Firma Hynek Gottwald jeden z průkopníků kovového nábytku v českých zemích

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia Lucie Domorádová Firma Hynek Gottwald jeden z průkopníků kovového nábytku v českých zemích Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková Brno

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce 2

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce PhDr. Dagmar Koudelkové za podnětné připomínky a vstřícný přístup. Poděkování patří také panu Josefu Čepkovi, za poskytnutí cenných informací, důleţitých pro napsání této práce. 3

4 Obsah Obsah...4 Úvod Kovový nábytek Počátky kovového nábytku Kovový nábytek u nás Firma Hynek Gottwald Historie firmy Začátky firmy Akciová společnost Léta Národní správa Národní podnik Kovona Národní podnik Karosa C.I.E.B. Kahovec Produkce firmy Hynek Gottwald Postele Sedací soupravy Zahradní nábytek Dětský kovový nábytek Stoly Předsíně, šatny a ostatní nábytek Mosazný nábytek Vybavení nemocnic Propagace firmy Nábytek firmy Hynek Gottwald dnes Srovnání vybraných kusů nábytku

5 Závěr Resumé Summary Seznam použité literatury a pramenů Seznam příloh Seznam obrázků

6 Úvod Po skončení první světové války začínala být problematika bytového vybavení a kultury chápána komplexně ve vztahu k architektuře jako jednota nové architektury a designu. Jedním z materiálů, který se nově pouţíval k výrobě nábytku, se stala kovová trubka. Produkce kovového nábytku se začala výrazněji projevovat v první polovině dvacátého stolení. K prvním průkopníkům nábytku vyráběného z ohýbaných kovových trubek patřili například Mart Stam, architekti Marcel Breuer, Le Corbusier nebo Ludwig Mies van der Rohe. Těmto počátkům, postupnému vývoji a zdokonalování výroby kovového nábytku se věnuje první část práce, kde budou představeny výrazné osobnosti, spjaté s navrhováním kovového nábytku a také přelomové kusy nábytku. Kapitola je v práci zařazena hlavně kvůli kontextu, jako obecný vstup do problematiky kovového nábytku. Informace jsou čerpány zejména z článku Mezi světovými válkami: nábytek z kovových trubek od Otakara Máčela, publikovaném v knize Princip Thonet, dále pak z knihy Kapitoly z dějin designu od Zdena Kolesára, kde popisuje mimo jiné vývoj nábytku a Encyklopedie nábytku od Veroniky Matysové. V průběhu třicátých let se trubkový nábytek i přes počáteční výhrady a nedůvěru vţil i u nás. Také v našich továrnách se licenčně vyráběly modely zahraničních firem, objevily se ale i určité tovární varianty a původní návrhy českých architektů. O několika významných návrhářích pojednává další část práce. Mezi firmy, které se u nás výrobou kovového nábytku zabývaly, patřily například továrna Hynek Gottwald, Mücke - Melder ve Fryštátu, Thonet Mundus, Ondřej Zoufalý v Brně nebo Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Hlavním zdrojem o českých výrobcích a návrhářích kovového nábytku byla kniha Princip Thonet nebo České užité umění od Aleny Adlerové. Práce je zaměřena na firmu Hynek Gottwald, která byla jedním z průkopníků výroby kovového nábytku u nás. O firmě Hynek Gottwald dosud nebyla vydána ţádná ucelená práce. Objevují se o ní pouze kusé informace například v různých publikacích o vývoji českého designu a uţitého umění. Hlavním cílem bylo tedy vyhledat o této firmě, která jiţ neexistuje, čímţ bylo bádání značně zkomplikováno, co nejvíce informací, obrazové dokumentace apod. (zejména o historii firmy, produkci, atd.). Poté tyto získané informace systematicky zpracovat, sepsat a odpovědět na otázky jaká byla historie firmy, jaká byla produkce - které produkty byly jedinečné, nejvíce vyráběné, se kterými návrháři firma spolupracovala, atd. Hlavní zdroj informací se podařilo najít v oblastním archivu 6

7 Zámrsk. Zde je sestaven fond této firmy, který byl převzat v roce 1972 z podnikového archivu Karosa Vysoké Mýto, n. p. jako nástupnické firmy Hynek Gottwald. V roce 1997 byl fond doplněn o další dokumenty následné pokračující organizace C.I.E.B. Kahovec K- BASS Praha, s. r. o., o. z. Brandýs nad Orlicí. Šlo ale uţ jen o torzo archiválií, jelikoţ značná část byla zničena při povodních. V archivu v Zámrsku byly nalezeny především katalogy výrobků, které firma vyráběla a také údaje z historie firmy. Další zdroj informací představují dobová periodika (například časopis Žijeme), ve kterých však informací o této firmě není mnoho. Významné informace o firmě Hynek Gottwald poskytl pan Josef Čepek z Brandýsa nad Orlicí, který ve firmě sám pracoval a během svého ţivota o ní nashromáţdil spoustu informací. Získané informace o firmě Hynek Gottwald se také pokusím na jednotlivých příkladech nábytku srovnat s produkty jiných firem. Tím vlastně budou zodpovězeny otázky, čím byla firma Hynek Gottwald specifická a v čem se naopak podobala jiným výrobcům. 7

8 1 Kovový nábytek 1.1 Počátky kovového nábytku Po první světové válce se zkoumala celá řada nových témat z oblasti designu, uţitého umění a architektury. V architektuře se začalo uţívat nových průmyslových technologií. Mezi hlavní poţadavky na stavbu patřily funkčnost a standardizace a zdůraznění sociálního měřítka. Nábytek s touto architekturou, typem a dispozicí bytu musel samozřejmě korespondovat. Začala zde fungovat jednota nové architektury a designu. 1 Poválečná léta provázela mimo jiné i bytová krize. Řešení měly přinést malé a minimální byty, které byly levné, hygienické, ale současně také komfortní. Tomu muselo být také přizpůsobeno vybavení bytu. Vlastnosti, které se od nábytku vyţadovaly, byly například jednoduchost, lehkost, skladnost, hygieničnost, pohodlnost, také cenová dostupnost, kterou mohla zabezpečit například strojová sériová výroba. Pro tyto účely se začala ve výrobě nábytku pouţívat kovová trubka. 2 Prvním návrhářem moderního nábytku z kovových trubek byl Marcel Breuer. V roce 1925 zkonstruoval s pomocí zámečnického mistra Karla Körnera 3 křeslo Wasilly, které bylo původně vyrobeno v Bauhausu 4 pro studio Vasilije Kandinského. Od počátku si jasně uvědomoval obrovské moţnosti lehkých kovových konstrukcí nábytku, proto také v patentové přihlášce Bauhausu upozorňoval především na nové způsoby pouţití, které tato technologie dovolovala. 5 První ţidli bez zadních noh, ve smyslu moderního designu, která se později stala jednou z jeho ikon, navrhl holandský architekt Mart Stam. V roce 1926 na její konstrukci 1 KOUDELKOVÁ, Dagmar. Jindřich Halabala a spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno: Era, s Tamtéţ, s MÁČEL, Otakar. Kovový nábytek. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno: Era, s Bauhaus byla umělecká škola, která vznikla spojením dvou škol umění a řemesel v roce 1919 ve Výmaru. Mottem školy bylo spojit umění, design a řemeslo v jeden celek. V roce 1925 se škola musela přestěhovat do Desavy. Škola fungovala do roku 1933 a v jejím čele se vystřídali tři ředitelé. Byli jimi Walter Gropius, Hannes Meyer a Ludwig Mies van der Rohe. Mezi významné osobnosti, které v Bauhausu působili, patří například Marcel Breuer, Paul Klee, Johannes Itten, Vasilij Kandinski, Piet Mondrian a další. KRATOCHVÍL, Jan. Bauhaus. [online] [cit ] Dostupné z: 5 Marcel Breuer: Talentovaný a mnohostranný. [online] 2008 [cit ] Dostupné z 8

9 pouţil ţeleznou plynovou trubku, která však měla minimální pruţnost. Trubka tak tvořila opěradlo, sedadlo i spodní opěrnou konstrukci, kde byly vynechány zadní nohy. 6 Proto se později k výrobě kovového ohýbaného nábytku uţívala spíše ocelová trubka, která umoţňovala větší pérování a tím i větší pohodlí a komfort při sezení. Stamova ţidle měla přísné pravoúhlé kubické tvary. Přesně vedená linie trubky způsobovala jakoby průhlednost celku, která se hodila do nových bytů, kde bylo ţádoucí, aby byl prostor otevřený a vzdušný. 7 Další významnou osobností, která se zabývala kovovým nábytkem, je Mies van der Rohe, který také působil v Bauhausu - byl jeho ředitelem v letech Mies van der Rohe řešil problém samonosné ţidle, avšak nohy jeho ţidle nejsou rovné, nýbrţ ohnuty do půlkruhu. Ztratil se tak kubický tvar, ale pruţení ocelové trubky bylo zachováno, navíc tím ţidle získala elegantnější vzhled. Moţná i proto byla obchodně úspěšnější. Dalším známým návrhem je ţidle Barcelona 8, která však byla značně komplikovaná na výrobu a tím i velmi drahá. Nábytek, který Mies van der Rohe navrhoval, se mnohdy vyznačoval velice luxusním koţeným čalouněním. Tento nábytek se tak díky své originalitě mohl stát v interiéru jakýmsi solitérem. Souvislý trubkový materiál naohýbaný tak, aby tvořil konstrukci, nohy, sedák i opěradlo pouţil i v nábytkové řadě MR. Tento postup si nechal patentovat. Tvrdil, ţe je postaven na jiném principu neţ Stamův originál. 9 První kusy nábytku z kovových trubek vznikaly v malých kovozpracujících dílnách pouze příleţitostně. Někteří architekti také zakládali své vlastní malé firmy. Kvůli konkurenci a nedodrţování trţních podmínek se však většinou dlouho neudrţely. První továrnou na moderní nábytek z kovových trubek byla firma Standard Möbel v Berlíně 10. Další skupinu, vyrábějící nábytek z kovových trubek tvořily jiţ existující továrny kovového nábytku, které tak jenom rozšířily svou jiţ stávající výrobu. Také výrobci dřeveného nábytku se nové situaci přizpůsobovali. 6 KOLESÁR, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, s PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s Tyto ţidle byly například součástí interiéru brněnské vily Tugendhat, kterou také navrhl Ludwig Mies van der Rohe. 9 MATYSOVÁ, Veronika. Nábytek: encyklopedie. Praha: Svojtka & Co., s Firmu Standard Möbel zaloţil v letech Marcel Breuer. Spoluzakladatelem byl Kálmán Lengyel. Firma mimo jiné produkovala právě Breuerův nábytek. Marcel Breuer. [online] c2006 [cit ] Dostupné z: 9

10 Patřila sem například i firma Thonet 11. Aby zabránili ostatním výrobcům napodobování Thonetových modelů, uzavírali s nimi licenční smlouvy. U nás to byla například továrna Mücke - Melder ve Fryštátu (Karviné). Konkurence však byla velká, proto mnohdy i přes licenční smlouvy a různá opatření k porušování autorství a patentů docházelo Kovový nábytek u nás První trubkové ţidle se v Československu objevily v roce V tom roce se zde konala Výstava soudobé kultury v Brně 13, která byla manifestací moderního bydlení. 14 V Československu se pro výrobu nábytku z kovových trubek vytvořilo široké zázemí. Ze začátku tak tomu ale nebylo. Lidé měli mnohdy námitky, ţe nechtějí, aby se jejich byty podobaly kancelářím nebo ordinacím. Ladislav Ţák proto tento nábytek obhajuje v článku O kovovém nábytku, uveřejněném v ilustrované společenské revue Měsíc. Vysvětluje zde, ţe tento nový materiál se do moderního bytu velmi hodí a ţe chlad lesklého kovu je jen zdánlivý. Kovový nábytek je podle něj pohodlný, hygienický a díky sériové výrobě je zde také moţnost velkého zlevnění Firma Thonet byla zaloţena roku 1819 Michaelem Thonetem. Zabývala se výrobou nábytku z ohýbaného dřeva. To se tvarovalo pomocí vroucích vodních par. Od roku 1929 se výroba postupně rozšiřovala o nábytek z kovových trubek, který pro firmu navrhoval například Marcel Breuer nebo Ludwig Mies van der Rohe. PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s Výstava byla zahájena Původně se mělo jednat podle návrhu brněnského náměstka starosty Jana Máši o celostátní výstavu k oslavě desetiletého trvání Československé republiky. Nakonec byla připojena výstava všech oborů soudobé kultury. Cílem výstavy bylo ukázat úroveň Československa. Výstavní program se členil do několika častí, kterými byli školství, věda, umění, umělecký průmysl, samospráva, zemědělství, Brněnské výstavní trhy, rádio a kino, zábavní část a reklamní a prodejní část. Vystavovalo se celkem v sedmdesáti pavilonech a návštěvnost výstavy byla nečekaně vysoká. Výstava měla také velký vliv na budoucnost brněnského výstavnictví vůbec. Výstava soudobé kultury z roku [online] c [cit ]. Dostupné z: 14 MÁČEL, Otakar. Kovový nábytek. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno: Era, s Ţák, Ladislav. O kovovém nábytku. Měsíc 1, 1932, s

11 Největším výrobcem byla firma Mücke - Melder ve Fryštátu. V roce 1928 zahájila výrobu trubkové ţidle bez zadních noh. Licenčně vyráběla i jiné zahraniční modely, také ale vlastní kusy nábytku navrţené firemním designérem Arnoštem Beckem. 16 Původní návrhy českých architektů se proti konkurenci hotových, výrobně prověřených a reklamou propagovaných výrobků, prosazovaly jen ojediněle a obtíţně. Jindřich Halabala patřil k nejúspěšnějším a nejpůvodnějším návrhářům v tomto odvětví. Byl to vedoucí architekt UP závodů 17, které začaly kolem roku 1930 vyrábět nábytek z ocelových trubek ve své hodonínské pobočce. Významný je Halabalův návrh na elegantní dvojnohé křeslo se smyčkovitě překříţeným područkami a návrh ţidle s esovitě vedenými nohami pod volně se vznášejícím sedákem. Ocelová trubka byla vyuţita i ve výrobě jiných kusů nábytku. Pomocí ní byly konstruovány například také gauče, postele, stolky apod. V některých případech uţ ale trubka neplní funkci nosného elementu, ale je pouţita jako módní prvek. 18 To je kritizováno například v článku Jana Hesouna Pouţití kovu v nábytku. Uvádí zde, ţe se kov mnohdy uţíval zejména kvůli modernosti tohoto nového materiálu a to převládalo nad vkusem a pochopením pro konstrukci. Vyskytoval se nadměrně, dokonce i tam, kde neměl svoji opodstatněnou funkci. Stávalo se to zejména u skříní, knihoven apod., kdy byly tyto nábytkové kusy nesmyslně doslova obtočeny kovovou trubkou. Jan Hesoun v článku vyzývá návrháře, aby pamatovali na začátky kovového nábytku, kdy se trubka uţívala pouze tam, kde jí bylo třeba a plnila svůj účel. 19 Nejvýraznější osobností mezi českými autory kovového nábytku byl Ladislav Ţák. Touto problematikou se zabýval asi nejsystematičtěji. Křesla i ţidle byly konstruovány na dvojnohém pruţícím principu, gauče působily lehkým dojmem a maximálně respektovaly hygienické zásady, měly úroveň průmyslového výrobku a přitom i charakteristické rysy Ţákova autorského projevu. Variabilní sestava trubkového nábytku z roku 1931 Malý byt, prošla úspěšně řadou výstav u nás i v zahraničí a dostalo se jí široké časopisecké publicity. Obsahovala stolky, svítidla, gauče s výsuvnými úloţnými prostory, oboustranné knihovny a další kusy zařízení. Soubor efektivně řešil otázku minimálního bytu. Zachoval si však 16 PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s Počátky UP závodů spadají do roku Zakladatelem firmy byl Jan Vaněk. Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně patřily v třicátých letech 20. století k největším výrobcům nábytku v Československu. Od roku 1930 se stal hlavním architektem podniku Jindřich Halabala. HALABALA, Jindřich, et al. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno: Era, ADLEROVÁ, Alena. České užité umění Praha s HESOUN, Jan. Pouţití kovu v nábytku. Žijeme, 1932, s

12 jednotný autorský rukopis a byl stylově homogenní. Přesto se vyráběl pouze v prototypových realizacích a to firmou Hynek Gottwald. 20 Významnými výrobci byli také firma Sab v Praze, Robert Slezák v Bystřici pod Hostýnem, Ondřej Zoufalý v Brně nebo Jan Vichr v Lysé nad Labem. Dalšími autory návrhů kovového nábytku se stali například Oldřich Starý, Antonín Heythum, Karel Honzík, Josef Havlíček, František Zelenka, Karel Ort a další. Jejich návrhy, vzniklé vesměs v závěru dvacátých let, se uplatnily rovněţ pouze na výstavách a v individuálně řešených interiérech, přestoţe byly všechny koncipovány jako moţný sériový výrobek. Nábytek z kovových trubek se i přes počáteční výhrady k jeho chladnosti a přes nedůvěru v jeho trvanlivost a pohodlnost v průběhu třicátých let u nás vţil a stal se poměrně často uţívaným doplňkovým typem zařízení bytu. Spolu se sektorovým nábytkem Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně se nejvýrazněji zaslouţil o proměnu podoby interiérů středních vrstev ve smyslu funkcionalistických zásad ADLEROVÁ, Alena. České užité umění Praha s ADLEROVÁ, Alena. České užité umění Praha s

13 2 Firma Hynek Gottwald 2.1 Historie firmy Začátky firmy Společnosti předcházela firma Lederer & Gottwald (německy Josef Ignaz Lederer & Ignaz Gottwald). Firma byla zaprotokolována na základě dekretu pro obchod s ovčí vlnou, bavlnou, botami, deštníky a slunečníky. Po vycestování Josefa Ignaze Lederera v roce 1872 do zahraničí, byla jeho účast ve firmě zrušena a vymazána z obchodního rejstříku. Ještě téhoţ roku vznikla firma Ignaz Gottwald, Wien, G.m.b.H., která sídlila na Mariahilferstrasse 1c. Hynek Gottwald (narozený v roce 1820 a příslušný do Prahy č. p. 846-II) získal ke dni ţivnostenské listy na zhotovování slunečníků a deštníků, obchod s vlněným a bavlněným zboţím, ve spojení s obstaravatelským a zasílatelským obchodem a obchodem s dřevěným a ţelezným nábytkem a na základě nich firma vyráběla a prodávala své zboţí. 22 Na ochranné známce firmy Hynek Gottwald (skládala se z písmene G a kovadliny), na prodejních katalozích a reklamních prospektech je pak ale vţdy uváděn rok zaloţení Obrázek 1: ochranná známka firmy Hynek Gottwald, zdroj: oblastní archiv Zámrsk 22 VINKLEROVÁ, Jana. Vývoj původce fondu. Archivní pomůcka fondu Hynek Gottwald, a. s. Brandýs nad Orlicí (1955). Státní oblastní archiv Zámrsk, s

14 Od roku 1889 působila firma Hynek Gottwald v Praze. Svůj pobočný závod měla v Praze U Špinků. Po smrti Hynka Gottwalda 11. dubna 1894 si majetek rovným dílem rozdělily jeho děti Josef a Marie. Na základě ţivnostenského listu z bylo oznámeno, ţe začnou v Praze provozovat obchod se zboţím vlněným a bavlněným, koberci, houněmi, pokrývkami, loţním náčiním a lůţkovým zboţím vůbec, ţíněnkami, ţupany, nemocničním zařízením všeho druhu, prádlem, záclonami, s předměty dekoračními, dřevěnými, kovovými, koţenými a koţešinovými, s nábytkem ţelezným, plechovým a dřevěným. Zejména s nábytkem z mosaze a ohnutého dřeva, s dětskými vozíky, prapory, cestovními potřebami, kufry, vaky, brašnami, s roletami, dřevenými i ţeleznými, spojený s obchodem zasílatelským a komisionářským. 23 Josef a Marie se spojili s prokuristou firmy Ignaz Gottwald Ulrichem Martiusem a dohodli se, ţe závod jiţ nebude provozován jako závod jednotlivce, ale bude zapsán jako firma společenská. Veřejnou společenskou smlouvu podepsali Dosavadní firma byla vymazána z rejstříku firem jednotlivců a nová se zapsala do rejstříku firem společenských pod názvem Hynek Gottwald. Veřejnými společníky se stali Josef Gottwald, jeho sestra Marie Martiusová (rozená Gottwaldová) a Ulrich Martius. 24 Firma svou činnost provozovala v několika budovách v Praze. Byl to dům č. p. 1163/II, 846/II v ulici Na Příkopě a dům č. p. 799 v Praze - Holešovicích. Na obrázku níţe můţeme vidět firemní obchod v Praze na Příkopech. 23 VINKLEROVÁ, Jana. Vývoj původce fondu. Archivní pomůcka fondu Hynek Gottwald, a. s. Brandýs nad Orlicí (1955). Státní oblastní archiv Zámrsk, s Tamtéţ, s

15 Obrázek 2: prodejna firmy Hynek Gottwald na Příkopech, zdroj: Josef Gottwald zemřel 17. června Společníky veřejné společnosti zůstali pouze manţelé Marie a Ulrich Martiusovi. Ulrich Martius se stal zástupcem ţivnosti dle ţivnostenského listu z Firma se v únoru roku 1912 vzdala oprávnění k provozování obchodu zboţím vlněným, bavlněným, koberci, houněmi, pokrývkami, aj. i ţivnosti potahování deštníků a slunečníků. Zrušila tento obchod se sídlem v domě č. p. 846 v ulici Na Příkopě v Praze. Nové sídlo vzniklo v domě č. p. 799 v ulici Osadní, odkud byly vyřizovány všechny objednávky, korespondence, nákup surovin, sestavovaly se ceníky, sídlilo zde technické i komerční úřednictvo apod. Zároveň byl tovární podnik rozšířen o výrobu ţelezného a jiného kovového nábytku. 25 Firma své výrobky vyváţela například na Balkán, do Turecka nebo Itálie. Kvůli politickým zápletkám na Balkáně a v Turecku, nastala v roce 1913 v oboru výroby kovového nábytku krize. Firma se tedy přizpůsobila a vedle vlastní výroby ţelezného nábytku pro vojenské ústavy a nemocnice, začala vyrábět i válečný materiál. Po této válce nastala v oboru stagnace, a proto firma prodala svou továrnu v domě č. p. 799 v Praze. Rozhodla se koupit dle smlouvy z továrnu v Brandýse nad Orlicí od firmy Regenhardt & Raymann, která zde provozovala tkalcovnu. 26 Původně na místě továrny stál mlýn z roku 1854, stavitelem a prvním vlastníkem byl Hynek Galušek. Poté zde bylo několik nájemníků, například mlynář Gustav Hannak. V roce 1904 mlýn vyhořel, objekt 25 VINKLEROVÁ, Jana. Vývoj původce fondu. Archivní pomůcka fondu Hynek Gottwald, a. s. Brandýs nad Orlicí (1955). Státní oblastní archiv Zámrsk, s Tamtéţ, s

16 byl po poţáru přestavěn právě na tkalcovnu, která byla zkolaudována v roce Firma Hynek Gottwald provedla zevrubnou revizi hlavního závodu v Brandýse nad Orlicí. Podle stavebního odhadu z roku 1920 pozemky továrny tvořily úzký pás na levém břehu Orlice, byly proťaty okresní silnicí a ţelezničním mostem přes řeku (nádraţí leţelo naproti továrny). Většina pozemku i okolí továrny se nacházelo na vyvýšenině a bylo opatřeno kamennými a betonovými opěrnými zdmi. Celková výměra pozemku činila Zařízení továrny fungovalo na kombinovaný vodní i parní pohon. Do celého objektu bylo zavedeno elektrické světlo z vlastní centrály, parní topení, tlakový vodovod z vlastní studny a řádná kanalizace. To všechno mělo zabezpečit budoucí prosperitu podniku Akciová společnost V roce 1922 vznikla na základě povolávací listiny ministerstva vnitra v Praze, ve shodě s ministerstvy obchodu a financí, akciová společnost Hynek Gottwald. Výše základního akciového kapitálu činila Kč, coţ představovalo 7000 akcií po 500 Kč znějících na majitele a plně zaplacených. Splacení tohoto akciového kapitálu stalo se tím způsobem, ţe továrníkovi JUDr. Oldřichu Martiusovi, jako majiteli firmy Hynek Gottwald, bylo předáno akcií po 500 Kč nom., tudíţ za Kč, jako úplata za předměty majetkové dle 4 stanov společnosti převzaté. Zbývajících pak akcií po 500 Kč nom., tudíţ obnos Kč, byl upisovateli akcií hotově splacen. 29 V podnikovém rejstříku nebyli uvedeni upisovatelé dalších akcií, je ale moţné je odvodit podle sloţení členů správní rady. Členy se totiţ mohli stát právě jenom akcionáři firmy. V čele správní rady byl Dr. Jan Koudela prezident Moravské agrární a průmyslové banky, která byla jedním z hlavních akcionářů firmy. Dalšími členy pak byli Marie Martiusová - manţelka továrníka, Václav Novozámský - velkoobchodník, Josef Franc - velkoobchodník, Dr. Rudolf Krsek - advokát. Firma převzala výrobu závodu Hynek Gottwald v Praze. Akciová společnost měla právo zřizovat pobočné závody v tuzemsku i 27 ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 28 Odhad realit firmy Hynek Gottwald, a.s. Brandýs n. O., 1932, inv. č. 24, sign , evid. jednotka kt 1, Fond firmy Hynek Gottwald, a.s. Brandýs nad Orlicí (1955). Státní oblastní archiv Zámrsk. 29 ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 16

17 v zahraničí. Sídlo firmy bylo znovu přesunuto a to na ulici Národní č. p. 43 v Praze 1, kde uţ pak zůstalo po celou dobu trvání akciové společnosti. 30 Správcem závodu v Brandýse nad Orlicí (tovární dílny č. 53) byl vedením firmy jmenován Alois Janů, po něm na toto místo nastoupil Christian Umbach a následně Hynek Gross, který zde působil přibliţně do roku Výroba byla zahájena asi se 30 pracovníky. Vyráběly se zejména kovové postele, věšáky, mycí stolky nebo drobný dřevěný nábytek. Postupně se výroba rozšiřovala o další druhy nábytku, například o sanitní, mosazný a zahradní nábytek. V roce 1922 se počet zaměstnanců zvýšil aţ na 100 lidí. 31 V roce 1924 se stal členem správní rady disponent jiţ zmiňované Moravské banky v Praze Jaroslav Vacek, který dostal podnik v Brandýse nad Orlicí na starost. Zprvu sem pouze dojíţděl, ale kolem roku 1925 se v Brandýse oţenil, usadil se zde a později závod také zřejmě řídil a stal se sám jeho akcionářem. 32 Po roce 1930 došlo v podniku k rozsáhlým změnám. V areálu továrny byly vystavěny nové kanceláře, vrátnice nebo čtyřpodlaţní budovy expedice. Do obchodního rejstříku byl zapsán Jaroslav Vacek jako továrník (tedy majitel firmy), zároveň se sníţil akciový kapitál na Kč a rozšířil se počet členů správní rady na členů. Také se změnilo firemní logo. Původní znak vystřídal stylizovaný nápis Gottwald. Firma měla několik továrních prodejen. Jedna z nich byla v Praze 1 na Národní třídě č. 43, kde byl vedoucím Karel Gettwert. Další se nacházely v Brně (vedl ji J. Veverka), v Moravské Ostravě (vedoucí Jaroslav Ruta) a v Bratislavě (vedoucí Karel Roštlapil). Aby firma pokryla celé naše území, měla pak dále ještě své obchodní zástupce v Plzni a Hradci Králové ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 31 Tamtéţ. 32 Tamtéţ. 33 Tamtéţ. 17

18 Obrázek 3: nové logo firmy Hynek Gottwald, zdroj: oblastní archiv Zámrsk Podnik své výrobky úspěšně vyváţel do zahraničí, zejména do Jiţní Ameriky 34 nebo také do jiţní Afriky. Export byl pro firmu výhodný, jelikoţ stát firmy podporoval exportní bonifikací, která činila 25 % spotřebovaného materiálu. V roce 1937 firma zaměstnávala celkem 128 dělníků a 45 úředníků, včetně praţské ústřední kanceláře. V průběhu let se počet zaměstnanců vyšplhal asi aţ na V polovině třicátých let se firma také účastnila různých výstav, veletrhů a soutěţí. Byla schopna kompletně vybavit školy, zotavovny, nemocnice atd. V této době získala několik významných zakázek. Jmenujme například dodávku vybavení pro zotavovnu Zemského vojenského velitelství, pro nově postavenou školu v Cerekvici nad Loučnou, úplné vybavení nové nemocnice v Ústí nad Orlicí nebo sanatoria tuberkulózy ve Vyšných Hágách na Slovensku. V těchto letech se v závodě začínají vyrábět nové výrobky, jako byly kostry sedaček do automobilů Tatra, Jawa a Aero Léta Třicátá léta byla ovlivněna světovou hospodářskou krizí a také obavami z hrozící války. Samozřejmě se toto všechno projevilo i v továrně. Finanční situace firmy nebyla příliš příznivá a firma byla stále závislá na Moravské bance v Praze. Nejen tato skutečnost přiměla továrníka Jaroslava Vacka ke spolupráci s německými správními a podobnými úřady. V srpnu roku 1939 podnikl Vacek obchodní cestu s říšským Němcem Ing. 34 Například do Venezuely, kde prodej zajišťoval pan Zahálka. 35 ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 36 Tamtéţ. 18

19 Sigismundem Rosinem do oblasti východního Pruska. Cesta vynesla obchodní zakázku pro pořádkovou policii ve východoněmecké Vratislavi na kovových postelí, kavalců pro muţstvo a dřevěných skříní pro ubytovny. Pro tak velkou zakázku nebyla továrna vybavena, proto se musela zřídit například provizorní lakovna. Další zakázka byla také vojenského rázu a to pro Rommelovu africkou armádu. Firma pro ni měla vyrobit stojánků moskytových sítí. Kvůli těmto zakázkám se musela původní výroba kovového nábytku v této době značně omezit, jak z kapacitního, tak i z materiálového hlediska. Na druhou stranu ale díky spolupráci s německými úřady a útvary branné moci a také díky finančním prostředkům ze zakázek pro ně, bylo moţné investovat do rozšíření závodu a zároveň do nového vybavení podniku. 37 V roce 1941 se výrobní program rozšířil o výrobu matrací do postelí, dětských postýlek, čalouněných křesel, pohovek a autosedaček, pro něţ byla zřízena nová čalounická dílna. Roku 1942 ústředna firmy vydala rozhodnutí o normalizaci a typizaci nábytku. Nejprve se měly normalizovat nejběţnější kusy nábytku, které se v celkové formě a provedení vyráběly u většiny jiných firem. 38 Prostřednictvím firmy Martin Schmittner v Augsburgu získala firma zakázky na součásti německých válečných letadel pro Luftwaffe. Vyráběly se sklapovací sedačky, které se montovaly do uliček v dálkových výsadkových letadlech pro zvýšení kapacity, dále pak sedadla pro letadla Siebel a Focke - Wulf 190. Součásti výroby se staly také konce křídel letadel Me 109, tzv. Randkappe a další části letounů Národní správa Na podzim roku 1943 byl majitel firmy Jaroslav Vacek zatčen kriminální policií. Nalezli u něj mimořádné zásoby potravin, textilií, apod. a navíc další vyšetřování ukázalo machinace s uhlím a ţelezem. Vacka odsoudili k smrti a popravili Jeho majetek byl zkonfiskován. Jelikoţ byl Vacek téměř stoprocentním majitel akcií firmy Hynek Gottwald, majetek této firmy byl zkonfiskován taktéţ ve prospěch Říše. 40 Do čela závodu byl jmenován pensionovaný námořní kapitán Dipl. Ing. Karl Franke a název firmy se 37 ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 38 Tamtéţ. 39 Tamtéţ. 40 VINKLEROVÁ, Jana. Vývoj původce fondu. Archivní pomůcka fondu Hynek Gottwald, a. s. Brandýs nad Orlicí (1955). Státní oblastní archiv Zámrsk, s

20 úředně změnil na GOTTWALD AG. Na konci dubna roku 1945 závod němečtí úředníci opustili. Závod neutrpěl válečnými událostmi téměř ţádné škody. Po osvobození továrny se v ní usadil jeden z útvarů Rudé armády a ve venkovních prostorách si zřídil pojízdnou opravárenskou dílnu. 41 Protoţe byla továrna od roku 1943 v německých rukách, byla do ní dosazena na základě rozhodnutí Zemského národního výboru v Praze národní správa. Správcem byl jmenován Jaroslav Šimek z Prahy, ten sem pravděpodobně jenom dojíţděl. Závod přímo řídil Karel Roštlapil, po technické stránce pak František Budínský. V závodě zůstalo jenom okolo 100 zaměstnanců a podnik se měl vrátit k původní výrobě kovového nábytku. Musel se však zbavit válečných výrobků a materiálu. To se poměrně v krátké době podařilo. Byla zvolena nová závodní rada, v čele se soustruţníkem Janem Janouškem Národní podnik Kovona Rodina bývalého majitele uplatňovala na závod nároky a po rozhodnutí zemského národního výboru v Praze byl závod konfiskován. V roce 1947 byl odvolán dosavadní národní správce a byl jmenován nový - Ferdinand Velinger, který zastával funkci ředitele n. p. Kovona v Praze. Podle vyhlášky č. 812 ministra průmyslu, ze dne 19. dubna 1948 byl podnik Hynek Gottwald, akciová společnost se sídlem v Praze i se závodem v Brandýse nad Orlicí, začleněn do národního podniku Kovona v Praze, továren na kovový nábytek. Na základě druhé etapy znárodnění a prováděné reorganizace průmyslu byly v tomto období provedeny změny za účelem soustředění výroby kovového nábytku a příbuzného sortimentu v jediném podniku. 43 Podnik zahrnoval bývalé závody Vichr a spol., akciovou společnost v Lysé nad Labem, závody Mücke - Melder, továrny na kovový nábytek ve Fryštátě. Do podniku bylo začleněno také několik významných závodů v oboru kovového nábytku a příbuzné výroby: František Jergl Brno, Robert Slezák Bystřice pod Hostýnem, Trezoria Praha - Jinonice, SAB Praha VI, Robert Slezák Vysoká nad Kysucou. Tím byla 41 ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 42 Tamtéţ. 43 Tamtéţ. 20

21 prakticky výroba kovového nábytku soustředěna v jedné výrobně - organizační jednotce. 44 Některé činnosti byly centralizované, ale podnik se špatně ovládal, proto došlo za poměrně krátkou dobu opět reorganizaci. Kovona n. p. Praha se v roce 1951 rozdělila na dva samostatné národní podniky - Kovona Lysá nad Labem a Kovona Fryštát - Karviná. Podnik v Brandýse nad Orlicí spadal pod národní podnik Kovona Lysá nad Labem. Toto rozdělení téţ nemělo dlouhého trvání. Samostatný podnik Kovona Brandýs nad Orlicí vznikl 1. ledna 1953, v čele stál podnikový ředitel Jan Janoušek. Podnik spadal pod Ministerstvo automobilového průmyslu. V tomto novém podniku pokračovala výroba kovového nábytku a v pobočném závodě v Litomyšli se vyráběla dětská vozítka a šatní skříňky. V roce 1954 byl závodu přidělen direktivní úkol na výrobu vystřelovacích pilotních sedaček pro proudová letadla. V tomto roce měl podnik asi 250 zaměstnanců. Samostatnost tohoto podniku trvala pouze do roku Podnik se od 1. ledna 1955 opět začlenil do národního podniku Kovona Lysá nad Labem. 45 V této době byl zaloţen Pensijní fond zaměstnanců firmy a zakoupeny byly pozemky za továrnou, kvůli plánovanému rozšiřování závodu. Vyráběl se zde nejenom kovový nábytek, ale začalo se i s výrobou leteckých sedaček, kovových koster předních sedadel pro AZNP Mladá Boleslav a s konstrukcí sedadel pro ţelezniční osobní vagony. Kovona Lysá nad Labem spadala pod Ministerstvo lehkého průmyslu a byl to pouze jeden z mnoha podniků, který na trh dodával kovový nábytek. Trh nábytku byl tedy značně přesycen. Vedení Kovony neprojevovalo velký zájem o budoucnost brandýského podniku, proto se vedení samotného podniku začalo ohlíţet po lepší výrobě. Při další reorganizaci průmyslu se podnik 1. dubna 1958 zařadil pod strojírenský podnik Karosa Vysoké Mýto Národní podnik Karosa Po zařazení do národního podniku Karosa Vysoké Mýto se závod nadále rozvíjel a mezi podnikem a závodem přetrvávaly dobré vztahy. Zároveň bylo ale nutné udělat změny v dosavadním výrobním programu. Od druhého pololetí roku 1958 firma převzala výrobu dílů pro autobusy, které vyráběl podnik ve Vysokém Mýtě. Pro výrobu kovového nábytku byl zpracován delimitační plán a výroba postupně předávala různým výrobcům z místního 44 Informace o společnosti Kovona. [online] c2008 [cit ]. Dostupné z: 45 ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 46 Tamtéţ. 21

22 průmyslu. V roce 1965 se s touto výrobou skončilo úplně. Z dřívější výroby závodu zůstala v programu podniku jen pilotní sedadla (vyráběná do roku 1966) a konstrukce předních sedadel pro vozy Škoda (do roku 1967). Mezi novými výrobky, které podnik začal vyrábět, se nacházela například sedadla pro řidič autobusů, trolejbusů, nákladních automobilů a další dopravní mechanismy. Výroba se postupně zdokonalovala a narůstala, protoţe se sedadla osvědčovala a začaly je odebírat automobilky jako Liaz, Tatra, výrobce lokomotiv Škoda Plzeň, výrobce tramvají Tatra Smíchov atd. Ve výrobním programu v této době nalezneme mimo jiné také sedadla do cvičných letadel L29 pro někdejší Československou Armádu, jejichţ výroba byla na konci šedesátých let převedena do národního podniku AERO C.I.E.B. Kahovec Brandýský závod 02 státního podniku Karosa Vysoké Mýto byl Fondem národního majetku, ještě před rozhodnutím o prodeji Karosy Vysoké Mýto zahraničnímu zájemci, vyčleněn z tohoto průmyslového celku a byl určen pro přímý prodej podle privatizačního projektu č Vláda realizovala rozhodnutí o privatizaci Karosy společnosti C.I.E.B. Kahovec 1. listopadu 1995, kdyţ tato firma zvítězila ve vypsané soutěţi o privatizaci Brandýsa. Celý název společnosti, která i nadále působí v areálu továrny bývalého podniku Hynek Gottwald zní C.I.E.B. Kahovec, spol. s r. o., Praha a firma se zaměřuje na výrobu odpruţených sedadel pro řidiče ale i pasaţéry ČEPEK, Josef. Citace z dokumentu Továrna č. 53 (nepublikováno) a na základě osobního rozhovoru. 48 Tamtéţ. 22

23 2.2 Produkce firmy Hynek Gottwald Výrobní produkce firmy byla velice široká. Jiţ v prvních letech provozu závodu se výrobní program postupně rozšiřoval o další výrobky. Především zahradní nábytek se jiţ tehdy vyráběl v hojném počtu. Jak je uvedeno v jednom z firemních katalogů, stěţejní výrobní skupiny tvořily drátěné vloţky do postelí, ţelezný nábytek (jako například postele, ţidle, gauče, různé druhy stolků, lamp, věšáků, nábytek pro děti), nemocniční zařízení, mosazný nábytek a právě jiţ zmíněný zahradní nábytek. Firma však také dokázala kompletně vybavit šatny, školy, holičství nebo bufety. V katalogu z roku 1930 firma uvádí své zásady, které dodrţovala při výrobě svých produktů. Zaručovala se, ţe k výrobě kovového nábytku pouţívá jenom prvotřídního materiálu. Sváření kovových trubek i jiných součástí prováděla autogenně nebo elektricky podle tehdejších nejnovějších metod. Díky vyuţíváni vlastní vodní turbíny byli schopni si vytvořit dostatečné mnoţství elektřiny, potřebné k výrobě. Lak ve všech barvách byl nanášen natíráním nebo stříkáním. Potom se lak sušil při vysoké teplotě v pecích. Dřevěné součásti vyráběli pouze z dobře vyschlého materiálu. Překliţovaná sedadla a opěradla ţidlí firma kupovala a dováţela od firmy Thonet, která měla továrnu v Holešově. Malování ozdob zejména na dětský nábytek mělo na starosti speciální oddělení, kde se toto zdobení provádělo ručně. 49 Firma vyráběla licenční nábytek, velký objem komerčně laděných výrobků, ale také autorský designový nábytek podle návrhů Ladislava Ţáka, Hany Kučerové Záveské nebo Karla E. Orta. 50 Všechny své novinky měla firma chráněné patentem. Ve svých katalozích však autory návrhů nábytku neuvádí a neuvádí ani, které kusy nábytku byly vyráběny na základě licence, například od firmy Thonet. Tento nábytek ve svém katalogu takto označovala například firma Slezák. Od pana Josefa Čepka z Brandýsa nad Labem, který ve firmě Hynek Gottwald pracoval, se podařilo zjistit několik dalších návrhářů, kteří mohli pro firmu navrhovat nové výrobky. Pan Josef Čepek ve firmě pracoval od roku Do firmy nastoupil po absolvování obchodní školy v Chocni. Jako praktikant měl ze začátku na starost zejména korespondenci, kde se vyřizovaly věci ohledně nákupu a prodeje. Jeho nástupní měsíční 49 Katalog firmy Hynek Gottwald PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s

24 plat činil 200 Kč. Tento se postupem času zvyšoval (většinou o 100 Kč více za rok). Pan Čepek zde pracoval 33 let, později zde pracoval také jeho syn i vnuk. Podnik mu natolik přirostl k srdci, ţe se ani po svém odchodu o něj nepřestal zajímat. Sháněl o něm různé materiály a informace. V dnešní době má o tomto podniku zpracovanou přehlednou historii, doplněnou o fotky, ukázky firemních obálek, papírů a jiných dokumentů. Z jeho práce bylo čerpáno i při psaní této bakalářské práce. Jak pan Čepek uvedl, návrhářem nábytku pro tento podnik byl firemní architekt Jindřich Zpěvák, který zde působil okolo roku Návrhy pouze jednotlivých kusů nábytku, kdyţ přišla nějaká speciální poptávka, vytvářel také technický vedoucí Jaroslav Moník, který byl i obchodním zástupcem firmy. Další návrháři se jmenovali František Budínský a jistý pan Reţný, který byl synem truhláře, měl dřevařskou průmyslovku a v továrně byl mistrem. Dalším moţným návrhářem nábytku mohl být podle pana Čepka architekt Jonáš, který měl ve svém firemním znaku velrybu. Nábytek mohli navrhovat i jiní zaměstnanci továrny Postele V jednom ze svých katalogů firma uvádí, ţe postele ze ţeleza, které bylo později nahrazeno ušlechtilou ocelí, začala vyrábět jako první ve střední Evropě a tato produkce byla jejich základem výroby. V nabídce byly postele jednoduchého, přísně účelného tvaru, jejichţ konstrukce se dala snadno rozmontovat. Z tohoto typu vycházely i jiné druhy postelí, které se lišily provedením čela postele, kde se různě měnil počet příček nebo mohlo být čelo i zcela vyplněné například dřevem. Vyráběly se i postele se sloţitější konstrukcí, kde bylo uţito elegantnějších oblých linií, obloukových čel apod. Do sortimentu patřily také dvoulůţkové pohovky, kde se druhé lůţko dalo vysouvat. To bylo velmi unikátní, jelikoţ kovový nábytek většinou nebyl rozkládací. V katalogu firma uvádí i pohovku Mars Ap 46, kterou měla firma zákonem chráněnou a navrhl ji firemní architekt Jindřich Zpěvák. Při rozloţení bylo moţno spát jako na posteli hlavami u zdi, coţ u jiných typů pohovek dosud nebylo moţné. Postel byla téţ vybavena zásuvkou na loţní prádlo a peřiny. Sloganem Skládací postele Gottwald, potřeba kaţdé domácnosti dříve i dnes. Není domácnosti na světě, kde by nebyla potřebnou, i kdyţ její pouţívání jako postele není 24

25 kaţdodenní. V případě neočekávané návštěvy hostí jako kdyţ ji najdeš 51 firma v katalogu prezentuje skládací postele s plechovými čely a pérující drátěnou vloţkou. Nabídka obsahovala nejméně tři modely těchto postelí. Některé jiţ měly našitou matraci. Katalogový typ radil tuto sloţenou postel, která měla takřka stolovou výšku, zakrýt náleţitou pokrývkou (ubrusem apod.) a poté jej uţívat třeba právě jako stolek Sedací soupravy Sortiment sedacího nábytku byl velmi široký. Většina ţidlí vycházela ze vzoru prvních pruţících dvounohých ţidlí Marta Stama a Marcela Breuera. Ty se pak různě obměňovaly. V nabídce se však objevovaly i originální autorské kusy nábytku. Jedním z výtvarníků, kteří navrhovali pro firmu Hynek Gottwald autorský nábytek, byl Ladislav Ţák. Jak jiţ zde bylo napsáno, patřil k nejvýraznějším českým autorům kovového nábytku. Lze u něho mluvit o osobité interpretaci tématu na vysoké výtvarné úrovni a zároveň o neobyčejně koncepční zralosti, s níţ řešil funkční stránku svých návrhů. 52 Jedním z klasických typů je křeslo, jehoţ návrh zhotovil v roce 1931 jako součást variabilně sestavitelné trubkové nábytkové soupravy Malý byt. Šlo o řešení tzv. jednopokojového bytu v jiţ stávajících starších domech a v nemoderních novostavbách činţáků. Sestava obsahovala několik kusů nábytku, který se dal variabilně kombinovat. Patřily sem spací pohovky typu A nebo rohová typu B, šatník, skříň na loţní prádlo, stůl, křesla s měnitelným sklonem sedací a opěrací plochy a stojací lampa, která mohla slouţit i jako noční stolek. 53 Výroba zůstala převáţně pouze v prototypových realizacích, zhotovovaných na zakázku. Jen některé kusy, například křeslo z této soupravy, vyráběla v malých sériích právě firma Hynek Gottwald. Křeslo obsahuje trubkový rám, který tvoří nepřerušovanou měkkou linii. Bylo zhotoveno z niklované ocelové trubky a sedák i opěradlo se vyrábělo ze souvislé oranţovo-červené vlněné tkaniny, ručně tkané podle návrhu Antonína Kybala Katalog firmy Hynek Gottwald č s PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s POTŮČEK, Jakub. Ladislav Žák: Malý byt. [online] [cit ] 54 PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s

26 Další modely, které navrhl Ladislav Ţák a firma Hynek Gottwald je vyrobila, jsou ţidle a křeslo (viz obrázek níţe). Rok výroby je Materiál pouţitý na výrobu byl překliţka a ocelová trubka. Obrázek 4: židle a křesla od Ladislava Žáka, 1934, rozměry křesel: 91.3 x 55.4 x 60.5 cm, rozměry židlí: 86.1 x 40.5 x 51 cm, zdroj: Jinými kusy nábytku, u kterých známe návrháře, jsou ţidle a stolek od Karla E. Orta, navrţené v roce V německém vydání katalogu z roku 1932 má ţidle označení Ţidle je tvořena dynamickou smyčkovou linií, která spojuje opěradlo, přední nohy (tím jsou vytvořeny područky) a sedák. 55 Dalším Ortovým návrhem je ţidle na podobném principu, ale bez područek, ve stejném katalogu označena číslem V katalogu není autor zveřejněn, avšak ţidle 1610 je uvedena v knize Princip Thonet, jako návrh Karla Orta a ţidli 1600 zase nabízí pod jeho jménem v internetové aukci aukční síň Sotheby s. 55 PESE, Claus, PETERSOVÁ, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germanische Nation Museum, s

27 Obrázek 5: židle od Karla Orta, rozměry: 52 x 60 x 90 cm, obrázek vlevo zdroj: obrázek vpravo zdroj: katalog firmy, 1932, inv č. 72, sign , evid. jednotka kt 4., Oblastní archiv Zámrsk Obrázek 6: židle od Karla Orta, 30. léta, rozměry: 92.7 x 50.8 x 63.5 cm, obrázek vlevo zdroj: obrázek vpravo zdroj: katalog firmy, 1932, inv č. 72, sign , evid. jednotka kt 4., Oblastní archiv Zámrsk I ostatní produkce byla postavena zejména na podobném principu samonosných ţidlí, kde se linie trubky různě obměňována a tím se od sebe modely odlišovaly (například absence područek, jiný tvar opěradla, atd.). Do produkce firmy patřila i čalouněná křesla. Tady tvořila oblá kovová trubka zejména područky a nohy křesla, čímţ tyto výrobky vypadaly elegantně. Na obrázku níţe je křeslo z třicátých let, navrţené Ladislavem Ţákem. V trubkovém podstavci má vypouklý 27

28 tvar, který se vyskytuje i u jiných kusů nábytku navrţených Ladislavem Ţákem, coţ můţeme vidět například na obrázku jeho ţidlí výše. Obrázek 7: křeslo od Ladislava Žáka, 30. léta, rozměry: 58 x 78 x 68 cm, zdroj: Obrázek 8: kožené křeslo, 1930, rozměry: 85 x 62 x 84 cm, zdroj: Katalogy firmy jsou většinou černobílé, avšak předpokládá se, ţe čalounění modelů bylo vyráběno v různých barvách, coţ lze vyvozovat z toho, ţe například v internetové aukci na stránkách jsou nabízena stejná originální dobová křesla EK 32 v různých barevných provedeních. 28

29 Obrázek 9: křeslo EK 32, 1935, rozměry: 74 x 54 x 64 cm, zdroj: V katalogu jsou zařazeny celé pohledy do interiérů, jako inspirační zdroje, kde můţeme vidět plně vybavené pokoje ţidlemi, stoly, skříněmi, lampičkami, zrcadly apod Zahradní nábytek Produkce zahradního nábytku byla jiţ od počátků firmy neobyčejně pestrá. Firma dokonce pro tento druh nábytku vydávala samostatné katalogy. Do sortimentu firmy patřily různé druhy ţidlí a stoliček, k jejichţ výrobě se uţívalo kombinace různě lakovaného dřeva a kovu. Mnohé modely se daly skládat, coţ bylo velmi praktické. Dalším vyráběným druhem byly zahradní stolky, vhodné také na balkony či do kaváren. Firma téţ vyráběla kovové stolní podstavce, které se daly doplnit například mramorovou deskou. Do sortimentu patřily i různé druhy laviček. Dostupné byly lavice jednoduchých tvarů i lávky, které měly v područkách a nohách rozmanité kovové zdobení. Zajímavé jsou také stanové lavice, zahradní besídky, zahradní stany a verandy, tvořené kovovou konstrukcí. Střecha a případné záclonky se vyráběly z nepromokavé plachtoviny nebo cvilinkové 56 látky. Podle katalogových instrukcí byla firma schopná vyhovět zákazníkovi a vyrobit tyto stany a besídky v libovolných rozměrech a stylech. Produkci doplňovaly různé podnoţníky, stojánky na slunečníky i slunečníky samotné. Zajímavostí 56 Cvilink (jinými názvy drilich nebo cvilich) je hladká nebo pestře pruhovaná hrubší lněná látka, uţívá se na pracovní obleky, plachtoviny, potahování ţíněnek. 29

30 produkce je také například hřbitovní lavice se zásuvkou k uzavření na zámek nebo soudcovská stolice pro tenisové kurty. Větší pozornost si zaslouţí kovový restaurační a zahradní nábytek, u kterého známe původce návrhu. Je jím nábytek, který navrhla architektka Hana Kučerová - Záveská v roce 1929 pro terasovou restauraci v Praze na Barrandově. Jednalo se o velmi významnou zakázku na asi 800 stolů a 2800 ţidlí. Tento nábytek firma Hynek Gottwald vyráběla řadu let. Byla zde pouţita kombinace dřeva a kovu. Nábytek měl opticky lehké proporce a byl trvanlivý. 57 Návrhy Hany Kučerové - Záveské vynikaly střízlivostí a navazováním na principy protodesignu. Tato nábytková řada se stala velice úspěšnou. Ladislav Ţák o ní dokonce napsal v článku Bytová reportáţ, publikovaném v časopise Žijeme z roku 1932: [ ] ač jiţ dobře známý, zůstává stále nejlepším výrobkem tohoto druhu u nás sériově vyráběným. Jeho předností jest, ţe není tu nic zbytečně vynalézáno, jsou tu domyšleny starší principy skládacích ţidlí způsobem výrobně, prakticky i esteticky zralým. Skládací stůl, jehoţ tvar vyplývá z účelu (co nejméně opěr na obvodu), je samostatnějším výmyslem. Předností celého souboru jest, ţe není uměleckoprůmyslovým výtvorem (ve špatném smyslu), nýbrţ naopak, pouhým a čistým průmyslovým výrobkem. Je tu dán příklad správné spolupráce výtvarníka s průmyslem, ukázána cesta, jak by bylo lze celou řadu jiţ zavedených předmětů bytového zařízení účelnými a rozumnými korekturami přivésti do skupiny jakostní výrobky Dětský kovový nábytek Produkce firmy také zahrnovala nábytek určený dětem. Do nabídky patřily dětské postýlky, opatřené spouštěcími bavlněnými síťkami s pojistkou, v barvách podle přání kupujícího. I pro tento druh nábytku firma vydávala samostatné prospekty. Postýlky byly dostupné v několika variantách, jak je uvedeno v katalogu. Například čela postelí mohla být vyplněna dřevem, plechem nebo příčkami. Někdy se postele zdobily zlatými linkami, obtisky obrázků nebo malovanými obrázky dle přání klienta. V některých katalozích je kov kombinován i s mosazí, která je většinou uţita jako zdobný prvek. Pro děti byl vyráběn i sedací nábytek stolky, lavice apod. Jednalo se vlastně o běţné modely nábytku, jen ve zmenšené podobě. Motto firmy pro tento nábytek znělo: Dětský nábytek Gottwald vede 57 ADLEROVÁ, Alena. České užité umění Praha s ŢÁK, Ladislav. Bytová reportáţ. Žijeme, 1932, str