Písn ě Karla Kryla první část

Transkript

1 Písn ě Karla Kryla první část Obsah: Hle jak se perou loria Ukolébavka Zkouška dospělosti Sametové jaro Zapření Petrovo Veličenstvo kat Varhany v Oliwie Salome Tisící rok míru Tekuté písky Srdce a kříž mi D mi D 1. Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na n ě, Hle, jak se perou mi D jak úplatky berou a svrbí je dlan ě, mi D mi jen pohleďte na n ě, jak zatančí tance, D mi H7 mi když namísto dan ě jim dají kus žvance. D mi mi D mi : Pít, klít, rouhat se víře, pak sedět v díře nějaký rok, D mi mi D mi klít, pít, co hrdlo ráčí, vždy ťosud stáčí už poslední lok. 2. Tak pohle ď, jak s vervou tu do sebe mlátí, než hrdlo si servou a život si zkrátí, tak s křikem se boulují s tupostí mezků a páni se radují, utáhnou přezku. R: 3. Když v hospod ě pijí, tak pozor dej na ně jak na klubko zmijí, jež zabíjí lan ě, tak pozor dej na n ě v té podivné dob ě, vždy ťpři této hran ě jde o krk i tob ě! 2 R:

2 1. Je noc, v které nezpívá anděl ů chór F a nevidět více kov s příchutí slanou, F plá č na písku ulpívá u paty hor F a vánoční svíce dnes na hrobech planou, F Dmi(Dmi,) loria loria nezní, tlí mudrci v krytech a Herodes bdí, F Dmi loria nezní, jsou střepiny v bytech u rozbitých zdí. 2. Vše zalito svitem, i neony měst, tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbran ě, svět pohrdl citem a táže se hvězd, pro č proroctví lichá jsou podobna hran ě, loria nezní, te ď zpívají hlavn ě žalm "htíc, aby lkal", loria nezní vzdor hvězd ě, jež slavn ě plá nad hřbety skal. 3. Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh a šílenec Svět řekou bláta se brodí, je slepý a hmatá po ořízkách knih, snad po stovkách let znova Kristus se zrodí, loria zazní a přeroste tráva přes písečný vír, loria zazní, bu ď na nebi sláva a na Zemi mír. 1. Spinkej, synáčku, spi, zavři očička svý - F - dva modré květy hořce, Ukolébavka jednou zšednou jak plech, zachutná tabákem dech F a políbení hořce. F [: Na zlomu století v náruči zhebkne ti Dmi tvá první nebo pátá, než kdo cokoli zví, rány se zajizví (,) F a budeš jako táta. :] 2. Spinkej, synáčku, spi, zavři očička svý, máma vypere plenky, odrosteš Sunaru, usedneš u baru u trochu jiné sklenky. [: A že zlé chvíle jdou, k vojsku t ě odvedou, zbra ň dají místo dláta, chlast místo náručí couvat t ě naučí a budeš jako táta. :] 3. Spinkáš, synáčku, spíš, nouze vyžrala spíž a v sklep ě bydlí bída, v jeslích na nároží máma t ě odloží, když noc se s ránem střídá. [: Recepis na lhaní dají ti na hraní a nález bude ztráta, kompromis, z života zbude ti samota a budeš jako táta... :]

3 1. V nedělním oblečení nastoupíš před komisi, studené vysvědčení vezme, co bylo kdysi. F Zkouška dospě losti 2. V portmonce umístěnka, slavnostní učitelé a lež - co první směnka úvěru pro dospělé. 1: Opilí od radosti si sami trochu lžeme, F že zkouškou dospělosti opravdu dospějeme. 2: Tak tanči, lásko sladká, protanči večer celý: ten bál je křižovatka: dospělí - nedospělí. 3. Na klop ě vlají stužky, z orchestru znějí bicí, dozrál čas pro častušky a vstupu do milicí. 4. Dozrál čas dilematu:"být pro anebo proti?" Pak čekat na výplatu jak jiní patrioti. 1: 2: 5. Dostaneš místo lásky od těch, co všechno vědí, trojhlavé neotázky, čtyřhlavé odpovědi. 3: Šumivé víno pění a dívky oblékly si namísto dětských snění dospělé kompromisy. Jiř í Studený SDMNÁT dva Troufale kážou o nebi v zatuchlých chrámech zatímco venku po obloze plují skutečná oblaka Největší z rytířů jsou pokorní jako mraky kdykoliv odhodlaní mlčky se rozplynout Nepotřebují chrámy protože mají svět Není jim třeba víry protože mají důvěru : 1: Sametové jaro 1. Je jaro, větry vanou od jihu do cely, sbohem či nashledanou, obecné veselí, F [: jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí to, co jsme zaseli, to, co jsme zaseli. :] 2. Ačkoli dozvonilo poslední zvonění, přec v duši temno zbylo a v srdci vězení, [: po vinných ani slechu, a jiným ku prospěchu jsou naši ranění, jsou naši ranění. :] 3. Je jaro, ledy plovou s narkózou do žíly a s maskou sametovou jde ústup zdvořilý [: a na mohyle něhy mráz uhrabává sněhy, jež zimu přežily, jež zimu přežily. :]

4 Zapření Petrovo 1. Zem ě je rudá od krve a mlčí stromy v Nazaretu, dnes naposled i poprvé - jak v neskutečném kabaretu, F jsme příliš slábi ve víře, by ťtřeba Krista na kříž vlekou, F F () vždy ťzabijí-li pastýře, pak se i ovce rozutekou. 2. Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše, v zahrad ě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše, měsíc se třpytí perletí, a třeba věrnost přísaháme, te ď podruhé i potřetí Krista i sebe zapíráme. Rec: Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí, zapřeme podruhé, chválíce beznaději, potřetí zapíráme už jen tak, ze zvyku, a slzy polykáme, plá č místo výkřiku. 3. Zem ě je rudá od krve, kokrhá kohout v alileji, vždy znovu a vždy poprvé prosíme s Petrem o naději, jsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekou, vždy ťzabijí-li pastýře, jsme ovce, jež se rozutekou...

5 Dmi Dmi 1. V ponurém osvětlení gotického sálu F mi A kupčíci vyděšení hledí do misálů Dmi Bb F (mi) a houfec mordý řů si žádá požehnání, Veličenstvo Kat mi Dmi A7 Dmi ( Dmi ) [: vždy ťprvní z rytí řů je Veličenstvo Kat. :] 2. Kněz-ďábel, co mši slouží, z oprátky má štolu, pod fialovou komží láhev vitriolu, pach síry z hmoždí řů se valí k rudé kápi [: prvního z rytí řů, hle: Veličenstvo Kat. :] F Bb : Na korouhvi státu je emblém s gilotinou, F Bb z ostnatýho drátu páchne to shnilotinou, mi Dmi v kraji hnízdí hejno krkavčí, mi A lidu vládne mistr popravčí. 3. Král klečí před Satanem na žezlo se těší 5. Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat, a lůza pod platanem radu moudrých věší jak zakázali psát a zakázali zpívat, a zástup kací řů se raduje a jásá, a bylo jim to málo, poručili dětem [: vždy ťprvním z rytí řů je Veličenstvo Kat. :] [: modlit se jak si přálo Veličenstvo Kat. :] 4. Na rohu ulice vrah o morálce káže, 6. S úšklebkem Ďábel viděl pro každého podíl, před vraty věznice se procházejí stráže, syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil, z vojenských pancí řů vstříc černý nápis hlásá, jen motýl smrtihlav se nad tou zemí vznáší, [: že prvním z rytí řů je Veličenstvo Kat. :] [:kde v kruhu tupých hlav dlí Veličenstvo Kat.:] : Nad palácem vlády ční prapor s gilotinou, děti mají rády kornouty se zmrzlinou, soudcové se na n ě zlobili, zmrzlináře dětem zabili.

6 Varhany v Oliwie 1. Varhany v Oliwie pozbyly zvuku, je mlha a ticho a nevidíš břeh, a namísto mozku, jenž vedl by ruku, jen pistole píší po šedivých zdech ve jménu Humanity! F 2. Být vděčný té ruce, co zbytky ti hází, když není co jíst a je vánoční čas, být němý, jak ryba, jež na stole schází, když na dlažb ě pásy ti rozdrtí vaz ve jménu Humanity! : Ve stáji v sen ě ti vykážou byt, to abys denn ě se přiblížil Kristu, a přirazí k cen ě i slovíčko "lid", a přirazí k cen ě i sádrovou bystu, i slova, jež slýcháš, i vzduch, který dýcháš, tvou radost, i slzy, i hlad. 3. Od varhan v Oliwie ticho se dívá, už pastýři Ježíše přivítali, koledy hladem ti žaludek zpívá a v refrénu zahrají samopaly [: ve jménu Humanity! :] Salome 1. Něžná i proradná, krutá i bezradná, plamen i červánek, ďábel i beránek, cukr i sůl, u vůn ě hřebí čku, u rytmu střeví čků císa řdnes myslí byl, za tanec přislíbil království půl. R: Salome, noc už je na sklonku, Salome, podobnas' úponku, podobna kytaře pro svého vladaře, Salome, tančíš. R: Salome, sťali už Křtitele, Salome, usměj se vesele, točíš se ve víru, ústa jak upíru F krví ti planou, Salome, la la la Noci už ubývá, císa řse usmívá, pokojn ě mohu žít, všeho lze použít pro dobrý stát, možná ho napadlo prastaré říkadlo: dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse nemá se štkát. R: Salome, netanči, nechceš-li, Salome, hosté už odešli, jenom roj komár ů dopíjí z pohárů krůpěje vína. R: Salome, trochu jsi pobledla, Salome, v koutku jsi usedla, víčka máš šedivá, nikdo se nedívá, Salome! Pláčeš...? La la la...

7 Tisící rok míru F F 1. Květy sněží na Madonu u Božího těla, F není věží, není zvon ů, jež bys přelil v děla, F ke vší smůle není rádla k p řekování v meče, F F není vůle, jež by vládla, jenom voda teče, jenom voda teče. F F : Místo mrak ů visí pod oblohou dlouhý bílý pruh, F F vraky vlak ů dýchat nepomohou ochrnutý vzduch, ochrnutý vzduch. 2. Prázdné domy, slepé dveře, šedá halda tvárnic, šumí stromy, kvetou keře na betonu dálnic, v klidu zbraní není torny bez maršálské hole, není dlaní, jež by svorny obdělaly pole, obdělaly pole. : Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech, cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh. 3. Ani noha, jež by zábla, popálena mrazem, není Boha, není ďábla, jež by přišel na zem, bojovníci s feldmaršálky pro pravdu a víru po tisíci letech války svorn ě hnijí v míru, tisící rok míru...

8 Tekuté písky 1. Jak je to hezké, když se někdo žení, F Dmi () jak je to smutné, když se někdo vdává, Dmi gumový kotou č bije do hrazení, () () chybějí branky, nikdo nepřihrává. V ruin ě fasád, skrytých za lešení, (7) F (7) () zestárlí mladí za kvartýr a stravu, (Dmi) Dmi(7) vlečem se časem, zpola udušeni () v tekutých píscích gubernijních mrav ů. 2. Zabouchli dveře? Dereme se zadem, zakleti v Knize les ů, vod a strání, nařvaná tlama hlásá za výkladem, že konec sn ů je koncem milování. umový kotou č bije do hrazení, není-li v kapse, nikdo nerozdává, ne, není hezké, když se někdo žení, ne, není smutné, když se někdo vdává. 3. Být špatným hercem - nad to v svět ě není: není-li dramat, stačí operetka, gumový kotou č bije do hrazení, nelze-li zkraje - tedy odprostředka. Husita spílá obrněným vozům a čas si žádá ledakterou hlavu, zbudeš-li bez ní - k čemu je ti rozum v tekutých píscích gubernijních mrav ů? 4. Lešení skrývá paranoiu fasád, žvanění tupc ů místo rozhovoru, než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát, utopit zbytek odvahy a vzhůru. Vyplníš jméno, místo narození a sumu cifer, jež se nepřiznává, tak už to bývá, když se někdo žení, tak už to bývá, když se někdo vdává. 5. Ze školy děti nesou vysvědčení, zdalipak tuší, o čem se ti zdává, když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení? O troše lásky, jíž se nedostává? Nakoupíš chleba, vodu po holení a zapřeš víru, jež se nevyznává, tak už to bývá, když se někdo žení, tak už to bývá, když se někdo vdává. 6. Mlčení skrývá paranoiu žití, mlčíš a zdobíš okna pro oslavu, víc nežli duše platí živobytí v tekutých píscích gubernijních mrav ů. Z bouřlivé vášn ě letmé pohlazení, němota padá na zamrzlou vodu, gumový kotou č bije do hrazení a jen pár týdn ů zbývá do rozvodu. V nějakém jiném vedlejším světě lásku nehledej Sotva na záhyb palce od sebe jsme jenom my sami Modrý korálek na nás pomrkává svým prázdným středem kterým se vítr hlučn ě protahuje tam a zpátky jen tak pro radost Na tvá i lehký smích ř hluboký v srdci smích

9 Srdce a kříž mi 7 mi 1. Kotvu mi dala a srdce a kříž, Bb7 Fmi 7 že prý m ě ochrání, až budu v poli, mi Bb7 Fmi 7 pak se mi vzdala a noc byla skrýš, mi Bb7 Fmi 7 polštářem svítání, peřinou stvoly. mi Bb7 R: Nad horizontem dva paprsky slunce až zaplanou, Fmi 7 na krku srdce a nad sebou kříž budu mít, mi Bb7 mi Fmi potom nepla č, Kamilo, potom nepla č, Kamilo, mi 7 mi 7 mi Fmi mi 7 najdi si někoho, kdo t ě snad nežli já víc bude chtít. 2. Viděl jsem rybáře, nad člunem stál za bouře na moři, kotva šla ke dnu, z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal, svět se snad nezboří, vždy ťměl jen jednu. R: 3. Výložky zlatil jen zvířený prach, písek byl cínový, než jsme ho přešli, křížek jsem ztratil a s ním i svůj strach, nedal bych za nový zlámanou grešli. R: 4. Zvedl jsem zraky a tiše se smál, záblesk vtom zasvítil, v prsou m ě píchlo, tam, kde jsou mraky, můj anděl m ě zval, bolest jsem necítil, pak všechno ztichlo... R: