RUS R AL US K AL A Antonín Dvořák. a emiéry Pr

Transkript

1 RUSALKA Antonín Dvořák Premiéry a

2 Antonín Dvořák RUSALKA LÍVIA OBRUČNÍK VĚRA LIKÉROVÁ VÉNOSOVÁ PETRA VONDROVÁ JIŘÍ PŘIBYL GABRIELA KOPPEROVÁ LENKA PAVLOVIČ

3 ANTONÍN DVOŘÁK: RUSALKA...Osobně bych byl značně na pochybách, kdybych se měl rozhodnout pro jednu ze tří Dvořákových posledních symfonií. Ale Rusalku, jako královnu Dvořákových oper, bych označil bez sebemenšího zaváhání. Myslím, že po hudební stránce nemá toto dílo ani nejmenší chybičku. Je hluboce cítěné a působí silou pravdivosti. Na nic si nehraje, nijak se nestylizuje, je to hudba srdce. Dotkne se všech aspektů lidské přirozenosti lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech... Jiří Bělohlávek Antonín Dvořák byl v polovině 90. let slavným a uznávaným skladatelem. A to nejen u nás, ale i v zahraničí. Měl za sebou úspěchy v Anglii, pobyt ve Spojených státech a po návratu z Nového světa se mu doma dostalo mnoho jak společenských, tak profesionálních ocenění. Byl na vrcholu své kariéry a zbývalo mu devět let života. V roce 1896 napsal čtyři symfonické básně podle balad Karla Jaromíra Erbena, v následujícím roce dokončil Píseň bohatýrskou a revidoval operu Jakobín a od roku 1898 se už věnoval pouze tvorbě operní. Vznikla tři díla: Čert a Káča (dokončena 1899), Rusalka a Armida (dokončena 1903). Z této trojice a vlastně ze všech Dvořákových oper je jednoznačně nejznámější a nejoblíbenější právě Rusalka. Tato lyrická pohádka, jak ji Dvořák nazval, je výjimečné dílo a to hned z několika důvodů. Tím prvním z nich je libreto, přesněji řečeno jeho kvalita. Často bývá zmiňováno, že Dvořák neměl štěstí na dobrá libreta (mezi operními skladateli rozhodně nebyl výjimkou). V tomto ohledu je text Jaroslava Kvapila skutečně výjimečný. Kvapil měl v době práce na libretu již s tímto žánrem zkušenosti např. na jeho text napsal operu Debora Josef Bohuslav Foerster. V Rusalce vytvořil jedno z nejkvalitnějších českých libret, výsostně lyrické, poetické a velmi originální. Ačkoliv sám Kvapil později tvrdil, že libreto psal nevěda pro koho, z dochované korespondence vyplývá, že si jej u něj objednal skladatel Alois Jiránek působící na Ukrajině. Kvapil si však pravděpodobně v průběhu práce uvědomil, že libreto, které píše by nerad poslal na nejistou adresu, a ještě před dokončením text nabídl Oskaru Nedbalovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi, Karlu Kovařovicovi a Josefu Sukovi. Nikdo z nich však o libreto neprojevil zájem. Pravděpodobně v průběhu března pak bylo prostřednictvím ředitele Národního divadla F. A. Šuberta libreto nabídnuto Dvořákovi a v dubnu na něj skladatel začal komponovat svou novou operu. Druhým a zásadním důvodem výjimečnosti Rusalky je její hudba. Partitura, kterou Dvořák vytvořil, zaujímá i v kontextu jeho vlastního díla zcela mimořádné postavení. Je velmi moderní, najdeme tu až impresionistické prvky a velmi odvážné harmonické postupy. Dvořákova hudba je dokonale promyšlená, strukturálně dosti složitá stavba, ovšem vyznění je naprosto přirozené. Orchestr jako by byl v této opeře další jednající postavou, často je to on, kdo vypráví děj, jeho role je zcela zásadní. Třetím důvodem výjimečnosti Rusalky, především z dnešního pohledu, je dvojakost jak libreta, tak hudby, zvláštní situace, kdy se oběma autorům podařilo vytvořit dílo na jednu LENKA PAVLOVIČ PETRA VONDROVÁ JIŘÍ KUBÍK

4 GABRIELA KOPPEROVÁ BLANKA ČERNÁ RICHARD SAMEK KATEŘINA ŠMÍDOVÁ OLDŘICH KŘÍŽ BARBORA PERNÁ KATEŘINA JALOVCOVÁ VĚRA POLÁCHOVÁ

5 ANTONÍN DVOŘÁK RUSALKA Osoby a obsazení Lyrická pohádka o třech dějstvích TOMÁŠ ČERNÝ LUCIE HÁJKOVÁ Libreto... Jaroslav Kvapil Dirigent... František Babický Režie... Martin Otava Scéna... Ján Zavarský Kostýmy... Aleš Valášek Sbormistr... Josef Zadina As. režie... Jana Ottová Pohybová spolupráce... Marika Hanousková Hudební příprava... Maxim Biriucov Tatiana Drybas Vodník... Jiří Přibyl Pavel Vančura Princ... Tomáš Černý Richard Samek Tomáš Sup (studijní úkol) Rusalka... Gabriela Kopperová Livia Obručnik-Vénosová Věra Poláchová Ježibaba... Blanka Černá Kateřina Jalovcová Petra Vondrová (studijní úkol) První žínka... Lenka Pavlovič Vanda Šípová Druhá žínka... Gabriela Kopperová Barbora Perná Třetí žínka... Petra Vondrová Alžběta Vomáčková Lovec, Hajný... Oldřich Kříž Jiří Kubík Cizí kněžna... Lucie Hájková Kateřina Šmídová Kuchtík... Lenka Pavlovič Barbora Perná orchestr, sbor a balet DFXŠ Inspice... Marian Mičjar Nápověda... Alena Režná přestávky po 1. a 2. dějství Premiéry 25. října a 2. listopadu 2013 v Šaldově divadle.

6 ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ PAVEL VANČURA stranu české, tedy odpovídající tehdejším požadavkům na operu jako národní útvar, na druhou stranu však této snaze nepodřídili vše a Rusalka zůstala operou s nadnárodní srozumitelností a také, na rozdíl například od Prodané nevěsty, s nadnárodní popularitou. Zajímavá a v té době pochopitelná je Kvapilova snaha zařadit své libreto na zahraniční náměty (za ten hlavní se považuje pohádka Malá mořská víla Hanse Christiana Andersena, dále je to povídka Undine německého básníka Friedricha de la Motte Foqué a drama Gerharta Hauptmanna Potopený zvon) do rámce české pohádky. Přes různé motivy starší a nikoli výlučně domácí je v mé pohádce dosti živlu lidově českého, a duchem i formou její zúmysl a chtěl jsem se přimknouti k nepřekonatelnému vzoru naší ballady, k Erbenovi. Je ovšem zřejmé, že Kvapil nevycházel jen z Erbenovy poetiky, ale v libretu jsou jasně patrné vlivy symbolismu a dekadence. Ať už je to lovcova píseň o lani, díky Dvořákovi rámující celou operu, Princova láska k vidině, k přeludu, od které skrze polibek nakonec přijímá smrt, je zde mnoho momentů čerpajících z poetiky tak typické pro Fin de siècle. Rusalka, prokomponovaná opera plná příznačných motivů je zcela moderní, velmi zvláštní a stále fascinující česká pohádka [ S využitím informací z webu ] SLOVO REŽISÉRA Lidská vůle se snaží prosadit se a zvěčnit své lidské ego v trvalé hodnoty. Člověk staví pyramidy, vtiskuje svoje představy a zručnost do kamene, pro věčnost přetváří přírodu. Ale představa lidské věčnosti je mnohem kratší než ta skutečná věčnost od věků do věků. Člověk přírodu zraní, sváže, ale nakonec příroda pohltí člověka i jeho dílo, které se propadne do jejích hlubin, stejně jako se Princ propadá do bažiny. I opera Rusalka, toto geniální lidské dílo, jednou někde zmizí, třeba až nakonec s celým lidstvem. Co se mi na ní nejvíc líbí? Všechno. Právě ty dvě roviny pohledů na věčnost. A zvláště to, že Princ poznává rozdíl mezi zamilovaností, vášní a nakonec skutečnou láskou. A protože bez lásky už nechce žít, volí raději smrt. Rusalka je jedno z nejtěžších českých děl pro českého režiséra. Jsme ovlivněni tradicí, znalostí té opery, pochopením naší skutečné české mentality (proto třeba na rozdíl od Němců či Rakušanů nepovažujeme výstupy Hajného a Kuchtíka za nemístnou komickou vložku). Pro mě existuje jediná převratná a přitom geniální inscenace Rusalky ta od Davida Pautneyho. Jakoby se režisér totálně zbláznil. Ale on ve své genialitě dílu slouží a vykládá je jinak. Funguje to a navíc přesto, že vše je koncepčně, racionálně vymyšlené je celá inscenace plná citů. To je geniální. Mnozí režiséři se snažili být stejně originální, ale z jejich práce byla vidět právě především ta snaha. Proto nechci ohýbat operu přes koleno jako pruty, které se vší silou necitlivosti brání. Chci ji poctivě vyložit, chci přistoupit na zákony tohoto světa iluzí, symbolů, živlů, pochopit, kdo je třeba Ježibaba, která dovede stvořit a dovede bořit, dá vzniknout životu, jakou má moc když se směje Vodníkovi pánu vodní říše kdo je Rusalka, její sestřičky, Vodník, kdo jsou lesní žínky, co nám o tom zjevně a přitom pro mnohé nezřetelně říkají o svém díle svými slovy a svou hudbou autoři. Chci společně s výtvarníky a pěvci na jevišti vytvořit těkavý, impresionistický

7 svět barev, světel a stínů, který má své přísné zákony, na které doplatí ten, kdo se jim vzpírá. Pochopit za jeden večer to, co lidstvo stále nechápe po celé generace. Lidstvo, které si myslí, že svou vůlí spoutá a přetvoří přírodu, že ji může beztrestně a bez hranic využívat. Naše Rusalka tedy bude řekněme tradiční. Rád bych, aby byla poctivá a upřímná, křehká a citlivá. A také svá. Rád bych, aby se nám podařilo kromě jasných hereckých vztahů vytvořit originální, vlastní výtvarný svět, poetický, barevně i tvarově stylizovaný. V tom by měla být naše Rusalka jiná od ostatních tradičních inscenací této nádherné opery, kterou máme tak rádi. Věřím, že tímto přístupem si zachováme přízeň našich diváků střední i starší generace, ale současně získáme zájem o operu jako takovou především u mladého diváka. Martin Otava, ředitel DFXŠ Druhé dějství Na zámku se chystá svatba, ale zdá se, že Rusalka není místními vítána, kuchtík a hajný cítí, že je jiná než oni. Mezi svatebními hosty je i krásná cizí kněžna, jejíž živočišná smyslnost je v příkrém kontrastu k Rusalčině tiché něze. Kněžna prince nemiluje, ale její sebestřednost a ješitnost ji nutí k boji o jeho přízeň. Princ je zoufalý, vyčítá Rusalce, že se mu nechce oddat jako žena. A tak snad z trucu snaží se Rusalku vyprovokovat tím, že se dvoří kněžně. Vodník smutně přihlíží, jak se Rusalka trápí. Začíná zahradní ples. Rusalka se snaží získat prince zpět, ale princ je zatvrzelý a věnuje svou přízeň před všemi hosty pouze kněžně. Vodník odvádí Rusalku ze zámku a proklíná prince. Vyděšený princ hledá záchranu u kněžny. Ta jej ale s opovržením odmítne. DĚJ OPERY První dějství Na palouku u jezera tančí v noci při měsíci lesní žínky a laškují se starým vodníkem. Jediný, kdo se neveselí, je Rusalka. Touží stát se člověkem, mít lidské tělo a duši, aby mohla probudit lásku v neznámém, který se sem při lovu chodí koupat do jezera. Rusalka nedbá vodníkova varování a vyhledá Ježibabu. Ta jí přičaruje lidskou duši i tělo za velkou odměnu: Rusalka musí obětovat svůj průsvitný vodní šat a svůj hlas. Ještě těžší je další podmínka: nepodaří-li se němé Rusalce udržet si lásku člověka, bude prokleta žít v hlubině a její vyvolený se stane obětí jejího prokletí. Rusalka se nedá odradit a sotva se v lese setká s princem, získá si svoji krásou jeho srdce. Princ si ji odvede na zámek. Třetí dějství Rusalka o samotě truchlí u jezera. Znovu vyhledá Ježibabu, ráda by se vrátila ke svým sestrám. Bylo by to možné, ale podmínka je příliš krutá: Rusalka, která prince stále miluje, by musela prokletí živlů smýt jeho vlastní krví. Rusalka raději volí svůj nešťastný úděl stát se bludičkou, jen aby princ mohl žít ve štěstí. Netuší, že její oběť je marná. Princ, prokletý vodníkem, onemocněl. Kuchtíka a hajného, kteří přišli k Ježibabě pro lék, vodník vyžene. Princ se jako v mátohách vrací do lesa na místo, kde se kdysi poprvé setkal s Rusalkou. Pochopil, co je pravá láska. Pochopil, že bez Rusalky nemůže žít. Prosí ji za odpuštění a z vlastní vůle hledá v jejím náručí smrt pomalu se propadá do hlubin. Opera končí velkým zpěvem Rusalčina odpuštění.

8 Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Svítí... Luboš Udržal Jaroslav Němec Štychy... Jaruška Müllerová Maruška Abrhámová Dagmar Loubová Hanička Mazánková Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Viktor Beneš Jevištní mistr... Jan Kocourek Vedoucí rekvizit... Danuše Klosová Rekvizity... Zuzana Borodinová Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory / cena 23 Kč / náklad: ks Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. ředitel: MgA. Martin Otava šéf opery: Martin Doubravský grafika: Pavel Dušek fotografie: Petr Zbranek SBOR DFXŠ Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. partneři představení GABRIELA KOPPEROVÁ ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ VANDA ŠÍPOVÁ Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti Rengl

9 divadlo.cz