Horká půda pod nohama

Transkript

1 téma měsíce ITÁLIE Text a foto: Markéta a Michael Foktovi Horká půda pod nohama Neapolský záliv je doslova v jednom ohni. Alespoň hluboko pod zemí určitě. Celou oblast rozrývají desítky sopečných kuželů, kráterů, průduchů či fumarol. Většina z nich je dávno vyhaslá a částečně rozpadlá. Jiné se dokonce skrývají pod mořskou hladinou, zemská výheň tu však stále pracuje. Navíc se podle řady odborníků blíží čas další velké erupce. 42 Lidé a Země

2 Lidé a Země 43

3 téma měsíce Země je tu holá, podivně šedivá a všude se převaluje štiplavý sirný zápach. Občas to zasyčí a k nebi vyrazí sloup husté zapáchající páry. Bahnitá jezírka líně bublají v poledním slunci a temnější skvrny na jejich povrchu pozvolna mění tvar. Kdyby nebylo vědecky dokázané, že je vytvářejí sirné bakterie, asi by nikdo neuvěřil, že v těchto teplotách a kyselých sloučeninách síry vůbec něco přežije. Není divu, že staří Římané považovali toto podivné údolí za sídlo boha ohně nebo za jeden ze vstupů do podsvětí. Lidský vkus však má netušená zákoutí a lidská mysl dokáže zužitkovat skoro všechno, co na naší planetě objeví. Díky tomu si poradila i s tímto sopečným kráterem, který zjizvuje krajinu kousek od Neapole přímo na okraji přístavu Pozzuoli. Ještě před sto lety patřil k nejvyhlášenějším místům, které prostě musel navštívit každý, kdo se do Neapole vypravil. Zbytky umělých jeskyněk a saun vystavěných přímo v jícnu sopky dokazují, že lidé dávno objevili léčivé schopnosti zdejšího zapáchajícího ovzduší. Pocení a vdechování sirnatého vzduchu totiž pomáhá při chorobách dýchacích cest. A teplo pro vytápění saun je úplně zadarmo poskytuje ho sama planeta Země. Jícen se sirnými průduchy dostal už ve starověku název Solfatára, což ve volném překladu znamená sirná země. Lépe ho tehdejší lidé ani pojmenovat nemohli. Navíc jistě netušili, že tím vytvořili odborný název pro všechny podobné sopečné krátery, které se vyskytují jinde na světě. Mocné síly pod zemí však nepracují pouze v tomto kráteru, ale pod celou oblastí takzvaných Flegrejských polí (Campi Flegrei). Rozkládá se kolem Pozzuoli a různých sopečných prohlubní je v ní přes čtyřicet. Některé se proměnily v jezera, jiné skoro zmizely vlivem eroze. Solfatára Muž, který si říká Pirát, natírá cizince nazelenalým bahnem. Prý to má blahodárné účinky Lidé a Země

4 Odlitky těl obyvatel Pompejí, kteří zahynuli při výbuchu Vesuvu, dodnes připomínají rozsah tragédie. Lidé a Země 45

5 téma měsíce Sopečné jevy mohou vytápět domy i bazény, ale také přinášejí smrt. je prozatím jediným aktivním kráterem, celá země se tu však pomalu vzdouvá a klesá jako rozbouřené moře. Krásně to ukazují sloupy bývalého římského tržiště Macellum stojícího právě v Pozzuoli. V jejich sloupech jsou stopy po mořských mlžích až do výšky sedmi metrů. Znamená to jediné ačkoli dnes stojí sloupy na suché zemi a v dobách jejich stavby to bylo Na Íschii po vlastní ose Italský ostrov Íschia je ideální destinací pro nezávislé cestovatele. S nízkonákladovými leteckými společnostmi Smartwings či Wizz Air se dostanete přímou linkou do Neapole. Z letiště pak autobusem za 3 eura dojedete do přístavu, kde nastoupíte na trajekt. Doporučujeme nevyužívat soukromé lodní přepravce, ale státní linku Caremar, která má po celý rok pevné jízdní řády a stabilnější ceny. Více na Íschia je jeden z mála ostrovů, který když chcete projet, nemusíte si půjčovat auto. Skvěle zde funguje místní autobusová doprava. Důležité je si jen pohlídat informační panel na autobusu. Je-li linka označena velkými písmeny CD, pojedete ve směru Ischia Porto do vesnice Sant Ángelo. Nasednete-li do autobusu s označením CS, pojedete v opačném směru. Obě linky totiž objíždějí ostrov dokola, takže během několika dní ho projedete celý. V sezoně zaplatíte za lístek zhruba 1,50 eura. Jízda načerno se nevyplatí, revizoři tu skutečně chodí! Pokud jste příznivci rodinné atmosféry a hotelové komplexy nejsou váš šálek kávy, složte hlavu v Residenci Baia di Sorgeto. Vede ji starší manželský pár starousedlíků a ke svým hostům mají vskutku rodičovský přístup. Více na Večeři, na kterou se nezapomíná, zažijete v Restaurantu Da Gisella. Již samotný příchod má své kouzlo. Prašnou cestou skrze vinice Sorgeta dojdete až na samotný útes, kde vás srdečně přivítá ryze ženský personál. Vaří se tu pouze z čerstvých sezonních potravin a z úlovků osvědčeného rybáře. Věřte, že s posezením pod listy banánovníku a s pohledem na překrásně nasvícené Sant Ángelo se loučí jen těžko. Mají tu ty nejlepší mušle za ceny výrazně nižší než kdekoli na ostrově. stejné, dostaly se během posledních dvou tisíciletí na nějakou dobu hezky hluboko pod mořskou hladinu. Velký bratr se dívá Stojí důstojně nad celou Neapolí a stejně jako vůdce zvířecího stáda důstojně vyčkává, až přijde jeho čas. Doba, kdy bude moct v náhlém výbuchu hněvu ukázat světu celou svou ničivou sílu. Majestátní sopečný kužel Vesuv s kráterem ve výšce téměř třinácti set metrů nad mořem. V dobách, jež lidé pamatují, se to už jednou stalo. Bylo to krátce po začátku našeho letopočtu. V roce 79 se hora probudila a po jejím úbočí se tryskovou rychlostí vyvalil mrak horkých plynů a hornin. Pyroklastické mračno, jak téhle hrůze říkají odborníci, během pár hodin proměnilo čtyři antická města v gigantickou obdobu konzerv tehdejšího života zasypaných popelem. A zahubilo přitom asi tak šestnáct tisíc římských občanů. Herculaneum, Pompeje, Oplontis a Stabiae všechna tahle města zmizela přes noc z mapy světa. Energie, která je ze zemského povrchu smetla, měla sílu asi sta tisíc hirošimských atomových bomb. Jen v samotných Pompejích se našlo přes tisíc otisků lidských těl, která v jediném okamžiku sežehl horký mrak. Jejich tkáně se doslova vypařily a zůstaly jenom posmrtné odlitky ve žhavé hmotě. Ačkoli Vesuv od té tragédie už několikrát mírně zahrozil, nechal prozatím lidi ve svém okolí naživu. Odborníci však předpovídají, že může být hůř. Velké erupce jsou od sebe podle jejich výpočtů vzdálené asi tak dva tisíce let. A to znamená, že se čas krátí. Na rozdíl od dob starého Říma, kdy na svazích sopky žily desetitisíce lidí, však dnes Neapol i přilehlá města obývají miliony Italů Parní kotel Celý Neapolský záliv sedí na jednom velkém kotli rozžhavených hornin. Na některých místech však do podzemního 46 Lidé a Země

6 papiňáku proniká i voda z povrchu země. Ohřeje se a stoupá vzhůru za takové teploty, že by okamžitě spálila cokoli živého, co by se do ní ponořilo. Snad nikde jinde to není tak zjevné jako na ostrově Íschia. Slézáme po dvou stovkách schodů do zátoky Baia di Sorgeto na jihu ostrova, na dohled od malebné přístavní vesnice Sant Ángelo. Už z výšky během cesty je vidět v moři něco divného. Soustava hrází postavených ze sopečných kamenů, kterých je na zdejších plážích vždycky více než dost. Dole zjišťujeme, proč tu vlastně jsou. Přímo do moře tu totiž ústí jeden z četných horkých pramenů, které na ostrově vyvěrají. Díky tomu se na jedné straně zátoky z moře páří jako z gigantického hrnce a hráze ve skutečnosti tvoří rybníčky se slanou vodou různé teploty. Každý si tak může vybrat, co ještě snese. Dál už nechoďte moc horký, varuje osmahlý muž s šátkem na hlavě, který si říká Pirát. Má na pláži improvizované studio pod slunečníkem, pod kterým natírá zájemce jemným nazelenalým vulkanickým bahnem. Zastavujeme se u něho a se zájmem sledujeme, jak se turisté pozvolna mění v zelené příšery. Pojďte zkusit, moc prima na pleť, ukazuje muž s úsměvem na uvolněné křeslo. Přijímáme a během procedury zjišťujeme, že se ve skutečnosti jmenuje Vittorio a svůj kosmetický salon pod širým nebem tu už provozuje několik let. Jeho bahno skutečně čistí kůži skvěle. Pak se ale vydáváme přesně na místo, od kterého nás zrazoval. Chceme totiž zkusit další trik, na který nás upozornili místní. Můžete si na pláži jednoduše uvařit vajíčka ani nemusíte solit vodu, je už sama o sobě slaná dost, poradil nám s úsměvem zdejší rodák Peppino de Siano. Ale dejte bacha, ať vám neuklouzne noha na kamenech ta voda je tam opravdu vařící. Sopečné jevy jsou zkrátka užitečné i zrádné zároveň. Na jedné straně léčí různé neduhy, zadarmo vytápějí domy a napouštějí bazény hotelů i lázeňských zařízení minerální vodou, na straně druhé však dokážou zraňovat a zabíjet. Někdy i po tisících, jak si vyzkoušeli Římané na počátku letopočtu. Inzerce A Lidé a Země 47