Posuzování stavebních výrobků 1 OBECNÁ USTANOVENÍ

Transkript

1 1 OBECNÁ USTANOVENÍ Nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, přihlíží k horizontálnímu právnímu rámci pro uvádění výrobků na vnitřní trh, který je dán nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh; rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh; nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES. Za nejvýznamnější lze pro účely nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, označit druhý v pořadí z výše citovaných dokumentů, který byl vzat jako rámcový evropský dokument, z něhož tvůrci nařízení přiměřeně vycházeli. Ne vždy však bylo možné či vhodné držet se striktně všech ustanovení rozhodnutí č. 768/2008/ES, což lze vhodně doložit na případě postupů posuzování shody (modulů). Jedním z důvodů, proč se právníci Komise odchýlili od evropského rámce, je to, že moduly podle rozhodnutí č. 768/2008/ES nejsou vhodné, a to vzhledem ke zvláštní povaze stavebních výrobků a zvláštnímu zaměření systému na jejich posuzování. Je to historické zjištění, které bylo respektováno již při tvorbě směrnice Rady 89/106/ EHS, o stavebních výrobcích, a nařízením EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, bylo přiměřeně převzato. V důsledku to znamená, že nařízením EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, jsou zavedeny zvláštní metody posuzování a ověřování stálosti vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků. Další novinkou, která je také v nařízení upravena odchylně od rozhodnutí č. 768/2008/ ES, je nový význam označení CE ve smyslu nařízení, kdy připojením označení CE nebo tím, že označení CE nechá připojit, výrobce dává na vědomí, že nese odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými nařízením EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, a jinými příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie, které stanoví jeho připojování. Nově je nařízením zavedeno také prohlášení o vlastnostech jako dokument, který od 1. července 2013 nahradí ES prohlášení o shodě, vydávané v souladu se směrnicí Rady 89/106/EHS, o stavebních výrobcích. 12

2 Obecná ustanovení Prohlášení o vlastnostech bude stavební výrobek povinně provázet počínaje jeho uvedením na trh. Pro srovnání: K výrobkům uvedeným na trh ve smyslu směrnice Rady 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, výrobce vydává ES prohlášení o shodě, které je dokumentem primárně určeným orgánům dozoru nad trhem. Nařízení mj. upřesňuje zvláštní úlohu a význam harmonizovaných technických specifikací (harmonizovaných norem a evropských dokumentů pro posuzování), které vycházejí z pojetí vlastností. Z toho je zřejmá úloha harmonizovaných technických specifikací, kterou je poskytnout co nejvhodnější metody zkoušek a výpočtů k posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků. Na tomto místě je vhodné připomenout, že za prohlašované vlastnosti pro účely nařízení jsou považovány vlastnosti stanovené v harmonizovaných technických specifikacích (detailně vysvětleno v dalším textu). Předmět nařízení a definice (čl. 1 2) Výše uvedené lze přiměřeně shrnout do definice předmětu nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, kterým je: stanovení podmínek pro uvádění a dodávání stavebních výrobků na trh prostřednictvím harmonizovaných pravidel pro vyjádření vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám a pro používání označení CE u těchto výrobků. Z porovnání definic pojmů zavedených nařízením je zřejmé, že jsou převážně obdobou pojmů již formulovaných směrnicí 89/106/EHS, o stavebních výrobcích. Jsou však upřesněny a tam, kde je to vhodné, i rozšířeny (nová je např. definice životního cyklu). Oproti směrnici jsou definice v nařízení přehledně seřazeny v jedné kapitole: stavebním výrobkem ve smyslu nařízení je výrobek nebo sestava, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnosti stavby ve vztahu k základním požadavkům na stavby (formulovaným přílohou I nařízení). V porovnání se směrnicí Rady 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, je definice stavebního výrobku co do formulace jednodušší a kratší. To se ostatně týká i některých dalších definic, které byly přeformulovány za účelem vyjasnění; za sestavu je ve smyslu nařízení považován stavební výrobek uvedený na trh jedním výrobcem sestávající alespoň ze dvou samostatných součástí (výrobků), které je třeba pro zabudování do stavby sestavit. Sestavou uváděnou na trh může být např. prosklená vnější stěna sestávající ze tří výplní otvorů, která jako celek je uváděna na trh, takto je zkoušena, posouzena a jako celek označena CE s využitím harmonizované normy ČSN EN Definice sestavy je v nařízení nová (směrnice ji neuváděla) a reaguje na potřeby praxe, kde, jak se ukázalo, je potřebné mít definici sestavy danou závazným právním předpisem; 13

3 za stavbu jsou považovány pozemní a inženýrské stavby; za základní charakteristiky stavebního výrobku jsou považovány ty charakteristiky (např. pevnost v tlaku, mrazuvzdornost, neprůzvučnost, vodotěsnost atd.), které se vztahují k základním požadavkům na stavby; vlastnostmi stavebního výrobku jsou vlastnosti související s příslušnými základními charakteristikami vyjádřenými úrovní, třídou nebo popisem; úrovní je ve smyslu nařízení chápán výsledek posouzení vlastností stavebního výrobku z hlediska jeho základních charakteristik vyjádřených číselnou hodnotou; třída je definována jako rozmezí úrovní vlastností stavebního výrobku, ohraničené minimální a maximální hodnotou; za mezní úroveň je považována minimální nebo maximální úroveň vlastností základních charakteristik stavebního výrobku, stanovená např. harmonizovanou normou; typem výrobku je soubor reprezentativních úrovní nebo tříd vlastností stavebního výrobku ve vztahu k základním charakteristikám tohoto výrobku, vyrobeného za použití dané kombinace surovin nebo jiných prvků daným výrobním postupem; za harmonizované technické specifikace pro účely nařízení jsou považovány harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování. Pozor: definice má jiný obsah oproti stejnojmenné definici podle směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, která stanoví, že harmonizovanou technickou specifikací jsou: harmonizované normy; evropská technická schválení; národní technické specifikace uznané Komisí, které se ovšem v praxi se nevyužívají; harmonizovaná norma je norma přijatá jedním z evropských normalizačních orgánů uvedených v příloze I směrnice 98/34/ES na základě žádosti podané Komisí, a to v souladu s čl. 6 uvedené směrnice. Pro účely nařízení je směrodatná její harmonizovaná příloha ZA (totéž platí i pro případ směrnice); evropský dokument pro posuzování (EAD) je dokument přijatý organizací subjektů pro technické posuzování (OTABs) pro účely vydávání evropských technických posouzení (ETA); evropské technické posouzení (ETA) je zdokumentované posouzení vlastností stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám, v souladu s příslušným EAD. Pozor: zkratka ETA ve smyslu nařízení odkazuje na zcela odlišný dokument, než zkratka ETA zavedená směrnicí podrobně viz kap. Vysvětlivky, zkratky; 14

4 Obecná ustanovení zamýšlené použití je vymezeno v příslušné harmonizované technické specifikaci. Výrobce jej musí též uvést do prohlášení o vlastnostech; specifická technická dokumentace: dokumentace prokazující, že metody v rámci příslušného systému pro posuzování a ověřování stálosti vlastností byly nahrazeny jinými metodami, pokud jsou výsledky získané těmito jinými metodami rovnocenné s výsledky získanými zkušebními metodami příslušných harmonizovaných norem; dodáním na trh je dodání stavebního výrobku k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať již za úplatu nebo bezplatně (nově zavedená definice); uvedením na trh je první dodání stavebního výrobku na trh Unie; hospodářským subjektem je výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce; výrobcem je fyzická nebo právnická osoba uvádějící na trh pod svým jménem či firmou nebo ochrannou známkou stavební výrobek, který vyrábí, nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit; distributorem je fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, kromě výrobce nebo dovozce, která dodává stavební výrobek na trh Unie; dovozcem je fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí na trh Unie stavební výrobek ze třetí země, kde třetí zemí je např. Čína, Ukrajina, Rusko apod.; zplnomocněným zástupcem je fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii a písemně zplnomocněná výrobcem, aby jednala jeho jménem při plnění konkrétních úkolů; stažení z trhu je opatření, jehož cílem je zabránit, aby byl stavební výrobek, který se nachází v dodavatelském řetězci, dodáván na trh; stažení z oběhu je opatření, jehož cílem je navrácení stavebního výrobku, který byl již dodán konečnému uživateli; akreditací se rozumí akreditace ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008; ve všech členských státech je tímto nařízením jednotně upravena akreditace jako výsadní prostředek dokládající odbornou způsobilost. Více k akreditaci jako procesu posouzení subjektů národním akreditačním orgánem z hlediska jejich nezávislosti, technické a personální způsobilosti na www. cia.cz; řízení výroby je zdokumentované nepřetržité vnitřní řízení výroby v továrně v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi; mikropodnikem se ve smyslu doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků, rozumí podnik, který má méně než 10 osob a roční obrat do 2 mil. EUR. Pro srovnání: malý podnik má 15

5 do 50 osob a roční obrat do 10 mil. EUR; střední podnik má do 250 osob a roční obrat do 50 mil. EUR; životní cyklus výrobku je nový pojem v systému a je definován jako po sobě následující a vzájemně navazující fáze doby životnosti stavebního výrobku, od získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů, přes jeho výrobu, použití až po jeho konečnou likvidaci. Základní požadavky na stavby a základní charakteristiky stavebních výrobků (čl. 3) V praxi se často objevuje nesprávný názor, že jak směrnice, tak nařízení stanoví požadavky na provádění staveb. Není tomu tak. Filozofie směrnice i nařízení spočívá v tom, že oba předpisy za použití vlastních koncepcí stanoví podmínky pro uvádění a dodávání stavebních výrobků na trh. Směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, je postavena na principu ES prohlášení shody s harmonizovanou technickou specifikací (v případě směrnice jsou to harmonizovaná norma nebo evropské technické schválení podrobně viz dále v textu). Výrobce je při uvedení na trh oprávněn na základě ES prohlášení shody umístit na výrobek označení CE. Pro ilustraci lze uvést ustanovení kap. V směrnice: prokazování shody stanoví, že výrobce nebo jeho zástupce usazený ve Společenství odpovídá za prokázání toho, že výrobky jsou ve shodě s požadavky technické specifi kace a tato shoda se v souladu s přílohou III směrnice zjišťuje zkoušením nebo jiným důkazem na základě technických specifi kací. Nařízení přichází s novou koncepcí. Princip harmonizovaných technických specifikací zavedený směrnicí 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, zůstal zachován, ovšem byla opuštěna koncepce prokazování shody s harmonizovanou technickou specifikací. Nová koncepce podle nařízení je založena na prohlašování vlastností výrobku. Uživatel stavebního výrobku (zde projektant stavby) na základě informace o vlastnostech výrobku tak může kvalifikovaně rozhodnout, zda je daný výrobek svými vlastnostmi vhodný do konkrétní, jím navrhované stavby. Důležité je rozlišovat mezi významem označení CE podle směrnice a podle nařízení: stavební výrobky označené CE ve smyslu směrnice signalizují, že u nich byla prokázána shoda s harmonizovanou technickou specifikací; označení CE ve smyslu nařízení informuje, že stavební výrobky uvedené na trh s sebou nesou informace o regulovaných vlastnostech, které byly ověřeny postupy a metodami, danými příslušnou harmonizovanou technickou specifikací. 16

6 Obecná ustanovení Ovšem to neznamená, že označení CE udělené jak ve smyslu směrnice, tak ve smyslu nařízení, pokrývá všechny vlastnosti výrobku potřebné pro návrh stavební konstrukce nebo stavby podle národních předpisů a použití výrobku v konkrétní stavbě v kontextu s ustanovením 156 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Vlastnosti nad rámec vlastností požadovaných pro označení CE lze deklarovat v rozsahu na jím určené specifické použití výrobku ve stavbě. Na tomto místě je vhodné upozornit, že stavba ve smyslu nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, není stavebním výrobkem. Za stavbu jsou považovány pozemní a inženýrské stavby (viz čl. 2: definice stavby a stavebního výrobku). Aby měl uživatel stavebního výrobku garantován přístup k informacím o vlastnostech výrobku (jedná se o vlastnosti ve smyslu základních požadavků podle přílohy I nařízení), je nařízením zavedena povinnost poskytovat prohlášení o vlastnostech spolu s výrobkem tak, aby jej provázelo v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci. Nařízení tímto opatřením reaguje na požadavek odstranit nesoulad mezi potřebami subjektů, které z profesního hlediska přicházejí do styku se stavebními výrobky na jejich cestě od výrobce do stavby. Je to další ze zásadních pozitivních úprav oproti tomu, co stanoví směrnice. Podle ustanovení směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, je výstupní dokument spojený s uvedením výrobku na trh (ES prohlášení o shodě) primárně určen orgánům dozoru nad trhem. Odborná veřejnost jej přesto vyžaduje alespoň prostřednictvím vzájemné úmluvy (a tedy dobrovolně) např. tím, že si vyžádá kopii ES prohlášení o shodě v rámci dodavatelsko-odběratelské smlouvy. Na poskytnutí kopie ES prohlášení o shodě však podle současné právní úpravy nárok není. U zvláštních skupin stavebních výrobků, na něž se vztahuje harmonizovaná norma, Komise tam, kde je to vhodné a ve vztahu k jejich zamýšleným použitím vymezeným v harmonizovaných normách, stanoví ty základní charakteristiky, pro něž výrobce učiní prohlášení o vlastnostech výrobku při jeho uvedení na trh. Základní požadavky na stavby tak, jak je stanoví příloha I nařízení, jsou považovány za základ pro přípravu normalizačních mandátů k vypracování harmonizovaných technických specifikací. I v této souvislosti je vhodné připomenout, že harmonizovanými technickými specifikacemi jsou stanoveny základní charakteristiky stavebních výrobků ve vztahu k základním požadavkům. Příloha I: Základní požadavky na stavby ve vztahu k výrobku Základní požadavky na stavby jsou v porovnání se základními požadavky podle směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, posíleny zejména s ohledem na hygienu, zdraví a rozšířeny o požadavek na ochranu životního prostředí. 17

7 Z porovnání základních požadavků daných přílohou I směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, se základními požadavky tak, jak je definuje nařízení, je zřejmé, že většina z nich nedoznala výrazných změn. Zřetelně však byly posíleny požadavky na ochranu vod (včetně pitné vody) a také požadavky na úsporu energie. Nově byl zaveden v pořadí již 7. základní požadavek vztahující se k výrobku, podle kterého stavba musí být navržena, provedena a zbourána s ohledem na udržitelné využití přírodních zdrojů (viz dále v textu). Nařízení stanoví, že při běžné údržbě musí stavby po dobu ekonomicky přiměřené životnosti plnit tyto základní požadavky: 1. Mechanická odolnost a stabilita Stavba musí být navržena a provedena tak, aby zatížení, která na ni budou pravděpodobně působit v průběhu výstavby a užívání, neměla za následek: a) zřícení celé stavby nebo její části; b) větší stupeň nepřípustné deformace; c) poškození jiných částí stavby nebo technických zařízení nebo instalovaného vybavení v důsledku větší deformace nosné konstrukce; d) poškození neúměrné původu poškození. 2. Požární bezpečnost Je jedním z detailně rozpracovaných základních požadavků, kterému Komise během provádění směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, za posledních více než 20 let věnovala mimořádnou pozornost. I proto je 2. základní požadavek velmi kvalitně pokryt harmonizací. Vyžaduje, aby stavba byla navržena a provedena takovým způsobem, aby v případě požáru: a) byla po určenou dobu zachována nosnost konstrukce; b) byl uvnitř stavby omezen vznik a šíření ohně a kouře; c) bylo omezeno šíření požáru na sousední stavby; d) obyvatelé mohli stavbu opustit, nebo aby mohli být jinými prostředky zachráněni; e) byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek. 3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí Stavba v průběhu celého životního cyklu nesmí ohrožovat hygienu nebo bezpečnost a zdraví pracovníků, jejích uživatelů nebo sousedů, nesmí mít během svého životního cyklu (během výstavby, používání i demolice) nepřiměřeně významný negativní vliv na kvalitu životního prostředí nebo na klima, a to zejména následkem: 18

8 Obecná ustanovení a) uvolňování toxických plynů; b) emisí nebezpečných látek, těkavých organických sloučenin, skleníkových plynů nebo nebezpečných částic do vnitřního nebo venkovního ovzduší; c) emisí nebezpečného záření; d) uvolňování nebezpečných látek do podzemní vody, mořské vody, povrchové vody nebo půdy; e) uvolňování nebezpečných látek do pitné vody nebo látek, které mají jinak negativní dopad na pitnou vodu; f) nesprávného vypouštění odpadních vod, emisí odpadních plynů, nebo nesprávné likvidace pevného nebo kapalného odpadu; g) vlhkosti v částech stavby nebo na površích v rámci staveb. Mezi odborníky činnými v oblasti normalizace probíhá živá diskuse na téma rozvedení obsahu 3. základního požadavku. Některá témata, např. otázky vlivu vlhkosti v částech stavby nebo na površích v rámci staveb nebo otázka kvality vnitřního ovzduší staveb, jsou již v takové fázi rozpracovanosti, že mohou být předmětem návrhů na úpravu či rozšíření mandátů k vypracování harmonizovaných norem. 4. Bezpečnost a přístupnost při užívání Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání nebo provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí nehod nebo poškození, např. uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem, zranění výbuchem a vloupání. Důraz je kladen zejména na přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a použití těmito osobami. 5. Ochrana proti hluku Návrh a provedení stavby musí zaručit, aby hluk vnímaný uživateli nebo osobami poblíž stavby byl udržován na úrovni, která neohrozí jejich zdraví a umožní jim spát, odpočívat a pracovat v uspokojivých podmínkách. 6. Úspora energie a tepla Do 6. základního požadavku je zapracován odkaz na energetickou účinnost staveb, aby během výstavby, provozu a při jejich odstraňování spotřebovávaly co nejmenší množství energie. Proto stavba i její zařízení pro vytápění, chlazení, osvětlení a větrání musí být navrženy a provedeny takovým způsobem, aby jejich spotřeba energie při provozu byla nízká s ohledem na uživatele a na místní klimatické podmínky. 19

9 7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů, zejména: a) opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání; b) životnost staveb; c) použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě. Sedmý základní požadavek je zatím podle vyjádření Komise nenaplněný. Členské státy musí nejdříve k 7. poažadavku vznést návrhy, kterým budou předcházet diskuse v příslušných národních a evropských normalizačních orgánech, ale i v dalších odborných kruzích. Komise se tomuto tématu již okrajově věnuje a je předpoklad, že do roku 2015 bude 7. základní požadavek jasně vymezen. Nový 7. základní požadavek zatím není promítnut do žádné platné harmonizované normy, ani do zahajovaných revizí stávajících norem, ovšem k jeho naplnění se nabízí využití nástrojů LCA a EPD, které jsou mezinárodně normalizované. Poznámka: Environmentální prohlášení o produktu (Environmental Product Declaration EPD) je soubor měřitelných informací o vlivu produktu (výrobku nebo služby) na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu (např. spotřeba energií a vody, produkce odpadů, vliv na změnu klimatu apod.). Tyto informace se zjišťují metodou analýzy životního cyklu (LCA) podle norem ČSN ISO a mohou být ještě doplněny různými dalšími údaji, jež jsou považovány za podstatné. Dokument (EPD) s těmito údaji musí být veřejně přístupný a údaje v něm obsažené musí být ověřitelné. V podstatě tedy jde o podrobný průkaz produktu o jeho vlivu na životní prostředí (více na stránkách Ministerstva pro životní prostředí 20