STAL NAZIVU. jich názoru to byl ten nejúžasnější chlapec v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali,

Transkript

1 KAPITOLA PRVNÍ CHLAPEC, KTERÝ ZU STAL NAZIVU P an a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři jich názoru to byl ten nejúžasnější chlapec v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, na světě. že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za Dursleyovi měli všecko, co si přáli, přesto optání. Byli opravdu poslední, od koho byste však měli i své tajemství a ze všeho nejvíc čekali, že se zaplete do něčeho podivného se báli, aby ho někdo neodhalil. Měli strach, nebo záhadného, poněvadž takové nesmysly že by to snad vůbec nepřežili, kdyby se někdo zkrátka a dobře neuznávali. dozvěděl o Potterových. Paní Potterová byla Pan Dursley byl ředitelem firmy jménem sestra paní Dursleyové, už několik let se však Grunnings, která vyráběla vrtačky. Byl to neviděly; po pravdě řečeno, paní Dursleyová vysoký, tělnatý chlapík, který neměl má- předstírala, že žádnou sestru nemá, poněvadž lem žádný krk, zato měl velice dlouhý knír. její sestra a ten budižkničemu, kterého si vza- Paní Dursleyová byla hubená blondýna la za muže, se od Dursleyových lišili natolik, a krk měla skoro dvakrát delší než jiní lidé, že víc to ani nebylo možné. Dursleyovy jímala což se jí velice hodilo, poněvadž ho celé ho- hrůza při pomyšlení, co by řekli sousedé, kdy- diny natahovala přes plot a slídila, co se by se Potterovi ukázali u nich v ulici. Dursley- děje u sousedů. Dursleyovi měli malého ovi věděli, že Potterovi mají také malého syn- synka, který se jmenoval Dudley, a podle je- ka, ale nikdy ho neviděli. Ten kluk byl další _txt_app_ _CZ.indd 9

2 HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ důvod, proč o Potterovy ani trochu nestáli; ne- Ani jeden, ani druhý si nevšiml velkého přáli si, aby se jejich Dudley s takovým dítě- puštíka, který proletěl kolem okna. tem stýkal. O půl deváté pan Dursley uchopil svou ak- Když se onoho pošmourného, šedivého tovku, líbnul paní Dursleyovou na tvář a po- úterý, kdy náš příběh začíná, pan a paní kusil se na rozloučenou políbit i Dudleyho, ale Dursleyovi probudili, snad jenom zamrače- nepodařilo se mu to, poněvadž ten měl zrovna ná obloha venku se zdála naznačovat, že po záchvat vzteku a házel müsli po stěnách. celé zemi se zakrátko začnou dít podivné Máme to ale nezbedu, usmíval se blaženě a záhadné věci. Pan Dursley si brumlal sám pan Dursley, když vycházel z domu. Nasedl pro sebe, jak si do práce vybíral svou nejošk- do auta a vycouval z příjezdové cesty k domu livější kravatu; paní Dursleyová něco spoko- číslo čtyři. jeně žvatlala a potýkala se přitom s vřískají- Už na rohu ulice postřehl první známku če- cím Dudleym, aby ho dostala na dětskou hosi podivného kočku, která si prohlížela židličku. plán města. Pan Dursley si na okamžik nepři _txt_app_ _CZ.indd 10

3 CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU pustil, co to vlastně vidí, ale pak prudce otočil hlavu dozadu a podíval se ještě jednou. Na rohu Zobí ulice stála mourovatá kočka, ale žádný plán města nikde neviděl. Co ho to proboha napadlo? Musel to být nějaký trik, který mu vyvedlo světlo. Pan Dursley zamrkal a upřeně se na kočku podíval, a ta mu upřený pohled oplatila. Na rohu zahnul a vyjel na hlavní silnici, nepřestával ji však sledovat ve zpětném zrcátku. Kočka si teď četla tabulku, na které stálo Zobí ulice ne, dívala se na ni, poněvadž kočky přece nedovedou číst tabulky ani mapy. Pan Dursley se oklepal a pustil kočku z hlavy, a jak jel do města, nemyslel už na nic jiného než na velkou objednávku na vrtačky, o které doufal, že ji toho dne dostane. Hned na kraji města mu však vrtačky vytlačilo z mysli něco jiného. Jak vězel v dopravní zácpě, která tu byla každý den, nemohl si nevšimnout, že na ulici je spousta podivně oblečených lidí. Měli na sobě dlouhé pláště! Pan Dursley nesnášel lidi, kteří se oblékali jinak než ostatní ty háby, jaké si teď na sebe dokázali vzít ti mladí! Pomyslel si, že to je nejspíš nějaká přihlouplá nová móda. Bubnoval prsty na volantu a pak mu pohled sklouzl na hlouček oněch podivínů, kteří stáli velice blízko a vzrušeně si mezi sebou šuškali. Pan Dursley ke svému rozhořčení zjistil, že někteří z nich už vůbec nejsou mladí; ano, tamhleten byl určitě starší než on, a na sobě měl smaragdově zelený plášť. Tomu se tedy říká odvaha! Náhle mu však svitlo: onen bláznivý nápad měl nejspíš jen upoutat pozornost a ti lidé zřejmě na něco vybírají... ano, je to jasné. Auta se konečně pohnula z místa, a když o několik minut později pan Dursley dorazil na parkoviště firmy Grunnings, myslel už zase na vrtačky. Ve své kanceláři v devátém patře pan Dursley sedával vždycky zády k oknu; kdyby seděl jinak, nejspíš by ho toho rána stálo o dost víc práce soustředit se na vrtačky. Takže on neviděl sovy, které za bílého dne přeletovaly kolem, i když lidé dole na ulici je viděli; ukazovali si na ně a s otevřenými ústy zírali, jak jim nad hlavami sviští jedna za druhou. Většina z nich až do té doby sovu neviděla ani v noci. Pan Dursley nicméně prožil zcela normální ráno, do kterého mu žádné sovy nezasahovaly. Postupně seřval pět svých podřízených. Měl několik důležitých telefonických hovorů, a zahulákal si i při nich. Byl ve velice dobrém rozpoložení až do poledne, kdy si usmyslel, že se trochu protáhne, zajde si do pekařství na protější straně ulice a koupí si tam něco k snědku. Na lidi v dlouhých pláštích si vůbec nevzpomněl až do chvíle, kdy jich venku před pekařstvím uviděl celý houf. Jak procházel kolem, rozzlobeně si je změřil; nevěděl proč, ale při pohledu na ně se cítil nesvůj. I tihle tady si něco vzrušeně šuškali a pan Dursley neviděl ani jedinou misku, do které by na něco vybírali. Když pak kolem nich procházel zpátky, v ruce sáček s velkou koblihou, zachytil několik slov z toho, co právě říkali. 11

4 HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ Je to pravda, byli to Potterovi, tak jsem to slyšel ano, jejich syn, Harry Pan Dursley zůstal stát, jako když do něj hrom uhodí. Naráz ho zaplavil strach. Ještě se ohlédl na šuškající podivíny, jako by jim chtěl něco říct, ale pak to neudělal. Přeběhl zpátky přes ulici a kvapně vyjel do své kanceláře; vyštěkl na sekretářku, aby ho nerušila, zvedl telefon a málem už stačil vytočit své číslo domů, když si to rozmyslel. Položil sluchátko zpátky, pohladil si knír a uvažoval o tom... ale ne, chová se jako hlupák. Potter přece nebylo nijak neobvyklé příjmení; byl si jist, že je celá spousta Potterových, kteří mají syna jménem Harry. Když o tom teď uvažoval, nebyl si ani jist, že se jeho synovec opravdu jmenuje Harry. Nikdy toho chlapce neviděl. Možná že se jmenuje Harvey. Nebo Harold. Neměl žádný důvod přidělávat starosti paní Dursleyové, která se při každé zmínce o své sestře vždycky tak rozčilila. Ni- by staříka vůbec nevyvedlo z míry; naopak, jak jí to nevyčítal kdyby on měl takovou ve tváři se mu rozhostil široký úsměv a prone- sestru... ale přece jen, ti lidé v dlouhých pláš- sl skřípavým hlasem, při kterém se kolem- tích... jdoucí začali ohlížet: Nijak se neomlouvejte, To odpoledne ho stálo o hodně víc práce milý pane, poněvadž dnes mě nemůže rozčilit soustředit se na vrtačky, a když v pět hodin vůbec nic! Radujte se, poněvadž Vy-víte-kdo je odpoledne vyšel z budovy, byl ještě tak zabra- konečně pryč! ný do svých starostí, že hned přede dveřmi Dokonce i mudlové jako vy by měli oslavo- do někoho vrazil. vat tenhle šťastný, přešťastný den! Promiňte, zabručel, když se hubený sta- A stařík pana Dursleyho objal, přitiskl ho řík zapotácel a málem upadl. Trvalo několik k sobě a vzápětí byl tentam. vteřin, než si pan Dursley uvědomil, že na sobě Pan Dursley zůstal stát, jako by ho někdo má fialový plášť. To, že ho málem porazili, jako přibil. Právě ho objal úplně cizí člověk! Uvědo _txt_app_ _CZ.indd 12

5 CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU Kočka se ani nepohnula, jenom se na něj přísně podívala. Pan Dursley chvilku uvažoval, jestli se kočky takhle chovají normálně. Zatímco se nutil ke klidu, otevřel si domovní dveře; ještě pořád nehodlal manželce nic říkat. Paní Dursleyová za sebou měla normální, příjemný den. Během večeře mu podrobně vylíčila, jaké ta paní odvedle má problémy s dcerou a že se Dudley naučil říkat Ne a ne!. Pan Dursley se snažil chovat normálně. Když Dudleyho konečně uložili do postele, dorazil do obývacího pokoje ještě včas, aby si vyposlechl poslední zprávu večerních televizních novin. A nakonec, pozorovatelé ptáků po celé zemi oznamují, že sovy se dnes všude chovaly velice nezvykle. I když sovy normálně loví v noci a za denního světla je jen zřídkakdo zahlédne, od východu slunce byly spatřeny celé stovky těchto ptáků, kteří létali všemi směry. Odborníci nejsou schopni vysvětlit, proč sovy tak náhle změnily svůj denní režim a hlasatel si dovolil mil si také, že mu říkal mudla, ať už to bylo co usmát se. Je to opravdová záhada. A teď už má chtělo. Úplně ho to vyvedlo z míry. Spěšně do- slovo Jim McGuffin s předpovědí počasí. Budou šel k autu a vyrazil domů; doufal přitom, že to dnes v noci padat z nebe další sovy, Jime? jsou jen výplody jeho představivosti, i když Nazdar, Tede, zahlaholil meteorolog. v něco takového ještě nikdy nedoufal, poně- O tom nic nevím, ale nebyly to jen sovy, kdo se vadž představivost neschvaloval. dnes choval prapodivně. Pozorovatelé z míst Jak zajížděl na příjezdovou cestu k číslu tak vzdálených navzájem jako Kent, Yorkshire čtyři, první, co uviděl a to mu věru nezlepši- a Dundee mi během dne telefonovali, že místo lo náladu, byla mourovatá kočka, kterou za- deště, který jsem jim včera sliboval, viděli ho- hlédl toho dne ráno. Teď seděla na zídce jeho tový liják meteorů! Možná že někdo začal zahrady. Byl si jist, že je to stejná kočka; měla předčasně pálit ohně ale na ty je čas až příš- tytéž skvrny kolem očí. tí týden, vážení! Zato vám můžu slíbit, že dnes Všššc! sykl pan Dursley nahlas. v noci pršet bude _txt_app_ _CZ.indd 13

6 HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ Pan Dursley strnule seděl v křesle. Meteo- Ano, jistě, řekl pan Dursley a srdce mu ry, které padaly po celé Británii? Sovy, které v tu chvíli pokleslo až bůhvíkam. Ano, úplně létaly za bílého dne? Záhadné postavy v dlou- s tebou souhlasím. hých pláštích všude, kam se jen podíval? A ješ- Jak šli nahoru do ložnice, o celé záležitosti tě ke všemu si šuškaly něco o Potterových... se už ani slovem nezmínil. Zatímco paní Dur- Do obývacího pokoje vstoupila paní Dur- sleyová byla v koupelně, pan Dursley se připlí- sleyová a přinesla dva šálky čaje. Takhle to žil k oknu a chvíli civěl do zahrádky před do- dál nešlo; musí jí něco říct. Nervózně si od- mem. Kočka tam ještě pořád byla. Sledovala kašlal. Ehm Petunie, miláčku od své sest- teď pohledem celou Zobí ulici, jako by na něco ry v poslední době nemáš žádné zprávy, že? čekala. Jak očekával, paní Dursleyová se zatvářila Byly to jenom výplody jeho představivosti? pobouřeně a rozzlobeně. Koneckonců, obvykle Nebo to všecko mohlo nějak souviset s Potte- se tvářili, že žádnou sestru nemá. rovými? Pokud ano... a pokud by vyšlo najevo, Ne, ohradila se příkře. Proč se ptáš? že jsou s někým takovým příbuzní nevěřil, Ve zprávách říkali podivné věci, zamum- že by to dokázal snést. lal pan Dursley. Sovy... meteority... a ve měs- Dursleyovi se uložili ke spánku. Paní Dur- tě dnes byla spousta lidí, kteří vypadali div- sleyová usnula velice brzy, pan Dursley však le- ně... žel s otevřenýma očima a ještě si to všecko pře- A co má být? utrhla se na něj paní Dur- vracel v hlavě. Poslední, čím se utěšil, než usnul sleyová. také, byla jistota, že i kdyby se to Potterových No prostě mi jen napadlo... že možná... že nějak týkalo, nemají žádný důvod, aby vyhleda- by to mohlo mít co dělat s... však víš... s tím je- li jeho a paní Dursleyovou. Potterovi věděli ve- jich spolkem. Paní Dursleyová našpulenými lice dobře, co si o nich dvou a o takových, jako rty usrkávala čaj. Pan Dursley uvažoval, zda jsou oni, on a Petunie myslí. Nedokázal si před- se jí odváží říct, že přitom zaslechl i jméno Pot- stavit, jak by se on a Petunie mohli zaplést do ter. Rozhodl se, že se toho neodváží. Místo toho čehokoliv, co se snad dělo zívl a otočil se na se zeptal, jak nejledabyleji dokázal: Ten je- druhý bok jich se to dotknout nemohlo... jich syn musí být přibližně stejně starý jako Jak nesmírně se mýlil! Dudley, že? Pan Dursley se v tu chvíli snad už propadal do neklidného spánku, zato kočka na zdi Myslím, že ano, řekla paní Dursleyová venku nejevila žádné známky ospalosti. Sedě- upjatě. Jak se vůbec jmenuje? Howard, že? la tam nehybně jako socha a upřeně hleděla Harry. Ošklivé, tuctové jméno, jestli chceš na opačný konec Zobí ulice; za celou dobu jedinkrát nezamrkala. Dokonce se nenaježila, vědět, co si myslím _txt_app_ _CZ.indd 14

7 CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU ani když v sousední ulici někdo přibouchl dve- svítilna s tichým zapraskáním zhasla. Brum- ře auta, ani když jí nad hlavou proletěly dvě bál cvakl znovu, a další lampa zablikala a po- sovy. Po pravdě byla už málem půlnoc, když se temněla. Celkem dvanáctkrát cvakl Zhasína- vůbec pohnula. dlem, až jediným světlem v celé ulici zůstaly Na rohu, který kočka celou tu dobu pozoro- dva vzdálené maličké body jako dírky po špen- vala, se vynořil jakýsi muž; zjevil se tak náhle dlíku: oči kočky, která ho pozorovala. Kdyby a potichu, až byste si mohli myslet, že snad teď kdokoliv vyhlédl z okna dokonce i paní vyrostl ze země. Kočka zavrtěla ocasem a zor- Dursleyová, která měla oči jako trnky, nedo- ničky se jí zúžily. kázal by zjistit, co se to dole na chodníku děje. V Zobí ulici takového člověka ještě nikdy Albus Brumbál zastrčil Zhasínadlo zpátky neviděli. Byl vysoký, hubený a velice starý, sou- do kapsy a zamířil k domu číslo čtyři; tam se dě podle jeho stříbrných vlasů a vousů, dost posadil na zídku vedle kočky. Nepodíval se dlouhých, aby si je mohl zastrčit za opasek. na ni, ale po chvilce ji oslovil. To je ale náhoda, že jsme se tu sešli, profe- Na sobě měl dlouhý hábit, purpurový plášť, sorko McGonagallová. který vláčel po zemi, a na nohou boty na vysokém podpatku a s přezkami. Modré oči za půl- Otočil se k mourovaté kočce a chtěl se na ni měsícovými brýlemi měl jasné a zářivé a svíti- usmát, ale nebyla tam už. Místo na kočku se ly v nich malé jiskřičky, a nos měl velice dlouhý usmíval na dost přísně vyhlížející ženu, která a křivý, jako by ho kdysi měl aspoň dvakrát zlo- měla na nose hranaté brýle přesně téhož tva- mený. Jmenoval se Albus Brumbál. ru jako skvrny, jež zdobily kočku kolem očí. Albus Brumbál si zřejmě vůbec nepřipouš- Měla na sobě také plášť, ale smaragdově zele- těl, že se právě ocitl v ulici, kde všecko od jeho ný, a černé vlasy stažené do tuhého uzlu. Bylo jména až po jeho vysoké boty bylo nevítané. na ní vidět, že je nazlobená. Přehraboval se v kapsách svého pláště, jako Jak jste zjistil, že jsem to já? zeptala se. když něco hledá. Zřejmě si však uvědomil, že Milá paní profesorko, v životě jsem nevi- ho někdo pozoruje, poněvadž naráz zvedl hla- děl kočku, která by seděla tak strnule. vu a podíval se na kočku, která se na něj Kdybyste celý den proseděl na zídce, byl z opačného konce ulice ještě pořád upřeně dí- byste strnulý taky, odsekla profesorka McGo- vala. Pohled na ni jako by ho z nějakého důvo- nagallová. du pobavil. Uchechtl se a zamumlal: To jsem Celý den? Když jste přitom mohla oslavo- si mohl myslet. vat? Cestou sem jsem viděl aspoň tucet hostin Ve vnitřní kapse pláště našel, co hledal. a večírků. Vypadalo to jako stříbrný zapalovač. Otevřel Profesorka McGonagallová rozmrzele ohr- ho, pozvedl vzhůru a cvakl. Nejbližší pouliční nula nos _txt_app_ _CZ.indd 15

8 HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ To jistě, všichni dnes oslavují, já vím, pro- vhodná chvíle na nějaké mudlovské pamlsky. nesla netrpělivě. Člověk by si myslel, že budou Jak vám říkám, i pokud je Vy-víte-kdo oprav- trochu opatrnější, ale ne dokonce i mudlové si du pryč všimli, že se něco děje. Bylo to v jejich zprá- Milá paní profesorko, tak rozumná osoba vách. Pohodila hlavou ke ztemnělému oknu jako vy přece dokáže vyslovit jeho jméno? obývacího pokoje u Dursleyových. Slyšela jsem Všechny ty nesmysly Vy-víte-s-kým jedenáct to. Hejna sov... meteory... Tak úplně hloupí zase let jsem se snažil všechny přesvědčit, aby mu nejsou. Museli si něčeho všimnout. Meteory až říkali jeho skutečným jménem: Voldemort. dole v Kentu vsadím se, že za to může Deda- Profesorka McGonagallová sebou trhla, ale lus Kopál. Tomu to nikdy zvlášť nezapalovalo. Brumbál, který zrovna odněkud vytahoval sá- Nemůžete jim to vyčítat, řekl Brumbál ček citronových bonbonů, dělal, že si toho ne- laskavě. Za posledních jedenáct let jsme dů- všiml. Když pořád říkáme Vy-víte-kdo, jsou vodů k oslavám měli věru málo. z toho jen zmatky. Nikdy jsem neviděl nejmen- Já vím, řekla profesorka McGonagallová ší důvod, proč by někdo musel mít strach vy- podrážděně. Ale to ještě není důvod, aby ztrá- slovit Voldemortovo jméno. celi rozum. Vždyť si počínají docela lehkomy- Já vím, že vy ho nemáte, řekla profesorka slně, chodí po ulicích za bílého dne, dokonce si McGonagallová napůl podrážděně, napůl s ob- ani nevezmou mudlovské oblečení, a šuškají divem. Jenže u vás je to něco jiného. Všichni si, co kdo zaslechl. vědí, že vy jste jediný, koho se Vy-víte budiž, Úkosem vrhla na Brumbála ostrý pohled, Voldemort bál. jako by doufala, že z něj vymámí aspoň něco, To mi lichotíte, řekl Brumbál klidně. ale on mlčel, takže pokračovala: To by tedy Voldemort měl schopnosti, které já nikdy mít bylo ohromné, kdyby se mudlové právě toho nebudu. dne, kdy Vy-víte-kdo, jak se zdá, konečně zmi- Jen proto, že jste příliš jak bych to řekla příliš ušlechtilý, než abyste jich použil. zel, o nás všecko dozvěděli. Předpokládám, že je opravdu pryč, Brumbále? Dobře že je tu tma. Takhle jsem se ne- Rozhodně to tak vypadá, přikývl Brum- červenal od chvíle, kdy mi madame Pom- bál. Máme být zač vděční. Dala byste si citro- freyová řekla, že se jí líbí mé nové klapky na nová cukrátka? uši. Profesorka McGonagallová vrhla na Brum- Cože? Citronový drops. To je jeden z mudlovských bála ostrý pohled a řekla: Ty sovy nejsou vůbec nic proti pověstem, které se všude rozletě- pamlsků, který mám docela rád. Ne, děkuji, pronesla profesorka McGona- ly. Víte, co všichni říkají? O tom, proč zmizel? gallová chladně, jako by si nemyslela, že je A co ho nakonec zastavilo? _txt_app_ _CZ.indd 16

9 CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU Zdálo se, že profesorka McGonagallová ko- noho malého chlapce? Já jenom žasnu... že ho nečně dospěla k tomu, o čem s ním chtěla ho- právě tohle zastavilo... ale jak to pro všechno vořit nejvíc, ke skutečnému důvodu, proč tu na světě Harry přežil? celý den čekala na studené tvrdé zídce; ani To se můžeme jen dohadovat, řekl Brum- jako kočka, ani jako žena předtím Brumbála bál. A možná se to nikdy nedozvíme. neprobodla tak pronikavým pohledem jako Profesorka McGonagallová vytáhla krajko- teď. Bylo nasnadě, že ať už všichni říkají, co vý kapesníček a otřela si s ním oči, zakryté chtějí, nehodlá tomu uvěřit, dokud jí to Brum- brýlemi. Brumbál důkladně popotáhl nosem, bál nepotvrdí. vytáhl z kapsy zlaté hodinky a podíval se Ten si však právě vytahoval další citronový na ně. Byly to prapodivné hodinky; měly dva- bonbon a neodpověděl jí. náct ručiček, ale nebyla na nich žádná čísla, Lidé totiž říkají, naléhala dál, že včera místo toho po obvodu ciferníku obíhaly malič- večer se Voldemort objevil v Godrikově dole. ké planety. Brumbál se v nich však zřejmě vy- Šel tam hledat Potterovy. A tvrdí se, že Lily znal, poněvadž je zastrčil zpátky do kapsy a James Potterovi jsou jsou že prý jsou a řekl: Hagrid má zpoždění. Mimochodem, mrtví. předpokládám, že to on vám prozradil, že budu Brumbál přikývl a profesorka McGona- tady? gallová zalapala po dechu. Ano, přiznala profesorka McGonagallo- Lily a James... nemohu tomu uvěřit... ne- vá. A já naopak nepředpokládám, že byste mi chtěla jsem tomu věřit... Ach, Albusi... řekl, proč jste právě tady? Brumbál natáhl ruku a poklepal jí na ra- Jsem tu proto, abych Harryho předal jeho meno. Já vím... já vím... řekl ztěžka. tetě a strýci. Jsou to jediní příbuzní, které teď Profesorce McGonagallové se třásl hlas, má. ale pokračovala: Jenže to není všecko. Říkají, Snad nemyslíte přece nemůžete myslet že se pokusil zabít i jejich syna, Harryho, ale ty lidi, co bydlí tady? vykřikla profesorka nedokázal to. Nedokázal toho malého chlapce McGonagallová. Naráz byla na nohou a uka- zabít. Nikdo neví proč ani jak, ale říkají, že zovala na dům číslo čtyři. Brumbále to ne- Voldemortova moc se nějak zhroutila, když můžete! Sledovala jsem je celý den. Na celém nedokázal zabít Harryho Pottera a proto prý světě nenajdete jiné dva lidi, kteří by se od zmizel. nás tak lišili. A ten jejich kluk viděla jsem, Brumbál zasmušile přikývl. jak kopal svou matku celou cestu až k domov- Takže to je je to pravda? zajíkala se pro- ním dveřím a vřeštěl, aby mu dala bonbony. fesorka McGonagallová. Po všem, co napá- A sem že by měl Harry Potter přijít a žít chal... kolik lidí zabil... a nedokázal zabít jed- tady? _txt_app_ _CZ.indd 17

10 HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ Je to pro něj to nejlepší místo, řekl Brum- říkalo Den Harryho Pottera o Harrym se bu- bál pevně. Až bude starší, jeho teta a strýc dou psát knihy každé dítě v našem světě mu budou moci všecko vysvětlit. Napsal jsem bude znát jeho jméno! jim dopis. Máte úplnou pravdu, řekl Brumbál a ve- Dopis? opakovala profesorka McGona- lice vážně hleděl přes své půlměsícové brýle. gallová chabým hlasem a posadila se zpátky To by každému chlapci stačilo poplést hlavu. na zídku. Vy si vážně myslíte, Brumbále, že Slavný ještě dřív, než se naučí chodit a mluvit! to všechno dokážete vysvětlit jedním dopi- Slavný díky něčemu, co si nebude ani pamato- sem? Ti lidé tady ho nikdy nepochopí! Bude vat! Copak nechápete, oč pro něj bude lepší, slavný stane se z něj legenda vůbec by mě když bude vyrůstat daleko od toho všeho až nepřekvapilo, kdyby se dnešnímu dni jednou do doby, kdy to bude schopen přijmout? _txt_app_ _CZ.indd 18

11 CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU Profesorka McGonagallová otevřela ústa, Hagrid, vydechl Brumbál s úlevou v hla- ale pak si to rozmyslela, polkla a řekla: Ano se. Konečně. A kde jste vzal tu motorku? ovšem, máte samozřejmě pravdu. Ale jak se Pučil jsem si ji, pane profesore, vysvětlil sem ten chlapec dostane, Brumbále? Zčista- obr a přitom z ní opatrně slezl. Pučil mně ji jasna si začala prohlížet jeho plášť, jako by si mladej Sirius Black. Takže tady vám ho vezu, myslela, že pod ním Harryho snad schovává. pane. Přiveze ho Hagrid. Neměl jste tam žádné problémy? Myslíte myslíte, že je moudré svěřit Ha- Ne, pane dům byl skoro úplně zničenej, gridovi něco tak důležitého? ale malýho jsem dostal ven eště dřív, než se Svěřil bych Hagridovi svůj vlastní život, tam začli hemžit mudlové. Usnul, když jsme řekl Brumbál. letěli nad Bristolem. Neříkám, že nemá srdce na pravém mís- Brumbál a profesorka McGonagallová se tě, namítla profesorka McGonagallová zdrá- shýbli k uzlíčku pokrývek. Uvnitř, takže ho havě, ale nechtějte mi tvrdit, že není neopatr- sotva bylo vidět, ležel malý chlapec a tvrdě ný. Má sklon k... co to bylo? spal. Pod čupřinou vlasů černých jako uhel, Ticho kolem nich protrhlo jakési vzdálené která mu spadala do čela, spatřili sečnou burácení a s každým okamžikem sílilo, zatím- ránu podivného tvaru, která ze všeho nejspíš co Brumbál a profesorka se rozhlíželi po ulici připomínala blesk. sem tam, odkud se vynoří světla nějakého vo- Takže tam ho...? šeptla profesorka Mc- zidla. Pak už se onen zvuk změnil v hlasitý Gonagallová. Ano, přisvědčil Brumbál. Ta jizva mu řev a oba vzhlédli vzhůru; v tu chvíli se z nebe zůstane na celý život. snesla obrovská motorka a přistála na vozov- Nemůžete s tím něco udělat, Brumbá- ce před nimi. Motorka byla obrovská, ovšem proti muži, le? který na ní rozkročmo seděl, vlastně úplná I kdybych mohl, neudělal bych to. Jizvy nicka. Byl málem dvakrát vyšší než normální jsou občas k užitku. Já sám mám nad levým lidé a přinejmenším pětkrát širší. Byl prostě kolenem jizvu, na které je dokonalý plán lon- takový hromotluk, že se to ani nepatřilo, a pů- dýnského metra. Dejte mi toho mrňouse, Ha- sobil divoce skoro celý obličej mu zakrývaly gride bude dobře, když to vyřídíme co nej- štětiny ježatých černých vlasů a vousů, dlaně dřív. měl jako víka od popelnic a jeho nohy v kože- Brumbál vzal Harryho do náruče a zamířil ných botách připomínaly delfíní mláďata. k domu Dursleyových. V obrovských svalnatých pažích držel malý Můžu můžu se s ním rozloučit, pane? uzlík. zeptal se Hagrid _txt_app_ _CZ.indd 19

12 HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ Pak sklonil k Harrymu velkou střapatou ho mezi chlapcovy přikrývky a vrátil se zpět hlavu a dal mu pusu, při které ho musel celé- k ostatním. Dobrou minutu tam všichni tři ho poškrábat. Vzápětí zaskučel jak poraněný stáli a dívali se na malý uzlíček před sebou; pes. Hagridovi to cukalo rameny, profesorka Mc- Pssst, sykla profesorka McGonagallová, vzbudíte mudly! Ne-nezlobte se, vzlykl Hagrid, vytáhl vel- Gonagallová zběsile pomrkávala a jiskřičky, které Brumbálovi obvykle svítily v očích, jako by vyhasly. ký ušpiněný kapesník a zabořil do něj tvář. To bychom tedy měli, řekl Brumbál ko- Když já to prostě neunesu Lily a James, nečně. Tady už nemáme co pohledávat. Mů- voba dva po smrti a chudák Harry, teď má žeme klidně jít a připojit se k oslavám. žít u mudlů Jo, řekl Hagrid přiškrceným hlasem. Já Ano, ano, všechno je to velice smutné, ale vodvezu tu motorku zpátky Siriusovi. Brou ovládejte se, Hagride, nebo nás objeví, vyzva- noc, paní profesorko a vám taky, pane profe- la ho šeptem profesorka McGonagallová a ne- sore. jistě ho popleskala po paži, zatímco Brumbál Otřel si uslzené oči rukávem kazajky, vy- překročil nízkou zahradní zídku a došel k do- houpl se na motorku a našlápl ji; stroj se vzne- movním dveřím. Šetrně položil Harryho sl s hlasitým řevem do vzduchu a zmizel na práh, vytáhl z kapsy pláště dopis, zastrčil ve tmě _txt_app_ _CZ.indd 20

13 CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU Počítám, že se brzy uvidíme, paní profesor- rá tu ležela pod inkoustovou oblohou tichá ko, řekl Brumbál a kývl jí na pozdrav. Profe- a spořádaná; bylo to poslední místo na světě, sorka McGonagallová se místo odpovědi vy- kde byste čekali, že se stane něco ohromující- smrkala. ho. Harry Potter se převrátil ve svých při- Brumbál se otočil a vydal se ulicí zpátky. krývkách, ale neprobudil se. Malou ručkou Na rohu se zastavil a vytáhl stříbrné Zhasí- stiskl dopis, který ležel vedle něj, a spal dál. nadlo. Cvakl jím jen jednou, a do pouličních Nevěděl, že je jiný než ostatní, nevěděl, že lamp se v okamžení vrátilo dvanáct svítících je slavný, nevěděl, že za několik málo hodin koulí; Zobí ulice se naráz rozzářila oranžo- ho probudí výkřik paní Dursleyové, až otevře vým světlem a Brumbál ještě stačil zahléd- domovní dveře, aby postavila ven lahve od nout mourovatou kočku, která právě zahýba- mléka, ani že příštích několik týdnů ho jeho la za roh na opačném konci. Dokázal také bratránek Dudley nepřestane pošťuchovat rozeznat uzlíček přikrývek na prahu před čís- a štípat... Ani nemohl tušit, že právě v tu chví- lem čtyři. li lidé, kteří se potajmu sešli po celé zemi, Mnoho štěstí, Harry, zamumlal. Pak se zdvihají sklenky a tlumeným hlasem mu při- otočil na podpatku, zašustil pláštěm a byl píjejí: Na zdraví Harryho Pottera chlapce, pryč. který zůstal naživu! Potom už opět jen lehký vánek rozechvíval úhledně zastřižené živé ploty v Zobí ulici, kte _txt_app_ _CZ.indd 21