Bakalářská práce. Poskytování informací podléhající bankovnímu tajemství

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a finance Katedra finančního práva a národního hospodářství Bakalářská práce Poskytování informací podléhající bankovnímu tajemství Lenka Mrázová 2011

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Poskytování informací podléhající bankovnímu tajemství zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

3 Obsah: Obsah: Úvod Základní pojmy Banka Bankovní tajemství Bankovní obchody Peněţní sluţby Prameny právní úpravy bankovního tajemství a poskytování informací podléhajících bankovnímu tajemství Subjekty oprávněné podle 38 odst. 3 zákona o bankách Soud pro účely občanského soudního řízení - 38 odst. 3 písm. a) zákona Orgán činný v trestním řízení - 38 odst. 3 písm. b) zákona Správce daně - 38 odst. 3 písm. c) zákona Finanční arbitr - 38 odst. 3 písm. d) zákona Ministerstvo financí ČR - 38 odst. 3 písm. e) zákona Orgány sociálního zabezpečení - 38 odst. 3 písm. f) zákona Zdravotní pojišťovny - 38 odst. 3 písm. g) zákona Soudní exekutor - 38 odst. 3 písm. h) zákona Úřad práce - 38 odst. 3 písm. i) zákona Národní bezpečností úřad, zpravodajské sluţby, Ministerstvo vnitra Poskytování informací dalším osobám Dědicové Klient Ručitel Orgány cizích států Osoba oprávněná dle exekučního titulu a osoba poškozená Osoba oprávněná dle exekučního titulu Osoba poškozená Rozsah poskytnutých informací Insolvenční správce, likvidátor Poskytnutí informace se souhlasem klienta Jiná poskytnutí informací, jenţ nejsou porušením bankovního tajemství Poskytnutí na základě právního úkonu banky Poskytnutí na základě porušení povinnosti klientem Předání informací jinému poskytovateli platebních sluţeb Vzájemné informování bank Centrální registr úvěrů Podmínky přístupu do CRÚ Informace pro dluţníka ţadatele o výpis z CRÚ Jiné bankovní registry Jiné formy poskytnutí informací podléhajících bankovnímu tajemství Daňové řízení Občanské soudní řízení Trestní řízení Bankovní tajemství v EU Návrhy a doporučení na zlepšení právní úpravy Závěr Resume Pouţitá literatura Příloha č Příloha č

4 Příloha č Příloha č Příloha č

5 1. Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila problematiku poskytování informací, které podléhají bankovnímu tajemství, čímţ se na ně vztahuje zvláštní reţim ochrany. Výše uvedené téma jsem si vybrala především proto, ţe oblast bankovnictví se stala nedílnou součástí našeho ţivota. Nebojím se říci, ţe se stáváme na bankách a jiných finančních institucích, které nakládají s našimi peněţními prostředky, ţivotně závislí, a to se bezprostředně dotýká nás všech. I přes toto úzké pouto se domnívám, ţe málo kdo přemýšlí nad tím, zda jsou jeho finanční prostředky a operace s nimi dostatečně chráněny, zda nemůţe dojít k jejich zneuţití, neoprávněnému zveřejnění, vyuţití apod. Kaţdý nejspíše spoléháme na to, ţe banka, které jsme svěřili své peníze, by takovéto protipráví nestrpěla. Odpovídá však naše představa realitě? Po přečtení této práce si kaţdý můţe udělat vlastní názor na to, zda je ochrana bankovního tajemství dostatečná či nikoliv. Cílem bakalářské práce je vypracování uceleného výkladu o problematice ochrany informací a skutečností, podléhajících bankovnímu tajemství, s hlavním zaměřením na aspekt poskytování takovýchto informací jiným subjektům bankami. Záměrně uvádím bankami, protoţe se zaměřím přímo na práva a povinnosti bank, které jsou nejvíce spjaty s naším kaţdodenním ţivotem. Samozřejmě, ţe existuje řada dalších peněţních ústavu 1 a finančních institucí 2 jiţ se dotýká problematika bankovního tajemství, ale já jsem zvolila konkrétně banky, protoţe do styku s těmito institucemi přichází v podstatě většina občanů bez ohledu na svou momentální finanční situaci či poměry. Na začátku práce se nejprve zaměřím na obecnou úpravu bankovního tajemství, na vysvětlení důleţitých pojmů a v neposlední řadě prameny právní úpravy. Poté přejdu k jednotlivým subjektům, kterým mohou být informace poskytnuty, kdy, jak a z jakých důvodů, a které jsou oprávněné je ţádat. Nebude opomenut ani rozsah v jakém jsou a mohou být vyţádané informace poskytnuty. Na závěr se v krátkosti zmíním o současných trendech v oblasti ochrany bankovního tajemství v Evropě a současném vývoji právních úprav členských, ale i nečlenských států. Práce je zaloţena na praktických poznatcích kompilovaných zejména z informací poskytnutých přímo pracovníky z oboru bankovnictví a jiných institucí, ke kterým informace podléhající bankovnímu tajemství přímo směřují, a kteří s nimi pracují. Tyto informace jsou následně analyzovány a komparovány se stávající právní úpravou. Nejdůleţitějšími metodami 1 Peněţními ústavy se rozumí banky, pobočky zahraničních bank, spořitelní a úvěrní druţstva, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, zahraniční platební instituce a poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu 2 Finančními institucemi se rozumí pojišťovny, investiční společnosti a investiční fondy, obchodníci s cennými papíry, penzijní fondy, Fond pojištění vkladů. 4

6 pro psaní práce je tedy analýza stávajících platných a účinných právních předpisů a jejich následná deskripce. Práce je tak postavena na právních předpisech upravujících sledovanou oblast a dalších pramenech práva. Odborné literatury k tématu poskytování informací podléhající bankovnímu tajemství je k dispozici velmi malé mnoţství. Většina literatury se z velké míry věnuje bankovnímu tajemství obecně, proto jsou primárním zdrojem informací k mé práci příslušné zákony, jak bylo jiţ výše uvedeno. 5

7 2. Základní pojmy 2.1 Banka Dle Mejstříka 3 lze banku obecně charakterizovat jako instituci, která soustřeďuje dočasně volné peněţní prostředky, které formou nejrůznějších úvěrů dává k dispozici jiným subjektům, nabízí řadu dalších sluţeb, zejména v oblasti platebního styku. Směrnice Evropské unie, zabývající se problematikou bankovnictví, hovoří o bance jako o úvěrové instituci, jejíţ činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných fondů od nejširší veřejnosti a poskytování úvěru na vlastní účet. 4 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, banku definuje jako právnickou osobu se sídlem v České republice, zaloţenou jako akciovou společnost, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry a má k výkonu těchto činností bankovní licenci Bankovní tajemství Pojem bankovního tajemství je zákonem definován velmi vágně a neurčitě. Obecně lze bankovní tajemství označit jako povinnost banky zachovávat mlčenlivost o bankovních obchodech, peněţních sluţbách bank, včetně stavů na účtech a depozit, pokud klient sám neudělí souhlas k jejich sdělení. Pro účely bankovních obchodů zákon o bankách stanovuje bankám a pobočkám zahraničních bank povinnost zjišťovat a zpracovávat údaje o osobách včetně rodného čísla, vyjma citlivých údajů o fyzických osobách, potřebné k tomu, aby bylo moţné bankovní obchod uskutečnit bez nepřiměřených právních a věcných rizik pro banku. Tímto v podstatě sám zákon bankám předepisuje shromaţďování informací podléhající bankovnímu tajemství, protoţe na údaje získané a zpracované na základě povinnosti dle předešlé věty se vztahuje ustanovení 38 zákona o bankách, coţ je ustanovení upravující bankovní tajemství 6. Povinnost banky zachovávat mlčenlivost a nesdělit informaci týkající se zájmů banky a jejích klientů, tj. nesdělovat bez výslovného souhlasu klienta nic a nikomu o něm, o sluţbách, které vyuţívá, a samozřejmě ani o stavu jeho prostředků na účtech, které pro něj banka vede, a pohybech na nich, je povinností zákonnou. V předešlé větě je uvedeno, ţe se jedná o zákonnou povinnost. Tato zákonnost vychází ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, který je zároveň základní právní úpravou bankovního tajemství, kde je zakotveno, ţe na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje 3 MEJSTŘÍK, M., PEČENÁ, D., TEPLÝ, P. Základní principy bankovnictví. Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, s. 56. ISBN MEJSTŘÍK, M., PEČENÁ, D., TEPLÝ, P. Základní principy bankovnictví. Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, s. 56. ISBN odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 6

8 bankovní tajemství 7. Hlavním úkolem bankovního tajemství je zajištění ochrany údajů, na které se bankovní tajemství vztahuje, před jakýmkoliv neoprávněným zveřejněním nebo vyuţitím. Bankovní tajemství se vztahuje i na vše, co souvisí se smlouvou uzavřenou mezi klientem a peněţním ústavem nebo jinou finanční institucí, jedná se zejména o informace, zda určitá osoba je nebo byla klientem příslušné finanční instituce, banky. Zákonná úprava bankovního tajemství představuje pro banku a klienta jistotu v tom, jak musí být postupováno v oblasti ochrany údajů podléhajících bankovnímu tajemství a současně poskytuje způsob řešení situace, kdy dojde k porušení povinnosti ze strany banky a klient v důsledku takového jednání utrpí újmu. 8 Z ustanovení 38 odst. 3 současně vyplývá, ţe zákaz daný bance, jakoţto právnické osobě sui generis poskytnou třetí osobě jakékoli údaje či informace o bankovních obchodech klienta, není absolutní. Zákon zde stanovuje taxativní výčet subjektů, kterým mohou být informace spojené s předmětem bankovního tajemství poskytnuty. Zákonem stanové výjimky, kdy informace podléhající bankovnímu tajemství mohou být poskytnuty jiným subjektům, jsou v zákoně definovány, kdy hlavním účelem těchto výjimek je ochrana veřejného zájmu. Další výjimkou je samozřejmě souhlas klienta se sdělením informací. Údaje podléhající bankovnímu tajemství jsou poskytovány také na základě jiných právních předpisů jiným subjektům, neţ které definuje zákon o bankách. Protoţe se jedná o relativně rozsáhlý okruh subjektů, kterým jsou informace poskytovány, uvádím pro názornou představu a lepší orientaci schéma znázorňující moţné dělení poskytování údajů podle jednotlivých subjektů, resp. forem. Od uvedeného schématu se následně odvíjí členění práce do jednotlivých kapitol. Poskytování informací jsem rozdělila do tří skupin, kdy v první jsou zařazeny osoby oprávněné ţádat informace podle 38 odst. 3 zákona o bankách, ve druhé skupině jsou zahrnuty subjekty, kterým vyplývá oprávnění ţádat informace z dalších ustanoveních zákona o bankách nebo jiného právního předpisu a třetí skupina zaujímá taková poskytnutí, která nejsou učiněna na základě ţádosti konkrétního oprávněného subjektu nebo se jedná o poskytnutí, jenţ mohou mít jinou neţ písemnou formu odst. 1 zákona o bankách 8 HARTLOVÁ, V., SOLDÁNOVÁ, M., SVOBODOVÁ, J. et al. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost. Nakladatelství Fortuna, Praha s ISBN

9 Schéma č. 1 Druhy poskytnutích informací podléhajících bankovnímu tajemství. Poskytování informací podléhajících bankovnímu tajemství Poskytnutí subjektům oprávněným dle 38 odst. 3 zákona o bankách Poskytnutí dalším oprávněným osobám Jiná poskytnutí - Soud občanské soudní řízení - Dědicové - Na základě právního - Orgán činný v trestním řízení - Klient úkonu banky - Správce daně - Ručitel - Na základě porušení - Finanční arbitr - Orgány cizích států povinnosti klientem - Ministerstvo financí ČR - Osoby oprávněné dle exekučního - Poskytnutí jinému - Orgány sociálního zabezpečení titulu poskytovateli platebních - Zdravotní pojišťovny - Osoby poškozené sluţeb - Soudní exekutor - Insolvenční správce - Jiná forma poskytnutí: - Úřad práce - Likvidátor - předloţení věci - Národní bezpečnostní úřad - Osoba se souhlasem klienta - vydání věci - Zpravodajské sluţby - zapůjčení věci - Ministerstvo vnitra Zdroj: Vlastní. 2.3 Bankovní obchody Definice samotného pojmu bankovního obchodu není stejně jako pojem bankovního tajemství obsaţena v ţádném právním předpise. Obecně jsou povaţovány za bankovní obchody všechny typické bankovní obchody, které jsou upraveny zákonem o bankách, jedná se především o přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Bankovními obchody jsou dále zejména: - investování do cenných papírů na vlastní účet; finanční pronájem (finanční leasing); platební styk a zúčtování; vydávání a správa platebních prostředků; poskytování záruk; otvírání akreditivů; obstarávání inkasa; poskytování investičních sluţeb podle zvláštního právního předpisu; finanční makléřství; výkon funkce depozitáře; směnárenská činnost; poskytování bankovních informací; obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s 8

10 devizovými hodnotami a se zlatem; pronájem bezpečnostních schránek. 9 Dle Bejčka nelze povaţovat za bankovní obchod jakýkoliv právní vztah, ve kterém je jednou ze stran banka. Za přijatelnou interpretaci pojmu bankovního obchodu povaţuje takové vztahy, jenţ vzniknout v souvislosti s poskytnutím bankovních sluţeb, které nemůţe poskytnou jiný subjekt neţ banka. 10 Další bankovní obchody jsou upraveny v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, kdy se jedná např. o smlouvu o úvěru, smlouvu o akreditivu, smlouvu o bankovním inkasu, smlouvu o běţném účtu, smlouvu o vkladovém účtu, oblast bankovních záruk. Mezi bankovní obchody patří dále vztahy upravené obecnými ustanoveními nejen obchodního zákoníku, ale také zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nebo jinými obecně závaznými právními předpisy, především pak např. o postoupení pohledávky, obchody s cennými papíry, přistoupení k dluhu, převzetí dluhu a další. 2.4 Peněžní služby Pojem peněţních sluţeb je upraven zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kde jsou činnosti poskytování peněţních sluţeb definovány jako platební sluţby. Podle zákona o platebním styku je platební sluţbou: a) služba umožňující vložení hotovosti na platební účet vedený poskytovatelem, b) služba umožňující výběr hotovosti z platebního účtu vedeného poskytovatelem, c) provedení převodu peněžních prostředků 1. z podnětu plátce, 2. z podnětu příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli příjemce nebo svému poskytovateli, a to bez použití platebního prostředku k udělení tohoto souhlasu (dále jen inkaso ), nebo 3. na základě podnětu daného platebním prostředkem, 4. nejedná-li se o převod podle písmen d) nebo f) ani o platební transakci podle písmene g), d) provedení převodu peněžních prostředků podle písmene c), kterým je poskytnut úvěr uživateli poskytovatelem, nejedná-li se o převod podle písmene f) nebo g), e) vydávání a správa platebních prostředků a zařízení k přijímání platebních prostředků, nejedná-li se o platební transakci podle písmene g), f) provedení převodu peněžních prostředků, při němž plátce ani příjemce nevyužívají platební účet u poskytovatele plátce, nebo g) provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je 9 1 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 10 BEJČEK, Josef. Postoupení pohledávky a bankovní tajemství. ASPI [databáze]. Verze 13. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011 [cit ]. ASPI ID: LIT4860CZ. 9

11 souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení 11. V souvislosti s peněţními sluţbami, resp. platebními sluţbami je důleţité uvést, ţe tyto sluţby mohou poskytovat pouze právnické osoby, které mají povolení k činnosti platební instituce 12 nebo které jsou osobami vykonávajícími činnosti podle jiného zákona, např. banka, zahraniční banka, spořitelní a úvěrní druţstvo 13. V této kapitole byly stručně charakterizovány a definovány nejzákladnější pojmosloví v oblasti bankovního tajemství. Z výše uvedených poznatků vyplývá, ţe definice tak podstatného pojmu jako bankovní tajemství a bankovní obchody, v právní úpravě zcela chybí. Dostupné definice bankovního tajemství jsou obecného charakteru vycházející z vymezení jeho předmětu, jelikoţ objekt institutu bankovního tajemství je legislativou vymezen. Právní úprava dále říká, jaké obchody jsou povaţovány za bankovní, ale jiţ nedefinuje, co je to bankovní obchod, tudíţ je obtíţné stanovit základní charakteristické rysy bankovního obchodu, podle kterých by bylo moţné bezpečně určit, co bankovní obchod je a co není zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. 12 Povolení podle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. 13 Jedná se osoby podle 5 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. 10

12 3. Prameny právní úpravy bankovního tajemství a poskytování informací podléhajících bankovnímu tajemství Jak bylo jiţ výše uvedeno stěţejní právní úpravou bankovního tajemství je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a to část dvanáctá 37 a násl., kde jsou definovány činnosti, které podléhají bankovnímu tajemství, a pro tuto práci nejdůleţitější ustanovení, a to ust. 38 odst. 3, ve kterém je taxativní výčet subjektů, kterým můţe banka poskytnout informace podléhající bankovnímu tajemství bez souhlasu klienta. Shledávám důleţité znovu upozornit na to, ţe se jedná o poskytnutí informace bez souhlasu klienta. Další právní úprava vztahující se k bankovnímu tajemství je obsaţena v zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník a z.č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, kde jsou definovány obchody, jenţ také podléhají bankovnímu tajemství, tzn. bankovní obchody. Pro poskytování informací podléhající bankovnímu tajemství jsou důleţité následující právní předpisy, z nichţ vyplývá oprávnění daných subjektů ţádat od banky informace podléhající bankovnímu tajemství a to i bez souhlasu klienta banky. Jedná se zejména o: - z.č. 253/2008 Sb., zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu - z.č. 13/1993 Sb., celní zákon - z.č. 6/1993 Sb., o České národní bance - z.č. 337/1992 Sb., správě daní a poplatků s účinností do od z.č. 280/2009 Sb., daňový řád - z.č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (soudní řád) - vyhl. č. 129/1976 Sb., o Úmluvě o provádění důkazů v cizině v občanských a obchodních věcech - z.č. 40/2009 Sb., trestní zákoník - z.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti - z.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění - z.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení - z.č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi - z.č. 273/2008 Sb., o Policie České republiky - z.č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a další - z.č. 120/2001 Sb., exekuční řád - z.č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Jedná se o relativně velký počet zákonů, kde je úprava práv a povinností v oblasti poskytování informace podléhajících bankovnímu tajemství obsaţena. Z kaţdého výše uvedeného zákona vyplývá pro konkrétní subjekt právo poţadovat údaje a bance povinnost je poskytnout. O příslušných ustanoveních bude pojednáno v následujících kapitolách. 11

13 4. Subjekty oprávněné podle 38 odst. 3 zákona o bankách V ustanovení 38 odst. 3 jsou taxativně vyjmenovány a určeny orgány, které mají oprávnění ţádat na bance zprávu o záleţitostech klienta, jenţ jsou předmětem bankovního tajemství a banka je na druhou stranu povinna tuto zprávu vydat, a to i bez toho, aniţ by k tomu byl nutný souhlas dotčené osoby. Ţádost o poskytnutí údajů musí mít písemnou formu a současně musí obligatorně obsahovat údaje, na základě kterých můţe banka bezpochybností příslušnou ţádost identifikovat. Takovými údaji mohou být jméno a příjmení v případě fyzické osoby, u právnické osoby, jenţ je klientem banky, to je obchodní jméno a sídlo, můţe se jednat také přímo o konkrétní číslo účtu, rámcové označení úvěrové či zástavní smlouvy, příp. jiné údaje 14. Jsou-li splněny všechny poţadavky kladené na formální a obsahovou stránku ţádosti, banka poskytne zprávu subjektům v zákoně vyjmenovaných (viz. kap ). Striktní vyţadování obsahu ţádosti se, podle mého názoru, jeví jako nepřiměřená byrokracie a kladení zbytečného důrazu na preciznost formulace výzvy, která můţe při nedodrţení těchto přesných formulí vést k průtahům v příslušném řízení. Domnívám se, ţe i pokud by byly bankou ţadateli poskytnuty informace v širším rozsahu, neţ které byly vyţádány, jistě by ze strany ţadatele (oprávněného subjektu) nedošlo k jejich zneuţití, vzhledem k tomu, ţe zaměstnanci, ať jiţ kteréhokoli z oprávněných subjektů, jsou vázáni mlčenlivostí ohledně skutečností, o kterých se při výkonu své činnosti dozví a informace jsou vyţadovány pouze z důvodu ochrany veřejného zájmu. Takţe se lze oprávněně domnívat, ţe poskytnutí údaje, který nebyl výslovně vyţádán, by nevedlo k jeho zneuţití. Nehledě na skutečnost, ţe ke zneuţíti nebo jinému neoprávněnému uţití můţe dojít i u informací, jenţ byly na základě ţádosti vyţádány. Neshledávám tedy ustanovení o striktním obsahu ţádosti za příliš účelné. 4.1 Soud pro účely občanského soudního řízení - 38 odst. 3 písm. a) zákona Pro účely občanského soudního řízení, to jsou spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, nebo spory k jejichţ projednávání jsou soudy oprávněni na základě zvláštního zákona, 15 můţe ţádost o poskytnutí informace podléhající bankovnímu tajemství podat kterýkoli soudce, bez ohledu na funkční postavení, soudní tajemník nebo zaměstnanec jakéhokoli soudu České republiky, tj. soudu okresního, krajského, obvodního, městského, Vrchního soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu a 14 BARÁK, J. a kolektiv. Zákon o bankách. Komentář a předpisy související. Nakladatelství LINDE PRAHA, a.s., s ISBN zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 12

14 Ústavního soudu. Vyţádání můţe podat také notář, který je pověřený výkonem soudního komisaře, protoţe úkon takového notáře je povaţován za úkon soudu 16. Soudní komisař můţe činit úkony na základě pověření soudu pouze ve věcech řízení o dědictví 17. Pokud však ţádost podává výše uvedený notář, musí být v ţádosti uveden údaj o tom, ţe úkon činí jako komisař z pověření soudu, nebo musí být ţádost opatřena razítkem soudní komisař. Soudní komisař není povinen prokazovat, ţe byl v konkrétní věci soudem pověřen, tzn. ţe banka není oprávněna poţadovat, aby notář spolu s ţádostí předloţil pověření soudu k výkonu funkce soudního komisaře ve věci dědictví 18, nehledě na skutečnost, ţe pověření notáře není soudním rozhodnutím 19, většinou se jedná o záznam, který je součástí spisu, a právo nahlíţet od spisu a činit si z něho výpisy náleţí pouze účastníkům řízení, jímţ banka bezpochyby není. Pokud by banka odmítala povinnost sdělit notáři jako soudnímu komisaři poţadované údaje, znemoţňovala by mu tak splnit povinnosti, jenţ mu zákon jako soudnímu komisaři ukládá, čímţ se banka můţe vystavovat sankčnímu potrestání. V případě občanského soudního řízení povaţuji povinnost banky poskytnout údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, za nezbytnou. Současně povaţuji aspekt sankčního postihu banky v případě neposkytnutí poţadovaných údajů za velmi důleţitý, protoţe sice povinnost poskytnout informace pro banky ze zákona vyplývá, ale v případě neexistence hrozby sankce by se tato povinnost stala nevynutitelnou. Taková situace by soudům výrazně ztíţila činnost, zvláště jestliţe by vyţadovaná informace byla pro konkrétní řízení klíčovou. 4.2 Orgán činný v trestním řízení - 38 odst. 3 písm. b) zákona Orgánem činným v trestním řízení je soud, státní zástupce a policejní orgán. 20 V trestním řízení můţe před podáním obţaloby státní zástupce (vzor ţádosti státního zástupce viz. Příloha č. 1) a po podání obţaloby či návrhu na potrestání předseda senátu vyţadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství 21. Protoţe je zapotřebí, aby potřebnost údajů, jenţ jsou předmětem bankovního tajemství, pro trestní řízení zvaţovala osoba dostatečně kvalifikovaná, zaručující nezneuţitelnost takových údajů, umoţňuje trestní řád poţadovat údaje v řízení před podáním obţaloby jen státnímu zástupci a po obţalobě předsedovi senátu, jak bylo jiţ v předešlé větě uvedeno. Orgán činný v trestním řízení můţe 16 38odst. 3 OSŘ: Úkony notáře, které provedl jako soudní komisař, se považují za úkony soudu odst. 1 OSŘ: Soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví. 18 Dle rozhodnutí Krajského soudu Brno čj. 18 Co 88/94 ze dne Dostupné ASPI, ASPI ID - JUD6700CZ odst. 4 OSŘ odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. 13

15 od banky ţádat informace pouze formou zvláštní, kvalifikované ţádosti a z splnění podmínek, ţe ţádost je podávána v rámci probíhajícího trestního řízení a současně musí být splněna podmínka, ţe vyţadované informace jsou potřebné k řádnému objasnění okolností, jeţ nasvědčují, ţe byl spáchán trestný čin nebo v řízení před soudem k posouzení poměrů obviněného nebo pro výkon rozhodnutí. 22 Údaje podléhající bankovnímu tajemství mohou orgány činné v trestním řízení vyţadovat v řízení o kterémkoliv trestném činu, tedy i o trestných činech nemajetkové povahy. Pokud si však údaje vyţaduje jiný orgán činný v trestním řízení, tj. orgán Policie ČR, musí být k ţádosti připojen souhlas státního zástupce nebo předsedy senátu (vzor ţádosti Policie ČR viz. Příloha č.2). Tento souhlas se nevyţaduje, jestliţe vyţádání je činěno z důvodu doplnění trestního oznámení podaného bankou, od níţ se vydání údajů podléhajících bankovnímu tajemství ţádá. Orgán Policie ČR můţe bez ohledu na výše uvedené, můţe poţadovat z důvodu pátrání po hledané nebo pohřešované osobě sdělení údajů o době a místě pouţití elektronického platebního prostředku způsobem umoţňujícím dálkový a nepřetrţitý provoz té hledané nebo pohřešované osoby. Dále můţe tyto informace poţadovat v případech předcházení a odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu. 23 I v tomto případě je povinnost banky poskytnout ţádané údaje orgánu činnému v trestním řízení neoddiskutovatelná. 4.3 Správce daně - 38 odst. 3 písm. c) zákona Poţadovat podání zprávy je oprávněný správce daně, který je správní orgán, který se rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy, 24 nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. 25 Kromě územních finančních orgánů, se můţe jednat např. o ţivnostenské úřady při vybírání pokut nebo orgány územních samosprávných celků v poplatkového řízení. V případě vyţádání zprávy ze strany správce daně jsou banky a spořitelní a úvěrní druţstva povinni na takové písemné vyţádání poskytnout čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech peněţních prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje o úvěrech, vkladech a 22 KOUKAL, Pavel. Banka a trestní řízení. ASPI [databáze]. Verze 13. Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011[cit ]. ASPI ID: LIT5671CZ odst. 2 zákona o Policii ČR: Policie může žádat pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě a za účelem zjištění totožnosti osoby neznámé totožnosti nebo totožnosti nalezené mrtvoly poskytnutí provozních a lokalizačních údajů od právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Informace se poskytne ve formě a v rozsahu stanoveném jiným právním předpisem odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. 14

16 depozitech. Informace o provedení nebo zprostředkování převodu peněţních prostředků jsou rovněţ povinny sdělovat jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněţních prostředků jako podnikání. Tato povinnost byla zakotvena v současné době jiţ neplatném zákoně o správě daní a poplatků a zůstává zachována i v novém daňovém řádu (zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád) nadále 26. V praxi takové vyţádání zprávy vypadá tak, ţe správci daně svá vyţádání obvykle označují jako výzvu. Pro vyhovění výzvy ze strany banky je nutné, aby správce daně dostatečně identifikoval poplatníka, aby nedošlo k jakýmkoli pochybnostem o identifikaci klienta. Pokud má správce daně k dispozici identifikační číslo poplatníka, je nezbytné, aby jej ve výzvě uvedl, jestliţe správci daně toto identifikační číslo známo není, je nutné uvést jiné dostupné informace, které zajistí bezchybnou identifikaci klienta banky, např. nebude-li ve výzvě uvedeno IČ nebo rodné číslo, musí být nesporné jméno a příjmení u fyzických osob a obchodních jméno u právnických osob. Tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o bankách, kde v ust. 38 je stanoveno, ţe: Písemné vyžádání musí obsahovat údaje, podle nichž může banka příslušnou záležitost identifikovat. Citované ustanovení platí pro všechny oprávněné subjekty, nejen pro správce daně. Nedodrţí-li finanční orgán výše uvedený postup, banka či jiný poskytovatel platebních sluţeb výzvě vyhoví pouze tehdy, jestliţe nemá pochybnosti o identifikaci klienta. 4.4 Finanční arbitr - 38 odst. 3 písm. d) zákona Institut finančního arbitra je upraven zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, kde je stanoveno, ţe finanční arbitr rozhoduje spory mezi poskytovateli platebních sluţeb a uţivateli platebních sluţeb a mezi vydavateli elektronických peněz a drţiteli elektronických peněz, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu 27. Proto, aby finanční arbitr mohl vést řízení ve věci výše uvedených sporů a případně vydat meritorní rozhodnutí, je oprávněn ţádat od účastníků řízení předloţení veškerých důkazů na podporu jejich tvrzení, včetně podání ústního vysvětlení. 28 Jelikoţ finanční arbitr rozhoduje spory v oblasti platebních sluţeb a elektronických sluţeb, lze logicky dovodit, ţe účastníkem řízení je tedy banka, z čehoţ vyplývá, ţe i v tomto případě jsou vyţadovány údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství a banka je povinna vyhovět ţádosti finančního arbitra o poskytnutí vysvětlení a ţádosti o předloţení dokumentace vztahující se k předmětu sporu mezi navrhovatelem a institucí odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi odst. 5 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. 15

17 4.5 Ministerstvo financí ČR - 38 odst. 3 písm. e) zákona Ministerstvo financí ČR je oprávněno poţadovat zprávu týkající se klienta při výkonu zákonného dozoru a v souvislosti s aplikací zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a zvláštního právního předpisu zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, jenţ upravuje uskutečňování mezinárodních sankcí za účelem udrţování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. Ze zákona č. 253/2008 Sb. přímo vyplývá povinnost pro povinné osoby 29, mezi které patří také banky, nahlásit Ministerstvu financí kaţdý podezřelý obchod. 30 V oznámení podezřelého obchodu jsou samozřejmě uváděny údaje, které podléhají bankovnímu tajemství. 4.6 Orgány sociálního zabezpečení - 38 odst. 3 písm. f) zákona Orgánem sociálního zabezpečení je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Ministerstvo vnitra České republiky, Ministerstvo obrany České republiky, Česká správa sociálního zabezpečení a Okresní správy sociálního zabezpečení. 31 Oprávnění poţadovat po bance informace, jenţ jsou předmětem bankovního tajemství, je zaloţeno zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Orgán sociálního zabezpečení je oprávněn ţádat zprávu o záleţitostech klienta podléhajících bankovnímu tajemství v následujících případech: - ve věci řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které klient dluţí, včetně dluhu na přiráţce k pojistnému, penále a pokutách; - ve věci řízení o přeplatku na dávkách sociálního zabezpečení a dluhu na pokutách, přičemţ stejné právo má také obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo pověřený obecný úřad; - orgán nemocenského pojištění ve věci řízení o přeplatku na dávkách nemocenského pojištění, regresních náhradách a dluhu na pokutách; - orgán státní sociální podpory ve věci řízení o přeplatku na dávkách státní sociální podpory, který je klient povinen vrátit Taxativní výčet povinných osob je v ust. 2 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu zákon a č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 31 3 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení odst. 3 písm. f) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 16

18 Orgánu sociální péče je banka povinna sdělit na písemné vyţádání údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu a o osobách oprávněných nakládat s peněţními prostředky na tomto účtu a údaje o záleţitostech týkajících se tohoto účtů, zejména pak o stavu na účtu a pohybu na účtu a to ve věci řízení o vrácení dávky poukázané na účet po úmrtí příjemce této dávky, včetně jejího vymáhání Zdravotní pojišťovny - 38 odst. 3 písm. g) zákona Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny poţadovat zprávu o záleţitostech klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství pouze v případě řízení ve věci pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které klient banky pojišťovně dluţí, platí to také pro vymáhání tohoto pojistného Soudní exekutor - 38 odst. 3 písm. h) zákona Banky jsou povinny sdělit exekutorovi na jeho písemnou ţádost údaje o číslech účtů povinného nebo jeho jiných jedinečných identifikátorech, to platí i pro údaje o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného jimi spravovaných či u nich pro povinného či povinným uschovaných. 35 Banka exekutorovi vyhoví za podmínky, ţe exekutor doloţí své pověření k provedení exekuce, a to ověřenou kopií usnesení soudu o nařízení exekuce s pověřením určitého soudního exekutora a pouze v souvislosti s jejím prováděním. Tzn. ţe exekutor můţe ţádat poskytnutí informace pouze z důvodu exekučního řízení, které on osobně vede, nemůţe tedy údaje vyţadovat jenom z titulu exekutora, aniţ by k tomu měl právní důvod. 4.9 Úřad práce - 38 odst. 3 písm. i) zákona Úřad práce je oprávněný ţádat po bance informace podléhající bankovního tajemství ve věci řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých klientovi ze státního rozpočtu, včetně vymáhání těchto prostředků. 36 Banka je povinna sdělit údaje na písemné vyţádání úřadu práce také ve věci řízení o vrácení dávky poukázané na účet po úmrtí příjemce dávky, kdy se jedná o údaje o klientovi banky, který je majitelem účtu a o osobách oprávněných nakládat s peněţními prostředky na příslušném účtu a údaje o záleţitostech týkajících se příslušného účtu, zejména pak stavu a pohybů na účtu odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách odst. 3 písm. g) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, odst. 3 písm. i) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 17

19 4.10 Národní bezpečností úřad, zpravodajské služby, Ministerstvo vnitra - 38 odst. 1 písm. l) zákona Na základě písemné ţádosti Národního bezpečnostního úřadu, zpravodajské sluţby nebo Ministerstva vnitra, která je učiněna na základě provádění bezpečnostních řízení dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, 38 je banka povinna tazatelům poskytnout informace v poţadovaném rozsahu, samozřejmě za podmínky, ţe banka takovými údaje disponuje a má je k dispozici odst. 3 písm. l) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 18

20 5. Rozsah poskytovaných informací oprávněným subjektům Rozsah poskytovaných informací, které jsou předmětem bankovního tajemství musí být vţdy takový, jak je v ţádosti o údaje uvedeno, tzn. nikdy nemohou být bankou poskytnuty takové údaje, které oprávněný subjekt v ţádosti přímo nepoţaduje a banka samozřejmě nesmí svévolně ţádost jakkoliv rozšiřovat. Bude-li tedy vyţádání znít, např. Sdělte všechny účty klienta, pro banku to znamená, ţe nesdělí informace o účtech jejichţ majitelem není klient, ale například manţelka klienta, a dále nesdělí údaje o účtech, k nimţ není s klientem uzavřena smlouva o zřízení a vedení účtu, tj. i účtu, k nimţ má klient pouze dispoziční právo na základě podpisového vzoru. I přes výše uvedené však banky některé údaje přesto nesdělují. Jedná se o čísla úvěrových účtů, jelikoţ ty zpravidla slouţí k evidenci splácení pohledávky banky za klientem a prostředky na všech takových účtech jsou majetkem banky. Je-li poţadována informace o úvěrových účtech klienta, tak banka ţádosti vyhoví v souladu s rozsahem poţadovaných údajů s tím, ţe číslo účtu, na němţ banka úvěr vede, vţdy vynechá. Banka dále nesděluje dispoziční práva k prostředkům na účtu. Je-li vyţadována informace o evidenčním účtu banky, na kterém je evidován vklad klienta, banka ji poskytne pouze tehdy, je-li přímo poţadována nebo vyţádání je formulováno tak, ţe je z něj moţné poţadavek na sdělení tohoto údaje dovodit, můţe se jednat o ţádost formulovanou následujícím způsobem: Sdělte všechny pohledávky klienta za vaší bankou. Banka je dále oprávněna sdělovat čísla bankovních účtů, jejich majitele, stav na účtu, pohyb na účtu, datum zřízení nebo zrušení účtu, údaje o úvěrech, vkladech aj. Oprávněným osobám banka také sdělí údaje o tzv. CURRENT BALANCE (= aktuální zůstatek na účtu), ale pouze tehdy je-li tento zůstatek kladný. V případě záporného zůstatku, banka ţadateli sdělí, ţe majitel účtu nemá na svém běţném účtu ţádné disponibilní finanční prostředky. Je-li však sdělení výše záporného zůstatku oprávněným subjektem výslovně vyţádáno, banka jej sdělí. Na základě výše uvedených skutečností lze shrnout, ţe banka sděluje informace a údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství v takovém rozsahu, v jakém je oprávněným subjektem poţadován. Nesdělí ţádné nevyţádané skutečnosti. Současně lze logicky vyvodit, ţe banka poskytuje takové údaje a informace, které jsou jí známy a má je k dispozici, nemůţe sdělit nic, co nemá ve svých evidencích. Zároveň má banka povinnost ţádané informace, za předpokladu, ţe je eviduje, v plném rozsahu ţadateli poskytnout. Pokud by se tak nestalo, můţe se banka vystavit sankčnímu postihu za nesplnění své zákonné povinnosti, ať jiţ v plném rozsahu nebo částečně. Skutečnost, ţe banka poskytuje informace v takovém rozsahu v jakém jsou vyţadovány, můţe navodit situaci, kdy oprávněnému subjektu není známa existence údaje a 19

21 ţe jej banka eviduje, a to i přesto, ţe se můţe jednat o informaci, která můţe mít v konkrétním řízení významnou, ne-li klíčovou roli. A v důsledku nevědomosti ţadatele o takovém údaji, nebude jeho poskytnutí v ţádosti zahrnuto, a tudíţ nebude bankou poskytnut. Domnívám se, ţe banky by měly být schopny a oprávněny poskytovat ţadatelům takové skutečnosti, které mají rozhodný vliv v řízení, jenţ ţadatel vůči klientovi banky vede. Na druhou stranu je však zřejmé, ţe je toto nejspíše prakticky neuskutečnitelné, jelikoţ by bylo velmi sloţité poţadovat po bankách vyhodnocování jednotlivých ţádostí a posouzení, které údaje jsou důleţité. Přesto jsem přesvědčena, ţe není ku prospěchu věci tak přísný formalismus ohledně rozsahu poskytnutých informací, resp. striktního rozsahu dle vyţádání. 20

22 6. Poskytování informací dalším osobám 6.1 Dědicové Nezmocní-li zůstavitel banku jinak, dědic není oprávněn před vydáním pravomocného rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví nebo schválením dohody dědiců o vypořádání dědiců v dědickém řízení, vyţadovat od banky sdělení údajů, jenţ jsou předmětem bankovního tajemství. Zákonnou výjimkou z výše uvedeného je případ, kdy soud vydá neodkladné opatření dle 175e zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kterým je dědic např. ustanoven správcem dědictví s oprávněním nakládat s prostředky na účtu nebo je usnesením soudu oprávněn disponovat s prostředky na konkrétním účtu zůstavitele. Výzvu ke sdělení údajů obvykle činí v rámci dědického řízení notář, který je soudním komisařem (viz. kap. 4.1). Fyzická osoba se zůstavitelem stává bezprostředně po své smrti, dle časového údaje uvedeného v úmrtním listě, či okamţikem, kdy soud fyzickou osobu prohlásil za mrtvou, tehdy je okamţikem smrti den, kdy rozhodnutí, jímţ soud osobu prohlásil za mrtvou, nabývá právní moci. Poté se uplatní ustanovení 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který stanovuje, ţe dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Jedná se o právo absolutní, to znamená, ţe platí proti všem i proti bance. Proto pokud banka obdrţí od ţadatele (notáře nebo soudu) neúplnou ţádost o sdělení informací o pohledávkách zůstavitele vůči bance, doporučí mu přeformulovat ţádost tak, aby banka mohla sdělit i další skutečnosti pro účely dědického řízení. 6.2 Klient Aby mohl klient oprávněně ţádat informace, které jsou předmětem bankovního tajemství, musí existovat smluvní závazkový vztah mezi ním a bankou. Klient je oprávněn ţádat údaje, které o něm banka vede ve své databázi nebo údaje jenţ se ho přímo týkají nebo se týkají právnické osoby, jejímţ zastupováním je klient pověřen. V případě klienta je důleţité upozornit na skutečnost, ţe ani jemu osobně banka nesdělí informace o tom, zda na něj byl učiněn dotaz, který oprávněný subjekt jej učinil ani obsah odpovědi banky. Jinak banka klientovi na ţádost sdělí všechny informace, které můţe poţadovat (viz. výše). Aby informace klientovi mohla být poskytnuta, je samozřejmé, ţe banka si nejdříve ověří, zda osoba ţádající údaje je opravdu klientem banky, tzn. zda existuje smluvní závazkový vztah mezi bankou a ţadatelem klientem, nebo je k vyţádání výslovně zmocněna, coţ musí doloţit originálem plné moci či její úředně ověřené kopie. Z toho vyplývá, ţe banka poskytne údaje podléhající bankovnímu tajemství také třetí osobě, je-li náleţitě zmocněna. Poskytnutí informací klientovi tedy není porušením bankovního tajemství, protoţe se jedná o informace, které se bezprostředně týkají samotného klienta. 21

23 6.3 Ručitel Povinnost banky poskytnout informace, které jsou předmětem bankovního tajemství, jí vyplývá také z obchodního zákoníku jenţ stanovuje, ţe věřitel je povinen bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své zajištěné pohledávky. 39 Jedná se o situaci, kdy banka má vůči svému klientovi postavení věřitele a ručitel, jenţ klientovi za závazky ručí, poţaduje sdělení výše zajištěné pohledávky. Banka musí ţádosti ručitele vyhovět, sdělí mu však pouze aktuální výši zajištěné pohledávky. Ručitel ţádá o sdělení výše zajištěné pohledávky zejména tehdy, kdy převezme ručení za pohledávku, jejíţ výše mu není známa nebo se v průběhu zajištění mění, např. z důvodu uloţení smluvní pokuty dluţníkovi, z důvodu porušení splátkové kázně dluţníkem apod. V souvislosti s ručitelem vyvstává bance další povinnost a ručiteli oprávnění na základě kterého ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku. 40 To znamená, ţe banka jako věřitel je povinna na vyţádání vydat ručiteli všechny doklady potřebné k uplatnění nároku vůči dluţníkovi. 6.4 Orgány cizích států Banka nejčastěji podává zprávu o záleţitostech týkajících se klienta, které podléhají bankovnímu tajemství, na základě povinnosti, jenţ pro ni vyplývá z právního řádu státu, na jehoţ území podniká. Podávání informací o záleţitostech klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství bez jeho souhlasu orgánům cizích států se v ostatních případech řídí dvoustrannými mezinárodními smlouvami o právní pomoci, o zamezení dvojího zdanění či vícestrannými mezinárodními smlouvami, jako je např. Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 129/1976 Sb., o Úmluvě o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních. Zde však vyvstává problém, neboť je-li vyţádání podáváno orgánem cizího státu přímo bance, tak banka takovou ţádost odmítne, jelikoţ příslušné smlouvy stanovují orgánům cizích státu oprávnění adresovat své vyţádání pouze na příslušný orgán České republiky, jímţ je zpravidla soud nebo příslušné ministerstvo. Příslušný orgán České republiky následně posoudí oprávněnost vyţádání a případně ji postoupí orgánu oprávněnému poţadovat informace, které jsou předmětem bankovního tajemství. Banka tedy vyhoví ţádosti orgánu cizího státu podané prostřednictvím příslušného orgánu České republiky, jenţ je oprávněn poţadovat informace o skutečnostech dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Pro orgány cizích zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník. 22

24 státu s výše uvedených mezinárodních smluv vyplývá povinnost tento postup pro vyţádání respektovat. 6.5 Osoba oprávněná dle exekučního titulu a osoba poškozená Povinnost banky sdělit informace podléhající bankovnímu tajemství, a to zejména číslo účtu a identifikační údaje o klientovi, který je majitelem účtu, vzniká také v okamţiku, kdy o informace poţádá oprávněná osoba za účelem výkonu rozhodnutí nebo daňové exekuce a osobě, jeţ prokáţe, ţe v důsledku svého příkazu bance utrpěla škodu, a zároveň prokáţe, ţe bez těchto údajů se nemůţe domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník Osoba oprávněná dle exekučního titulu Osoba oprávněná dle exekučního titulu, poţadující informace podléhající bankovnímu tajemství, je můţe za účelem výkonu rozhodnutí 41 ţádat na základě písemné ţádosti, prohlášení, ţe není plněno z exekučního titulu nebo na základě úředně ověřené kopie exekučního titulu, jímţ je rozhodnutí soudu vydané v občanskoprávním řízení s vyznačením doloţky vykonatelnosti nebo titul podle 274 z.č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, kterými jsou: - vykonatelná rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení 42, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek 43 - vykonatelná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví - vykonatelná rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených - vykonatelná rozhodnutí státních notářství a dohod jimi schválených 44 - notářské a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštních zákonů - vykonatelná rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakoţ i vykonatelné smíry - vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení - rozhodnutí orgánů Evropských společenství - jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listin, jejichţ soudní výkon připouští zákon odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 42 Tzn. státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu. 43 Např. rozsudek, který ukládá odsouzenému nahradit škodu nebo peněţitý trest. 44 Státní notářství dnem zanikla v důsledku zrušení zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), přesto jsou rozhodnutí a dohody i nadále vykonatelné. 23

25 6.5.2 Osoba poškozená Osoba, která utrpěla škodu v důsledku svého chybného příkazu bance, a zároveň prokáţe, ţe bez těchto údajů se nemůţe domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení, 45 můţe poţadovat informaci podléhající bankovnímu tajemství na základě písemné ţádosti nebo na základě listinného důkazu, který prokazuje, ţe osoba provedla peněţní transakci ve prospěch účtu vedený bankou, obvykle se jedná o kopii pokladní sloţenky, příkaz k úhradě nebo výpis z účtu. Pokud se jedná o peněţní transakci, kterou můţe ověřit banka, u níţ osoba vyţádání podává, tzn. transakce byla provedena ve prospěch účtu, který vyţádaná banka spravuje, provede ověření sama. V ostatních případech bude vyţádaná banka poţadovat ověření u banky, jeţ listinu vydala Rozsah poskytnutých informací V případě osoby oprávněné na základě exekučního titulu a osoby poškozené je rozsah poskytnutých informací omezen. Uvedené osoby mohou ţádat poskytnutí následujících informací 46 : 1. číslo účtu, jehoţ majitelem je osoba uvedená v exekučním titulu jako povinná, a samozřejmě se musí jednat o účet, který doţádaná banka spravuje; nebo jehoţ majitelem je osoba, na kterou osoba ţádající informaci prokazatelně převedla peněţní prostředky, a samozřejmě se musí opět jednat o účet, který doţádaná banka spravuje; 2. identifikační kód banky; 3. identifikační údaje o osobě, která je majitelem účtu, a která je uvedena v exekučním titulu jako povinná, nebo na jejíţ účet byla připsána peněţní částka. Za identifikační údaje je povaţováno jméno, příjmení, obchodní firma, adresa a datum narození u fyzických osob, obchodní firma, název, sídlo a identifikační číslo u osob právnických. 6.6 Insolvenční správce, likvidátor Povinnost banky sdělit údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství insolvenčnímu správci, je zaloţena zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (tzv. insolvenční zákon) 47 na základě kterého musí banky údaje poskytnout insolvenčnímu správci 48, a to i předběţnému správci 49. Insolvenční správce je osoba pověřená výkonem odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. 48 Právní úprava institutu insolvenčního správce je upravena v zákoně č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích a dále v 21 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., Insolvenční zákon. 49 Dle ust. 27 insolvenčního zákona Insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku 24