dvojce. 3, Proč jsi vedení oddílu ukončil? Nikdy jsem vlastně svou aktivitu ve skautingu neuko'1či1. Ve spolupráci na vedení Dvojky jsem se však dostal do těžko řešitelné situace. Měl jsem důvod tuto svou činnost ukončit, abych oddíl pro svou účast v pi'ecllistopadových občanských aktivitách neohrozil. 4. Myslfš si, že mládež má b~,t nějak mimoškolně ovlivňována. Že se státu - společnosti vyplatí do toho investovat, nebo že to je záležitost rodičů? Nebo politických stran či rúzných hnutí, sponzorú apod.?. Ano, myslím si, že mládež má být pozitivně ovlivňována. Výchovná ú spěšnost skautingu nebo Ymca či Woodcrafhi jen potvrzuje, že jsou zde myšlenky a obsah, které stojí za to u mládeže prosazovat. Být státem (a zde se dotknu patrně těch, ktei'í si už zvykli na to, že ohodnocením jejich práce s dětmi byly tučné subvl'nce na táboření, výpravy a refundace platů vedoucích) investoval bych nezbytně. Ale ne příliš. Rozhodně ne tak, jak si na tyto výhody zvykli vedoucí podnikových letních táborů. Uvažoval bych spíše o tom, zda není možné poskytnout úlevy těm majitelúm domů, kteří si vezmou do podnájmu nějaký dětský kolektiv a umožní mu tam vybudovat klubovnu. 5, Zajisté vycházíš při svých odpovědích i ze zkušeností z oddílu, kterého jsi byl členem..jaká je to zkušenost? Ovšemže vycházím ze svých zkušeností, nebo ze zkušeností oddílu kde jsem vyrlistal..tesu'áb, stejně ja~ ko každý jin.ý člen oddílu, si platil celý táborový poplatek. Nikdy jej nenapadlo pokoušet se vyrážet z nějaké InstItuce peníze na provoz oddílu. Oddíl by se mělo sebe dokázat postarat sám a naopak být veden k tomu, aby veikou část svých možných zisků (poí'ádáním akademií, divadelních představení, besídek, bazarů atd.) dokázal předat těm, kteří tyto peníze potřebují více než oddíl. (Dětské domovy, invalidní spol1lobčané atd.) 6. Jak se díváš na rílzná sdružení, která si dtívají do vínku jméno.jaroslava Foglara, neho jméno známé z jeho literárního díla a jsou tcdys nim ~ť chce či nechce spojována? Měl by Je podporovat, ignorovat či se snažit zpětně o jejich vymazání? Na tuto otázku odpověděl kvalifikovaně, na kterou ani ph největší snaze nemám, pan.tan Werich..Te to ta odpověď, kde ho\'ol'í o znalcích auc torova díla (lhostejno o kterého jde, hlavně, že je za jeho jménem cítit hvězdný prach či pach peněz), z nichž se postupně stávají "bidelníci", tedy ti, kteří rozpoznali, že tato jejich znalost jim pomůže' zajistit dobré bidlo. 7. Jak by sis představoval budoucnost díla.jaroslava Foglara a jeho publikování? Budoucnost díla J. F. nevidím skepticky jako něktei'í moji přátelé, kteří jsou zděšeni přesyceností trhu Foglarem. StálE' je dost chlapcíl a děvčat, kteří v něm nalézají svúj životní kompas. Nepodah-li se nám, tedy lidem, kten s mládeží pracujeme, vkomponovat do v.ýchovy také to nejlepší, co ve Foglarově díle je, není to chyba Foglara a jeho knih (ty své kvality a hloubku plisobení stokrát prokázaly), ale chyba naše, která se, bohužel, projeví i na našich světencích. Foglarovo dílo je významný výchovný pomocník a z tohoto pohledu čeká, myslím, ještě na své zhodnocení. 8. Jste optimista? Žijeme ve složité, ale radostné době. Ano, jsem optimista. Děkuji Ti za rozhovor. Frank Strmiska ře má mnoho tajemství, ale také plno hladinu a ukazovaly mu cestu mezi skalními zkazek a bájí, které si lidé vyprávějí a útesy. Chomáče řas pozvolna hdly a ztrácely Mnikdo se neptá, zda je to pravda, nebo svou sytou barvu. Kamenná stěna, které se jen pouhý výmysl. K nim patří i báje o "Mořské růži". Roste prý hluboko pod hladinou mezi útesy, které jsou hustě prorostlé vlajícími řasami. Je to MO~SKII RLJ6E MtREf( KREZEK opuštěné místo, kam rybáři nejezdí, aby nepřišli ve spleti rostlin o své sítě a nebo v prudkém př!boji o život. Pro potápěče se stala touhou, přestože si moře přálo, aby nikdo nepronikl do podmořské zahrady. Ted Kerner nepatřil k těm, které by legendy příliš zajímaly, ale být první; kdo se vrátí s podmořskou růží, rj lákalo. Měl dost zkušenosti s potápěním, takže se rozhodl pro sestup beze svědků, jen tak pro sebe, aby posľlil své sebevědomí. Sluneční paprsky pronikaly hluboko pod lehce dotýkaly jeho prsty, se po každém metnl měnila v holou skálu. Barevné rybky s mořskou faunou zůstaly vysoko nad ním a Ted pocitil i přes gumový oblek nepřijemný chlad. Rozhodl se proplavat skalní rozsedlinou a otočit se směrem k nazelenalé hladině. Protáhl se úzkou štěrbinou a leknutim přitiskl t.ělo k hro_o tu skály. Stál pi'imo před propasti, která ozářena pronikajícím sluncem rudě zářila v mrtvém tichu. Všude, kam jen dohlédl, se vypínaly růže bez jediného pohnutí, stísněné v ohromný rudý koberec. Nedokázal si vysvětlit přítomnost slunce ani růž! v hloubce, do které sestoupil. Cítil, jak je přitahován slunečními paprsky a svazován trnitými výhonky po celém těle. Z posledních sil začal bojovat o sv/lj život, který jej pozvolna opouštěl s kysl/hem z jeho plic. Večer našla policejní hlídka na pobřeží vyčerpaného prošedivělého muže, který měl po celém těle zabodáno množství.trnů. Lékařům se podařilo postiženého zachránit, ale nikdo se už nedoví, že Ted Kerner byl první, kdo přežil a viděl "Mořskou rilži. " Moře zahalilo jeho mysl věčnou tmou a tichem. Miroslav Krézek, T. O. Vlčí jezero - Praha MĚSíčN,íK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI v STRANA 15

16 P říhodu, kterou vám chci vyprávět, jsem slyšel na Floridě v Jaksonville. Mé putování mě přivedlo do tohoto pěkného městečka plného turistů, palem, agave a spousty malých restaurací. Snack barů a Pizzerií. Zízeň je veliká, můj bágl je opřený o stěnu, objednal jsem si steak s hranolkama a zeleninou a točené pivo. Mám dlouhou chvíli, a tak se rozhlížím po lokále. Všude jsou preparované mořské ryby, nad barem obrovské žraločí čelisti a pár modýlků lodí, pár fotek námořníků a pár zarámovaných map. Mezi okny pak erb se čtyřiceti dvěma žraločími zuby. Ještě jsem nedopil pivo a již mi přinesl statný hospodský, šedivého vlasu i plnovousu, mé jídlo. Sytý hladovému nevěří... A já jsem víc než 10 hodin nic nejedl, a to jsem už na Floridě třetí den. Prošel jsem se na raketové základně - všude se člověk sice nedostal, ale i to stačilo. Daňový poplatník si za své prachy může prohlédnout, co s nimi vláda udělala a jak se investovalo. Viděl jsem muzeum, rakety, různé přístroje, měsíční kámen a vůbeo... paráda! Miami Beach mne moc nenadchlo, plno staroušků a babiček, snad z celé Ameriky, ale i pěkné holky, dobré služby a tak různě. Jo, a spousta pomerančovníků. Ani jsem si nemyslel, jak opojně může vonět pomerančovníkový háj... A jak může fajn chutnat čerstvě utržený pomeranč, když je 74 st. Fahrenheita ve stínu. Príma tančírny, kde se platí za tanečky, aligátoří farma, cvičení lachtani a delfíni. Pivo a alkohol se podává od jednadvaceti, ale auto se může řídit od patnácti... Jiná zem, jiný mrav! Nádherné hotely a bungalovy na jezírkách, nádherné víhvé bazény a před týdnem tu proběhly oslavy T. A. Edisona - ten se tu nenarodil, ale ve Fort Mayers měl své zimní sídlo a to stačí ke slavení... Slaví se stále něco a někoho... Tak to asi v Americe musí být... Od Mexického zálivu phchází chladivý vánek, pivo je Budweiser a lahvové... pořádají se dinner - někdy je to zábavné. Pozvala mne na jeden takový kamarádka Nancy s Billem. Novinář z Česko-Slovenska, to je zpestření zábavy - ale co to? Šedivý, v khaki košili, sandálech, džínsách a US-tornou - trošku se to vymykalo představám. Všichni pijí koktejly, postávají u studeného pultu, hraje se na klavír, pouštějí se desky - tančí se - moc pěkně, někteří dokonce jako Fred Astair v době, kdy byl hodně mlád. Mluví o minulosti, přítomnosti i o plánech do budoucna, nezávazné konverzace... Tančí se poslední tanec "Pa and Ma" - táta s mámou - to každý partner tančí s partnerkou, se kterou phšel - aspoň se sobě neztratí. Miami je město věčného léta a odpočinku, město revmatiků, důchodců a vysloužilých byznysmenů... Město krásných aut. Je to již minulost. Chutnalo mi a tak jsem s hostinským prohodil, jestli to jsou jeho trofeje. Statný sedmdesátník, s jizvami na rukou i tváři, přikývl. Objednal jsem dvě piva a pozval ho na kus řeči a zeptal jsem se ho na těch 42 zubů na štítě... Začal mi vyprávět jejich příběh: "Bylo to tenkrát veliké dobrodružství a přihodilo se to poblíž Antigua u malého ostrůvku. Měl jsem tehdy čtrnáctitunovou loď "Sabinu", žil jsem si bezstarostně, měl jsem s sebou přítele - Indiána z kmene Delawarů, zkušeného lovce a príma parťáka, já kormidloval, Keeny vařil, uklízel a tak různě. Sbírali jsme škeble a korály pro obchodníky z Miami, aby měli zase suvenýry pro turisty. Toho dne ráno jsme cht~li lovit u toho ostrůvku vzácné korály a pestré mušle. Spustili jsme na vodu nízký úzký skif, vzali jsme si snídaně; sítě, nože a pušku a vypluli jsme za úlovkem. Našli jsme príma červený korál, pár hvězdic, košík bezvadných královských mušlí - každou tak po 10 dolarech. No a tam jsme se setkali s panem žralokem, který k nám připlul na mělčinu. Byl dlouhý tak 18 stop (kolem 5 m) a my jsme se pár minut na něj dívali ze vzdálenosti thceti stop... Plul k nám. Viděl jsem často stopy žraloků v mělké vodě, ale tak blízko se n~kdy žádný z nich nepřiblížil. Cím byl blíž, tím se jevil jako strašná nestvůra... Pod člunem jsme měli hloubku asi 20 stop a nad písčinami ani ne pět stop. Ani při přílivu tam nemohlo být víc bež šest stop a tak nám nebylo jasné, jak se tam ten žralok dostal. Od pohledu vypadal žralok hladově a vůbec jako ďábel naháněl hrůzu. Byl to šedý žralok a ten prý neublíží ani mouše - ale 18 stop budí vždy respekt... Popadl jsem pádlo a vrhl se do vody, žralok se obrátil a v mžiku bylo sto metrů dál, až se dostal na mělčinu. Tak jsem se ponořil znovu pro mušle. Zatím, co se obracel na mělčině, já jsem plnil svůj vak, připev- 1'lěný na opasku krásnými barevnými mušlemi. Pokládal jsem se za znalce a tak jsem nedal na Keeneho varování, ať se nepotápím znovu. Opájel jsem se tím, že každé potopení bylo za dolarů. Posnídali jsme a nechali jsme se hnát vlnami a čekali jsme, až nás příboj přenese přes písečnou přehradu. I žralok se o nás přestal starat a my jsme na něj úplně zapomněli. Když už jsme byli na zpáteční cestě, zahlédli jsme celý trs skvělých malých mušlí. Vzal jsem si' nůž a skočil pro ně... Když jsem se vynořil s první várkou, Keen na mne volal: "Dej pozor, řítí se na tebé!" Pustil jsem mušle a fofrem jsem si to krauloval ke skifu, když jsem lezl do člunu, minula mě bestie o milimetr a ploutví mi sedřela kus kůže z těla. V člunu jsem se hrůzou celý rozklepat: Žralok napadl plriou silou náš skif - byl větší než člun. Při nárazu vylít Keen ze skifu. Měl štěstí, žralok člun podplul a tak byli každý na jiné straně, proto i Keen se dostal do skifu dřív, než se žralok otočil a podruhé nás napadl. Útoky na člun byly častější a třísky z něj lítaly. Leželi jsme na dně a křečovitě jsme se drželi podlahy. Teprve, až nám polevil šok, přišla myšlenka obrany. Keeny popadl pušku a začal střílet na bestii. Střely se ale míjely účinkem. Jednou nebo dvakrát.ji zasáhl do břicha, ale to žraloka jen vydráždilo k větším útokům. Použil jsem udice jako harpuny - můj vrh do žraločí tlamy mě stál málem STRANA 16 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

17 život - měl jsem totiž šňůru omotanou o zápěstí. Jen tak tak mě Keeny v posledním okamžiku zachránil, když už mě žralok na udici táhl ze člunu... V okamžiku mé poslední sekundy se udice i s kusem masa vytrhla žralokovi z tlamy. Museli jsme si zhotovit tedy rychle jinou zbraň - na tyč jsme uvázali závěrák a tím jsme při každém novém útoku bodali bestii, ale nic moc to nepomáhalo - naopak byla stále divočejší!! A pak se nůž o tvrdou žraločí kůži dokonce i zlámal. Rychle jsme Keenův Bowie nůž přivázali k tyči, čepel ostrá, dlouhá - báli jsme se, že to bude k ničemu. Štěstí ale bylo nám nablízku. Opět se k nám přihnal žralok, tentokrát ze strany, aby jsem mu k tlamě lano a dovlekli jsme ho k lodi, kde jsme ho připoutali. Druhý den jsme jej vytáhli na palubu - z kůže nebylo nic, a tak jsem si neehal jen hlavu - mám ji nad barem preparovanou - má v ní tři řady zubů, největší ze špičáků.isou přes dva coule dlouhé a těch 42 žraločích zubů? Ty jsme vytáhli ze spodku našeho rozbitého skifu. Od té chvíle nevěřím žádným žralokům. Prodal jsem loď, Keeny se oženil a já zde dělám již přes čtyřicet let hospodského. Mé oči si prohlížely tohoto mořského vlka a' dobrodruha, měl modré oči, dolíčky v né tváfi, bílé chlupy mu lezly z výstřihu bavlněné košile a na rukou měl vytetovaný znak US-NA VY, výška přes 180 a mohl lépe použít své čelisti. To byla chyba, kterou zaplatil životem. Keeny ho napolo zasáhl do měkkého břicha a žralok váhou a rychlostí si ho o čepel rozřízl po celé délce, kopí vylítlo Keenymu z rukou - ihned jsme hledali něco, čím bychom se bránili, ale v tom jsem zpozoroval, že moře je celé červené od krve. V hloubce asi 10 stop se ještě živý v posledním tažení Pl'evaloval na dně. Po chvílí odpočinku jsem se k němu potopil, uvázal IILU~'~il(')()N n,\l'll(rret váha dobrých Zůstal chlapec i v pozdním věku. Jen tak mezi řečí jsem se zeptal - a co ten nůž?! "Jo ten? S tím jsem ti ukrojil ten steak." Proto mi tak chutnal... Přichází večer, sedím na verandě, slyším šumět moře, cítím vůni moře a vzduchu a v duchu se mi vybavuje boj dvou mužu u malého ostruvku poblíž Antigua se šedým žralokem.. A jen tak ze zvyku si kontroluji čepel na svém Bowie noži. F. G. Montano Západ se barví do oranžova. kolem je slyšet jen."umění větru v korunách stromů a do těchto zvuků přírody přichází večer a pokládá se tiše jako šediqj šátek. Okolo pískovcových skal, tvořících jakousi bránu protékajícímu poto ku, který kdysi dávno dostal jméno "Zpívající potok ", se nese tiché snění večera, sametové pohlazení té nejdražší dlaně. Do těchto tónů se prolíná houkání sovy pálené, šumot křídel netopýrů a občas pokřik nočních opeřenců. Po úzké cestičce kolem potoka kráčejí dvě postavy. Trampské haleny, batoh na zádech, kožené kalhoty a vysoké okované bof'j odrážejí v bublání potoka zvuky, které se vytrácejí jako vzdalující se dopad kovářského kladiva. "Jose," mluví muž, jdoucí v zákrytu za prvním, starším chodcem. "Měli bychom si založit oheň, než v noci zmrzneme." "Máš pravdu, Tome. Také nemám žádnou chuť probudit se ráno jako prec Uk. Ale abys věděl,?mim lepší nápad. Kousek dále je malá mýtinka a tam s: kdysi postavil se svou squaw starý Raccon srub, v němž bychom mohli přestá: noc." "A myslíš, že tam někdo bude?" - ptal se Tom. "Pokud bude, jistě nás nevyžene" - odpovídá Joe. "A co ten Raccon," vyzvídal inot ~ Tom, "bydlí tam, nebo je ten srub prázdný?" Bydlel tam dlouho se svou ženou, ph šla odpověď na zvědavou otázku, ale jedné zimy se ošklivě nachladil a zemťel přestože to byl chlap, jemuž nebylo daleko rovno, tak jeho žena se vytratila někde do neznáma a na té mýtince zůsta: ~~~-.ijii!i!!liiii jenom ten srub a před ním hrob s dřeréným křížem. "Tak se tam tedy vypravíme, aspoř. budeme mít střechu nad hlavou," nat'thoval mladší tramp. Po chm7i cesty se před nimi rozevřel: haluzí jako brána chrámu a oba zálesác: vyšli na malebnou mýtinu, jež skrýt'ak malý srub, vedle něhož zarůstal omše;~ hrob, nad nímž se klenul kříž z borových větví. - "Jsme tady, hochu," pronesl Joe "a jak je vidět, také zde zůstaneme pře: noc." Dva přátelé vešli dovnitř starého srudu. Vevnitř byl stůl a dvě židle, krb' uchystanou kupkou dřeva, dvě postele a malá knihovnas několika knihami "To je zajímavé," usmíval se Tom, "dřevo je tu přichystané jako na uvítano;i stačí jen zapálit oheň v krbu." Joe pohlédl na mladšfho přítele, "to je, hochu, nepsaný zákol!. Ti, kteři z ~c přespí, musí připravit pro další návštěvnfky nové dříví do krbu." Joe shodil batožinu a přistoupil ke krbu. Po chvilce se místnost rozzářila :, krbu zaplál oheň. Unavení cestovatelé však zakrátko roztáhli deky a zalezli-~ postele, mezi nimiž stála knihovnička. Asi tak uprostřed noci se probudil To~ a polekaně se posadil na posteli. Všude bylo ticho, oheň svítil měděnými uhlíky a do toho ticha se ozýt c ťukání. Jako odbíjení hodin. "Poslyš, " zatahal Tom za rukáv starhho přit :c "Slyšíš, Joe, jsou tu strašidla." "Strašidla," usmál se kamarád, "přece nevěříš, že tu straší." "Tak poslouchej," polekaně vysoukal ze sebe Tom. "Slyšíš ty zvuky mezi postelemi," někde v nitru knihovničky se v tich u noc' ozývalo ťukání, jako by odbíjely kapesní hodinky, "Co to proboha je, Joe?" "To nic, Tome, to jsou jen larvy červotočů, jejichž chroupání ve dřevě přij:' míná tikot hodinek. Prostí lidé tomuto úkazu říkají "umrlčí hodiny" a věří. ;C, kdo je uslyší, musí zemřít. Ale to jsou jen povídačky, kterým věří vesniéané. Brzy zrána se chystali oba nocležníci na další cestu. Zatím, co Joe chys::' snídani, Tom ze zvědavosti rozevřel první knihu v polici. Na první straně b1" napsáno třesoucí se rukou: Poslouchám již několikrát umrlčí hodiny - zemřu Raccon. Šed)' \"I~ MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 17

18 flrl1 I-If'VNAR.. S každým bluegrassovým nástrojem je spjato jméno určitého č lověka, který se podílel na rozvoji jeho hry. Tak jako Tony Trischka má svuj zvuk a postavení mezi banjisty a David Grisman v i novačním stylu hry na mandolínu, jméno Tonyho Rice reprezentuje absolutní špi č ku.. flatpicked" akustické kytary. Rice je dokonalý Údový hudebník, který ovládl bohatý rozmanitý těžký styl a vytvořil nenapodobitelný vlastní hráčský rukopis, nyní tak módní mezi třetí a čtv rtou bluegrassovou generací. Tonyho práce je energická a. spolehlivá. Jeho technické mistrovství došlo k vrcholnému bodu, spojující techniku běžného flat-pickingu a crosspickingu s harmonickými úseky převzatými z jazzu. Jeho smysl pro timing je skvostný a užití synkop vysoce originální. Každou skladbu, kterou hraje, obohacuje svým vynalézavým a vzrušujícím hudebním citem. "Všechno dělám podle sebe," vysv ě tluje Tony, "mám svou p ředstavu a chci ji aplikovat do vlastní hry. Dlouho se mi to nedařilo. Nemohl jsem to z nástroje dostat. Nakonec jsem se to naučil. " i Tři starší sólová alba jsou výstavní vitrínou jeho hudby ("Tony Rice"- King Bluegrass 529,.. California Autumn"-RebeI1549,.. Tony Rice"-Rounder 0085). Tonyho úspěchy vyrostly z kombinape jeho přirozených schopností a velkého dílu tě ž ké práce. Za ta léta využil i značného počtu osobních kontaktu. Narodil se 8. června 1951 v Danville ve Virginii. Následující rok a pul strávil v Newport News, kde jeho otec, Herbert Rice, pracoval jako svářeč v loděnicích. Později se jeho rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Tony strávil podstatnou část svého dětství. První živou hudbu, kterou slyšel, má zafixovanou ze svého rodinného prostředí. Otec hrál ve svém volném čase na kytaru i mandolínu a o něco později vytvořili s Tonyho strýcem Héflem Poindexterem kapelu "Golden State Boys", pravděpodobně druhou bluegrassovou skupinu v jižní Kalifornii. Podle Tonyho slov snad "první" byla ".country Boys" s Clarencem a Rolandem Whitem, následovně přejmenovaná na "Kentucky Colonels". V rodinném orchestru hrál jeho další strýc Leon Poindexter na basu a Walter Poindexter na banjo. Časem byl Walter vyst řídán banjistou Donem Parmleyem, jehož nástroj mužeme dnes poslouchat na deskách s "Bluegrass Cardinals". "Skutečně mě však zapnul až Flatt se Scruggsem. Táta měl doma starou sedmdesátosmičku s jejich "Foggy Mountain Special" a na druhé straně fantastickou písničku "You re Not a Drop in the Bucket." To byla hudba, která skutečně do mne vstoupila!" V tomto hudebním prostředí začal Tony brzy experimentovat s hraním. Nejprve trápil mandolínu, ale zanedlouho přehodil výhybku ke kytaře. Jeho první debut před veřejností se odehrál v devíti letech v městském rádiovém show, kde měl možnost zpívat běžný country hit "Under Your Spell Again". Na tomtéž pořadu spolupracovala i mladá kapela "Country Boys", jejímiž čl e ny byli bratři Clarence (kytara), Roland (mand.) a Eric (basa) Whiteovi, Billy Ray Latham pikoval banjo a Leroy Mack hrál na dobro. Ačkoliv šestnáctiletý Clarence ještě nehrál nic ohromujícího z lead kytary, která ho později. proslavila v bluegrassových kruzích, pro Tonyho byla jeho rytmická práce okouzlující. Larry Rice, nejstarší z Tonyho tří bratrů, byl zase nadšen Rolandovou mandolínou. "Tehdy jsem také poprvé viděl kytaru Martinku D-28, kterou nyní vlastním. Srazila mne k zemi svým zvukem. Pozd ěji jsem však zjistil, že tento typ se nedá užít na všechno. Také Clarence ji časem pro svá sóla měnil s levnějším typem D-18. Svuj dnešní nástroj jsem si nechal speciálně upravit a je fajn jak pro sólová ni, tak pro doprovod," v;r.pomíná Tony. Po tomto vystoupeni v rádiu Tony založil se svými bratry Larrym (mand.) a Ronniem (basa) kapelu, kterou ještě společně s mladým banjistou Andym Evansem nazvali "Haphazards". Hráli klasické materiály, jako je třeba "Foggy Mountain Breakdown", ale celkový výsledek byl menší, než očekávali. "Bylo to hrozné," říká Tony s rozpačitým úsměvem, "když jsme zpívali, znělo to jako vysoký písklavý hlas poraněných krys. Někdy jsem zpívallead vokál já, někdy zase jiný a někdy bylo unisono, protože jsme nic jiného neuměli." Nezapomeňte, že v těch letech bluegrassová a country scéna v Los Angeles neměla mnoho dobrých hráču. Až po čátkem šedesátých let folkový revival vzbudil mladou generaci hléivně' na vysokých školách a situace se podstatně změnila. Vraťme se však nazpět ke skupině, která i přes své počáteční nedostatky měla svuj puvab. Pomalu si získávala své jméno na různých akcích. Hráli třeba na turné s P. Seegrem nebo pro maléděti v Disneylandu a většinou skončili na "gig" společně s "Country Boys". Tony se spřátelil s Clarencem, po večerech si půjčoval jeho kytaru, aby si vyzkoušel lepší stroj, než byl jeho. Clarence prý už byl desetkrát lepší kytarista v porovnání s prvním setkáním v rozhlasovém studiu, a tak se stal pro Tonyho dobrým učitelem. "Velmi často jsme spolu sedávali. Clarence mi ukazoval fantastické kytarové licksy a já jsem byl nejprve dost nervózní, když jsem měl vedle sebe někoho, kdo je tak dobrý," přiznává Tony, ~ "třepal jsem se tré,nou, STRANA 18 MĚsíČNíK PRO MILOVNIKY PŘíRODY A VOLNOSTI

19 ~ že všechno do sebe nevstřebám. Potom, když jsem se vracíval domů, těžko jsem vzpomínal, co mi ukazoval". Pozornfžák se pomalu učil tón za tónem několik breaku svého kantora, ale nakonec se vždycky naučil jenom část a zbytek Clarencových kytarových "frází" předělal vlastním způsobem. Dalším velkým stimulem pro mladého Rice byla osobnost Doca Watsona, který začal v oblasti Los Angeles vystupovat, ale v roce 1965 se Riceovi přestěhovali zpátky na východ a po další čtyři léta opakovaně čundrovali mezi Floridou, Georgií, Texasem a Severní Karolínou. Tony se sice nadále vzdělával, ovšem pro jeho kapelu neexistovalo mnoho příležitostí veřejně vystupovat. V podstatě byl mimo okolní hudební svět. "Řekl jsem si, že když kolem není nikdo, s kým bych řádně hrál, pak si muziku musím dělat sám. A to jsem také dělal!" Hudba je sice krásná věc, ale člověk musí z něčeho žít. Proto se osmnáctiletý mládenec začal učit instalatérem. Vydržel to však do konce roku Jeho touha stát se profesionálním hudebníkem byla silnější, takže léto 1970 jej zastihlo na bluegrassovém festivalu v Carlton Haney's Reidsville v Severní Karolíně. Měl štěstí. Právě zde získal svůj první job na plný úvazek. Sám Bush ho najal do své kapely "Bluegrass Alliance". Byla to ještě mladá skupina, která si prosazovala své jméno novým pojetím moderního bluegrassu. Tím, že někdy přejímali hudební nápady z rocku, je u "klasiků" posouvalo za hranice bluegrassu; svým způsobem to však nebylo vzdálenější pole, než na kterém působili "Osborne Brothers, Country Gentlemen a Emerson s Waldronem".. Alliance však měla smůlu. protože ztratila jednu ze svých jedniček - Dana Craryho. Byl to solidní zpěvák a výjimečný kytarista. Danova hra vyjadřovala pozoruhodný smysl pro melodii, originalitu a techniku. Měl fantastický tónový kolorit. Jeho sólová kytara stála svojí funkcí na stejné úrovni jako banjo, housle nebo mandolína. Publikum milovalo jeho žertovné mezivýplně ve skladbě "Freeborn Man" nebo brilantní breaky v "Little Sadie". Zkrátka, boty, ve kterých musel Tony vykročit, měly být podobné míry a pro mladého teenagera, pokoušejícího se dostat do složitého světa profesionální hudby, to nebylo zrovna jednoduché. Uznával Danovy scho.pnosti a výkony. Začal studovat třeba jeho styl podle alba "Dan Crary" (American Heritage 27), vybíral si však pouze zvlášť zajímavé finty, které v dané skladbě míchal se svými vlastními nápady. Na vystoupení s touto kapelou měl možnost i uplatnit svůj vysoký a čistý vokál. Ve srovnání s jeho nynějším rozsahem, sílou a výrazem však nebyl ještě plně rozvinut. Jeho kytara sice byla dobrá, avšak mírnější a konzervativnější než Craryho. Posluchači již věděli, že se jedná o nadaného hráče, a proto mu i určité chyby tolerovali. Dneska by tento člověk, topící se v přepychu, mohl namítnout: "A co byste chtěli za dvanáct dolarů týdně?" Tehdy jeho peněženka opravdu nepřetékala, neměl dokonce ani na pronájem garsonky. Naštěstí se mohl přistěhovat ke svému kolegovi z kapely banjistovi C. Johnsonovi. Zbytek skupiny "Bluegrass AIliance" tvořili Lonnie Peerce (housle), Ebo Walker (basa) a zpočátku banjista Buddy Spurlock, který byl později nahrazen Courtney Johnsonem. Většina těchto hráčů poslouchala bluegrass výjimečně. Dávali přednost jazzu a rocku. Pro Tonyho bylo velmi důležité spojení se Samem Bushem. Zdálo se, že mají spolu něco společného. "Sam byl vynikající picker," vzpomíná Tony, "líbilo se mi na něm, že naklání své uši nejenom jedním směre:rn k bluegrassu..." Někteří příznivci je podezírali, že se dají zcela jinou hudební cestou, jak to udělal třeba Bill Keith, kter)' po spolupráci s B. Monroem a R. Allenem hrál s "Kweskin Jug Bandem" na plectrum banjo nebo Clarence White, jenž opustil svůj ideál akustické kytary a zakusil elektrickou školu s "Byrds". Později se však všichni vrátili na pozice bluegrassu, aby se svými zkušenostmi a umem podíleli na jeho rozvoji. Tony však pole bluegrassu nikdy neopustil. Postupem času se stával známým progresívním hráčem a souběžně se prosazoval jako vrcholný bluegrassový zpěvák tradičních i moderních materiálů. 3. září 1971, přesně po roce s Alliance, se Tony přidal k bandu J. D. Crowa "C" The New South. Tato skupina již byla uznávána jako jedna z nejlepších ve své kategorii, navíc tam již několik let hrál jeho starší bratr Larry a basista Bobby Slone, známý kolega z dřívějších turné s "Kentucky Colonels". Pro Tonyho však největší návnadou byl sám J. D. (čti "džej dí"). Jeho jméno bylo známo v oblasti tradičního bluegrassu vlastně již od roku 1950, kdy jeho "neuvěřitelně plné" banjo doprovázelo kapelu Jimmyho Martina. Rice se o něm vyjadřuje: "J. D. má ohromné hudební znalosti. Hraje perfektně v taktu skutečně všechny tóny, a to jasně a čistě, navíc do toho dává duši. Hádám, že bych mohl říct, že jsem se od J. D. naučil používat svůj nástroj účinněji. Měl vliv na moji pravou ruku, čili jak a kdy brnknout na strunu, jak z ní dostat nejlepší tón a vůbec hlasitost z nástroje. K pozorování jeho techniky rukou jsem měl výbornou příležitost na pódiu, vždyť jsem stál po jeho boku po celé čtyři roky. Mnoho lidí si také myslí, že musí hrát pfesně podle metronomu od začátku do konce melodie. Ale tón můžete zahrát také před uhozením metronomu anebo po, z toho přece vychází hudební cit. Není důležité, jestli cvrlikáte přesně jako strojek, je důležité KDE tón umístíte." J. D. Crowé je znám, že zdůrazňuje důležitost "timingu" a Riceovi to plně vyhovovalo. Rovněž si rozuměl s basistou Bobbym. "Neuznávám hru bez basy:' poznamenává, "když nehraji s basou, mám sklon napodobovat to, co by měla dělat ona - hrát ráz, dva, tři, čtyři... Jestliže to však dělá basa, pak se cítím svobodný a mohu svou kytarou vyplňovat malé mrňavé díry, na které většina kytaristů zapomíná." Zdálo se, že všechno probíhá v pohodě. Kapela vystupovala šestkrát týdně v relativně nóbl salóncích a v létě se zúčastňovala festivalového kolotoče. Týden co týden byli zavěšeni do svých nástrojů od pondělka do soboty. Soubor dělal pokroky a stále nacvičoval nové materiály, ostatně na zkoušení měl dost příležitosti i během vystoupení, když se občas podstatná část" osazenstva baru přivedla do jiného stavu. Momenty svárů byly v něčem jiném. J. D. Crowe podle komerčního úspěchu "Osborne Brothers" ozvučil kapelu elektrickými snímači, což se mu zdálo pro klubovou práci výhodné. Tony byl však jiného názoru: "Pro mne to byly v tomto těžké časy. Cítil jsem to všechno jako podvodné. Larry, Bobby a J. D. byli tři chlapi, kteří uměli hrát a zpívat nádherný bluegrass a my jsme byli zapojeni v zásuvce. Nemohl jsem pochopit, proč se vydáváme za bluegrassovou kapelu, když jsme tak hlasití, proč třeba ještě hrajeme takovou klasiku jako "No Mother Or Dad". Kdybychom nebyli na šňůře, mohli jsme znít stejně tak dobře nebo i lépe." Larry Rice opustil kapelu v roce 1974 a byl nahrazen mandolinistou Ricky Scaggsem, který zastal i housle, a hráčem na dobro Jerry Douglassem. Podle Tonyho se Scaggs zasloužil o renesanci "New South". Scaggs přišel pod podmínkou, že se vrátí k tradičně orientovanému zvuku. A podle toho také vybírali nové materiály pro repertoár. Jejich album "J. D. Crowe and the New South" (Rounder 0044) je úspěšná prezentace moderního bluegrassu. Rafinované aranžmá, nádherné hlasové harmonie a výborná instrumentální práce je obrazem dokonalosti osobností jednotlivých hráčů. Vysokým počtem bodů ovšem přispěl albu Tonyho lead vokál, který od dob "Bluegrass A1Iiance" značně vyzrál, byl jemnější a výraznější hlavně v pojetí dynamiky. "Zbožňuji starého Flatta v sestavě se Scruggsem, Warrenem, Gravesem a Tullockem. To byla senzační sestava. A pak dueta Monroa s DeI McCourym," usmívá se Tony, "z nejmodernějších obdivuji Nancy Wilsonovou, Jamese Taylora a Johna Starlinga ze Seldom Scene. Víte,. vsadím se, že kdybyste se zeptali některých i profesionálních hudebníků, jak dalece poslouchali starou sestavu Monroa, Flatta a Scruggse, tak se dovíte, že velká část je v tomto seskupení ani neslyšela. Měli by si naht čas a vyhledat nahrávky, ignorovat zvukovou kvalitu a soustředit se na poslech jejich hudby. " (pokračování) MĚsíČN.íK PRQMILQVNíKYPŘíRQQYAVOkN9STI..,. fl STRANA 19

20 ~_"'f""koncena báseň o smrti Seděl na nádražním poštovním vozíku a pohledem mrs~ kal po okolním ruchu, jenž mu alespoň částečně flastroval duši rozbodanou úzkostí. Bylo mu 15 let, topil se ve svých prvních problémech dospívajícího kluka a chvěl se z budoucnosti, jež byla k němu skoupá na radu jak s ní naložit. Sklíčen pocitem absolutní prázdnoty a nevědomosti kam šlápnout, kam se vydat pro pocit smyslnosti existence, kam zamířit pro touhu po životě. Na kolenou mačkal notýsek, do kterého roztřepanou rukou zaznamenával báseň o smrti, diktovanou impulsy pobízené střídavým vstřebáváním cigaret a piva. Jeho pohled, poznamenaný blouděním v éteru myšlenek, hledajících slova trpkosti, byl náhle narušen postavou očividně se nehodící do běžnosti našich dní. Silueta starého muže s batohem a kytarou byla dokonalou kopií ilustrace romantické knihy o mužích, bloudících nekonečností prostoru volnosti. Jeho pokročilý věk byl vkreslen do šedin vousů a vlasů, ale i tváře, rozbrázděné vráskami času a rysy ušlechtilosti, zaznamenané údery jeho myšlenek. Mladý básnz1c nedokázal ukrýt svoji zvědavost o starého trampa a očima zcela nezastřeně pohlcoval každou jeho součást. Tulák si všiml chlapcova zkoumavého pohledu a bez ostychu přistoupil blíže pozdravit svého pozorovatele. Kluk na jeho kývnutí odpověděl stáhnutím nohou, natažených přes délku vozfku tak, aby se tramp mohl posadit. "Píšeš" - tulákův zrak u- tkvěl na notýsku s tužkou. "Hm. Báseň. ",,0 lásce?" "Ne, o tom, jak mi je mizerně." "Pomáhá to?" Tramp stočil pohled po láhvi s pivem. "Jen chvilku, pak přijdou deprese. " "Hm, to znám." Tramp se u šklíbl. "Také jsem to zažil. Jenže já se nakonec naučil léčit. " Stařec hmátl po pouzdru s kytarou. "Tahle písnička mi byla lékem vždy, když mi bylo tak, jak je možná právě teď tobě. " Struny se pod doteky jeho prstů daly do tance a melodie jejich pohybů, smíchaná s tulákovým hlasem, začaly promítat neviditelný obraz do chlapcovy duše a zalévat jeho tělo pocity, v jejichž existenci již přestal věřit. Každé slůvko, oblečené do tónu, bylo soustem hladovému chlapci vyčerpanému z marného tápání temnotou la~ byrintu života. Poslední tóny písně byly již přehlušeny hukotem přijíždějícího vlaku. Tulák opět schoval nástroj do pouzdra a přehodil přes záda batoh. "Jestli jsi dokázal správně polknout tuto pilulku, máš vyhráno." Stařec se ještě naposledy ušklíbl a zmizel v ú trobách vagónu, jenž byl vstupní branou do skutečnosti jeho písně. "Jestli jsem doká?al správně polknout jeho pilulku?" Chlapec se 1fsmál a v očích se mu třpytl záblesk sebevědomí. Pak přeškrtl nedokončenou báseň o smrti a napsal: Bloudící pouští života a trýzněn žízní jeho prázdnoty potkal jsem starého tuláka. Měl odřený vak a vrásčitou tvář, ale pevný krok a v očích zář. Dal mi napít, aniž mě znal a já pochopil, kudy povede má cesta. Zany Auckland - N. Zéland se po hezkém tanečním večeru loučili, při pohledu na jejich při pravené krosny mi stoupala do Jak už' to V pohádkách chodívá Vždycky jsem měla ráda pohádky. Jako malá holka jsem často snila o plavovlasém princi s modrýma očima, který přede mnou poklekne s loutnou a s motýlí lehkostí mne odnese do víru tance. Život však spěchal dál a já pomalu zapomínala na svůj sen, vždyť sama skutečnost se občas podobala snění. Vítala jsem sluneční ráno na modravých vrcholcích hor s plnými dlaněmi nabírala křišťál zpívající v horských bystřinách. V nespoutaném trysku jsem nořila tvář do koňské hřívy a jen pro mne se ozýval zámeckým nádvořím třesk blyštivých kordů. Protančené noci se střídaly s písněmi u hořících ohňů... Skončila bezstarostná studentská léta a život byl náhle zcela jiný. Můj muž má vlasy jako havraní peří a toulání v krvi. Jeto ten nejlepší chlap, jakého jsem poznala a výborný táta mých dvou detí. Jen divokou vodu bystrých řek ovládá lépe než figury na tanečním parketu a ruce drsné od skalních stěn by se jen těžko mohly probírat strunami kytary. Při nekonečných měsících čekání na nový život, strávených mezi čtyřmi stěnami, mi tedy zůstaly jen vzpomínky. A pak už byl jen kolotoč plenek, kašiček a konejšení dětského pláče a v hodinách, ukradených spánku, trocha mé odborné práce, abych tak úplně nevyšla ze cviku. "Jsi dospělá a máma dvou dětí, tak se tak chovej," říkali mi a já se snažila se podřídit. Jen občas jsem s pla~ mínkem touhy kdesi hluboko na dně srdce pozvedala hlavu za křikem letících ptáků. Přátelé zůstali ve velkém městě a jen skřivánek mi sypal svoje písně z vysoké modré oblohy. Snad se to nemělo stát - snad to byl osud. Teď už se to nedovím. První večer s country písničkou jsem si prostě nemohla nechat ujít, ačkoliv jsem ještě měla dost odpočívat. A pak se to stalo. Zničeho nic u mne stál a lehce se uklonil. Vysoký, štíhlý, zlaté kadeře až k ramenům a v očích namodralý třpyt mládí. Tančil lehce, stejně jako když hladil svými prsty struny kytary. Patřil ke skupině mladých lidí a čím častěji jsem se s nimi setkávala, tím víc mi pronikali pod kůži. Ta pracně vytvořená slupka zdánlivého klidu dostávala trhliny a když jsme očí jakási podivně teplá rosa. Když už jsem zase nepl'ítomně hleděla za letícími oblaky s čelem při tisknutým na chladné sklo, můj muž to nevydržel. Nachystal' mi před dům kolo a políbil mne pro štěstí. Pak už jsem se rvala s divokým větrem na dlouhé pouti k prastarému zámku, odkud zaznívala píseň. Tiskli mi o překot ruce a nic v tuhle chvílí nevadilo, že mezi námi stojí docela slušná řádka roků. A když jsem po letech pohladila teplé dřevo kytary, naše píseň splynula v jedinou. A ~do se nikdy netoulal půlnočním zámkem, kde jenom plamínky svíček oživují stařičké fresky na zdech, nikdy tuhle krásu hodiny závrati nepochopí. Než jsem si svlékla kostým, většina lidí už spala. Opatrně jsem uléhala mezi spící a snažila se zakrýt pláštěm před nočním chladem. Vtom mne čísi ruka šetrně přikryla půlkou spacáku a zbloudilý měsíční paprsek sklouzl pq. zlaté kadeři u mé hlavy. Tu noc jsem nespala. S očima dokořán jsem hledala měsíční třpyt na stěnách zámku a šťastně naslouchala oddechování spících. Jen srdce se mi divoce dobývalo z hrudi a v hlavě mi zněly závratné tóny. To mé duši zase narůstala křídla a já věděla, že se mi právě splnil jeden dávný dětský sen. Věříte na pohádky? Já tedy rozhodně ano! Vlaštovka Foto: Britt STRANA 20 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

21 hlinišť s loužemi. Někdy i ve starých lomech najdete vodní nádrže s pestrým životem. Jsou to dnes jediná vhodná životní prostředí pro čolky a žáby. Místa, kde se dřív zdržovali, jsou dnes často otrávena odpadky a chemikáliemi. Chraňte tato útočiště organismů a snažte se zabránit tomu, aby se z nich stala smetiště a skládky odpadků. Mnoho potoků je dnes vystaveno regulačním úpravám. Pokud se dovíte o takové chystané akci, udělejte si mapku původního toku. Zaznamenejte všechny dřeviny, které podél potoka rostou, zakreslete si rostliny, zejména pobřežniho typu. Po skončení melioračních prací pozorujte, jak se břehy osazují rostlinami, Věnujte pozornost tomu, jak se vracejí rostliny, které tu dříve rostly. Není ani bez zajímavosti sledovat účinek z polí splavovaných hnojiv na růst rostlin. Všímejte si, které nové rostliny se rozmnožily, které vytvářejí nadměrné porosty a vytlačují ostatní. Konečně mužete pozorovat místa, na kterých dříve rostly třeba vstavače. Dívejte se, jak rostou nyní, zda zmizely či zda se objevily třeba jinde. Přehrnovánim hlíny se často přemístí. i oddenky, hlízy a cibulky. Rostliny se potom mohou objevit na jiných místech. O svých pozorováních si dělejte záznamy a mqpky porostou. Voda měla vždy v lidských představách funkci očistnou. Tato představa se v myslích automobilistu proměnila v neobyčejnou zálibu - mýt auta v potoce či rybníku. Proti tomuto počínání existuje řada právních norem a z nich vyplývajících postihů, zejména pak 23, odstavec 3 vodního zákona. Auto, umyté u potoka, vyíité saponáty a zbytky benzínu v říčce jsou prudkým organickým jedem pro všechny živé organismy ve vodním prostředí. Procházka kolem potoků je často smutnou a otřesnou ul{ázkou lidské bezohlednosti a sobectví vůči všemu, čemu je voda životním prostředím. Při dobré vůli a tolik propagované péči o životní prostředí je možno vyvarovat se těchto, často bezpříkladně bezohledných případů v povodí našich vodních toků. Pro zajímavost si pořiďte mapku vodního toku, podél kterého chodíte třeba do práce nebo na své toulky přírodou. Pro každý druh znečištění volte jiný druh barvy. Odpad průmyslového podniku zeleně, odtok ropných odpadku fialově, mlékárny žlutě atd. Výslednice barev na toku pod obcí bude asi velmi pestrá. Vyznačtesi rovněž skládky železného šrotu a popela. Udělejte si papírové figurky doposud v toku žijících ryb, které si podle informací rybářů označte jmény. Jejich umístěni do mapky a vyřazování závis! na stavu vody. Někdy je možno prokázat existenci dalších druhů ryb, pokud se kvalitu vody podaří společ~'il1 úsilím občanů zlepšit. Příroda se uchopí podané ruky a vděčná za pomoc znovu ožije. Skorec seděl na vyčnívajícím kameni, bílé hrdlo a vestička mu svítily. Pojednou se zvedl a zmizel ve vodě. Běžel po dně a občas zamával křídly, jako kdyby vesloval. Zpočátku byl sledován řetízky vzduchových bublinek, dále už se jeho tmavý stín pohyboval pod 'vodou bez této ozdoby. Pak se vynořil nad hladinu a než znovu usedl na kámen, provedl pár svých typických "dřepů ". Otočil několikrát hlavou, spustil milou notečku a opět se potopil za potravou. Na potocích se nám občas podaří spatřit skorce, divokou kachnu nebo dnes již velmi vzácného ledňáčka. Skorec se vrací na své loviště, ve kterém nestrpí jiného lovce. Má rád tichá místa stejně jako ledňáček. Ten dovede nehybně sedět na větvi nad vodou a čekat, až se objeví rybka. Tento živý drahokam je však neobyčejně plachý a ostražitý. Podél lesních potůčků často poletuje i střízlík - ptačí skřítek podivuhodného hlasu i odvahy. Olšiny a břízy lákají na podzim sýkorky a zvonky, aby sbíraly jejich semena. Při tom se sýkory zavěšují hlavičkou dolů a provádějí akrobacii ve větvích. Jarní vody poklesly a břehy opět povyrostly nad hladinou říčky. Svírala je pouze zajímavě spletená síť kořenů stromů rostoucích na břehu. Lopuchové listí, kopřivy, vrbiny, trávy vytvořily zelenou džungli nad mírně tekoucí, nahnědlou vodou. Mezi kořeny na břehu mne upoutaly černé otvory. Usedl jsem na pařez a pozoroval, co se bude dít, zajímal mne totiž hýbající se lískový prut rostoucí za nízkým valem břehu. Proutek se zachvíval a pojednou padl. Po chv/li se mezi lopuchovými listy objevilo zvířátko. V tlamičce drželo konec prutu a vleklo ho na holý břeh. Usadilo se před největší dírou. Rozhlédlo se kolem, na okamžik znehybnělo. Potom se pustilo do hrýzání listů na tenčím konci proutku. Zcela se věnovalo jídlu. Pacičkami si přidržovalo listy a když je všechny snědlo, ohryzalo i měkký a šťavnatý konec prutu. Hryzec se nakrmil. Poseděl a čistil si vousky: Proběhl se několikrát kolem díry, vlezl do ní, aby se po chvíli opět objevil. Zavětřil a zmizel opět v šeru lopuchových listů. Trvalo to chv!?i, než se další tenký proutek s kyticí listů na svém konci počal chvět. To hryzec opět "kácel". Pro pozorování zvěře je nutno se vybavit trpělivostí a naučit se setrvat v nehybném postavení. Je nutno si zvolit vhodné místo pro pozorování s největším výhledovým úhlem. Skla brýlí krýt před dopadem slunečnich paprsků. Využít všeho toho, co kolem našeho krytu roste. Na strážní pochůzce chráněným územím jsem mnohokrát prošel místem, kterému jsme hkali "U bezáku ". Zjara tu rostou bledě žluté a vzácně i červené v~tavače bezové. Až letos se tu objevil nečekaný host. Ve vší kráse svých podlouhlých listů a bohatosti hroznu bělostných květů tu vyrostla okrotice mečozistá. Kreslil jsem si ji několikrát, od poupat až po rozkvetlé květy, fotografoval jsem 36 ji jako vzácný historický dokument, cenný šperk. Objevila se nečekaně, a tím to bylo radostně#í. Jak vidíte, v místech, kudy chodíte na své toulky, můžete objevit rostlinu, která tu dnve nikdy nebyla. Ne vždy je to náhoda. Vyptávejte se starých pamětníků, hledejte ve starší botanické literatuře a starých mapách. Obkreslete si na mapách situaci téhož místa v určitém pořadí let. První třeba z roku 1890, další 1918, 1936, 1949 a srovnávejte. Někde byly provedeny rozsáhlé změny te-. rénu, z louky se stalo pole nebo tu byla provedena meliorace. Stará strouha do mlýna byla zasypána, vznikly nové budovy, byl zasazen, nebo naopak vykácen les. Změnilo se mikroklima, rostlinný porost. Příroda zasahovala všude tam, kde jí člověk ponechal trochu volnosti a všechny tyto vlivy měnily osazenstvo rostlinného a živočišného světa. Pomocí starých map, popřípadě zpráv pamětníků, se můžete pokusit o rekonstrukci rostlinného krytu, zejména určitých vyhledávaných rostlin a ve srovnání s dalšími mapami prověřit možnost, zda tu nevybylo místo, kde mohla přežít a znovu se rozmnožit vzácná květena. Je to docela zajímavá a napínavá práce. Mám jednu knihu - Analytická květena Čech, Moravy a rak. Slezska - z roku 1887 od dr. Čelakovského. Je to moje kronika starých nalezišť. Hledám v okolí místa, jež autor uvádí, a několikrát se mi dokonce podařilo vystopovat určitou rostlinu, i když na trochu posunutém nalezišti. Při vyhledáváni dávných nalezišť si můžete na hobrovou desku nalepit kladívkovou čtvrtku a na ni si nakreslit zkoumaný prostor. Namalujte si figurky hledaných rostlin a každý nález označte zapíchnutím figurky. Můžete si tak vyznačit všechny lokality chráněných rostlin. Figurkou, zapíchnutou vzhůru nohama, můžete označit všechny změny či zhoršeni situace na nalezišti. Zvolte si nějaký strom, kolem kterého často chodíte a pravidelně si zaznamenávejte tyto jevy: 1. polootevřené pupeny, 2. rozevřené pupeny, 3. rozvírání květů, 4. opylení a vadnutí květů, 5. objevování prvních plodů, 6. rozevírání a rozevření listů, 7. zažloutnutí listů, 8: opadávání listů, 9. dozrání plodů. Některé jevy jsou současné, někdy listy předcházejí vývoj květu. Záleží na druhu stromu. U každého záznamu si pište datum pozorování. Je také možno dělat několik záznamů najednou, a to od stromů rostoucích na různých místech. Porovnáním záznamu na konci roku se objeví rozdílnost zapisovaných jevů a vliv prostředí na život stromu. Víte, co je to hlína, země, půda, prsť? Čemu zahradníci říkají listovka, drnovka, vřesovka, humus? Jak voní na louce, v lese, na mezi? Nebo hrabanka? Určitě jste si zjara všimli polí. Není to jen hnědá, ale celá řada odstínů, od bělavé přes tmavou hněď, zelenavou až po různé odstíny červené. Jistě se vám už někdy naskytl pohled na velkou plochu mnohobarevných polí. Puda, země, listovka, to není jen směs různě velkých zrnek narušené horniny. Je to velký soubor rozmanitých organismů, které se neustále účastní složitých chemických a biochemických pochodů probíhajících v půdě. Různí roztoči, chvostokosci, plazivky, háďátka, želvušky, larvy brouků a podhoubí, to vše oživuje každý kousek hlíny nebo hroudy, které leží na cestě. Je to svět plný života, svět, který je základní zemědělskou surovinou. Ten, kdo má zahradu, chce, aby se mu urodilo co nejvíce. Skalničkáři si přejí vypěstovat krásné trsy květu, zelináři pěkně vzrostlou zeleninu a ovocnáři bohatou úrodu ovoce. Málokdo si však nechá vypracovat odborný rozbor půdy, aby věděl, co je třeba přidat pro dostatečnou výživu rostlin. Jsou zahrádkáři, kteří stříkají vším, co jim přijde pod ruku, neohlížeje se na množství. Chemikálie však stékají ze stromů, odkapávají z větví a promáčejí půdu. Vyhubí její živé složky a tak ji promění v mrtvou hmotu, neschopnou důležitých biologických pochodů. Výsledek je pak právě opačný, než jaký jsme očekávali - otrávená půda není vhodným životním prostředím pro jakoukoli vegetaci. Přesto jsou postřiky stále v módě a hojně se jich používá. Přitom mají svůj význam jen v nezbytně nutných případech a v přesně dávkovaném množství. V období, kdy kvetou stromy, sadaři pobíhají a počítají květy, odhadují úrodu. Toto nedočkavé odhadování materiálního zisku může vždycky počkat. Všimněte si raději půvabů květů jabloně, malebných talířků u květu hrušní a jemných kytek z květů švestek. Kolik je krásy v těch květech, větvích, na celém stromě! Jak krásná je jabloňová alej lemující silnici, mohutná hruška na palouku. Není třeba psát verše, stačí jen se naučit dívat se na tu krásu, kterou nabízí rozkvetlá jarní příroda. Polední klid teplého letního dne prostupoval celým lesem. Na křižovatce rostl mohutný smrk. Strnul jsem a nedokončil načatý krok. Přede mnou v trávě panáčkovala mladá kuna. Nažloutlá náprsenka, černá očka, to na ní bylo nejvýraznější. Rychle jsem přehlédl okolí. Na kmeni stromu, zachycena všemi čtyřmi tlapkami, visela další kuna a otáčela ke mně hlavu. U paty stromu seděla třetí. Nade mnou se ozval 'varovný hlas kunice. Opakoval se. Kuňata na stromě začala šplhat do větví, Jen malý zvědavec u mé nohy se nehýbal a sledoval mne dál. Znovu se ozvalo varování, a to velmi důrazně. Až pak se kuně otočilo, doskákalo ke kmeni a vyšplhalo do větví. Uvolnil jsem svůj strnulý postoj a zadíval se nahoru do koruny smrku. Spatřil jsem hlavy dvou dospělých kun, které mě pozorně sledovaly. Dvě kuňata se honila ve větvích, třetí se tam pohodlně natáhlo a vyhřívalo na slunci. Naskytne-li se vám možnost pozorovat zvířata v přírodě, potom zachovejte tato pravídla: 37

22 a) při oboustranném překvap ení zůstaňte zcela nehybní, ať jste v jakékoli poloze. Nemrkejte očnímiv íčky, protože i tento pohyb může zvíře zneklidnit. Počkejte, až se zvíře začne třeba pást nebo bude odcházet od vás a otočí se. Pak teprve pomalu a velmi opatrně změňte svuj postoj a uvolněte se. Okamžik, kdy se hlava zvířete do~tane za balvan či kmen a nemůže vás dobře pozorovat, využijte k přesunu. Nejlépe ke vhodnému ukrytí za strom, balvan, keř nebo do kapradin. Při pohybu nesmíte způsobit hluk, např. zlomením suché větve či šustěním listí. Pohybovat se v takové situaci vyžaduje dobrou přípravu, rozvahu a klid, postřeh, správný odhad vzdálenosti a času. b)vyjdete-li si na místo, které je vhodné pro pozorování nebo fotografování zvěře, pak si předem několikrát ověřte, zda zvíře chodí skutečně tak. aby bylo videt z vašeho stanoviště. Časov:)' údaj je tu velmi důležit:<. Pohodlně se usaďte, nikdy neseďt e na skrče ných nohách Musíte-li ležet, ležte nataženi. Připravte si svoje fotografické potřeby a zaostř e te objektiv do míst, kde podle dřívějších pozorování budete předpokládat objevení zvířete. Tuto přípravu proveďte asi hodinu napřed.kdo. nosí brýle, měl by si vzít pokrývku hlavy, která by je zastínila. Veškeré předměty, jež by mohly odrazit paprsek světla, odložte' S blížící se hodinou příchodu zvířete buďte stále pozornější a soustřeďte se na vyznačený prostor. Případně ještě opravte zaostření a expozici a čekejte. Nikdy nekuřte a už vůbec nesmíte hlasitě mluvit se svým partnerem. c) Jestliže je zvíře náhle něčím překvapeno, může se stát. že na vás zaúto čí. Rychle se kryjte za nejbližší strom a phtom hledejte další. Dobře odhadněte čas a vzdálenost potřebnou k přeběhnutí. Nespouštějte zvíře ani na okamžik z dohledu. Mezi keři, kmeny a balvany neni tak pohyblivé jako na volném prostranství. Neutíkejte proto bezhlavě rovn:)'lll směrem, ale kličkujte mezi stromy, rozběhněte se i v protisměru a uskakujte na stranu. Jednejte rychle, ale nikdy zbrkle. Při pozorování a přibližování se ke zvěři se zejména vyvarujte upřeného pohledu na pozorované zvíře. Pro ptáky je váš pohled důkazem snahy zaimponovat, signalizuje váš zájem o ně. případně hrozící nebezpečí. Proto zvěř pozorujte vždy se sklopenými víčky nebo koutkem oka. Když pták či zvíře nevidí vaše upřené oči, uklidní se a snáze se k němu přiblížíte.. Přibližujete-li se ke zvířeti, které o vás ví, pak se pohybujte pomalu, volně. Jděte oklikou a hlučněji, dělejte, že nemáte ponětí o zvířeti, které vás pozorně sleduje. Tak se k němu dostanete blíž, než kdybyste se pohybovali přískoky. Nikdy nesmíte zapomenout, že zejména ptáci vidí velmi dobře a zpozorují vás dříve, než vy je. Nakonec ještě zbývá zmínit se o použití triedru. Je to pro začátečníky, zejména ornitology, snad nejvhodnější způsob. neboť se nemusí tolik přibližovat k pozorovan)'lll objektfun a neplaší je. Triedr je též na místě i při sledování lovné zvěře. Rovněž dobré fotografické vybavení není zanedbatelné, teleobjektivy a mezikroužky by v něm neměly chybět. Prodral jsem se kopřivovým houštím tvořícím nyní spodní patro lužního lesa. Žlutý květ kosatce mi jako kompasová střelka ukazoval směr k vodní tůni. Na. h la dině plavaly kytice bělostných leknínů, zvedaly se zlaté knoflíky stuuků. Žabm1c, šměl, šípatka doplňovaly výzdobu tohoto koutku tiché vodní hladiny. Za listy žlutých kosatců jsem je konečně viděl, i kdyi jsem je slyšel již dříve. Párek starých lysek a hejno mladých. Tělíčka lysátek byla pokryta jemným nahnědlým chmýřím a hlavičky, ty zářily zlatem. Měly je porostlé karmínovým chmýřím, kde každé karmínové peříčko bylo zakončeno zlatitým koncem. Ve sl'unečním světle pak hlavičky lysátek byly jako obaleny zlatitým obláčkem. Sotva vypluly na volnou prosluněnou hladinu, ozvalo se varovné "kvok" samce, po chvilce vysoké " kííív" samičky střežící nezbednou drobotinu. Lysátka se svatozáři kolem karmínových hlaviček 1'ejdila po hladině se svým měkkým "kí-kí-kí-kí". Ležel jsem na břehu s promočenými lokty, koleny a prsy, jak mi voda prosakovala do doh1ců, které jsem svým tělem vytlačil do měkké půdy. Zapomněl jsem na mokro, komáry a díval se na krásu mladých lysek. Někdy je nutno skutečně podstoupit chvilky nepříjemé, aby člověk byl odměněn jinou hodnotou krásy, pohledu do tajemství přírody. Až propadnete " lovům beze zbraně", pak jisté takové nepř í jemnosti přehlédnete a rádi je podstoupíte. Natáhl jsem se do trávy a zadíval se do kraje pod sebou. Před očima jsem měl trs ovsíře pýřitého, jehož stébla a klásky dodávaly celému výhledu zvláštní ráz. Klásky se promítaly na plující. oblaka, stébla dělil a pohled do kraje na dva sloupce. I tráva někdy dovede kouzlit. Ale - co je to vlastně tráva? To, co se kosí jako krmení? Botanici uspořádali trávy do tří čeledí se sto dvěma rody a ty dále rozdělili na tři sta osmdesát druhů. Tráva je tedy z botanického hlediska velmi bohat.á skupina rostlin. Kdo se dovede dívat trochu pozorně ji a nepromešká dobu květu, zjistí., že co tráva, to jiný klas. Prašníky jsou červené, bílé, oranžové, fialově žluté. Málokdo ví, že obilí je také tráva. Když kvete žito, vítr žene přes pole bílá oblaka pylu a vzduch je provoněn vůní připomínající čerstvý chléb. Říká se, že obilí vymetá xxx V době květu trav si vezměte lupu a podlvejte se na jejich klásky, na vousky, listy, pluchy, plušky a jak se všechny části travruho květu jmenují. Pozorně si prohlédněte prašniky, jejich tvar i 38 a k němu se přidal kos. Pomalu se rozeznívala a nabývala na szle symfonie " Probuzení dne". Všude to čiřikalo, pípalo, tikalo, švitořilo a cvrčelo. Zp ěvná melodie v mnoha variacích zněla ze všech stran. Strakapoud zabubnoval na tympány kmene staré jabloně, rozjásala se pastýřská flétna žluvy, drozdí pikoly spustily svá sóla. Zvonek řinčel drobnými cimbálky a sýkorky' do toho sykaly: Po chvťli ticha se ptačí koncert rozezněl nanovo. Pěnice a dmzdi měli hlavní vystoupení. Přes cestu mi přelétl strnad. V jeho melodii pro mne zazněly úvodní takty Beethovenovy Osudové. "Bystrému tulákovi přírodou neujde, že ne všichni ptáci se ozývají po celý den. Vypozoruje a vyposlouchá, který pták se ozývá ráno a kier:)' večer. Zapisujte si tyto časové úseky a pomalu dostanete tabulku ptačích hodin zpěvu. Mnozí se pokoušejí o přepis ptačí melodie do 110tového záznamu. Ne každ}' však má hudební sluch a je schopen zapisovat noty souběžně s odposlechem. Nejvěrnější je nahrávka na magnetofonový pásek. Vyžaduje však dobrou nahrávací aparaturu. Tento lov není o nic méně napínavý než. lovy beze zťraně za pomoci fotoaparátu. V našem kulturnim kalendáři nalezneme i Den ptactva, který byl vyhlášen Sborem ochrany přírody při Národním muzeu v Praze roku Má za úkol připomenout občanům užitečno~t a důležitost ptactva pro naše životní prostředí. Vzduch se tetelí omamnou vůní. To po stranách stezky kvetou rojovnz1cy. Jejich krémově bílé hvězdičky jsou nakupeny tak, že připomínají smetanovou pěnu. Kožovité tuhé listy na načervenalých prutech se lesknou tmavou zelení. Na kobercích rašelinz1cu leží nitkové větvičky klikvy, zdobené malými, v protáhlé klínky vytaženými lístky. Konec větve korunuje krásný šperk. Květ, připomínající přívěšek ve tvaru ptačí hlavy, z růženínu. Zobák tvoří zašpičatěl é oranžové prašm1cy spojené vostrý hrot. Stezka se vine kobercem m ech 'ů a přebíhá po dvou omšelých kmenech na druhou stranu strouhy. Maják uschlého stromu trčí z hladiny zlatisté vody. Prohřátý vzduch je plný vůně rojovm1ců, pryskyřice, rašeliny a tepla. Kořinky vlochyň s poloskrytými květy a matnými listy s namodralou zelení rostou vedle brusinek, jejichž listí se naopak leskne. Květy se zvedají v bohatých hroznech jako na pozdrav. Kulovité šišky blatek se teplem rozvírají v dřevité růžičky. Zrcadlo jezera s tmavě hnědou vodou mizí mezi trsy trav a mezi kmeny uschlých stromů. Na kraji vody na polštářku rašelinz1cu zvedá své drobounké bzlé květy rosnatka. Listy má poseté malými lepkavými chapadélky, připravenými k 'lovu nepozorných much. To je Červené blato zl). slunečného dne. Rašelini ště a mokřadní louky jsou svérázným domovem rostlinstva. Najdete tu řadu našich masožravých rostlin, jako jsou rosnatky, tučnice a bublinatky, jejichž listy jsou různě přizpůsobeny pro lov lunyzu, aby si tak uhradily nedostatek dusíkatých látek v rašeliništi. Sítiny, ostřice, šáchory jsou na první pohled jen obyčejná zelená tráva. Kdo se však zastaví a pozorně zadívá třeba jen na klásky kvetoucích šáchorů, najde tu bohatý výběr vzorků. Zalistuje-li pak po letech ve svém skicáři, vybaví se mu vzpomínky na ty krásné chvíle strávené nad kresbami. Rašeliniště, to je svět jitřící fantazii, svět ticha a království mechů. Mechy dovedou pokrýt prostor a zcela jej změnit. Staré opuštěné cesty s vyjetými kolejemi, kudy však již léta nikdo neprojel, stále slabě navlhlá půda v úvozu, to vše vytváří vhodné prostředí pro růst mechu. Někdy se zde objeví i trsy sítin. Položte se na zem a z této polohy se rozhlédněte po okolí před vámi. Změnil se poměr výšek a stejně tak i velikost mechů a sítin. Někdy to vyhlíží jako čínská-krajina s bambusovým hájem, jindy jako amazonský nebo karbonský prales s přesličkami, záleží na mechu, tvaru terénu, který pokrývá a na vaši obrazotvornosti. Rozhodně však stojí za to přiložit tvář k zemi a dívat se. Mechy bývají i součástí mokřadních luk, kde drabík připomíná maličk é smrčky, ploník palmičky. Mech se rozrůstá, zatlačuje trávu a vytváří velké polštáře. Síří se rašelinik. Někde mech končí a začíná království vody, rákosu, orobince, šáchoru a poškvorce. Lovec zvuků zde meřík jabloně a má mnoho příležitostí. Musí se však pohybovat téměř neslyšně a neviditelně, naučit se splynout s prostředím. Dívat se a naslouchat, rozhodovat a jednat tak, aby sám co nejméně poškodil okolí a místa, kterými prochází. Bude se pak vracet s dlouhými a přepes trými záznamy toho, co prožil, procítil a vnímal. A to ni. koli jen na magnetofonovém pásku. Jsou citové vjemy těžk o postižitelné slovy, avšak nesmazatelné a stále schopné přehrávek bez jakékoli technické aparatury. Závisí jen na tom, kdo a jak je prožíval. A to je ten nejcennější a největší zisk. Nad Stránčicemi bylo staré hliniště. Stěny jílu, vypálené sluncem, vymodeloval místy déšť do podivných tvarů pnpominajíc!ch indické pagody. Svlačce tu oplétaly stěny svými lodyhami, listy a květy vytvářely půvabné ozdoby. Na okraji voněly šalvěje, svízel a mateřídou ška, dole rostlo kolem velké vodní louže několik žabn íků, šípatek a sítin. Byl tu klid a ticho, rušené jen bzukotem hmyzu. Voda nabízela stále nové divadlo. Jednou vyplaval čolek, jindy se objevila hlava žáby, přelétla vážka, červená kulička vodule plula rychle voaou. Po nepříli š hlubokém dně se u kraje lesa plížila larva vážky, na hladině zakličkoval virnz1c. Stále noví a noví herci se předvád ěli v tomto zajímavém vodním divadle. Na svých toulkách přírodou se zastavj;e u takovýchto pískoven, dočasných tůní v blízkosti řek, 35

23 ~íh~ [f~h~~~~~~i~m~ Fo'('(~oí ~. HIIi r, Al ] H~i G A U I O I, U I DI, U I U I I O I Lid 1\Y1'MUS SIt.lllE ~}-j-~ (, Al ~-j-1iiiií GAl ;: J J Jl; ~ t J I J J J J J Ji I J l J I A.Jd KO-HI ~J- 1Elt ěetti'í 'll f'lo-ná-5le-:wj 1'~El, ~ I. 1 II ItII!Í ~ ~-~- 1 ~ b J -3- ~ 4J J J JI J l J oj J tll J j J J I ~, 'II I... HA-MI 'f~c~a V«", v O~Clell N(!.T~" srm~ MA 'W-SE ~ 1> IImi r, 1 j'. U" F'utÍ "'- 3 '1 JJ Jil J ; J oj ~ J J II =ij I fl Ir r r., 'I <I I I.., v f~o-kla-ta I 1D Cf.-~~ li) -i'l~-'\). JEN JAL,1~tI/tlI'Wa Q '". Flmi 1 H l _!_ E t ' Al Wli J rlt41r r JafjJl~l=jIJll~1 JHEM STIi.,)O swmffá-~a ~ SE 'J)~L 4,,~í-sA-IlAL. ~ u ~ y~-~ iiil( tlj-lo-ll- ~~ Al Y 3 Hllli G Al )1\1!i 8$#d~m Udiv; ~&a~er U I J J J 4J, I ii9 n; I J J J Od JI' JlJI J J tj I -- Z~CJl1V-KOOzÁ-ICoW ffů-mul-o{. ~-'h:-il-m-~ ~ ~i I\ILU l ~ y~ ~ ElItU '~ P f.\ \hli U$.L #*? J ~ I r r r r rel J q JHEl I r r F 1~~:MM I JA-I<D ŽE ~et.-'/(-~q KA-M-1l:C rmm,- J~-KO l:e kl?~~j Ei-~l 5 n &1 n 'pn t nt~ ~ r r I J J J~llo---l~ i- II >I, / I CE1-'1t.-NQ IGI-:M-'TEC M~M Dobře vím, že přísahu zradit nesmím, povinnost svoji znám, tu neprodám. Za právo i život dám, já cestu jinou neznám. Jen dál, kdo by se smrti bál, já často hleděl v její tvář, já nejsem lhář. 3. Teď stůj co stůj ten před námi musí být můj, ze slibu neslevím, slovo splním. Co čeká ho, dobf'e ví, až spatří mě, oněmí. Jen dál,. zač bych před Bohem stál, já často hleděl smrti v tvář, já nejsem lhář. Tam v údolí z mých rukou zákon promluví. Spravedlnosti průchod dám; jako že červený kabátec mám :~.._-~~-- --_. O 1938

24 ~~th H~~~ lí~r ~~H?!' }1 J tl : tj '/ I Ji 7}' j? J, ~ ~ ~~ Amii II, J 1 J (.01'oůŠT.íI KfAJ ~ Jmi E' Amb ' fl n J ~Il n fl ni )f-lt wia \(\)E llem té-ta h., TÁ-'fA ~ NA ToM K9.\-JI l.i'ět I tjf PĚ-JlEK ~ J)ri A~ K )""~ E' ~i & F:P I G J l' Oh n IJ J J lij /-1 n 1'olÍ SE TAM NA-~O-~L I O- ~ll:.-i,t NlI(J)I/ 1\0 WH.m.L. 1'A~T"'-N~ ~ ])liii A.i l.i A~i lmi E' Ami ])mi C J J I r J r r Jl I a r J Fir l-jj n J J I SH~ JA-KO T~P A PO-"S'l~ 1).-w' III1..T, ~K IOYŽJSEMTA-lJ ~ Ami,,,i ~ Am; ~ E' A",; $ ) r J ctil rrj1r 1-14 J 1J- 1 ~ _..., lu: '",.01 "!! ' ~;"-".., :prjlllnl1nijh,rrr 1 faayou. 1JO KO-Ní, ~tín známí", NA-f<Kl.E-llY MA~ ' MllIIl ~ 1 ~ Ami JiIl Al1i lilii' E' i fl. H' tl J J J r a 1 J I -I q A ti j' J lij *r jut' r.-"9 K1t1J ~ íf.áva ~o~i. A fa~oú ~E ~T{-PA ~1!AV, "EJ, "Ej, "EJ r-t ~' r-t ~i lffi1u.!,i E E f A,in n n BIe/UJ,Hlfl n tm.: HNĚTE ~-liju tí-n~ Kó-iE,r~YCJ!lErE ~iojk~dk, NE-llll-J10 ~E fo 11. E' A Ftmi tf n B I S' U p rr 21 e;:r BAJ za SI'ÍM ~~l~ CDUil.T cný 'W(. ' ut ~U~-U) LfY 1lU-~- NItH I Jt tj ej fr p bll n n }"ť '/ J, ID ~I 1Iú-D\) žír - IlECI\C\ 1«0 W\ -~í IllU -\\\-ro NA * U Ci J tll t f I J J f J IIII ryf,y r Y ~1'r1'~'f 1 Y ~ f"1ii e' '" ~1IIi'.1 A flltli ]) ~li'et A 'Ef'~ ".- l.aji E' " Am; El! q I f~w'í CE~"tt SlINIT, ME:.I, ~J~, I'EJA I "EJA,!iEJA, HEJA, ~;,~,~Dr,:,~,L 1;1 j lbood1cccccca HE.l1 IIEJA L. UIlf.oII I I L.JCCOC COCDDCCCCDCDccdl., i nfhr~l~~,, " MI~~E. ~ 'iii E' Gm;~,. yře J tf n llírir Jil: n n, ~ A. NO "ml( U2: JE ~ ).. t A' Jmi, fpfjyj1ifjfjfj ~lftnnjl~)1 I I" v 1 / V 1\AKÝI A 'I'M'1'oi MAll NIM KA-XE I te Ilo 1>OSTAL fl~touiu( 1E ~ ~ A' Jmi... i ~, innil~~n!jnidajll ~ v '1 ~ V Ni:H.Il-Ni:H.1 1{~-J:E. NEKDO IU) }OmT MOSEL/MOC rar,to SE iljal I ~ ~,,.. A' Jmi "'... ;. C', ~ J' n n 111 j!jl CJ II U )l F I V ~\( CD SE!.'~-lO I fl-~dr..lve]lal. XI-VoT, \(I(l"-KA ~>.~ic1f G~ ~ n. 1 U Jl P )"dif A n '/J,I (I ~I I ~" ý" v O -M~- LÚ A ~lafot ~o ~LA-Th / 'l'f{oc MEL!!.~CE IIM{K~ I KW~ \It.,l " 111. E' A' '.i "" '11 I )~ n q~ j1 :11,8'([ U g Fl ~p-i,,, I I JI-ta 110 MA ZE 'tola-ta jl -t.l~ lid MA '!E ZUT". 2. Holky ze salónu už ho víc nečekejte, místo marn,ých vzpomínek si whisky nalejt dejte, Už leží v rakvi chlap co s vámi často spal, tak co se stalo, život jde dál. Zivot kytka omylů a šlápot do bláta, proč měl srdce hořký když jiný ho má ze zlata,

25 Curriculum vitae Parta vyšehradských učňů různých povolání oblékla kostkované košíle a začala trampovat. Vlastnili kytaru, na kterou uměli tři akordy, a vydali se proti toku Vltavy. Tak nějak by to popsal historik. Odpovídalo to optimálně naší fantazii. Kolem tekla Velká řeka a na protější straně zbraslavský kamenný lom představoval Hory skalisté. S přibývajícími léty jsme se posouvali proti proudu, až jsme došli na Libřici. Tam skončila naše klukovská léta a parta se rozešla, většinou do jiných part. Mim9 mne. Vzhledem k mému novému povolání, samotář. Nic proti tomu, i to bylo hezké. Nikdo na mne nemluvil, jen ti ptáci zpívali a větve šuměly. Pohoda. Do houfu jsem se dal, až když vznikl Jack London Club. Vedl jsem tam zpěváky. Vystupovali jsme na Portách a různých trampských mejdanech, a to ještě po úředním rozpuštění JLC. Naším rozpouštědlem byl na vnitru bývalý hokejový re- prezentant dr. Kasper. Měl se držet hokejky, tam se mi líbil. Naši činnost nadále sledovali "hoši z Bartolomějské" a často mi otravovali život. Navíc jsem měl u nich ještě jiný škraloup. Brácha se zapomněl v šestašedesátém vrátit a při návštěvě Spojených států mluvil v Hlasu Ameriky, tak jsem se raději vytratil z obrazovky. Obdivuji odvahu tehdejšího odpovědného redaktora Pantonu Leopolda Korbaře, který. přesto zařazoval moje písničky do Trampských romancí. Před válkou mě vydávalo nakladatelství Grando a Rosendorf. Slova jsem nikdy psát nechtěl, ale když jsem zjistil, že o dobré texaře je nouze a špatný text dovedu napsat také, nouze naučila Dalibora housti. Napsat hudbu není pro mě bolehlav, ale vypotit text - to je na aspirin. Začínal jsem na jarovské louce a končím o pár metrů horizontálně výš na károvské planině. Vyměnil jsem romantiku mládí za pohodlí kmetů. Písničkářským pokračovatelům v cestě za úspěchy přeji, aby vykročili po suché stezce s modrou oblohou nad hlavou. ~.,,()I)(,rll'It # Hněte sebou líný kůže 2. Odpusť milá, že tě opouštím, vím, že jsem ti měl sbohem dát, co chtěl jsem říct to už nepovím, já nemám ženský slzy rád. Už asi víš, že odjel jsem, tak prosím neměj zlost, řekni si takových jak on, takových je dost. Teď nevěříš, že jsem tě měl rád, jednou to ale pochopíš. Prokletý kraj, kde bída a hlad, polibků se nenajíš. Hej, hej, hej, hněte sebou líný kůže Klopýtají hlavy níž věší, vůz drkotá čím dál tím víc, tak to mě moc netěší, heja, heja, dejte si říct. Pláně už vidím zelený, snad přelud mě nemámí, tak ještě trochu zaberte, ať je to za námi. Postavím srub a vzkážu domů "Ráj našel jsem a chci tu žít. Pospíchej za mnou, u sta hromů, bu dem spolu snít a dřít." Hej, hej, hněte sebou líný kůže

26 ~lllll~il ". MIt1NE ~ J.l. ~,!t tioi ta; ~ & Ati U--I P CP 19 F plp II:fJ J J I.. ~U 4.ví-T~ I={I~M *. e.i FlImi IIoi tll J tl; J fll) v lij J ;.;! A ~.~, ~ ' " "" I<Nll-CI.lAK J-E-Vjt!A-W MIIIOI I V f1l0ciuadle ~A - ~ll-c' ~ E A' ioi *DlOlj1 1llpn, '1/ *7 ~,!fjllf1fll I 'i rl..04a CIIo-'IA ItRle". I' L,...-I TA-iA SE K t{im tlezhá I,NA-'!oA-Z.1L SE: ~).. ~ IHr.i G ~ t::r t * JI ~ II JJ f11 8 II Jl fll ~ 18 I.,. I v ''lew I ~ WOll-1:1 LEC.KDO 1D!~ C~ ie.-tů JA~, ~ Moi!Ii A' 1[._!'mi G I 4 * P f P I g F p ID ', :11 f1 J jl CJ II 1 U ťo Moí{-fl- U. J~I. 2. Řfkala mu Jacku poznáš co je dřít, nedočkáš se vděku a zvykneš si pít, Hořkej plamen v duši nedokážeš skrýt, mnoho žen té vzruší, srdce nedá klid. 3. Byl pirátem ústřic, trampem na trati, kluk přístavních ulic, ten se neztratí. Co na toulkách slyšel, do paměti vryl, hlad a bídu snášel v cestách dlouhých mil. 4. Psal jak život poznal denně tisíc slov, do povídek srovnal muže jako kov. Sám pak zhasnul svíci, tulák po hvězdách, v bolesti drtící po morfiu sáh I, r~nm~~kýl~t~hík Ln.~ t~xt ~ ~u~~a q;:. MIRfH V~~~RffrH.1 noty Č.PRYftlUSnJohan ilustrace P.HMIERSKÝ))fffi

27 ní stromů. Kdo má dobrý fotografický postřeh, může při fotografování stromové kůry a seskupení listů získat zajímavé snímky. Listí a větve vytvářejí korunu, jež je typická pro určitý druh stromu. Všímejte si, jaké mají stromy koruny a jak by se daly zakreslit do trojúhelníků, čtverců, elips a obdélníků. Někdy je možno porovnat tvar listu s tvarem koruny stromu. Je to až zarážející tvarová podobnost. Prosmykl jsem se tunelem větví kvetoucích dřínů a stanul jsem na pokraji lesostepi. Kolem pokřivených kmenů dubů šípáků svítily bělostné květy vz'rostlých sasanek lesních. Mezi nejbělejší skupinou jejich květů zářily kosatce. Jejich tmavofialové hlavičky připomínaly plameny, tím spíš, že květy byly sestaveny v několik přirozených kruhů. Nad jemnou trávou se třpytily lesklé jako porcelánové hvězdičky bělozářek. Třemdavy zvedaly jel,mě hrozny růžových květů a žluté devaterníky doplňovaly tu barevnou symfonii. Kamejky nabídly kobaltovou modř a různé trávy klasy a laty svých květů. Lesostep rozkvetla do krásy. Kvetoucí rostliny se můžete naučit znát podle botanického klíče, pomocí obrázků či obého dohromady. Pak je tu ještě jedna možnost - kreslit si každý květ a rostlinu několikrát a z různých pohledů. Například kosatec se vám objeví ze strany a shora pokaždé jako jiná rostlina. Další vs' hodou metody kreslení je to, že se musíte na květ podívat mnohokrát a pozomě, a tak si všimnete i maličkostí a objevíte plno krásy a zajímavostí v jednotlivých stavbách květů. Kreslete si květy, poupata, později i plody a listy. Z těchto kreseb sestavujte sbírku - kreslený herbář. Je to jiné, osobité pojetí herbáře, ale účel poznat květinu splňuje. Při fotografování na diapozitivy udělejte nejdříve záběr celého okolí, pak vlastní skupinu rostlin, samotnou rostlinu a dílčí záběry (lodyhu s listy, květ, poupě, list a květ shora, plod). Takové seskupení vám kdykoliv poskytne dokonalou představu o místě a společenstvu rostlin, mezi kterými vaše rostlina žije, a také, jak vyhlíží. Existují totiž zajímavá seskupení rostlin a kdo se umí pozorně dívat a všímat si jednotlivých souvislostí, zjistí, že určité rostliny rostou ve společnosti dalších rostlin a tvoří tzv. společenstva na určitém minerálním podkladě, v prostoru určitého mikroklimatu. Objevíte tak životní prostředí ne jedné, ale několika rostlin, tvořící velmi složitý a jemný propletenec vzájených vztahů a vztahů k okolí..je zajímavé pozorovat průběh života na omezené ploše. Zvolte si někde na svahu nebo louce plochu o hranách 1 m. Přicházejte sem pravidelně a pozorujte, co tu během roku vyroste, co tu žije hmyzu, ještěrek, plžů a žab. Krátce to, co tu má své životní prostředí, svůj životní postor. Můžete si vést deník, kam budete zapisovat, co jste objevili nového. Zachyťte si tvar listu, který jste našli, či květ, krovky různých druhů brouků, motýlí křídla. Kreslete si barevné ulity plžů - keřovek, pásovek, lačníků, jež vynikají kresbou, tvarem i vybarvením. Někomu k pozorování stačí jen jeden čtverec na stráni, kde si v klidu a tichu posedí, zvídavější bude mít těchto čtverců více. Někdo na pasece, jiný v lese, u potoka, u rybníka nebo na skalním ostrohll bude moci srovnávat život v těchto rozdílných životních prostředích. Tyto prostory se od sebe budou lišit druhy rostlin a živočichů, minerálním podkladem a mikroklimatem. V podzimním a zimním období, kdy má běžné rostlinstvo dobu vegetačního klidu, je možno mít mechový čtverec. 'Jsou místa, kde je výskyt mechů dosti pestrý. Běžný návštěvník přírody vidí mechy jen jako měkkounké zelené polštářky, Při bližším prohlédnutí jsou to však rostliny velmi půvabné, tvarově rozmanité a zajímavé, Na balvanech se vedle sebe vyskytují plochy mechu a místa pokrytá lišejníkem. Mnozí se domnívají, že je to náhodné, ale mýlí se, je v tom přesný řád. Hozhoduje tu stín, dopad slunečních paprsků, vlhko, teplo. Každý organismus vyhledává a vytváří si určité podmínky, potřebné pro život, tj. své životru prostředí. V polštářcích mechů žije řada živočichů a organismů, pro něž je tento svět specifický a mimo který nemohou žít. Jakkoli u nás roste mechů velmi mnoho, víme o nich málo. Odborníci by vám však vyjmenovali řady a řady mechů i s jejich latinskými jmény. Česká pojmenování jsou trochu nezvyklá, jako krčanka, šikoušek, krondlovka, rokyt, drábík, kápěnka, sobík, vij ozub, mrvenka. Tito houževnatí průkopníci života na nehostinných místech vás při bližším pohledu jistě upoutají a stanete se jejich qbdivovateli. Neméně zajímavý svět zastupují plavuně a kapradiny. Najít plavuň dnes, je již věcí štěstěny. Vranec jedlový, plavuň vidlačka, plavuník zploštělý - jak tajemně znějí jejich názvy..jsou opředeny pověrami, lékárnickou praxí a dějinami rostlin, sahajícími do dávnověku. Všimli jste si někdy ornamentu na velkém koberci ploníku? Zastavili jste se u skupiny přesliček? V příkopech rostou někdy značně veliké přesličky s bělavou lodyhou. Pohled mezi ně, ze žabí perspektivy, vás zavede do lesů, které namaloval Zdeněk Burian do knih Josefa Augusty o pravěku. Sperkem je zakončení plodné lodyhy přesličky - vytváří klas ze šestihranných štítků. Rosa mi smáčela boty a nohavice. Těžké rosné kapky visely na klasech i listech trav, lemovaly polní cestu, kterou jsem kráčel ke křovinám pokrývajícím svaz Strážného vrchu. Rostly tu šípky, trnky, babyky, řešetláky, hlohy, habry a mezi nimi osiky s břízami. Šel jsem si poslechnout ranní ptačí koncert. Slunce ještě nevyšlo, kolem bylo šero, ale budníček svým cíp-cap 'Už začal ladit notu _ barvu. Kreslete a přitom se pozorně dívejte. Pořiďte si i pár fotografických záběrů přes trsy trav. Nezapomeňte aru na nizoučké trávy, které se krčí u země. Možná, že si některý trs zasadíte do svého alpina pro krásu jeho klásků. Měsicem trav je červen. Bi'ehy potoků a rybníků. stráně, paseky a rumiště jsou místy, kde naleznete trávy tvarově nejzajímavější. V některých lesích tvoří trávy neobyčejně jemné polštářky, na kterých si krásně odpočinete. Nepíchají, je to pružná a hedvábně jemná poduška. Dříve se této trávě v některých krajích říkalo "schmeichelgrass". 39 ~ '.

28 I L_, I i Na svazčitém terénu byly tři řady polí oddělených širokými mezemi, Meze byly porostlé keříky šípků, hlohů, trnek, lísek. Sem tam rostl jeřáb. Voněly jako staré lékárny a nad nimi bzučel hmyz. Uprostřed mezí bylo syslí království, Sedával jsem na krajním smrku a díval se celé hodiny na tyto polní skřítky. Viděl jsem námluvy, viděl jsem, když poprvé vyvedli mladé, jak si dorůstající syslíci hráli a podobali se opravdu skřítkům. Ostrý hvizd "strážce" a všechen rej zmizel do děr v mezi. Jak mizely meze, zmizel i sysel, dnes se objevuje velice vzácně. Ochranáři ho zařadili do tak zvané Červené knihy - Red book. Je to smutný a pro lidskou civilizaci zahanbující seznam vyhynulých, nezvěstných a ohrožených organismů, které měly stejné právo žít na Zemi jako člověk. 1. Vyhynulí (Extinct) jména jsou uvedena na černé kartě ll. Kriticky ohrožení (Endangered) - červená karta III. Ohrožení (Vulnerable) - žlutá karta IV. Vzácní (Rare) - bílá karta V. Migrující (Migrans) - modrá karta VI. Mimo nebezpečí (O ut of danger) - zelená karta VII. Vyžadující pozornost (Indetermin) - šedá karta. 40 I: _. -t,;- O.. ~ (I) 1»'11,;- I» ta Z I».. (I) CD N n C'C Duby svítily svěží zelení nového listí. Hebounkého, voňavého a zářivého. Na jeden takový malý lístek usedl drobný brouk. Hlavu a nohy měl černé s nazelenalým leskem, krovky vínově červené. Chvíli neklidně pobt1wl po listu, zalezl na jeho spodní stranu a zanedlouho vylezl op ě t nahoru. Odlétl na vedlejší list, kde provedl stejné ohledání jako na prvním. Vrátil se a znovu celý list oběhl. Pak se zastavil. Po chvíli jsem zpozoroval, jak pečlivě p 'řekusuje listovou plochu v podivné křivce, podobající se písmenu S. Občas přerušil svou práci a proběhl se po listu. Zjišťoval, zda na něm není nezvaný host, Listová plocha, překousana v čáře S, byla spojena se zbytkem li.stu pouze s tředním žebrem nervatury. Brouk počal kusadly a nožkami shrnovat navadlou listovou plochu. Skládal ji a spojoval, až vytvořil jakýsi soudeček. Přestal, jen aby neklidně oběhl list a znovu se vrátil ke své práci. Spodní část soudečku byla dokonale složena a uhlazena, hořejší byla nedokončená. Tudy vpustil brouk vajíčko do prostoru mezi složené části listu. Potom pečlivě složil i vrchní část, utěsnil ji a spojil, takže vznikl uhlazený povrch. Po celou dobu kolem něj poletovaly t ři malé vosičky a usedaly na opracovanou listovou hmotu. Když brouk skončil své d{lo, vo sičky odletěly. Soudek byl hotový a brouk začal kousat střední nervaturu listu. Překousl ji pouze do polovičky, a to tak, že soudek zůstal volně viset na zbytku. Jestě jednou ohmatal předními nožkami a tykadly své d{lo a odlet ě l. Zbývá jen, abych dodal, že šlo o zobonosku, nosatečku, kterých u nás žijí celé tři podčeledi s dvanácti rody a asi s dvaatřiceti druhy. Najdeme je na lískách, dubech, habrech, ovocných stromech, rév ě, topolech, javorech, břízách, olších, vrbách, ale i na bylinách, např, na totenu nebo na stra čce polní. Pozorujte vše, co se děje na listové ploše či kůře stromů, Je to zvláštní životní prostředí řady hmyzu, brouků, much, píďalek, mechů, řas, roztočů a jiných organismů. Objevíte zajímavé hromádky hmyzích vají ček, někdy kuklu motýla, housenku, červeného "pavoučka", roztoče svilušku. Jinak u nás žije jen jediný červený pavouk, a to je stepní druh Eresus cinnaberinus, vzácně se vyskytující na teplých lokalitách jižní Moravy a Slovenska. Kromě listů je zajímavá i kůra stromu. Někdy je hladká, jindy připomíná letecký snímek hornaté krajiny. Někdy má jednotnou barvu. jindy podivně světlé skvrny, Odlupuje se v šupinách, pruzích, připomíná korek. Nebojte se deště! Vybarví kůry stromů v nečekané barevné odstíny, odhalí tajné, za sucha neviditelné barvy. Kůra je jiná u paty stromů, na horní části kmene, na větvích a haluzích. Podívejte se zjara na pruty vrb. Kolik je tu teplých barev - žluté. červené a zelené ve směsi všech možných odstínů. Kůra stromů vám bude dobrým určovacím znamením při poznává- 33

29 ~ápomenutí pistolníci V dosud vyšlých pracích našich autorů o Divokém západu byli naši čtenáři celkem dostatečně informováni o typických představitelích dobrodružného amerického Západu, ať už pravdivě nebo někdy i smyšleně. Přece však zůstalo několik postav amerického Západu, a to jak z řad proslulých mužů zákona, tak z obávaných pistolníků a psanců, na které se v naší literatuře faktů jaksi zapomnělo. Jsou to Chris Madsen, Bill Tilgham, Ben Thompson, King Fisher, Luke Short, Jim Courtright, Clay Allison, Bill DooHn a bratři Daltonové. Na jednoho z ních, snad nejrychlejšího revolverového duelanta amerického Západu však nezapomněl spisovatel Zane Grey, který jeho neuvěřitelnou zručnost s pistolemi připon:íná v několika svých románech jako "Do posledního muže", "Rytíři pastvin", "Ocelový oř", "Nevada" atd. Tímto obávaným mužem byl John King Fisher, narozený roku 1854 v jižním Texasu, který po neradostném dětství přilnul ke svému příbuznému Grey Whiteovi, dobrodruhovi a příležitostnému vůdci karavan. S ním se dostal Fisher do Mexika, kde se pod jeho dohledem po celou dobu intenzívně cvičil v bleskurychlém zacházení s revolvery. Za nějaký čas Fisher svého učitele v tomto oboru vysoce překonal a stal se výjimečným a opravdovým dvouručním střelcem, který dokázal současně střílet z obou svých revolverů a přesně zasáhnout. Po návratu do Mexika se Fisher připo- jil k pohraniční tlupě nájezdníků a pro svou obávanou rychlostřelbu se brzo stal jejich vůdcem. Je známo, že když ho jednou sotva jednadvacetiletého napadli tři po zuby ozbrojení Mexikáni, bleskově toto střetnutí zaplatili svými životy. Zdá se, že podobná dobrodružství ho za čas omrzela a ve snaze začít spořádanější život oženil se v roce 1876 se Sarah Vivianovou a založil si vlastní ranč. Již po dvou měsících ho zatkli Texas Rangers pro podezření z krádeže dobytka, ale pro důkazů nedostatek byl propuštěn. Jeho pověst nejrychlejšího pistolníka se rozšířila i po celém jihozápadu a Fisher shledal, že ani jako zámožný soukromník nemůže nic slevit ze své ostražitosti. Z knihy "King Fisher, Ris Lífe and Times" od O. C. Fishera a J. C. Dykese se dovídáme, že "středem Fisherových zájmů se stal jeho ranč na říčce Pendencia v Dimit Country nedaleko Rio Grande. V oné bouřlivé době texaské historie odtud ovládal ohromné území. U cesty, vedoucí k jeho ranči, byla na kůlu velká tabule s vypáleným varovným nápisem: Toto je cesta Kinga Fishera - hleď se jí vyhnout!" V prosinci 1876 na ulici v Zavalla Couny jakýsi William Donovan se pokusil dokázat si na King Fisherovi svoje revolverové umění a byl pohřben v botách. Fisher přišel před soud pro zabití, ale byl osvobozen, když bylo dosvědčeno, že střílel v sebeobraně. Také v květnu 1877 se dostal Fisher před porotu v Maverick County, když jiní dva Mexikáni chtěli Fishera vyřídit křížovou palbou a oba skončili v prachu země. Také tentokrát soud konstatoval Fisherovu sebeobranu. V časopise "Austin Daily Statesman" z roku 1879 lze se dočíst tuto zprávu: "King Fisher, někdejší desperado, který dříve zaměstnával soudy této země, se změnil ve váženého a pilného rančera. Není to tak dávno, co vzbuzoval neklid, kdekoliv se objevil a při nejmenším svém ohrožení kolem sebe bleskově střílel. Zdá se, že se již stal klidnějším a zralejším." Když pak Fisher s celou svou rodinou přesídlil do Uval de County u města San Antonia, zdálo se, že svá bouřlivá léta má již definitivně za sebou a že se zde stal úctyhodným občanem, jak co do chování, tak i pokud se týká městského oblečení. Jen prý o místních slavnostech se ještě někdy vyšňořil po mexicku do tmavě zlatě vyšívané vesty, se sombrerem protkaným stříbrem na hlavě, se stříbrnými a zvonivými ostruhami na jezdeckých botách a na zdobném opasku se mu houpaly dva obávané Colty-Peacemakery, rovněž vykládané stříbrem. Jako pozoruhodnému a populárnímu občanovi mu bylo v Uvalde dokonce nabídnuto místo deputy - šerifa k 1. říjnu V březnu 1884 se náhodně seznámil u hracího stolku jednoho lokálu v San Antoniu s neméně proslulým mužem Divokého západu, což bylo pro oba seznámením osudným. Tento o 11 let starší, elegantně oblečený muž v cylindru, nebyl nikdo jiný než další dobrodruh Divokého západu Ben Thompson. Narodil se v anglickém městě Knootingley. Jeho otec byl důstojníkem britského námořnictva. V roce 1858 přesídlila celá rodina do Ameriky a usadila se v texaském Austinu. Mladý Ben navštěvoval soukromou školu a vyučil se knihtiskařem. Ačkoliv byl vychován jako anglický gentleman, stále více ho přitahovalo bouřlivé prostředí austinských lokálů a heren, které v něm probudily celoživotní hráčskou vášeň. Kromě toho měl oddětstvi zálibu ve zbraních a již jako mladík udivoval svou zručností v zacházení s revolverem. Brzo opustil svou rodinu a v roce 1859 se objevil v New Orleansu, kde ve dne pracoval v knihařské dílně a o večerech budil pozornost v hernách jako řemeslný hráč i jako uhlazený elegán dvořící se dámám. Po vypuknutí občanské války vstoupil v roce 1861 dobrovolně do armády Jihu, Ben Thompson: Aus mexikanischem Sold zuruckgekehn, begann cr eine steiie Karriere als Berufsspieler und Revokemlann. Er war einer der Schnellsten, Ben Thompson - jeden z nejrychlejších střelců Západu MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI e., STRANA 29

30 Der Revolvermann hat es geschafft: Ben Thompson als City-Marsha! von Austin, der Hauptstadt von Texas. Ben Thompson jako šéf policie v Austinu, hlavním městě Texasu když se krátce předtím oženil s Catharine Mooreovou, s níž měl později syna a dceru. Jako seržant 2. regimentu texaské kavalerie dostal se do sporu se svým nadřízeným, který proti němu sáhl po zbrani, ale Thompson byl rychlejší a svého soka zastřelil. Přispěchavší poručík napadl Thompsona tasenou šavlí a byl Thompsonem rovněž zastřelen. Před válečným soudem Thompson sice dokázal svou sebeobranu, byl však degradován na prostého vojína. Po porážce konfederační armády zklamaný Thompson odjel do Mexika, kde jako žoldnéř vstoupil do sboru osobní stráže císaře Maximiliána, stejně jako jiní bývalí vojáci Jihu. V roce 1867 povstalecká Juarezovaarmáda přinutila Maximiliána v městě Queretaro ke kapitulaci a Ben Thompsonovi, ač zraněnému v boji, se podařilo 2: města uniknout. Než se uzdravil, skrýval se ve Vera Cruz a později se opět objevil v Austinu jako řemeslný hráč. V roce 1868 v potyčce smrtelně postřelil svého švagra a šel se udat. Byl odsouzen na 4 roky do vězení, ale již roku 1870 byl propuštěn na základě všeobecné amnestie udělené prezidentem Hrantem. Od té doby navštěvoval herny měst v Kansasu a v Texasu a úspěšně si vydělával jako hráč z povolání. O vánocích v roce 1876 navštívil Thompson se svým přítelem jeden podnik v Austinu, který patřil Marku Wilsonovi. Ten se dostal do hádky s Thompsonovým přítelem a chtěje svou argumentaci posílit, vystřelil z brokovnice oběma nad hlavou, aby je postrašil. Thompson byl ovšem zvyklý bleskurychle reagovat awilsona ze svého revolveru zastřelil. Nato vypálil na Thompsona jeden z Wilsonových zaměstnanců, jehož kule Thompsona jen lehce zranila, takže ten další svou ranou Wilsonova zaměstnance rovněž usmrtil. Soud sice Thompsona zprostil obžaloby z vraždy, nicméně všechny místní časopisy označovaly Thompsona za nebezpečného a nejrychlejšího střelce v kraji, takže i vyhlášení pistolníci se mu začali vyhýbat. V roce 1880 se Thompson vrátil ke své rodině v Austinu a chtěl se stát spořádaným Občanem. Kandidoval na úřad městského šerifa a byl velkou většinou zvolen dokonce za policejního šéfa Austinu, hlavního města Texasu. Byl to jeho největší životní úspěch. Svůj úřad vykonával se svými pomocníky, které si sám vybral, prý velmi svědomitě, takže kriminalita ve městě významně poklesla. Protože byl uznáván jako nejvýkonnější šéf policie, jakého kdy město Austin mělo, byl zvolen do svého úřadu i na další období. V roce 1882 si Thompson se svou rodinou zajel na dovolenou do San Antonia. Zde neprozřetelně navštívil herní salónek 'divadla "Vaudevill Theatre", jehož majiteli Jack Harrisovi dlužil větší obnos ze své prohry před dvěma lety. Dosud však nepospíchal se zaplacením, protože Harrise podezíral z falešné hry. Tentokrát však Harris začal vymáhat svou pohledávku agresivněji s použitím zkrá~ené brokovnice. Sotva ji ale Harris namířil, od Thompsonova boku zahřmělo á Harris padl mrtev k zemi. Thompson tuto událost ihned oznámil soudu, který sice uznal nutnost jeho sebeobrany, ale tato aféra mu znepřátelila jak tisk, tak i veřejnost, kterou podněcovali zvláště Harrisovi přátelé, takže se Thompson téhož roku vzdal svého úřadu a vrátil se opět ke své profesi řemeslného hráče. Když pak po dvou letech opět zavítal do San Antonia, nikdo se neodvážil tuto aféru tomuto elegánu v cylindru, nicmé-. ně velmi nebezpečnému, připomínat. A tak se jednoho dne u hracího stolku poprvé setkal s proslulým King Fisherem, ihned si ho oblibil a brzo uzavřeli spolu přátelství. Fisher věděl o jeho nešťastném případu s Harrisem a o problémech, které z toho Thompsonovi vzešly, a radil mu, aby celou záležitost s přáteli Harrise vyřešil smírem. Znal se totiž s Harrisový- King Fisher mi přáteli, Williamem Simmsem a Joe IFoesterem, kteří byli novými majiteli,, ' Vandevill Theatre". Proto Thompsonovi nabídl, že zprostředkuje s nimi setkání za účelem usmíření. Thompson souhlasil a k jejich setkání došlo ll na galérii "Vaudevill Theatre".. Dosud vždy velmi obezřetný King Fisher do poslední chvíle netušil, že sedl na lep pomstychtivému gangu a že do pasti vylákal i svého nového přítele. Sotva Thompson s Fisherem zaujali v divadle svá místa, přicházeli k nim ředitel divadla Simms a Foster. Thompson povstal a již nastavoval ruku k pozdravu a smíru, když v tom zaburácela smrtonosná palba z několika pušek najatých profesionálních vrahů, ukrytých ve vedlejší lóži, neboť v otevřeném duelu by proti této dvojici bleskových střelců sotva měli šanci. První padl rozstřílený Ben Thompson. King Fisher pochopil tu léčku sotva ho první koule zasáhla do hlavy. Teprve po dalších kulích se začal potácet a než úplně padl, stačil ještě několikrát ze svého koltu bleskurychle vystřelit a Jose Fostera usmrtit. Reportér deníku "Austin Daily Statesman" pak barvitě vyličil tuto senzační událost včetně paniky, která nastala po této ostrostřelbě v hledišti di- Jack Harris. Berufsspieler und Besitzer des»vaudedle Theaters«in San Antonio. [in gefahrlicher Mann mit dem Re\ olver. Fiir Ben Thompson war er zu langsam. Jack Harris - byl přfliš pomalý na Bena Thompsona vadla plného dýmu a jekotu vyděšených a prchajících diváků. V závěru své zprávy reportér uvedl, že toho dne dva z nejobávanějších střelců Západu, 41letý Ben Thompson a 30letý King Fisher leželi pokojně vedle sebe v kaluži krve. Muži tohoto druhu prostě nemohli žít dlouho a jako mrtví byli skoro zapomenuti. Jedině město Uvalde u San Antonia, kus cesty za texaskou Vysočinou, si dodnes připomíná pomníkem King Fishera, někdejšího svého deputy-šerifa a legendárního pistolníka. Rudolf Svoboda STRANA 30 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

31 LUCKY LUKE, Talični Tom, Šťastný Luke... to je několik jmen, pod kterými se skrývá známá postavička francouzsko-belgického stripu. Ta jména mu samozřejmě dali vydavatelé a překladatelé v různých zemích, kde na jeho příběhy čekají dychtiví čtenáři. Lucky Luke je kreslený karikaturním stylem, převládá tu humor, situační komika - to je prostě parodie. Ale pozor, tato parodie westernu nemá rozhodně jeden rozměr; není zlá, jízlivá, snažící se kulisy Divokého západu zesměšňovat. Opak je pravdou! Je to parodie, která nám humornou a laskavou formou přibližuje osídlování Ameriky se všemi svými zápory a klady. Autory tohoto comicsu jsou belgický kreslíř MAURICE de BEVERE (dále jen Morris) a francouzský spisovatel RENÉ GOS CINNY (u nás je známý knihou Mikulášovy patálie a jako scenárista oblíbeného comicsu Asterix). První příběh L. Luka vychází v roce 1947 a jmenuje se ARI ZONA Morris je autorem nejen kresby, ale i textu. V roce 1948 odjíždí do USA, kde se během svého šedesátiletého pobytu seznámí s R. Goscinnym ( ). Oba dva se vracejí do Belgie a v roce 1955 začínají spolupracovat na dalších pokračováních Lucky Luka, ovšem už podle scénářů R. Goscinnyho. Jejich plodná spolupráce trvá až do roku 1977, kdy René Goscinny umírá. Na jeho místo nastoupili jiní scenáristé, kteří se s dokonce rychlejší než svůj vlastní stín. Jeho věčnými nepřáteli jsou bratři Daltonové a protože jsou čtyři, potřebuje L. L. k sobě věrného a chytrého druha. Tím přítelem se mu stává jeho kůň JoHy Jumper. A není to obyčejný kůň. K tomu, abychom si udělali o něm obrázek, stačí uvést, že tento kůň mluví, chodí po laně, hraje sám se sebou šachy a neustále vede duchaplné dialogy s L.L.. různým úspěchem ~~lé~~~~~:' snaží udržet po-.& pularitu této stripovépostavy. ~--~... ~ Morris i Goscinny vytvořili své epizody na základě hlubokého poznání historie Divokého západu, takže se zde můžeme setkat se spoustou postaviček a figurek tohoto období. Pozorný čtenář zde najde každodenní "obyčejný" život pionýrů a osídlenců, zavítá do indiánských táborů a vojenských pevností. Pozná život nejen v nově vzniklých městečkách, ale i ve vězeních a cirkusových stanech. Před námi defilují anonymní postavičky zlatokopů, lovců, zvědů, různých kouzelníků a šarlatánů, hazardních hráčů a ostrých pistolníků. Na druhé straně tu vystupují i historické osoby, jenž psaly dějiny Divokého západu - Jesse James, Calamity Jane, Billy Kid, bratři Daltonové a další. A my se zúčastňujeme jejich života. Stáváme se svědky osídlování Západu Číňany, putujeme po Mississippi a na území Kanady a Mexika. Lucky Luke svoji nynější podobu získal až v šedesátých letech, kdy jeho příběhy vycházejí asi ve dvaceti státech světa. Morris zdokonalil postavu svého hrdiny do absurdní dokonalosti - tasí kolt nejrychleji ze všech a je V roce 1972 vzniká první kreslený film O Lucky Lukovi. Jeho autory jsou rovněž Morris a Goscinny spolu s Pierrem Tcherniou. Film se jmenuje "DAISY TOWN", podle městečka, jehož osud (vznik i zánik) na filmovém plátně sledujeme. Tento film byl uveden i v našich kinech v roce 1973, jak si jistě starší pamětníci vzpomenou, ale pod jiným názvem - "ŠŤASTNÝ LUKE". Další pokračování příhod tohoto kovboje na filmovém plátně přinesl rok 1977, kdy byl natočen druhý film "LA BALLADE DES DALTON". A konečně v roce 1982 vzniká prozatim poslední animovaný film o L. L. "LES DALTON EN CAVALE." V poslední době byl totiž natočen film o L. L., ale ne kreslený, nýbrž hraný. Postavu našeho hrdiny ztvárnil zmámý herec Terence HilI. V současné době začínají dobrodružství L. Luka vycházet i u nás, a to na pokračování v dětském časopisu ČAU (od č. 3/92). Doufejme, že se vbrzku na knihkupeckých pultech objeví kompletní alba příběhů tohoto hrdiny a budou bavit jak dětské, tak dospělé čtenáře. Milan Krejčí MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 31

32 Píšete nám ze svita Krásný pozdrav redakci i všem čtenářům Trampa, plný razítek z Lomnice nad Lužnicí zasílá Byčí hlava. První víkend v květnu se konal výroční potlach všech "Toulavejch" v údolí.. Věčného hladu. Malý John a Tom V Praze se konal koncem dubna Junácký sněm. Novým starostou se stal J. Navrátil, náčelníkem chlapeckého kmene J. Hájek, náčelnicí dívčího kmene J. Pešková a náčelníkem kmene dospělých V. Kopřiva. Byla přijata i nová formulace slibu a názvu organizace. Nová organizace se nyní jmenuje "Junák - Svaz skautů a skautek". Bližší informace hledejte v Informačním bulletinu Junák Mohutné Ahoj!!! z Vítání jara na Nitinad jezeru Tobě a redakci posaají Dana a Pupál- Morison Co. Potlach pořádala T. O. Kamarádi Ostrova z Vancouveru. Na snímku Fitaroy Falls Držela jsem v náručí dítě Aboriginu (čti Aboridžinu) v Bourke, městě nad řekou Darling, viděla stovky mrtvých klokanu na i podle dálnic, viděla desítky živých Emu a klokanů. Spala jsem nad slavným Hill Endem (nalezen 60kg valoun zlata) na hraně kopce s pohledem do hlubokých kaňonů Modrých hor, vylezla si na Holubm7wvu horu, odkud se rozhlížel v roce 1770 prvně jeden z Cookových seržantu, prolezla přes 20 pláží N. S. w., spala na desítkách "vyhlídek", držela v náručí koalu (v malé ZOO u Higway), krapátek se stačila sblížit s Kookaburrou (leďnáčkem obrovským), seběhla jsem si do Grandcanyonu a fotila v džungli volně rostoucí národní kytku Austrálie Warratah a Velké vodopády, stála pod vodopády "Koňský skok" a tak deseti dalších. Když vidím na mapě Austrálie vyčárkované cesty autem s exhusbandem, který mne pozval jako úplatou za neplacené alimenty na Honzu za 12 let, uviděla jsem z té nádherné země ždibec. Oj,.Jak mne lákaly staré koleje, rovné, donehledna! Měla jsem kliku s Laudaair - přilétali jsme nad Austrálii odpoledne a díky letuškám mohla jsem v prázdném oddau přebíhat zleva napravo a vidět zemi od severu až nad již stnbrně a zlatě ozářenou Sydney. Zpátky zase Himálaje. Exhusband mi sice koupil stan, ale strašně "šustil" a já potřebuj u z cesty tiše sklouznout do lesa, tak jsem ho darovala. Mám ale pro svůj stařičký vylepšení - dečku astronautů. V autoatlasu mám asi deset typu, kam v létě vystřelím. V srdci mi trvá radost, že jsem tu záhadnou, krásnou zemi mohla spatřit, proto vám, kamarádi, o tom píšu. 30 let jsem se toulala naší zemi sama, teď (v 60) pokorně občas přisedám ke stolu starých pardů a s Dawsonovou kapelou zpívám. Ahoj! Sova z Větrova hlásí nebo v časopise Skauting č. 9. Dr. V. Sláma l8.vii. budou sezdáni na Úřadu města v Příboře a v kostele Monika Vašíčková - Šmudla a Vilém Vengrin. Od toho dne se budou jmenovat Vengrinovi. Osada Hell's Deviles - Ostrava i redakční elipsa jim k tomuto počinu blahopřejí. Nechť máte jen stále sluncem ozářenou stezku životem, plnou lásky a víry v dobro a ve šťastnější zítřek. Váš Ďáblfk uspořádala T. O. WINOGA u Medvědí skály (Kozinec) 19. ročník kuličkiády se slavnostním ohněm. Žerýk zahořel v Melči slavnostní oheň druhé nejstarší severomoravské osady T. O. 2 BÍLÉ BŘÍZY u 15. května se uskutečnil v K. D. v Michálkovicích druhý country bál. K tanci a poslechu hrála Astra. Prima prostředí i zábava dokázaly, že trampové a příznivci country muziky se bavit umějí. (Snímek: Britt) STRANA 32 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

33 Jarní bál T. O. Naděje na Rakovci. Celou noc vyhrávala a dobrou náladu udržovala T. O. Vlčáci - Vratimov. Zapalování "Jarního ohně" na T. O. Cerný mustang - Silverado. 29. dubna byl v Moravských Budějovicích zahájen dvouměsíční kurs country tanců, který vede ing. Simona Stejskalová a Miloslav Tomek. Pro další zájemce budou "Country taneční" pokračovat od září. Máte-li chuť, přijďte mezi nás. Vlaštovka Nezapomeňte, že i letos vychází Po šumavský hlasatel! Zájemci nechť si o něj píšou na adresu: Pošumavský hlasatel, Pačejov 105, okr. Klatovy. Pro woodcrafteryzačal 3. oddíl skautu v Praze vydávat časopis "W AMPUM NESKENONU." Předplatné na 5 čísel je 60 Kčs. První číslo vyšlo nákladem 1600 ks. Zájemci pište na adresu: David Stegbauer, Na valech 14,16000 Praha 6. Šakoh kamarád Fery zapálil na 4. zálesácké stopě druhý velký oheň T. O.' BERG VAGABUND. Placku Zálesácké stopy vyhrál Kosťa ze Švihova. Dětský trampský oddíl ThompsonovJ vlci a T. O. 4. dubna byla kuličkiáda v ostravské ZOO. "Švejk" při hodech do důlku. BÍLÁ PODKOVA zvou na zlatou horečku v libovolném termínu ve dnech Do.údolí Kněžny za Rychnovem n. Kn. Zlatá horečka je v klasickém stylu, sice drsným, ale zároveň i vhodným pro dětské oddíly, které také rádi uvidíme. Pro informace a závazné přihlášky si pište (se známkou na odpověd) na adresu: Thom vlci, V lukách 476, Kostelec n. Orl. Skautská [vančena Slavnostní nástup na "Pomce" pod Lysou horou. příležitosti 45 let trvání osady na Jeleních loukách v Hostýnských horách zahořel 4. výroční oheň DI STRIKT OF' CITY KROMĚ ŘÍŽ. Lobo se dožil 80 let v plné svěžesti nestor trampingu Áda E. Vodrážka z Van Nyus v USA ve státě California. Jelikož je rozený Pražák, tak své narozeniny přijel oslavit se svým synem (32 let) do vlasti. Ada přiletěl 23. května a mezi kamarády pobyl do Kolektiv redakce Trampa svému spolupracovníkovi přeje, aby se v té svěžesti dožil sta let. A ještě dlouho se jeho fotky a články objevovaly na stránkách časopisu. Šmudla MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 33

34 21. března zahořel jarní oheň na "Silverádu ", který pro víc než 80 kamarádů tradičně uspořádala T. O. ČERNÝ MUSTANG - Hlučín. F. G. M. Junáka, vydavatel samizdatu v Brně, bratr Břetislav Škaroupka - Šrám - ve věku 71 let. U táborových ohňů vzpomeňte jeho památky. Lad. Rusek - Šaman oslavil své narozeniny šerif BÍLÉ VOLAVKY - Sony. Vše nejlepší k jeho 38. narozeninám mu přejí squaw Lída, Lucinka a osadníci. ll. 5. zaslal pozdrav všem čtenářům Trampa z cest za Velkou louží z Clevelandu ve státě Ohio v USA Jirka Ampér Janovský ze SENIOR CLUBU. T. O. BERG VAGA BUND oznamuje: kamarád Tesil po pěti měsících přestal být členem naší osady. Cokoliv dělá, nemá s námi nic společného. Šerif Rysák zahořel na Bítovském mlýně 24. výroční oheň T. O. PSANCI - Ostrava. Šerpa Všem kamarádům, známým a Old skautům oznamujeme, že v sobotu , po pouhých 10 měsících užívam důchodu, uprostřed tvůrčí práce na dalších kreslených seriálech a plá-. nová ní mnoha výstav, nás bez rozloučení opustil a odešel na svou poslední cestu kamarád Josef Bíbr - BI KIN z Kojetína. Autor kreseb seriálu "Váhy života a smrti", "Hradební šestky", pohledů a dalších kreseb,. s]>olupracovník Trampa. ' Cest jeho památce. Johny Hledač - Kojetín POZOR!!! Pro příznivce a čtenáře Trampa jsme vydali "fan" odznaky ve 4 variantách: zlaté a stnbrné - zelené a modré. Kus 15 Kčs, sada 60 Kčs. Zasíláme po obdržení peněz složenkou! Tyto odznaky budou na IV. celosvětovém potlachu v USA, do republiky jde jen 100 sad navštívil naši redakci Láďa B. Javorek - Kojot z Wheat Rídge v Coloradu v USA, jeden z organizátorů IV. celosvětového potlachu, aby nám předal pozvánku na potlach a odznak S. T. O. COLORADO. Kris se běžně konají v ČSFR díky tomu, že po okupaci ČSSR odešlo mnoho trampů do emigrace a že máme už otevřené hranice. Z Kanady a USA se teď "netrhnou dveře". Už u nás byli Ki.ng a Zoltán z USA, dvakrát Bublina z Kanady, na podzim loňského roku osadníci z Modré Kotvy, také z USA, a to nevím o všech, protože se vracejí na návštěvu do vlasti i trampové z jiných světadťlů. Prostřednictvím Trampa "dávám do placu" zvěst o blížící se návštěvě kamaráda Bandasky, neboli Songa ze Spojených osad Colorado, který se zdrží celé léto. Z jeho mateřské osady Modré Kotvy - Sokolov již nežijí Franta Marek - Ferry, šerif Kaktus ani Jim a Kaňut, ale je zde ještě mnoho kamarádů, které hodlá navštívit. Z jeho poslední návštěvy v Čechách na osadě RIO v Krušných horách zasťlám fotografii, která dokumentuje jeho přícliod do Českého Jiřetína. Jim Severák hvozdech 4. výroční oheň T. O. VLCI. Miky zahoi'el na campu "KLONDYKE" 35. výroční ohei'í. T. O. TAMPICO. Dlouhý Pepa byla ve Frenštátě pod Radhoštěm otevřena výstava k 500. výročí objevení Ameriky a 100. výročí založení osady Frenštát v Texasu. Krom krajanů z Te- xasu se jejího otevření zúčastnili westernoví jezdci, trampové, junáci a všem hrály country kapely. výstava nazvaná "Tam za mořem je Amerika" bude otevřena celé prázdniny a stojí za zhlédnutí. Nezaváhejte na svých Velkých vandrech. J. Klučka zemřel náhle význačný skaut.ský pracovník - instruktor Lesních škol 1. května zahořel na Vychylovce 25. výroční potlach T. O. WIKING - Ostrava. Úvodní slovo ke čtvrtstoletí pronesl senior trampů Admirál. Poté kamarád Sendy -:- Puk i - Beny a Admirál zapálili oheň. Víc než 70 kamarádů z T. O. 7 CAVALERIE, BÍL Ý BLIZARD, ZLATÁ DÝKA, BLACK HILLS, HELL'S DEVILES, Trampské unie, DIVOČÁCI, LUŇÁK - Opava, ČERNÝ MUSTANG a další zahájili maratón písniček a veselého vyprávění, kterým zpestřili tento velice pěkný potlach. Pod Vychylovkou jezdí od drapačka do skanzenu slovenské vesnice. Pokud tam povede cesta vaše na Velkých vandrech, prohlédněte si skanzen, kde jsou mašinky, jak vystřižené z westernu, stará pila, hospoda z Korně, kostelíček a spousta chalup z Kysucka v nádherných lesích. Pokud byste hledali T. O. WIKING. je to zbytečné, v těch kopcích bez spojek a doprovodu je nenajdete. Ďáblík STRANA 34 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

35 16.5.' se uskutečnila v Domě družba v Karviné-Fryštátu trampská burza, kde byly k dostání výstrojní součástky, bola, přezky i odznaky, pohledni- Ce i všechna čísla vydaného Trampa. Tuto akci, včetně občerstvení, uspořádala dívčí osada T. O. SŮVY - Karviná a patří jim za to veliký dík. Ďáblík Také Brno se může pochlubit svým "CountTy klubem". Ve vinárně U Jakuba byl slavnostně otevřen a pokřtěn tak věhlasnými osobnostmi světové country scény, jakými jsou Tony Trischka a Beppe Gambertta. Tím byla odstartována šňllra programů, které organizuje domovská bluegrassová skupina Wells Fargo a manažer klubu Zdeněk Kocman. Jeden z prvních hostů, kteří přišli pozdravit návštěvníky klubu, byla Věra Martinová se skupinou Grant. Nejen že zahráli, ale přisedli si ke stolu mezi ostatní a zbytek večera se povídalo, fotografovalo a podepisovalo, co bylo zrovna po ruce. Jasňák JEZDCI DVACETI LETl Další bluegrassovou skupinou, která oslavila své dvacetiny, jsou brněnští JEZDCI. Učinili tak impozantním zpitsobem 16. května v podobě desetihodinového hudebm1w maratónu v kulturním středisku Omega. Popřát Q zazpívat přišla více než desítka brněnských country skupin, nechyběl ani Roman Horký z Kamelotů či taneční soubor Quadrilla. Dokonce se po několikaleté odmlce sešel a perfektně zahrál Uhlák. Bylo již hodně po půlnoci, když se za všechny přítomné rozloučil Waldemar Plch, který celý večer uváděl. Také my ostatní Brňáci děkujeme za těch dvacet let dobré muziky a přejeme si, aby to Pavel Pantůček, Martin Fasner, Radek Reinoha, Bohumír Hanák a Karel Mikulášek vydrželi v jezdeckém sedle co nejdéle. Jasňák 16. května uspořádala Tulačka z Vancouveru potlach k 30. výročí trampské samotářky Tulačky. Pupál Po 26 letech př!,iel do republiky kamarád Cárli z T. O. Hell's' deviles, který dramaticky utekl z republiky. 25 let pracoval u NA- SA a nyní chce dožít ve vlasti. F. G. M. Do vlasti přijel na návštěvu i Kennegy z Dawsonu se svou ženou a dětmi. Mohli jste ho potkat v Praze, Brně i Ostravě na slezinách. MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 35

36 POZOR NA KOMÁRY! BO HRÁZE ' 1l.'lIWó;;o."r f!;:.:: ;. ";,.~l'~\'~~,"c:::",.d',,,,.,,_;. i,.,i :,.;.. ;:,'~', :';;"".~",,'. "qr,r",~.,.. Barevné proměny živočichů Kdo z nás by neznal rosničku zelenou. Ale ruku na srdce - těm, kteří ji spatřili v přírodě, přálo veliké štěstí. Rosnička dokáže svoje zabarvení natolik přizpůsobit podkladu, na kterém sedí, že ji jen málokdo postřehne. Leze na stromy a keře, kde se skrývá v listí. Za příznivého počasí sedává na líci listu a za deštivého na rubu. Na živém listu bývá zelená, v suchém listí mívá žlutohnědé zabarvení. Může být ale také citrónově žlutá, blankytně modrá, černohnědá a stříbrná. Podobným způsobem jako ona může v naší přírodě změnit barvu i známý čolek. Příčinu tohoto zvláštního jevu objevil teprve pohled pod mikroskopem.. Na kousku svléknuté žabí kůže je dobře vidět dvě vrstvy buněk s barvivem. Tyto kožní buňky nejsou pokryty membránou, takže protoplazma může vysílat na různé strany výběžky a s nimi i pigment, který je vytvořen z drobnohledných z rnéček. U rosničky je pigment horní buněčné vrstvy žlutý a pigment spodnější vrstvy buněk červenohnědý. Pohybem pigmentových zrnek mohou buňky vytvořit podobu tmavých hrudek nebo rozvětvených hvězdicovitých útvarů. Dvě barevná skla nám objasní, jak ke změnám barev kůže může dojít. Pokud držíme proti oknu vedle sebe žlutou a modrou skleně nou destičku, jeví se nám každá z nich ve své barvě. Žlutá destička totiž propouští pouze žluté paprsky, modrá zase jenom modré paprsky. Při překryvu tak sice žlutá deska propustí žluté paprsky, ale modrá je již nepropustí a výsledným dojmem je černé zbarvení. Podobně je tomu i u pigmentových buněk. Kryjí-li se některé z nich v obou vrstvách, zdají se našemu oku černé. Jinak se prostupují a naše oči je vnímají v jejich výsledném zbarvení, tedy v takovém, jako bychom barvy smíchali. A protože pigmentové buňky mohou vysílat v paprskovitých směrech různá množství barviva, mohou tak vyvolávat ty nejrozmanitější odstíny zbarvení. Stáhnou-li pigment do svého nitra, je kůže světlá. Rozlijí-li pigment po celé ploše, je kůže tmavá. Při podráždění čidel na povrchu těla živočicha nebo při změně jeho psychického stavu jsou vedeny vzruchy nervovými dráhami do mozku a míchy a pigmentové buňky dostanou "povel" k činnosti, který se projeví změnou zbarvení kůže. Tato schopnost barevných proměn umožňuje některým zástupcům plazů, obojživelníků, korýšů i ryb účinnou ochranu proti nepříteli. Vlaštovka Každého z nás určitě štípl komár, přesněji řečeno samička komára, protože jenom ta v zájmu reprodukce svého rodu baží po lidské krvi. A ani ta ne vždycky. Někteří z 2700 druhů komárů bodají jen ve dne, jiní za soumraku nebo potmě. Komáři jsou vynikající letci. Dovedou stát ve vzduchu, jsou schopni bleskově vystartovat a zabrzdit, létat hlavou vzhůru, bokem a pozpátku. Někteří mohou létat i v dešti a nesmočí se. Když nás komáří samička hledá, kmitnou její křídla 250 až 600krát za sekundu. Noční komáři ve tmě nevidí. Řídí se na své cestě za kořistí senzory na dvou tykadlech a třech párech nohou. ' Pokud nás komáří samička najde a shledá žádoucími, usedne na kůži, aniž bychom to pocítili, a stejně nepozorovaně nám ji probodne sosákem. Ten se skládá ze šesti ostrých, jehlovitých částí vesměs tenčích než vlas. Potom se napije tolika krve, kolik potřebuje. Není to z našeho hlediska množství veliké: 15 až 20 komářích hostin se rovná jedné kapce z očního kapátka. Než nám komár začne sát krev, vypustí slonovodem troch u an tikoagulační lá tky, aby se mu přijímaná krev nezačala v sosáku srážet. Zbytek této sliny nám zůstane pod kůží a vyvolá svědivý puchýř. Jinak bychom si ani nevšimli, že napitý komár odlétá. Potom samička hledá jenom klid, který potřebuje k tomu, a citrónovou š ťávu. Kop ř i vy opláchneme, sp aříme, scedíme, umeleme a za stálého míaby přivedla na svět stovky vajíček. Už přeď pi~ími hody se spářila a toto j~dií1é spojení sta-, čí oplodnit čtyři až pět snůšek, jež stihne za jeden až dva měsíce svého života. Všichni komáři procházejí před dospělostí vývojovými stadii - vajíčko, larva, kukla - ve vodě nebo blízko ní. Jakmile se z larvy stane dospělá samička, nepídí se vždy jen po lidské oběti. Některé druhy dávají přednost slonu, jiné myši a jsou i takoví, kteří vyhledávají želvy. Komáří samečci se živí výhradně nektarem květin, hrají tedy důležitou úlohu p ři opylování. Komáři však také přenášejí nebezpečné nemoci. Odhaduje se, že malárie ovlivnila život lidstva více než jiné choroby. Zahubila starou civilizaci na Cejlonu a patrně přispěla i k pádu starého Řecka a Říma. Také žlutá zimnice, kterou rovněž komáři přenášejí, měla velký vliv na dějiny lidí. Pustošivé vlny nemocí přenášených komáry se projevují dodnes. V Africe a Jižní Americe dosud zabíjí žlutá zimnice. Malárie postihuje každoročně více než 150 miliónů osob a jen v Africe na ni umírá ročně milión dětí. Jako nejlepší ochranu před nepříjemným a nebezpečným bodnutím odborníci doporučují repelentní látky, které matou čidla komáří samičky právě ve chvíli, kdy se chystá usednout ke své hostině. ŠMUDLA Léto je v plném proudu, všude plno hub. Zkusme tedy na campu něco z nich ukuchtit. Nabízíme vám tři zajímavé houbové recepty: Milevská "Kulimajda" 200 g muchomůrek růžovek, hřibů a holubinek, 150 g brambor, sůl, kmín, 1 cibule, 2,5 dl sladké smetany, 2 lžíce hladké mouky, případně ocet nebo citrón. O č ištěné houby nakrájíme na plátky, dáme vařit společně s nadrobno nakrájenými bramborami, cibulí a kmínem do menšího množství vody. Když jsou brambory poloměkké, zahustíme polévku smetanou, do níž jsme zamíchali mouku, a ještě ji krátce povaříme. Nakonec polévku osolíme a případn ě ji můžeme okyselit octem nebo citrónem. Houbový guláš 500 g očištěný ch hub, 100 g ci- bule, 50 g másla, 20 g hladké mouky, sůl, kmín, špetka mletého pepře, mletá sladká paprika, 1/2 citrónu, vývar. Očištěné houby nakrájíme na menší kousky. Je vhodné použít směs různých tužších hub, aby se. dosáhlo chuťové pestrosti. Na másle zpěníme cibuli nakrájenou na nudličky, vložíme houby a dusíme doměkka. Podušené houby zaprášíme moukou, osmahneme, podlijeme masovým vývarem a přidáme papriku zp ěněnou na troše másla. Podáváme s brambo-, rem nebo rýží. Karbanátky ze sušených hub 150 g sušených hub, 40 g másla, 20 g cibule, 1/8 1 mléka, 2 žemle, 150 g strouhanky, 150 g sádla, kmín, chilli, sůl, česnek, majoránka. Na másle podusíme cibulku s kmínem a přidáme houby, které jsme p řes noc namo č ili do mléka. Navlhč ené žemle spolu s houbami umeleme na masovém strojku. Př idáme vejce, sůl, majoránku, č e snek, d o bře chilli a strouhanku. Sm ě s propracujeme a tvarujeme bochánky~ které necháme půl hodiny odpočinout. Pak po obou stranách smažíme. Vhodnou přílohou jsou vařené brambory nebo chléb. EKO polévka "RING" Máte také u campukopi'ivu žahavou? Na Kubačce jich je spousta. Také máte potraviny u vás op ě t dražší? Dám vám, kamarádi recept. Polévka "Ring", podle Dany Vaškové, která u nás nikdy na osadě nepřekážela, 4-5 hrstí kopřiv, sádlo, 1,5 litru vývaru z kostí a zeleniny, 2 l žičky raj č atového protlaku, 2 l ž i č ky nastrouhaného ki'enu, na 3 prsty smetany do amerického pitítka, 1-2 l ž ičky mouky, sůl, p ep ř, cukr cháni je s raj čatovým protlakem a křenem osmahneme na tuku. Spojíme s vývarem a smetanou, v níž rozkvedláme mouku. Chvíli povaříme, dochutíme, podáváme v ešusu, ale rad ěji v US misce s nudlemi nebo noky. Jako druhý chod se hodí slepička z Hrušovky, ale o tom někdy jindy. Rysák Kresba: autor STRANA 36 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

37 Trampská inzerce Vydavatelství SERIE, Oldhchova 10, Praha 2-Nusle, tel. (02) , Vám nabízí Knižnici RANČ 92. Jednotlivé svazky obsahující dobrodružné příběhy, zabírající širokou námětovou škálu od westernu po historii. Cena jednoho svazku je II Kčs. Knižnicí prochází dobrodružný seriál na pokračování APACHERIE. Možnost předplatného v PNSnebo přímo u vydavatele. Vydavatelství dále připravilo na květen, červen a září vydání tří SPECIÁLů. Formát A4, westernové náměty, comics. Vše v barvách a za cenu od 18 do 22,50 korun. Ozvěte se! Těšíme se na Vás! Hledám kamaráda na vandry, kte. rému je roků a je z Hradce Králové. Karel Fousek, Svobodné dvory 33, Hradec Králové. S výrobky "PRIMA" nevíš, co je zima! Péřové spací pytle typ mumie - dvojitá komorová konstrukce (zateplené švy). Náplň peří 1,3-1,5 kg, celková váha 2 kg. Možnost výběru barev a cena do 1350 Kčs' Spacák si mťtžete objednat na adrese: Hana Proroková, Družstevní 555, 'Okříšky,. Koupím do sbírky fotoaparáty: Kodak, Boy Scout Camera a Kodak Girl Scout Camera nebo Camp Fire Girls Camera, případně i jiné staré fotoaparáty, o fotografiích nemluvě. Mowgli - Zd. Hajný, Na Kopečku 2/1349, 370 Ol České Budějovice. Vypálím do dřeva obrázky i nápisy rťtzných velikostí. Jan Vol kov, U hvězdy 2292, 272 Ol Kladno 2. V tomto roce si připomínáme: 25. výročí skupiny chlapců HOP A - Sokoli v Ostravě-Porubě (HOP - Hlídka ochrany přírody). Do této skupiny patřili v roce 67/68 Mirek Čech - Daněk, Vlastík Dedek - Sokol, Pepík Dedek - Skokan, Jirka Dřízga - Havran, Honza Jaroš - Irkus, Mirek Laža - Grizzly, Ota Mika - Bizon, Milan Milanov - Rys, Jarek Nohavica - Lišák, Jarek Riterman - Mustang a další. Převážně ročníky 52, 53, 54. Na podzim 1992 chci upořádat vzpomínkové setkání celé skupiny. Ozvěte se kamarádi! Kdo je znáte, dejte jim prosím vědět. Kontaktní adresa: Otakar Mika, Vlčnovská 2, Brno. Hledám kamaráda z Kralup nad Vltavou či z blízkého okolí pro společné vandrování. Mám 16 a 1/2, rodiče mne nechtějí pouštět samotnou. Najde se tramp, který mne ochrání? Věk let. Hana Straková, Přemyslova 58, Kralupy nad Vltavou. Užitečná pomůcka pro trampy! Peřina do kapsy - speciální teploodrazová fólie, chrání před chladem při Existuje přísloví, že jak si kdo ustele, tak si lehne, Když zakempujete v lese, kde je alespoň na palec tlustá vrstva jehličí, vyspíte se i bez karimatky a jiných moderních udělátek. Navíc - je-ii po dešti, voda z jehličí dost rychle steče, a pokud nespíte vyloženě v dolíku, tak při nočním lijáku "nepodtečete". Jehličí i velmi dobře izoluje. Druhou podmínkou pro dobré vyspání je spacák. Pokud máte možnost si vybrat, vyvarujte se tzv. "dekáčů", tj. spacáků, které se po plném rozepnutí zipsu změní v prošívanou deku. Proč? To poznáte v první trochu chladnější noci. Zipsem dovnitř táhne a spacák většinou nejde pořádně zapnout u hlavy. Takže pokud možno klasickou mumii nazips. Pokud si budete spacák kupovat, ideální je mumie, plněná silonovou střiží a dvoukomorově šitá, tj. švy nevedou skrz. Spacáky plněné "vatou" se nedají smáčknout do malého balíčku a špatně se po zvlhnutí suší. Naproti tomu dobrý péřák je na vandr luxus, pokud nejezdíte i v lednu. Jednak stojí dneska nekřesťanské peníze, jednak je dost náročný na zacházení. Protože čím víc mu dáte zabrat, tím dřív bude muset do čistírny, a to je u péřáku konec dobrých vlastností. Kvalitní horolezecké pěřáky zavírané na šňůru se na čištění vypářou a peří se čistí zvlášť, ale stejně už to není ono. Peří ztratí svoji přirozenou mastnotu a začíná se slehávat a plstit. Navíc levnější péřáky bývají plněné nekvalitním peřím, takže jsou relativně těžké a objemné. Zatím se nejvíc osvědčily silonové mumie z brněnské Drutěvy (před zdražením stály tuším 680 Kčs), ve kterých se dá přespat zhruba do _10' C celkem v pohodě. Spacák samozřejmě při každé příležitosti dejte pořádně vyschnout na slunce, nebo aspoň vyvětrat do průvanu, sebelepší nevětraný spacák příští noc hřeje hůř. Spacák do báglu balím do igelitu, který používám na noc pod sebe jako pojistku proti slejváku, neboť sebelepší torna dokáže propršet. Když už jsme u těch báglů, zůstaňme u nich chvilku. Svého času dost módní "telata" už pomalu mizí, asi proto, že ta původní se rozpadla, a ta nově šitá byla mizerná a drahá. Navíc tahle torna měla pou- RADY TRAPERŮM ze jednu malou dobrou vlastnost - kožešina nepromokla, a když si člověk dal večer bágl pod hlavu, byla příjemná na dotyk. Jinak se dovnitř moc nevejde, většinou to znamená balit bandalír vrchem a kožené řemeny nejsou moc ideální materiál na nošení - řežou do ramen a v létě se pod nimi dobře paříte. Usárna neboli úeska v originále byla velice vymakaným zavazadlem. Můj bývalý šerif vlastnil učebnici americké armády, jak se to správně balí na různé způsoby. To, co se prodává u nás, je kopie, viděná z rychlíku, ale zaplať pánbůh. Dneska ji vyrábí několik podniků, doporučuju se vyhnout té, co má veškeré kroužky a kování z plastiku, Nikdy nevíte, kdy taková věc praskne, když to nejmíň potřebujete. Vzhledem k tomu, že ramenní popruhy jsou vesměs tenké a shrnují se a zařezáva,jí, není nad to si je podložit a "vypolstrovat". Při balení usárny se musíte naučit předvídat, co z věcí budete asi potřebovat během dne, protože to, co je vevnitř, je víceméně nedostupné. Takže máte-li třeba svetr zarolovaný ve spacáku a změní se během dne počasí, pobytu a nocování v drsné přírodě. Odráží zpět k tělu 90 % vyzářeného tělesného tepla. 220 x 150 cm - váha 60 g. Cena 199 Kčs. Dodá: D. Šindel, Lumírova 10,70400 Ostrava 3. Hledáme osadu, partu nebo skupinku, která se svými dětmi chodí trampovat a najde se v nf místo pro další rodinu (5, 12, 33, 36 let). Ivan Varchol, KosmonautU 2018/6, Litoměřice. Tři /175 pohlední ještěři hledají tři pohledné ještěrky z Plzně a okolí. Co na vandry už také samy jezdit nechtějí. Pište: Miloslav Topinka, Líně-Sulov /183 tramp se smyslem pro humor, nekuřák, hledá kamarádku nejen I?ro společné vandry.!,ošli prosím foto. Cest ně vrátím. Pavel Skrkoň, Fučíkova 1893, Česká Třebová. Firma Jiří Jedlička, Smetanova 591, Holice, 534 Ol, nabízí: - trampský obyčejný opasek z pravé kůže za 100 Kčs - trampskou brašničku z pravé kůže 13 x 25 x 5 cm za 55 Kčs (jde o mont. brašničku, u které je nutno vypárat přepážky) - skautský opasek z pravé kůže hlazenice za 7 O Kčs - skautskou brašničku z pravé kůže 6 x 9 x 3 cm za 48 Kčs - pochvu na nůž z pravé kůže za 30 Kčs - pochvu na nůž s malou kapsičkou na malý kapesní nltž z pravé kůže za 40 Kčs. Brašničky jsou na opasek, u opasků objednávejte délku opasku. v Zboží doe dáváme na dobírku po celé CSFR. máte na vybranou buď rozbalit, nebomrznout. S módou americké výstroje, která se teď dost rozmohla, se začaly nosit nové US torny, tzv. "Alice". Je to příšerně drahá věc a přitom se jedná o něco podobného turistickému báglu, zvanému "Mont-Blanc", který se příliš neosvědčil. Takže pokud nemáte snahu vypadat, jako když jste se právě vylodili se svou jednotkou v Kuvajtu, obloukem se alici vyhněte, z praktického hlediska to ' není nic moc. Krosna je sice poněkud masňácké udělátko, ale na velký vandr do hor, kdy potřebujete pobrat zásobu jídla a vody na víc dní, má něco do sebe. Zrovna tak při vandrech v zimě na sníh, abyste se nemuseli omezovat, co zabalíte a co ne. Sehnat khaki krosnu dá práci, a tak je lepší koupit samotnou kostru s postrojem (dostane se pod názvem krosnový nosič) a bágl si ze silné celty ušít podle vlastní fantazie. Pokud budete balit krosnu prvně, nedejte na tvrzení- v příručkách, že těžiště má být nahoře. To je použitelné pouze pro vynášku do hor, jinak při prvním sehnutí, třeba při podlézání vyvráceného stromu, vám krosna přeletí pi-es hlavu, nebo vás stáhne na zem. Taky se mezi národem toulavým občas objevuje torna značky Gemma, sehnatelná i v khaki barvě. Nosí se příjemně, ale zapínání je kompletně na zipsy, a tak ve mně nebudila důvěru už v době, kdy stála "jenom" 800 Kčs. Ostatně testy z vysokohorských expedic mi daly za pravdu, uzávěry selžou, když to nejmíň potřebujete. Nic z toho, co na našem trhu seženete, není ideální, a tak jsem si po nějakém čase začal šít bágly vlastní konstrukce, a nejsem zdaleka sám. Fantazii a vlastnímu umu se meze nekladou a každý si po určitém čase jezdění může vykoumat své ideální "zavazadlo", Lišák - Plzeň Horal 24/176 hledá dívku, která cítí lásku k přírodě a v srdci má smutek. Nebojse a napiš, nelze žít jen pro sebe. Luděk Bartoněk, Na drátě 413, Hlubočky, okr. OL. Dvě začínající trampky 17/165 a 167 ze sev. Čech hledají dva ochránce ve věku let ke společným toulkám divokou přírodou. Léto 92. Jana Valová, Dolní Poluží 219, Děčín. Najde se osada, která by přijala mezi sebe nebo přizvala na některé akce (zej. pracovní) 22letou T. S. Návrat ze samoty. M. Mrkvičková, Rumiště 6, Brno. Žiji nejen ve světě lesního ticha, svobodných ptákťt, čarovného kvítí, ale i ve světě bolesti a lidské zloby. Proto již nechci jít životem bez lásky. Tuláku, který mi rozumíš, napiš 22leté, samostatné T. S. M. Mrkvičková, Rumiště 6, Brno. Hledáme dvě )právné holky let. Jan Volkov, U hvězdy.2292, Kladno. Prodám boty "farmářky" Č. 7 - nové! Týn nad Vltavou - Vodňanská 477, Černohlávková. Tel. 0334/ List borůvky (Folium myrtilli) Užití: antidiabetikum (látky pro léčbu cukrovky) Antiseptikum (látky proti mikróbní nákaze) Sběr: List - mladé listy od poloviny června do srpna - sušíme rychle při teplotě do 40 st, Celsia. Listy, které si po usušení nezachovaly původní barvu, nepoužíváme. List borůvky je ideálním prostředkem v prevenci proti cukrovce. Řada příkladů dokazuje, že jej lze s výbornými účinky použít i v Borůvka -Panacea lehčím stadiu diabetu. Nálev mů žeme pít dlouhodobě (několik týdnů) v kombinaci s dalšími podpůrnými prostředky. Lidé mnohdy netuší, jakého trápení by se mohli zbavit, kdyby včas a pravidelně pili nálev z listů borůvky. Přitom jde o snadno dostupnou bylinu, jejíž sběr, případné sušení, se podaří každému, kdo se rozhodl pro čaje z léčivých rostlin, Borůvkový list působí dále příznivě i při zápalech (např. močové cesty). Pomáhá jako kloktadlo (spolu s listem šalvěje lékařského) při zánětu ústní dutiny i hrtanu. List použijeme i do směsi proti kožním vyrážkám (zevní užití). Plodům borůvky (Fructus myrtilli), které uvádí ve své domácí lékárně i mgr. Sebastian Kneipp, věnujeme zvláštní kapitolu. Recepty: nálev (infusum) - vrchovatou čajovou lžičku listů přelijeme vroucí vodou a zapaříme. Krátce luhujeme a slijeme. Používá se u čerstvých rostlin. Odvar (dekoktum) - sušené listy (polévková lžíce) dáme do vroucí vody a vaříme (mírně) 3 minuty v půl litru vody, Po vyluhování odstavíme a scedíme. (F. G, 1\1.) Vlaštovka (kresba) MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 37

38 HROCHŮV TÝNEC Kouf<n~,. ~ I,, F\ P-Q"i, tje\. ~\ffhh OHNĚ " LESE =- 'ZRK!=\'~R'NO Přijede Affi s Admirálem do Hamburku, omylem vlezou a sednou si do podniku, který je určen jen pánům. Ihned se zdvihne jeden host a učiní Affimu neslušný návrh. Ten mu okamžitě vypálil facku. Přiběhl majitel podniku a povídá: - Nemáte-li zájem o pravou lásku, tak k nám nechoďte! Admirál něco majiteli pošeptal, ten se hned rozzářil a na svůj účet jim dal láhev. - Cos mu říkal, Admirále? - Ále, že jsme na svatební cestě - řehtá se Admirál. xxx Došli dva trampi k řece, sešlí a hladoví a vidí na břehu rybáře, který má vedle sebe položený kus špeku. Tož na ten špek dostali chuť a prej: "Francku, ta dobrota musí byť naša!" Tož, že jo. Zezadu se po indiánsku připlížili, chňapli po tej dobrotě a spravedlivě se o ňu rozdělili. Včil hledí, že rybář začal přesedávat a zároveň se rozhlížel na všechny strany, až nakonec povídá: "Teďka si už ani teho vlka nemám čím natřít!" A Francek šeptá Johnkimu: "Vidíš, já sem ti hned říkal, že na tom špeku to není hořčica! " T. S. Orlí péro - Boršice xxx Velice pěkná dívka přijde s matkou k lékaři. - Tak se svlékněte slečno - povídá lékař. - My jsme přišli kvůli mně - povídá matka dotčeně. - Promiňte, tak vyplázněte jazyk! - povídá lékař. xxx Sedí Montano v Las Vegas u baru se slečnou, kterou vidí potřetí. Při druhé whisce jí povídá: - Víte slečno, mám vás rád tak, že bych pro vás chtěl něco velikého udělat, nebo umřít...! Dovedla byste také umřít z lásky? - Blázínku, já jsem z ní pře ci živa! xxx Tramp -a trampka potkali v lese starého hajného. -Prosím vás, kde tady rostou houby? Muj sice nechlastá, ale dýmku míru nedá z huby (Kresba: Neprakta) STRANA 38 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

39 Bodře se usmál a povídá: "Takoví mladí a vy se ptáte na houby. To já, když byl mladý...!" - No víte, kdyby tady rostly houby, tak to bychom šli raději jinam! xxx - "Bobe, miluješ mne? - Samozřejmě, - Obětoval bys za mne život? - To ne, kdo by tě potom miloval? xxx Mladý tramp na lavičce se ptá dívky: - Slečno, křičela byste, kdybych vás políbil? - A ty k tomu poti-ebuješ pomoc? xxx - Přivezl sis od moře nějaké suvenýry, Stanko? - Samozřejmě! - A ukážeš mi je? - To nemůžu, už jsme je vypili! xxx :...'. ); ":;'->i/jj >: -',- -_ '- 'djý3 Cu--J, v-o -;~~j0~j~ Sedí Pepe nad půlitrem a medituje: - Na někoho se lepí samé baby a na někoho smůla... - A není to jedno? - zeptal se strejc od vedlejšího stolu. xxx - Náš Bob nepůjde na gympl, bude se učit nějakému i-emeslu, je to praktičtější a df-ív bude vydělávat! - Souhlasím s tebou, Elis, ten náš hňup také neudělal zkoušky! xxx - Čemu přičítáte své nervové zhroucení, pane Galásku - ptá se lékař psychiatr. - Překvapil jsem svou ženu s milencem. Ten mě přátelsky přivítal: Jsem rád, že vás poznávám, i vaše paní mi o vás často říkala, že mezi trampy jste velmi zábavný společník! xxx Na bi'ehu jezera stojí mladý tramp, na krku provaz, na konci provazu kámen. Vtom se za ním ozve: - Copak, copak, mladý muži? - Mladík se ohlédne a za ním stojí šeredná stařena. TR1MP[ku, I(D~Z Me PUSTI I r",k. - lf,zl4 (4 ~Y.B4 TI zi P0 n1-! fl ROCC'/ff@ 199~ LClENI:.U ])0 J K!flIFOf:NIE, utíká na vlak a domů, stařena se za ním dívá a kroutí hlavou: - Takový mladý moderní trampík a ještě věří na čarodějnice... - Ale babičko, žena mě utekla, _ Radostná událost? To není možpřátelé mě opustili, z osadní kasy né, pane doktore! Vždyť jsem ještě jsem utratil pět stovek... Už mě nic žádného muže nepoznala! jiného nezbývá! _ Ale přece jste vdaná, máte man- - Jsem čarodějnice, povídá stařena - když se mnou strávíš noc lásky až žela - připomíná lékař mladé trampce. do svítání, bude vše v pořádku. - Ach, pravda, na toho jsem zapo- Noc byla nekonečná. Ráno tramp mněla.,. F. G, M.. " <.ll./,;j/lo ~,,!L" (;OP/) HlfAVéN!! "'JAK f)t-ghlfo í"t ", j ':1., 'ť.9 II ~ft1jr;[ ~ II... \. -v..) ~~~. x~x '--- "_:'" '- -, ':::-. -.~;;- hlj--(,a OA -c. \\. - - "'.., rr L!.tt~L-1c MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 39

40 Letní měsíce jsou pro milovníky romantiky časem toulek. Můžeme využít dnů prázdnin či dovolené a vydat se i do míst vzhledem k nedostatku času a velké vzdálenosti běžně nedostupných. Stačí zabalit batoh.a vyrazit za konkrétním cílem nebo jen tak nazdařbůh a na pár dnů dát sbohem městské civilizaci. Pro ty, kteří dosud váhají, kam se vydat, máme konkrétní pozvání, aby se s námi vydali do zajímavé oblasti Zábřežské vrchoviny rozprostírající se na pomezí Čech a Moravy. Toulky nepříliš náročným terénem ohraničeným údolím ' řek Třebůvky, Moravy, Drahanskou vrchovinou a úrodnými rovinami Hané nám přinesou nevšední zážitky, mezi které bude určitě patřit návštěva jednoho z našich nejkrásnějších hradů Bouzova, zříceniny hradu Vraní hora či zámku v Náměšti na Hané, Vobci Javor'íčko znovu postavené na místě vesnice, vypálené fašisty, se pak nacházejí jedny z nejkrásnějších krápníkových jeskyní u nás. Nad obcí se zvedá vrch Špránek tvořený devonsk.ými vápenci a typicky vyvinutými póvrchovými i podzemními krasovými jevy. Za zmínku stojí také bizarní skalní útvar Zkamenělý zámek se zbytky starých hradeb na obrovité skále, kterou vede i velká skalní brána vzniklá krasovou činnosti potoka Špránku. V rozlehlém údolí pod vr~hem Špránek se spojují potoky Spránek a Javoříčko. V okolí soutoku se v povrchu nivy neustále otvírají a zanikají náplavové závrty svě'dčící o značné hydrologické aktivitě v pohřbeném údolí. Vody se propadají do ponorkové propasti, část ponorných vod se vějíi-ovitě roztéká k severozápadu do hlubokých údolí Třebůvky, část k severovýchodu a slouží zároveň jako pitná voda pro vodovod Litovel- Olomouc. Jayoříčské jeskyně ukryté v kopci Špránku jsou největší soustavou Severomoravského krasu a byly vytvořeny předchůdcem potoka Špránku pravděpodobně již v období třetihorním. Jeskyně tvořené říčními chodbami a obrovskými dómý přeplněnými krápníkovou výzdobou se rozkládají na třech úrovních. Jeskyně nejvyšší úrovně jsou nejprostornější. začínají ph severním okraji Vojtěchova dvěma chodbami spojujícími se do tzv. Svěcené díry. Na jejich dně leží hrubé říční nevápencové štěrky a písky prokládané kůrami s kosterními zbytky netopýrů a žab. Střední a spodní patro jeskyní je tvořeno chodbami menších rozměrů a rozsedli novými propastmi. Turisticky jsou zpřístupněny jeskyně nejvyšší úrovně. Mají dva úseky, oba objevené ze Svěcené díry již v roce 1938, další část jeskyní, rozvětvující se ve směru na Vojtěchov, byla objevena v roce Mezi nejznámější partie jeskyní patří Dóm gigantů, Pohádková jeskyně, Suťový dóm. Celá krasová oblast Špránku je rezervací s výskytem vzácné květeny, především nádherné orchideje střevíčníku pantoflíčku. Střevíčník pantoflíček se nachází na severní Moravě jen na několika místech a díky mimořádné dekorativnosti květu jej lidé částo vědomě poškozují. Rostliny bývají v době květu trhány a nezřídka přesazovány i do zahrad. Tak byl střevíčník v některých územích naší republiky již zcela vy,!luben, a proto byl zal'azen jak v Cechách, tak na Slovensku mezi rostlinné druhy silně ohrožené. vyvinuté květy Bačkůrkovitě stř'evíčníku jsou typickými pasťovými květy. Opylení květu může zprostředkovat pouze hmyz. Přilákán nápadnou žlutou barvou pysku usedá na něj a sklouzává po jeho hladkých okrajích do nitra pyskové dutiny. Při pokusech dostat se z květu ven se hmyz obalí pylem a zprostředkuje tak opylení. Střevíčník pantoflíček je jednou z našich nejkrásnějších orchidej! a můžete jej zhlédnout v okolí Spránku. Zdenka a Johan Kresba: autoři POZOR Objednávka předplacení tisku Týká se všech čtenářů, kteří dosud nemají objednaný časopis TRAMP. Zde vyplň a odevzdej na své poště nebo zašli ihned do redakce Trampa! Žádejte Tramp i v nově zřízených stáncích soukromníků - ať si Tramp pro vás ob- jednají na naší adrese! Požadujte jej i na vašichpns! ' Počet Číslo - datum Název deníku - časopisu obiedn. zahájení,dodávky \jiisu ukončeni ~ 4'1Q'1.. _yy"p!(iul~.ť(~~~_ Dor, Doruč. okr.;ck li~ku I I I. \)plňujc administrace PNS KataJgové číslo Počet Účinnust ---- Nežádám - žádám-) o zkrácení čtvrtletního předplatitelského Plátce předplatného (vyplňují icn orl!anizace) období při eředt>lácenf deníkll na měsíc (jen občané).. Předplacene výtisky dodávejte na adresu: Oinačení úplný ~ij"!enr název a 8,meno. IČO (název - organizace) Adresa Ulice. číslo domu Obec - Dodávací pošta Spoj. čís. [ I I I I I předplatitele. Dodávací po ta i I I I Objednávku VYřizut čitelné přlimení te efon I Název a sídlo, peněžního ústavu - platce soustřcd. inkasa I I 1 L 1 1 I I I I I Číslo účtu e) Nehodícf se!krtněte! Datum: STRANA 40 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

41 Nabídka nakladatelství ~ ~ uw&~~ da~:l~~~i ~l~~mělého J L ~ :~d:~aí hl~~~i~ ~~= ánských mě- TRAMP Vám nabízí: - Časopis TRAMP - měsíčník síců od Josepro milovníky přírody a volnost~ fa Zálabské-. Novou knižní edici KNIHY TA- ho dvacet BOROVÝCH OHŇŮ, korun. v níž jsou zařazeny tyto tituly: Výše uve- Sv. 1 - J. Fencl- Z. Vašíček: JE- dené publi- ZERO ĎÁBLŮ kace a časopis TRAMP je možno Ilustr. Saudek-Zálabský si objednat na adrese: 20 povídek literatury faktu Zdeněk Vašíček - vydavatel 35 Kčs K lesu 8/65 Sv. 2 - Karel Effa: VE ZNA- Ostrava 2 - Heřmanice MENt NÁHODY Reedice tentokrát necenzurovaného autobiografického dílka trampa, vojáka vládního vojska, v US-Army, fandy Slávie a hlavně známého herce Karla Effy. NE5YARY, ilustr. J. Zálabský 35 Kčs Sv. 3 - Frank Robins NA KY TARU S IVETOU Trable a lásky mlatlého muzikanta, hráče bluegressu. Román je určen všem vyznavačům nejenom tohoto stylu, ale i všem milovníkům country. Ilustr. V. Tučapský - J. Zálabský, 35 Kčs Sv. 4 TRAMPSKÝ ZPĚVNÍK 28 trampských evergreenů ilustrovanýchaffim, Jaudou, Áckem aj. Zálabským 20 Kčs Sv. 5 - Poezie s vůní táboráků - Právě vyšlo! 2" a:n Sv. 6 - Humor od táborových ohňů Sv. 7 - Zálesácká kuchyně Sv. 8 Leopold Sekera: Příběh _5.6 7 I přes všechny ty krásné chvíle v lese, či čtení, jež nám časopis Tramp přináší, nevyhneme se zprávám o hádkách, závisti či pomluvách mezi kamarády, osadami. Je to nesmyslné, hloupé a ubohé, ztrácet čas pomluvami a zášti. Kamarádství, tramping, vzpomínky na krásné toulky a výpravy, společně prožité, často pomáhají překonat různé jiné životní trable, nepříjemnosti. Když se člověk dostane na nové pracoviště, bydliště či ie jinak odloučen od kamarádů. Cím je člověk starší, tím víc si říká, že by chtěl těch krásných cest do přírody, mezi kamarády a osady, učinit co nejvíce. Tím více lituje, že v minulosti promarnil či se nechal otrávit, nebo jinak přišel o tu kterou jinou chvíli, kterou mohl krásně prožit na výpravě v lese. Tudíž, važme si více jeden druhého, snažme se prožit ty nejkrásnější vandry. Ať už s rodinou, či mezi kamarády, osadami. Ty chvíle nám už opravdu nikdo nevráti, A navíc, ty společně prožité chvíle jsou obrovskou posilou pro léta Aje tady ~Dla ~RO ROMANTIKY! Jak jinak to' nazvat! Je to edice VÍKENDY, kterou vydává nakladatelství Jihočeských tiskáren v Českých Budějovicích. Tato edice se právem může řadit k rodokapsům, jež nás okrádají o chvíle nejkrásnější a nenávratné příští a základem nových, opravdových přátelství a pomoci! Slavný Šerpa a jeden z prvních dobyvatelů matky, bohyně země Čomolungmy (Mount Everest) řekl jednu moc krásnou pravdu a myšlenku na adresu těch různých pomlouvačů: "Hory jsou příliš vysoké, krásné a hrdé proti malichernosti a zlobě lidí!" Tím mužem, Šerpou, nebyl nikdo menší než ten nejslavnější a největší z "Himálajských tygrů", sám Tenzig Norgay. Lupen Divokým západům, Káru a Knihám táborových ohňů. Ilustrace Jiřího Petráčka jsou tak realistické, že jdou přirovnat k ilustracím Zd. Buriana, G. Kruma, B. Konečného, J. Zálabského nebo Junka. Leží přede mnou první tři vlaštovky této edice. O "Pánovi vlků" jsme již v Trampu psali - je to výborný román z Divokého západu. Na tento román navazuje "Korzár poctivec" - s hrdinou Jakubem Holým alias Jaquesem Chauve se tentokrát setkáme v době, kdy se piavu z Evropy do Ameriky spolu s posádkou lodi Hvězda moře. Dostává se do víru událostí, z nichž má jen jedno východisko - stát se korzárem. Briga, které posléze velí, se stáv' pověstnou ve všech přístavech a vo.. dá ch Karibského moře. Román pře. čtete jedním dechem. Vyšel nákladem 15 tisíc kusů. Román W. C. Tuttleho "Děvče I: východu" znají ti dříve narozen'. Jessie Rowlandová přijela na Západ za svým otcem. Dozvídá se však, že, byl zavražděn - prý rančerem Diekem Thomem, na jehož pozemcícb. chtěl farmařit. Společně s Thomovou dcerou a syny Silverem are. dem se Jessie stane účastnicí dobro družství, na jehož konci se setká Si vrahem svého otce. Kovbojku "Tygří oko" napsal Bo M. Bower. Nejmladší syn Zabíječt' Reevse, pistolníka z Texasu, nechce, kráčet cestou svého otce. Jde praco. vát jako kovboj na ranč do Monta. ny. Zúčastní se boje mezi farmáři" zastane se Nelly Murrayové... Pro. stě kovbojka, jak má být! Každý román je doplněn víken. dovým receptářem, detektivními příběhem a trampskou přílohoul "Toulavé boty romantiky," kteroul připravuje Karel Jakeš - Kayman. VÍKENDY si můžete objednat Dll adrese: Nakladatelství JihočeskýclJl tiskáren, Vrbenská 23, Českll Budějovice. Vřele vám tuto edici doporučuji. Ďáblík: 'L>o sb í ""k ):' e-i+ó+& A~~~~-+~~--~+_+_4_~~_+~~r_r_r_+_~ B ~-+-- CI--+-_ O E F G H M VODOROVNĚ: A. Druhová číslovka; huspeni~ na (obecně); polské město. - B. První díl tajenk3' (výrok L. N. Tolstého). - C. Značka india; parťák (slangově); Lendlovo jméno; zlost. - D. Fáze Mě síce; odborný řemeslník; ruská předložka; náze\' hlásky; slovensky "jaké". - E. Rusky "černoch"; podnět; hlavní město Peru; značka americia. - F. Mohamedův přítel; francouzské město; přístroj k vaření kávy. - G. Přízvuk v řečtině; název hlásky; dětský pozdrav; plod se skořápkou. - H. Druhý díl tajenky; Twainovo jméno; nadšení. - I. SPZ Kladna; zbytečné mluvení; sultánův palác s harémem; latinsky "černý". - J. Předložka; SPZ Ostravy; slovensky "jestliže"; ochoz; africks' slon. - K. Dokončení setí; velký český malíř; nízké umyvadlo; SPZ Hradce Králové. - L. Třetí dfll tajenky. - M. Druh japonské sebeobrany; korálový ostrov; planetka. SVISLE: 1. Východoslovenské město; značkél kamery Český televizní kameraman; zespodu Značka elektronvoltu; kovový prvek; příslušník bývalé ruské strany Ryčení; balík (zasl); česká opera Otázka 6. pádu; dočasně vyučovat za jiného učitele Kosatec (slovensky); třesení (poněkud zastarale); spojka Podnik v Aši; povzdech; starořímský peníz. - 8 Dřívější nákladní parní automobil; janinský pa. ša Citoslovce překvapení; rostlina podobná heřmánku; zbabělec Nepravdy; stará solmizační slabika; SPZ Mělníka; krátký filmový záběr Nevojenský oblek; brazilský ořech; SPZ Hodonína Zadní část krku; druh kulečníkové hry Osobní zájmeno; popěvek; nápověda v kartách SPZ Klatov; alkoholický nápoj; mořská pláž Moře mezi sv. břehem Afriky a Arabským poloostrovem; příbuzná Značka sušenek; značka pěny do koupele; označení vozidel dálkové přepravy Šedesát kusů; polodrahokamy; bebizační slabika. ~ 18. Mužské jméno; nemluvit lži Mužské jméno; hluboká strž. Pomůcka: Keron, Anet, Arete, Tenora, Sen tinel, ACO. (Žíla) MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSl O STRANA 41

42 Muzeum Zdeňka Buriana otevřeno! Zahajovací projev starosty Štramberku i.ng. Jana Sochy přišel slavnostní den Nadace Zdeňka Buriana, byl splněn první z cílů Nadace. Ze soukromé sbírky Milana Smerhovského, fondů Vlastivědného muzea v Novém.Jičíně a muzea "Na Fojtství" v Kopíi~'nici byla vytvořena výstava z díla I\Ti~tra. V byla k této slavnostní příležitosti v sále Městského úřadu ve Štramberku uspořádána tisková beseda, kde k přítomným novinářům hovořili starostové Štramberku a Kopřivnice - ing. Jan Socha a Vl. Kriške. O životě Mistra pak ředitel muzea Aleš Durčák a dr. Augustin Daněk. V 17 hodin byla slavnostní vernisáž. Hrálo Novojičínské kvarteto a mezi hosty se objevil i veliký ctitel díla Zdeňka Buriana pan Denis Rey Naud s chotí - mexický kulturní atašé. Přípitek na zdraví díla pak slavnostní ceremoniál uzavřel. Hosté, jichž bylo víc jak sto, si pak prohlédli na 150 Mistrových olejů, kvašů, pérovek a temper jak z období prehistorie,.tak i Výzva kb dpívb, o RIII'Dl8llYRI lpampum Přišel nám dopis se zajímavou prosbou: v letech cestoval pěšky kolem světa tramp (možná i skaut), yrý Čechoameričan Leška. Zivil se prodáváním svých pohlednic, kde se uváděl jako "GLO BETROTER". Dělal dojem dobrodruha. Potuloval se po republice a jednu dobu i po Podkarpatské Rusi. Pokud někdo o něm slyšel, nebo poznal na fotografii, napište nám do redakce Trampa, rád bjj se o něm dověděl víc Bohuš Svejda ze Svinova. Kris žánru dobrodružného. U prodejního pultu si mohli zakoupit pohlednice s portrétem ZB, knihy o něm i jím ilustrované plakáty i knižní produkci nakladatelství Tramp, včetně indiánských pohlednic J. Zálabského, či zhlédnout na videu film o Mistrovi. Dvanáct nadšenců odevzdalo za rok veřejnosti dílo za milión korun, na které v minulosti stát nikdy neměl, bez pomp a slávy. Jen v úctě ke člověku, geniálnímu, vysokých hodnot a kvalit a přitom tak skromnému. Trampu, jež se svým dílem stal nesmrtelným a tak není bez zajímavosti, že i třetinu Nadace vytvořili právě trampové, aby tak postavili Siddy Burkemu - Podzimnímu větru - stánek tam, kde duševně vyzrál, kde prožil své dětství v "Moravském Betlému" - Štramberku. Muzeum v budově bývalých Masných krámů je otevřeno denně od 9 do 17 hodin. Výstava má stálou expozici o životě i díle Mistra a bude se i obměňovat. Při muzeu je otevřen i antikvariát a prodejna suvenýrů a knih s trmatikou dílu ZB blízkou. Zd. Vašíček - Ďáblík Novojičínské kvarteto Bývalé Masné krámy, nynf Muzeum Zd. Buriana Při otevření bylo narváno STRANA 42 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

43 ~~~lliw ~(DGl m[ffi [P~~(DGl~ o Americe je známo, že vše, co je nemožné, je vlastně možné. A tak se stalo, že mladý tramp Petr vyšel si na vandr 1900 mil dlouhý z New Yorku do New Orleansu. Jen tak, pěšky a se svým psem Cooperem. Prvních 1900 mil ukončil v dubnu Vše si zapisoval do svého deníku, aby později mohlo své cestě napsat knížku. Přečtěte si některé autentické záznamy z tohoto deníku o posledních metrech jeho první části putování: "Procházel jsem se podél opuštěného pobřeží mlhou zahalené Mississippské zátoky, nedaleko New Orleansu. Záliv smyl špínu z mých chodidel. Zatížený jen svým báglem, zanechával jsem v písku pěšinu stop, které vlny pomalu vymazávaly. Do dneška jsem ušlapal 1900 pozemních mil a bylo opravdu potěšením se napít, když vás ovívá 6stý a osvěžující mořský vánek. Chladná slaná voda se lehce přelévá přes vaše obnošené boty, byl to již 13. pár bot od té doby, co jsem před 18 měsíci vyrazil na tuto cestu napříč Amerikou. Šel jsem v podstatě rychle, ale mé myšlenky běžely nějak pomalu. Zdálo se mi, že mě vlny pochvalně poklepávají zlehka po zádech za můj dosavadní výkon, ale měl jsem před sebou ještě nějakých mil než dosáhnu svého cíle - velkých vod Pacifiku. Má stezka v písku byla značena jediným párem stop. Opuštěných šlépějí! Ještě donedávna se tyto stopy proplétaly s otisky mého psa Coopera. Ale Coopse, mého nerozlučného přítele, zabil náklaďák a svůj věčný psí sen sní v jemně rudé hlíně Tennessee." Do New Orleansu přišel sám v roce 1975 z hořejšího státu New York. Tento pochod občas přerušil, aby mohl pracovat a vydělat si na další cestu. Na konci první etapy pracoval při expedicí nafty v přístavu, kde si vydělal peníze na další cestu. Netušil, že toto město mu změní nejen cestu, ale i život. V něm poznal Barbaru, se kterou se oženil a kvůli které změnil i trasu cesty. 5. června 1976 vyšel na druhou půli cesty. Těžko si někdo dovede představit dva trampy - dálkové chodce (z nichž Barbara nevandrovala nikdy), jak šlapou v zapadajícím texaském slunci, kdy vycházejí pouze vzteklí kojoti a dálkoví chodci. V těch odpoledních "hycech", kdy teplota. dosahovala 100 F, se museli do děr schovávat i chřestýši. V takovém vedru pak člověk za celý Přechod Colorado cestou přes průsmyk Engineer ve stop (3463), což byl nejvyšší bod cesty. Bylo to den ušlapal jen 15 mil- no přece jen z výchozího bodu N. O. přes Texas to bylo 800 mil, což i Barbaru dost utahalo. Kvůli nemocným nohám Barbiny a Cajun Country - bažin v Louisianě, které byly jednou z největších překážek cesty, pracovali do uzdravení na aligátoří farmě, pak zas kus cesty až do EI Chica v Dallasu, kde si Petr přivydělal v Mexické restauraci jako číšník. Další jejich cesta-necesta směřovala do Pan handle - na výběžek Texasu. Tento neúrodný kus země skrývá bohatství plynu, ropy a samozřejmě i lidí. A tak i Petr si blízko Borger přivydělal na přezimování. Zimu prožili v útulném srubu v Colorado Rockies ve výši 9000 stop. Zima tam trvala sedm měsíců. Poté přešli nejvyšší bod své cesty ve Skalistých horách - průsmyk Engineer Pass ve výši stop (3463 ml. Bylo to Petr všechny postřehy z cest a svého záznamníku, jakož i přípravu na cestu diktoval Barbie jako kapitoly své knihy. Alespoň malý záznam z přípravy a přechodu sedla Skalistých hor: "Stále jíme lívance, druhové pstruhy, polévky a občas i pečeni. Barbie dobře vaří. Ozark Style. Opět jsme začali trénovat. Když jsem vzhlédl k řetězu vrcholů stop vysokých, které bychom měli přecházet, bolestivě mi ztvrdly krční svaly. Celou zimu jsem své "sekretář ce" diktoval svoji novou knihu, která byla nyní již dokončena. Jednoho dne vešla Barbara do srubu a zašveholila. "Petře, dnes je to první den letošního roku, kdy můžeme chodit naboso!" Bylo těžké opustit tento ráj v horách, naše vzpomínky tam zůstanou navždy. Vždyť to bylo jedno z našich nejtěžších loučení. Když jsme vyrazili přes Engineer Pass, byl sníh ještě 30 stop hluboký (9 ml. Kdesi pod námi byla silnice. Přešli jsme nánosy ledové krusty. Červencové slunko tak peklo, že jsme si museli vzít kraťasy. Naše sněhobílá kůže rychle zarudla. Během dvou dnů tohoto blýskavého slunce jsme byli téměř oslepeni. Příkré horské stěny zabraňovaly našemu výhledu. Zabloudili jsme. Naše plíce lapaly po každém doušku kyslíku, když jsme prolézali jedno krustové pole za druhým. Konečně ve stop jsme narazili na soutěsku mezi stěnami. Všude kolem to hrozně hučelo, vítr foukající v soutěsce fičel od Pacifiku a velkých poušti na západě. Tam, na nejvyšším bodu naší cesty, v tom řídkém vzduchu, dívajíce se dolů a držíce se za ruku, dali jsme si pauzu." Po projití Skalistých hor přišla poušť ve východním Vtahu. Léto na poušti - horko až 122"F - dokonce pod deštníky, voda vypitá. Takže nezbývá než pit vodu z bahnitých příkopů. Barborka z toho dostala dokonce úžeh, ale brzo se uzdravila. Téměř na pokraji sil dosáhli Green River. Pro auta byla na cestě označení, že od 70. míle do 107. míle nejsou žádné služby. Pro tuláky silnic - nic. Ti těch 37 mil museli šlapat 4 dny! V Utahu na kus cesty se k Petrovi a Barbaře přjdala i Petrova sestra Winky, která jim vyjela v ústrety. Málem to zaplatila životem, neboť auto, které vybočilo ze silnice, narazilo přímo do Barbary a Winky. Jelikož jejich krosny jsou dobré podušky, odnesly to jen modřinami a všichni tři šokem. Po opuštění Utahu vstoupili na půdu Idaha. Cíl byl na dosah ruky - vedlejší stát byl totiž již Oregon - poslednf stát cesty těchto trampů. Přesto však si zamakali jako kovbojové na ranči W. T. Wiliamse a poznali krásu i dřinu kovbojského života. Když si vydělali na dalšf kus cesty, vyšlápli si zas do tuhé zimy. Bezmála 5 let uplynulo od počátku Petrovy cesty, on, Barbora i Mil, který se k nim připojil, jsou dychtiví dosáhnout svého kýženého cíle - dosáhnout Pacifiku. Šlapou napříč Oregonem. Barbara má časté záchvaty nevolnosti, a tak museli vyhledat v MĚSíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 43

44 posledních kopcích lékaře. Pfp.č~ těme si záznam z Petrova deníku: "Doktor vyšel z ordinace a povídá mi: "Synu, budeš otcem!" Musel to opakovat. Očekával jsem špatné zprávy. Chňapnul jsem po Milovi. Oba jsme začali poskakovat a hulákat jako malí kluci. Zdravotní sestřička nás musela utišit. Když Barbara vyšla, její tvář zářila. Teď, když už ví, co to vlastně byly za potíže, našla další sílu na pokračování v naší cestě." Po týdnu pochodu v hrozné zimě a sněhové vánici dosáhli hřbetu Kaskád. Vítr se je snažil srazit zpět, ale pro ty tři již neexistovala žádná překážka. Sešli z hor přímo do oregonských nížin - přímo do proslulého Eugene. Tam již byl vzduch cítit Pacifikem. 18. ledna 1979, v den Výročí nezávislosti, šlapali svou poslední míli. Zastavili se ve Florence v Oregonu, kde se k nim přidali přátelé, známí a příbuzní, aby je po ujití 4751 mil za téměř 5 let doprovodili na posledních stopách. Přišlo více než 150 lidí včetně Violy Pennelové - Barbařiny babičky, která přiletěla až z Pheniku z Arizony, aby ve svých 83 letech je svým vlastním tempem dovedla přes travnaté duny do cíle cesty - k Pacifiku. Před poslední dunou se babička' zastavila a vytáhla malou tubu léků, vytřepala z ní drobounkou pilulku nitroglycerinu a vložila si ji pod jazyk. Prevence proti návalu štěstí - aby to srdíčko vydrželo. Přišel konec vláčení: bílý příboj Pacifiku narážel na břeh. Vysněný cíl dosažen. Nechme promluvit zas Petrův deník: "Jakmile jsme se přiblížili k pěnivému příboji oceánu, vyšli jsme s Barbarou z davu. Rozsáhlý Pacifik nás zdravil svými modrými a jiskřivými vlnami. Když jsme se dostali na pokraj oceánu, nemohli jsme se zas ta- Dosáhli jsme dle - Pacifik! Konec a začátek něčeho úplně nového vit. Až nám voda sahala po opasky, zastavili jsme se. Všichni vřískali, smáli se, plakali a navzájem se objímali. Zvlášť já a Barbara. To, co jsme si umínili, jsme dokázali. A mnohem víc. Náš pochod nebyl jen osobní odysseou, ale měl zvláštní význam pro ty usmívající se lidi kolem nás. Věděl jsem, že Bůh, který nás vedl předtím, vede nás i teď. Na počátku cesty jsem neměl žádnou iluzi a naději, ale nyní ve mně byla neotřesitelná láska k mé zemi. Ačkoliv jsem ztratil věrného psa Coopera, našel jsem něco jiného, trvalou lásku svého života - Barbaru... A jsme blažení nad svým budoucím potomkem stejně jako nad námi "objevenou" Amerikou. Voda byla skutečně ledová, nohy jsme měli ztuhlé zimou, takže jsme rázně vykročili na břeh, abychom začali žít další část svého života." Na břehu stálo více než 150 Ii- Barbara - její tvář vypětí ukazuje její di, me,zi nimi i paní Elizabeth Lloydová, která Petra přivítala ve své rodině v Severní Karolíně, lidí, které potkávali na nejrůznějších štacích a kteří jim neodmítli pomoc; lidí, pro které nebyli jen obyčejní trampové - nebo dálkoví chodci, ale symbolem houževnatosti a vytrvalosti potomků průkopníků Ameriky. V posledním úseku cesty jim Bůh dopřál i to štěstí, že jej došli s plodem své lásky, novým průkopníkem Ameriky - svým nenarozeným dítětem. Amerika je země celých a tvrdých lidí, kteří něco dovedou, ale i zemí milovanou svým národem. Petr s Barbarou svým 4751mílovým pochodem to dokázali. F. G, Montano & Sam Hyvnar Smutečka Předposlední květnový víkend se na pozvání old parda Franka Pazoura sešla v údolí Rančáku na osadě Vápenný kaňon asi stovka trampů a osadníků. Při smutečce za kamaráda Ďaura, který odešel dřív, než vypršel jeho čas, bylo vzpomenuto i kamaráda Vladyky, Romana a dalších, kteří už dneska šlapou nebeské chodníčky. U ohně nechyběli ani Stropničtí a kamarádi z Yukonu. Svěžím country rytmem přispěla budějovická skupina Arizona, v podání rančáckých pak zněly trampské songy a svou troškou do mlýna přispěla i Anděla Koukalová ze Zeleného kruhu, trampská seniorka, která na svůj jih nedá dopustit. Snad pár tónů od tohohle táboráku zalétlo i tam, kde dneska vandrují ti, co nás opustili... -hh- Poslední'Ve Florence v Oregonu New Orleans STRANA 44 MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

45 Eifelovka mýtného jsme dojeli do krajiny rovné jako placka, plné vinic. No a než jsme se nadáli, tak přišlo poslední mýtné 10 fr. a byla zde Paříž. První dojmy? Rozlámaní, ale celí - plno světel, neónů, osvětlené dálnice, Seina i 321 metrů vysoká první dáma Paříže - Eifelovka. Po 22 letech mě Paříž zas přivítala svým kypícím životem... A zas mě to vzalo. Ale to se stává, myslím, každému. Ubytovali jsme se na Montmártru v hotýlku Le home Montmartois, kousek od katedrály Le Sacré Coeur, málem nás rozhodili spát každého jinde, ale v poslední chvíli zabral můj novinářský průkaz. Vždyť ten pokojík stál mimo jiné 370 fr. za noc a 2 snídaně a ještě bychom měli spát s někým jiným! Jináč byl perfektilí - dveře na magnetickou kartu, kabelová televize. Prostě O. K. Recepci obsluhoval příjemný Aziat, servírka byla vysoká černoška - sice černá jak uhel, ale příjemná - opravdu to byl domov. Po vybalení báglu komu by se chtělo spát... Ihned do ulic toulat se po uličkách a bulvárech, vidět noční Paříž, nadýchat se rychle jejího kouzla. Jsem přesvědčený, že se v Paříži nikdo nemůže ztratit. Všude jsou ukazatele ke všem památkám - ze všech stran je vidět na Eifelovku a jediný kopeček je Montmártr - místo umělců, opředené legendami a kouzlem malých restaurací, kavárniček, klubů, kin, divadel, orientálních obchodů s nejrůznějším levným zbožím firmy Tati, kde nakupují černoši, aziaté - Češi, Rusové, Poláci. Vše šené kobylky, krabi, ústřice - snad vše, co roste a žije k jídlu na světě. Od soumraku do svítání žije Paříž svým životem. Uprostřed Pigale je široká zóna se stromy, kiosky a spoustou laviček. Večer se zaplaví děvkami a pasáky všech možných barev - všechny jsou k mání, od 10 do 100 let. Taxa? 100 franků. Po půlnoci je sleva a ve 4 ráno už jen 50 franků - to je cena za hamburger a kávu. Na náměstí Pígale jsem si přišel nafotit Moulin Rouge. Kris se mnou nechtěla jít na druhou stranu kvůli spoustě sex shopů a tak zůstala stát u trafiky na Kruhovém náměstí - každých 20 minut se rozsvítí celá světelná reklama tohoto světoznámého zábavního podniku - čekám s okem na hledáčku své Minolty a s prstem na spoušti - konečné volný průzor... chci zmáčknout spoušť, v tom mě někdo chytne za pravou ruku a říká mi francouzsky: "Pane, za 50 franků vám dám lásku... u Ve zlosti (bylo jí asi 20 let) jí povídám, ať mám od ní pokoj, německy: "lch bin Gay... u Bez uzardění špitla, "pardon-meřci... u a hned se věnovala zákazníkovi s opiem. Mně mezitím v průhledu zaparkoval autobus a tak jsem si tuto Mekku zábavy vyfotil i s ním a tenhle snímek mi stále připomíná tuto komickou příhodu. Když jsem přišel k čekající Kris, ptám se, jak se měla a ta mi povídá: "Stále se mne někdo ptal na čas... asi 15lidí...!U Rozřehtal jsem se v jednu v noci na plnou hubu. Bože, mám já to naivní ženu, na ulici neřesti určitě chtěli vědět, kolik je hodin! Je to fajn, že nezná Devět a půl dne v Paříži Vybral jsem si nějaké divné povolání - dělat novinařinu. Je to dřina a shon. Je to též duševní únava. Když už jsem byl utahaný jak kotě a i dost mrzutý, rozhodl jsem se, že pojedu na "dovolenou" - velký vandr do Francie - do Paříže. Se svojí ženou Kris. Nikomu nepřeji jizdu lkarusem. Je to vražedné vozidlo pro onemocnění plotýnkami. Po překročení hranic do Německa to ze Schirdingu do Paříže je jen 1000 km. Z toho 600 km Německem, kde se neplatí mýtné po nádherných dálnicích. No a též je se na co koukat. Minete několik kasáren US-Army, muzeum letadel, řadu atrakcí, jako minieifelovku, spoustu zajímavostí a najednou jste v Sársku. Projedete kolem závodů fy Mercedes, po levé straně Guliverův park a najednou jste na francouzské hranici - ani pes po vás neštěkne. Chtěli jsme si s Kris dát kávu: 2.80 DM s becherovkou, v kelímku z umělé hmoty a dřívkem - tedy dík za ni. Z hranic je to do Paříže 384 km. Na dálnicích se platí mýtné. Pětkrát. Sedmnáct, padesát osm, osmnáct, šestnáct a deset franků. Celkem 119 franků. Vždy při placení se vjíždí do obrovského prostoru, kde je spousta kas a všude závory, po zaplacení se otevřou. A než jsme se nadáli, již tu bylo Metz se svými obyvateli. Už na pohled je citelný rozdíl mezi městy Německa a Francie. Policie v bleděmodrých uniformách na motorkách je všudypřítomná. Cesty, po svazích vyzdobené různými mozaikami jako kuličky, kolečka, čtverečky v různých barvách. Je to psychologická věc - aby člověk neusnul na rovné dálnici a bystřil si smysly. Podél cesty se pásly spousty bílých a černobílých krav až po Remeš. V Remeši je přesná kopie pařížské Notre Dame, která se nyní opravuje za fr. Na účet státu, jak hlásá cedule vpravo při vstupu do nádherné katedrály, která je zvenku obestavěná lešením a sítí. Po prohlídce, několika snímcích a koupi pohledů jsme si s Kris vyšlápli do města. Koupili jsme si první suvenýr za 38 fr. - malou zlacenou Eifelovku. Pohyboval jsem se v Remeši, jako bych tam již někdy byl- přitom tam má noha nikdy nevstoupila. Dokonce jsem znal ulice a domy... Pozoruhodné, i Kris se tomu divila... Projeli isme Maginotovou linií, minuli Verdun, kde byly poprvé za světové války použity bojové plyny luísit a yperit. Po zaplacení čtvrtého tam leží na hromadě pod patřičnou cenovkou a člověk si z té haldy vybírá: podprsenku, šponovky, svetr, boty... prima. A pak jsme si na Pigale zahráli v herně na automatech, prohlédli sex shopy, sex theatry, nakoukli do barů s obsluhou nahoře i dole bez. Navštívili jsme orientální obchod EI Tavhara, kde byly všemožné byliny, su- Námestí ve Versailles francouzsky, asi by se dlouho červenala. Když už píši o té noční Paříži: V Moulin Houge stojí vstupné na kabaret 605 franků. Je v tom studená mísa a půl láhve sektu. program pěkně nabitý, ale elegantní... Můžete se prima pobavit v Crazy Horse Sallon na Avenue Jiřího V. se super moderním elektronickým MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 45

46 Moulin Rouge po pll1noci vybavením a s těmi nejfantastičtějšími světelnými efekty - 20 koček v režii 75letého Alaina Bernardine "Prince erotismu", předvádí kouzlo pro oči i smysly další. Jsou tady ale i Lolita Club, Theatre Hard, kde běží nonstop program French Lover's, kde za 300 franků lze vidět lavinu tělesné smyslnosti s hlavním program "Paris Sextotál". Na Rue Saint Denis poblíž Halles je supermoderní architektonický komplex, kde jsou "teplé" programy, kde od půl druhé do rána běží zvláštní program Caut Gay - pro 4 % jinak orientované populace. Můžete ale i prožít nezapomenutelný zážitek ve světoznámé revue Folies Bergere - to je kabaret na úrovni, kde několik desítek let vládne choreografka Helena Martiniová - tam jen program s erotikou trošičku koketuje, hlavní je hudba, zpěv, tanec, zábava. Jdete-li pak nocí, vidíte bary plné nahých děvek všech možných ras, které otevřenými dveřmi lákají ke vstupu a pomúžou vám od zbytečných "frantíkú" a že jsme viděli mezi nimi pěkné" vykopávky". Do rána jsou otevřena bistra, múžete si za frankú koupit hamburger, můžete si celou noc koupit ovoce, zeleninu, jít do nonstop čínských podnikú anebo ze zábavy při svítání jít přímo na snídani a pokračovat v povyražení. My jsme se vracívali tak kolem čtvrté ráno, abychom mohli v 7 hodin vstávat. Když jsme se vraceli do svého hotelu, viděl jsem na schodech partu skinú, jak popíjejí pivo a víno - ty schody vedou na Montmártru všude mezi domy jako uličky - schválně jsem mezi tou partou procházel - postavili se a udělali nám všude v klidu pruchod. ve vší slušnosti, bez poznámek a zase se věnovali svému pití - i to je Paříž. Cestou jsem viděl rozhozené karty u stromu, shýbnu se, jednu js.em zdvihl - žolíka - vložil jsem si ho do svého cancáku. Asi mi phnesl štěstí. Musím říci, po všech těch protoulaných nocích v opuštěných i rušných uličkách a ulicích. že Paříž je bezpečnější než Praha nebo Ostrava. S úsměvem si vzpomínám, že mně přepadlo pět klukú a jed]'1o děvče v jednu hodinu v noci v Ustí nad Orlicí. když jsem se vracel z oslavy 55 let T.O. Kamarád v Chocni. Měli smúlu, dostali mazec - ale noční PaÍ'Íž? Buď jsem tam patřil, nebo je tak bezpečná. Jízdenka v metru vás stojí 5,5, použití toalety tamtéž 2,20 a při koupi žlutého týdeního kupónu zaplatíte 34,5 franku. Rychlodráha vás stojí 9,5 franku. Metrem se dostanete ke všem památkám Paříže v klidu a beze spěchu, řada stanic vede nad zemí a tak je se stále na co koukat. V metru je spousta hudebníkú, žebrákú a obchodníčkú. Prodávají se výrobky z kůže, obrázky, fotky, umělé létající holubice, leporela, pohlednice, časopisy. knihy... Prostě vše. Kdo prodává? Především černoši. Vysocí, pěkní, inteligentní. Mluvící několika jazyky. Zloděje jsme neviděli, jen jedou babku recesistku. jak si usthila na Place Clichy v 10 dopoledne a stále si stydlivě popotahovala sukni, aby jí nebylo vidět kalhotky. Nikdo si jí nevšímal - inu i taková je Paříž. Jó, zapomněl bych na jednu zvláštnost pařížského metra - ph zastavení se dveře neotvírají samy automaticky, ale musí si je každý otevřít sám a to po stisknutí zeleného tlačítka nebo otočením páky doprava. Totéž je nutné absolvovat při výstupu. A jak jezdí Pařížané? Rychle. Předjíždějí vlevo i vpravo - přednost má přijíždějící zprava. Stáli jsme u Vítězného oblouku a dívali jsme se na osmiproudý frmol bez bouraček. Totéž u Muzea Člověka naproti Eifelovce. Jen ojediněle jsou značky "Stop" nebo "Dej přednost v jízdě!" Obchody - no to je samostatná kapitola' Obchodní dúm Lafayette je asi 4 x větší než obchodní dům Hertzmanský ve Vídni. Na ulici se nedá minout - jedna budova vlevo, druhá vpravo. Vstoupíte a přechází vás zrak. Spousta tretek do kuchyně, porcelánu. skla, ložního prádla. sportovních potřeb, oblečení, šperků, videokazet, desek... Prostě vše, na co si člověk vzpomene. V oddělení parfumerie přechází zrak: Nina Ricci, Paloma Picasso, Fred, Salvador Dalí - aspoň upomínku - parfém Salvador DaJí, černý, se skleničkou tvarovanou se rty a nosem a voňavku v láhvi ve tvaru Eifelovky. Kris si tak odvážela vzpomínku na Paříž. Na střeše je krásná francouzská zahrada s vyhlídkou na Paříž. To stejné má i 120 let starý obchodní dúm Samaritane, jehož architektonický tvar je tvar lodi. Na vyhlídce má pak panoráma okolí s vysvětlivkami. V Printepsu v bistru jsou stánky s čínskou, řeckou, indickou, indonézskou a nevím jakou kuchyní. K pití...: mléko, voda, kola. víno, džusy, koktejly a čert ví co... Prolezli jsme obchody na Italské třídě. u Opery, v Latinské čtvrti, nejdražší na Avenue des Champs Elysees, kde si ani Francouzi nedovolí nakupovat, na Plac de la Concorde, kde oči přecházejí z toho, co vidíme... Obchody jsou zde pro radost a potěchu, opravené, krásně vyzdobené květinami, s krásnými štíty. Můžete vidět jako poutač krokodýla nebo vycpaného koně. Nabité plně všelijakými blbústkami. Ale pozor -čím dál od centra, tím je to levnější! U našeho Číňana jsem si koupil koření, medvídka, pannu z porcelánu a japonské tyčinky po ukecání za 50 franků. Stejný pandu stál na Italské třídě 250 frankú, tyčinky 400 franků'" Všude plno svetru a halenek s Eifelovkami, Vítězným obloukem, Notre Dame, Moulin Rouge atp... V Paříži je 13 velkých obchodních domů, 140 menších obchodních domú, butikú a krámkú. Vše ale můžete koupit na ulici od Afričanů. Někdy až za směšný peníz a z pravé kúže. Jsou tu obchody i se starožitnostmi i přesnými kopiemi starožitností a tunami šperků. Každý si tu najde, co hledá a potěší srdce své. Ale za nekřesťanský peníz! Je zde 60 muzeí, tisíce památek a pozoruhodností, spousta galérií a vernisáží. Je zde v Latinské čtvrti slavná Sorbona. V této čtvrti je také většina velvyslanectví a zastupitelství. Přímo naproti Notre Dame a L'iie dela Ci té a Ille Sant Louis. Po celý den po Seině jezdí výletní lodi a bukanýři na březích mají oteví'ené své krámy. Na Boulevard Haussmann můžete navštívit známol~ galérii Lafatte. Na 1000 m se vystavovaly na Montmártru fantasmagorie Salvadora Dalího... Je zde "Muzeum padělaného zboží", kde jsou vystaveny vzorky falešných vín, cukrářských výrobků, likérů, kosmetických výrobkú, nálepek a továrních značek. džín, hodinek, zbraní. Celé ski'íně jsou věnovány výrobkům firem, které protizákonně používají továrních značek cizích firem. O rozšiřování exponátů tohoto muzea se stará Svaz prúmyslníků a jejich agenti. Došli jsme na Avenue Anatola France. Tady přece bydlel Američan Henry Miller v Č. 4 s Rakušanem Alfredem Perlesem! Napsal "Tiché dny v Clichy", pojďme se tam podívat. Barák smradlavý - smrděl plísní, za dveřmi nálepka katolických skautú Socialismus je dekadence! Ani se mi nechtělo nahoru po těch vyšlapaných špinavých schodech, na kterých spal clouchart (tulák) s nedopitou flaškou u nohy. Tady napsal světový spisovatel povídku na oslavu "malých královen Paříže", zvlášť pak k oslavě prostitutky Germanie... No, dík iluze, poroučíme se pryč z toho smradlavého domu. Měl jsem představu paláce, už ji nemám - ale v mé knihovně je knížka "Mademoiselle Claude", která mně toto vždy připomene... Kus dál vedle starožitností byla Basserie (kavárnička), kde sedával Anatole France,. Picasso, Dalí, ale i Miller a kde sklenička pernodu stojí víc než je v česku náš měsíční plat. Mimo jiné před 10 lety bylo v Paříži basserií - nyní zhruba 5000! Že by ubylo turistů? To snad ne. Viděl jsem tu lidi z celého světa, něbo to bude tí!?, že je to nejdražší město světa? Clověk vidí Araby pít čaj, nikde nespěchají, děti si hrají - Alláh je věčný - čas je pomíjivý' Na nohou trepky, v očích poušť a jsou spokojení. Kolem se přeřítí výprava. Všichni stejné kloboučky, videokamery a jeden poutač - "Tchaj-wan". Aspoň se neztratí. Ráno jdu koupit bagetku, ulice plná "zelených mužíčkú" se zelenými košťaty. Uklízejí ulice, splachují odpadky, jsou mladí, u nás by to nedělali, ale: jsou to převážně cizinci. Černošky vodí děti do školy, orientálci uklízí v obchodech, pí'ed obchody se vystavuje zboží - bože, vždyť tady se den nazastavuje - stále je co vidět! Ptali se mně, co je v Paříži nejkrásnější. Musím odpovědět jako vždy jedním slovem: Pařížanky' Jejich nenucenost, skromnost, elegance, oblečení, vyjadřování, žádná extravagance v líčení nebo oblečení. Lidé upravení, muži s vázankami. V džínách jen lidé z východní Evropy. (Pokračování příště) STRANA 46 ft MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI

47 Čekání Nad nádražím vyšlo slunce, je půl šestý ráno a já tu čekám na svůj vlak. Už aby tu byl, říkám si v duchu. Ahoj, ozve se náhle za mnou. Pomalu se otočím, přede mnou stojí docela pěkná holka. Kolik jí asi může být, no nejvíce tak sedmnáct, více ne. Ahoj, odpovídám a podávám jí ruku. Prosím tě, neviděls tu holku s kytarou? Bohužel, a to tu stojím skoro hodinu. Hm, tak to už jela asi včera. Kam jedeš, slyším ji. Já? Promiň, trochu jsem se zamyslel. Sahám do žracáku a vytahuji ZVHdln. které mi přišlo minulý ponděll Osada Stracených tě zve, stálo tam. 1'0 je ale náhoda, já tam jedu také. Jsou to super novinky! Ve spolupráci s vydavatelstvím Rovnost-Brno se tiskne 53 příběhů Rych!ých šípů (tak zvaná Próza o RS), brožurka za 10 Kčs, fonnát A5. Bude na stáncích od II. poloviny roku - ilustrována dr. Fischerem. Taktéž ve spolupráci s Rovnosti se připravuje k tisku magazín Bobří stopou - 32 stran - 18 Kčs, na křídovém papíru a barevný! V obsahu nechybí povídky, kresby, seriál a další materiályod SPJF, anketa čtenářů, dopisy čtenářů a zpravodajství SPJF... Fomát A4. SPJF - Miky - Brno v Olešnici v Orlických horách uspořádal STOH 4. vítání léta. Krysař V Pikovicích se uskutečnil "PIVnÍ poválečný potlach trampů ", na kterém vystoupili Wabi Daněk, Wabi Ryvola, Pacifik, KTO, Červánek, Honza Nedvěd, Sekvoj, Karabina, Evergreen Band, Rowers a řada dalších. Bylo odvedeno kus poctivé práce pro propagaci trampingu. JoeJégr. T. O. Kamarádi z Ostrova ve Vancouveru v Kanadě připravili trampský zpěvník pro kamarády v zámoří písní z domova. Aleš A jak ti vlastně říkají? Já jsem Pajda. Mlčím a koukám jí někam přes rameno. Co ji mám vlastně říci, že mi kdysi říkali Smutný Joe, že kvůli mě se málem rozpadla osada, že jsem zradil trampskou čest. Říkají mi Smutný Joe, jestli si to někdy slyšela. No, něco jsem zaslechla. A já najednou ani nevím, proč jí to všechno říkám. Jak jsem zradil kamaráda, jak jsem se mu vyspal se ženou, jak jsem zradil svoje svědomí, že se na mě kamarádi vykašlali a že jsem nebyl na' Berounsku pomalu dvacetlet. A že ani nevím, proč jí to tu povídám. A zas koukám do dálky a slyším její hlas. Víš, to co jsi mi tu povídal, to já vlastně dávno znám, to byl příběh mých rodičů. A ještě ji slyším, jak říká, že její matka před měsícem tragicky zahynula, že táta od nich dávno odešel, a že to vlastně ani její táta nebyl, jak jí matka řekla těsně před smrtí. A já tu teď sedím na peróně a po tvářích mi tečou slzy. Jsou to slzy dojetí, že jsem něco našel, a že zas mohu jezdit s někým na místa, která tak důvěrně znám. Přede mnou sedí holka z modrýma očima a v dáli houká náš vlak. SUda KRESBY: ADAM DRAGON Tramp Evergreen Band z Brna má novou zpěvačku - Janu Radovou "Zuzanu", kterou jim chce přelanařit Tony Linhart do Pacifiku i Číča do Karabiny. Snad ji starý medvěd Joe Jégr u hlídá! ĎábUk v Beaver City jste mohli strávit čas mezi cowboy a indiány. V údolí říčky Borůvky. Již třetí rok se o to postaral Wells Fargo Band D. U. R. P.. Šmudla V Brně je otevřený I. country Club. Kde? U Svatého Jakuba. Provozní doba je pondělí - pátek od Můžete si poslechnout country skupinu "Wells Fargo" nebo "Jezdce". Podnik patří známému trampíh Zdeňku Smetanovi a je tam moc fajn. Múžu vám to potvrdit - pobyli jsme tam s Henrym i Bolkem Polívkou, který hned vedle hraje. F. G. M května zahořel na Brc\f'('J, t~boráček. kolem kterého scde1o padesát kamarádů, kteří přišli popřát Cimburovi a Pištůvi ke čtyřicá tinám. Počasí bylo krásné. Nálada prima a tak se připojuje i redakce Trampa k blahopřání a přeje každému: 100 let se sluncem nad hlavou. F. G.M Nejkrásnější je být volný a svobodný Krásné ticho Noc. Romantická a tichá, se všemi vůněmi a krásami, které k ní patří. Tichý, klidně šumící les, hvězdy nad ním svítící svými slabými, mrkajícími světýlky a kolem ticho, krásné ticho. Mé myšlenky se vydávají na dalekou pouť, do dalekých, neznámých krajů, vtfrají se do společnosti kamarádů, sedících stejně tak jako já u ohýnků. Vzpomínám na toulky kraji skal, luk, lesů a studánek, kdy jsem poznával zákony lesa, jeho krásu a také nerovný boj s člověkem. Stále myslím na chvíle. kdy rozvalenej na skále poslouchal zpěv ptáků, zurčení potůčků nebo kvákání žab z nedalekého rybníčku. Vidíte, už z té samoty blbnu! Přikládám sirku k hromádce dřeva a za chvíli už radostně praská malý ohýnek. Plamínky olizují kousíčky dřeva a já pozoruji tento marný zápas dvou protikladných věcí. Rád se dívám do ohně. Pro mne to jsou z celýho vandru nejkrásnější chvfle. Vždy se natáhnu na spacák "na břicho';, ruce dám pod bradu a je mi všechno fuk. Kamarádi, nejkrásnější je být volný, svobodný! T. S. Kaštánek Jednou večer Praštit kytarou vo dveře přesně do toho místa jako vždycky, najít ve voddl1e očima pár usáren, všechno v pořádku, ahoj, kam, nevíme, takže sednu, jak to bejvá, když jede člověk sám. Byli jsme tím pádem čtyři, čtyři lidi, co se ráno ještě neznali a kterým je jasný, že spolu klidně můžou prožít fajn vandr. Teď sedíme kolem vohně, kecá se, hledáme společný známý, někdo -srovná rozlezlý uhlz7cy jen tak rukou, nějaká písnička do toho, kolem klid monotónního bzukotu kobylek. Přes různý témata se zákonitě dostáváme k ženskejm, sami chlapi u vohně se musí aspoň vykecat. Tak najednou povídá Kvaki, kluk, co nás doved na tohle perfektní místo: "Jezdil jsem s kn marádem vod nás, Swan, takr} obr fousáč, jestli ho n<,b/() neznáte, dost často právě sem. Tak tři měsíce t() je, co tu byl se mnou naposled. No a on prostě ne a ne mít holku. Ne, že by jako byl nějak divnej, on dost chtěl, ale jestli nevěděl, co s tím, nebo ten jeho zjev či co, prostě jeli jsme buď sami nebo s mou ženou nebo se někdo přidal ve vlaku. A teďka na jaře že prej v sobotu musí bejt večer doma. Tak já jako co blbne a tak a nakonec z něj vylezlo, že mu přišlo do cesty nějaký něžný stvořeníčko. Teda moc něžný pro něj bejt nemohlo, ale to nic.. Příští tej- den pak zavolal, že asi ven nepojede, že vona snad musí bejt doma nebo nechce, já už nevím. Asi narazil na nějakou disco-krásku. Pak už se vůbec neozval. A tady vidíte, co s chlapem dokážou ženský. Von byl perfektní vandrák, žádnej sezóňák, zima, léto, déšť, skvěle v?'hal nožem, prostě tramp, co jednou musí u vohně umřít v botách. To jsem si myslel a takovýhle jsou ty konce... " Tak koukáme dovohně a každej si přebírá svý vzpomínky a uvažuje o rozporech tohohle světa, do toho mechanicky brnkám něco o krásný Marion, když jakoby někde praskla větev. "Tady uvidíte srnčfho jako nikde," povídá Kvaki. Vtom se to ozvalo docela blízko. "Ahoj, Kvaki, ahoj, kluci. " K ozářený borovici shodil usárnu velkej fousáč. Pak už nikdo. Fenik MĚsíČNíK PRO MILOVNíKY PŘíRODY A VOLNOSTI STRANA 47,r{,-

48