Obnovitelné zdroje energie Solární kolektory pro ohřev vody v bývalém Československu ( )

Transkript

1 Obnovitelné zdroje energie Solární kolektory pro ohřev vody v bývalém Československu ( ) červenec 2006 Sekce koncepční Odbor surovinové a energetické politiky Oddělení surovinové a energetické statistiky

2 Impressum Ing. Aleš Bufka oddělení surovinové a energetické statistiky Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Na Františku Praha bufka@mpo.cz Tel.: (+420) Elektronická verze zprávy: Energetika a suroviny Statistiky OZE Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 2

3 Obsah 1. Úvod 4 2. Československý solární program 5 3. ČKD Dukla Praha Okresní podnik služeb Kroměříž Elektrosvit Nové Zámky Závody Slovenského národního povstání Žiar nad Hronom Slovenské závody technického skla Bratislava Koncentrační kolektory Plastové absorbéry Vzduchové kolektory Statistika Závěr Použitá literatura a prameny 42 Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 3

4 1. Úvod Oddělení surovinové a energetické statistiky od loňského roku připravuje statistiku solárních kolektorů osazených v České republice. Provést odhad aktuálně instalované kolektorové plochy je velmi složité, největší nejistotou však zůstávala problematika započítání kolektorů vyráběných v bývalém Československu. Jakkoliv bylo známé, že v socialistickém Československu probíhal rozsáhlý solární program, podrobnosti chyběly. V odborné literatuře se starými solárními systémy zabývaly výhradně články typu Československá solární historie, kde především ing. Peterka popisoval zajímavé staré instalace. O celkové tehdy osazené ploše byla publikována mnohdy rozdílná data, vždy však bez konkrétních informací. Zvláště pro mladší generaci zájemců o solární energii chyběl ucelený přehled typů starých kolektorů. Odlišná situace na Slovensku, kde jsou dosud v provozu značně velké instalace těchto starých typů kolektorů, vedla k nepodloženým spekulacím, že tomu tak musí být i v České republice. Z tohoto důvodu jsme se pokusili shromáždit maximálně historických podkladů a provést zhodnocení skutečného stavu těchto starých solárních systémů. Hlavní účel této práce je připravit podklady pro statistiku solárních kolektorů, proto se zabývá především počty vyrobených kolektorů podle jednotlivých typů. Ostatními souvislostmi solárních systémů se zabývá pouze okrajově, byť je zřejmé, že kolektory jsou jen částí těchto systémů. Práce se také jen okrajově zabývá solárními systémy pro ohřev vzduchu. Zde je ponechán prostor pro další badatele. Při shromažďování podkladů bylo možno využívat z větší části pouze sekundárních informací, tedy článků v odborné literatuře a textů přednášek ze soudobých seminářů. Data o produkci kolektorů a jejich instalované ploše užité v textu, jsou mnohdy tehdejší odhady založené pouze na domněnkách, které nebylo možno zpětně konfrontovat se skutečností. Někdy není zřejmé, zda autor míní celou ČSSR, či pouze ČSR. Z toho ale vyplývá, že již tenkrát nebyly k dispozici jednotné souhrnné podklady. Archivní fondy bývalých českých výrobců a orgánů koordinujících čs. solární program jsou v současné době nepřístupné. Významným zdrojem dat však byly vzpomínky odborníků, kteří se v 80. letech na rozvoji solární energetiky podíleli (pánové Peterka, Michalička, Haš, Brož, Bouček, Ogoun, Stružka, Sum). Nezbytné bylo také prověření zjištěných solárních systémů in situ. Řada informací byla zjištěna v rámci statistického šetření MPO. Text zprávy je členěn na chronologický přehled a kapitoly, které se věnují jednotlivým hlavním výrobcům. Z tohoto důvodu se některé důležité informace v obou částech opakují. Vzhledem k rozsahu předkládaných informací však tento přístup zpřehledňuje celý text. V závěru zprávy je provedeno zhodnocení dostupných dat a je předložen návrh jejich využití pro dnešní energetickou statistiku. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 4

5 2. Československý solární program Hlavním motorem pro rozvoj solární energetiky v 80. letech byl státní zájem o využívání netradičních zdrojů energie. Usnesením vlády č. 247 ze dne byl schválen státní cílový program racionalizace spotřeby a využití paliv a energie a v jeho rámci též program využití sluneční energie a tepelných čerpadel. Cílový program předpokládal využití sluneční energie v národním hospodářství pro přípravu teplé užitkové vody (TUV) v zemědělství, ve zdravotnictví a v lázeňských zařízeních, pro sportovní zařízení, bazény kryté i otevřené, pro rodinné domy a byty, pro objekty občanské vybavenosti, pro školství, pro velká i malá rekreační zařízení. Ve druhé etapě se předpokládalo využití sluneční energie pro přípravu teplé užitkové vody a vytápění s využitím kolektorových celků a typické konstrukce, energetických střech, fasád a plotů vždy v kombinaci s tepelným čerpadlem (Sum 1981). Podle usnesení předsednictva vlády č. 121 z roku 1980 měla příslušná ministerstva zajistit velkosériovou výrobu a dodávky solárních systémů pro přípravu TUV v rozsahu 50 tisíc m 2 v roce 1985 a 150 tisíc m 2 v roce 1990 (Michalička 1981). Podle Flemminga (1981) z tehdy odpovědného ministerstva (Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj) měla být ze státních prostředků zajištěna výstavba objektů pro sériovou výrobu slunečních kolektorů a příslušenství, tak, aby bylo v roce 1985 dosaženo roční produkce 80 tisíc m 2 solárních systémů. Prakticky celá tato produkce měla být využívána v zemědělských a potravinářských podnicích, zatímco výrobní družstva a podniky místního hospodářství měly zabezpečovat dodávky pro obyvatelstvo (Michalička 1981). Rozhodujícím výrobcem kolektorů pro potřeby zemědělství a potravinářského průmyslu se měl na základě usnesení předsednictva vlády stát resort všeobecného strojírenství, konkrétně n.p. Elektrosvit Nové Zámky (Havel 1983). Systematický vývoj solárních kolektorů však v ČSSR započal již dříve. Důvodem zvýšeného zájmu o alternativní zdroje energie byla celosvětová ropná krize vyvolaná arabsko-izraelskou válkou v roce 1973 a trvající prakticky až do poloviny 80. let (byť se významněji nedotkla zemí východního bloku). Po úvodních teoretických přípravách a seminářích bylo v druhé polovině 70. let přistoupeno k praktické aplikaci poznatků. První solární kolektor byl podle Baláka a Prokeše (1988) uveden do provozu v Rokycanech v roce V té době se uvažovalo (Valčík 1977) o dovozu a odzkoušení zahraničních solárních zařízení u nového objektu na Sněžce, v projektu kulturního domu v České Lípě a na chatě Úsvit v Krkonoších. K tomu však nedošlo a např. na chatě Úsvit byly později namontovány kolektory české. V OPS Kroměříž a ČKD Dukla Praha byl vývoj kolektorů zahájen již v roce Jeden z prvních solárních systémů u nás JZD Čechtín a rok (repro Balák a Prokeš 1988) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 5

6 Je zajímavé, že pravděpodobně první skutečně velká akce využití solární energie v ČSSR byla provedena spíše amatérskou-nadšeneckou cestou. Na počátku roku 1978 postavili pracovníci JME Brno a ZGK Třebíč na nádvoří n.p. BOPO v Třebíči první experimentální systém 4 plochých kolektorů, na jehož provozu byly ověřeny možnosti solární přípravy TUV (Rouš 1981). Kolektory byly tvořeny zaizolovaným radiátorovým tělesem. V květnu roku 1978 pak byl na základě zkušeností z třebíčského prototypu sestaven první funkční solární systém o 20 kolektorech (cca 20 m 2 ) pro přípravu TUV pro kravín v JZD Čechtín. Zkušenosti z provozu tohoto systému byly následně uplatněny i v JZD Pod Jedlovou v Dolanech na Olomoucku a v řadě dalších družstev (Balák a Prokeš 1988). Experimentovalo se i s celoročním provozem solárních systémů. V tom, který instalovali pracovníci JME a ZKG v JZD Malá Haná v Knínicích u Boskovic, byla například olejová náplň. Velmi iniciativně zaváděli solární kolektory v té době pracovníci zemědělské správy v Břeclavi. Z této doby pocházely instalace v Brumově, Kobylí, v Hustopečích, Lanžhotě, Sedleci, Velkých Pavlovicích a Velkých Bílovicích. Solární systém s olejovou náplní v JZD Malá Haná Knínice u Boskovic. (repro Balák a Prokeš 1988) Vzhledem k tomu že až nezdravě vzrostl zájem o využívání sluneční energie, pokusili se nadšenci z JME zkonstruovat kolektor, který bylo možno vyrobit i v primitivních podmínkách. Na základě spolupráce s Gumotexem Břeclav bylo zajištěno 2000 kusů polyuretanových izolačních van a následně dodáno zájemcům především v Jihomoravském kraji, část ale také do Čech a na Slovensko. Odběratelé pak do těchto van mohli umístit izolaci, vlastní deskový radiátor (Koventa), osadit jedním, nebo dvěmi skly a získat tak jednoduchý kolektor. Je však jisté, že tyto kolektory mohly fungovat pouze s omezenou účinností a životností. Technická úroveň prvních solárních systémů byla na amatérské úrovni a sloužila víceméně jen k propagaci myšlenky (Kunecký 1988). V roce 1978 již byly k dispozici první sériově vyráběné typy kolektorů. Prototypy solárních kolektorů ČKD a ZGK Třebíč byly představeny veřejnosti na výstavě Pragotherm 78 (Valášek 1979). V letech byl vyráběn v OPS Kroměříž kolektor SP 79/4. Všechny tehdejší typy kolektorů měly jedno společné jako absorbér bylo použito ploché těleso od ústředního vytápění. Vzhledem k tomu, že bylo zřejmé, že radiátory nejsou v solárních kolektorech příliš vhodné, byl záhy vyvinut speciální absorbér ze svařovaných trubek. Již v roce 1979 se objevilo sedm nových prototypů kolektorů, lehčích a dokonalejších než předchozí generace. Na konci roku 1979 byla zahájena v OPS Kroměříž výroba později značně rozšířeného typu kolektoru SP 80/08. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 6

7 Již od samotného počátku naší solární historie se uvažovalo o využití kolektorů pro přitápění objektů. Pravděpodobně první větší solární systém určený nejen pro přípravu TUV, ale také pro přitápění, byl instalován na rekreační chatě Východočeských energetických závodů s.p. Úsvit u Špindlerova Mlýna. Koncem roku 1979 zde bylo osazeno 56 kolektorů SP 80/08 o celkové ploše 48,4 m 2. Lednické Rovne na Slovensku 35 kolektorů SP 79/4. (repro Halanta 1983) Vývojem solárního systému využitelného pro celoroční přípravu TUV v individuální výstavbě pro družstevní a soukromý sektor se od konce 70. let zabývalo sdružení výrobních družstev v čele s VD Likov Liberec a VD Inklemo Praha (Kratochvíl 1981). Prototypy kolektorů s několika variantami absorbéru byly proměřovány od léta 1979 a následně byl jako nejvhodnější vybrán plochý kolektor SKL-1 s praporkovým (ocelový plech) absorbérem o ploše 0,95 m 2 opatřený matným černým nátěrem. Kolektor byl osazen dvojitým sklem. Prototyp solárního systému pro rodinné domky (6 kolektorů SKL-1) byl poprvé představen na výstavě spotřebního zboží v Brně na jaře Dodávky kolektorů a celých systémů, které měly začít v roce 1981 (Michalička 1981), však již zahájeny nebyly. Solární systém VD Likov se 6 kolektory SKL-1 v Brně na jaře (repro Halahyja 1983) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 7

8 Na počátku 80. let byl jako výrobce kolektorů uváděn také podnik Koventa p.m.p. Česká Třebová (Michalička 1981). Ten vyrobil v letech několik prototypů kolektorů s absorbérem z ocelových plechů podobným plochým otopným tělesům (SLK-1 o absorpční ploše 0,95 m 2 ). Solární systém se čtyřmi kolektory byl vystaven na výstavě spotřebního zboží v Brně na jaře Sériová výroba však zahájena nebyla. Boom solární energetiky na počátku 80. let byl takový, že se uvádělo (Nábělek 1981), že ve výrobní oblasti nejsou podmínky optimální. Současné výrobní kapacity plochých sběračů nestačí krýt poptávku maloodběratelů a zahájení velkosériové výroby je ještě dosti vzdáleno. Zájemci o praktické využití energie slunečního záření ve větším měřítku, především JZD, jsou odkázáni na výrobu sběračů vlastními silami. Výsledkem jsou někdy i málo zdařilé konstrukce s velmi nízkou účinností, což v praxi může zcela vyloučit ekonomickou i energetickou návratnost. Je zajímavé, že se již v té době objevují odlišná hodnocení skutečného přínosu solárních systémů, neboť např. Michalička (1981) uvádí, že prototypy vyrobené a instalované se podle tehdy dostupných zpráv dobře osvědčovaly, současně však připomíná, že nebylo možno tyto kolektory proměřit a objektivně zhodnotit. Zpráva Státní energetické inspekce (SEI) z roku 1981 pak zcela jednoznačně uvádí, že při zhotovování kolektorů a navrhování systémů nebylo dbáno u značného počtu zařízení pravidel, která vedou k hospodárnému řešení a k efektivnímu využití investice (Štorkán 1981). Autopal, n.p. Nový Jičín 12 kolektorů SP 80/08 pro experimentální přípravu TUV počátek 80. let. (repro Halahyja 1983) Zpráva SEI přináší i jiné zajímavé informace, neboť se jedná o první (a pravděpodobně až do roku 2005 jedinou veřejně publikovanou) oficiální statistickou zprávu o solárních systémech. Podle tehdy dostupných podkladů bylo v ČSR v roce 1980 v provozu 44 zařízení na využití solární energie o absorpční ploše 1347,4 m 2, na konci roku 1981 se očekávalo, že bude v provozu 2000 m 2 solárních plochých kolektorů. Nejvíce těchto zařízení bylo instalováno v Jihomoravském kraji, kde můžeme na konkrétních číslech také sledovat prudký rozvoj této technologie. Ke konci roku 1980 zde bylo v provozu 21 zařízení o celkové absorpční ploše 556 m 2 (např. JZD Veveří, JZD Slušovice, VDUP Tišnov, JZD Šlapanice, JZD Letovice). Současně bylo ve výstavbě dalších 9 zařízení (397 m 2 ) a v OPS Kroměříž bylo objednáno 1022 m 2 solárních kolektorů pro 32 rozpracovaných zařízení (o nichž se předpokládalo, že část bude uvedena do provozu ještě do konce roku 1981). Mimo Jihomoravský kraj byla připomínána významná solární zařízení na chatě Úsvit ve Špindlerově Mlýně (48,4 m 2 ), v JZD Tisová (40 m 2 ) a v JZD Ječniště (70 m 2 ). Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 8

9 Přehled zjištěných solárních systémů ke konci roku 1980 (Štorkán 1981) Kraj Počet zařízení Plocha (m 2 ) Jihomoravský ,1 Jihočeský 7 138,0 Západočeský 2 76,3 Severočeský Východočeský 2 96,0 Severomoravský 3 115,0 Celkem ,4 Srovnáme-li zjištěné hodnoty SEI s daty o výrobě kolektorů v OPS Kroměříž a počítáme-li s tím, že řada osazených kolektorů byla vlastní výroby, je zde zřejmý rozpor. Je to potíž se statistikou takových decentralizovaných systémů odhadovaná výroba neodpovídá zjištěným skutečně funkčním systémům. V OPS Kroměříž bylo do konce roku 1980 vyrobeno celkem 3680 m 2 kolektorů a odběratelům bylo dodáno 113 solárních systémů (Sum 1981). Dalších nejméně 1000 m 2 muselo být dodáno z ČKD Dukla Praha (Jirout 1981). S tím, že je statistika solárních kolektorů značným problémem i dnes, je však třeba počítat. Zkušební kolektory na ČVUT V pozadí kolektor koncentrační. (repro Brož 1981) V roce 1980 byla v Závodech SNP v Žiaru nad Hronom vyrobena první ověřovací série celohliníkových kolektorů. Na Strojní fakultě ČVUT byl v té době vyvíjen koncentrační kolektor. Tento vývoj vyústil v roce 1982 v solární systém 100 m 2 v Herbertově. Byly také konány pokusy s kolektory využívajícími koncentrační Fresnelovi čočky. První takový systém byl postaven v roce 1981 v STS Jindřichův Hradec (Rychtařík 1981). Michalička (1981) tehdy odhadoval, že celkový rozsah dodávek solárních kolektorů pro rok 1981 nebude příliš velký, počítá se s dodávkou 5 10 tisíc m 2. K říjnu 1982 se uvádí (sine 1982), že OPS Kroměříž od roku 1980 vyrobil již 14 tisíc kusů kolektorů. Ještě v té době se na nejvyšší úrovni počítalo, že v roce 1985 budou dodávky činit 70 tisíc m 2 ročně, z toho 50 tisíc m 2 měl zajišťovat Elektrosvit Nové Zámky. První zkušební instalace solárního systému typu ES z produkce tohoto podniku byla postavena na Slovensku v roce 1981 v JRD Rozvoj Nové Zámky (Blaškovič et al. 1984). Sériová výroba kolektorů ES a systémů ES započala v n.p. Elektrosvit v druhé polovině roku Prvotní plány na rozvoj solární energetiky dané usnesením vlády č. 121/80 byly však záhy přehodnocovány jako nerealistické (Havel 1983). S odstupem času je ale zřejmé, že i následné odhady jsou značně předimenzované. Podle šetření FMTIR byla v roce 1983 odhadována potřeba solárních kolektorů pro ohřev TUV v rozsahu: Plánovaná potřeba solárních kolektorů (Havel 1983) Pětiletka Celková potřeba (m 2 ) Roční výroba v konečném roce pětiletky (m 2 ) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 9

10 Malý (1985) uvádí, že koncem roku 1983 bylo v ČSSR instalováno kolem 5000 m 2 solárních kolektorů a to zejména v zemědělských podnicích. Oproti tomu Smola (1987) uvádí, že jenom v OPS Kroměříž se do roku 1984 vyrobilo 20 tisíc m 2. Odbyt solárních systémů po počátečním boomu vázl. Doba návratnosti systému Elektrosvit ES byla odhadována na 34 let při očekávané životnosti 12 let. Proto bylo v roce 1983 rozhodnuto, že pro instalaci v zemědělských podnicích bude přiznána účelová státní podpora ve výši 30 tisíc Kčs. Přesto nedošlo k podstatnému navýšení objednávek tohoto systému. Vzhledem k dotaci byla většina solárních systémů ES dodána do zemědělství. (foto autor) Soudobé prameny popisují důvody pomalého rozšiřování solárních systémů. Laboutka (1986) uvádí, že hlavní překážkou zavedení solárních zařízení ve větším měřítku do praxe, není oblast technického řešení, ale otázky ekonomické. Solární kolektory se zatím vyrábějí v malých sériích a z takových materiálů, které způsobují jejich vysokou cenu. Výrobci, kteří dodávají pouze sluneční kolektory, mají v současné době odbytové potíže. Pouze ten, který dodává kompletní stavebnic,e má naději, že získá dostatek odběratelů a bude moci vyrábět v ekonomických sériích. Po třech letech nadšení z prvních úspěšných zařízení nastala určitá stagnace. Spotřebitel, zvláště individuelní, provedl ekonomické zhodnocení, zda se vložená investice vrátí ve formě ušetření energie. Při ekonomickém zhodnocení zařízení ve většině případů vychází návratnost vložené investice delší, než životnost zařízení. Laboutka tehdy navrhoval dvě možné cesty zkrácení návratnosti investic. Obě jsou aktuální dodnes: je to snížení cen investičních nákladů, především solárních kolektorů a státní dotace. V letech bylo do vývoje kolektorů a solárních systémů investováno vedle vlastních zdrojů výrobních podniků také 20 mil. Kčs přímé státní podpory (Michalička 1988). Kolektory SP 80/08 pro ohřev vody závodního stravování. (foto autor) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 10

11 Vedle tehdejší nízké ceny elektřiny, hrál roli při zavádění solárních systémů v zemědělství další limitující faktor. V polovině 80. let již byla značně rozšířena technologie využívání biologického tepla z chlazení mléka pro přípravu TUV velký konkurent sluneční energie (Haš 1985). Po určité konjunktuře zavádění solárních systémů v zemědělství se dospělo k poznání, že ekonomická efektivnost je značně labilní. Haš (1985) dále upozorňuje, že spíše než typizovaná sestava Elektrosvitu, by byla vhodnější variabilní, umožňující individuální volbu. Zkušenosti s provozem systémů Elektrosvitu byla tehdy prý ještě malá, především pro nezajištění vhodné nemrznoucí směsi. Tato okolnost též ovlivnila jejich odbyt. Přes všechny tyto problémy se ještě v roce 1986 očekávalo (Laboutka 1986), že sluneční záření bude v Československu v blízké budoucnosti krýt asi 2 % veškeré spotřebované energie. V letech byly uvedeny do provozu největší solární systémy v bývalém Československu. Nejprve to byla instalace na koupališti v Rusavě ( ), kde bylo osazeno 557 m 2, později následovalo ( ) koupaliště Neresnica s 578 m 2. Rusava (repro Vencálek 1985) Neresnica (foto www) V té době byly konány i první pokusy s integrací solárních kolektorů do střechy budovy. Tak se stalo na koupališti Neresnica, stejně jako na farmě Bezměrov, kde 48 kolektorů SP 80/08, sloužilo k podlahovému vytápění porodny prasat a k přípravě TUV. Okolo roku 1985 byla v Kroměříži (JZD Družba) zahájena sériová výroba textilně-plastových absorbérů TSA. Vyhodnocováním solárních instalací se údajně v té době zabývala Státní komise pro technický a investiční rozvoj. K roku 1986 bylo sledováno asi 500 větších solárních zařízení (Laboutka 1986). Archivní fond komise není dnes bohužel přístupný. V polovině 80. let (Laboutka 1986) byla výroba solárních zařízení soustředěna u několika hlavních výrobců. V té době již tradiční výrobce OPS Kroměříž dodával celou řadu typových stavebnic pro zemědělské účely, sociální zařízení výrobních závodů, ohřev bazénů a přípravu TUV pro rodinné domy a rekreační objekty. Jejich základem byl kolektor SP 80/08 v několika variantách. V hliníkárnách v Žiaru nad Hronom již v plném proudu probíhala Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 11

12 sériová výroba kolektorů SALK 200 a 275. Výroba solárního systému ES v Elektrosvitu Nové Zámky, která nesplnila očekávání, byla již v té době pravděpodobně utlumována. Oproti tomu se slibně rozvíjela výroba absorbérů TSA v JZD Družba Kroměříž. Při projednávání zprávy o efektivním využívání paliv a energie v květnu 1987 ve Federálním shromáždění, bylo poukázáno na pouze sporadické rozšíření solárních systémů v rodinných domcích, rekreačních zařízeních a administrativních budovách. Příčinou bylo údajně to, že OPS Kroměříž je dodával v takové cenové relaci, že se mohly zaplatit až za dobou životnosti (sine 1987). Haš (1988) odhaduje, že koncem roku 1986 se v zemědělských provozech využívalo přibližně 8000 m 2 vodních solárních kolektorů. Průměrný roční zisk činil asi 280 kwh na m 2 plochy. Nízký energetický zisk byl podle Haše způsoben především tím, že v mnoha případech nebyly solární systémy optimálně navrženy ani využívány. Do roku 1987 bylo ve SVÚSS Praha Běchovice proměřeno více než 50 prototypů (z toho přes 30 do roku 1983) solárních kolektorů (Michalička 1985, 1987). Michalička (1987) uvádí, že roční dodávky systémů obsahují asi 1000 až 3000 m 2 kolektorů, pouze JZD Družba počítá s větší produkcí textilně-plastových absorbérů (v roce 1986 asi 9000 m 2 ). Uvádí dále, že se Elektrosvit dostal do značných potíží. Odbytová situace u ostatních výrobců byla poněkud příznivější. Z příležitostných rozborů provozních údajů vyplývalo, že v mnoha případech byla plocha kolektorů silně předimenzována, což zhoršovalo ekonomickou návratnost systémů. U většiny individuálně projektovaných a realizovaných systémů, z nichž některé měly i několik set m 2 plochy, nebyly k dispozici údaje o skutečných provozních vlastnostech, které by bylo možno konfrontovat s předpoklady projektu. V roce 1987 byla vypracována ve Výzkumném ústavu energetickém prognóza vývoje OZE v ČSSR (Flemming 1988). Podle ní bylo odhadováno využití sluneční energie v roce 1985 v rozsahu 6 tis. tmp. Tento údaj však obsahuje i využití vzduchových solárních kolektorů. Současně byl proveden odhad využití v letech 1990 a Očekávalo se, že výroba deskových kolektorů bude činit několik tisíc m 2 ročně, progresivně poroste výroba plastových absorbérů, která dosáhne rozsahu několika desítek tisíc m 2 ročně. Využití absorbérů se počítalo především pro případy, kdy stačí nižší úroveň teploty. Odhad využití solárních kolektorů (Flemming 1988) Využití sluneční energie Očekávaný stav v roce 1990 (tis. m 2 ) Přírůstek (tis. m 2 ) ohřev vody celkem z toho: průmysl zemědělství KNV a obyvatelstvo ohřev vzduchu zemědělství Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 12

13 V rozporu s výše uvedenými daty o výrobě kolektorů je informace, která se objevila v létě roku 1987 v tisku (Smena ). V té se uvádělo, že v ČSSR je už instalováno 30 tisíc m 2 kolektorů. Ani ke konci 80. let nebyla situace ve využívání solární energie zcela bez problémů. Haš (1987) opět zdůrazňuje, že po značné konjunktuře v zavádění solárních kolektorů se dospělo k poznání, že ekonomická efektivnost je velmi labilní. je mnoho faktorů, které je nutno brát v úvahu a které mají vliv na ekonomickou a energetickou efektivnost velké nedostatky jsou ve výpočetních postupech při navrhování systémů, chybné dimenzování systémů, chybná instalace a údržba systémů, součtem těchto chyb pak dochází k nevhodnému použití kolektorů. Kolektory SP 80/08 (72 kusů) pro sezónní ohřev bazénové vody ve Štědroníně. (foto www) Kriticky se k soudobému stavu využívání solárních systémů v zemědělství staví také Kunecký (1988). Uvádí, že hlavní příčinou nedostatečného rozšíření solárního systému Elektrosvit ES byla nemožnost sestavit správně dimenzované variantní zařízení pro danou lokalitu. Kunecký (1988) dále uvádí, že ačkoliv bylo prodáno již několik set zařízení ES 10 01, nejsou k dispozici výsledky jejich provozu! Dosud funkční kolektory SALK 200 (42 kusů) pro sezónní ohřev bazénové vody v Mladoticích. (foto autor) Na konci 80. let dospěl rozvoj československé solární energetiky do stádia útlumu, který byl přímým důsledkem nevyjasněné koncepce rozvoje obnovitelných zdrojů energie v kontextu strategie rozvoje palivo-energetické základny. Negativním faktorem byly vysoké pořizovací náklady solárních systémů a další snížení velkoobchodních cen elektřiny a paliv od 1. ledna 1989 (Baloun 1989). Očekávalo se, že v důsledku zhoršené ekonomické efektivity dojde k dalšímu poklesu zájmu o solární energii. Přesto byly ještě v té době realizovány velké systémy s kolektory SALK. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 13

14 Koncem 80. let odhadoval Michalička (1988), že v ČSSR je instalováno okolo 1000 solárních systémů na ohřev vody různé velikosti, největší asi 650 m 2 plochy (pozn. aut.: spíše se jedná o 650 kolektorů v Rusavě). Celkovou osazenou plochu vodních kolektorů odhadoval na více jak 60 tisíc m 2. Současně však Michalička tehdy zdůrazňoval, že je dosud velmi málo údajů o jejich provozu a dosažených výsledcích. Podle pamětníků z Agrostavu Zvolen ( bylo v 80. letech namontováno 20 tisíc m 2 kolektorů (snad se tato hodnota týká kolektorů SALK). Dosud funkční kolektory SP 80/08 na bazénu v Dobré Vodě na Slovensku. (foto www) Pro odhad plochy solárních systémů instalovaných v 80. letech můžeme využít i dílčích informací zveřejněných na počátku 90. let. Kára (1992) popisuje aktuální stav využití solární energie takto: Aktuální stav využití solární energie (Kára 1992) Stav v roce 1992 (m 2 ) Výroba energie (GJ.r -1 ) Kapalinové kolektory Plastové absorbéry Vzduchové kolektory Události roku 1989 měly výrazný vliv na rozvoj československého solárního programu. Privatizace zasáhla nejen uživatele solárních systémů, ale i výrobce kolektorů. V Kroměříži vznikly nástupnické podniky, které pokračovaly v produkci. Výrobu kolektorů SP 80/08 převzala firma EKOSYM, která však záhy zkrachovala. Úspěšnější je Ekosolaris, který pokračuje mj. ve výrobě textilně-plastových absorbérů. Na Slovensku pokračovala až do roku 1992 výroba kolektorů SALK. Hlavní tehdejší uživatelé solárních systémů zemědělské podniky, výrobní družstva a rekreační střediska, byly dramaticky zasaženi privatizací, restitucemi a zánikem stávajících principů. To se samozřejmě muselo projevit i do počtu funkčních systémů ruku v ruce s omezenou životností použité technologie. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 14

15 Bohužel v současné době nejsou k dispozici podrobnosti z klíčového šetření z poloviny 90. let. Podle kusých informací provedl ing. Ogoun v roce 1995 místní šetření 1342 instalací, z nichž fungovalo pouze 42 %. To by odpovídalo 564 činných systémů (!). Bohužel v současné době nejsou k dispozici jakékoliv podrobnosti o tomto šetření. Uvedený počet více jak 1342 instalací pravděpodobně zahrnuje celou bývalou ČSSR (?). Na základě výše uvedených informací se jedná o zcela reálnou hodnotu. Kojetín 140 kolektorů SP 80/08. (foto www) Na počátku 90. let se setkáváme s růstem počtu instalací starých kolektorů v domácnostech, v České republice se používaly repasované kolektory SP 80/08 ze sesazovaných instalací, v menší míře též kolektory SALK. O instalaci kolektorů z Morkovic jsou z počátku 90. let již jen ojedinělé informace. Naproti tomu na Slovensku je z první poloviny 90. let známa řada instalací s novými kolektory SALK 200 i 275. V současné době je v České republice v provozu jen nevýznamný počet solárních systémů osazených starými typy kolektorů. Podrobněji se problematice statistiky a šetření MPO z počátku roku 2006 věnujeme v samostatné kapitole. Dnes již sesazená instalace dvou systémů Elektrosvit v autokempu v Břeclavi. (foto Calla Atlas OZE) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 15

16 3. ČKD Dukla Praha V ČKD Dukla Praha byl první prototyp kolektoru pro přímý ohřev vody vyroben patrně již v roce Jako absorbér bylo použito deskové otopné těleso, uložené do plechové skříně a zaizolované čedičovou vatou. Kolektor byl zasklen dvojicí skel. Po úvodních zkouškách byl v roce 1980 použit u těchto kolektorů absorbér (0,95 m 2 ) s podstatně menším obsahem vody tvořený svařovanými plechy s prolisy (Jirout 1981). První větší instalace (64 kolektorů) byla postavena v rámci JZD Slušovice, kde byla používána pro ohřev napájecí vody pro telata na farmě Neubuz. Údaje o počtu kolektorů na této instalaci se liší od 64, po 56 na obrázku až k 52 v další zprávě snad jak byly postupně vyřazovány z provozu. Vzhledem k tomu, že se zařízení v počáteční fázi provozu osvědčilo, přistoupilo se k dalším dodávkám kolektorů ČKD Dukla. Ke konci března 1980 bylo dodáno již 500 kusů kolektorů a objednávky do konce roku představovaly dalších 856 m 2. Kolektory ČKD Dukla SK-1 byly v té době osazeny na solárních systémech v nemocnici Na Bulovce, v Pražských lázních, ČKD Praha závod energetika aj. Tehdy největší systém (174 m 2 ) byl realizován v JZD Velké Pavlovice, kde sloužil spolu s elektrokotelnou k podlahovému vytápění stájí. V roce 1981 se mělo (Jirout 1981) vyrobit cca 1400 m 2 těchto kolektorů a od roku 1982 byla plánována výroba až do 4000 m 2 ročně. Pro nové dodávky se připravovalo jednoduché zasklení, další snížení hmotnosti a jiné úpravy. Závod v této počáteční fázi projektoval a dodával celé systémy, hlavně jako doplněk elektrokotelen. V roce 1981 byly ještě vyrobeny prototypy kolektorů osazených deskovým otopným tělesem PS Nitra. Vzhledem k tomu, že o kolektorech ČKD Dukla není v dalších letech v literatuře zmiňováno, je pravděpodobné, že byla jejich výroba velmi brzo zastavena, snad z důvodů konkurence kvalitnějších (a levnějších) výrobků OPS Kroměříž. Kolektory ČKD Dukla (?) jsou pravděpodobně naposled popsány na systému objektu Becherovky v Karlových Varech (Peterka 2004). Kolektory ČKD Dukla na instalaci Neubuz u Slušovic. (repro Halahyja 1983) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 16

17 4. Okresní podnik služeb Kroměříž V OPS Kroměříž byl vývoj kolektorů zahájen v roce Nejprve bylo jako absorbér využito ploché těleso od ústředního vytápění. V letech byl v provozu OPS v Morkovicích u Kroměříže vyráběn kolektor SP 79/4 (Fe absorbér 0,9 m 2 ; krycí fólie Flexipane). Nevýhodou tohoto kolektoru byla velká hmotnost a velký vodní objem. Podstatnou výhodou však byla poměrně nízká cena a jeho rychlé zavedení do výroby. Kolektor byl prodáván prostřednictvím n.p. Sempra Kroměříž a byl určen především pro zahrádkáře a chataře. První větší systémy však byly postaveny i mimo tyto cílové skupiny. V provozu OPS Kroměříž v Morkovicích bylo v roce 1979 instalováno 20 těchto kolektorů. V JZD Šlapanice bylo 20 kusů a na farmě Lazinov 15 kusů kolektorů SP 79/4. Oba systémy měly shodně v primárním okruhu transformátorový olej (Štorkan 1981). Kolektory se už jako novinka dostaly i na Slovensko, kde byly osazeny například v rekreačním středisku Spojených skláren n.p. Lednické Rovne. Pro ohřev vody v umývárnách sloužilo v sezónním provozu 35 kolektorů SP 79/4. Vzhledem ke svým charakteristikám však jistě měly kolektory SP 79/4 velmi omezenou životnost, přesto byl o ně velký zájem. Ačkoliv se ještě v roce 1979 plánovalo, že bude vyrobeno 3500 kusů (Valášek 1979), výroba byla nižší vzhledem k nástupu dokonalejšího typu SP 80/08. Kolektorů SP 79/4 bylo vyrobeno 740 kusů, což činí 670 m 2 (Sum 1981). Od roku 1979 byl vyráběn kvalitativně nový typ kolektoru typ SP 80/08. Kolektor byl osazen maloobjemovým trubkovým absorbérem s plochou 0,86 m 2. Kolektory byly zprvu vyráběny v řadě verzí čítající různé druhy absorbéru (měď, či ocel), krytí (sklo, fólie) a izolace. Postupem času se výroba ustálila na typu SP 80/08 K-II. Státní cílový program ukládal OPS Kroměříž zajistit co nejdříve vývoj solární soustavy pro přípravu TUV a cestou realizace výstavby nových výrobních kapacit rozvinout výrobu komplexního zařízení na úroveň m 2 kolektorové plochy ročně (Sum 1981). Do konce roku 1980 bylo vyrobeno 740 kolektorů SP 79/4, 3500 kolektorů SP 80/08 (z toho 2065 s plastovým krytím) a 2 prototypy kolektoru SP 81/3. Celkem tedy výroba do konce roku 1980 činila 3680 m 2 kolektorů a odběratelům bylo dodáno 113 solárních systémů. Dodávka solárních systémů z OPS Kroměříž do konce roku 1980 Rodinné domky, domácnosti 23 Zemědělství 27 Občanská vybavenost 4 Rekreační zařízení, chaty 11 Školství 1 Podniky, soc. organizace 47 O dodávky kolektoru SP 80/08 byl v té době značný zájem a objednávky přesahovaly možnosti podniku. Na rok 1981 byl plán ve výši 5000 m 2. Podnik věnoval velkou pozornost dodávkám kolektorů a jejich funkčnosti. Formou dotazníku byly sledovány základní údaje systémů (Sum 1981). Bohužel tyto referenční karty nejsou dnes asi k dispozici. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 17

18 K nejstarším instalacím OPS Kroměříž patřil systém na rekreační chatě Východočeských energetických závodů s.p. Úsvit u Špindlerova Mlýna. Solární systém čítající 56 kolektorů SP 80/08 A o celkové ploše 48,4 m 2 byl uveden do provozu v říjnu Zařízení bylo určeno pro ohřev užitkové vody, kromě toho v podzimních a jarních měsících bylo možno odpoledne přitápět společenskou místnost pro 32 rekreantů. Systém byl ještě v roce 1985 v provozu (Konvička et al. 1985), dnes je již ale dávno odstraněn. Instalace 40 kolektorů SP 80/08 v Hradci Králové na dobové fotografii a rozměrový náčrtek tohoto typu kolektoru. (repro Audrlický 1985) Kolektory na chatě Úsvit vykazovaly jeden obecný problém a to bylo neúspěšné použití fólie z PVC na kryt kolektoru SP 80/08 (Michalička 1985). Od roku 1981 bylo používáno výhradně (?) krycí sklo a na některých již osazených instalacích byla fólie po čase vyměněna za sklo, jako například právě na chatě Úsvit v Krkonoších (Konvička et al. 1985). Od roku 1981 se počítalo s rozšířením výroby na 4000 kusů kolektorů ročně. OPS Kroměříž již v té době věnoval velkou pozornost různým modifikacím a variabilitě solárních systémů. Byly připravovány systémy pro zapuštění do střechy rodinných domků typu Okál, jednoduché samotížné systémy s dvěma kolektory pro použití na chatách i složitější systémy pro aplikace v průmyslu a zemědělství. Pro rok 1981 byla připravována výroba 300 kusů velkoplošných kolektorů SP 81/3 (aktivní plocha 3 m 2 ) pro rozsáhlejší systémy. S tímto typem se počítalo především při realizaci investičního záměru doohřevu vody v bazénu v Rusavě s tehdy plánovanou kolektorovou plochou 480 m 2. Tento experiment byl plánován již pro rok 1981 ve spolupráci se SVÚSS, SEI a EGÚ (Sum 1981). Na počátku 80. let měl OPS stejně ambiciózní plány jako byly plány ostatní výrobců a státního programu. Nejpozději v letech se počítalo s výrobou 20 tisíc m 2 kolektorů ročně. Mělo se jednat o 17 tisíc kusů kolektorů SP 80/08 a 1000 kolektorů SP 81/3 (Sum 1981). K říjnu 1982 se uvádí (sine 1982), že OPS Kroměříž od roku 1980 vyrobil již 14 tisíc kusů kolektorů. Postupem času byly projektovány stále větší a složitější solární systémy. Takovým významným počinem byla instalace v odloučeném provoze VŽSKG v Kojetíně. Systém čítající 140 kolektorů SP 80/08 byl uveden do provozu v květnu 1983 (tedy nikoliv v roce 1976, jak se dosud uvádělo). V době instalace to byl údajně největší solární systém v ČSSR s kolektory osazenými kovovým absorbérem (Konvička et al. 1985). Tento systém funguje dodnes a to pravděpodobně i díky nadstandardní péči majitele Mechanických dílen Kojetín. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 18

19 Největší instalací kolektorů z OPS Kroměříž byl solární systém pro ohřev vody koupaliště v Rusavě. Vencálek (1985) uvádí, že zde bylo již v roce 1984 v částečném provozu 648 kolektorů SP 80/08, do plného provozu byly uvedeny v létě následujícího roku. Celkové náklady činily 1,6 mil. Kčs. Dnes jsou již tyto staré kolektory nahrazeny novým typem. Rusava 1984 (repro Vencálek 1985) Do roku 1984 bylo v OPS Kroměříž vyrobeno 20 tisíc m 2 kolektorů. Podnik údajně provedl v poslední době 600 konzultací se zákazníky (Smola 1987). Podle Laboutky (1986) byla výrobní kapacita závodu m 2, byla však využita na 40 %. Závod v té době vyráběl řadu typových stavebnicových systémů pro různé potřeby (bazény, zemědělství, rekreační objekty, rodinné domky). V roce 1985 (Žažo 1991) byla zahájena výroba kolektoru SP 80/08 K- II, která pokračovala až do likvidace morkovické provozovny v první polovině 90. let. Absorbér byl složen z měděných trubiček s připájenými žebry opatřenými černým matným nátěrem. Byl osazen ve vaně z polyuretanu vyložené hliníkovou folií. Skříň kolektoru byla sešroubovaná z ohýbaných ocelových plechů a opatřena krycím sklem o síle 4 mm. Jako příslušenství byla dodávána nosná konstrukce řady PK s krycími plechovými lištami na zakrytí mezer (Michalička 1988). V poslední době byly dodávány typové solární soustavy JAS-I a JAS-II čítající 3 kolektory SP 80/08. Na základě výše uvedených informací lze dovodit, že v OPS Kroměříž bylo vyrobeno tisíc m 2 kolektorů. Velká instalace kolektorů SP 80/08 byla postavena v JZD Pouchov, farma Piletice. Asi 275 (?) kolektorů zde mělo ve spolupráci s tepelnými čerpadly sloužit k vytápění skleníků a ohřevu vody na zalévání. Tuto akci koordinoval VÚZT (Haš 2006), do provozu byl však systém uveden těsně před privatizací a zrušením JZD, nebyl tedy dlouhodobě plně funkční. Kolektory z tohoto systému byly později dál využity jinde a dnes zde najdeme pouze torzo konstrukce u rozbořených skleníků. Piletice 2006 (foto autor) Kolektory SP 80/08 byly samozřejmě instalovány i na Slovensku. Dodnes je v provozu např. velká instalace 120 kolektorů pro ohřev vody koupaliště Dobrá voda v Malých Karpatech. K se nástupnickou organizací zrušeného OPS stala firma EKOSYM, s.r.o. Ta pokračovala ve výrobě kolektorů SP 80/08 K-II a zmenšených SP 80/04 i v nabídce kompletních sestav JAS-II. Pravděpodobně z důvodů silné konkurence ostatních výrobců ukončila firma EKOSYM, s.r.o. po roce 1994 svoji činnost. Na Slovensku byl ještě v roce 1991 nabízen firmou Štátny majetek, š.p. Lipany mobilní systém osazený třemi kolektory z Kroměříže, zásobníkem, dřezem, sprchou a doplňkovým kotlem na tuhá paliva. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 19

20 Repasemi starých kolektorů SP 80/08 se zabýval po roce 1990 mj. ing. Židlický ( 2004). Ten realizoval např. repasi kolektorů z velkého systému v Pileticích a jejich přenesení na novou instalaci v zahradnictví u Ostroměře (dnes 86 kolektorů). V jižních Čechách provedla firma JH Solar repasi 66 kolektorů dodnes funkčního systému v podniku Styl Studená (původně osazeno 99 kolektorů). Na jižní Moravě repasovala kolektory SP 80/08 firma Solarex Milan Slanina jako například v Náměšti nad Oslavou (32 kolektorů). Ještě v roce 1994 byla firmou EkoTep realizována v Jaroměři instalace 18 kolektorů SP 80/08. Vzhledem k robustnosti konstrukce mohou repasované kolektory SP 80/08 sloužit ještě řadu let. Energetický zisk je však podstatně nižší než u moderních kolektorů. Instalace u Ostroměře. (foto autor) V rámci šetření MPO bylo zjištěno 61 lokalit instalací kolektorů z OPS Kroměříž s celkovou osazenou plochou více jak 3 tisíce m 2 (z toho 122 m 2 SP 79/4). Z přehledu je patrné, že tyto kolektory se z velké části nacházejí také mimo sektor zemědělství. Byly zjištěny systémy ve výrobních družstvech, v řadě průmyslových závodů, domácnostech, domovech důchodců a mateřských školkách. Zjištěné instalace systémů (stav 2006) Počet lokalit Plocha celkem (m 2 ) Funkční (m 2 ) Nefunkční (m 2 ) Sesazeno (m 2 ) Zemědělství Průmysl Rekreační zařízení Ostatní Celkem Celkem bylo zjištěno 13 funkčních systémů (hlavně letní provoz), většina však byla sestavena z repasovaných kolektorů SP 80/08. Je pravděpodobné, že se ještě část (repasovaných) kolektorů bude nacházet v domácnostech a průmyslových závodech. Sezónní ohřev 800 litrů užitkové vody v zemědělské společnosti ve východních Čechách. (foto autor) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 20

21 5. Elektrosvit Nové Zámky Rozhodujícím výrobcem kolektorů se na základě usnesení předsednictva vlády č. 121 z roku 1980 stal resort všeobecného strojírenství (Havel 1983). První prototypy kolektorů s ocelovým absorbérem byly vyrobeny již v roce 1980 (VHJ Strojsmalt Bratislava). V rámci této VHJ byl pověřen velkosériovou výrobou Elektrosvit n.p. Nové Zámky. Podnik měl dodávat solární systémy především pro potřeby zemědělství a potravinářského průmyslu. Elektrosvit, n.p. koordinoval v letech státní úkol Vývoj zařízení na využívání sluneční energie pro přípravu TUV pro potřeby zemědělství a potravinářského průmyslu. Výsledkem tohoto úkolu byl kolektor a solární systém ES Kolektor byl osazen ocelovým absorbérem o ploše 1 m 2. Solární systém ES byl dvoukruhový bivalentní projektovaný na přípravu 1250 litrů vody teplé 45 až 50 stupňů. Sestával ze 30 kusů kolektorů (jeden z nich byl typ s teplotním čidlem). Celý systém tak měl 30 m 2 absorbční plochy (Blaškovič 1983). Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 21

22 První funkční komplet 30 kolektorů byl představen v roce 1981 na výstavě Agrokomplex v Nitře (Haláz 1983). V té době (Michalička 1981) však v podniku probíhala ještě pouze příprava a jednání se subdodavately a počítalo se, že první dodávky systémů budou realizovány až v roce Zároveň bylo předpokládáno, že k roku 1985 by měl Elektrosvit dodávat požadovaných 50 tisíc m 2 za rok včetně celého příslušenství. V roce 1981 byly ve SVÚSS Praha Běchovice proměřovány mimo typu i prototypy kolektorů o ploše 1,91 m 2 s hliníkovým absorbérem se selektivní vrstvou (Michalička 1983). V první polovině 80. let byl v n.p. Elektrosvit také vyvinut a odzkoušen (Michalička 1987) inovovaný typ ocelového kolektoru s plochou 2 m 2 pro nový typ solárního systému. Ten měl být vyráběn po dokončení stavební investice v Elektrosvitu. K jeho výrobě však nikdy nedošlo. Stejně tak nedošlo k sériové výrobě solární zahradní sprchy ES 2/125 sestavené ze dvou kolektorů se samotížným oběhem a malého solárního systému ES 4/200 s kolektorovým polem 4 m 2. První zkušební instalace solárních systémů ES byly postaveny na Slovensku (Blaškovič et al. 1984), vedle mateřského závodu (1982) to bylo již v roce 1981 v JRD Rozvoj Nové Zámky a v roce 1982 v JRD Auróra ve Dvoroch nad Žitavou (okres Nové Zámky). Širší zemědělské veřejnosti byl nový systém představen článkem ve Zpravodaji zemědělské techniky v lednu 1983 a na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích téhož roku (Bačkora 1983). Sériová výroba kolektorů započala v n.p. Elektrosvit v druhé polovině roku V návaznosti na tuto výrobu se započalo s jejich montáží do solárních systémů ES Dodávky systémů ES zajišťovala organizace Agrozet k.o.o. Přelouč (resp. AGRA n.p.). První dodávky solárního systému ES byly Agrozetem realizovány již koncem roku 1983 (sine 1984), podle Blaškoviče (et al. 1984) byl systém instalován u prvních uživatelů až v první polovině roku Kolektory Elektrosvit jsou obvykle umístěny na vysoké konstrukci, nebo na střeše budovy. (foto autor) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 22

23 Plány byly ambiciózní. Havel (1983) uvádí, že pro rok 1983 je zajištěna výroba 10 tisíc m 2, pro rok 1984 a 1985 je plánováno minimálně 20 tisíc m 2 kolektorů včetně příslušenství a to s využitím stávajících výrobních kapacit. Navrhovanou investiční výstavbou měla být zajištěna v roce 1986 výrobní kapacita 50 tisíc m 2 s tím, že po doplnění technologie je možné její další zvýšení až na 150 tisíc m 2 ročně. Skutečnost však byla v polovině roku 1983 jiná. Odběratelé solárních systémů (republiková ministerstva zemědělství) brali v úvahu to, že se očekával rychlý rozvoj využívání tepla z chlazení mléka pro přípravu TUV, dále to, že cena systému byla vyšší, než se očekávalo a že nebyly včas dodány technicko-ekonomické podklady (Havel 1983). Pro rok 1983 byla v plánu realizace pouze 220 systémů, pro rok 1984 se uvažovalo s odběrem 250 systémů (Havel 1983). Pro další roky nelze bez vyjasnění dotace odběr potvrdit uvádí Havel (1983). Zajímavá je cenová kalkulace systému. Z celkové ceny Kčs tvořily náklady na kolektory 28 %, na výměník 23 %, na stojan 17 % a na montáž 19 % (Havel 1983). V ceně nejsou zahrnuty náklady na rozvody elektřiny a vody, ani stavební práce. Při této ceně a ceně elektřiny v nízké sazbě (noční proud) byla doba návratnosti systému 34 let při očekávané životnosti 12 let (!!!). Proto bylo rozhodnuto, že pro instalaci tohoto systému v zemědělských podnicích bude přiznána účelová státní podpora ve výši 30 tisíc Kčs. Kolektory Elektrosvit na závodní jídelně bývalého JZD. (foto autor) V roce 1984 mělo být dodáno 300 kusů systémů (sine 1984). Pro další léta se v pravidelných zprávách o činnosti podniku Agra Přelouč již solární systémy neobjevují. Ačkoliv Blaškovič (1985) ještě neuvádí žádné potíže Elektrosvitu při odbytu systémů, natož přerušení výroby, zdá se, že se v té době situace značně zhoršovala. Maximální kapacita závodu byla v té době (Michalička 1987) 500 systémů za rok. Skutečné dodávky systémů však byly značně nižší. Pravděpodobně k tomu přispělo i to, že po dlouhou dobu nebyla k dispozici kapalina Solaren 30 (kvůli dovozu jedné její složky z NDR) a z počátku Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 23

24 i nevyjasněnost montážních prací při dodávkách na klíč. Michalička (1987) dále uvádí: V zemědělských podnicích, pro které byl systém určen se mezitím značně rozšířilo investičně levnější využívání odpadního tepla ze stávajících zařízení na chlazení tepla, čímž se okruh potenciálních uživatelů značně zúžil. Při současných cenách zařízení a elektrické energie je pro zemědělský podnik jednodušší a levnější (i přes dotaci Kč na systém) připravovat TUV v elektrických akumulačních zásobnících. Předpokládaná výrobní kapacita tedy nebyla využita a podnik musel záhy (!!!) přijmout jiný výrobní program. Výroba kolektorů byla nejprve omezena a posléze zastavena jako neekonomická. Pro nedostatek kolektorů pak byla zastavena i expedice systémů. Do té doby bylo údajně dodáno několik set solárních systémů. V polovině roku 1987 se předpokládalo, že budou dodávky kolektorů v jistém rozsahu obnoveny (Michalička 1987). Ze všech tehdejších výrobců kolektorů měl Elektrosvit potíže největší. Kolektory Elektrosvit v autokempu u Hořic. (foto autor) Kriticky se k soudobému stavu využívání solárních systémů Elektrosvit v zemědělství staví i Kunecký (1988). Ten uvádí, že ačkoliv bylo v nedávné minulosti dodáno asi 400 systémů ročně, skutečné objednávky byly nižší než kapacita dodavatele a potvrzuje, že Elektrosvit přijal jiný výrobní program a dále se výrobě solárních systémů nevěnuje. K solárnímu systému ES byla Agrozetem Přelouč dodána nedostatečná projektová dokumentace. Ta prý neobsahovala základní podklady pro správné dimenzování zařízení a podklady pro sestavení energetické bilance zařízení. Kromě toho by bylo vhodnější dodávat sortiment výrobků, ze kterých by bylo možno sestavit variantní zařízení s optimálními parametry. Systém ES byl instalován také v průmyslových objektech Praha Uhříněves. (foto autor) Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 24

25 Podle Michaličky (1988,1996) bylo dodáno asi systémů ES Tento odhad je zcela v souladu s výše uvedenými daty. Ačkoliv neznáme dodávku v roce 1985 (Kunecký předpokládá cca 400 systémů), v letech 1983 a 1984 bylo prokazatelně dodáno 520 systémů. Pokud se domníváme, že v ČSR byla instalována polovina až dvě třetiny těchto systémů, jednalo by se o instalací. V rámci šetření v roce 2006 bylo dohledáno 70 systémů (tedy přes 10 %), z toho pouze čtyři funkční (minimálně jeden v letním provozu). Drtivá většina těchto systémů byla nalezena v sektoru zemědělství. Velmi mnoho zjištěných systémů již bylo sesazeno, či se nachází ve stavu větší, či menší destrukce v často zanedbaných provozech zemědělské výroby. Ohřívaly vodu přímo v provozech živočišné výroby, v kuchyních závodního stravování, či administrativních budovách. Mimo to byly zjištěny systémy ES instalované na sociálních zařízeních v autokempech (např. Břeclav, Dachová). V rámci šetření byla největší zjištěná plocha kolektorů Elektrosvit v jednom areálu JZD 120 m 2. Je pravděpodobné, že většina instalací v zemědělských družstvech skončila po privatizaci a restitucích ve šrotu. Zjištěné instalace systémů ES (stav 2006) Počet systémů Plocha celkem (m 2 ) Funkční (m 2 ) Nefunkční (m 2 ) Sesazeno (m 2 ) Zemědělství Průmysl Rekreační zařízení Celkem Vzhledem k výše uvedenému a pokud odhadujeme, že snad máme podchyceny všechny funkční systémy ES v zemědělských provozech, je zřejmé, že v současné době v ČR funguje maximálně několik kusů systémů ES Atypická instalace kolektorů Elektrosvit na pezionu u Hřenska. (foto M. Přibil) Na druhou stranu je ale zajímavé, že kolektory ES jsou i v současné době nabízeny k prodeji soukromým osobám (i-ekis 2006). Jakkoliv jsou tyto kolektory stále funkční a do jisté míry natolik bytelné, že zaručují ještě další provoz, nedosahují výkonů ani těch nejlevnějších kolektorů dnes nabízených na českém trhu. Jejich pořizovací cena však musí dnes být velmi nízká. Solární kolektory v bývalém Československu ( ) 25