UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy DOMOV JAKO MÍSTO. Diplomová práce. Vedoucí práce: Věra Roeselová, ak.soch.

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy DOMOV JAKO MÍSTO Diplomová práce Vedoucí práce: Věra Roeselová, ak.soch. DOUBRAVKA FIŠEROVÁ Obor: pedagogika - výtvarná výchova (prezenční studium) PRAHA 2005

2 Posudek diplomové práce Domov jako misto Doubravka Fišerová Téma diplomové práce a jej i zpracování odráží hluboký vztah k domovu, krajině, lidem i věcem nejvšednějším, k minulosti i současnos ti. Diplomantka zkoumala obrazem i textem vše, z čeho se pro r. pojem domov skládá. Dokumentační charakter práce si vyžádal jako médium kresbu a fotografii (vzniklo vice, než čtyři tisíce snímku). V textech diplomantka doložila charakter místa poznatky čerpanými z odborných textu - přírodovědných, historických, folklorních a uměleckohistorických. Různorodé poznatky provázal jakousi osobní zpovědi, kterou doplnila strohá data. Vlastní tvorba, pomineme-li snímky přírody, krajiny, architektury, předmětu denní pozřeby a jídla, navazovala volnými exkursemi do jednotlivých oblastí. K přírodním detailům se například vztahují vosí hnízda jako papírové reliéfy a grafiky, ke krajině malby přírodního panoramatu, k architektuře kresby. Na téma Jídlo navazují figurální motivy, vytvořené odebíráním hmoty z tvrdých rohlíků, Věci zkoumají malířské detaily. Každá práce působí jako nakročení. Autorka je si sama vědoma toho, že by mohla a měla dále témata rozvíjet. Vzhledem k tomu, že těžíšt výtvarné práce spočívá ve fotografickém cyklu, lze tato nakročení"chápat spíše jako procesy pedagogického myšlení. Jako spojení tématu s tvorbou, dostupnou i starším žákům, jako ověřování motivace, výrazových prostředku, odpovídajících materiálu a nástrojů. Diplomantka tak prokázala dobrou průpravu ve všech oblastech výtvarných aktivit - v kresbě, malbě, grafice, prostorové tvorbě a fotografii, které citlivě používala ve vztah', k námětu. Didaktická část obsahuje prázdninový projekt, kterv volně využívá autorčiny diplomové práce. Projekt byl určený týdennímu výtvarnému kurzu žáku VO-ZjS, v jehož rámci byl i úsoěšně realizován. Oproti vlastní tvorbě zde diplomantka volila jednodušší postupy a doplnila je o výtvarné akce. Celek je promyšlený, vyvážený, a jako přidaná hodnota se projevuje vvchova ekologického cítění. Otázky: Jak jste se vyrovnávala s rozsáhlou fotodokumentací a iak jste ji utřídila do daných kategorií? Navrhovaná známka: výborně Věra P.oeselová, ak. soch., vedoucí diplomové práce y J S.

3 Posudek na diplomovou práci Doubravkv Fišerové..Domov jako místo" Doubravka Fišerová se ve své práci ujala tématu starobylého, pro jehož aktualizace však v současné době - a zejména v učitelství - připomíná řadu důvodů (s. 6, 8, 11, 21, 23 aj.). Pojetí práce je ontodidaktické - zkoumá určitý koncept z více stran, včetně osobního pohledu, aby vytvořila předpoklady k jeho reálnému uchopování v učitelské praxi (srov. autorčino krédo vyjádřené nejpregnantněji na s. 7). Klíčem k pojetí textu by zřejmě mohl byt výraz situovanost ve smyslu původní založenosti v určitém místě, ať již je to místo v krajině, v čase nebo v lidském srdci (s. 9). Autorka střídá pohledy filozofické (zejména z pozic fenomenologických), ekologické, etnografické a osobní, přičemž je si vědoma problému jejich obtížné souměřitelnosti a těžko uchopitelné komplexity. Členění do jednotlivých částí v práci postupuje od zakotvenosti a zabydlenosti v určitém místě přes umístěnost domova v určitém krajinném rámci až k jakési člověčí dynamice domova chápaného jako místo lidského soužití, místo lidské činnosti a místo, kde se niternost vnímání a zažívání domova prolíná s plynutím času. Text prozrazuje autorčinu snahu o vyvažování relativně objektivního, dekontextualizovaného pohledu odborných disciplín s přístupem, vycházejícím z vlastního jedinečného vidění tématu, od něhož nelze odmyslet subjektivitu. V tom nejlepším smyslu je zde znát inspirace dílem Václava Cílka založeném na moudrém spojení věcných odborných informací, filozofického nadhledu a osobního přístupu opřeného o prožitou a procítěnou zkušenost. D. Fišerová ve své práci shromáždila velké množství zajímavých poznatků, postřehů a informací jak o tématu domov v obecném pojetí, tak o jeho konkretizaci vzhledem k autorčinu vlastnímu životnímu příběhu. V tomto ohleduje plně učiněno zadost požadavkům na poznávací nasycenost diplomové práce. Vynikající je výtvarná - z pohledu našeho oboru a jeho ontodidaktiky klíčová - složka práce. Zajímavá jsou také osobní vyznání autorky, která dodávají textu jeho nezbytný postojový rozměr. V rovině učitelství si těžko lze představit - jak autorka sama vícekrát zdůrazňuje -. že by práce o tak niterném tématu postrádala osobní stránku. Přesto obě polohy mohly byt ještě zřetelněji vzájemně provázány nějakými uzly. které by jasněji ukázaly, jak se výtvarný pedagog vyrovnává s nalézáním proporcí mezi intimním sdělením a jeho přesahováním ve jménu nadosobního. Moje jediná lehká výtka se odvíjí od této poznámky. Domnívám se. že kdyby autorčin táborový projekt, poněkud se ztrácející v příloze, byl zasazen více do středu pozornosti, sám by si přivolával výše zmíněné provazování a..uzly". Jinými slovy, přestože práce je pojata ontodidaktickv. tj. ve směru od hlubokého zpracování tématu, jejímu uspořádání by podle mého mínění prospělo, kdyby ostřeji brala v úvahu možnosti a meze, které vyplývají z uchopení tématu učitelem v praxi. Z této poznámky vyplývají i mé otázky k obhajobě. Celkově hodnotím diplomovou práci D. Fišerové jako velmi solidně zpracované, výtvarné velmi citlivé a skvěle didakticky nastavené, odborně korektní a osobně zaujaté dílo. které je nesporným přínosem jak pro učitelskou kompetenci autorky samotné, tak pro další autory diplomových nebo disertačních prací, kteří se vydají shodným směrem. Návrhy pro zaměření obhajoby: - Zpracovat a stručně představit konceptovou analýzu některé části realizovaného projektu. Tzn. připravit její rozbor jak z ohledem na hloubku odborného uchopení tématu, tak se zvážením žákovských prekonceptů a jejich přepokládané proměny prostřednictvím účasti na díle. - Vyzdvihnout jeden z aspektů tématu, který autorka pokládá za osobně nejcitlivější jeho část a ozřejmit alespoň jeden způsob jeho pedagogického zpracování s ohledem na problém dekontextualizace a rekontextualizace. y - / Návrh klasifikace: výborně V Praze dne Doc. P

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. Ve Skalanech dne !

5 Poděkování Děkuji Věře Roeselové, ak. soch., nejen za odborné vedení práce,ale i za vzorný Pedagogický a lidský přístup, dále mému příteli a mojí rodině za morální i materiální podporu a v neposlední řadě mnoha přátelům a lidem z institucí (OMČR v Turnově, CHKO Český Ráj, Katedra filosofie Ped.f.UK aj.) za poskytování konzultací a materiálových podkladů k práci.

6 Obsah Předmluva 1. DOMOV JAKO MÍSTO 1.1 DOMOV JAKO MÍSTO K BYDLENÍ MŮJ DOMOV JAKO MÍ STO K BYDLENÍ ^ O LIDOVÉ ARCHITEKTUŘE ČESKÉHO RÁJE A POJIZEŘÍ DOMOV JAKO MÍSTO V KRAJINĚ MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO V KRAJINĚ O KRAJINĚ ČESKÉHO RÁJE O VENKOVĚ KRAJINA MÉHO DOMOVA VE VÝTVARNÉ TVORBĚ A DOKUMENTU DOMOV JAKO MÍSTO SOUŽITÍ MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO SOUŽITÍ 1.4 DOMOV JAKO MÍSTO ČINNOSTI MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO K ČINNOSTI DOMOV JAKO MÍSTO V ČASE MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO V ČASE DOMOV JAKO MÍSTO V SOBĚ 61 Závěr Poznámky a odkazy 65 Seznam literatury, pramenů a vyobrazení 66 Příloha I. Příloha II. Projekt pro prázdninový pobyt v přírodě ZUŠ Příloha III. Obhajoba výtvarných souborů k diplomové práci a schéma řazení výtv. prací Příloha IV. Ukázky výtvarných prací žáků ZŠ,ZUŠ na náměty: PŘÍRODA /část 1./ 2 archy obrazové a fotografické dokumentace KRAJINA /část 2./ 1 arch obrazové a fotografické dokumentace BARVA a PŘÍRODNÍ MATERIÁL /část 3./ 2 archy obraz, a fotografické dokumentace Příloha V. Výtvarné soubory : PŘÍRODA (2 archy fotografické dokumentace + grafické listy a koláže) JÍDLO (2 archy fotografické dokumentace + objekt) VĚCI (1 arch fotografické dokumentace + soubor maleb) KRAJINA (2 archy fotografické dokumentace + 1 arch kreseb + soubor maleb) 5

7 Předmluva Co je to vlastně domov? Je to prostor, který obýváme? Je to vztahová síť opředená okolo každého z nás? Jsou to dějiny, jichž jsme součástí? Jak existuje domov? Je skutečný a stejný pro každého, nebo existuje a vzniká pouze v nás? Je domov všedností nebo jedinečností? To jsou otázky, které mne napadaly, když jsem zvažovala zadání mé diplomové práce, snad trochu rozkolísána vlastním vkročením do dospělosti. Trochu z nerozvážnosti dostal můj výzkumný úkol pracovní název Domov - dokument o místě. Ovšem toto spojení se posléze pro mne ukázalo být dosti problematickým. Domov? Dokument? Asi nejširším a pro tuto práci nejvhodnějším významem slova dokument je svědectví, doklad o něčem. Dokumentace je tedy potvrzování, dokládání průkazným materiálem, sledování, zaznamenávání a třídění odborné literatury nebo souhrn podkladů a informací o jisté věci nebo jevu. Dokumentovat tedy objektivně vymezitelný skutečný prostor je možné, aleje tímto prostorem právě domov? Vyvstala otázka: Lze označit domov místem? Hledáním odpovědi se zabývá hned první kapitola této práce, která se mimo jiné dotýká i definice domova samotného. Při vymezování významu slova domov jsem si tak vytvořila vlastní strukturu, která sestává z různých pohledů na fenomén domova a stává se tak jednou ze tří rovin dokumentu mého domova, neboť hledá odpověď na otázku: Kde se rozprostírá můj domov? Domov tak nacházím v místě k bydlení, v místě v krajině, v místě k soužití, v místě k činnosti, v místě v čase a v místě v sobě. Těmito názvy jsem tedy označila i jednotlivé podkapitoly, které danou problematiku dokumentují poznatky z filosofie a jiných věd. Tento typ kapitol se ale stále zaobírá spíše mapováním domova v obecné rovině, a to by nesplňovalo kritéria dokumentu o mém domově. Bylo tedy třeba text vztáhnout ke konkrétnímu prostředí. Tak se tato práce obohatila o druhou rovinu dokumentu - o několik částí věnovaných venkovu, krajině Českého ráje..., jež mapují určitou objektivní část reality, kterou považuji za součást mého domova. Kdybych však zůstala jenom u objektivní dokumentace skutečného místa v krajině, vynechala bych mnoho z toho, čím je domov jedinečný a zanikla by podstatná kapitola Domov jako místo v sobě. Bylo proto třeba zahrnout do této práce i texty subjektivního charakteru, které možná na úkor vědeckosti Přináší ještě konkrétnější svědectví o mém osobním cítění domova. Toto nevědecké jednání obhajuji slovy B. Blažka, který v úvodu své knihy Venkov-města-média uvedl: Osobní tón, ke kterému se v knize občas uchyluji, není snahou vyzvednout vlastní autorský Podíl (ostatně neustále zjišťujeme, že k podobným postupům nezávisle dospěli i mnozí jiní), 6

8 aleje míněn především jako připomínka, že se jedná o osobní svědectví a o návrhy, nabídky a doporučení, nikoli o standardní tvrdou vědu"... Ostatně se domnívám, že osobní přesvědčení, pozitivní a otevřený postoj, láska k životu a vlastní názor, trvale přehodnocovaný na základě životních i vědeckých poznatků je, dle mého názoru, pro pedagogickou praxi potřebnější než stoprocentní vědecká platnost a znalost definicí. 7

9 1. DOMOV JAKO MÍSTO I nás se zmocňuje údiv", když zjistíme, že domov asi nemá číslo popisné"...( J.Pešková ) Slovo místo jsem se rozhodla v souvislosti s domovem pojmout siřeji, než bychom od klasického dokumentu asi očekávali, domov není pro mne totiž pouze reálný prostor, kde člověk bydlí. To by byl pouze jeden z pohledů, kterým lze na domov jako objekt nahlížet. Začneme-li totiž uvažovat o domově, v mysli nám začnou vyvstávat různé dojmy, pocity a obrazy našich prožitků často velmi osobního charakteru, nikoli jen jeden dům a krajina okolo. Mnoho z toho, co se nám vybavuje, nějak navazuje i na naše dětství a náš životaběh. Shodneme se asi na tom, že ponětí o domově se nám začíná utvářet již v raném věku a význam tohoto slova je zprvu pro nás bezproblémový - rodina, dům a jeho okolí, atd. Jak však člověk dospívá, mění bydliště a zaměstnání, hledá si svého životního partnera a zakládá rodinu, odpoutává se od dětských přátelství a rodiny, ve které se narodil, začíná porovnávat, přehodnocovat, o ledasčem pochybovat a hledat. Touha po určení hranic vlastního domova se stává jedním ze způsobů jak se zabydlet ve světě, který nás obklopuje. Je až spodivem, s jakou samozřejmostí je s pojmem domov zacházeno v médiích, kultuře i mezi lidmi, když jeho význam je tak těžko sdělitelný a uchopitelný. Hovory o domově podněcují naší citovou složku, útočí na naše hodnoty. Téma domova se omotává sentimentalitou a nezřídka má blíže k iluzi než k realitě. Domov je bezpochyby místem, od kterého se očekává naplňování lidských potřeb sounáležitosti, bezpečí, úkrytu, kladných intersubjektivních vztahů. Námět domova, jeho návaznost na krajinu, národ a zemi shledáváme i v námětu naší státní hymny a dalo by se říci, že se k prověřování jeho významu člověk obrací zvláště v dobách nejistot a ohrožení, ať už celé společnosti, nebo vlastních. I proto se může snadno stát nástrojem různých ideologií, tak jako tomu bylo ve veliké míře například za druhé světové války. Stejně tak se ale může stát nástrojem pozitivních společenských snah, třeba v našem případě národního obrození, nebo osobní sebereflexe, jakési sebeterapie. Každý z nás si v sobě nese nějakou představu o významu slova domov, i ve společnosti se utvořila určitá významová shoda, takže jsme schopni toto slovo používat v komunikaci, přesto porovnáme-li domovy a významy domova jednotlivých lidí, zjistíme, že se mohou diametrálně odlišovat. Zajímavým výzkumem k tomuto tématu je diplomová práce M. Vybírala Cesta k domovu (Pokus o konstruktivistický přístup k jednomu tématu vlastivědy)(7j. Do stanovení obsahu pojmu domov se každému z nás promítne též osobní žebříček hodnot. Někdo se cítí být doma tam, kde pracuje, jiný v krajině, kde se narodil a Prožil dětství, nebo tam, kde žije jeho rodina. Význam pojmu domov je intersubjektivní, tedy 8

10 je definován ve společenské interakci, vynořuje se v jejím průběhu. Touto teorií lze vysvětlit, proč - ačkoli každý z nás označuje svým domovem něco zcela jiného - jsme všichni schopni výrazu domov porozumět. Každý z nás hodnotí okolní jevící se svět a vytváří si vlastní definici domova, kterou pak porovnává s definicemi ostatních. Tak vznikne sice obecná definice domova, se kterou lze dále manipulovat, ale na druhou stranu se vytratí její reálná podstata, protože obecný domov nelze naplňovat konkrétním jednáním obecného člověka. Domnívám se, že tak, jako nemůže existovat obecný člověk, tak neexistuje obecná definice domova. A pokud domov definujeme, na základě dohody, vždy přistupujeme ke kompromisu, a tím zjednodušujeme, vybíráme části více podstatné, domov ztrácí svou jedinečnost, kterou považuji právě zajeden z jeho hlavních rysů. Pojem domov se mi jeví jako syntéza částí, které ve skutečnosti neexistují odděleně, nýbrž jsou provázané, a ještě k tomu prochází neustálou proměnou a vývojem, tedy obsahují složku časovou, což právě vylučuje použití modelu pevné struktury, ačkoli lze připustit existenci jakýchsi opěrných bodů jako náznaku struktury. Spíše bychom jej mohli přirovnat k organismu okolo nás, jehož jsme my samy orgánem. Proč označuji domov místem? Místo chápu jako prostor mající schopnost být naplněn, a to jak objekty, tak dějem. Dějinnost domova je také něčím zcela nepostradatelným. Proto jsem označila jednu z kapitol Domov jako místo v čase. A proto jsem přepracovala mou prvotní myšlenku popisovat můj domov na modelu roku jako opakujícího se stabilního cyklu. Zato Cílkův citát mne utvrdil vtom, že právě označení domova místem je přijatelné (ale určitě ne jedině správné): Místo je místo v srdci, je to vztah. "(2) Tato věta poukazuje na naši spoluúčast, a tak vznikla poslední kapitola Domov jako místo v sobě, jejíž pozice v celém textu je poněkud výlučná. Není jednou zčásti, ale jakousi spojnicí, právě tím vztahem k domovu, který si nosí každý v sobě jako součást své osobnosti. Tato kapitola také má upozornit na fakt, že domov není místem existujícím sám o sobě, ale otevírajícím se a zpředmětňujícím se až tehdy, upne-li se k němu naše pozornost. Postup zpracování této práce je syntetický, spojuji poznatky z různých vědních disciplín a vztahuji je k mé osobní výpovědi. Vycházím z předpokladu, že domov i můj domov je místo soužití, místo v krajině, místo k bydlení, místo v sobě, místo činnosti a místo v čase. Toto rozdělení na složky je reálně neexistující, uměle vytvořené, sloužící pouze jako nástroj ke zkoumání. Obsah jednotlivých kapitol by často mohl zároveň být i obsahem kapitol jiných. Obsahy se ve skutečnosti sebe dotýkají, spojují a prostupují. 9

11 1.1 DOMOV JAKO MÍSTO K BYDLENÍ Bydlení je v dostatečné zrození k smrti. " ( M. Heidegger) šíři významu to, jak lidé na zemi, pod klenbou nebes putují od Souvislost významu slova domov s bydlením se nám vyjevuje, jestliže zapátráme po Původu slova domov. Dozvíme se, že domov má stejný základ se starořeckými výrazy znamenajícími sídlo, dům, rodinu nebo domov ho domos či to dóma, jež jsou odvozeny od slovesa demó = stavím. To nás odkazuje k činnosti budování, cílené práci. Podobné starořecké slovo ho démos v homérských eposech znamená obývané místo, a to ve smyslu jak osady, vesnice, tak země, kraje i lidské pospolitosti, tedy lid. Tady se vyjevuje další pradávný rozměr pojmu domov. Ve starověkém Řecku existovalo ještě jiné slovo pro domov - ho oikos. To má řadu významů jako obydlí, bydliště, dům, síň, domácnost, hospodářství, ale i domov a označení pro základní správní jednotku ve starověkém Řecku, kterou tvořila rodinná, bydlem spojená pospolitost. Příbuzné slovo oikeios vyjadřovalo vše domácí, rodinné, příbuzné, přátelské a vlastní. (3) Domov ale vznikl asi již mnohem dříve, snad v době, kdy si lidé budováním úkrytů před nepříznivým počasím a jiným nebezpečím začali vytvářet prvotní vztahy ke konkrétnímu místu v neznámé krajině a divočině a začali zvolený kus země zkulturňovat, přetvářet k obrazu svému, zabydlovat, a tak z neznámého a nebezpečného vytvářet známé a bezpečné. Z živočišné potřeby bezpečí a úkrytu začala tak vznikat a od přírody se vydělovat kultura jako Produkt lidské činnosti. Podoba lidských sídel a příbytků se od dob dávných až dodnes vyvíjí v závislosti na tradici, potřebách a možnostech lidí a liší se i teritoriálně. Dokonce i samotná vazba na určité místo v krajině a potřeba budovat si obydlí je v jednotlivých kulturách různá. (Vzpomeňme kočovné národy, ale i současné americké seniory žijící v luxusních karavanech a kočující po státech USA.) Lidské stavby a obydlí zaujímají čím dál větší prostory, ve kterých dříve panovala příroda. Krajina přírodní se stává krajinou kulturní s čím dál výraznějšími stopami po lidské činnosti. Vraťme se ale k samotným příbytkům. V předchozím odstavci jsme v této souvislosti Postavili přírodu do opozice vůči kultuře bydlení. Tak to ale ve skutečnosti není. Prvním důkazem je fakt, že lidská sídla ke svému zhmotnění vždy potřebovala a potřebují materiál, jehož zdrojem je příroda. Jednalo se totiž o materiál nejdostupnější. Pohledem do historie se můžeme přesvědčit, že použitý materiál výrazně zasahoval do vzhledu i konstrukcí stavby a Po generace se opakující postupy se staly regionální tradicí. Využívání nových umělých I 10

12 stavebních materiálů v současnosti - v důsledku dnešních technologických možností a snadného transportu surovin z celého světa - je jen krátkodobý pocit vítězství člověka nad Přírodou, za něž lidé platí globálními i lokálními problémy. V současné době je již mnohým jasné, že lidská kultura nemůže žít v souboji s přírodou, ale musí hledat možnosti soužití, protože:,, Člověk je součástí přírody, nikoli zázračný vetřelec. A je velmi malou účastí velikého univerza které tu bylo předtím, než se objevil a bude zde dlouho pote, co přestane existoval Člověk by byl lepší, zdravější a šťastnější, kdyby věnoval menši pozornost a menši vasen, lásku a nenávist svému vlastnímu druhu a naopak větší pozornost pnrode nezávisle na člověku..." ( R. Jeffers) (4) Dalším důkazem toho, že příroda není protikladem, nýbrž součástí lidského obydlí, které nazýváme domovem, je zakládání zahrádek, pěstování rostlin a chování zvířat, vysazování ovocných sadů a okrasných dřevin, ale i péče o lesy a krajinu. V době, kdy člověk způsobil, že divočina jako příroda nebezpečná a neznámá postupně mizí z povrchu zemského, začíná lidstvo něco postrádat. Zakládají se přírodní parky, zoologické zahrady (dnes už i s domácími zvířaty), lidé doma pěstují jedovaté hady a rádi cestují do posledních divočin země, ve kterých se zabydlují. Zajímavě se k jevu zahrady vyjadřuje J. Pešková, která mimo jiné říká:.. Zahrada je společné dílo člověka a přírody, přírody a člověka. "(5) Tato věta krom na provázanost člověka a přírody poukazuje na jev, že spokojený pobyt člověka souvisí též s jeho vlastní činností a prací. Lidé obývající městská sídliště houfně o víkendech směřují na venkov na chaty a zahrádky, kde pracují a radují se z viditelných výsledků své činnosti, a to i přesto, že by mohli strávit klidnou neděli nicneděláním v upraveném městském parku. Lidskou činnost lze proto chápat jako jeden ze způsobů, kterým člověk poznává a zabydluje si svůj domov (viz kapitola 1.4). Také samo slovo kultura nás odkáže zpět k přírodě, i když se dnes spíš jeví jako opak k Prostředí přírodnímu. Zapátráme-li po původu tohoto slova, ocitneme se opět ve starověkém Řecku, rodišti evropské kultury. Platónův výraz hé epimeleia později Cicero přeložil jako "kultura animi" neboli péče o duši. Slovo cultura se však shoduje s výrazem pro pěstování Plodin a lidským vztahem k půdě, který člověka svazuje s dílem i bydlem. Péče o duši je tak Přirovnána k péči o obdělávané pole. Ačkoli kulturu Patočka definuje jako duchovní vzdvih či vzmach nad lidské úživné sebe-zajišťování a reprodukci, pradávná závislost na přírodě je zřejmá. - úhrada je uzavřený prostor za otevřenými dveřmi, jimiž dům přechází do otevřené Přírody a zároveň je to bezpečná příroda, která odpovídá dimenzím hdske bytosti, je clovekem 11

13 obhlédnutelná a ovládnutelná. Právě proto může být stejně domovem jako modelem světa, modelem lidského obzoru. "...(5) Pocit bezpečí je základní potřeba člověka, kterou očekává od domova. S pojmem bezpečí a s definováním světa na základě protikladů domova a cizoty se setkáváme u J. Patočky. Patočka také neshledává domov něčím ohraničeným, nýbrž mluví o pozvolném přechodu a míšení se s cizotou. Strukturu světa přirovnává k perspektivě, která také ubíhá z určitého centra do dálky a neurčité hloubi. Lepší bude Patočku dále přímo citovat: m Patří k podstatě našeho světa, že je jeho centrálním jádrem část s níž jsme převážně obeznámeni v níž se cítíme bezpečni, kde není takřka nic objevovat, kde kazde očekávám jiz bylo anebo vždy muže být typickým způsobem vyplněno, a tuto část nazyvame domovem (6) ale!...»domov však není, jak by se snad ze srovnání s perspektivou mohlo soudit, podle me okamžité pozice orientované centrum. Domov není tam, kde jsem právě ja, nybrz pravé ja sam mohu být z domova vzdálen; domov je útočiště, místo, kam patřím vice nez kamkoli jinam, více domovů nemůže být prožíváno zároveň s touž intenzitou. " (7) Naopak cizotu a dálavu definuje Patočka jako oblast, kde si nemůžeme být jisti a cítit se bezpečně, neboť zde nemusí platit to, na co jsme zvyklí z domova. Zahrada může právě proto Představovat jakousi oblast, kde se prolíná důvěrně známé s cizotou, kterou sem přináší divoká příroda a propojení s prostředím za plotenv. - Zahrada je objektivizací přirozeného rytmu života. Ve spěchu civilizace často zaniká rozdíl dne a noci (umělé osvětlení provozů, směny), jara, leta, podzimu a zimy, zatímco zahrada skýtá přirozený řád sebe-časování člověka. "... Návrat kpřírodě je tak návratem ke kořenům a zakotvení lidské bytosti. "...U Pešková)(5) Potřeba lidí obývat nejen dům, ale i zahradu jako známou přírodu poukazuje na to, že člověk si uvědomuje svůj přirozený základ, který vzešel z přírody a nadále je na ní existenčně závislý. Moderní způsob života ve městech, kde neexistuje divoká, člověkem nekontrolovaná Příroda v nás sice může vzbuzovat dojem, že člověk se rytmem přírodních cyklů řídit nepotřebuje, ale opak nám dokazují výsledky výzkumů z oblasti civilizačních chorob a životosprávy. Lidé žijící v odtržení od přírody přestávají být schopni se přírodě ubránit (ztráty imunity, stres a deprese, neporozumění okolí ani sobě, skepse, psychické poruchy). Zajímavý pohled na společnost venkovskou a městskou přináší sociolog B. Blažek, který kr «m jiného rozebírá to, jak se liší životy a hodnoty lidí v závislosti na jejich životním Prostředí. Tuto problematiku však ponecháme do další kapitoly této práce a ještě se vraťme k samotnému lidskému obydlí a jeho vztahu k obsahu domova. Odvození slova domov od dom/dům je na první pohled zřejmé. Také jsme se už u Patočky zmínili 0 tom, že domov v sobě obsahuje bezpečí a známé prostředí, které nám může 12

14 poskytovat i dům. Ale i nemusí. V některých domech pobýváme a v jiných bydlíme. V knize J- Peškové se dočteme: Zabydlet se znamená navázat vztahy k místu." (8) Zabydlení není tedy jen pasivní pobyt na určitém místě. Je to i naše vůle přiřadit se k určitému místu, někam Patřit, na něco navazovat, někam směřovat, něco spoluvytvářet. Potřeba lidí stavět nebo získat obydlí je ovlivněna jak živočišnou potřebou teritoria a úkrytu před nebezpečím, tak tradicí a kulturou společnosti, které se jedinec cítí býti členem. Tyto tři faktory se promítají Pak i do celkového vzhledu domu či bytu. Jakou bude mít dům podobu a uspořádání ovlivňuje» jeho funkce vůči obyvatelům, způsob užívání. Jinak asi bude vypadat obydlí velké rodiny řemeslníka a jinak samostatně žijícího bankovního úředníka. Další, velmi podstatný vliv na podobu obydlí jsou možnosti obyvatel (finanční, časové, dovednostní a znalostní). Zde bych mohla jaksi pod čarou zmínit, že Domov se nazývá i časopis věnující se bydlení a designu, který pod rouškou dávání rad a návodů k budování hezkého a pohodlného domu či bytu právě častěji vzbuzuje iluzi určitého životního standardu, který je ale pro většinovou společnost nedosažitelný, a proto spíše deprivující a zraňující. K našemu bydlení patří i věci, kterými se obklopujeme, a jejich skladba a podoba vypovídá velmi mnoho o nás samotných. Věci zde za nás vypráví o našich všedních i svátečních činnostech, našich hodnotách a vkusu i možnostech, tvořivosti, dovednostech a fantazii. 13

15 1.1.1 MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO K BYDLENÍ V této fázi bych ráda opustila obecnou rovinu tohoto pojednání zabývající se tématem domova jako místa k bydlení a přešla bych ke konkrétnímu případu mého domova jako místa k bydlení....moje rodina, snad dílem náhody, snad naplněním hesla: štěstí přeje připraveným!", obyd.ela několik Pěkných stavení v českém ráji. Vesničku Skalany, vklíněnou do lesnatého a skalnatého údolí as, 5 km j.zně od Turnova, pro nás nevědomky vybrala maminka a její druhý manžel, kteří tam několik let po revoluci vybudoval, roubený dům pojizerského typu. O pár let později jsme přikoupili pro mne starý poloroubený domek na svahu v sousedství, jehož nahnutý vejminek na pískovcových pilířích je malou architektonickou kuriozitou. O deset let Později se domu dočkala i moje sestra. Nyní se zabydluje v bývalé prvorepublikové zděné hospůdce zvané U Lánských" mezi lesem a cestou vedoucí směrem na Vyskeř s výhledem do rozlehlé pláně s polem, rákosem a Pastvinami. Vlastně by se dalo říci, že každým z těchto domů se osobně střetáváme s historií našeho kraje Českého ráje a myslíme na ty, kteří tu žili před námi. Zároveň se stavíme před krásný úkol navazování svým, životy na život těch před námi. Zvláštní zkušenosti vím, že zbořit dům a postavit nový je snazší než rekonstruovat dům starý, a.e ělověk se tak zbavuje hledání své vlastní historie, svých kořenů. Nelze si myslet, že doba pokročila natolik, že staré materiály a postupy jsou nepoužitelné. Ba naopak. Soudobé trendy ve stavebnictví nás znovu uěí používat dřevo, kámen a jiné přírodní materiály a ukazují nám, jaké nenahrad,telne vlastnosti nám mohou poskytnout. Mezi důležité klady tradičních přírodních materiálů patří i jejich poměrně snadná recyklace. Už naši předci věděli, že kámen, hlínu i dřevo lze používat ke stavbě opakovaně. Důkazy nalezneme na nejednom stavení v okolí. Jak je patrno z předešlého textu, při výběru místa k bydlení je pro mne kromě pěkného přírodního okolí velmi důležitá i historie místa. Pokusy o poznání a navázání na dění v místě přede mnou si vytvářím k mému domu osobní vztah. Dům na konci obce Skalany, který si již roky zabydluji, je typickou venkovskou pojizerskou chalupou, maximálně využívající místních materiálů - dřeva a pískovcového kamene. Dům je umístěn do svahovitého a skalnatého terénu, který poskytl možnost zahloubit sklepy na potraviny přístupné z domu přímo do skalních masivů za domem a zároveň svědčí o nemajetnosti zdejších stavitelů. Nevýhodou svažitého terénu je, že veškeré stavby se musely budovat na zídkách nebo pilířích z pískovcových kvádrů zvaných štuky", které * musí stále obnovovat a udržovat, aby nedocházelo k sesuvu. Také pískovcem dlážděné prostranství před - dvorek" a předzahrádka se díky nepříznivému terénu zúžilo jen na nudličku mezi zápražím a vejminkem. Hlavní obytná budova se pomyslně dělí na tři části. Obytnou poloroubenou světnici, kamenný Prostor bývalých chlévů a z větší části dřevěnou stodo.u. Celá budova je přízemní, nápadná zdola od cesty nejen věžovitým vejminkem, a.e i červenobílým roubením. Ze stodo.y lze vystoupit do půdních prostor, kde se uchovávalo seno, potraviny a různé věci. Přes dvorek k objektu přiléhá zmíněný roubený vejminek na kamenných pilířích a novëji ( éta) dostavěná koupelna. Krom toho se na pozemku v oko.í domu vyskytuje několik dřevěných kůlen a chlívků. Kdysi stával za domem ještě jiný menší dům, který prý vyhořel. Po7.Vt...1 i j tři chpnv ve skalách - bývalé chlévy pro dobytek. K domu Pozůstatkem jsou dnes již jen kamenné základy a tr, sklepy ve skaiau,? náleji., ui í m i a ořešáky a příkré stráně dodnes sloužící jako pastviny, ltue?.i ovocný sad s třešněmi, slivoněmi, jabloněmi a oresd*y a y částečně neudržované a zarostlé. Lidé, kteří tu bydleli přede mnou, žili domkářským životem. Dojížděli pravidelně do zaměstnání a zároveň P domácku provozovali zemědělskou činnost. Chovali slepice, králíky, kozu a prase, měli kočky a psy. Na pol, 14

16 Pěstovali zeleninu, obilí, mák a brambory. V domě obývali světnici, která byla zmodernizována a rozdělena na dva malé pokoje. Jeden sloužil jako obytná místnost s kuchyní, druhý jako ložnice. Obě místnosti se vytápěly kachlovým sporákem s troubou a malými kamny na uhlí. V domě nebyl zdroj teplé vody, a tak se voda ohřívala vměděnci který byl souěástí kachlového sporáku. Nábytek obytné místnosti tvořila bílá sektorová kuchyň, dřevěný stůl se šuplíkem pokrytý plastovým ubrusem a okolo židle z ohýbané dýhy, bílé umyvadlo, plynovy sporák, starý dýhový mycí stůl a police z kouřového skla s rádiem. V druhém pokoji stála manželská postel sb.ta z prken velmi malého rozměru, polstrovaný gauč, několik menších skříněk s televizí a velká dřevěná šatní skříň. Z obytných místností se vycházelo do chodby, odkud vedly příkré dřevěné schody do podkroví a dveře do komory s pecí na chleba a kamenným sklípkem plným starých kompotů a uskladněných potravin. Tyto prostory byly vlhké, zapáchající plísní se spoustou pavučin a lezoucích střevlíků. Když se moji předchůdci z domu ve stáří odstěhovali odvezli si jen velmi málo věcí. Zdědili jsme všechny ty plesnivé kompoty, skříně plné velm. obnošeného šatstva, spoustu nití a knoflíků, desítky párů starých bot uložených na půdě, kabáty a igelity, nefunkční pračky a odstředivky, pestré talíře (každý jiný) a jiné nádobí, poklice a oprýskané hrnce, ale, rezave zahradní nářadí, kočku a několik králíků a slepic. Zprvu jsem věřila, že vše v brzké době roztřídíme, vyházíme nepotřebné do smetí a dům opravíme a upravíme k našim potřebám. Sedm let trvalo, než se nám po částech Podařilo roztřídit a odvézt do odpadu většinu nepotřebného. I dům jsme začali přestavovat. Nejprve bylo nutné zbudovat nové rozvody elektřiny, vody a odpadu a začít dům vysoušet a větrat, aby se zbavil nejhroznějšího zápachu po slepicích, koze a plísni. A nadešla doba bourání - zbořili jsme staré ploty, králíkárnu a některé chlívky, odstranili jsme ze stodoly starou mlátičku, která zabírala asi jednu třetinu prostoru, vybourali jsme Příčku ve světnici a odstranili přídavná kamínka. Během let jsme stopili několikaleté zásoby již trouchnivějícího dřeva. Vyklidili jsme kamenný chlív a uzpůsobili ho na provizorní hrnčírnu. A začínáme budovat! Světmce dostala po osmi letech novou dřevěnou podlahu, z komory vznikla koupelna. Před domem jsme rozšířili dvorek na parkoviště. Prodali jsme kozu, snědli králíky a slepice a za domem postavili z jedné strany ustájení pro dva koníky a na druhé straně oplocenou zahradu pro naše čtyři psy. Pro koně jsme dokoupili kousek louky a vzdal. * bramborového pole Nepěstujeme krom bylin a jahod už nic, jenom jsme omladili ovocný sad novým, stromky. Do nynější, opět podle tradice velké světnice jsme nastěhovali opravený dřevěný nábytek, který jsem nasbírala po garážích a kůlnách. Přinesli jsme kredenc, velkou poste, a tři skříně na oblečení a jiné věc. Prostorný psací stůl, na kterém trůní počítač, jen jídelní stůl s židlemi zůstal původní. Oprášili jsme kachlový sporák, který je nyní jediným zdrojem tepla v domě a postavili jsme si kuchyňský kout s dřezem a sporákem. Star á koupelna se proměnila ve skladiště keramického zboží a lesnického nářadí mého přítele. Suchý záchod ' Ull guje stále ve stodole.tak se za deset let změnil náš dům. p o mamince jsem zdědila lásku k venkovu i řemeslům, a tak do budoucna plánujeme rozšíření domu o novou Prostornou hrnčířskou dílnu a pracovnu a využití podkroví na další místnosti k bydlení. Přeci jenom život celé rodiny v jedné místnosti (i s kozou a slepicemi) se mi zdá již překonaný. Postupně asi dojde i na odstranění staré koupelny na dvorku a přestavění vejminku, neboť obě tyto budovy jsou již nestabilní, zabraňují výhledu z oken Svě tn,ce do údolí a zužují prostor dvorku. C se týče vybavení domácnosti, pomalu se vzdaluji od mého životního období sběratelství všeho starého a žači nám své sbírky třídit na věci krásné a podstatné nebo funkční a na harampádí, které mne obtěžuje. Zatímse u Pouze obdivuji, ale začínám i chápat výrok čínského cestovatele nazývaného 1 Moi: " Nejkrás nějšísbírka? Bílá zeď!" (9) 15

17 Uvažuji-li, co je pro mne z hlediska bydlení asi nejdůležitější, tak je to mít prostor k práci a odpočívání, blízkost čisté přírody a zvířat, dost světla a ticha, a potom nářadí, nástroje a knihy a dost věcí, které mě upomínají na životy mých předků, ale i lidí, kteří jsou paměti hodní a na události, které jsem prožila. Také se ráda obklopuji dřevěným nábytkem, který jsem nějak zachránila před zničením. Každá skříň je jiná, jedinečná, a tak se neubráním jejich častému přemísťování a hledání nejlepšího místa v domě. Zvláštní náklonnost chovám ke starému bílému kachlovému sporáku, který mi oplácí celou zimu teplem a vůní starobylosti v mém domě. Naopak občas zatoužím po nějaké civilizační novince jako je počítač, fotoaparát, elektrická trouba, pračka nebo auto, ale na těchto věcech příliš nelpím, jsou mi pomocníky, ale jsou vždy nahraditelní (možná ke škodě našeho životního prostředí). Stejně tak jako do jiných oblastí našeho života, tak i do způsobu bydlení se obrazí osobní hodnoty. Vztah k přírodě se u mne doma projevuje v lásce k přírodním materiálům a soužití se zvířaty, poměr k historii, umění a tradici se ukazuje jak na výběru domu k životu, tak nábytku, věcí doma a způsobu života. Ačkoli, nebo právě Proto, že v sobě nosím stálý neklid, odvahu vrhat se střemhlav do světa i nových situací a překotnost, mám touhu se k něčemu vztahovat, někde zakotvit, k něčemu se vázat, a na něco navazovat. Proto chováme zvířata a Pěstujeme rostliny. Velmi miluji lidovou architekturu kraje Českého ráje, jíž bych chtěla věnovat následující Podkapitolu jako ilustrující text dokreslující můj domov, ať již reálný, nebo ideální. 16

18 1.1.2 O LIDOVÉ ARCHITEKTUŘE ČESKÉHO RÁJE A POJIZEŘÍ Přestože se oblast českého ráje a Pojizeří může pochlubit dlouhou řadou hradů, zřícenin, zámků a měšťanských domů, které do tohoto kraje přilákaly i první výtvarníky, já za typický rys zdejší architektury považuji lidovou roubenou chalupu s pískovcovou podezdívkou, zdobenou lomenicí a květinovou zahrádkou pod okny. Takovýchto obydlí v krajině mého domova nalézáme stovky. Jsou rozesetá po stráních i v údolích, podél potoků a řeky Jizery i na bříšcích kopců a v úpatí pískovcových skal. Chalupy se vyskytují osamocené na pasekách u lesa, některé se shlukují do menších či větších osad a mnoho se jich těsná spolu s moderní zástavbou ve vesnicích i městech. Staré roubené chalupy, které dnes můžeme vídat, pocházejí Převážně z 18. nebo ještě 19. století. Od 1. poloviny 19. století sice platil zákon o zákazu stavění domů ze dřeva z důvodu možnosti snadného vzniku požárů, ale toto nařízení se příliš neujalo. Začínají se sice stavět domy kamenné nebo cihlové, ale nařízení se i obchází omítáním dřevěného roubení. Budeme-li zkoumat, proč se právě v této oblasti Čech vyvinula takto osobitá lidová architektura, dojdeme ke zjištění, že jednou z hlavních příčin byly zde dostupné materiální zdroje, tedy snadno opracovatelný měkký pískovcový kámen a dostatek dřeva z lesů podhůří Krkonoš a Jizerských hor. Z pískovcových kvádrů zvaných štuky" se stavěly základy, opěrné zdi, sklepy a později chlévy, komíny a podezdívky domů. Výjimečně se vyskytují i celé domy Pískovcových štuků (podzámčí Hrubé Skály, Vyskeř). V hodně chalupách se také setkáme Přímým napojením síně na sklep z b u d o v a n ý v pískovcové skále, nebo s chlévy zřízeným, obdobných prostorách. Raritou zdejší lidové architektury jsou dokonce celá obydlí zahloubená do skal. Ta nalezneme například v podhradí Kosti nebo na Drábských světničkách u Mnichova Hradiště, ale i ve zdejších lesích. Oblastní materiálovou zvláštností je v Pojizeří u železného Brodu ke stavebním účelům Používaná břidlice. Tento šedý. lehee se na plátky štěpící kámen se používal jak na stavbu opěrných zídek a částí domů. tak jako střešní krytina a dekorativní materiál pro obkládání domů. Dodnes se mnoho těchto stavebních památek zachovalo v části města Železného B '»du zvané Trávníky, jsou však mnohdy ve velmi dezolátním stavu. Dře vo jako stavební materiál se zde používalo odnepaměti. Dlouhé trámy se ětyřmi ot «aný mi hranami a speciálné seříznutými konci jsou základním článkem tzv. roubených Nejstarší roubené chalupy nemají základy. Většími kameny se pouze vypodložil,r4m»vý rám do roviny. Tento dřevěný základ byl však velmi náchylný na hnilobu, a tak se od 1 «století začíná běžně stavě, kamenná podezdívka. Od 19. století si obvykle z kamene. 17

19 Případně cihel vyzdívá i chlévy a stáje každý, komu to majetkové poměry jen trochu dovolují. Zároveň se zděním chlévů se vyzdívá i síň a komíny. Ale vraťme se zpět ke dřevu. Základními články roubení bývaly věnce do sebe zaklesnutých trámů, kladené vodorovně na sebe. Celá stavba přízemí se pak ukončovala vaznicovým věncem s příčnými stropními trámy. Spáry vzniklé mezi trámy se dříve utěsňovaly mechem a omazávaly hlínou. Dnes se však více setkáváme s vymazáváním hlínou smíchanou s plevami a omítáním, případně natíráním na bílo. Někdy se spáry i lištují dřevěnými lištami. Za velikou architektonickou zrůdnost považuji soudobé imitace roubení vyrobené z prken přimontovaných na omítce, které jsou bohužel často v Českém ráji také k vidění. Jak již bylo výše zmíněno, nezřídka se lidé neradi loučili se starým již ztrouchnivělým roubením, a tak nejvíce poškozené části šikovně povyspravovali a následně zavinuli tzv. do kožichu". To znamená, že ji omítli hliněnou omítkou a nabílili. Dalším řešením vysprávky bylo přizdívání další cihlové stěny zvenčí nebo i zevnitř roubení. v Pojizeří a českém ráji se Sas,o setkáme i s velikými patrovými statky s pavlačí. Moje "cjoblíbenější a nejznémější jsou asi v Příšovicích u Turnova, Dlaskův statek v Dolankách. Kopicův statek u Kacanov nebo Bělištč v Železném Brodě aj. Nejzdobenéjším prvkem roubených chalup je bezesporu štít střechy nazývaný lomenice. Existuje množství variant kladení prken a dalších řezbářských doplhků, které charakter,zují z dejší chalupy. Zvláš,nos,í je tzv. kočičí procházka«- jakési plasricky vystupující sloupořadí»phě lomenicí. objevující se hlavně na železnobrodsko a blíže k horám. Obvyklou *>jímavos,í je,aké tzv. záklopové prkno", které nkrývá různá poděkování a náp.sy o staviteli, majiteli nebo roku stavby. Vzhledem k tomu, že dříve bylo podkroví spíše zásobárnou než obytnou mís,nos,í, nebyla * 'omenici budována okna, jenom větrací otvory různých tvarů. Trend zobythovat podkroví»«*! až s příjezdy městského obyva,els,va na venkov na le,ní hy, a rozvojem chalupaření. si k těmto účelům začali zřizovat v podkroví hostinské pokojíky, kterým se líbezné «too malá ncbička., Venkovský člověk p r a c u j í c í v zemědělství potřeboval vždy dostatek W» pro úschova sena, slámy, obilí a jiných zásob pro sebe a hospodářská zv.řata Dícvéně 5asti staveb se staleti nechávala s přirozeným povrchem. Až ve dvacátém století Si ««zvykli chalupy natírat barvami. Nejobvyklejší v českém ráji a Pojizeří jsou hnédá, ccvenohnědá a zelená, občas se objeví i modrá barva. Stř «n, krytina lidových staveb byla různá. Nejstaršími ma.eriály jsou slaměné došky, k,eré VC «kěm, aji již asi nenajdeme, dřevěný šindel. k,erý je dnes velmi finančně náročný, ale se bias používá ; a specia, ita železnobrodská - břidlicové,ašky. Modernějšími 18

20 používanými materiály jsou keramická taška a různé lepenkové či kovové povrchy. Zajímavým příkladem venkovské recyklace jsou střechy potažené plechem z vyklepaných a vyrovnaných sudů. Dalším místem, kde se od pradávna uplatňovala lidová tvořivost, jsou prostory oken a dveří. Okna se vyvinula z pouhých štěrbin ve stěně zakrytých blánou měchýře dobytka nebo Pergamenem. Od 16. století se začíná ve výplních uplatňovat sklo, aleje velmi drahé. Okna se během historického vývoje stále zvětšují. To je trochu i problém rekonstrukcí lidové architektury v dnešní době. Dříve lidé trávili většinu denního času venku, a tak jejich nároky na světlo v místnostech byly mnohem menší. S modernizací lidových staveb v nedávné minulosti se na venkov rozšířila trojdílná a veliká okna, která, dle mého názoru, řadu chalup velmi zohyzdila, ale zvláštní zkušenosti vím, že tradiční malá okna jsou dnes již také Přežitek. Okna a dveře se postupně vyvíjela od střízlivých a přísně účelových zařízení až po náročné výtvarné artefakty, které plnily v domě reprezentativní funkci, vyjadřovaly pohostinnost majitele. Na oknech se objevily římsy, frontony rámované členěnými okřídlími, obálkám,", šambránami. Samotná okna se rozdělovala do několika polí a začala se používat zdvojená, otevírající se dovnitř a ven. Asi nejrozšířenější v kraji jsou dnes okna natíraná bíle. I zde bych v^k ráda poukázala na fakt, že i lidová tvorba má svou logiku a míru. Někdy špatně Pochopená lidová tradice u chatařských výtvorů nadělá více škody než užitku. Krásné ukázky «ken dřevěných chalup najdeme na Malé Skále u Boučkova statku nebo na modelech v Železném Brodě na Bělišti. Nej starší dveře byly stlačené ien z kůlů nebo fošen na rámu.ty by ale moc krásy Nenadělaly, a tak se zaěaly zdobit. Jednotlivá prkna se kladla různými směry tak. že vytvářela 'tané kosočtverce, dveře se pobíjely železnými hřeby, do dveří se vsazovala okénka a rámy se kovaly dřevěnými deskami (náplněmi). V severních Čechách v mnoha muzeích najdeme. P f astaré důmyslné zámky, klepadla a petlice. Kromě materiálových zdrojů lidovou architekturu ovlivnil i způsob života zdejších lidí. Jak i* Mo řečeno, chloubou domu byla zdobená lomenice, což souviselo s čelní orientací domu 3 dněním místností na tři pásma Stube-Flur-Stall" (jizba-síft-stáj). Někdy se n větších s *ů zobytňovalo i patro budováním spacích a zásobních komor. Základem domu byla sv ětnice (jizba), kde se odehrávala převážná většina aktivit v domě. Spalo se tam. jedlo, Va «'o, pracovalo i odpočívalo. Do světnice se přicházelo dveřmi ze síně, z které se dalo vejít ještě ble Hz. 1, j Hn nnrlkroví Kdvsi se síní vcházelo i do černé do komor, nebo po strmém schodišti do podkroví. Nuy* kuchvn* u. * r t( intpriéru i sem se v její funkční podobě ještě nikde yne, kde se vařilo (ale s touto součásti ínterieru jsem sc j j 19

21 nesetkala), nebo průchodem do zahrady. Dříve se ve světnici vyskytovala i pec na pečení chleba, do které se přikládalo ze síně, ale ta se postupně proměnila ve většině chalup na kachlová kamna s plotnou na vaření, která se nezřídka zachovala dodnes, a dokonce soudobý módní trend velí k jejich opětovné výstavbě. Na venkově je totiž dřevo na topení lehce dostupné, a pak se jedná o jednu z velmi příjemných a ekologických a přitom cenově nenáročných způsobů vytápění. Ve světnici kromě kamen stával stůl slavičí, a to obvykle v koutě místnosti napříč od kamen. Tam bývalo totiž nejvíce světla pronikajícího dovnitř okny. Nad stolem visela rohová skříňka na domácí vzácnosti a okolo byly u stropu rozmístěny svaté obrázky, ve zdejším regionu často malované na skle. Tomu se říkalo svatý koutek", který v dobách převažující negramotnosti nahrazoval domácí knihovnu a kapli zároveň. Ve světnici v dalším rohu stávala Postel pro hospodáře a hospodyni, zdůrazňující jejich vážené postavení. Dalším drobnějším nábytkem byly truhly na osobní věci a šatstvo, stoličky, kolébka... Někde v bohatších domácnostech se vyskytují i skříně neboli almary, český ráj, Pojizeří i Podkrkonoší se vyznačuje dlouhou tradicí malovaného nábytku. Typickým znakem je modrý nebo zelený, někdy mramorovaný podklad s několika poli vyplněnými malbami květinových kyüc, zvířat, světců, ale i městských vedut. Pěkné příklady ukazují sbírky zdejších muzeí (Turnov, Železný Brod). Ve světnici se nejen vařilo, jedlo, spalo, ale i pracovalo, a tak obvyklým vybavením světnice by. v našem regionu i tkalcovský stav, kolovrat nebo brusičský stůl vyzrazující zdejší řemeslné tradice podomácké výroby. Další bytný prostor - komora nebo víee komor přístupných ze siné sloužily jako zásobnice 1 mu, kam se ukládalo šatstvo, potraviny, nářadí a také tu spávaly starší děti. Existuje něco. co patří k běžnému vybavení dnešních domácností a s čím se ve starobylých domácnostech nesetkáme. Je to místo očisty a Olevy - koupelna a WC. WC, pokud vůbec existovalo a nechodilo se do chléva, sadu ěi lesa, bylo umístěno v odlehlejší části dvora nebo V = s'odole a samozřejmě nesplachovalo. Koupání probíhalo ve vaně či škopku přímo ve sv ětnici nebo a dvorku před domem. Na vesnicích se i dnes běžně setkáme s teprve dodatečně postavenou místností, oddělenou od domu a vytápěnou lázeňskými kamny, která se Používala jako koupelna. Typickým rysem roubených domů bylo, že obydlí lidí i domácích zvířat se nachazela pod iedno " střechou, ačkoli se do chlívů vcházelo samostatným vchodem ze dvora. kolo domu se vyskytovaly ještě další budovy. Lidé zámožnější si budovali celé statky kde ^ obytná budova lidí a zvířat byla obklopena do podkovy dalšími hospodářským, stav bami. Uprostřed se nacházel různě prostorný dvůr. 20

22 Součástí obydlí býval též vejminek - místo k bydlení pro staré členy rodiny. K domům a statkům přiléhaly obhospodařované zahrady, sady, pole, pastviny a louky. Za velikou hodnotu, která se nám jeví skrz lidovou architekturu a tradici osídlení Českého ráje a Pojizeří, považuji schopnost našich předků harmonicky vyvažovat své hospodaření/podnikání a soužití s přírodou. Schopnost nakládat s životním prostředím tak, že zde pro nás zůstala krásná krajina spojující produkty lidské činnosti s bohatstvím přírody do dlouhodobě hodnotného celku. Další (možná příliš romanticky mnou nahlížená) následování hodná hodnota předků pro mne spočívá ve schopnosti odhadu vlastních sil, skromnosti a nenáročnosti, povinnosti hospodařit na vlastněném majetku, zvláště jedná-li se o půdu, s úctou a odpovědností. (Uvědomuji si, že fakta dokazují spíš to, že skromnost a úcta a odpovědnost k půdě naších Předků nepramenila z jejich vlastního rozhodnutí, ale spíše ji ovlivňovaly vnější podmínky tehdejšího života, ale to nic nemění na tom, že se staly tyto jevy pro nás hodnotou.) K tomuto tématu Cílek říká:» Dnes je nemyslitelné že by průměrně bohatý člověk složil svůj majetek do jedné truhlice či f ^ Z C ^ i e L P e d druhou světovou válkou. ^» ^ t l / t ^ l domovy zaplní věcmi a nábytkem, se zaplnila naše krajina ruznym kulnam garazvn a Přístavbami, jež vesměs o b s a h u j í polofunkční haraburdi A ^ Z t T a s t r Z y T o automobilech - nejenom znečišťují ovzduší, ale hlavně ^ ^ t J ^ r e m ^ S ^ ü Jez bude potřebovat méně věci, a tedy mene energie, «/ dpadů. "(JO) 21

23 1.2 DOMOV JAKO MÍSTO V KRAJINĚ Kdo básnictví chce pochopit, v zem básnictví by musel jít; kdo básníka chce pochopit, v zem básníkovu musí jít. (J. W. Goethe) Zkoumání hranic domova by se dalo přirovnat ke zkoumání obzoru (horizontu) krajiny. Horizontu jako linii v dálce, za kterou sice nevidíme, ale kde tušíme její pokračování, odkazování k něčemu dalšímu, nejzazší viditelnou hranici krajiny, která odděluje zemi od n ebe. Linii, jež ustupuje před námi podle našeho postupování k ní a mění se spolu s úhlem Pohledu. I Patočka k domovu dodává, že na domov nelze nahlížet svrchu a přehledem, neboť jsme sami jeho součástí (11). Můžeme si povylézt na rozhlednu, ale stejně nedohlédneme c elku, jen změníme úhel pohledu - něco nového objevíme, od jiného se vzdalujeme. K problematice domova a světa Patočka píše: <>S perspektivou (a krajinou - pozn. autora) má struktura světa společné to, že z určitého centra ubíhá do dálky, do určité hloubi."... Patří kpodstatě našeho světa, že je jeho centrálním jádrem část, s níž jsme převážně obeznámeni, v níž se cítíme bezpečni, kde není takřka nic co objevovat, kde každé očekávání již bylo, anebo vždy může být typickým způsobem vyplněno, a tuto část nazýváme domovem."...a Odstupnění domova rodinného, místního, obecního, krajového, národního, státního atd. děje se za do neurčitá ustupujícího míšení známého s neznámým, vzdáleného s blízkým....hranice vzdálenějšího domova strou se do neurčitá a zanikají v nezdomácnčlém, cizím, v dálavě. " Patočka popisuje svět jako určité napětí mezi domovem a cizotou a k souměru s krajinou n ás opět vybízí jeho věta: Horizont horizontů je svět. "(12) Patočka tak vyjádřil to, co se mi při představě grafického zobrazení domova jevilo jako mihotající se světýlka v soustředných kruzích, zhušťující se směrem k místu mého bydliště a ob jektům, které považuji pro mne za důležité a se kterými mne pojí citový vztah. Světla se ale jako ohňostroj tříští a stávají se vůči mně cizími a odtažitými - zmateným rejděním nepodstatných částic, jestliže se ocitnu v jejich blízkosti. Ale zpět od filosofie a fantazií k problematice krajiny jako místa domova. ^ž slova české hymny a památky lidových písní a slovesnosti nám dávají tušit, že krajina má své místo v chápání domova naší kultury. Cílek ve své knize Krajiny vnější a vnitřní dokonce prezentuje názor, že krajina, ve které žijeme má na nás přinejmenším stejný vliv jako v ýchova. Nechává se inspirovat jihočeským spisovatelem J.Holečkem a říká: "Krajina vždy ovlivňuje duši člověka, takže charakteristiku jeho vlastností je nutné začít Popisem krajiny, ve které žije. Člověk vytváří k obrazu svému určitý typ krajiny, ale ta jej 22

24 zpětně ovlivňuje a dotváří. Staráme-li se o krajinu, věnujeme se dvěma činnostem - péči o stromy, vody, petrklíče, brhlíka a také o svoji duši. "(13) Cílek s určitou nadsázkou a humorem tuto myšlenku rozvíjí v kapitole Areál jablkového štrúdlu aneb Krajina je to, proč lezeme na rozhlednu a ve výše zmíněné knize mimo jiné píše: Kromě krajiny je dalším klíčovým pojmem 90. let globalizace" S tímto slovem a myšlenkovým pozadím jde ruku v ruce pojem regionalismus", je to obracena strana tehoz procesu Rozplýváme se ve velkém, poněkud problematickém celku a bráníme se tomu návratem do krajiny domova, do Evropy regionu. A říkáme-li region, mysl,me na společný krajinný základ. Takže v tomto proměnlivém světě hledáme záchranu v tradici a krajina setu objevuje jako něco, co nás stabilizuje, občerstvuje, vrací nám samým. Je to domov, odkud Rážíme vstříc novým výbojům a novým zítřkům, leč dnes tak činíme unavene, s obavami a víceméně z nutnosti, abychom jednou nezůstali stranou. Jenže ani krajina není nic nehybneho «rovněž se proměňuje Proto si myslím, že tváří v tvář oné dvojité proměně vnitrní a vnejsi krajinyislouží krajinné semináře hlavně jako záminka k tomu abychom se nějak vyrovnali ' Pádícím světem a sami se sebou. Z podobného důvodu byly mozna na vrcholech kopců koncem 19. století stavěny rozhledny. "(14) Co je to ale krajina? Otázka, kterou nelze v této kapitole opomenout. Odpověď můžeme hledat jak ve vědě, kde se toto téma stává stále více populárním nejen v přírodovědných borech (snad proto, že se krajina stává čím dál více ohrožovanou skutečností), tak v umění, které dokáže krajinu zkoumat vlastními přístupy a technikami. Krajině zde věnuji několik ^jímavých postřehů z krajinné ekologie; kulturolog Pavel Hájek například pod pojmem tajina chápe území zabydlené kulturou" jako protiklad k pojmu divočina. Podobně jako Patočka rozlišuje v prostoru dvě hlavní oblasti: první představuje domov - území známé, Pojmenované a vymezené, území naplněné srozumitelnými symbolickými obsahy; území, ve kterém je snadné se orientovat, území intimních vztahů, kde panuje řád a bezpečí... Za hranicemi tohoto prostoru existuje divočina jako území stojící mimo kulturu, mimo řád - ú zemí nečitelné, neznámé, nebezpečné. Mezi těmito světy existuje neustálé napětí. Jak tvrdí H *jek, vytvoříme-li ale mapu světa, kam zaneseme domovy a divočiny jednotlivých lidí a kul tur, 2 j i s t í m e, ž e s e vzájemně překrývají. Důvod spočívá v tom, co označujeme jako cizí, odlišné a jiné než to naše". Jinakost totiž není chápána jako svébytný, suverénní, po všech str ánkách plnohodnotný způsob bytí-ve-světě, ale jako cosi ohrožujícího, zaostalého, nedostatečného. Něco, čemu je třeba pomoci, co je třeba vzdělat, změnit na to, jak to z našeho Pohledu má být - vyklestit a osídlit divočinu. Skutečné důkazy tohoto jevu nalezneme ve snni Q * - i w,.mimi menšinami ale i v tak časté konfrontaci ^Polecnosti v zacházení s národnostními a kulturními menšinami, a XlV ta na venkově a ve městě. v elmi zajímavý příspěvek do diskuse o domově a krajině přináší evoluční biolog a *** David Storch s rostlinným sociologem Jiřím Sádlem. Ti přirovnávají krajinu 23

25 k interpretovanému textu: krajina má s textem společné to, že se skládá z nějakých víceméně nám známých objektů, o nichž v danou chvíli nepotřebujeme vědět nic víc než to, co právě víme. To nám umožňuje přejíždět po krajině pohledem (dívat se třeba z rozhledny). Stejně jako text nečteme kvůli podobě a barvě jednotlivých písmen, tak na krajinu se nedíváme kvůli detailnímu porozumění jejím složkám. Krajinu vidíme právě proto, že nevidíme a ani nemůžeme vidět vše. V interpretaci textu i krajiny je důležité nějaké předporozumění, na jehož základě teprve vnímáme a chápeme souvislosti. Krajina je však na rozdíl od textu komplikovanější v tom, že nám v interpretaci nedává ani ty základní jistoty, jako jsou v textu Počet písmen nebo konec slov. Storch se dostává k otázce, co je to vlastně krajina - to, jak my jí rozumíme, nebo to všechno, co lze z úplně nejrůznějších pohledů interpretovat, ale o čem "Objektivně" nelze říci nic právě proto, že žádná interpretace není definitivní? Odpověď chybí. Storch dále rozlišuje a staví do opozice pojmy příroda a krajina a v závěru textu tajina není píše: " A tak možná zatímco krajinu potřebujeme jako domov, jako něco blízkého a srozumitelného, Porodu potřebujeme z hlubších důvodů. Totiž kvůli nutnosti pečovat o své místo ve světě a hůli pocitu, že tu nejsme sami. Krajina možná není, neboť jde pouze o naší interpretaci toho, Ce mu rozumíme, ale příroda určitě je. Anebo ne? "(15) 24

26 1.2.1 MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO V KRAJINĚ» Člověk je doma v jedné krajině. Někteří obsáhnou dvě či tři krajiny, ale ne víc. Každá, byť malá památka z místa, kde jsme doma, je důležitější než velká památka jiné krajiny. Ale přesto potřebujeme jezdit do ciziny - kvůli srovnání, kvůli poznání malosti domova i uvědomění si, kam patříme. " ( V. Cílek) Ačkoli můj domov má i své mnohem intimnější stránky, nelze pominout ani popis toho kousku země, kam se Vzd y ráda navracím z cest. Domov je tedy asi tam. kam se vracím, kam neodjíždím. Je velmi složité přesně vymezit polohu a rozlohu místa, které nazývám domovem. Kdybych plula vesmírem, určitě bych za domov Považovala planetu Zemi. Když jsem na jiném kontinentě, cítím se Evropankou. V Evropě říkám, že jsem -'-Čech. V Čechách je mým domovem oblast zvaná Český ráj, ale zvláštní pocit mám, i když projíždím Polabím, Roudnicí nad Labem, Dobříní či Citovém nebo Ústím nad Labem, kde žili moje prababičky a pradědové, nebo když se mluví o Vysočině a řece Doubravce, kde jsem strávila první dva roky mého života. Jest pravdou, že kraj Vysočiny znám pouze z vyprávění mých rodičů a po Doubravce jsem zdědila jenom jméno, přesto trochu z té drsnosti a opuštěnosti toho kraje, odkud pochází řady vynikajících krajinářů, cítím sama v sobě a jméno je mi darem i poutem zároveň. I tam byl jednou můj domov. Rok mého života jsem strávila v Ratzeburgu na území Německa a od té doby se tam rok co rok vracím. Nosím 1 v sobě trošku toho severního Německa, které se, ať chci či nechci, odráží v mém hrnčířském řemesle. Moje kitá ale tvrdá ruka vypracovaná malováním českého perníku přijala i trochu zjaponské tušové a posléze n S=obové malby, se kterou jsem se setkala právě tam na severu u mého mistra Kazuhira. Německo se mi stalo ostem do Japonska a všechno se to smísilo dohromady. Dodnes ve mně vyvstávají vzpomínky, když vkročím J' 2 od té doby vícekrát přebudované hrnčírny na břehu jezera s plachetnicemi, rákosem, racky a kormorány d'cimi na kůlech vyčnívajících z vody. Tam byl taky asi můj přechodný domov, ale přesto se mi stýskalo. ^ jsem půl roku žila v anglickém Birminghamu. Třímilionovém moderním městě, ve kterém se mísí snad ec hny kultury světa. A i v tomto městě plném extrémů a protikladů a jeho okolí jsem si našla svůj útulek. otv ila jsem v budově městského muzea na centrálním Victoria Square, odkud jsem pod záminkou univerzitní ^ axe Podnikala výlety po všech uměleckohistorických a přírodních budovách a objektech ve městě a Sazi telném okolí. Svůj domov jsem si nalezla v 19. století v době vlády královny Viktorie, v Birminghamu, Ktßpv v té době byl špinavým průmyslovým městem ne náhodou nazývaným Black Country, ve městě, které v^ak ir ' Kl "om těch stinných stránek, bylo průmyslovou oblastí, jež se stala místem působení věhlasných era Phaelitů, Hnutí Art&Craft, Williama De Morgana, Josiah Wedgwooda ve Stoke-on-Trent a dalších. Anglie " lym domovem, ale i sem se od té doby rok co rok vracím a anglický životaběh se stal trochu součástí toho ' Anglie si vážím pro její krásný venkov s honosnými sídly a zemědělsky opečovávanou krajinou koní a Večelí ^ Je > a umění a řemesla, za čímž se ale skrývá obrovská dřina, i bída. Anglie je romantická i surová současně. to ale s Českým rájem? Ani tam nevím, kde jsem doma. Bydlím ve vísce Skalany zastrčené v údolí u ^ e Vyskeř, na adrese Mladostov 9. Tam mám svůj dům s jednou místností a dílnou, sad, pastvinu a zahradu. u sedství bydlí moje rodina. Jen tam ale není můj domov. Můj domov znamená - celou světnici, kde spím a de se C tim v bezpečí s mými psy a přítelem, zem, po které chodím, nebe nade mnou a celou krajinu, kterou V di'm tri,. ' vyjdu před dům a vykročím po cestičce vedoucí po vrstevnici a spojující mou chaloupku se statkem dičů n ' 0rr >a se cítím i na cestě ve vesnici mezi domy, políčky a loukami, když jdu na pastvinu ke koním a dál 25

27 kdomu mojí sestry nebo k naší druhé chaloupce Pelušce. Ráda se rozhlížím ze zdejších kopců, hledám na obzoru Ještěd, Ralsko a Bezděz, někdy vidím jen Kozákov, jindy dohlédnu až do Krkonoš. koloritu mého kraje patří vulkány Mužský, Vyskeř a Trosky. Doma se cítím v letním borovém lese plném borůvčí a brusinek. A musí tu být i skály rozvrtané a rozkrájené erozí a obrostlé "lechy a kapradím. Miluji ovocné aleje podél cest, švestky, špendlíky, jabloně, nebo osamocené ořešáky a hrušně. Jejich plody jsou pro mne ra Jským ovocem. Krásná jsou i pole s řepkou, ob 'lím nebo kukuřicí, dál na Mladou Boleslav se Putují i tisíce sluncí slunečnic a jsou tam pole Rostlá vlčím mákem a třešňové sady pod Obskými světničkami. Louky s pasoucím se dobytkem, rákosinovými ostrůvky, kde se za Ur Čitého počasí válí mlhy, nebo zase září v různých brvách a světlech. ' v e městě Turnově zažívám pocit známého domova při běžném obstarávání. Cestou do Turnova se jezdí i přes Všeň, jejíž kostel je vidět 2 daleka, je žlutý s věží a červenou střechou jako ž Udových pohlednic. Pyšná jsem na krásné hrady které ^mky hustě rozeseté Českém v Českém ráji, dokazují fakt, že tento kraj měl svou Je dineěnou hodnotu už i v historii. 0 Jíždím-li vesničkami Ktová, Doubravice, Hrubý hozec, přepadají mne podobné pocity jako V D teeburgu ěi Birminghamu. 1 tady jsem totiž S ávi a Část svého života, někdy jsem to tam znala«i > ale mnohé se už od té doby změnilo - tam i Vemn «samotné. tušení, že místem mého domova je pol samota venkova. Venkov všude, kde jsem doposud a pobývala, vyhledávám, tam se cítím? Pečně a radostně... 26

28 1.2.2 O KRAJINĚ A PŘÍRODĚ ČESKÉHO RÁJE Českým rájem se již více než sto dvacet let nazývá krajina severovýchodních Čech lemovaná Ještědsko-kozákovským hřbetem, který tento kraj odděluje ze severu od podhůří Krkonoš a Jizerských hor. Ze západu tvoří pomyslnou hranici řeka Jizera, do níž se vlévá většina vod protékajících Českým rájem. Na východě se krajina, ve které se cítím doma, sbíhá k městu Jičínu, které vyniká Překrásným historickým centrem a četnými stavebními památkami upomínajícími nás na dobu panování Albrechta z Valdštejna v tomto kraji. Z jihu má Český ráj hranici uměle vytvořenou člověkem a je jí silnice z Mnichova Hradiště Přes Sobotku k Jičínu. Snad nejznámější dominantou kraje je hrad Trosky čnící do výšky 488 m n. m který s Počívá na dvojitém čedičovém sopouchu vyhaslé sopky. Sopečných vrchů je ale v kraji více. T y v současnosti slouží jako známé výletní cíle. Nedaleko mého bydliště vyrostl už dávno, ^ké ve třetihorách, vrch Vyskeř, kde na úplném vršku dnes stojí kaple sv. Anny ze 17. století a k ní vede nedávno zrekonstruovaná křížová cesta. Obec Vyskeř se také může chlubit Jmenným kostelem se starobylou dřevěnou zvonicí. Naopak v západním cípu Českého ráje Se vypíná kopec též sopečného původu zvaný Mužský. Jeho výjimečnost spočívá jednak v bohatství přírodním, a jednak v bohatství kulturním, neboť právě v jeho okolí se nacházejí naleziště pravěkých a pozdějších osídlení lidmi. S obdobnými archeologickými nalezišti se můžeme ale setkávat v Českém ráji na mnoha dalších místech. Podle regionálně-geomorfologického členění ČR náleží oblast Českého ráje k podsoustavě Severočeské tabule, k celku Jičínská pahorkatina. Až na zmíněné, erozí odhalené sopečné v yvřeliny, je převládající horninou Českého ráje kvádrovcový pískovec spočívající V mocnosti až m na vápnito-jílovitých prachovcích (opukách) svrchního turonu. A prá vě tvarová rozmanitost skalních útvarů patří k největším pokladům Českého ráje. Vznik Proslulých skalních měst popisuje Zdeněk Mrkáček takto: " P čátky historie dnešních skalních měst sahají do druhohor, kdy asi před sto miliony let (ve ^chní křídě) proniklo do Českého masivu moře následkem postupného poklesu uzemi Cech. "řská sedimentace překryla i málo významné sladkovodní uloženiny a postupně zasahla které dnes označujeme jako Českou křídovou pánev. Během asi 15 milionu let bylo U í ženo v oblasti Českého ráje až 700 m mocné strukturní patro. Z něho je ne,napadnejsi az 7 m silné souvrství tzv. kvádrových pískovců, které můžeme dobře zkoumat v prostředí yních měst Našim pozorováním ale předcházelo přibližně 65 milionů let zpevňován, Puv dně sypkých uloženin. Ty pak byly asi před miliony let postiženy dozvuky alpské 27

29 or ogeneze. Především křehčí pískovce byly otřesy a pohyby tektonických ker rozděleny odlučnými plochami (ojediněle i tektonickými poruchami) rámcově dvou směrů (SZ-JV a S V- JZ). Třetí směr odlučnosti je dán vrstevnými plochami. Výsledkem je dělení pískovce podle kolmých a vodorovných spár na nepravidelné kvádry - proto kvádrové pískovce. "(16) Odlišným způsobem vznikl na začátku jmenovaný nejvyšší vrchol Českého ráje - Kozákov (744 m). "Kozákovský hřbet vznikl vyzdvižením při lužické poruše. Je vrchovinou až hornatinou, kterou tvoří především prvohorní vyvřeliny (melafyry), méně pískovce, třetihorní čediče a další horniny. Součástí hřbetu je také hřeben Suchých skal. " (Z.Mrkáček)(l 7) Kozákovské horniny místy obsahují vyhledávané drahé kameny. Ty vznikly ve více fázích v dutinách po plynech (o průměru až 1 m) z nízkoteplotních hydrotermálních roztoků, které Putovaly po poruchách i pórovitějšími polohami a postupně nabývaly gelovité formy. Dotváření drahých kamenů probíhalo formou difúze v dutině, při které vznikaly různobarevné Pružky. Bílá barva signalizuje vysoký obsah vázané vody, červená například přítomnost Přimíšeného hematitu, zelená chloritů apod. Sopečná aktivita většího významu na Kozákově Probíhala asi před 6-4 miliony let. Dnes je Kozákov oblíbeným výletním cílem, kam vyrážejí nejen dychtiví sběrači drahokamů. Kozákovské jaspisy jsou podle Ziglera (18) známy po celém světě svou neobyčejnou barevností a pestrostí. Kromě nich se v dutinách nacházejí krásné acháty se s Ustřednými i mechovými kresbami, šedomodrý chalcedon, krystaly křemene, křišťálu. 2a hnědy, citrínu či ametystu, zeolitové nerosty (heulandit a chabazit), klencové i s kalenoedrické krystaly kalcitu, ryzí měd 1 a mnohé další nerosty. V okolních čedičových ' mech lze také najít olivín a pyrit. Přiznám se, že jsem nikdy neměla valný úspěch při šedání drahých kamenů na samotném Kozákově, ale v dobách mého dětství jsem dokázala trávit dlouhé hodiny prohledáváním štěrkových drtí na cestách a haldách podél cest Českým ra J e m, a právě zde jsem nalézala mnoho úlomků světle zelených olivínů a drobných kulatých "Pecek" vyplněných krystaly křemene a křišťálu nebo barevným žilnatým achátem. Krásnou Mineralogickou sbírkou zdejších polodrahokamů se může pochlubit jak muzeum v Turnově, řada místních sběratelských domácností nejen na Kozákově. Avšak i pískovcové skály Zrývají své poklady. V pradávných usazeninách zůstali navěky uvězněni živočichové kyjovky a amoniti) a rostliny, což zvyšuje přírodní hodnotu celého regionu. ^míněné kvádrovcové pískovce čnící do krajiny v podobě skalních věží, jehel, ostrohu a stěn Se na mnoha místech shlukují do celých skalních měst. 28

30 Díky aktivitě turistů a horolezců má naprostá většina skal své jméno a popisy cest k výstupům na jejich vrcholy lze nalézt ve vydávaných příručkách. Vyhlášenými a pro svou Jedinečnost státem chráněnými lokalitami v Českém ráji jsou skalní města Hruboskalska, Apoleny, Příhrazských skal, ale i skalnatá údolí Podtrosecká a Plakánku. Vlivem eroze vznikla ve skalách na mnoha místech přírodní okna a brány, sloupy, komíny, tunely, setkáme Se i s jeskyněmi. Povrch skal zdobí římsy, lišty, kapsy, dutiny a pukliny či voštiny. Inkrustace neboli pevné kůry nebo povlaky zabraňující erozi, které vznikly vysrážením minerálů? roztoků vody (železo, mangan, vápník), jsou také výrazným dekorativním prvkem skal. Zdejší skály a jeskyně jsou výborným útočištěm a domovem pro řadu rostlin a živočichů, z nichž mnoho patří do skupiny chráněných a ohrožených. Na jaře nás upoutá např. žlutý Povlak šálečky na skalních stěnách. Skalní dutiny a jeskyně naopak vyhledávají různé druhy n etopýrů nebo Vrápenec malý. Za ptáky bychom mohli jmenovat především Poštolku becnou a Výra velkého. Ne nadarmo má také CHKO Český ráj ve svém znaku letícího s kola, který byl svého času považován už za vyhynulého. Z hmyzí říše skalní prostředí pro n>ne reprezentuje Mravkolev obecný, který mne svým důmyslným lovem zaujal už v dětství. Nezaměnitelnou krajinu Českého ráje nevytváří však jenom geologický základ. Jsou zde ta ké rybníky a vodní toky, lesy, obory a louky, pole a pastviny, lidská obydlí, vesnice a cesty, 2e 'ezniční tratě a kamenné lomy. Vlastně musím připustit, že na Českém ráji si nejvíce cením P r ávě této rozmanitosti, která je vměstnána na plochu 20 x 20 km. Velikou část z toho 2au jímá Chráněné krajinné území Český ráj, jež se může letos pochlubit svým 50. výročím a Ce rstvým přijetím mezi evropské geoparky UNESCO (25). ^ejvětším vodním tokem Českého ráje je řeka Jizera, která k nám přivádí vodu z hor ze ^ev eru. Mezi její nejhezčí úseky patří Riegrova soutěska a soutok s Kamenicí u Spálová nad 'ezným Brodem. Několik divokých peřejí zavlní Jizerou v úseku mezi vodáky známém Ja ko Paraplíčka. A potom již vtéká do Českého ráje. Ráda vzpomenu na sjízdný jez na Malé Skále, nad kterou se nalevo zubatí Suché skály a napravo na vysokém skalním hřebenu Sp cívá romantický Pantheon a starobylý hrad Frýdštejn, kde se meandry Jizery zařezávají do ^Ub kého údolí, jehož srázy pokrývají divoké bukové lesy. Před Turnovem na po proudu Prav ém břehu Jizery stojí za připomenutí památka lidové architektury Pojizeří - Dlaskův Statc k v Dolánkách. Přijede-li návštěvník do Turnova lodí, může zvolit dvě cesty: buď 2 článek p 0 náhonu, který zvláště v letních měsících v době rostlinné vegetace působí ' me m pralesního toku, nebo po řece, která je sice širší, ale ukrývá řadu zrádných mělčin. Za Ur novem poskytuje řeka Jizera další zajímavou podívanou, a to v případě, budeme-li Ž k Um a t její původní slepá ramena. Ta jsou dnes na mnoha místech zanesená natolik, že si 29

31 Jich povšimneme jen díky odlišnému zabarvení půdy při pohledu z letadla. Jiná slepá ramena a 'e dodnes poskytují dobré útočiště mnohým vodním rostlinám a ptákům. Na jaře v mokřadech kvetou žluté upolíny, u Žehrovky nás překvapí obrovská Přeslička největší, v rašeliništích máme šanci zahlédnout masožravou Rosnatku okrouhlolistou nebo chmýří Suchopýru úzkolistého specielně u rybníku Vidlák. Na mokrých loukách podtroseckých nás 2 Jara ohromí bílé palouky bledulí a naopak v létě nejen u Věžáku rozkvétají divoké Kosatce z 'uté. Ptáky okolo vod reprezentuje kachna Polák chocholačka nebo modrý Ledňáček říční. Nad vodou nás může také zaujmout krásně tyrkysová vážka - Sídlo pestré. V odlehlých zátokách Žehrovky žijí Škeble rybničně a u vody můžeme též potkat Užovku obojkovou, někdy i více než lm dlouhého hada, který je bezpečně rozpoznatelný díky žlutým skvrnkám na krku. K větším přítokům Jizery na území Českého ráje patří říčky Žehrovka a Libuňka. Ql v. 06 jsou svou přírodou natolik zajímavé, že podél jejich toku jsou vyhlášena chráněná krajinná území a rezervace. Kromě vod tekoucích dotváří kolorit Českého ráje i vody stojaté. Ačkoli rybníky jsou na to mto území kulturními výtvory, během času tu natolik splynuly s okolní přírodou, že se staly Přirozenou součástí krajiny. Některé rybníky se nacházejí v otevřeném terénu mezi loukami a Poli (Žabakor), jiné našly své místo v mělkém lesnatém údolí (Komárovský rybník), další jsou Sc hovány v lesích (Vústra) a jiné zabraly kaňonovité skalnaté rokle (Podtrosecké rybníky), ohníky v Českém ráji mívaly dvě hlavní funkce. Zaprvé sloužily k chovu ryb a zadruhé se Ožívaly pro získávání spádu a zadržování vody potřebné k pohonu vodních mlýnů a pil ^ebákovský a Podsemínský rybník). Několik dodnes funkčních mlýnů existuje na Žehrovce ÍVys ké Kolo, Skokový). Největšími rybníky o rozloze desítek hektarů jsou Žabakor, márovský rybník a Písečák (zatopený pískový lom u Příšovic). Za nejmalebnější považuji s u stavu rybníků v Podtroseckém údolí (Věžák, Vidlák, Krčák) na Jordánce - pravém přítoku Žeh " nr ovky a Podsemínský rybník a Nebákovský rybník na Žehrovce, kde skály do výše desítek etrů vystupují přímo z vody rybníků. A potom Hrudku a Rokytnický rybník na Libuňce, jež dopují ka prů. olšiny a rákosiny a kam jsem se chodila v dětství často koupat a pozorovat výlovy Rybníky spolu s vodními toky, vlhkými loukami ve stinných údolích, prameništi, rašeliništi, mal ými jezírky a tůňkami v lomech či na lesních cestách a se všemi dalšími mokřady P lu Vytváří j edjnečná místa ne j en pro pastvu našich očí, ale i pro život mnoha běžných i ^Cn ých živočichů a rostlin. O některých z nich jsem se zmínila již výše. Asi Jednu polovinu chráněných území v Českém ráji zaujímají lesy. Nejrozlehlejší lesní Pl Ch y tvoří Žehrovský les, Hruboskalsko a lesy ještědsko-kozákovského hřebene. 30

32 Nezalesněné části jsou převážné tradičně zemědělsky využívané jako pastviny dobytka, pole a louky k sušení sena. Některá území, vzhledem k výskytu vzácných porostů a živočichů, spadají pod správu CHKO Český ráj, a jejich zemědělské či jiné využívání je proto omezováno, nebo zcela zastaveno. Zvláštností tohoto krájeje právě po staletí dodržovaná rovnováha mezi přírodou a kulturou. Přestože tato krajina bývala už od pravěku osídlena a obhospodařována. Do zcela zalesněné krajiny Českého ráje pronikli první lidé již v 5. tisíciletí př. n. 1. Pozůstatky tohoto osídlení byly nalezeny v oblasti Hrada na Mužském. V 6. století toto území osídlili Slované. Kodlesňování krajiny došlo ve středověku, neboť se dřevo používalo jako základní stavební surovina. Do rázu krajiny zasáhl ve století vznik měst (Turnov, Mnichovo Hradiště, Sobotka) a zakládání hradů (Trosky, Kost, Valečov...). V 16. století se opět krajina proměnila d íky zakládání rybníků a výstavbě vodních mlýnů. Od 17. století a vlády Albrechta 2 Valdštejna se zde uplatňovalo řízené lesní hospodářství (výsadba lesů, zakládání obor a bažantnic, ale i budování čestní sítě). Jako památka na krajinu a předky se nám z 18. století dochovaly dnes v kraji nejstarší existující dřevěné stavby lidové architektury. V průběhu 20. století přicházejí nové změny krajiny Českého ráje. Přibývají smrkové a borové Monokultury a zaujímají místo původních listnatých a smíšených lesů. Vlhké louky byly meliorovány a jejich výměra se snížila ve prospěch orné půdy. Také malozemědělství jednotlivých rolníků bylo nahrazeno velkovýrobou, což přineslo krom chemizace a intenzivního zneužívaní půdy i zásahy do krajiny. Byly sceleny pozemky, a tak zanikly četné re mízky a meze. Zanedbány byly i tradiční cesty do polí s alejemi ovocných stromů. Zbudovány byly velkokapacitní chovy, a tak dobytek vymizel z volných pastvin. Průmysl vtrhl do kraje kromě jiného velkokapacitní těžbou písku v Příšovicích a Hr doňovicích. Pestrost přirozených lučních trav a květin vytlačily monokultury několika málo dolných druhů trav. Což mělo za další následek pokles počtu druhů hmyzu a vymizení šerých druhů živočichů. Oproti tomu byly do přírody vysazeny cizokrajné druhy zvěře, jakými jsou ondatra, která žde úspěšně přežívá dodnes, a muflon, který se nyní chová už jen v žehrovské oboře. revoluci 1989 se opět dobytek do krajiny Českého ráje navrátil ve velkých stádech díky Organizovanému družstvu místních zemědělců. Množství luk je užíváno k pasení krav, V ovcí a koz, nebo jsou sečeny na seno. Novým trendem je také rozvíjející se cestovní ruch - (Už v roce 1841 byly při p r a m e n e c h v Sedmihorkách založeny lázně.) Souv.slost se ^nou mobilitou má i zavlečení invazních druhů rostlin do této oblasti. Křídlatka a 31

33 netykavka spolu s borovicí vejmutovkou, dubem červeným a akátem se v Českém ráji zabydlely natolik, že začaly vytlačovat původní rostlinné druhy. Rok 1990 sice přinesl do kraje v oblasti zemědělství útlum intenzivního využívání půdy, ale devastující novinkou se stal právě cestovní ruch. Návaly turistů, rozkvět podnikání a s tím související stavební činnost (hotely a dálnice) a rozvoj outdoorových sportů jsou problémy, které zatím čekají na řešení. Pozitivně se ale jeví dobrá spolupráce mnoha místních organizací a subjektů (CHKO Český ráj, Muzeum Českého ráje v Turnově a muzea jiná, Sdružení Českého ráje, aj.), kteří se problematikou životního prostředí zabývají ze svých úhlů pohledu a otevírají se společné diskusi. (19) 32

34 1.2.3 O VENKOVĚ Krajina jako skýva chleba žebráky ještě za tmy ptaná krajina dávno od pradávna rukama lidí dotýkaná (J. Skácel) Ačkoliv oba moje rodiče by tradičně venkovský člověk označil za naplaveninu". protože Přišli původně z města, já jsem již na venkově vyrostla. V období puberty a studií jsem žila Přechodně ve městě (Turnov, Praha, Ratzeburg, Birmingham), ale navrátila jsem se zpět. Venkovu rozumím a umím tam dobře žít. Vím jak se starat o zvířata a zahradu, o dům, kde si c o obstarat, jak zatápět, ale i jak se spojit s městem, jak se zabavit ve volném čase, plánovat si Práci. Tyto i pro město všední činnosti jsou na venkově vykonávány jinak než ve městě, což ovlivňuje celý venkovský životaběh, a tím i lidi, kteří tam žijí... Lidé z venkova mívají trochu jiné hodnoty, postoje, i návyky a vztah ke světu než lidé 2 města. K tomuto názoru se ve své práci přiklání jak Blažek, tak Cílek. Tím ale nechci říci. Ze by jedna či druhá skupina se měla nějak nadřazovat nad tu druhou. Názor na jinakost, se kterým se ztotožňuji, jsem uvedla již výše v pojednání o krajině obecně. Jevem odlišnosti města a venkova jsem se dlouho nezabývala, ačkoliv jsem se s jeho projevy často stýkala od dětství, nebyla jsem si jista, zda nejde pouze o mé osobní předsudky, a 'e můj vnitřní rozpor se začal řešit časem sám a vyjasnil se ve mně samé po návratu z Anglie. A pak mi k výraznému teoretickému objasnění dopomohla právě již zmíněná kniha B. Blažka Venkovy a též jeho práce Venkov-Města-Média. Z těchto pramenů bych na tomto místě ráda Předložila několik myšlenek, které mne k tématu venkov zaujaly. Blažek se snaží zkoumat s udobý venkov takový, jaký je a kriticky poukazuje na literaturu a dění, které vidí venkov spíš jako prostor ideální než skutečný. Z dob povinné školní četby jistě každý vzpomene na r rnány Němcové, Světlé a jiných, kde venkov byl prezentován spíš jako ideální místo k životu, ale takový současný venkov není a asi nikdy nebyl. Velmi mne mrzívá častý přístup ''dí z města k venkovu jako oáze klidu, kde vše co není za plotem patří všem a kde žijí dobrotiví hloupí lidé. A ještě smutnější je, že prezentace venkova v médiích nezřídka tento názor utvrzuje. Je třeba si uvědomit, že venkov, tak jako město, má i své nepsané zákony a Pravidla života, jež je třeba respektovat. Odlišné chování nevenkovanů" je příčinou historicky zakořeněné nedůvěry venkovských lidí k turistům, chatařům a přistěhovalcům. 33

35 Pro zpestření představy o odlišnostech venkova a města zde předkládám zjednodušenou tabulku z knihy Venkov-Města-Média od B.Blažka (20), který se tímto tématem dlouhodobě zabýval (viz Příloha I). Toto rozdělení je ale nutné brát jenom jako modelový příklad, protože skutečnost, jak jsem už uvedla a jak uvádí autor tabulky, není takto černobílá, ale jeví se v odstínech šedí, tedy ve směsici obou skupin. Víme, že charakteristikou dnešní doby je vysoká mobilita lidí, a tak na jednu stranu se někteří lidé snaží městským životem naplňovat venkov a na straně druhé se lidé z venkova, ať již zvláštní vůle nebo vlivem vnějších podmínek, stěhují do měst a tam, (ne vždy šťastně) žijí svým venkovským životem. Někteří lidé dokonce oba světy - města i venkova - dokáží vystřídat během jednoho týdne. Blažek spekuluje v této souvislosti o tom, ze se může jednat dokonce o dvě modality lidství, svým způsobem něco jako žena a muž. A je možné, že venkovské a městské bytí jsou komplementární stránky způsobu pobývání lidí ve světě. To by také mohlo vysvětlovat častý fenomén chalupaření a hromadného dojíždění 2 venkova do měst za prací, vzděláním a zábavou. Venkov si nese ve společnosti ještě z minulých dob jakousi nálepku něčeho oproti městu ^dokonalého, jakoby nedovyvinutého, anebo naopak překonaného. To je pohled lidí, kteří se nedovedou osobně vypořádat s jinakostí, lidí, kteří bojují sami se sebou. A. Schweitzer l 'urnočen A. Hogenovou říká: " p okud jsme laskavost n e p o t k a l i v bytostném prožitku právě doma, bude nám chybět domov Po celý život a proto se budeme cítit ohroženi vším, co není právě projekcí nás samých, P r otože jsme se nikdy nenaučili brát jinakost těch, kteří tvoří domov jako svojství, jako s učást domova. " (21) ^ k tomu Hogenová dodává: Nenávist k jinakosti není ničím jiným než negativním projevem vlastní opuštěnosti. "(22) ^apomíná se, že tak jako třeba menšiny národnostní, i venkov je pro nás mimo jiné zdrojem r zmanitosti a inspirace a je třeba přistupovat i k venkovu jako k svébytné skupině malých, Vel mi pestrých světů. Venkov nedisponuje silou unifikovaného davu a jednotného systému tak jako město, zato však může nabídnout důkaz plurality a proměnlivosti. Venkovský člověk Žije s přírodou, je na ní v lecčems závislý a musí umět na její rozmary včas reagovat. Nemůže (a a ni nechce) čekat na nařízení a vyhlášky, musí (a chce) se řídit svým selským rozumem, kter Ý vychází z jeho zkušeností a zkušeností jeho rodu. O zásadách života na venkově Ďlaž <*(2j; píše: ffsady vhodné pro život na venkově mají jen omezenou místní platnost, zato ale jednu výhodu: není nutné je formulovat slovně a nemusíme se j un ucitnazpamet, protože se ^ Pokaždé tváří v tvář konkrétnímu problému znovu připomenou a diky porozuměni, vhledu 34

36 «dialogu s ostatními si je znovu vždy zrychleně odvodíme. Jsou to zásady vznikající ve spolupráci s prostředím a zároveň zásady, ke kterým jsme dospěli my sami, a za něž tedy my sami neseme zodpovědnost. " Venkov bychom mohli též popisovat pojmem kulturní krajina, ale tak bychom mohli příliš le hce zapomenout právě na lidská společenství a jejich laskavou a citlivou péči, bez které se v enkov neobejde a která právě venkov spolu s přírodou odnepaměti spoluutváří. K tomu opět Blažek (24) dodává: ' Město je nejsilněji determinováno městskou civilizací, potom dějinami a teprve pak přijde na ra ýu podmíněnost přírodním kontextem, kdežto venkov je takový způsob bytí v krajině, který Pojímá tuto danost a snaží se z ní vytěžit materiály, energii i jejího ducha. Venkov je tvůrčím Počtením krajiny, přečtením, které do ní připisuje další kapitolu. " Jak uvedeno v tabulce B. Blažka, typickým rysem venkova je krom prorůstání s krajinou a duchem místa i společenství lidí, které venkov obývá. Zde bych chtěla poukázat na jevy, které Považuji na venkově za patologické. Je to právě uzavírání se lidí jak vůči sobě navzájem, tak Vuč i okolí. Příkladem nám mohou být zakládané suburbie na místech bývalých vesnic, nebo konce polí. Lidé tam žijící se navzájem neznají a ani nechtějí znát, oddělují se ne Průhlednými ploty a uzamykanými branami. Tato sídla postrádají ve velké míře společný veřejný prostor (náves) uzpůsobený k pěšímu setkávání se při společné činnosti. Domů se Jez dí autem a práce i trávení volného času probíhá jinde. Lidé v suburbiích se navzájem ^Potřebují. Zdobné je to s novodobými chataři. Je trendem dneška, že si movitější lidé stavějí honosná na venkově, která jsou ale převážnou většinu času neobývaná. Tyto domy jsou Pastorově předimenzované, nevycházejí z tradice a ducha místa, působí jako manifest p0v ýšení nad krajinou i lidmi. To bylo několik případů vnějšího ohrožení venkova, ale ez Pečí přichází i zvnitřku. Záplava levných potravin a průmyslového zboží a naopak drahá lidská práce venkovana drtí S kěstačnost venkova. Zahrádkaření, zemědělská výroba a chov domácích zvířat se dnes nevy P'ácí, je jen drahou a pracnou zábavou, je doposud vykonávána ze setrvačnosti tradice. Zdobné je to s podomáckou výrobou. Podíváme-li se po našich vesnicích, nalezneme plno Plných staveb a věcí, které si lidé doma vyrobili a které dotváří jedinečnost vesnického Pr stř edí. Hodnotou na venkově ie šetrnost. Nic, co by se mohlo někdy hodit, se nevyhazuje. P rot Pro J 0 vídáme vesnické dvorkv úhledně zarovnané harampádím všeho druhu. Dnes se tomuto Cesi» znovupoužívání říká recyklace a lidé seji znovu učí. Jak se ale změní venkov, jestliže am tná práce na pocj omác k é 0 p ra vě je nákladnější, než koupě věci nové (i když často Val itní)? Vesnice se s nákupem levných výrobků unifikuje - ztrácí svou hlavní hodnotu 35

37 jedinečnosti a opuštěné rokle se plní odpadky (svoz odpadu je totiž poměrně drahý). Všude vidíme stejné květináče, ploty, slunečníky, bazény, v lese se válí igelitové tašky supermarketů různých značek, polámané sušáky na prádlo, pneumatiky, rozbité umělohmotné nádoby a lahve... Je to správná cesta ve vývoji venkova, nebo cesta do močálu? A jací jsou lidé na venkově? Velmi poutaní k místu, kde žijí - svému domu, poli, zahradě a krajině. To má za následek jejich špatné přijímání změn. Venkovský člověk špatně snáší nejistoty přicházející s novými sousedy, nově postaveným domem, s novými podnikatelskými aktivitami v jeho okolí. Venkov má své rituály a cyklickým rokem dané práce, jež je třeba vykonat. Venkovan nečeká na povely zaměstnavatele, venkovan ví, že se v danou dobu musí orat a osévat pole, kosit tráva, připravovat dříví na zimu, opravovat nářadí. Práce na vsi je velmi závislá na počasí a ročním období, což městský člověk prakticky nezná. Na venkově téměř neexistuje volný čas, je tu buď práce (rozmanitá, smysluplná a tedy vcelku dobrovolná), odpočinek, nebo svátek. Sváteční je čas tradičních a rodinných svátků, čas návštěv. Odpočinek je spočinutí po práci obnovující sílu, je to i zahledění se do vykonaného díla, do krajiny i sebe sama, je to chvíle strávená v rozhovoru se sousedem, rodinou, kolemjdoucím, ale i zvířetem. Sport na venkově má blíže ke společenské události než ke ^chtění těla. Je odpočinkem, vytržením se z pracovního tempa, ale jsou-li žně nebo sena, i s Port musí jít stranou. Naopak období relativního volna panuje v zimě, proto se na vsích koná to1 * plesů a zábav, nacvičuje se divadlo, přichází svátky, venkovský rok se završuje. 36

38 1-2.4 KRAJINA MÉHO DOMOVA VE VÝTVARNÉ TVORBĚ A DOKUMENTU V úvodu této kapitoly musím upozornit, že vyčerpání tématu, kterému se zde budu věnovat, by vydalo na rozsáhlou vědeckou práci, na kterou mi zde nezbývá prostor. Proto danou problematiku musím přejít jenom krátkým textem, kde se pokusím načrtnout určitou strukturu a upozorním na několik zajímavostí. Vzhledem k zaměření mého studia na výtvarné umění vynechávám též celou oblast literární. Dokumenty vypovídající o krajině a prostředí Českého ráje je možné rozdělit na několik základních celků. Do první skupiny spadají dokumenty vědeckého charakteru. Sem bych zařadila popisné fotografie a grafické listy, mapy a Přírodovědné studie s jejich nákresy, schématy a v ědeckými ilustracemi. Tato skupina je hodnotná pro v ýtvarné umění a výchovu spíše z historického hlediska a může posloužit jako předmět srovnání a 'nspirace. Nesčetně památek o Českém ráji tohoto druhu je ukryto v archivech muzeí v Turnově, Železném Brodě, Jičíně a v Okresním archivu v Semilech, stejně tak další vlastní instituce měst a V. VA.-. VÏiJ*.,»vi. bcí nebo Správa CHKO Český ráj a archivy hradů a Zámků aj. Mezi zajímavé dokumenty z této skupiny, k nimž jsem měla příležitost proniknout, patří první fotografie z Českého ráje z roku 1866 pořízené k vojenským účelům pruským důstojníkem Stiehmem během válečného tažení (44). Cenné dokumentární fotografie především architektury z let od Karla Řezníčka vlastní muzeum a žalerie v Jičíně. Z oblasti lidové architektury čerpá -V..y-If.-- 1" -U- J^i».. ' ' v ^^'Zi^^ïGT ' I Ž M Á 37

39 m Hi také fotodokumentace historika J. Trejbala. V dokumentaci památek bydlení je nepřehlédnutelný etnograf a nej význačnější Představitel národopisné dokumentární kresby V. Scheybal (45), jehož výtvarné práce ilustrují řadu knih z oblasti etnografie severovýchodních Čech. Obdobnou oblastí tvorby se zabýval již před Scheybalem Jan Prousek (46), autor bible" staromilných tesařů a truhlářů - Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek v severovýchodních Čechách. Tato útlá knížka»» Plná kreseb a fotografií obsahuje též shrnutí Pramenů literárních i výtvarných, věnovaných Právě tématice lidového stavitelství a bydlení obecně. Pozoruhodným způsobem se přírodním detailům ^ského ráje v současnosti věnuje prostřednictvím ne jen vědeckých ilustrací místní výtvarnice VI. ^atoušová. Druhou skupinou záznamů o krajině a životě v Českém ráji jsou práce amatérské, grafické práce na tato objednávku, lidové, populární a propagační. I skupina je bezbřehá. Sem bych zařadila toniky, deníky, lidové umění zobrazující Český raj > amatérské fotografie a pohlednice, ale i klamní předměty a prospekty se zdejší tématikou b ecně nevalné výtvarné hodnoty i některé na b Jednávku zhotovované veduty s motivy místních ^ků a sídel. Vzhledem ke své historické hodnotě Ža zmínku stojí lovecké terče, malovaný nábytek s obotecka, první pohlednice z konce 19. století, i starší grafické listy Bělohlávků zr ž br a-zující pohledy na město Turnov. 38

40 H i Sběratelskou raritkou je série nálepek na zápalky s motivy ochrany přírody s českorajskými motivy z roku Dalšími výtvarnými dokumenty Českého ráje jsou i díla místních laiků. Z druhé pol. 19. stol. se dochovala kolorovaná kresba Sobotky od tamního ševce Václava Jeřábka, nebo turnovské muzeum vlastní ilustrovanou toniku z Frýdštejna. Pozoruhodnou výtvarnou 'ahůdkou jsou i tři dochované romantické kr esby hradu Kosti od K. H. Máchy. Poslední, a pro nás asi nej zajímavější lupinou dokumentů jsou památky výtvarného Umění. ^ejstarší obraz, který se mi podařilo objevit ve dírkách Muzea Českého ráje v Turnově, kde Se můžeme setkat se znázorněním krajiny Českého ráje jako součásti pozadí, je malba Sy atého Jana z Konstance, jež pochází z roku 1709 Z dílny J. J. Hartla. Ale hlavním tématem brazů se stal Český ráj teprve koncem 18. S ' e tí a na počátku století devatenáctého, v době, kdy se krajinomalba osamostatňovala Ja k svébytný malířský žánr. Místní kraj pro ^albu objevil pravděpodobně klasicistní malíř are ' Posti, jehož cesty směřovaly i do V? dálenějších Krkonoš. Do Krkonoš za ^v kými scenériemi putovali i Postlovi žáci, Antonín Mánes, jenž byl následován Sv frm dětmi Amálií, Josefem a Quidem, kteří J st u dobu pobývali i na panství Hrubá Skála. 0 d n, ch se dochovaly plenérové studie a skici Wnovska. Josef Mánes po sobě zanechal 39

41 mimo jiné tzv. Kostecký náčrtník", který obsahuje velmi detailní kresby nejen hradu Kost, a krásné kresby se dochovaly i v jeho korespondenci. V polovině 19. stol. vrcholí na pražské Akademii romantismus a i u jeho hlavních představitelů A. Kosárka, A. Bubáka, H. Ullika a A. Waldhausera se setkáváme s náměty ze zdejšího kraje. Ve druhé pol. 19. stol vystupují na poli krajinomalby dvě výrazné osobnosti - Antonín Chittussi a J ulius Mařák. Někteří z Mařákových žáků si našli v ztah k východním Čechám a zvláště k Českému ráji a Podkrkonoší. Je nutno vyzdvihnout Františka Navána, který prožil dlouhé období svého života Právě v Českém ráji a tam čerpal i inspiraci ke své tvorbě. K přiblížení Kavánova vztahu ke zdejší krajině mohu citovat kritiky z jeho doby, kteří říkají: " Kaván patří ke skupině portrétistů Českého ráje, heří nalézají v jeho plochosti zvláštní půvah a pro ně ž má obilné pole a písková půda říčního břehu ste Jnou cenu, jakou mívaly kdysi pro romantiky divoké strže a bizardní rozsochy skal. " (47) František Kaván se v roce 1910 zúčastnil výstavy "Umělci Turnovská", kde vystavovali též místní tvárnici Beneš Knupfer, Jan Prousek, Miloš ^otrubec, Antonín Majer a především Karel Vik, * ter ý vešel ve známost ani ne tolik malbou jako Zaměnitelnými dřevoryty. Českému ráji dokonce Snoval celou knihu ilustrovanou vlastními Nacemi. Českému ráji se nevyhnul ani kubismus Matouš). S náměty ze zdejší krajiny se setkáme ' u V. Spály, jehož zaujalo především Sobotecko. První poloviny 20. století pochází též obrazy es kého ráje od Vlastimila Rady, Otakara 40

42 Nejedlého, Gustava Macouna, Rudolfa Kremličky a Maxe Švabinského. Český ráj očima surrealisty znázornil Jindřich Štýrský. Ve druhé polovině 20.stol. českorajskou krajinu jako námětový zdroj použili místní výtvarníci - Jaroslav Klápiště, nedávno zesnulý Josef Jíra a též již mrtvý můj milý učitel Vladimír Otmar. Dodnes mezi známější českorajské krajináře patří J. Solovjev a jeho žena. Český ráj jako symbol české krajiny ve své tvorbě využil Josef Mánes. Siluetu Trosek najdeme v alegorii měsíce září ve známém Orloji i na jeho alegorii Domova. Českému ráji se nevyhnul ani Mikoláš Aleš. Svou malířskou stopu zanechal na monumentálním obraze Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, jenž je majetkem turnovského muzea Českého ráje. Mezi Alšovými alegoriemi řek nalezneme i Jizeru. Zvláštním dokumentem o Českém ráji je soubor nikdy nevydaných dvanácti barevných Přípravných tisků z roku 1950 od Cyrila Boudy. Drobnou grafiku mohou zastupovat četná Ex libris s motivy Českého ráje od mnoha v ýtvarníků. A malou lahůdkou je lept Valdštejna od Zdeny Braunerové. Zvláštní výtvarné uchopení kraje zastupuje tvorba a aktivity Miloše Hajný, se kterými jsem Se ale obeznámila jen zprostředkovaně v knize V. Cílka (48). 41

43 1.3 DOMOV JAKO MÍSTO SOUŽITÍ Je to laskavost, co vytváří domov, protože:...láskaje té přirozenosti, že mění člověka ve věci, které miluje. "( Dionysius Areopagita) Domov není jen místem pobytu, je průsečíkem mnoha vztahů lidí, jejich tradic, jejich aktuálních starostí a radostí, jejich aktivit i odpočinku, jejich kontaktů i tichého soukromí, jejich jinakostí a jedinečností. Za základní sociální jednotku vytvářející domov musím jmenovat rodinu. Jejími členy jsou Především matka, otec, pak děti (sourozenci) a prarodiče a ostatní příbuzní. Nejpodstatnější funkcí rodiny z hlediska výkladu fenoménu domova je tvorba prostoru bezpečí a jistoty. Tuto funkci sociologové nazývají funkcí domestikační. Ta reaguje na touhu člověka mít někde své místo, někam patřit, být součástí nějakého celku. Jinou velmi důležitou funkcí rodiny je uspokojování emočních potřeb. Každá lidská bytost totiž ke svému životu potřebuje kladné emocionální vazby, kterých sejí nejsnáze dostává právě ve funkčním rodinném celku. Kdo neprožil laskavost domova, neuvěří v laskavost možných lidských vztahu v dané společnosti. " (A.Hogenová)(26) Domnívám se, že rodina je v této oblasti unikátním společenstvím, protože zde neplatí Pravidlo Něco za něco." Rodina dokáže poměrně dlouho více dávat než dostávat zpět. Nebo si Plácet prostřednictvím dalších členů rodiny. To dokreslují slova Hogenové (27): "Mnoho prvků domova je ambivalentních, tj. milujeme je i nenávidíme zároveň, mají svou r elativní oprávněnost a zároveň ji nemají. Domov milujeme, i když tam můžeme mít nepřátele. " Rodina je společenstvím velmi intimních vztahů, kde se lidé navzájem velmi dobře znají. Sdílí spolu podobné postoje, hodnoty, návyky, tradice, ale i tělesné a psychické problémy. A to v še reprodukují v dalších generacích. Funkcí rodiny je reprodukce a obnova sil. Tato funkce rodiny pramení z jejího přírodního základu, naproti tomu kultura se v rodině Předává prostřednictvím její funkce výchovné, jež má za úkol usnadňovat zařazení členů r diny nejen do rodiny samotné, ale hlavně do širší společnosti, napomáhat učení a nabývání Zkušeností se světem, s čímž souvisí uspokojování lidské potřeby být stimulován vnějšími P dněty, najít vlastní uplatnění a být společností uznán za jejího člena. Na první pohled trochu P dřadnější ve vztahu rodiny a domova se zdá být ekonomická funkce zajišťující materiální zázemí. Ale i ta je důležitá, neboť právě i hmotná podoba domova, který rodina spoluvytváří, Může zásadně ovlivňovat psychiku, a tak zprostředkovaně i sebevědomí a pocity jistoty a ^ez pečí příslušníků rodiny. Ale pozor! Neplatí, jak i soudobé průzkumy dokazují, že majetnější 42

44 rodiny jsou spokojenější a dávají svým členům lepší zázemí. Každé rodinné společenství je jedinečné. Jedinečnost spočívá jak v jinakosti členů rodiny, tak v charakteru jejich vzájemných vazeb. Vpřítomnosti druhých si uvědomujeme horizont jinakosti, a tak nacházíme vlastní domov. Opuštěnost není tak špatná jako nebýt ničím ", nemít tvář, nemít domov, tradice, kořeny - být věcí. " Říká Hogenová (28). Rodina je dynamickým celkem, kde se v čase proměňují jak její členové, tak rodina jako celek. Zasahují ji i vnější existenční podmínky dané doby a daného místa. Jak jsme již uvedli, jiná je rodina venkovská a jiná městská, jinak fungovala rodina před sto lety. K základním charakteristikám rodiny, kromě kulturní úrovně a hodnotové orientace, patří dynamičnost, tedy schopnost reagovat na změny, a integrita neboli tzv. formální pospolitost, která vypovídá o Nájemných vazbách rodinných příslušníků. Podle vztahu rodiny jako celku k okolí určujeme její uzavřenost nebo otevřenost. Ve zjednodušeném a zploštěném pohledu definice je rodina Asociální skupinou, jejíž příslušníci jsou navzájem spojeni manželstvím, krví nebo adopcí; bvykle členové rodiny žijí spolu ve své domácnosti pohromadě a uvnitř skupiny pracují podle společensky určené dělby rolí. Ale v definici rodina ztrácí to, co pro nás v našem domově Mámená. Tak, jako domov nelze postihnout frází ze slovníku. Napsala-li jsem, že domov je místem soužití, myslela jsem tím mnohem víc než život v rodině. Domov vzlíná také v našich vztazích k sousedům, přátelům, známým, ale i více či méně často potkávaným lidem. Soužití zahrnuje ještě víc - naší spoluexistenci se vším, a kaž dým, kdo se dostává do pole našeho vnímaného prostoru. Se vším a každým, komu jsme Přisoudili právo na život s námi. Mohou sem patřit i zvířata a rostliny, příroda a možná i věci. Pokud Si obhájí svou existenci jako žití. V soužití jde především o vztahy od pozitivních až po Nativní, o vztahování se k něčemu tak, jako se ruce matky setkávají s rukama dítěte, které Chc e být vyzdviženo do náruče. Ze soužití je vyloučeno vše, k čemu jsme lhostejní, co Uvidíme a nevnímáme a možná i co nechceme vidět a vnímat. fní to země voda vzduch či oheň, co zakládá domov, aleje to pohyb směřování ke druhému. '4.Hogenová) (2 9) 43

45 1.3.1 MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO SOUŽITÍ Svátek otevírá nové obzory hodnot a významů, bez nichž by nebylo možno žít a doufat. " (A. Hogenová) Nechci popisovat a ani asi nelze popsat mé osobní soužití s rodinou, obcí a přírodou. Nechci, aby se podstata toho, čím je mi to všechno a ti všichni pro můj domov, rozmělnila do nudného Popisu různých bytostí, a tak jsem se rozhodla vylíčit události ročního cyklu - svátky, skrz které právě mé osobní vztahy k lidem mého domova prosakují na povrch. Zvolila jsem si Prastarý svátek Vánoc jako svátek rodiny, masopust jako svátek obce a Velikonoce jako svátek Jara a vesnice. Ve správnosti mého počínání mne utvrzuje opět Hogenová (30):» V procesu postupné a laskavé péče, kultivace, se vytváří fenomén domova, jenž se nedá Předávat, prodávat, tržné využívat, který je možno sdílet, hluboce prožívat znovu a znovu o svátcích, v nichž se bytí scvrkává do momentu ještě více než kdy jindy, protože posvátnost je domov par excellence. " Vánoce Nemohu začít idylicky o adventu a rodinných přípravách na Vánoce. Ačkoliv někde ve mně dřímá představa o to ni, jak by měl člověk podle lidových tradic prožívat Advent, již mnoho let pro mne, mojí maminku a jejího Manžela tato doba představuje období pracovního vypětí a do jisté míry fyzického i psychického strádání. Jsme l tiž řemeslníci odkázaní na vlastní produkci i prodej, a tak právě v prosinci v období předvánočních nákupních horeček se také rozhoduje o našem úspěšném či neúspěšném zakončení obchodní sezóny a přečkání do jara, proto djíždíme i na dlouhé týdny za prodejem z domu pryč. Poslední čtyři roky jsem nebyla doma už nejméně od Poloviny listopadu, takže mohu pouze říci, že období předvánoční je pro mne obdobím nutné práce, někdy až na dno mých sil, a velikého stýskání po rodině a domově. Ale asi právě to, že strádám v odloučení, mám možnost docenit veliký dar, kterého se mi dostalo - být členem Ve 'iké, pospolité rodiny. Pro tento jev jsem našla ozřejmění i u Hogenové pro kterou - " Událost domova " je něčím, co se ukazuje v negaci, tj. když nám domov podstatně chybí, když se nám stýská. Domov lze nahlédnout v jeho privaci, v negativitě, v nedostatku. Právě tento nedostatek, privace, negativita domova je jakousi výdutí, v níž se důležitost domova objeví, velmi intenzivně, bez možnosti tuto výduť objektivně hraničit a uchopit... " Ačkoliv v předvánočním čase moje rodina žije rozptýlena na různých místech, máme společný cíl - sejít se v šichni u jednoho stolu na Štědrý den. Jsme tři sestry a k tomu maminka, a proto vaření je na Štědrý den i jakousi ženskou společenskou událostí. Naše mužská část rodiny má zase své úkoly a zábavu - shánět kapry, obstarat a Postavit stromek, zajistit příchod Ježíška... Ke Štědrému dni patří vánoční věnec z kynutého těsta, různé cukroví, Především špičky a čokoláda, kapr se salátem a rybí polévka, štrúdl, hubník - to všechno spolu připravujeme, fotom se strojí stromek, na něm nesmí chybět naše malované perníčky, kolekce jako malé čokoládové království a s víčky. Následuje příprava stolu. Na veliký dřevěný stůl ve světnici se prostře modrý ubrus nakoso přes rohy, doprostřed se do řady rozmístí svícny a podnosy s cukrovím, ovocem a ořechy. Naleští se bílé talíře a příbory a P d každý talíř na stole se schová kapří šupina, aby se nás během roku držely peníze. Nakonec se připraví deničky na nápoje. 44

46 Když se nám vše podaří připravit včas, odcházíme všichni na odpolední koncert do lesní kaple na Valdštejn a cestou si snažíme přezpívávat koledy, jejichž slova lovíme ve společné paměti. Každoročním úkolem mým a mé vlastní sestry Barbory je přesvědčit našeho tatínka, aby přišel večer k nám alespoň na večeři. Když tam bývá, jsme šťastné, neboť víme, že i přes dávný rozvod našich rodičů je naše rodina úplná... U večeře bývá našim zvykem, že prostíráme pro sudý počet lidí. Traduje se, že má zůstat jedno místo připravené Pro poutníka. A to není jen pověra, protože z mého dětství si vzpomínám alespoň na pět případů, kdy u nás Štědrý večer strávil nějaký rodinný známý nebo kamarád, protože právě v ten den nemohl nebo nechtěl být někde jinde doma. Po společné večeři v úctyhodném počtu osmi nebo někdy i více lidí chodíme zpívat do chléva a na louku všem našim domácím zvířatům - krávě s teletem, koním, doprovází nás naši psi a kočky vše pozorují ode dveří. Po zpívání se rozbalují dárky, které mezitím přinesl pod stromeček Ježíšek, pak se pouští lodičky ze skořápek, nebo hází pantoflem a stoupá na sekeru proti bolestem nohou. Jablko rozkrajuji nerada. Bojím se, že budu mít uvnitř červa. Někdy se ještě jezdíme podívat a poslechnout si půlnoční mši, ale spíš usínáme dříve. Následující dny po Štědrém dnu pravidelně věnujeme návštěvám u příbuzných - babiček, tetiček a naší druhé, nevlastní části rodiny. Někteří moji další nevlastní sourozenci mají už děti, tak s nimi slavíme ještě jednou, aby děti dostaly dárky ' s tou správnou atmosférou vánočních koled. Když se sejdeme tak pospolu, bývá nás okolo dvaceti jen z poměrně úzkého rodinného kruhu, a to se zpívá dobře! Návštěvami, díváním se na pohádky, vařením a procházkami nebo výlety na koních a občasnými nákupy se Zbavujeme až do Silvestra. Tento den loučení se se starým rokem je den, kdy se naše rodina začíná více otevírat a m y cítíme potřebu setkávat se se známými a kamarády. Někteří přátelé se k nám sjíždí už po Štěpánu. Organizace S'Ivestra a Nového roku se připravuje už řadu dní předem, řešíme problémy s místem, kde budeme trávit večer, kdo všechno se dostaví, kde budeme nocovat, zda se poběží orientační závod, kteří přijedou muzikanti...debaty bývají dlouhé, ale přípravy jsou pak většinou spontánní. Zatím se nám nejlépe osvědčil malý sál v sousední Vesnici Kacanovech, jehož velikost je ideální jak pro zpívání s našimi kamarády muzikanty, tak pro tanec i pro Pos ezení s přáteli. Je dost malý, aby každý potkal toho, koho má rád a naopak se nemusel potkat s tím, kdo je mu "Sympatický. V každém společenství lidí existují vztahy různé a nechci tímto popisem vytvářet dojem, že u nás v 'ádne vždy idyla. Přesto považuji za velmi pozitivní tuto schopnost společenství, ve kterém žiji, se sdružovat a k munikovat a vytvářet vztahy spíše pozitivní a kooperující. Většinou se nás tak na Silvestra sejde okolo stovky ^ámých z řad horolezců, koňských jezdců, příznivců outdoorových sportů, ale i muzikantů, sousedů a lidí r ůzných řemesel. Večer si krátíme různým způsobem. Někteří vyrážejí na noční orientační závod, jiní se spokojí s hudbou, zpěvem a tancem. Již od dětství jsme byli i s mými sourozenci navyklí zpívat při všech příležitostech. Mů J táta hrál na kytaru, a tak se u nás vždy scházela skupina lidí podobných zájmů. Nyní tuto tradici převzala Ne mladší sestra s jejím přítelem, a tak se u nás scházejí muzikanti nadále, i když občas narážejí na rozlícenou naši maminku, která pak nezvládá úklid. Repertoár bývá poměrně široký - od lidových písní přes country a trarn Pskou hudbu až po bluegrass a irskou muziku. J ak z předešlého textu vyplývá, lze moji rodinu zařadit do ne zrovna převládajícího schématu rodinného soužití Ve s Polečnosti. Ačkoliv i nás zasáhl soudobý trend rozvodů, nelze hovořit o rozpadu rodiny. Z původní rodiny ^tka, otec, dvě děti se stala rodina velmi rozvětvená. Druhým sňatkem mojí matky mi přibyli do rodiny tři starší Mastní sourozenci s jejich matkou, jedna mladší sestra a nevlastní otec. Ačkoliv jsem nikdy nežila se staršími S Ur ozenci v jedné domácnosti, vybudovali jsme si díky společně trávenému volnému času mezi sebou vztahy,éměř sourozenecké. Za spokojené dětství vděčím také velkorysosti mých vlastních a nevlastních rodičů, kteří 45

47 dokázali i přes rozvod udržet mezi sebou přátelské vztahy. Tato rodinná otevřenost a schopnost řešit vztahové problémy je také asi hlavním důvodem, proč se i nadále u nás doma schází často mnoho přátel a známých. Jak jsem se již zmínila, moji starší nevlastní sourozenci již založili vlastní rodiny, a tak se již nestýkáme tak často, Pouze při rodinných oslavách a svátcích během roku, které jsou snad proto pro mne tak důležité a patří k prožívání mého domova. V současné době u mne a mojí vlastní sestry nastala doba přelomu, kdy začínáme řešit vlastní zakládání rodiny a budování vlastního obydlí. Avšak vzhledem k tomu, že jsme se rozhodly spolu s našimi partnery zůstat na území bce, kde žijí i naši rodiče s mladší sestrou, jde o proces někdy trochu bouřlivý, přesto pozvolný. Tento příklon ke starobylému, tradičnímu rodinnému soužití v českých zemích nám totiž poskytuje řadu výhod, které převyšují nad nedostatky. Ačkoliv moji rodiče i můj nevlastní otec vyrůstali ve velkoměstech, vychovali v nás zálibu k venkovu, historii a přírodě. A naše dětství strávené na venkově nás utvrdilo v tom, že se chceme stát spokojenými vesničany. Ale vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli naplnit tuto ideu se vším všudy, je nutná dobrá spolupráce a dostatek zainteresovaných lidí. Starání se o hospodářská a domácí zvířata a obhospodařování pozemků, řemeslný život vyžadující časté cestování za prodejem, muzikantské povolání - to jsou všechno činnosti na první pohled v dnešní době romantické, ale ve skutečnosti velmi vyčerpávající v případě, že by je člověk chtěl zvládat sám bez Pomoci ostatních... Tak vidím naší rodinu dnes , co se změní do měsíce, do roka? Nevím. Masopust Unor je měsícem oslav. Vlastně u nás v rodině začínáme slavit už koncem ledna. Začíná se mým svátkem, pak "ásleduje svátek mého táty, potom narozeniny skorošvagra Kájí a narozeniny mé sestry Barbory, pak nalezeniny Psa Aryho, následují oslavy několika blízkých rodinných přátel a tento maratón zakončuje svátkem a n arozeninami maminka. Potom očekáváme masopust. Tento starodávný církevní či pohanský svátek byl u nás na hci spontánně obnoven před čtyřmi lety a od té doby se těší veliké oblibě. Od pradávna se slavil čtyřicet dní před ^e'ikonocemi. V dnešní době se však většinou přesouvá na nejbližší sobotu před masopustní úterý. Masopust je pro mne svátkem obce. Ačkoli naše rodina chodí na plesy zřídka, masopust se v krátkém čase stal Sdílnou součástí rodinné tradice. Masopust se u nás slaví na Vyskři, kde je Obecní úřad, pod který spadá naše Vl 'ska Skalany a Mladostov, kde bydlím. Myslím, že duchovním tátou znovuobnoveného masopustu u nás byl můj nev lastní otec, když před čtyřmi lety posbíral vesnickou mládež a s nimi nacvičil tradiční masopustní scénku o pře niílání starých bab na mladá děvčata. Tento divadelní výstup je vždy hlavním bodem programu masopustního děn > a každý rok se malinko tendenčně upravuje. Už jsme přemílali i prezidenty a v posledním ročníku se Návaznosti na situaci v zastupitelstvu obce přemílalo dobro a zlo a děj byl napínavý. Masopust se zahajuje Vef ejným rozhovorem hlavní postavy průvodu - Masopusta se starostou obce před radnicí o tom, zda bude m as 0 pust v tomto roce povolen. Základem masopustu je ale průvod masek, který prochází vesnicí od domu ^dornu, kde přeje hospodářům a hospodyním vše dobré v následujícím roce, muzika hraje a masky vyzývají kt anci obyvatele domů. Za to na oplátku dostanou účastníci průvodu pohoštění v podobě různých alkoholických ná Pojů a výborného domácího pečiva a chlebíčků. Hospodyně pečou koblihy, koláče a hospodáři se chlubí Sacími pálenkami a jinými specialitami. Asi si každý dovede představit, jak takovýto průvod po "^olikahodinové pouti vypadá, zvláště vezmete-li v potaz, že se masopust odehrává za mrazu a sněhu. Jádro pr ůvod u spolu s muzikanty, kteří se až do konce snaží hrát a zpívat, bývá značně znavené a promrzlé na kost, ale 46

48 legrace se zažije opravdu dost. Potom musí stačit asi tak dvě hodinky odpočinku a jede se do hospody na sál, kde zábava pokračuje s hudbou až do půlnoci. To je čas, kdy přichází Půst přebrat svou vládu a panuje až do Velikonoc. Přestože se každým rokem snažíme tuto půlnoční scénku nacvičit, zatím se nikdo z nás ještě nenaučil fádně slova tradiční divadelní scénky závěru masopustu, a tak se vše odehrává pomocí improvizace, ale myslím, že to zatím ještě nikdy nikomu nevadilo. Naopak jsme mnohým přivodili neopakovatelný zážitek, který se stal Pýchou hospody. Totiž jakoby umírajícího Masopusta v půlnoci odnesl čert, který vjel po schodech do sálu na živém černém koni, a pak oba zmizeli ve tmě před hospodou... Možná, čtete-li toto vyprávění, převládá ve vás pocit, že se jedná o opravdovou idylu. Není tomu tak úplně docela, každému masopustu předchází mnoho příprav, ke kterým patří i dohoda mezi obyvateli vesnice o tom, kdo chce, aby k němu průvod do dvora přišel. U nás se vžilo pravidlo, že dům, který o masopust stojí, nechá otevřená vrátka nebo bránu na znamení, že jsou masky očekávány. Naopak o jisté oblibě masopustu svědčí ještě dlouho po m asopustu řešící se problémy, proč byl některý dům, který na rozjařené hosty čekal, opomenut nebo vynechán. Nečekaný problém se vyskytl také při chystání masek. V prvním roce našeho obnoveného masopustu se do Průvodu s nadšením zapojili jenom děti, dospívající mládež a několik málo odvážných a trochu výstředních dospělých. Ostatní lidé z vesnice se šli jenom dívat. Od té doby se situace mírně zlepšuje, ale i tak vládne ostych dospělých brát na sebe jinou podobu, stát se někým jiným a chovat se jinak, než velí denní stereotypy. Málo dospělých je dnes ochotno hned přistoupit na hru jako formu krátkodobého žití, která má jiná pravidla a je i není 2á vazná. Je pravdou, že k oproštění se od určitých zábran během masopustu pomáhá alkohol a je současně i tím, na co je svalována odpovědnost za určité nestandardní chování. Přesto musím říci, že není tím hlavním, co 2 Působuje to, že se na jedné straně z uzavřených domů s anonymními obyvateli stávají otevřené náruče plné veselí a Pohostinnosti a na druhé straně, že se zodpovědných občanů naší vsi, řevnivých sousedů a uzavřených r dinných klanů stává dav družných a veselých lidí, kteří se dokážou spolu bavit i spolupracovat. Myslím, že na Prosto rovnocennou, rie-li prvořadou roli vůči alkoholu zde hraje maska. Fenomén, jehož podstatou se v knize ^ra jako symbol světa zabýval Eugen Fink.V tradičním masopustním průvodu se od pradávna udržují některé typické masky. Patří mezi ně mužská maska báby s nůší, čert nebo cikánka prodávající děti. Masopust, smrt, Policajt aj. K některým maskám se také traduje určitá role, kterou v průvodu sehrávají. Masopust průvod vede a na venek reprezentuje. Jeho protivníkem a opakem je Půst a smrt. Společníky mu tvoří všechny maškary v čele s cikánkou jako reprezentantkou nevázanosti, svůdnosti, kterou ale zase hlídá policajt, představitel pořádku. ^ cikánce se pojí čert, jako její tichý společník, symbol zla a pekelné moci. Cikánka je také článek vedoucí k Muzikantům a pohádkovým čarodějnicím. V našem vesnickém průvodu si také vedle těchto tradičních postav v Moby vysoké postavení a oblibu duchovní", který se svou družkou neurčitého zjevu, jakousi lehkou ženštinou dav á každému stavení požehnání a citát, o kterém mají jeho obyvatelé během půstu rozjímat. Mezi krásné masky patf i také dáma na koni, medvěd, doktor, flašinetář, děvčata a babky, které jsou ve skutečnosti chlapci atd. ^äsopust spadá do období zimy, která se oproti jiným ročním obdobím vyznačuje barevnou strohostí. Zimní ^klid je v přímém kontrastu k pohybu, živosti a barevnosti masopustu. Napadá mne, je snad masopust vzpourou lld Proti přírodě, jejich vzdorem proti strádání, které zažívají přírodní živočichové a které je vzpomínkou lidí na d bu, kdy žili v přímém kontaktu s přírodou a v závislosti na ní? Nebo právě tento vzdor je projevem souhlasu ČI v ěka s přírodním děním a uznáním jeho vazby na přírodu? Myslím si, že spíše pro pochopení pravé podstaty Vpustu je třeba přiklonit se k tezi, že člověk svým vzdorem projevuje souhlas a příklon k přírodě, neboť pro ČI v^ka, který je sto vnímat přírodní dění okolo nás i v nás, není masopust pitkou a atrakcí, ale spíše svátkem 47

49 pospolitosti a spolupráce, svátkem, kdy si můžeme uvědomit náš blahobyt na pozadí smrtícího mrazu, svátkem, kdy pod maskou alespoň na jeden den zapomínáme na vesnická příkoří nebo odpouštíme sousedskému společenství vše, co vůči nám v minulosti napáchalo. Masopust je doba hájemství, kdy všichni máme možnost vyměnit naší každodenní masku za masku nevšední, v níž můžeme být možná opravdovější a skutečnější než v době všednosti, kdy nosíme masku navenek dobře upravenou, kterou se snažíme předstírat to, co si myslíme, že od nás okolní společnost očekává. Je to zvláštní. Každý hrajeme naše každodenní hry, ať chceme nebo ne a přitom v době, kdy si můžeme hrát svobodně co chceme, mnoha lidem schází dost odvahy k tomuto činu. Nebo už pod tíhou všední odpovědnosti zapomínáme kdo jsme, jací jsme? Zapomínáme na to, jací bychom chtěli být, kam směřujeme, zapomínáme na své sny a přání? Stydíme se za ně? Nechci říci, že si lidé během masopustu volí Hašku podle toho, kým nebo čím by chtěli být. To je do jisté míry věc náhody a materiálních možností, ale m yslím si, že právě to, jakým způsobem svou novou roli sehrají, na jaké vlastnosti své nové osobnosti kladou důraz, je právě tou jejich výpovědí o sobě samém ve skutečnosti. 48

50 Velikonoce Jaro dává o sobě vědět nejen změnami v přírodě, ale i příchodem svátků velikonočních. Tradici Velikonoc si nesu v sobě už od dětství a patří neoddělitelně k mému pocitu domova. Vzpomínám na doby, kdy jsem odcházela z domu vybavena pomlázkou a košíkem včasných ranních hodinách na pouť po vesnici od domu k domu a navracela se s košem plným sladkostí a vajec někdy brzy po obědě. Sladkostmi ukrývanými v tajných skrýších Jsem tak byla zásobena na dlouhou dobu dopředu. Zvrat nastal okolo mého čtrnáctého roku, kdy jsem dostala Poprvé vážně nasekáno pomlázkou od mých chlapeckých vrstevníků. Od té doby jsem se zařadila mezi ženy hostitelky, které každý rok vítají dětské a mužské koledníky a po symbolickém výprasku je obdarovávají mašlemi, kraslicemi, perníčky a sladkostmi a hlavně štamprličkou". Vlastně velikonoční přípravy začínají u nás doma již mnohem dříve. Zveme hosty z řad přátel a příbuzných, Pečeme a malujeme perníčky, pečeme velikonoční nádivku, beránka, velikonoční copy a mazance a vaříme vaječnou tlačenku. O velikonoční neděli se společně malují kraslice. Nejkrásnější výtvory si každá z nás schovává Pro své nejmilejší. Naopak muži chodí na proutí a pletou si pomlázky. Na velikonoční pondělí se scházíme v domě u niaminky, nachystáme stoly s jídlem a koledou a čekáme na koledníky. Obdobně je tomu v domácnostech v celých Skalanech. Děti z vesnice se po skupinkách vydávají na koledu od domu k domu, zatímco muži jdou v ČtŠinou všichni společně za doprovodu muziky zjednoho konce vsi na druhý a nevynechají žádný dům. Všude Vyšlehají hospodyni a dívky a nechají se pohostit. V odpoledních hodinách se nakonec sejdeme všichni dohromady na dvoře některého ze sousedů, hodujeme a tzv. utužujeme dobré sousedské vztahy. Výhodou naší Ves nice Skalany je, že je malinká, a proto se všichni z vesnice známe tzv. tváří v tvář, což nám umožňuje Nájemně dobře komunikovat a kooperovat. Také tu žije řada aktivních a venkovem nadšených lidí, takže celá tíže 0r ganizace neleží pouze na jednom člověku. Se sousedy společně slavíme nejen Velikonoce, ale i zmíněný mas opust, den otevřených dveří jízdárny u Romany a pálení čarodějnic. Setkáváme se na ochotnických div adelních představeních, zimních plesech hasičů a Červeného kříže, ale i při práci během roku a sem tam při p sezení v hospodě. Naše víska nemá vlastní hospodu ani sál, a tak využíváme pohostinnosti nedaleké obce 0, ešnice. Skladba obyvatelstva Skalan není vyvážená. Máme ve vsi málo dětí a trochu převažují lidé důchodového věku, kte H ne všichni mají ve Skalanech trvalé bydliště, ale toto místo si zvolili k trávení odpočinku a volného času. St ále obývaných domácností tu není více než patnáct, zato takřka stejný počet tvoří chalupáři. Základ stálého b yvatelstva tvoří několik rodinných klanů. Moje rodina se stala během let z tzv. naplaveniny" jedním z nich. Jev Cha upaření není na vesnicích možná příliš oblíben vzhledem k jejich odlišnému způsobu obývání vesnice, na dl " uh ou stranu jsou to právě chalupáři, kdo láskyplně (netvrdím že vždy šetrně, soustavně a rozumně) pečuje o Ves nici a její architekturu a kdo má největší chuť a čas podporovat místní kulturní dění. Stálé obyvatelstvo má P st j k vesnici různý. Pro někoho je vesnice vězením, kde se narodil a odkud z různých důvodů nedokáže odejít, nèkd o se zde narodil a žije tu šťastně, někdo zde setrvává díky své rodině, ale ve skutečnosti žije život městský, "**> se zde oddává zálibám ve městě neuskutečnitelným. Jiní sem doputovali světem a nalezli svůj domov v blí *osti přírody. Někteří se sem zase rádi vracejí za přáteli a příbuznými nebo jen vzpomínkami... 49

51 1.4 DOMOV JAKO MÍSTO ČINNOSTI Domov patří mezi entity, které existují pouze tehdy, pečujeme-li o ně. " (Patočka) Činnost a aktivita člověka je něčím, co patří kjeho podstatě. Prostřednictvím činnosti člověk poznává svět okolo sebe a zároveň se v něm zabydluje, činnost je ale zároveň i prostředkem, kterým člověk dává o sobě světu vědět a prosazuje se v něm. Obdobně bychom se mohli vyjádřit i o činnosti člověka v rámci domova. Aktivita vztahování se vyžaduje už při odkrývání Podstaty domova. Půjdeme-li napříč textem této práce, s projevem činnosti se setkáme v každé z kapitol. Domov jako místo k bydlení je spojen s budováním a péčí o hmotné zázemí. Člověk si Přetváří prostředí dané na prostředí bezpečné, ve kterém se cítí příjemně a dobře se orientuje. V rámci těchto činností navazuje vztahy s blízkými lidmi a blízkou přírodou a konkrétním Místem. Svou činností si ohmatáváme jednotliviny kolem sebe. Domov v krajině člověk hledá prostřednictvím cestování, které umožňuje změnu úhlu Pohledu a pohled z odstupu. Krajinu člověk může také svou činností ovlivňovat, ale zde Ustupuje jenom jako spolutvůrce, je vplétán do souvislostí a vztahů jak se společností a kulturou, tak přírodou. Krajina tu vystupuje jako celek, který již nelze ohmatat, radikálně Měnit, pro člověka je daností, která je buď jeho srdci blízká a nazve ji domovem, nebo musí hledat domov jinde v krajině jiné. Soužití s ostatními se uskutečňuje také prostřednictvím činností. Navazování kontaktu s jinými bytostmi se děje při výkonu všední práce, při sportu, užívání volného času, při s 'avách, v péči o zvířata i rostliny. Většina činností nás také sbližuje s věcmi. Domnívám se dokonce, že soužití je vyloučeno bez přítomnosti činnosti a aktivity. Tak jako člověk nemůže žít sám bez společenství, tak jeho základní potřebou je pocit užitečnosti, potřebnosti, jež je Us Pokojována právě skrz činnosti zaměřené k ostatním. ^žko bychom mohli mluvit o historii (rodiny, rodu, regionu, společnosti, krajiny), kdyby se jí Zúčastnila činnost. Ta spolu s časem vytváří děj. A je výsadou člověka, že dokáže různé dě Íe uchovávat v paměti a v myšlenkách se k nim navracet, nebo je prostřednictvím činnosti Žn v u přetvářet a využívat při tvorbě nové skutečnosti. 1 domov, který si nosíme každý v sobě, je možný jen díky činnosti. Naše myšlení nám Uni žňuje sbírat informace, třídit je, porovnávat a uchovávat podstatné. Domov v sobě, to je jíst0 *a, uvědomování si své moci podílet se na trvalé změně věcí i dějů, je to pokora a smíření * s «m, co změnit nelze. Nalézt domov v sobě znamená i být si vědom toho, kde žiju a proč S žiju, p roč nechci žít jinde. Být doma v sobě je stav spokojenosti a pocit štěstí s tím, co je 50

52 okolo nás, není to ale stav nečinnosti s rukama v klíně, protože právě toto vnitřní rozpoložení vyžaduje stále mít se na pozoru, přeměřovat, hodnotit a hlavně užívat času ve smysluplné činnosti. 51

53 1.4.1 MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO K ČINNOSTI Z těch dědů a bab, co přede mnou vodám Cestu písní otvírali, Co zde studny roubili A pevné plátno tkali, Z těch jsem A vracím se K nim znova. Co na tom, že jejich dny jsou nenávratně pryč, z ruky do ruky si stále podáváme těžký klíč - klíč od domova. (M. Bureš: Otvírání studánek) - Důvod, proč si myslím, že nepostradatelnou součástí domova je i činnost, jsem si přinesla i z vlastní praxe. Jedním znejhorších zážitků mého života byl pocit nepotřebnosti a neužitečnosti, když jsem během mého an glického pobytu nemohla dva měsíce sehnat jakoukoliv úživnou práci. Takové pocity nepatří k mému domovu. Ziju na vesnici, pocházím z rodiny tvořivé a řemeslnické, a proto jsem zvyklá vykonávat mnoho různých řir >ností, pro které mi právě místo, kde se cítím doma, poskytuje nejlepší podmínky. Vždy je po ruce rozličný Materiál, nářadí, prostor, rada jak co dělat, případně někdo, kdo mi pomůže nebo své prostředí znám natolik dobře, ab ych věděla, kde si vše potřebné k dílu obstarat. Tento pocit možnosti a tvůrčí svobody si dovoluji také nazývat d rnovem. Jaké je ale konkrétně to moje zázemí pro činnost? Již jsem v jiné kapitole popisovala hmotné zázemí Mého domu, kde mám zatím provizorní dílnu, sbírku nářadí a knih, počítač a jiné přístroje a kde se vždy najde né Jaký materiál. Popisovala jsem zahradu, pastviny a louky, lesy a pole a celou krajinu, která je nejen inspirací, ale ' Pokladnicí věcí přírodních i kulturních, materiálů k tvorbě. Psala jsem i o mojí široké rodině a přátelském kruhu, kteří jsou zásobnicí umu, informací, technologických postupů, velikou půjčovnou nářadí a místem exkurzí, dodavateli materiálu. Díky aktivitě mých rodičů v pořádání každoročních řemeslných trhů v Turnově znám snad Váe chna stará řemesla a nakoukla jsem pod pokličku" jejich činnosti, zkoušela jsem drátovat, vyřezávat ze dřeva, tkát > Plést košíky, tepat do kovu, brousit kameny, vyrábět ruční papír a tisknout, rýt do kovu, navlékat korále, tepat d k ůže, tlouci máslo, péct chleba a mnoho jiného. Svět řemesel se stal mým domovem. Jsem sběratelem každého Orlího nářadí, řemeslných postupů a krásných věcí. Přes řemesla a lásku k věcem jsem se dostala do blízkého k nt aktu s muzeem v Turnově, Železném Brodě a také v Birminghamu. V Čechách se tak po návratu z Anglie Sta 'a mou občasnou profesí muzejní pedagogika. Wslnou zaměřenost uvedu na příkladech mojí nejužší rodiny. Asi nejvíce vešli ve známost moji skalanští r diè e, a to zpracováním kůže a výrobou historických replik kožených výrobků a venkovským hospodařením. ^ sestra Barbora, dříve než se vydala na studia cestovního ruchu a dráhu muzikantskou, se vyučila na turn vské šperkařské škole rytcem kovů a dodnes vypomáhá s některými pracemi rodičům při kožedělné výrobě. M je nejmladší sestra Jana se učí na téže škole jako Barbora litectví kovů. A já jsem se po gymnáziu a při studiu 115 Pe dagogické fakultě vyučila hrnčířem. Mám ještě nevlastní sestru Terezu zahradnici, která v současné době 52

54 podniká se svým manželem opět ve výrobě historických replik, tentokrát zbraní. Pouze moji dva nevlastní bratři se řemeslu zatím nevěnují. Jsem hrnčíř. Pro obživu při studiu vyrábím užitkovou keramiku tak, jak jsem se to naučila v německém Ratzeburgu a praxí časem pozměnila k obrazu svému. Zvolila jsem si toto prastaré řemeslo i přesto, že si nejsem jista, zda se stane navždy mým jediným zaměstnáním. Prostřednictvím řemesla-činnosti se zapojuji do společnosti, ze které jsem vzešla a v níž mám a chci mít své funkční místo. Hrnčířstvím ale zároveň vyzývám na spolupráci a někdy i boj všechny čtyři přírodní živly - oheň, vodu, zemi i vzduch, a tak se zase navracím k přírodě. Díky mému Příteli, který je truhlář a soukromý zemědělec a seče louky pro Chráněnou krajinnou oblast Český ráj, jsem našla cestu i k chovu domácích zvířat, což mi činí velké potěšení. Přes kozy a ovce jsme se spolu dostali až k chovu saňových psů a sportovních koní. Můj vlastní otec, kromě zaměstnání úředníka, pečuje o městský psí útulek. Za zmínku stojí ještě zemědělská činnost mojí maminky, která k řemeslu kožedělnému zvládá spolu se svým manželem ještě obhospodařovat pole a zahradu, několik úlů včel a chovat krávu a na mléčné výrobky (máslo, sýry, tvaroh) zpracovávat denně přes deset litrů mléka. Právě požadavek soběstačnosti patří k venkovskému životu, a tak existuje mnoho činností, které patří k dovednostem nutným k životu a pro nás běžným, ale které se už Pomalu vytrácí z povědomí většinové společnosti. Sem spadá pěstování plodin a chov zvířat, dojení, výroba a pracování domácích potravin, oprava nářadí, drobné stavitelství. Patří sem ale i činnosti spojené se zvyky a svátky - pečení perníku a cukroví, malování vajec, zabíjačka, výroba masopustních masek, muzikantství, skupinové tance aj. Význam zvykových a svátečních činností se už z myslí lidí povětšinou vytratil, mluví se o tradici. Ale je v našich možnostech, jestli jsme schopni tuto tradici do budoucna obhájit jako funkční a přínosnou. (Na tomto místě odkazuji čtenáře na následující kapitolu Domov jako místo v čase, kde se problematikou tradice bu du zabývat.)... činnost a práce je vlastně obrovskou hybnou silou, která je vlastně i jakýmsi protipólem Přírodních dějů. Při mých pravidelných jezdeckých vyjížďkách mám možnost pozorovat krajinu okolo sebe a troufám si tvrdit, že prostřednictvím práce a činnosti člověk zanechává V krajině svou stopu. A proto se i domnívám, že jinakost lidí a jejich životů se otiskuje skrze č 'nnost do krajiny, která je právě tak rozmanitá, jako jsou lidé, kteří o ni pečovali a pečují. Ve lmi si vážím lidí, kteří dokázali své okolí a krajinu obohatit o takový prvek, jenž jako h dnota dokázal překonat délku jejich života. Na mysli mi vytanul sedlák Kopie, který kromě Osného statku po sobě zanechal vkusnou skalní galerii soch a reliéfů vytesaných do okolních Ska l vážím si nedávno zesnulého malíře J. Jíry, jenž se kromě tvorby mnoha obrazů přičinil při P ra vě maloskalského domova pro seniory, obdivuji se autorům nepřeberného množství křížů a S c h svatých roztroušených podél cest, z nichž jeden z nevýznamnějších byl rod kameníků Jelíl *ů (sochy na Hrubé skále aj.). Významně svým panováním do krajinotvorby mého d Mova zasáhl i Albrecht z Valdštejna, za jehož vlády zde u nás vznikla řada cest a lesních ^ v včetně výsadby nových lesů. I lesmistr Leopold Anger stojí za zmínku, protože založil hrub oskalské arboretum a rodák Dr. Šolc, který inicioval založení CHKO český ráj. Vážím si i velkého množství anonymních sedláků, kteří obhospodařovali svá políčka, louky, zahrady 53

55 a statky, které se dnes skládají jako puzzle do rozlehlé, krásně členité plochy táhnoucí se kobzoru. I mnoho staveb přispělo k jedinečnosti této oblasti. Český ráj je asi už nemyslitelný bez hradu Trosky a Kost, ale i jiných. Také četné zámky jsou perlami na šatech krajiny. Je tu Humprecht u Sobotky, Sychrov, Mnichovo Hradiště, Hrubá Skála, Hrubý Rohozec, Valdštejn, maloskalský Pantheon. Základy většiny těchto staveb spadají už do doby gotické, o níž historik J - Pekař píše:...ona povznesla šlechtu, davši ji sebevědomí stavovské i moc politickou a obohativši život její společensky i kulturně ideálem rytířským - pyšné hrady na skalách, o nichž Jsme se zmínili, byly navenek nejvýmluvnějšími ukázkami tohoto vzestupu - ona přeměňujíc staré malé, nesvobodné vesnice ve vsi s velkými selskými statky nebo zakládajíc takové vesnice n a půdě dosud neosazené stvořila vlastně stav selský a zajistila mu za pevně stanovený plat Výroční dědičné užívání gruntu. Ale ona spořila i stav městský; jím překlenula nejvíc dosavadní propast mezi pánem a člověkem nesvobodným... Tak kol r. 1250, sotva dvacet let po z aložení svobodného města Pražského, vzniká péčí pánů turnovské krajiny, týchž, kteří ne dlouho potom si vystavěli ve skalách hrad Valdštejn, město Turnov - Turnov s týmž Půdorysem rynku a ulic z něho vybíhajících, jak jej známe dodnes... "(32) Privilegiem, které odlišovalo vesnice od měst, bylo právo pořádat trhy. A jsme zpět u re mesel. Na území Českého ráje a Podkrkonoší se nejvíce mezi jinými živnostmi proslavilo s klářství, tkalcovství a zpracování drahých kamenů. Tato tradice se udržela dodnes. Pro tato dvětví skýtala totiž zmíněná oblast nejlepší podmínky. Sklářství v Krkonoších je historicky Složeno od roku Předpokladem pro jeho rozvoj byl dostatek dřeva získávaného v tehdy Pustých lesnatých horách a dobře dostupné křemenné písky. Na výrobu skla ve sklářských ^'ch postupně navázaly i další zpracovatelské činnosti jako řezání, broušení a malování. Sklo kýlo ve velké míře odtud vyváženo obchodníky do zahraničí a dostalo se tak i na vzdálené 6Vr opské panské dvory. Od 17. století se ke zdejší skleněné produkci přidružilo ještě ^Pracování skelné kompozice, která byla náhražkou za drahé kameny ve výrobě šperků a ozdob g v 19. století přibyla výroba a opracování skla pro technické účely. Podomácké i průmyslové ^Pracování a výroba skla na Turnovsku přežívá dodnes a na sklářskou minulost nás upomínají i nález y malých pokladů na starých půdách a v korytech řeky Jizery a místních potoků, kam se Shazoval vadný šmelc". r kalcovství a textilní průmysl také koření už ve středověku a využívá přírodních podmínek horských oblastí vhodných pro pěstování lnu. Ruční předení a tkaní poskytovalo obživu 'lkám tisíc lidí v krkonošské a podkrkonošské oblasti, kam v tomto případě spadal i Český 1 opracovávala se i ovčí vlna dodávaná z oblasti Liberecka a od 18. století se k nám na šacování začala dodávat i bavlna. Ruční výrobu textilu v 19. století nahradila výroba tovární. 54

56 V Pojizeří tak vyrostlo několik textilních továren nejen na spřádání a tkaní látek, ale i na potisk. Těmto podnikům se říkalo kartounky". Nejstarší manufakturou v Turnově byla právě kartounka, krom toho v Turnově fungovalo i několik barvíren. Textilní průmysl bohužel v současné době v Pojizeří příliš neprosperuje a většina továren je buď uzavřena nebo přeorientována na jinou výrobu. Zpracování drahých kamenů sahá na Turnovsku také hluboko do historie pravděpodobně Proto, že zdejší horniny byly od pradávna nalezišti achátů, jaspisů, olivínů, křišťálů, granátů aj. Kamenářství zahrnuje různé techniky jako broušení, rytí, řezání atd. V době panování Rudolfa H. se poprvé setkáváme s označením český granát" ve spise jeho osobního lékaře Boetia de Boot z r. 1609, který zde mimo jiné popisuje i zpracování granátu a zmiňuje se o nalezištích v Rovensku, Ktové a Jičíně. Stopy po opracovávání kamene z Kozákova jsou známy už z doby Pravěku (5. tis. př.n.l.), ale první písemná zmínka o turnovském kamenářství pochází až z r a je uložena v turnovském archivu. Podomácké zpracování drahých kamenů postupně vožených i ze zahraničí a zase vyvážených do zahraničí si vydobylo značný ohlas a zaměstnávalo velké množství místních lidí. Díky sklářské tradici v regionu si zdejší lidé v počátku 18. st. osvojili i technologii výroby imitací. Takovéto skleněné drahokamy se nazývaly Turnovské kameny" a jejich cena byla vyšší než cena za jiné sklářské výrobky. V Turnově v tomto řemesle vynikla sklářská huť Antonína Paclta. V 19. století se v Turnově bjevují první větší firmy na zpracování drahých kamenů a trend zpracování kamenů ve v elkém přešel i do 20.století. Dnes v Turnově působí podnik Granát, který se pyšní tím, že zpracovává většinu granátů těžených v Čechách, a řada jiných firem a drobných živnostníků Zbývajících se broušením a zpracováním drahých kamenů. Turnovská šperkařská škola s dlouholetou tradicí poskytuje vzdělání novým odborníkům v těchto oborech a připravila na další studia i mnoho českých výtvarníků. Relativně novou činností tohoto regionu, přesahující do sféry podnikání, je uspokojování P třeb cestovního ruchu. O tom, že Český ráj byl oblíbeným místem pobytu, svědčí už jeho Pf avěké osídlení, pak hustota panských sídel, hradů a zámků, a v dnešní době to dokládá Množství penzionů, hotýlků a jiných ubytovacích zařízení. Obecný trend turistiky se prosadil Vl9 - století, a tak už r byly v Sedmihorkách na úpatí hruboskalských skal a lesů loženy vodoléčebné a klimatické lázně. A přestože lze spíše pochybovat o léčebných Sch pnostech tamních několika studených pramenů, staly se vyhledávaným místem. Od 'keňských hostů prý údajně vzešel i název celého území, které bylo vyhlášeno první dněnou krajinnou oblastí - Český ráj^- To všechno jsou důkazy lidské činnosti jako Sp lutvůrci charakteru a podoby místa, jež může být nazýváno domovem. 55

57 Lidská činnost nemá ale vždy jenom kladnou stránku. V současné době se místo mého domova potýká i s takovými lidskými činy, které jsou mému domovu cizí. Je to například plánovaná výstavba dálnice Turnov-Jičín, nebo Vellness Centra u Všeně, ale i obecně přehnaný rozmach stavební činnosti v chráněném území. Je mi také líto, že Turnov zaplavují supermarkety a nekvalitní zahraniční zboží, čemuž se jen velmi špatně brání místní výrobci. Staví se u nás továrny na periferii a jejich produkce nikterak nenavazuje na místní přírodní ani jiné podmínky, dle mého názoru nepřispívají ke koloritu místa, nesžívají se s ním, mohou být kdykoli odstěhovány a zbude jenom masa nezaměstnaných lidí a prázdné obří budovy uniformního vzhledu. Jsem pyšná na to, že žiju v kraji, kde žili a věřím, že i žijí lidé, kteří dokázali nejen obstát v běžném životě obstarávání a obživy, ale i vyniknout, prosadit se mezi ostatními a nebýt Zapomenuti. Je těžké specifikovat pocit rodáctví, jak racionálně vysvětlit příjemný pocit pýchy 2 toho, že žiju ve stejném místě, kde již někdo přede mnou dokázal něco výjimečného nebo a 'espoň obdivu hodného, nebo že se někdo, koho si vážím, o to právě pokouší. Tuším, že i činnost následování hodná, blízkost vzoru jak konat činy patří k cítění místa domova. Možná se Zpětný pohled do historie jeví vždy romantičtěji, než byla skutečnost, ale ta romantika starých ře meslníkú je právě nositelem hodnot, které se v současném podnikání velmi těžko odkrývají, Protože jsou ještě ukryty pod nánosy neprověřeného, malicherného - 56

58 1.5 DOMOV JAKO MÍSTO V ČASE Bylo by příliš málo žít jen přítomností, která je pouhým bodem bez přestání prchajícím. Slyšeli jsme mluvit o tom, že život je krátký, i nedovedete si představit, jak je krátký: Abychom mu dali lidskou a krásnou šíři, musíme jej prodloužit do minulosti studiem, a do budoucnosti předtuchou a sněním. " (A.France) K vnímání domova patří i problém časovosti. Každý z nás už se jistě někdy zamýšlel nad tím, jak je možné, že některé chvíle našeho života jsou tak dlouhé, a jiné tak kratinké. Staří Řekové rozlišovali čas na CHRONOS-čas meškání, průtahů a ubíhání, čas. kterému říkáme dnes chronologický, objektivně měřitelný a KAIROS - příznivý čas určený k výkonu, k dílu, čas člověka, jak je žitím pociťován. I u svatého Augustina ve Vyznání můžeme číst: "Co je tedy čas? Vím to, když se na něj nikdo netáže, ale mám-li to někomu vysvětlit, nevím. " (34) Vydáváme-li se za poznáním vlastního domova, poměrně záhy narazíme na pojem tradice, tíkáme: tradiční jídlo, tradiční oděv, činnost podle tradic, tradiční svátky, a co tím myslíme? Slovník by nám řekl, že slovo tradice znamená: souhrn ustálených zvyklostí, obyčejů Zachovávaných pokoleními, názorů a myšlenek přecházejících z generace na generaci. Proč je a 'e pro nás tak důležité zachovávat něco, co bylo, proč něco opakovat, žít minulostí? ^ato otázka je, myslím, v dnešní době spontánního i umělého obnovování venkovských i Městských tradic" (produkty, zvyky, svátky, trhy, poutě, slavnosti, skanzeny...) velmi a ktuální. A docela dobrou odpověď můžeme najít u J. Peškové (35), která poukazuje na různé v ýznamy tohoto slova. Tradice může být chápána buď jako něco stabilního, co přetrvává Minulosti, něco konzervativního, co nám ale zato poskytuje návaznost na minulost, ale co úroveň brzdí vývoj. Nebo se v chápání tradic můžeme přidat na stranu M. Heideggra (36), kte rý říká: " hadice neznamená být vydán na pospas tomu, co minulo, co je neodvolatelné. Tradovat Zn»mená totiž uvolňovat k svobodnému rozhovoru s tím, co bylo, a jakožto byvši stále jest. " hadice se tak může stát právě dobrým základem pro kontinuální vývoj a šetrným způsobem Srovnávání se s minulostí. bdobný názor má na životaschopnost venkova a jeho rozvoj i B. Blažek (37), když píše: '.'Obnova venkova není návrat k nějakému datu, ale k základnímu principu bytí venkova, a tím Je '"^ustálé obnovování sebe sama. Obnova ve venkovském smyslu je provedena tím lépe, čím odborníků " na obnovu» venkova 7 se riy» jí ií účastní. Vinn vln I Dějů Di'iu se se totiž totiž ujímá uiímá samotný samotnv ekosociální ekosociální S l s }érn, 'm, což je příroda s lidskou spoluúčastí... 'Mším ~>ším významem významem obnovy obnovy venkova venkova není návrat kfolkloru nebo tradiční architektuře ale kl «mu, že venkovští lidé rozuměli přírodě a určitému svému kulturnímu světu. Folklor je Oděvším proces vznikání a zanikání, je to kreativní hra, jejiz podmínky se neustale rněřiují. " 57

59 Pravděpodobně není možné chtít od venkova, aby se stal skanzenem s živými exponáty, vývoj a změny nelze zastavit, činnosti musejí mít svůj smysl stejně jako tradice. Místo v čase popisuje i Patočka (38) a čas dokonce považuje za jednu ze tří dimenzí lidského vztahování se ke světu. Říká:» Čas je pro nás jednotná dimenze toho, co přišlo, právě jest a přijde, a v každém z těchto oborů se rýsují určité artikulace. Každá životní funkce, každá etapa našeho zaměstnání má svůj čas, časové frázování spoluurčuje styl života, celé toto rozčlenění spočívá pak na periodickém běhu přírodního času s jeho pravidelným střídáním dne a noci, ročních období atd. Nejen náš den je pak artikulován pravidelným chodem života v čase k odpočinku, k práci, k občerstvení, k zábavě atp., nýbrž i celými periodami životními se táhne týž princip: " Patočka užívá pojem pohyb", který poukazuje k lidské tělesnosti a tomu, jak člověk re alizuje svou možnost vztahu se světem. První Patočkův pohyb je zakotvením, druhý je prací a bojem, třetí Patočkův pohyb je život v pravdě. Zároveň Patočka poukazuje na charakteristiku n ašeho života, jíž je jistá neukončenost a nedopracovanost, a dodává (39): Tato absence úplnosti činí domov" nutným komplementárním pendantem tohoto deficitu. " Na rozdíl od zvířat jsme schopni si uvědomovat čas. Vnímáme a dotýká se nás čas našeho Života, víme o jeho konečnosti. Známe často historii své rodiny a útržky dějin svého rodu, společnosti. Můžeme pátrat po dějinách regionu nebo země, ve které žijeme. Celý soubor tě chto informací je tím, co může pro nás být zdrojem životních jistot (i nejistot), spoluvytvářejících náš vztah k domovu a světu. Vnímáme i čas vlastního života, ale jsme uvnitř jeho proudu a nemůžeme jej ovlivnit. Můžeme jen jakž takž plánovat, abychom stihli to, co v danou chvíli považujeme za důležité, ale výsledek je nejistý. Hodnotit můžeme až nakonec a děj je nevratný. Příroda člověku Urri ožnila dělit svůj čas na roční a denní cykly. Pozorujeme střídání ročních období a dne a to nám dává trochu jistoty v předvídání, co přijde potom. Člověk si čas ještě rozdělil na běsíce a týdny a některé dny si určil jako sváteční. Kultura nám velí, kdy pracovat, kdy spočívat, kdy oslavovat - podává generacemi prověřený návrh jak užívat čas. Člověk hledá Jlst tu a bezpečí, místo, kde může předvídat dění následující, ale nezbývá mu nic jiného, než se V živ otě smiřovat s neustálou změnou a proměnou. I příroda sama disponuje proměnlivostí P ěasí, které má moc někdy zvrátit i jistotu ročních období. Vždy přítomná možnost změny Vtla em životě je pro nás nejistotou, a tak se vlastně k bezpečnému domovu moc nehodí, ale ^ Nemáme možnost ji z něho vyloučit, je součástí dění. Snad proto, abychom dokázali žít se byli jsme obdařeni pamětí, myšlením, představivostí a možností řídit své konání. Snad Nvë Proto se tak rádi uchylujeme ke stereotypům, nebo se obracíme do minulosti, kde nás děj 58

60 následující nemůže příliš překvapit, protože potřebujeme v sobě vyvažovat nejistotu budoucnosti....paměťje něco, co nás v čase turbulentních změn ukotvuje, dává nám smysl a někdy nás i zachraňuje před prázdnem nejistot a možností. " (V. Cílek)(40) Neustálá proměna věcí domova je podstatným z činitelů, který jej dělá tak těžko uchopitelným. Jak dokazuje tato práce, nositelem domova může být mnoho věcí, ale i třeba změna nebo absence jednoho z nich může domov podstatně narušit nebo zhroutit. A domov je Právě proto tak křehký a cenný, protože se to může stát každým okamžikem. 59

61 1.5.1 MŮJ DOMOV JAKO MÍSTO V ČASE...Ačkoli by to bylo zde možná namístě, nebudu se rozepisovat o historii mojí rodiny, protože neznám žádný takový děj v naší rodině, který by výrazně a nějak neobvykle zasahoval do současnosti mé rodiny. Moji předci pocházeli zase z Podkrkonoší, nebo Polabí, byli to drobní živnostníci (tkalci, hostinský, truhlář,...) a úředníci. Babička byla učitelkou a pradědeček četník. Čas mého rodu i historii regionu vnímám jako soubor příhod a vyprávění, čas je obsažen i v pohádkách a pověstech, písních. Jde tady spíše o děje, kde není podstatné přesné datum, kdy se co událo. Ale čas mám i vlastní. K zajímavému pozorování jsem dospěla během mých zahraničních Pobytů, které na mne při zpětné rekapitulaci působily jako činnosti střídané dlouhými chvílemi těšení se na to, být někde jinde. Tento pocit doma neprožívám. Domov jej neobsahuje, tam vím, na co který čas využívat, co musí být vykonáno. Můj domovský čas je převážně časem venkovana, který se řídí počasím a cyklem ročních období a dne. J en moje učitelská profese tento běh narušuje - do LŠU musím vždy v úterý. Vstávám ráno a moje denní Vměstnání řídím podle naléhavosti denních úkolů a vhodnosti vzhledem k počasí. Provozovat hrnčířství mohu kdykoliv, zato obhospodařování zahrady má svá období. Péče o zvířata vyžaduje přednost přede vším. Prodej keramiky, muzejní pedagogika, správa chalupy a pořádání kurzů se řídí dle sezónních měsíců. Všechno chce svůj e as. Můj den má rytmus nepravidelný, podle toho, kolik úkolů se v tom kterém dni právě střetne. Soboty a neděle s e od pracovních dní v mém životě neodlišují, ale neopomenutelné jsou pro mne svátky a pro mne významné akce. Se m patří narozeninové oslavy členů mé rodiny a blízkých přátel, masopust, Velikonoce, čarodějnice, turnovské st aročeské trhy, Vánoce a oslava Nového roku. To jsou zároveň moje mezníky ročního cyklu, který se zatím Pakuje. Udržování tradic dodává mému životu jistoty a řád a právě možnost náhlé změny mi velí o ně pečovat a bedlivě je střežit tak, jako domov samotný... 60

62 ' 6 DOMOV JAKO MÍSTO V SOBĚ Změny, které zasahují domovskou zkušenost, jsou v mnohém ohledu radikální. Setkáváme se se ztrátou vazeb k místu, k lidem, ke kulturnímu dědictví a lidskému dílu, k přírodě, k transcendentnu. " (M.Joukl) Tato kapitola by mohla být zároveň závěrem a shrnutím celé předešlé části zabývající se různými pohledy na domov jako místo. Kapitolu člověk jako místo v sobě jsem zařadila do této práce proto, protože jak jsem se již zmiňovala na začátku, důležitým znakem domova je jeho jedinečnost, která nevyplývá jenom z jedinečné skladby jevů okolo člověka, který domov zkoumá, ale také z jedinečnosti jeho vlastní osoby a vztahu k okolním skutečnostem. Ať chceme nebo nechceme, je nutné připustit, že již výběr samotných informací a přístup k řešení problémů obrazí určitý subjektivní postoj. I sám Patočka (41) označil třetí dimenzi světa (kromě napětí mezi domovem a cizotou a času) za subjektivní - ta souvisí s celkovým životním pocitem za daného stavu věcí. Celé jsoucno (i domov!) se nám jeví vždy v určitém náladovém zbarvení, nálada je sice vždy vlastní, vnitřní stav", ale zbarvuje zároveň naše věcné okolí, které jakoby na ní participovalo. "... V náladách a stavech" tkví tak možnost našich aktivit. Každý život pak je charakterizován jakousi škálou nálad, z nichž některé v zřejmé souvislosti s našimi organickými potřebami se Periodicky střídají a zatlačují jiné, jiné pak souvisí spíše s celkovým průběhem našeho života. Náladový život má vždy bohatou strukturu, není nikdy jednoduchý, dá se spíše mluvit o dominantní náladě, nežli o výlučné. " A upozorňuje na rozpor mezi světem vědy a světem subjektivního prožívání. Proto si dovoluji tvrdit, že mám-li dokumentovat domov, jev tak niterně se dotýkající člověka, nemohu a nechci tu ani vlastní subjektivitu vyloučit. Proto je předešlý text směsicí kapitol různého Zaměření - obecných textů o složkách domova, popisných textů např. o krajině Českého ráje a venkově, které blíže specifikují dané prostředí, a mých osobních výpovědí, jež zcela konkretizují můj domovský pocit, ale zároveň se do značné míry vzdalují vědeckému zkoumání. V některých úsecích této práce se vzdávám objektivity, ale můj postup mi umožňuje nalézt více odstínů a zákoutí v dané problematice. A domov je právě zákoutím duše, které stojí Zato navštívit. Jedná se tak spíše o zkoumání tvořivé, objevující možnosti a jevy, které je teprve třeba vědecky prověřit. Ke zkoumání mého domova jsem si brala často ku pomoci slova filosofů a básníků, neboť jejich pojetí se mi zamlouvalo pro svou celistvost, nadhled, ale i poetičnost, a přikláním se tímto k výroku J. Koťi z článku Přirozený svět a domov - témata pro oblast výchovy(42), kde jeho zprostředkováním Novalis říká, že filosofie je v podstatě nostalgií, tj. touhou po domově, touhou zakotvit ve světě v silném slova smyslu - být všude doma. 61

63 Pátrání po domově, který se zdá být na první pohled něčím vně člověka, je vlastně hledání jistot pro sebe a v sobě, osobních opěrných bodů. Člověk se může upínat ke svému majetku a domu, ke krajině, nebo k lidem ve svém okolí, může žít minulostí nebo ve sladkém snění, či léčit svoje vnitřní problémy zálibami nebo prací, ale taková jednostranně zaměřená pozice na vnější jevy bude pravděpodobně velmi vratká. Vždy může nastat náhlá změna těchto vnějších jednotlivin a jeho svět se rozsype na tisíce kousků, stane se člověkem bez domova, dezorientován ve světě, odcizen sám sobě. Domov není totiž objektivní vnější jistotou fungující samou o sobě, ale možností subjektivní jistoty. Domov je místem, prostorem, jenž může být prázdný i naplněný obsahem. Může být člověku duševní pokladnicí jistoty na celý život, ale ten ji musí nalézt v sobě a pečovat o ni jako o celek. A 62

64 Závěr Domov prostupuje časem i místy. " (A. Hogenová) Mnohé z toho, co by mèlo být uvedeno zde, jsem začlenila již do poslední kapitoly Domov jako místo v sobě, neboť to žádala logičnost textu, a tak bych zde na závěr ráda zmínila především některé problémy, které zpracováním tohoto tématu s sebou přineslo. Především je to obrovský rozsah tématu, který by se dal označit jako bezbřehý. Tento fakt si vyžádal obrovskou redukci informací, neustálé třídění a přeskupování do nových celků. Nedostatkem této práce je tedy bezesporu neúplnost a zjednodušení, vynechávání řady krásných detailů. Další problém obsažený již v zadání jsem uvedla už v úvodu. Jejím nesoulad mezi domovem a dokumentem, který si vyžádal řešení ve třech rovinách - obecné mapování významu pojmu domov - ukotvení mého domova do konkrétního a objektivního prostředí - a subjektivní Zpověď. Zde jsem se potýkala s roztříštěností informací a formální neučesaností" textu. Právě vyvážení těchto mnoha rovin, které dokument domova s sebou přináší, vyvstalo pro nne jako jeden z nejtěžších problémů, který by bylo možno řešit lépe. Také čtenáře možná v textu překvapilo množství citátů a odkazů. S problematikou domova jako fenoménu mi velmi pomohla díla filosofů, zejm. J. Patočky, J.Peškové, A.Hogenové a M. foukla. Stejně tak se mi dobře hodily poznatky z oborů krajinné ekologie, etnografie, historie a s ciologie (viz seznam literatury). Téma domov se totiž nachází v hraniční oblasti všech těchto oborů a mnohých jiných. A já se ne cítím být natolik vzdělána, abych byla schopna bádat a přicházet s vlastními myšlenkami v tak velikém rozsahu. Text je tedy spíše syntézou myšlenek jiných badatelů s názorem mým v 'astním, než původním textem. Množství pramenů zabývajících se touto tematikou mne Přesvědčilo, že problematika domova je tématem živým a soudobým, které se týká každého o n ás, a proto může být i zajímavým námětem pro oblast nejen výtvarné pedagogiky. ^ oživení problematiky domova Joukl (43) říká: " impulsem k filosofickému obratu k domovu se stala zkušenost moderního bezdomoví, lidské ukotvenosti, nejistých lidských možností v rámci omezeného a konečného života a světa, 'říštěnost světa, odcizení se člověka, ztráta víry a hodnot jsou motivy, které nás vedou k 'ázce po svém místu člověka a místu všeho porůznu se dávajícího ve světě. Do této ^ blematiky patří i otázka po domově. " 63

65 Možná i moje osobní zaujetí pro domov a jeho zkoumání má obdobné kořeny. Mladý člověk má v dnešní době mnoho možností, jakou životní cestou se vydat. Hodnotí své okolí, ale kriticky pohlíží i sám na sebe. Rozmýšlí o svých hodnotách, postojích a objevuje svoje možnosti. Je v ledasčem radikální, chce otázky, které ho přepadají, zodpovídat hned a s konečnou platností, bojuje s relativitou současnosti. Zaobírá se vlastní existencí a smyslem života. Nedomnívám se, že se mi v této práci podařilo vyčerpávajícím způsobem zodpovědět otázky, které jsem vznesla v úvodu, ale přesto považuji tuto práci za přínosnou pro můj osobní a s tím související profesní život učitele, kterého chápu nejen jako vědeckého odborníka, ale Především jako osobnost a osobu veřejnou, otevřenou pro lidi svého okolí a okolí svého Působení vůbec. K čemuž je znalost místních podmínek nutná. Práce na jednotlivých částech mi dala prostor ke zkoumání, přemýšlení a objevování v oblasti, jíž jsem součástí a jíž mohu být sama svým konáním přínosem. Svými poznatky a v ůbec způsobem, jakým jsem pracovala, jsem odhalila nejen hranice a nejlepší možnosti, které ni přináší můj domov, ale i některé kameny životního zakotvení. Pokud i čtenář nalezl v předchozím textu něco podněcujícího k zamyšlení nebo bohacujícího jeho obzory, pak splnila moje diplomová práce svůj účel. 64

66 Poznámky a odkazy 1) Vybíral M.: Cesta k domovu (Pokus o konstruktivistický přistup k jednomu tématu vlastivědy) lir Pedagogika,45, 1995, str ) viz Cílek V.: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, ) viz Joukl M: Filosofické pojetí domova v kontextu filosofie výchovy, Dis.pr PedfUK Praha ) Pešková, J.: Já, člověk, SPN, Praha 1991, str.21 V viz Pešková, J.: Já, člověk, SPN, Praha 1991, kap. Člověk a příroda 6,7) viz Patočka J.: Přirozený svět jako filosofický problém, Československý spisovatel, Praha,1992. část 111 Přirozený svět 8) viz Pešková, J.: Já, člověk, SPN, Praha 1991, kap.území, které obýváme 9 ) viz Nevrlý, M.: Karpatské hry, ESC, Liberec, 1992, kap. Hra na hledače vzácných trav 10) Cílek V.: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, ,12) viz Patočka J.: Přirozený svět jako filosofický problém. Československý spisovatel, Praha, 1992 část Iii Přirozený svět 13,14) viz Cílek V.: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, ) viz Hájek P.: Krajina zevnitř, Malá Skála, Praha, 2002, kap.krajina není 16) viz Mrkáček Z.: Příroda v českém Ráji, RA, Turnov, 1997,kap. Skalní města 1 7 ) viz Mrkáček Z.: Příroda v českém Ráji, RA, Turnov, 1997, str.7 18) viz Ziegler, V.: Geologické vycházky po Českém ráji a okolí, Karolinum, Praha, 1999,9 ) viz Sborník konference k 50. výročí CHKO Český ráj konané v Lázních Sedmihorky (vydání se připravuje) 2o ) viz Blažek, B.: Venkov města média, Slon, Praha, ,22) viz Hogenová A.: Kvalita života a tělesnost. Karolinum, Praha, 2002, kap. VII ) viz Blažek, B.: Venkovy, Era, Šlapanice, s ) Český ráj se stal 5.října 2005 součástí sítě evropských geoparků UNESCO a zároveň jedním z nich. Rozhodl o tom Koordinační výbor evropských geoparků, poradci Světové geologické unie a UNESCO na svém zasedání v Řecku. Český ráj je zatím jediným geoparkem v nových zemích Evropské unie l) viz Hogenová A.: Kvalita života a tělesnost, Karolinum, Praha, 2002, kap.vii. 32) viz Pekař, J Wirth,Z Vik, K.: Český ráj v barevných dřevorytech Karla Vika, Muller a spol.,turnov, 1930, kap.z dějin Českého ráje 33 J O vzniku názvu Český ráj pro tuto oblast byl odcitován referát na konferenci k 50. výročí CHKO Český ráj konané v Lázních Sedmihorky (sborník se připravuje). 34) viz Koťa J.: Přirozený svět a domov - témata pro oblast výchovy. In.: Pedagogika, 51, 2001,str s ) viz Pešková, J.: Já, člověk, SPN, Praha 1991, kap.7 6 > viz Heidegger M.: Básnicky bydlí člověk, OIKOYMENH, Praha, ) viz Cílek V.: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, 2005, kap. Venkov podle Blažka 38,39) viz Patočka J.: Přirozený svět jako filosofický problém, Československý spisovatel, Praha, 1992, část III Přirozený svět 0) viz Cílek V Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, ) viz Patočka J.: P ř i r o z e n ý svět jako filosofický problém, Československý spisovatel, Praha, 1992, část III Přirozený svět 4 viz Koťa J.: Přirozený svět a domov - témata pro oblast výchovy. In.: Pedagogika, 51, 2001, str. 10-4, 24 ' J viz Joukl M.: Filosofické pojetí domova v kontextu filosofie výchovy, Dis.pr. Ped.f.UK, Praha, ) viz reprodukce Kafka I.: Sobotecko - Krajinou Českého ráje, Klub přátel města Sobotky, Turnov, 1999 ISBN ) viz Scheybal, J.V., Scheybalová, J.: Umění lidových tesařů, kameníku a sochařů v severních Cechách, SN, Ústí nad Labem, 1985, viz Prousek J. : Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek v severo-vychodních Čechách, 4? J.Šimáček, Praha, 1895 JI viz Vancl K.: František Kován, SKN, Liberec, ) viz Cílek V Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, 2005, kap. Bohemia Rosa aj. 65

67 Seznam vyobrazení Strana / pořadí Autor Název Popis Zdroj _ 16 Fišerová D. Nádoby 4x barevná dig. foto Archiv autora _ 21a Fišerová D. Kovárna ve Žďáru barevná dig. foto Archiv autora _ 21b Fišerová D. Mladostovské stodoly barevná dig. foto Archiv autora 26a Fišerová D. Sad ve Skalanech barevná dig. foto Archiv autora 26b Fišerová D. Cesta k Olešnici barevná dig. foto Archiv autora 26c Fišerová D. Kostel na Všeni barevná dig. foto Archiv autora _ 26d Fišerová D. Vyskeř barevná dig. foto Archiv autora _ 32 Fišerová D. Flóra a fauna Č. ráje 6x barevná dig. foto Archiv autora 36 Fišerová D. Venkovská readymade 2x barevná dig. foto Archiv autora 37/1 Prousek J. Staročeská světnice Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek v severo-východních Čechách, J.Šimáček, Praha, /2 Matoušová V. Kobylka Suchá jehla, Katalog V. Matoušová 37/3 Mánes J. Pohled na hostinec Ilustrovaný rukopis(akvarel, perokresba), 1868 Volavková, H.: Josef Mánes, Odeon, Praha, /1 Mácha K.H. Kost Kresba z náčrtníku, Kafka 1.: Sobotecko- Krajinou Českého ráje, Klub přátel mčsta Sobotky, Turnov, /2 anonym Lovecký terč Trosky Malba na dřevě Kafka I.: Sobotecko - Krajinou Českého ráje, Klub přátel města Sobotky, Turnov, /3 Hartl J.J. Sv. Jan z Konstance Olej, 153x100, 1709 MČR v Turnově 39/1 Posti K. Hruboskalsko MČR v Turnově 39/2 Bubák A. Letní odpoledne Olej, 105x144, 1863 Kvèt i:.má vlast (Česká krajina v dílech našich malířů). Orbis, Praha, /3 Kaván F. Přeháňky od Tábora Olej, 75x100, 1903 Vancl K.: František Kaván, SKN, Liberec, /4 Švabinský M. Na Turnovsku Kresebná skica, 1922 Květ i..má vlast (Česká krajina v dílech našich malířů), Orbis, Praha, /1 Kreml ička R. Údolí Jizery Olej,48 x57,1916 Sůva J.: Obrazy mé krajiny. Kruh, Hradec Králové, /2 Špála V. Plakánek Olej, 56 x 71, 1909 Sůva J.: Obrazy mé krajiny, Kruh, Hradec Králové, ^ 40/3 Matouš D. Kozákov Olej, 152x200, 1959 MCR v Turnově ^_40/4 Otmar V. Vazovecké údolí Olej, 90x100, MČR v Turnově 41/1 Aleš M., Ženíšek V. Jizera 41/2 Mánes J. Září Medailon z Orloje, 1866 Kresba, akvarel, 1876 Matčjířek, A., Míčko, M.: Mikoláš Aleš-Vlast, VN, Praha, Hrubín F.: Mánesův orloj, SNDK, Praha, ^ 48 Fišerová D. Masopust 4x barevná dig. foto Archiv autora Fišerová D. Pozůstatky po činnosti 4x barevná dig. foto Archiv autora 60 anonym Oráč Černobílá fotografie, Archiv autora 10x15, A 66

68 Seznam literatury a pramenů Blažek, B.: Venkovy, Era, Šlapanice, Blažek, B.: Venkov města média, Slon, Praha, ISBN Pešková, J.: Já, člověk, SPN, Praha ISBN Scheybal, J.V., Scheybalová, J.: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, SN, Ústí nad Labem, Pekař, J., Wirth,Z., Vik, K.: Český ráj v barevných dřevorytech Karla Vika, Muller a spol., Turnov, Veselá J.: Domácnost našich babiček, Proměny, Praha, ISBN Mencl V.: Lidová architektura v Československu, Academia, Praha, Vondrušková A., Vondruška V.: Tradice lidové tvorby, Artia, Praha, Rabas V.: Lidé a věci domova, Státní nakl.krásné lit.,hudby a umění, Praha, Patočka J.: Přirozený svět jako filosofický problém, Československý spisovatel, Praha, 1992.ISBN Květ J,:Má vlast (Česká krajina v dílech našich malířů), Orbis, Praha, Hrubín F.: Mánesův orloj, SNDK, Praha, Hrubín F.: Ustolu, SNKL, Praha, Fink E: Hra jako symbol světa, Goethe J.V.: Smyslově-morální účinek barev, Fabula, Hranice, 2003.ISBN Heidegger M.: Básnicky bydlí člověk, OIKOYMENH, Praha, Mrkáček Z.: Příroda v českém Ráji, RA, Turnov, ISBN Štěpán L., Vareka J.: Klíč od domova, Kruh, Hradec Králové, 1991.ISBN Pejml K.: Český lid ve svých názorech, obyčejích a pověrách, J.R.Vilímek, Praha, Hájek P.: Krajina zevnitř, Malá Skála, Praha, 2002.ISBN Halas F.: Já se tam vrátím..., Krajské nakl. Havlíčkův Brod, Cílek V.: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, České Budějovice, 2005.ISBN chrymčuk L.: Nápady pro malé výtvarníky, SPN, Praha, Joukl M.: Filosofické pojetí domova v kontextu filosofie výchovy, Dis.pr. Ped.f.UK, Praha, Kratochvíl Z.: Filosofie živé přírody, Herrmann a synové, Praha, hogenová A.: Kvalita života a tělesnost, Karolinum, Praha, 2002.ISBN Horský J., Seligová : Rodina našich předků Matějček Z.: O rodině vlastní, nevlastní a náhradní.praha, Portál Matoušek O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha, SLON ^ožný I.; Sociologie rodiny. Praha, SLON kolektiv autorů- Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, Městské knihy s.r.o., Žehušice, ISBN V ancl K.: František Kaván, SKN, Liberec, S ův a J.: Obrazy mé krajiny, Kruh, Hradec Králové, Kafka I.: Sobotecko - Krajinou Českého ráje, Klub přátel města Sobotky, Turnov, ISBN Kalista Z.: Tvář baroka, SPN, Praha, fousek J.: Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek v severo-východmch Cechách, J.Šimáček, Praha, pelová V.: Techniky ve výtvarné výchově, SARAH, Praha, 1996.ISBN x J eselová V.: Řady a projekty ve výtvarné výchově, SARAH, Praha, %-lý, M.: Karpatské hry, ESC, Liberec, f etr >ina, J.: Jiří John, Odeon, Praha, Sázková, D.: Příběh fotografie, Mladá Fronta, Praha, A 67

69 m Ziegler, V.: Geologické vycházky po Českém ráji a okolí, Karolinum, Praha, ISBN Vrba, J.: Z mého herbáře, SNDK, Praha, 1961 Dolejš, J.: Krajinomalba severních Cech, SN, Ústí n.l., Scheybal, J.V.: Miloš Votrubec, SKN, Liberec, Volavková, H.: Josef Mánes, Odeon, Praha, Lenderová, M.: Zdenka Braunerová, MF, Praha, Květ, J.: Vlastimil Rada, SNKLHaU, Praha, Matějíček, A., Míčko, M.: MikolášAleš-Vlast, VN, Praha, Wenig, A.: V Českém ráji, L.Mazáč, Praha, Ostatní prameny: Český ráj, Chráněná území ČR-Liberecko, Agentura ochr. přírody a krajiny ČR, Praha, 2002 Zpráva o stavu životního prostředí-liberecký kraj, Liberecký kraj-resort životního prostředí a zemědělství Údolí Plakánek- Průvodce naučnou stezkou, ZO ČSOP Křižánky, Jičín, 2003 Vybíral M.: Cesta k domovu (Pokus o konstruktivistický přístup k jednomu tématu vlastivědy). In: Pedagogika,45, 1995, str Koťa J.: Přirozený svět a domov - témata pro oblast výchovy. In.: Pedagogika, 51, 2001, str Referáty přednesené na konferenci k 50. výročí CHKO Český ráj ( v Sedmihorkách) 68

70 Příloha I. VENKOV děti mohou být svědky plození, rození a zabíjení domácích i divokých zvířat děti mohou být svědky umírání doma příroda je živitelkou a hrozbou děti znají původ většiny jídel a náročnost jejich vytvoření i přípravy nejbližší lidé jsou ze širší rodiny a sousedé od dětství znalost kladů i záporů části profesí místních lidí včetně rodičů profese nejsou přesně ohraničeny a všichni se mohou vzájemně zastupovat denní rytmus určován střídáním světla a tmy kosmobiologický rok předdějinný cyklický čas slavení společných svátků ve společenství všichni v místě se znají spolupracovníci jsou většinou i sousedy předpeněžní platidla vázaná na lokalitu. která je produkuje naturální směna darů a úsluh nejvyšší sociální hodnotou je udržování tradice takřka bez fyzického kontaktu s cizími lidmi pohyby po obci odněkud někam, všichni přečtou cíle nářečí vázané na místo stěhování jen pod katastrofickým tlakem nebo kolonizace převážně soběstačné místní společenství převážně soběstačná rodina dům se staví ve společném rituálu práce je součástí společného rituálu^ posvátné je vázáno na místo posvátné se šíří dotykem míst, v nichž je trvale přítomno základní sociální strukturou je společenství zdrojem legitimity je mytický příběh pokrevní MĚSTO děti mají kontakt nanejvýš s masem užitkových zvířat a se živými domácími miláčky umírání se takřka vždy odehrává v institucích příroda je rekreační kulisa a zdroj nepohodlí původ a příprava jídla jsou dětem dlouho neznámy nejbližší lide jsou z nukleární rodiny a známí děti neznají zblízka většinou ani profese rodičů tendence ke stále větší specializaci profesí den a noc relativizovány umělým světlem administrativní rok otevřený čas dějin, které mají směr slavení oficiálních svátků v mase, rodinných v nukleární rodině síť známostí založená na náhodě a volbě nepatrný průnik spolupracovníků a sousedů peníze vázané na stát, který je garantuje stále více věcí a aktivit je za peníze nejvyšší sociální hodnotou je zvládání změny kontakt více s cizími než s vlastními náhodná procházka s manifestovanými skrytými cíly národní jazyk a slang vázaný na soc. vrstvy a profese stěhování jako hledání výhod vazby s okolím převažují nad vnitřními tendence vyčleňovat z rodiny stále více funkcí byt budují profesionálové práce se zdůvodňuje účelem posvátné je jednou z institucí posvátné nelze donutit k projevu a sděluje se symboly základní sociální strukturou je ostře vymezená skupina konkurující si omezené zdroje legitimity jako pomazání,původ, moc, majetek, vzdělání atd.

71 Příloha II. Projekt pro prázdninový pobyt v přírodě ZUŠ Téma: DOKUMENT MÍSTA Délka výuky: 7 dní x 3+3 hod. Žáci: věkově smíšená skupina přibližně 10 žáků ZUŠ Tento projekt reaguje na reálnou situaci a potřeby ZUŠ v Turnově, kde tohoto času vyučuji. Naše škola každý rok pořádá týdenní letní prázdninový pobyt v přírodě, kam jezdí žáci pravidelně navštěvující ZUŠ během roku. Děti mají společný večerní program dohromady s žáky z jiných (hudebních) oborů a přes den výuku zajišťuje oborový učitel. Vzhledem k nízkému počtu žáků a skutečnosti, že mám během dne sama na starost výuku celé skupiny, není možné žáky dělit do standardních ročníků, a proto jsem program projektu naplánovala pro dvě skupiny - mladších (6-11 let) a starších žáků (11-15 let), kde lze žáky (10-12 let) pohybující se svým věkem na hranici obou skupin v závislosti na vhodnosti námětu přiřazovat ke skupině starších i mladších. Také je třeba vzít v realizaci tohoto projektu v patrnost fakt, že se jedná o prázdninový Pobyt kolektivu dětí v nedomáckém přírodním prostředí. Předností oproti běžné výuce v LŠU je dobrá možnost vycházek za pozorováním skutečnosti a dostupné zdroje přírodních Materiálů a inspirací. Zároveň je k dispozici dostatek prostoru v exteriéru a času v poledních a Podvečerních hodinách k motivačním hrám, ale i dokončování prací. Do projektu jsem též Záměrně zařadila úlohy zaměřené na spolupráci a kooperaci ve skupině a na navazování kontaktů s prostředím. V projektuje zařazeno poměrně velké množství úloh zaměřených na pozorování a zobrazení skutečnosti, což vychází jednak z tématu projektu, a jednak z již zmíněných možností ^borového pobytu, které považuji za vhodné plně využít. Tuto skutečnost chápu jako Protiváhu k výuce v LŠU během roku, kde máme méně možností pracovat v exteriéru, čemuž d Povídá i charakter úloh. Studijní práci dle skutečnosti a výlety jsou vřazeny do ^Poledních hodin, kdy děti dobře koncentrují pozornost a mají větší zájem o výpravy za d brodružstvím a poznáváním. Odpolední výuka se naopak více zaměřuje na úlohy vyžadující ' a ntazii, komunikaci, manuální zpracování ( rytí linorytu, drátování,...) a výtvarné hry. (Toto Us Pořádání se mi už osvědčilo v praxi během loňského tábora.)

72 Plán táborového projektu ZUŠ na téma: DOKUMENT MÍSTA Den výuky - téma dne Dopoledne Mladší žáci Dopoledne Starší žáci Odpoledne Mladší žáci Odpoledne Starší žáci Pondělí - Krajina Akvarelové studie (Výlet na Vyskeř) Akvarelové studie (Výlet na Vyskeř) Jak se maluje krajina (Návštěva u malíře) Matouš, zapomenutý malíř Českého Ráje (Návštěva u malíře) Úterý - Stavby Dobšická náves (studijní kresba tuší) Detaily chalup v Dobšicích (studijní kresba tuší) Když obživla dobšická náves, (linoryt) Znaky ukryté v lid. Architektuře (linoryt) Středa - Drobné 1. výtvory Drobné 1. výtvory (inventární listy) Drobné 1. výtvory (inventární listy) Drobné 1. výtvory (pexeso) Drobné 1. výtvory (pexeso) Čtvrtek - Příroda živá a neživá Stromy, keře a rostliny a jejich odraz (kombinovaná tech.) Stromy, keře a rostliny a jejich odraz (kombinovaná tech.) Život pod kameny a ve skalách (drát, hlína, aj.) Život pod kameny a ve skalách (drát,papír, aj.) Pátek - Otisk člověka v místě Pátrání po činu (odlitek, frotáž, otisk hlínou, aj.) Pátrání po činu (odlitek, frotáž, otisk hlínou, aj.) Moje stopa ( záznamy sebe sama) Návrh našeho záznamu do místa (návrhová kresba a text) Sobota - Můj zápis do prostředí místa (společná realizace nej lepšího návrhu) (společná realizace nej lepšího návrhu) (společná realizace nej lepšího návrhu) (společná realizace nej lepšího návrhu) Neděle - zakončení výuky i Instalace prací a odpolední vernisáž Instalace prací a Instalace prací a odpolední vernisáž / odpolední vernisáž Instalace prací a odpolední vernisáž

73 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: KRAJINA - akvarelové studie Výuka: PO, dopoledne - výlet na vrch Vyskeř (4 km), mladší žáci Výtvarná technika: akvarelové studie pohledů do krajiny s vrchu Vyskef a stromových aleji Výtvarný problém: vzdušná perspektiva, míchání barevných odstínů, užití omezeného množství barev Přidaná hodnota: orientace v krajině, místopisné znalosti (Trosky, Kozákov, Bezděz, kaple a křížová cesta na Vyskeř) Výtvarná kultura: krajinářská tradice Českého ráje, především romantismus 19.stol. Motivace: vyprávěni a diskuse o výtvarném umění a místopisu kraje cestou za chůze, děti hledají cestu dle mapy samy Pnioc JjJJcň Pleskoty arcliiv D.F Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět. KRAJINA - akvarelové studie Výuka: PO, dopoledne - výlet na vrch Vyskeř (4 km), starší žáci Výtvarná technika: akvarelové studie pohledů do krajiny s vrchu Vyskeř a stromových alejí Výtvarný problém: vzdušná i lineární perspektiva, míchání barevných odstínů, užití omezeného množství barev Přidaná hodnota: orientace v krajině, místopisné znalosti (Trosky, Kozákov, Bezděz, kaple a křížová cesta na Vyskeř) Výtvarná kultura: krajinářská tradice Českého ráje, od romantismu 19.stol.po současnost Motivace: vyprávěni a diskuse o výtvarném umění a místopisu kraje cestou za chůze, děti hledají cestu dle mapy samy Prácc Wku Pleskoty archiv D.F.

74 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: KRAJINA - novinový článek: Jak se maluje krajina Výuka: PO, odpoledne - návštěva u krajináře p. Matouše ve Vyskři, mladší žáci Výtvarná technika: diskuse o výtvarném umíní (dčti si předem připraví každý jednu otázku pro malíře) a poté společné sepíší článek pro fiktivní výtvarný časopis. Výtvarný problém: pojmosloví v. umění, technika olejomalby (teoreticky), zobrazení krajiny Přidaná hodnota: navazování vztahu k místnímu obyvatelstvu, vedeni diskuse a kladení otázek, práce s informacemi Výtvarná kultura: zapomenutý malíř a přítel J. Jíry na Vyskři, jiný názor na krajinářství Českého ráje (srovnání s dopolední diskusí s učitelem) Motivace: navodit situaci reportéra, který pracuje s informacemi o výtvarném uméní Chalupy, p MatouS / Vvskfc. olejomalbu. 32x32. archiv D.F. Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: KRAJINA - n.čl.: Matouš, zapomenutý malíř Českého Ráje Výuka: PO, odpoledne - návštěva u krajináře p. Matouše ve Vyskři, starší žáci Výtvarná technika: diskuse o výtvarném umění (děti si předem připraví každý jednu otázku pro malíře) a poté žáci společně sepíší článek pro fiktivní výtvarný časopis Výtvarný problém: pojmosloví v. umění, informace o malíři samotném, vřazení do kontextu krajinářství Č. ráje Přidaná hodnota: navazování vztahu k místnímu obyvatelstvu, vedení diskuse a kladení otázek, práce s informacemi, Výtvarná kultura: zapomenutý malíř a přítel J. Jíry na Vyskři, jiný názor na krajinářství Českého ráje (srovnání s dopolední diskusí s učitelem) Motivace: Navodit situaci reportéra, který pracuje s informacemi o výtvarném umění

75 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: STAVBY - studijní kresba tuší: Dobšická náves Výuka: ÚT, dopoledne - výlet do Dobšic za lidovou architekturou, mladší žáci Výtvarná technika: kresba tuší a stéblem trávy Výtvarný problém: kompozice do formátu, hledání zajímavého pohledu, práce s linií a stopou stébla, důraz na vystižení materiálu a struktury povrchů (východisko pro linoryt*) Přidaná hodnota: seznámení se s místními architektonickými památkami a historií bydlení Výtvarná kultura: skladba a materiály lidové architektury Českého ráje, Prousek, Scheybal, Motivace: Výprava za poznáním, jak bydleli naši předci a jak bydlí lidé v Dobšicich,a jak se jejich domy liší od našich domovů. Co bychom zmínili, kdybychom zde chtêli bydlet a co by se nám naopak líbilo více zde? Ccaa * Dobíic -»ky é ZUŠ. dokumentace Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: STAVBY - studijní kresba tuší: Detaily chalup v Dobšicích Výuka: ÚT, dopoledne - výlet do Dobšic za lidovou architekturou, starší žáci Výtvarná technika: kresba tuší a stéblem trávy Výtvarný problém: hledání zajímavého pohledu a detailu, lineární perspektiva, nadsázka, důraz na vystižení materiálu a struktury povrchů (východisko pro linoryt*) Přidaná hodnota: seznámení se s místními architektonickými památkami a historií bydlení Výtvarná kultura: názvosloví v architektuře, skladba a materiály lidové architektury Českého ráje, dekor a barevnost, regionální zvláštnosti, Prousek, Scheybal, Motivacc:Čím by se méli současní stavebníci v této oblasti inspirovat v lidové architektuře minulosti? Diskuse o vhodných a nevhodných úpravách histor. budov v Dobšicích.1'ypické rysy architektury Českého ráje na příkladu z Dobšic. Statek na Chlumu, dokumentace D:F:

76 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: STAVBY - linoryt: Když obživla dobšická náves... Výuka: ÚT, odpoledne, mladší žáci Výtvarná technika: linoryt dle fantazijní kresby Výtvarný problém: převedení architektonických prvků na živou bytost (člověk, zvíře, pohádková bytost), skládání detailů, hledání vhodného kompozičního řešení, kombinace světlých a tmavých ploch a čar, zrcadlové převrácení, negativ a pozitiv Přidaná hodnota: personifikace v jazyce a poezii Výtvarná kultura: Stefan Suberlak, ukázky možných řešení linorytu od různých autorů Motivace: Povídání nad dopoledními studiemi a společné vymýšlení personifikace jednotí, částí architektury (např.okna = oči,... Proč?) Slcfan Suberlak. Venkovská icna Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: STAVBY - linoryt: Znaky ukryté v lid. architektuře Výuka: ÚT, odpoledne, starší žáci Výtvarná technika: linoryt a slepotisk Výtvarný problém: hledání různých kompozičních řešení a zajímavého vyvážení světlých a tmavých ploch pomocí zvětšení a výřezů z vlastních kreseb, zjednodušení Přidaná hodnota: znak jako součást a možnost komunikace a nositel informace Výtvarná kultura: abstraktní umění, znak, vyjadřovací možnosti a hledání významů ve znaku Motivace: Hry s rychlým předáváním informací s vyloučením mluveného slova (pantomima, rychlá kresba, gesto, mimika) Znaky, pníce flikû ZUŠ Mn. Hradil, dokuincnlacc k praxi D.F.

77 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námčt: DROBNÉ LIDSKÉ VÝTVORY - inventární listy Výuka: ST, dopoledne - průzkum okolních polí, sadů a záznamy nálezů mladší žáci Výtvarná technika: frotáže, kresby, íotogralie a popisky plotů, strojů, křížků, sloupů a jiných důmyslných výtvorů člověka, i odhad stáří a funkce Výtvarný problém: různé způsoby záznamu skutečnosti. Přidaná hodnota: poznávání místních drobných památek a pozůstatků po lidské činnosti, jejich funkce, proč je uchovávat Výtvarná kultura: motivy na křížích a atributy svatých Motivace: Kopicův statek, dokumentace D.F. Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: DROBNÉ LIDSKÉ VÝTVORY - inventární listy Výuka: ST, dopoledne, starší žáci Výtvarná technika:kresby, fotografie a popisy plotů, strojů, křížků, sloupů a jiných důmyslných výtvorů člověka, i odhad stáří Výtvarný problém: míra objektivity a množství informací v záznamu, tajemství" v umění Přidaná hodnota: výhody a nevýhody subjektivního a objektivního zobrazování skutečnosti Výtvarná kultura: motivy na křížích a atributy svatých Motivace: Proč v době fotografie přežívá a prosperuje výtvarné umění? Sv. Jan Nepomucký u Kosti, dokumentace D.F,

78 s Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: DROBNÉ LIDSKÉ VÝTVORY - pexeso Výuka: ST, odpoledne - mladší žáci Výtvarná technika: papírorytový tisk, Výtvarný problém: vytvoření logické dvojice k objektům z inventárních listů (oráč + pluh, sv. Jiří + drak) a jejich převedení do dobře zapamatovatelné kresby vhodné pro pexeso, výběr prvků hodných zapamatování okolí ze společného archivu Přidaná hodnota: logické vztahy k reálným památkám a pozůstatkům ( hledání jejich funkce, důvodu existence) Výtvarná kultura: svatí a jejich atributy a legendy Motivace: Proč tu stojí rezavý pluh uprostřed cesty?, Proč sv. Jiří zabíjí draka? K opiem statek, dokumentace D.F. Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: DROBNÉ LIDSKÉ VÝTVORY- leporelo světců Výuka: ST, odpoledne, starší žáci Výtvarná technika: papírorytový tisk, Výtvarný problém: vytvoření karet světců z okolí podle inventárních listů (sv. Jiří, sv.jan,... ) s důrazem na atributy, včlenění písma Přidaná hodnota: poznávání tradice a kultury kraje, znalost svatých jako klíč k obrazům a sochám Výtvarná kultura:legendy a atributy svatých, regionální náboženská tradice, místní autoři Motivace: Jak poznáme, o kterého světce se jedná? Co znamená určitý atribut? 6

79 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: PŘÍRODA - Stromy, keře a rostliny a jejich odraz ve vodě, skále Výuka: ČT, dopoledne, mladší žáci Výtvarná technika: kombinovaná malba a kresba příp. frotáž, zachycení barevnosti a tvaru na zvláštních papírech v zrcadlovém překlopení a jejich následné prolínání (koláž) Výtvarný problém: barva, tvar a jejich vztahy, světlo a stíny Přidaná hodnota: poznávání charakteristik jednotlivých druhů rostlin (barvy, tvary listů, struktura kůry, silueta) Výtvarná kultura: impresionismus Motivace: Hra s poznáváním rostlin podle stínů a frotáží. Tnívy, dokumentace D.F. Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: PŘÍRODA - Stromy, keře a rostliny a jejich odraz ve vodě, na skále Výuka: ČT, dopoledne, starší žáci Výtvarná technika: kombinovaná malba a kresba příp. frotáž, zachycení barevnosti a tvaru na zvláštních papírech v zrcadlovém překlopení Výtvarný problém: barva, tvar a jejich vztahy, světlo a stíny, záměrné využití deformace, nadsázka a zvětšování Přidaná hodnota: poznávání charakteristik jednotlivých druhů rostlin (barvy, tvary listů, struktura kůiy, silueta) Výtvarná kultura: impresionismus, Toyen, Kupka, surrealismus Motivace: Hra s poznáváním rostlin podle kreseb stínů a frotáží. Šipek, dokumentace D.F.

80 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: PŘÍRODA - Život pod kameny a ve skalách Výuka: ČT, odpoledne, mladší žáci Výtvarná technika: podle kreseb a fantazie zhotovené modely živočichů z drátu papírové izolepy a jiných materiálů a jejich následný otisk do keramické hlíny Výtvarný problém: pozorování stavby těl živočichů a jejich zhotovení z materiálů, která by v otisku co nejvěrněji napodobily skutečnost, zvětšení, nadsázka, vrstvení Přidaná hodnota: poznávání živočichů Výtvarná kultura: Z. Burian, pravěké fosilní památky Motivace: Odkrývání kamenů a rychlé kresby, určování druhů živočichů Práce Jikí ZŠ 7. Mu/ca v Železném Brodě, archiv D:F: Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: PŘÍRODA - Život pod kameny a ve skalách Výuka: ČT, odpoledne, starší žáci Výtvarná technika: konstrukce hodně zvětšeného modelu hmyzu na podkladě pozorování z drátu, papíru a libovolného materiálu Výtvarný problém: zvětšení, vrstvení, pozorování skutečných zákonitostí skladby hmyzích těl Přidaná hodnota: poznávání živočichů Výtvarná kultura: vědecká ilustrace, V.Matoušová Motivace: Odkrývání kamenů a rychlé kresby, určování druhů živočichů, jejich pozorování pod lupou Prikt-?áků ZS z Mu/ca v Železném Brodč. archiv D:F:

81 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: Otisk člověka v místě - Pátrání po činu Výuka: PÁ, dopoledne, mladší a starší žáci společně ve dvojicích Výtvarná technika: hledání pozůstatků po pohybu a činnosti člověka v místě (ošlapy, rytiny a nápisy, stopy, odpadky, otisky) a jejich záznam libovolnou technikou (odlitek, frotáž,otisk hlínou, aj.) Výtvarný problém: objevit a zaznamenat pohyb a činnost člověka Přidaná hodnota: rozvoj pozorovacích dovedností Výtvarná kultura: Kmentová, Šimotová, Boudník Motivace: Hra na detektivy, Jak můžeme poznat, že tu někdo byl? Co tu dělal? Prtcc Mků ZUŠ v Turnove, archiv D.F.. Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: Otisk člověka v místě - Moje stopa Výuka: PÁ, odpoledne, mladší žáci Výtvarná technika: záměrné zanechávání vlastních stop a otisků své přítomnosti a činnosti v prostředí a jejich dokumentace (nic neničit, chovat se tak, aby stopy v krajině a přírodě mohly být po činu zahlazeny) Výtvarný problém: záznam vlastních pohybů a činností Přidaná hodnota: uvědomování si, jak ovlivňujeme prostředí, kde žijeme Výtvarná kultura: gestická malba, bodyart, Boudník, landart, akční umění Motivace: Kam chodím, co dělám? Sebereflexe

82 Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: Otisk člověka v místě - Návrh našeho záznamu do místa Výuka: PÁ, odpoledne, starší žáci Výtvarná technika: průzkum terénu a návrhová kresba s popisem, obhajoba a společná diskuse Výtvarný problém: navrhnout plán instalace v krajině v návaznosti na přírodní a kulturní specifika místa, zvolit vhodný materiál šetrný k přírodě, Přidaná hodnota: rozvoj schopnosti prezentovat vlastní návrh a názor i přijímat kritiku ostatních Výtvarná kultura: landart, instalace Motivace: Představte si, že jste tým sochařů a chcete vyhrát konkurz na ozvláštnění a zdůraznění tohoto místa... Téma projektu: Dokument o místě (Pleskoty 2006) Námět: Náš záznam do krajiny Výuka: SO, celý den, mladší i starší žáci Společná realizace nejvhodnějšího návrhu instalace starších žáků z předešlého dne. Pràcc Mkti ZUS Pleskoty dokumentace D.F 10 1

83 Ukončení táborového programu proběhne tradičně v neděli odpoledne po výstavě a závěrečném koncertu hudebních oborů. ( Obrazový doprovod tohoto projektuje tvořen buď motivačními materiály k projektu, nebo fotografiemi podobných prací mých žáků ze ZUŠ azš.) Prácc žáků ZUŠ Pleskoty dokumentace D.F.

84 Příloha III. (l.část) Obhajoba výtvarných souborů k diplomové práci a schéma řazení souborů V r PRIRODA (2 archy fotografické dokumentace + grafické listy a koláže) Soubor výtvarných prací na téma VOSI HNÍZDO je vyústěním celku věnovaného přírodě mého domova, kde jsem se zvláště zaměřila na struktury jak rostlinného, tak živočišného Původu. Vosí hnízdo mne zaujalo z mnoha hledisek. Po stránce významové lze vosí hnízdo chápat jako reprezentanta domova hmyzího společenství, které člověka doprovází v jeho obydlích. Vosa je nejen tvor užitečný, ale také obávaný, a proto vzniká mezi tímto hmyzem a člověkem zvláštní míra napětí, která neumožňuje vzájemnou nevšímavost, člověk je vtažen do Určitého vztahu a závisí jen na něm, jak bude nadanou situaci reagovat. Může zvolit tolerantní postoj a přijmout rizika soužití, nebo může ničit a zabíjet - zůstat osamocen. Na tomto místě je asi nutné zmínit, že ačkoli jsem použila mnoho papíru z vosích hnízd ke zhotovení koláží, vždy jsem pracovala s hnízdy již opuštěnými a žádné vosí společenství nebylo již dlouhou dobu v mém domě zničeno. Naopak jsem chtěla právě použitím přírodního Papíru a pohledy na konstrukci hnízd poukázat na jedinečnost, krásu a umění přírody i Materiálové možnosti.

85 Vosí hnízdo je zajímavé i po stránce formální, kde jeho tvar může být nositelem symbolu. Vosí hnízdo v této podobě mne vybízí k zájmu o tvar koule, spirály (zavinutost jednotlivých slupek papíroviny) a kruhu a jeho umístění v prostoru. Koule, kruh = celek, nekonečnost, ale i uzavřenost vůči vnějšímu prostředí, bezpečnost, soudružnost, pospolitost, stabilita Spirála = pohyb, vývoj, plynulost, pokrok, cyklus, čas Vosí hnízda jsem výtvarně dokumentovala použitím různých technik, kde mi každá poskytla jiné výtvarné prostředky. Fotografování skrz skleněnou láhev a lupu mi umožnilo vstoupit a pohybovat se po mikrosvětě, kde jsem sbírala inspirace pro další výtvarné práce. Fotografie s sebou přináší mnohopohledovost, přesnost i rozostření reality, zachycení zvláštní atmosféry a barevnosti i životní skutečnosti. Pozorování skladby vosích hnízd mne svedlo ke hře s koláží, kde jsem si chtěla vyzkoušet práci se sesbíraným materiálem a tvary vosích hnízd. Jinými použitými technikami jsou linoryt a suchá jehla. Linoryt, jehož výrazovým prostředkem je vztah černé a bílé plochy, světla a tmy do jisté míry oponuje suché jehle, která naopak umožňuje pracovat se spletí linií různých kvalit a jemným tónováním. V mém případě mi obě grafické techniky umožnily, každá po svém, chopit se výtvarné výzvy vosího obydlí. Příliš statické působení linorytové grafiky jsem porušovala přetiskem. I zde, tak jako při koláži jsem se dostala k řešení obrazu jako skutečnosti na hranici mezi světlem a tmou.tato výtvarná problematika provází i mojí malbu v následujících výtvarných souborech.

86 Příloha III. (4.část) Obhajoba výtvarných souborů k diplomové práci a schéma řazení souborů KRAJINA (2 archy fotografické dokumentace + 1 arch kreseb + soubor maleb) Předkládaná fotografická dokumentace krajiny mého domova se snaží prezentovat bohatost a pestrost kraje Český ráj. Zaměřila jsem se především na krajinu přírodní, méně ovlivňovanou činností člověka a na krajinu tradiční venkovskou se všemi detaily, kde je naopak činnost člověka krajinotvorným prvkem. V kresebných skicách jsem se snažila dokumentovat českorájskou lidovou architekturu a její příkladné provázání s krajinou na příkladech domů z těsného sousedství mého bydliště. Zatímco malbou se pokouším uchopit více atmosféru konkrétních míst záměrným zjednodušením a potlačením některých krajinných prvků i barevnosti. V mém zorném poli stojí opět obývaná venkovská krajina se vším, co k ní patří ( zděná zástavba, kravín, silnice, sloupy). V případě maleb jsem zvolila horizontální řazení obrazů se záměrem zvýraznit plochost a monotónnost krajiny, která leží na hranici území nazývaného Český ráj a není ani jeho charakteristickým reprezentantem. Pro mne ovšem právě tato plochá krajina polí, luk a lesíků mezi Mladou Boleslavi a Turnovem má větší emocionální význam v uchopení domova než českorájská skalní města, neboť je to moje krajina odjezdů a návratů, krajina těšení, dlouhé chvíle a očekávání domova.

87 Příloha III. (2.část) Obhajoba výtvarných souborů k diplomové práci a schéma řazení souborů JÍDLO (2 archy fotografické dokumentace + objekty) I Výtvarný soubor JÍDLO vznikl vyčleněním ze souboru Věci jako samostatný celek, přesto, že jsem jídlu v uchopení mého domova nepřikládala velký význam. Dalo by se tedy spíše na jeho obhajobu říci, že je třeba toto téma chápat jako určitý projev všední domácí činnosti a emoční, rituální a materiální jistoty. Existence jídla jako věci domova je zvláštní svou každodenní přítomností, dostupností, ale naopak nestálostí a proměnlivostí v krátkém čase. Mne upoutala i jeho barevnost a materiálová a strukturální rozmanitost. Tyto vlastnosti jsem se pokusila zdokumentovat v souboru fotografií. Rohlíkové Venuše jako završení tohoto souboru jsou materiálovým experimentem, objevováním možností, které nám skýtají běžné věci našich domovů. Při práci s rohlíkem, jsem si uvědomila, že tento materiál je svou skladbou, vzhledem a způsobem opracování velmi podobný pískovci, je však nesrovnatelně měkčí, ale jeho nevýhodou je daný rozměr a tvar, který velmi determinuje možnosti tohoto materiálu pro skulpturu. Obyčejnost a relativní bezcennost tvrdého rohlíku mne ale provokovala k jeho využití. Rohlíkové Venuše, jak jsem tyto sošky nazvala, v sobě nesou souvislost s kultem ženy, ale ne ženy matky, spíše ženy pečovatelky, ženy hospodyně, ne ženy jen jako idolu krásy a sexuality ( proto nedokonalost ženských těl), ale ženy, která vytváří domov, ženy z vlastní podstaty činorodé. Tyto vlastnosti se snažím v pozorovateli evokovat různými tělesnými pozicemi a zmnožením figur.

88 Příloha III. (3.část) Obhajoba výtvarných souborů k diplomové práci a schéma řazení souborů VĚCI (1 arch fotografické dokumentace + soubor maleb) Tématiku oblečení jsem si zvolila jako završení souboru Věci, který provází i fotografická dokumentace předmětů mého domova, jež mi jsou blízké a nějakým způsobem mne zaujaly. Jako výtvarného prostředku zde užívám zmnožení, které poukazuje k mnohosti a rozmanitosti předmětů, kterými se nechávám obklopovat. Proto by bylo možno můj výběr považovat i za nekonkrétní výpověď o mně samotné a mém životním prostředí. Zaujala mne zvláštní schopnost textilu, být vnímán jako věc osobní i neosobní. Tatáž část oblečení, když visí třeba v obchodě, je věcí, ke které nemáme osobní vztah, a zároveň se může stát předmětem, se kterým se neradi loučíme poté, co s námi prožil určitou životní etapu. To by ale mohlo platit i pro jiné věci, než právě oblečení, které ve svém životě používáme. Zvláštností textilu je ale míra jeho vypovídací schopnosti o nás samotných. Oblečení je běžnou součástí našich domovů. Přinášíme si je domů, oblékneme si je a začínáme do něj vpisovat osobní záznam. Textil zachycuje náš pach, náš pohyb, naší péči a pozornost, naše činnosti, prozrazuje naše oblíbené barvy, materiály a střihy, osobní rozměry. Obnošené šatstvo patří k typickým pozůstatkům po žití a bydlení člověka v konkrétním místě. Je i určitým záznamem doby a času, stejně jako kvality života. Obrazy, které předkládám, jsou výběrem z děl týkajících se mne samotné. Poukazují na rozmanitost a tvárnost textilu v mé osobní blízkosti. Jako výtvarné prostředky jsem zde použila zvětšení a výřez a techniku malby, umožňující divákovi vkročit za hranice mého soukromí, ale zároveň malbou zprostředkovaná a pozměněná realita mi dovoluje uchovat si i osobní tajemství.