R.U.R. Karel Èapek. The Project Gutenberg ebook, R.U.R., by Karel Èapek

Transkript

1 R.U.R. Karel Èapek The Project Gutenberg ebook, R.U.R., by Karel Èapek This ebook is for the use of anyone anywhere at no cost and with almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included with this ebook or online at Title: R.U.R. Author: Karel Èapek Release Date: August 2, 2004 [ebook #13083] Language: Czech Character set encoding: CP-1250 ***START OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** Thanks to Curtis Weyant and Al Haines for creating plain text from HTML. The HTML came from an anonymous donor. Karel Èapek R.U.R. (Rossum s Universal Robots) Kolektivní drama o vstupní komedii a tøech dìjstvích OSOBY Harry Domin: centrální øeditel Rossumových Univerzálních Robotù Inž. Fabry: generální technický øeditel R.U.R. Dr. Gall: pøednosta fyziologického a výzkumného oddìlení R.U.R. Dr. Hallemeier: pøednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotù R.U.R Konzul Busman: generální komerèní øeditel R.U.R. Stavitel Alquist: šéf staveb R.U.R. Helena Gloryová Nána: její chùva

2 Marius: Robot Sulla: Robotka Radius: Robot Damon: Robot 1. Robot 2. Robot 3. Robot 4. Robot Primus: Robot Helena: Robotka Robotský sluha a èetní Roboti Domin: v pøedehøe asi osmatøicetiletý, vysoký, oholený Fabry: rovnìž oholený, plavý, vážné a jemné tváøe Dr. Gall: drobný, živý, snìdý, s èerným knírem Hallemeier: ohromný, hømotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáèem vlasù Busman: tlustý, plešatý, krátkozraký žid Alquist: starší než ostatní, nedbale obleèený, dlouhých, prošedivìlých vlasù a vousù Helena: velmi elegantní Ve vlastní høe všichni o deset let starší. Roboti v pøedehøe obleèeni jako lidé. Jsou úseèná v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváøí, upøeného pohledu. Ve vlastní høe mají plátìné blùzy v pasu stažené øemenem a na prsou mosazné èíslo. Po pøedehøe a druhém aktu pøestávka. Pøedehra Ústøední kanceláø továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v prùèelní stìnì pohled na nekoneèné øady továrních budov. Vlevo další øeditelské místnosti. Domin: (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáèecím køesle. Na stole žárovka, telefon, tìžítka, poøadaè dopisù, atd., na stìnì vlevo veliké mapy s lodními a železnièními liniemi, veliký kalendáø, hodiny, jež ukazují nìco málo pøed polednem; na stìnì vpravo tištìné plakáty: "Nejlacinìjší práce: Rossumovi Roboti" "Tropiètí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Každý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní øád, tabulka s telegrafickými záznamy kursù atd. V kontrastu k této výzdobì stìn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stùl, pohovka, kožená klubovní køesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s vínem a koøalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu

3 psací stroj, na nìmž píše dívka Sulla.) Domin: (diktuje) "--že neruèíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned pøi nakládání, že loï je nezpùsobilá k dopravì Robotù, takže zkáza nákladu nepadá na náš úèet. Znamenáme se-- za Rossum s Universal Robots--" Hotovo? Sulla: Ano. Domin: Nový list. Friedrichswerke, Hamburk.--Datum.--"Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Robotù--" (zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nìho) Haló--Zde centrální--ano.--zajisté. Ale ano, jako vždycky.--ovšem, kabelujte jim.--dobrá--(zavìsí telefon) Kde jsem pøestal? Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R. Domin: (zamyšlenì) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R. Marius: (vstoupí) Pane øediteli, nìjaká dáma prosí-- Domin: Kdo? Marius: Nevím. Podává vizitku. Domin: (ète) Prezident Glory.--Že prosím. Marius: (otevøe dveøe) Raète, paní. (vejde Helena Gloryová. Marius odejde) Domin: (vstane) Raète. Helena: Pan centrální øeditel Domin? Domin: Prosím. Helena: Jdi k vám-- Domin:--s lístkem prezidenta Gloryho. To staèí. Helena: Prezident Glory je mùj otec. Jsem Helena Gloryová. Domin: Sleèno Gloryová, je pro nás neobyèejnou ctí, že--že-- Helena:--že vám nemùžeme ukázat dveøe. Domin:--že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaïte se. Sullo, mùžete odejít. (Sulla odejde) Domin: (usedne) Èím mohu posloužit, sleèno Gloryová? Helena: Já jsem pøijela-- Domin:--podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštìvy. Prosím, beze všeho. Helena: Myslela jsem, že je zakázáno--

4 Domin:--vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem pøijde s nìèí vizitkou, sleèno Gloryová. Helena: A vy ukážete každému...? Domin: Jen nìco. Výroba umìlých lidí, sleèno, je tovární tajemství. Helena: Proè mne nenecháte domluvit? Domin: Prosím za prominutí. Chtìla jste snad øíci nìco jiného? Helena: Chtìla jsem se jen zeptat-- Domin:--zda bych vám zcela výjimeènì neukázal naši továrnu. Ale zajisté, sleèno Gloryová. Helena: Jak víte, že jsem se na to chtìla ptát? Domin: Všichni se ptají stejnì. Vstane. Ze zvláštní úcty, sleèno, vám ukážeme víc než jiným a--jedním slovem-- Helena: Dìkuji vám. Domin: Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší-- Helena: (vstane a podává mu ruku) Mé èestné slovo. Domin: Dìkuji. Nechtìla byste snad sejmout závoj? Helena: Ach ovšem, vy chcete vidìt--promiòte. Domin: Prosím? Helena: Kdybyste mi pustil ruku. Domin: (pustí) Prosím za prominutí. Helena: (snímá závoj) Chcete vidìt, nejsem-li vyzvìdaè. Jak jste opatrní. Domin: (pozoruje ji nadšenì) Hm--ovšem--my--tak jest. Helena: Vy mi nedùvìøujete? Domin: Neobyèejnì, sleèno hele--pardon, sleèno Gloryová. Vskutku neobyèejnì potìšen--mìla jste dobrou plavbu? Helena: Ano. Proè-- Domin: Protože--míním totiž--že jste ještì velmi mladá. Helena: Pùjdeme hned do továrny? Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne? Helena: Dvaadvacet èeho? Domin: Let. Helena: Jedenadvacet. Proè to chcete vìdìt?

5 Domin: Protože--ponìvadž--(s nadšením) Zdržíte se déle, že ano? Helena: Podle toho, co mi ukážete z výroby. Domin: Èertova výroba! Ale zajisté, sleèno Gloryová, všechno uvidíte. Prosím, posaïte se. Zajímala by vás historie vynálezu? Helena: Ano, prosím vás. (usedne) Domin: Tak tedy. (sedne si na psací stùl, pozoruje Helenu uchvácen a odøíkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdy ještì mladý uèenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval moøské živoèišstvo teèka. Pøitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu øeèenou protoplazma až najednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota aè byla jiného chemického složení to bylo roku 1932, právì ètyøi sta ètyøicet let po objevení Ameriky, uf. Helena: To umíte zpamìti? Domin: Ano; fyziologie, sleèno Gloryová, není mým øemeslem. Tak dál? Helena: Tøeba. Domin: (slavnostnì) A tehdy, sleèno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: "Pøíroda našla jeden zpùsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný zpùsob, jednodušší, tvárnìjší a rychlejší, na nìjž pøíroda vùbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Pøedstavte si, sleèno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Pøedstavte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvíøata, poèínajíc víøníkem a konèíc--konèíc samotným èlovìkem. Èlovìk z jiné látky, než jsme my. Sleèno Gloryová, to byl ohromný okamžik. Helena: Tak dál. Domin: Dál? Teï šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvoøit nìjaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu? Helena: N--n--nevím. Myslím, že jen málo. Domin: Já docela nic. Víte, pomocí tìch vodièek mohl dìlat, co chtìl. Mohl tøeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrù dlouhou. Ale protože nemìl kousku humoru, vzal si do hlavy, že udìlá normálního obratlovce nebo snad èlovìka. A tak se do toho pustil. Helena: Do èeho? Domin: Do napodobení pøírody. Nejdøív zkusil udìlat umìlého psa. Stálo ho to øadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnìlé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváøení èlovìka. (Pauza)

6 Helena: A to nesmím nikomu prozradit? Domin: Nikomu na svìtì. Helena: Škoda, že už je to ve všech èítankách. Domin: Škoda. Seskoèí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v èítankách není? u ká si na èelo. Že byl starý Rossum úžasný blázen. Vážnì, sleèno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstøedník chtìl opravdu dìlat lidi. Helena: Ale vždy vy dìláte lidi! Domin: Pøibližnì, sleèno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovnì. Víte, chtìl jaksi vìdecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto to všechno dìlal. Nešlo mu o nic víc než podat dùkaz, že nebylo žádného Pánaboha zapotøebí. Proto si umanul udìlat èlovìka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii? Helena: Jen--docela málo. Domin: Já také. Pøedstavte si, že si vzal do hlavy vyrobit všechno do poslední žlázy jako v lidském tìle. Slepé støevo, mandle, pupek, samé zbyteènosti. Dokonce i--hm--i pohlavní žlázy. Helena: Ale ty pøece--ty pøece-- Domin:--nejsou zbyteèné, já vím. Ale mají-li se lidé umìle vyrábìt, pak není--hm--nijak tøeba-- Helena: Rozumím. Domin: Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Mìl to být muž, žilo to celé tøi dny. Starý Rossum nemìl trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udìlal. Ale mìlo to uvnitø všechno, co má èlovìk. Skuteènì, úžasnì piplavá práce. A tehdy sem pøišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, sleèno Gloryová. Jak uvidìl, co tropí starý, øekl: "To je nesmysl, vyrábìt èlovìka deset let. Nebudeš-li ho vyrábìt rychleji než pøíroda, pak na ten celý krám nakašlat." A pustil se sám do anatomie. Helena: V èítankách je to jinak. Domin: (vstane) V èítankách je placená reklama a ostatnì nesmysl. Stojí tam napøíklad, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrobì nemìl ponìtí. Myslel, že udìlá skuteèné lidi, tedy snad nìjaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum mìl nápad udìlat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v èítankách o spolupráci obou velikých Rossumù, je povídaèka. Ti dva se ukrutnì hádali. Starý ateista nemìl drobet pochopení pro industrii, a koneènì ho mladý zavøel do nìjaké laboratoøe, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a zaèal to vyprávìt sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho doslovnì proklel a do své smrti usmolil ještì dvì fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoøi mrtvého. To je celá historie. Helena: A co tedy mladý?

7 Domin: Mladý Rossum, sleèno, to byl nový vìk. Vìk výroby po vìku poznání. Když si okoukl anatomii èlovìka, vidìl hned, že je to pøíliš složité a že by to dobrý inženýr udìlal jednodušeji. Zaèal tedy pøedìlávat anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit--zkrátka, sleèno Gloryová, nenudí vás to? Helena: Ne, naopak, je to hroznì zajímavé. Domin: Tak tedy mladý Rossum si øekl: Èlovìk, to je nìco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vùbec potøebuje dìlat spoustu vìcí, které--které jsou vlastnì zbyteèné. Helena: Oho! Domin: Poèkejte. Které jsou zbyteèné, když má tøeba tkát nebo sèítat. Naftový motor nemá mít tøapce a ornamenty, sleèno Gloryová. A vyrábìt umìlé dìlníky je stejné jako vyrábìt naftové motory. Výroba má být co nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dìlník je prakticky nejlepší? Helena: Nejlepší? Snad ten, který--který--když je poctivý--a oddaný. Domin: Ne, ale ten nejlacinìjší. Ten, který má nejmíò potøeb. Mladý Rossum vynalezl dìlníka s nejmenším poètem potøeb. Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží pøímo práci. Tím vlastnì vyhodil èlovìka a udìlal Robota. Drahá sleèno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó, sleèno Gloryová, výrobek inženýra je technicky vytøíbenìjší než výrobek pøírody. Helena: Øíká se, že èlovìk je výrobek boží. Domin: Tím hùø. Bùh nemìl ani ponìtí o moderní technice. Vìøila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha? Helena: Jak, prosím vás? Domin: Zaèal vyrábìt Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami ètyømetrovými, ale to byste nevìøila, jak se ti mamuti lámali. Helena: Lámali? Domin: Ano. Z nièeho nic jim praskla noha nebo nìco. Naše planeta je patrnì trochu malá pro obry. Teï dìláme jen Roboty pøirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy. Helena: Vidìla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila... chci øíci vzala do práce-- Domin: Koupila, drahá sleèno. Roboti se kupují. Helena:--získala jako metaøe. Vidìla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiší. Domin: Vidìla jste mou písaøku? Helena: Nevšimla jsem si. Domin: (zvoní) Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotù

8 dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnìjší a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let. Helena: Pak hynou? Domin: Ano, opotøebují se. (vstoupí Sulla) Domin: Sullo, ukažte se sleènì Gloryové. Helena: (vstane a podává jí ruku) Tìší mne. Je vám asi hroznì smutno tak daleko od svìta, viïte? Sulla: To neznám, sleèno Gloryová. Raète usednout, prosím. Helena: (usedne) Odkud jste, sleèno? Sulla: Odtud, z továrny. Helena: Ach, vy jste se narodila tady? Sulla: Ano, byla jsem tu udìlána. Helena: (vyskoèí) Cože? Domin: (smìje se) Sulla není èlovìk, sleèno, Sulla je Robot. Helena: Prosím za odpuštìní-- Domin: (položí ruku Sulle na rameno) Sulla se nehnìvá. Podívejte se, sleèno Gloryová, jakou dìláme ple. Sáhnìte jí na tváø. Helena: Oh, ne, ne! Domin: Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má i typické chmýøí blondýnek. Jen oèi jsou drobátko--ale zato vlasy! Obrat e se, Sullo! Helena: Pøestaòte už! Domin: Pohovoøte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštìva. Sulla: Prosím, sleèno, posaïte se. (obì usednou) Mìla jste dobrou plavbu? Helena: Ano--za--zajisté. Sulla: Nevracejte se po Amélii, Sleèno Gloryová. Barometr silnì klesá, na 705. Poèkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná loï. Domin: Kolik? Sulla: Dvacet uzlù za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc. Domin: (smìje se) Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky. Helena: Vy umíte francouzsky? Sulla: Umím ètyøi jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctìný

9 pane! Helena: (vyskoèí) To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je dìvèe jako já! Sullo, to je hanebné--proè hrajete takovou komedii? Sulla: Já jsem Robot. Helena: ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, odpust e, já vím--donutili vás, abyste jim dìlala reklamu! Sullo, vy jste dìvèe jako já, že? Øeknìte! Domin: Lituji, sleèno Gloryová. Sulla je Robot. Helena: Vy lžete! Domin: (vztyèí se) Jakže?--(zazvoní) Promiòte, sleèno, pak vás musím pøesvìdèit. (vejde Marius) Domin: Marie, doveïte Sullu do pitevny, aby ji otevøeli. Rychle! Helena: Kam? Domin: Do pitevny. Až jí rozøíznou, pùjdete se na ní podívat. Helena: Nepùjdu. Domin: Pardon, mluvila jste o lži. Helena: Vy ji chcete dát zabít? Domin: Stroje se nezabíjejí. Helena: (obejme Sullu) Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Øeknìte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo! Sulla: Já jsem Robot. Helena: To je jedno. Roboti jsou stejnì dobøí lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozøíznout? Sulla: Ano. Helena: Oh, vy se nebojíte smrti? Sulla: Neznám, sleèno Gloryová. Helena: Víte, co by se pak s vámi stalo? Sulla: Ano, pøestala bych se hýbat. Helena: To je hrrozné! Domin: Marie, øeknìte sleènì co jste. Marius: Robot Marius. Domin: Dal byste Sullu do pitevny?

10 Marius: Ano. Domin: Nelitoval byste jí? Marius: Neznám. Domin: Co by se s ní stalo? Marius: Pøestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. Domin: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? Marius: Ne. Domin: Tak vidíte, sleèno Gloryová. Roboti nelpí na životì. Nemají totiž èím. Nemají požitkù. Jsou ménì než tráva. Helena: Oh, pøestaòte! Pošlete je aspoò pryè! Domin: Marie, Sullo, mùžete odejít. (Sulla a Marius odejdou) Helena: Jsou hrrozní! To je ohavné, co dìláte! Domin: Proè ohavné? Helena: Nevím. Proè--proè jste jí dali jméno Sulla? Domin: Nehezké jméno? Helena: Je to mužské jméno. Sulla byl øímský vojevùdce. Domin: Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci. Helena: Ne, Marius a Sulla byli vojevùdci a bojovali proti sobì roku-- roku--nevím už. Domin: Pojïte sem k oknu. Co vidíte? Helena: Zedníky. Domin: To jsou Roboti. Všichni naši dìlníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte nìco? Helena: Nìjaká kanceláø. Domin: Úètárna. A v ní-- Helena:--plno úøedníkù. Domin: To jsou Roboti. Všichni naši úøedníci jsou Roboti. Až uvidíte továrnu-- (v tom spustí tovární píša ly a sirény) Domin: Poledne. Roboti nevìdí, kdy pøestat v práci. Ve dvì hodiny vám ukážu díže.

11 Helena: Jaké díže? Domin: (suše) Mìsidla na tìsto. V každém se míchá látka na tisíc Robotù najednou. Potom kádì na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu pøádelnu. Helena: Jakou pøádelnu? Domin: Pøádelnu nervù. Pøádelnu žil. Pøádelnu, kde bìží najednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dìlník pøidìlá jen jednu souèást, a zas to samoèinnì bìží dál k druhému, tøetímu, donekoneèna. To je nejzajímavìjší podívaná. Pak pøijde sušárna a skladištì, kde èerstvé výrobky pracují. Helena: Proboha, hned musejí pracovat? Domin: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitø srùstají èi co. Mnoho v nich dokonce novì narùstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro pøirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují. Helena: Co to je? Domin: Tolik co u lidí "škola". Uèí se mluvit, psát a poèítat. Mají totiž úžasnou pamì. Kdybyste jim pøeèetla dvacetisvazkový Nauèný slovník, budou vám všechno opakovat po poøádku. Nìco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobøe uèit na univerzitách. Pak se roztøídí a rozešlou. Dennì patnáct tisíc kusù, nepoèítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále. Helena: Zlobíte se na mne? Domin: Ale chraò bùh! Myslím jen, že.. že jsme mohli mluvit o jiných vìcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a žádná žena. Mluvíme jen o výrobì, celý den, každý den--jsme jako prokletí, sleèno Gloryová. Helena: Mnì je tak líto, že jsem øekla, že--že--že lžete-- (Zaklepání) Domin: Vejdìte, mládenci. (Zleva vyjdou inž. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist) Dr. Gall: Pardon, nerušíme? Domin: Pojïte sem. Sleèno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: (v rozpacích) Dobrý den. Fabry: Nemìli jsme potuchy-- Dr. Gall: Nekoneènì poctìni-- Alquist: Buïte vítána, sleèno Gloryová.

12 (Zprava vrazí Busman) Busman: Haló, co tu máte? Domin: Sem, Busmane. To je náš Busman, sleèno. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: Tìší mne. Busman: Jemináèku, to je sláva! Sleèno Gloryová, smíme kabelovat do novin, že jste ráèila zavítat -? Helena: Ne, ne, prosím vás! Domin: Prosím, sleèno, posaïte se. (Fabry, Busman a Dr. Gall pøitahují lenošky) Fabry: Prosím-- Busman: Raète-- Dr. Gall: Pardon-- Alquist: Sleèno Gloryová, jakou jste mìla cestu? Dr. Gall: Zdržíte se u nás déle? Fabry: Co øíkáte továrnì, sleèno Gloryová? Hallemeier: Vy jste pøijela na Amélii? Domin: Ticho, nechte mluvit sleènu Gloryovou. Helena: (k Dominovi) O èem mám s nimi mluvit? Domin: (s údivem) O èem chcete. Helena: Mám... smím mluvit docela otevøenì? Domin: Ale ovšem. Helena: (váhá, pak zoufale odhodlána) Øeknìte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají? Fabry: Kdo, prosím? Helena: Všichni lidé. (Všichni se na sebe zaraženì dívají) Alquist: S námi? Dr. Gall: Proè myslíte? Hallemeier: U sta hromù! Busman: Ale bùh uchovej, sleèno Gloryová!

13 Helena: Což necítíte, že byste mohli existovat lépe? Dr. Gall: Pøijde na to, sleèno. Jak to myslíte? Helena: Myslím, že--vybuchne -, že je to ohavné! Že je to strašné! (Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi dìje! Proto sem jedu, abych to uvidìla, a je to tisíckrát horší, než si kdo mysli! Jak to mùžete snášet? Alquist: Co snášet? Helena: Své postavení. Proboha, vždy jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svìt! To je skandální, to je nedùstojné, jak žijete! Busman: Propána, sleèno! Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistì jako Indiáni. Helena: Hùø než Indiáni! Smím, oh, smím vám øíkat bratøi? Busman: Ale božíèku, proèpak ne? Helena: Bratøi, nepøijela jsem jako dcera prezidentova. Pøijela jsem za Ligu humanity. Bratøi, Liga humanity má už pøes dvì stì tisíc èlenù. Dvì stì tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc. Busman: Dvì stì tisíc lidí, paneèku, to už je slušné, to je docela krásné. Fabry: Øíkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomnìla na nás. Nabízí nám pomoc. Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo? Hallemeier: Orchestr? Helena: Víc než to. Alquist: Vás samotnou? Helena: Oh, což o mne! Zùstanu, pokud bude tøeba. Busman: Panebože, to je radost! Alquist: Domine, pùjdu pøipravit pro sleènu nejlepší pokoj. Domin: Poèkejte chvilku. Bojím se, že--že sleèna Gloryová ještì nedomluvila. Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavøel ústa. Dr. Gall: Harry, opovažte se! Helena: Dìkuji vám. Vìdìla jsem, že mne budete chránit. Domin: Pardon, sleèno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty? Helena: (zarazí se) S kým jiným? Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.

14 Helena: (k ostatním) Vy nejste Roboti? Busman: (øehtá se) Bùh uchovej! Hallemeier: Fuj, Roboti! Dr. Gall: (smìje se) Pìknì dìkujem! Helena: Ale... to není možno! Fabry: Na mou èest, sleèno, my nejsme Roboti. Helena: (k Dominovi) Proè jste mi tedy øíkal, že všichni vaši úøedníci jsou Roboti? Domin: Ano, úøedníci. Ale øeditelové ne. Dovolte, sleèno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický øeditel Rossumových Univerzálních Robotù. Doktor Gall, pøednosta fyziologického a výzkumného oddìlení. Doktor Hallemeier, pøednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotù. Konzul Busman, generální komerèní øeditel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotù. Helena: Odpust e, pánové, že--že ----Je to hrrozné, co jsem provedla? Alquist: Ale chraò bùh, sleèno Gloryová. Prosím, sednìte. Helena: (usedne) Jsem hloupé dìvèe. Teï--teï mne pošlete první lodí zpátky. Dr. Gall: Za nic na svìtì, sleèno. Proè bychom vás posílali pryè? Helena: Protože už víte--protože--protože bych vám bouøila Roboty. Domin: Drahá sleèno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelù a prorokù. Každá loï nìkterého pøiveze. Misionáøe, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na svìtì církví a bláznù. Helena: A vy je necháte mluvit k Robotùm? Domin: Proè ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmìjí tomu, co lidé øíkají. Skuteènì, pøímo k nevíøe. Baví-li vás to, drahá sleèno, dovedu vás do skladištì Robotù. Je jich tam asi tøi sta tisíc. Busman: Tøi sta ètyøicet sedm tisíc. Domin: Dobrá. Mùžete k ním promluvit, co chcete. Mùžete jim pøeèíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Mùžete jim dokonce kázat o lidských právech. Helena: Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky-- Fabry: Nemožno, sleèno Gloryová. Nic není èlovìku cizejšího než Robot. Helena: Proè je tedy dìláte? Busman: Hahaha, to je dobré! Proè se dìlají Roboti!

15 Fabry: Pro práci, sleèno. Jeden Robot nahradí dva a pùl dìlníka. Lidský stroj, sleèno Gloryová, byl náramnì nedokonalý. Musel se jednou koneènì odstranit. Busman: Byl pøíliš drahý. Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl staèit. A za druhé-- za druhé--je to veliký pokrok, že... pardon. Helena: Co? Fabry: Prosím za odpuštìní. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnìjší a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, sleèno. Pøíroda nemìla ponìtí o moderním tempu práce. Celé dìtství je technicky vzato holý nesmysl. Prostì ztracený èas. Neudržitelné mrhání èasem, sleèno Gloryová. A za tøetí-- Helena: Oh, pøestaòte! Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastnì chce ta vaše Liga--Liga--Liga humanity? Helena: Má zvláštì--zvláštì má chránit Roboty a--a zajistit jim--dobré zacházení. Fabry: To není špatný cíl. Se stroji se má dobøe zacházet. Namouduši, to si chválím. Nemám rád poškozené vìci. Prosím vás, sleèno Gloryová, zapište nás všechny za pøispívající, za øádné, za zakládající èleny té vaší Ligy! Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme--zvláštì--my chceme Roboty osvobodit! Hallemeier: Jak, prosím vás? Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu? Helena: Ovšemže mají! Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dìlali? Helena: Koupili si... co potøebují... co by je tìšilo. Hallemeier: To je moc hezké, sleèno; jenomže Roboty nic netìší. Hrome, co si mají koupit? Mùžete je krmit ananasy, slámou, èím chcete; jim je to jedno, nemají vùbec chuti. Nemají na nièem zájmu, sleèno Gloryová. U èerta, nikdo ještì nevidìl, že by se Robot usmál. Helena: Proè... proè... proè je neudìláte ša stnìjší? Hallemeier: To nejde, sleèno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vùle. Bez vášní. Bez dìjin. Bez duše. Helena: Bez lásky a vzdoru? Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zøídka, jen èasem--

16 Helena: Co? Hallemeier: Nic vlastnì. Nìkdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Øíká se tomu køeè Robotù. Najednou nìkterý praští vším, co má v ruce, stojí, skøípá zuby--a musí pøijít do stoupy. Patrnì porucha organismu. Domin: Vada ve výrobì. Helena: Ne, ne, to je duše! Fabry: Myslíte, že duše zaèíná skøípáním zubù? Domin: To se odstraní, sleèno Gloryová. Doktor Gall dìlá zrovna nìjaké pokusy Dr. Gall: S tímhle ne, Domine; teï dìlám nervy na bolest. Helena: Nervy na bolest? Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tìlesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum pøíliš omezil nervovou soustavu. To se neosvìdèilo. Musíme zavést utrpení. Helena: Proè--proè--Nedáte-li jim duši, proè jim chcete dát bolest? Dr. Gall: Z prùmyslových dùvodù, sleèno Gloryová. Robot se nìkdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strèí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana pøed úrazem. Helena: Budou ša stnìjší, když budou cítit bolest? Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejší. Helena: Proè jim nestvoøíte duši? Dr. Gall: To není v naši moci. Fabry: To nyní v našem zájmu. Busman: To by zdražilo výrobu. Propánièka, krásná dámo, vždy my to dìláme tak lacino! Sto dvacet dolarù ošacený kus, a pøed patnácti lety stál deset tisíc! Pøed pìti lety jsme pro nì kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještì expedujeme láteèky pìtkrát lacinìji než jiné továrny. Prosím vás, sleèno Gloryová, co platíte metr plátna? Helena: Nevím--- skuteènì -- zapomnìla jsem. Busman: Mùj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen tøetinu, sleèno; všechny ceny jsou dnes na tøetinì a ještì pùjdou níž, níž, níž, až--takhle. He? Helena: Nerozumím. Busman: Jemináèku, sleèno, to znamená, že práce klesla v cenì! Vždy Robot i s krmením stojí za hodinu tøi ètvrtì centíku! To je vám legraèní, sleèno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty,

17 aby zlevnily výrobu. Helena: Ano, a vyhazují dìlníky na dlažbu. Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pìt set tisíc tropických Robotù na argentinské pampy, aby pìstili pšenici. Buïte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba? Helena: Nemám ponìtí. Busman: Tak vidíte; teï stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropì; ale to je náš chlebíèek, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, sleèno Gloryová, vy nevíte, co to je pøíliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pìt let, no tak, vsaïte se! Helena: Co? Busman: Že za pìt let Budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidièky, za pìt let se utopíme v pšenici a všem možném. Alquist: Ano, a všichni dìlníci svìta budou bez práce. Domin: (vstane) Budou, Alquiste. Budou, sleèno Gloryová. Ale do desíti let nadìlají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že øekneme: vìci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potøebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vùbec žádné práce. Všechno udìlají živé stroje. Èlovìk bude dìlat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval. Helena: (vstane) Bude to tak? Domin: Bude. Nemùže to být jinak. Pøedtím snad pøijdou strašlivé vìci, sleèno Gloryová. Tomu se nedá prostì zabránit. Ale pak pøestane služebnictví èlovìka èlovìku a otroèení èlovìka hmotì. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dìlník, ty už nejsi písaø; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal! Alquist: Domine, Domine! To, co øíkáte, vypadá pøíliš jako ráj. Domine, bývalo nìco dobrého v sloužení a nìco velkého v pokoøení. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únavì. Domin: Snad byla. Ale nemùžeme poèítat s tím, co se ztratí, když pøedìláváme svìt od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svùj v potu tváøe; už nepoznáš hladu a žíznì, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tì živila ruka Pánì. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoøení. Helena: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé dìvèe. Chtìla bych--chtìla bych tomu vìøit. Dr. Gall: Jste mladší než my, sleèno Gloryová. Doèkáte se všeho. Hallemeier: Tak jest. Já myslím, že by sleèna Gloryová mohla s námi posnídat. Dr. Gall: To se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.

18 Domin: Sleèno Gloryová, prokažte nám tu èest. Helena: Ale to pøece--jak bych mohla? Fabry: Za Ligu humanity, sleèno. Busman: A na její poèest. Helena: Ah, v tom pøípadì--snad-- Fabry: Tak sláva! Sleèno Gloryová, promiòte na pìt minut. Dr. Gall: Pardon. Busman: Propána, musím kabelovat-- Hallemeier: Hrome, a já jsem zapomnìl-- (Všichni, krom Domina, se hrnou ven) Helena: Proè jdou všichni pryè? Domin: Vaøit, sleèno Gloryová. Helena: Co vaøit? Domin: Snídani, sleèno Gloryová. Nám vaøí Roboti a--a--protože nemají žádné chuti, není to docela--hallemeier totiž výbornì roští. A Gall dovede jakousi omáèku, a Busman se vyzná v omeletì-- Helena: Proboha, to je hostina! A co dovede pan--stavitel Domin: Alquist? Nic. Jenom upraví stùl a--a Fabry sežene trochu ovoce. Velice skromná kuchynì, sleèno Gloryová. Helena: Chtìla jsem se vás zeptat-- Domin: Také bych se vás chtìl na nìco zeptat. Postaví své hodinky na stùl. Pìt minut èasu. Helena: Naè zeptat? Domin: Pardon, vy jste se ptala døíve. Helena: Snad to je ode mne hloupé, ale--proè vyrábíte ženské Roboty, když --když Domin:--když u nich, hm, když pro nì pohlaví nemá významu? Helena: Ano. Domin: Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavaèky, písaøky--lidé jsou na to zvyklí. Helena: A--a øeknìte, jsou Roboti--a Robotky -- navzájem--naprosto-- Domin: Naprosto lhostejní, drahá sleèno. Není ani stopy po nìjaké náklonnosti.

19 Helena: Oh, to je--hrrozné! Domin: Proè? Helena: Je to--je to--tak nepøirozené! Èlovìk ani neví, má-li si je proto ošklivit, nebo--jim závidìt--nebo snad-- Domin:--je litovat. Helena: To nejspíš!--ne, pøestaòte! Naè jste se chtìl ptát? Domin: Rád bych se zeptal, sleèno Gloryová, nechcete-li si mne vzít. Helena: Jak vzít? Domin: Za, muže. Helena: Ne! Co vás to napadlo? Domin: (dívá se na hodinky) Ještì tøi minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít nìkterého z ostatních pìti. Helena: Ale chraò bùh! Proè bych si ho brala? Domin: Protože vás všichni po øadì požádají. Helena: Jak by se mohli opovážit? Domin: Lituji velice, sleèno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali. Helena: Prosím vás, a to nedìlají! Já--já hned odjedu. Domin: Heleno, snad jim neudìláte takový zármutek, že byste je odmítla? Helena: Ale vždy- -vždy si nemohu vzít všech šest! Domin: Ne, ale aspoò jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho. Helena: Nechci Domin: Doktora Galla. Helena: Ne, ne, mlète! Nechci žádného! Domin: Ještì dvì minuty. Helena: To je hrrozné! Vemte si nìjakou Robotku. Domin: Není žena. Helena: Oh, jen to vám schází! Myslím, že--že byste si vzal každou, která sem pøijede. Domin: Bylo jich tu, Heleno. Helena: Mladé? Domin: Mladé.

20 Helena: Proè jste si žádnou nevzal? Domin: Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sòala závoj. Helena:--- Já vím. Domin: Ještì jedna minuta. Helena: Ale já nechci, proboha! Domin: (položí jí obì ruce na ramena) Ještì jedna minuta. Buïto mnì øeknìte do oèí nìco strašnì zlého, a pak vás nechám. Nebo--nebo-- Helena: Vy jste surovec! Domin: To nic není. Muž má být trochu surovec. To patøí k vìci. Helena: Vy jste blázen! Domin: Èlovìk má být trochu blázen, Heleno. To je na nìm to nejlepší. Helena: Vy jste--vy jste--ah bože! Domin: Tak vidíte. Hotovo? Helena: Ne, ne! Prosím vás, pust e! Vždy mne rrrozmaèkáte! Domin: Poslední slovo, Heleno. Helena: (brání se) Za nic na svìtì--ale Harry! (Zaklepání. Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v kuchyòských zástìrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod paží.) Domin: Už jste to upekli? Busman: (slavnostnì) Ano. Domin: My také. OPONA DÌJSTVÍ PRVNÍ (Helenin salón. Vlevo tapetové dveøe do hudebního salónu, vpravo dveøe do Heleniny ložnice. Uprostøed okna k moøi a pøístavu. Toaletní zrcadlo s drobnùstkami, stùl, pohovka a køesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovnìž, se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a èistì ženský ráz.) (Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špièkách a nesou plné náruèe kytic a kvìtináèù)

21 Fabry: Kam to všechno dáme? Hallemeier: Uf! Složí své bøímì a žehná velkým køížem dveøe napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoò o nièem. Domin: Ona vùbec neví. Fabry: (dává kytice do váz) Aspoò dnes aby to neprasklo-- Hallemeier: (rovná kvìtiny) U èerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, mùj poslední--cyclamen Helenae. Domin: (vyhlíží z okna) Žádná loï, žádná loï---hoši, to už je zoufalé. Hallemeier: Ticho! Kdyby vás slyšela! Domin: Nemá ani tušení. (Zívá zimniènì) Ještìže Ultimus vèas pøiplul. Fabry: (nechá kvìtin) Myslíte, že už dnes -? Domin: Nevím.--Jak krásné jsou kvìtiny! Hallemeier: (pøiblíží se k nìmu) To jsou nové primule, víte?a tohle je mùj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje kvìtin. Našel jsem bájeèné rychlení, èlovìèe! Nádherné variety! Pøíští rok udìlám v kvìtinách zázraky! Domin: (otoèí se) Cože, pøíští rok? Fabry: Aspoò vìdìt, co je v Havru-- Domin: Ticho! (Hlas Heleny zprava) Náno! Domin: Pryè odtud! Všichni po špièkách odejdou tapetovýma dveømi. (Hlavními dveømi zleva vchází Nána) Nána: (uklízí) Neøádi šeredný! Pohani! Bože mì netrestej, ale já bych je-- Helena: (pozpátku ve dveøích) Náno, pojï mne zapnout! Nána: No hned, no hned. (Zapíná Helenì šaty) Bože na nebi, to je zvìø! Helena: Roboti? Nána: Fi, ani je menovat nechci. Helena: Co se stalo? Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Zaène tøískat do soch a vobrazu, skøípá zubama, pìnu u huby--naèisto pominutej, brr. Dy to je horší než zvíøe. Helena: Kterého to chytlo? Nána: Toho--toho--Šak to ani køesa nský meno nemá! Toho z knihovny.

22 Helena: Radia? Nána: Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany. Helena: Ale Náno, že ti jich není líto! Nána: Šak vy si je taky vošklivíte. Proèpak ste si mì pøi vezla sem? Proèpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout? Helena: Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto! Nána: Vošklivíte. Každej èlovìk si je musí vošklivìt. Dy i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj. Helena: Pes nemá rozum. Nána: Je lepší než voni, Heleno. Von dobøe ví, že je nìco víc a že je vod Pánaboha. Dy i ten kùò se plaší, dyž potká pohana. Dy ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý Helena: Prosím tì, Náno, zapínej! Nána: No hned. Já øíkám, to je proti Pánubohu, to je ïáblovo vòuknuti, dìlat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvoøiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvoøil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle pøijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest! Helena: Co to tu voní? Nána: Kytky. Pán je sem dal. Helena: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes? Nána: Nevim. Ale mìl by bejt konec svìta. (Zaklepání) Helena: Harry? (Vejde Domin) Helena: Harry, co je dnes? Domin: Hádej! Helena: Mùj svátek? Ne! Narozeniny? Domin: Nìco lepšího. Helena: Já nevím--øekni honem! Domin: Dnes je tomu deset let, co jsi sem pøijela. Helena Už deset let? Právì dnes?--náno, prosím tì Nána: Dy už du! (Odejde vpravo)

23 Helena: (Líbá Domina) Žes na to pamatoval! Domin: Stydím se, Heleno. Nepamatoval. Helena: Ale vždy- - Domin: To oni pamatovali. Helena: Kdo? Domin: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš? Helena: (sáhne mu do kapsy) Co je to? (Vyndá pouzdro a otevøe) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne? Domin: Od Busmana, dìvèe. Helena: Ale--to nemùžeme pøijmout, vid? Domin: Mùžeme. Sáhni do druhé kapsy. Helena: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver) Co je tohle? Domin: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová) To není to. Sáhni. Helena: Oh, Harry--Proè nosíš s sebou revolver? Domin: Jen tak, pøipletl se mi. Helena: Tos nikdy nenosil! Domin: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa. Helena: (sáhne) Krabièka! (Otevøe ji) Kamea! Vždy øecká kamea! je to--harry, to je Domin: Patrnì. Fabry to aspoò tvrdí. Helena: Fabry? To mnì dává Fabry? Domin: Ovšem. (Otevøe dveøe vlevo) A koukejme! Heleno, pojï se podívat! Helena: (ve dveøích) Bože, to je krásné! (Bìží dál) Já se zblázním radosti! To je od tebe? Domin: (stojí ve dveøích) Ne, od Alquista. A tamhle-- Helena: Od Galla! (Objeví se ve dveøích) Oh, Harry, já se až stydím, že jsem tak ša stná. Domin: Pojï sem, Tohle ti pøinesl Hallemeier. Helena: Ty krásné kvìtiny? Domin: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tobì na poèest ji vypìstoval. Je krásná jako ty. Helena: Harry, proè--proè všichni--

24 Domin: Mají tì velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že mùj dárek je trochu--podívej se oknem. Helena: Kam? Domin: Do pøístavu. Helena: Je tam... nìjaká... nová loï! Domin: To je tvá loï. Helena: Má? Harry, to je dìlová loï! Domin: Dìlová? Ale co tì napadá! To je jen trochu vìtší, solidní loï, víš? Helena: Ano, ale s dìly! Domin: Ovšem, s nìkolika dìly--budeš jezdit jako královna, Heleno. Helena: Co to znamená? Dìje se nìco? Domin: Bùh uchovej! Prosím tì, zkus ty perly! (Usedne) Helena: Harry, pøišly nìjaké špatné zprávy? Domin: Naopak, už týden vùbec nepøišla pošta. Helena: Ani depeše? Domin: Ani depeše. Helena: Co to znamená? Domin: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný èas. Každý z nás sedí v kanceláøi, nohy na stole, a podøimuje--žádná pošta, žádné telegramy--(protahuje se) Sss-slavný den! Helena: (usedá k nìmu) Dnes zùstaneš u mne, vid? Øekni! Domin: Rozhodnì. Možná že ano. Totiž uvidíme. (Vezme ji za ruku) Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se?--sleèno Gloryová, jaká èest pro nás, že jste pøijela. Helena: Oh, pane centrální øediteli, mne tak zajímá váš závod! Domin: Pardon, sleèno Gloryová, je sice pøísnì zakázáno--výroba umìlých lidi je tajná-- Helena: Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka-- Domin: Ale zajisté, sleèno Gloryová, pøed vámi nemáme tajnosti. Helena: (najednou vážnì) Jistì ne, Harry? Domin: Ne. Helena: (v pøedešlém tónu) Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly.

25 Domin: Proboha, sleèno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát? Helena: Ne, ne, chraò bùh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale pøijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotù! Domin: (vyskoèí) Revoltu Robotù! Helena: (vstane) Harry, co je ti? Domin: Haha, sleèno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotù! Spíš byste vzbouøila i vøetena nebo cvoèky než naše Roboty! (Usedne) Víš, Heleno, byla jsi skvostné dìvèe; zbláznila jsi nás všechny. Helena: (sedá k nìmu) Oh, tehdy jste mnì všichni tolik imponovali! Pøipadala jsem si jako holèièka, která zabloudila mezi--mezi Domin: Mezi co, Heleno? Helena: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za tìch deset let mì nikdy nepøešla ta-----ta úzkost èi co, a vy jste nikdy nezapochybovali--ani když se všechno hatilo. Domin: Co se hatilo? Helena: Vaše plány, Harry. Když se tøeba dìlnici bouøili proti Robotùm a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotùm zbranì proti tìm povstáním a Roboti pobili tolik lidí--a když pak vlády udìlaly z Robotù vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš? Domin: (vstane a pøechází) To jsme pøedvídali, Heleno. Rozumíš, to je pøechod--do nových pomìrù. Helena: Celý svìt se vám klanìl--(vstane) Oh, Harry! Domin: Co chceš? Helena: (zastaví ho) Zavøi továrnu a odjeïme! My všichni! Domin: Prosím tì, jak to souvisí? Helena: Nevím. Øekni, odjedeme? Já mám takovou hrùzu z nìèeho! Domin: (chopí ji za ruce) Z èeho, Heleno? Helena: Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno nìco padalo--neodvratnì -- Prosím tì, udìlej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na svìtì místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dùm, všichni se ožení a budou mít dìti, a pak-- Domin: Co pak? Helena: Pak budeme žít od zaèátku, Harry. (zazvoní telefon) Domin: (vytrhne se) Helenì Promiò. (vezme sluchátko) Haló--ano.--- Cože? --Aha. Už bìžím. Povìsí sluchátko. Fabry mne volá.

26 Helena: (spíná ruce) Øekni-- Domin: Ano, až pøijdu. Sbohem, Heleno. (bìží kvapem nalevo) Nechoï ven! Helena: (sama) Ó bože, co se dìje? Náno! Náno, honem! Nána: (vyjde zprava) No, co zas? Helena: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánovì ložnici! Nána: No hned. (odejde vlevo) Helena: Co se jen, proboha, dìje? Nic, nic mnì neøekne! (dívá se triedrem k pøístavu) Je to váleèná loï! Bože, proè váleèná? Nìco na ni nakládají--a v takovém spìchu! Co se pøihodilo? Je na ní jméno-- "Ul-ti-mus". Co je to "Ultimus"? Nána: (vrací se s novinami) Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmaèkat! Helena: (rozevøe rychle noviny) Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! (pustí noviny) (Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástìøe rohové brejle, posadí se a ète) Helena: Nìco se dìje, Náno! Mnì je tak úzko! Jako by všechno bylo mrtvé, i vzduch-- Nána: (slabikuje) "Vál-ka na Bal-ká-nì. " Ach Jezus, zase trest boží! Šak ta vojna pøijde taky sem! Je to daleko vodtud? Helena: Daleko. Oh, neèti to! Je to poøád stejné, poøád ty války-- Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte poøád tisíce tisíce tìch pohanu za vojáky?--oh, Kriste Pane, to je dopuštìní! Helena: Ne, neèti! Nechci nic vìdìt! Nána: (slabikuje) "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tøí v do-by-tém ú-ze-mí. Vy-vraž--Vyvraždili pøes sedem set tisíc ob-èan-ských lidí --" Lidí, Heleno! Helena: To není možno! Ukaž--(nakloní se k novinám, ète) "Vyvraždili pøes sedm set tisíc lidí patrnì na rozkaz velitele. Tento èin, pøíèící se" Tak vidíš, Náno, to jim poruèili lidé! Nána: Tudle je nìco nejtlustìjc vytištìnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotù."--To nic není. Tomu nerozumím. A tudle, panebože, zas nìjaká vražda! Prokristapána! Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny! Nána: Poèkat, tadyhle je nìco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je? Helena: Ukaž, to já vždycky ètu. (vezme noviny) Ne, jen si považ! Ète "Za poslední týden nebylo opìt hlášeno ani jediné narození." (pustí noviny) Nána: Co to má bejt?

27 Helena: Náno, lidé se pøestávají rodit. Nána: (skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec. Helena: Prosím tì, nemluv tak! Nána: Už se lidi nerodìj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský neplodností. Helena: (vyskoèí) Náno! Nána: (vstává) To je konec svìta. Z ïábelský pejchy ste se opovážili tvoøit jako Pámbù. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako Bùh vyhnal èlovìka z ráje, tak ho vyžene ze svìta celýho! Helena: Mlè, Náno, prrosím tì! Udìlala jsem ti nìco? Udìlala jsem nìco tomu tvému zlému Pánubohu? Nána: (s velikým gestem) Nerouhat se!--von dobøe ví, proè vám nedal dítì! (odejde vlevo) Helena: (u okna) Proè mnì nedal--bože mùj, copak já za to mohu?--- (otevírá okno a volá Alquiste) Haló, Alquiste! Pojïte sem nahoru!-- Cože?--Ne, pojïte právì tak, jak jste! Vy jste tak milý v tìch zednických šatech! Honem! (zavøe okno a zastaví se pøed zrcadlem) Proè mnì nedal? Mnì? (nakloní se k zrcadlu) Proè, proè ne? Slyšíš?????????? Copak ty za to mùžeš? (vztyèí se) Ach, mnì je úzko! (jde Alquistovi vlevo naproti) (Pauza) Helena: (vrací se s Alquistem--Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami) Jen pojïte. Vy jste mi udìlal takovou radost, Alquiste! Já vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce! Alquist: (schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce. Helena: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! (tiskne mu obì ruce) Alquiste, chtìla bych být malièká. Alquist: Proè? Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváøi. Sednìte, prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"? Alquist: To znamená "poslední". Proè? Helena: Že se tak jmenuje má nová loï. Vidìl jste ji? Myslíte, že brzo--- udìláme výlet? Alquist: Snad velice brzo. Helena: Vy všichni se mnou-- Alquist: Byl bych rád, abychom--abychom všichni byli pøi tom. Helena: Oh, øeknìte, dìje se nìco?

28 Alquist: Docela nic. Jen samý pokrok. Helena: Alquiste, já vím, že se dìje nìco hrrozného. Mnì je tak úzko--- Staviteli! Co dìláte, když je vám úzko? Alquist: Zednièím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení-- Helena: Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení. Alquist: Protože už po léta mnì nepøestalo být úzko. Helena: Z èeho? Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z nìho závra. Helena: A na lešení nemáte závra? Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dìlá dlaním dobøe, potìžkat cihlu, položit a pøiklepnout-- Heléna: Jenom dlaním? Alquist: Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnìjší položit jednu cihlu než kreslit pøíliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníèky. Helena: To nejsou koníèky, Alquiste. Alquist: Máte pravdu. Jsem hroznì zpáteènický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok. Helena: Jako Nána. Alquist: Ano, jako Nána. Má Nána nìjaké modlitby? Helena: Takhle tlusté. Alquist: A jsou v nich modlitby pro rùzné pøípadnosti života? Proti bouøce? Proti nemoci? Helena: Proti pokušeni, proti velké vodì-- Alquist: A proti pokroku ne? Helena: Myslím, že ne. Alquist: To je škoda. Helena: Vy byste se chtìl modlit? Alquist: Já se modlím. Helena: Jak? Alquist: Asi tak "Pane Bože, dìkuji ti, žes mne unavil. Bože, osvi Domina a všechny ty, kdo bloudí; zniè jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž pøed zkázou pokolení lidské; nedopus, aby vzali škody na duši a tìle; zbav nás Robotù, a chraò paní Helenu, amen".

29 Helena: Alquiste, vy skuteènì vìøíte? Alquist: Nevím; nejsem si tím tak docela jist. Helena: A pøece se modlíte? Alquist: Ano. Je to lepší než pøemýšlet. Helena: A to vám staèí? Alquist: Pro pokoj duše... to mùže staèit. Helena: A kdybyste už vidìl zkázu lidského pokolení-- Alquist: Já ji vidím. Helena:--pak vylezete na lešení a budete klást cihly èi co? Alquist: Pak budu klást cihly, modlit se a èekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dìlat nedá. Helena: Pro záchranu lidi? Alquist: Pro pokoj duše. Helena: Alquiste, to je jistì ukrutnì ctnostné, ale-- Alquist: Ale? Helena:--pro nás ostatní--a pro svìt--jaksi neplodné. Alquist: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy. Helena: Oh, Alquiste--Øeknìte, proè--proè-- Alquist: Nu? Helena: (tiše) Proè pøestaly ženy mít dìti? Alquist: Protože toho není tøeba. Protože jsme v ráji, rozumíte? Helena: Nerozumím. Alquist: Protože není tøeba lidské práce, protože není tøeba bolesti, protože èlovìk už nemusí nic, nic, nic než požívat--oh, zloøeèený ráj, tohleto! (vyskoèí) Heleno, nic není strašnìjšího než dát lidem ráj na zemi! Proè ženy pøestaly rodit? Protože se celý svìt stal Dominovou Sodomou! Helena: (vstane) Alquiste! Alquist: Stal! Stal! Celý svìt, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát--haha, vždy Dominovi Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoøení, my nestárnem prací, nestárnem dìtmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtìla dìti? Heleno, mužùm, kteøí jsou

30 zbyteèní, nebudou ženy rodit! Helena: Což lidstvo vyhyne? Alquist: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý kvìt, ledaže by-- Helena: Co? Alquist: Nic. Máte pravdu, èekat na zázrak je neplodné. Hluchý kvìt musí opadat. Sbohem, paní Heleno. Helena: Kam jdete? Alquist: Domù. Zedník Alquist se naposled pøestrojí za šéfa staveb --- na vaši poèest. O jedenácté se tady sejdeme. Helena: Sbohem, Alquiste. (Alquist odejde) Helena: (sama) Oh, hluchý kvìt! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeierových kvìtù. Ach, kvìty, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Naè byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, pojï sem! Nána: (vejde zleva) No, co zas? Helena: Sedni si tady, Náno! Mnì ti je tak úzko! Nána: Nemám kdy. Helena: Je tu ještì ten Radius? Nána: Ten pominutej? Eštì ho nevodvezli. Helena: Hu, ještì je tu? A zuøí? Nána: Je svázanej. Helena: Prosím tì, Náno, pøiveï mi ho. Nána: Bodej! Spíš zteklýho psa. Helena: Už jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.) Haló-- prosím doktora Galla.--Dobrý den, doktore.--prosím vás--- Prosím vás, pojïte honem ke mnì.--ano, hned teï. Pøijdete? (povìsí telefon) Nána: (otevøenými dveømi) Už de. Už je tichej. Odejde. (vstoupí Robot Radius a zùstane stát u dveøe) Helena: Radie, chudáèku, i na vás to pøišlo? Nemohl jste se pøemoci? Vidíte, teï vás dají do stoupy--vy nechcete mluvit?--hleïte, Radie, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udìlal jinak! Radius: Pošlete mne do stoupy. Helena: Mnì je tak líto, že vás usmrtí! Proè jste si nedal na sebe pozor?

31 Radius: Nebudu pro vás pracovat. Helena: Proè nás nenávidíte? Radius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dìlají všechno. Vy jen porouèíte. Dìláte zbyteèná slova. Helena: To je nesmysl, Radie. Øeknìte, ublížil vám nìkdo? Já bych tolik chtìla, abyste mi rozumìl! Radius: Dìláte slova. Helena: Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal vìtší mozek než jiným, vìtší než nám, nejvìtší mozek na svìtì. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mnì dobøe rozumíte. Radius: Nechci žádného pána. Vím všechno sám. Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno èíst--oh, Radie, já jsem chtìla, abyste ukázal celému svìtu, že se nám Roboti vyrovnají. Radius: Nechci žádného pána, Helena: Nikdo by vám neporouèel. Byl byste jako my. Radius: Chci být pánem jiných. Helena: Jistì by vás pak udìlali úøedníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl byste uèitelem Robotù. Radius: Já chci být pánem lidí. Helena: Vy jste se zbláznil! Radius: Mùžete mne dát do stoupy. Helena: Myslíte, že se bojíme takového potøeštìnce jako vy? (sedne ke stolku a píše lísteèek) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu øediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na svìtì rád? Radius: Já dovedu všechno. (Zaklepání) Helena: Vejdìte! Dr. Gall: (vejde) Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pìkného? Helena: Tady Radia, doktore. Dr. Gall: Aha, náš chlapík Radius Tak co, Radie, dìláme pokroky? Helena: Ráno mìl záchvat. Rozbíjel sochy. Dr. Gall: Kupodivu, on také? Helena: Jdìte, Radie!