ÚVOD OBSAH. Obsah AIRSOFTu č.8 3. Historie - Speciální policejní jednotky Recenze - VSR - 10 (Tokyo Marui) 14-15

Transkript

1 AIRSOFT č a s o p i s p r o v š e c h n y p ř í z n i v c e a i r s o f t u Kluby 1 st SFOD DELTA 1 st MARINE RECON BN Recenze MARUSHIN TAURUS RAGING BULL MARUI VSR - 10 KTW ITHACA M 73 Akce DERRY 2004 NORMANDIE 2004 ročník II. číslo 8 květen/červen 2004 cena 50Kč/70Sk

2 obsah ÚVOD Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, Riggs, grafická úprava a DTP: Riggs, Witus. korektorka: Mgr. Helena Kučerová m.t.jirsa@seznam.cz, riggs@volny.cz, witus77@atlas.cz Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Bělehradská 2, Praha 2, , tel.: Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8, , IČ: , Krajský obchodní soud v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu Evidenční číslo : MK ČR E Rozšiřují společnosti PNS, a.s. Výstroj nebo výzbroj? Tak tuhle otázku slyším poměrně často. Nováček přijde do krámu, koupí si zbraň ale co teď? V první řadě je důležité si uvědomit, že většina AS klubů je hodně military zaměřena, proto už samotný nákup AS zbraně je docela úskalím. Protože chci-li dělat např. válku ve Vietnamu nebudu si kupovat futuristickou P-90 ( i když se mi opravdu líbí), ale Colt M16A1 a kluby dělající třeba SWAT asi taky nesáhnou po AK47. A tak začne vlastně trnitá cesta přemýšlení, chci-li jenom někde rekreačně střílet na chatě ( a na volbě zbraně mi tak moc nezáleží) nebo chci jezdit na manévry (kde se naopak rozlišuje "za co kdo jezdí"). Rozhodnutím kterou zbraň si koupím vše nekončí. Mám našetřenou určitou částku a nastává další problém. Investovat všechny peníze do zbraně, nebo si pro začátek koupit něco levnějšího a zbytek vrazit do výstroje? Zde zase záleží na zaměření AS klubu/jednotky. Někde je to celkem fuk co na sobě máš, jinde naopak Já osobně zastávám názor, že DOBRÁ výstroj je důležitější než sebelepší zbraň. Dostaneš-li se totiž na vícedenní manévry spíš oceníš dobrý spacák, pevné a kvalitní boty a třeba nepromokavou bundu. Máš-li kolem sebe fajn lidi, nebudou se Ti smát že máš pouze "natahovačku" ocení Tvůj výkon v akci. Když ale budeš mít supernadupanej elektrickej kvér a nesplníš úkol třeba proto, že ti bude zima, nebudeš mít vodu a navíc si zvrkneš kotník v teniskách, je to k smíchu. Airsoft je sice hra, ale hra na válku (bohužel) a ve válce (i v airsoftu) přežijí jen připravení. MTJ OBSAH Úvod 3 Obsah AIRSOFTu č.8 3 Kluby - 1 st SFOD - Delta, Trutnov 4-5 Vzor - 1 st Special Operational Detachment Delta 7-9 Kluby - 1 st Marine Recon BN, Sokolov 10 Historie - Speciální policejní jednotky Recenze - VSR - 10 (Tokyo Marui) Recenze - Taurus Raging Bull (Marushin) 16 Recenze - Ithaca M73 (KTW) 17 Akce - Derry Akce - I. International ASG Rally Cracow Encyklopedie - Nášivky US Army 24 Novinky Encyklopedie - BDP a KDP - česká kádéčka 28 3

3 kluby 1 st SFOD - DELTA, TRUTNOV Celý název jednotky je C. Sdn., 1 st SFOD -Delta / CAG, KVH Trutnov. Delta (Trutnov) vznikla Počátek naší činnosti spojené s airsoftem se však datuje mnohem dříve. V roce 1992 se několik ze současných členů dozvědělo něco málo o tom, že existují přesné makety skutečných zbraní, které vystřelují 6mm plastikové kuličky. V té době jsme byli ještě všichni školou povinní a tak většinu zajímala hlavně možnost s těmito zbraněmi proti sobě hrát, místo obvyklého házení šišek. Tenkrát se takové činnosti ještě ani zdaleka neříkalo airsoft. A tak se stalo, že si jeden z pozdějších zakládajících členů koupil v roce 1993 první z dlouhé řady zbraní. Byl jím manuální Desert Eagle od Marui. To motivovalo některé další budoucí členy právě vznikající jednotky (zatím bez určitého zaměření) ke koupi dalších airsoftových zbraní. V roce 1994 se počet jednotky ustálil na třech členech. V té době naše činnost začala získávat stálejší podobu a charakter. Už nás nezajímalo pouhé hraní na vojáky a střílení po sobě. Začali jsme se více zaměřovat na nákup a doplňování výstroje. Také jsme se velmi živě začali zajímat o moderní speciální jednotky, jejich výcvik, historii, výzbroj, výstroj, bojové operace a vůbec vše co s nimi souviselo. Začali jsme dělat výsadkáře US Army. Výsadkáři a US Army nám imponovali nejvíc. Neměli jsme určitý název, ale víceméně jsme se snažili napodobit 82 nd Abn. Div. z 80. let. Tenkrát jsme sice byli ještě hodně mladí, ale díky brigádám se nám podařilo dát dohromady základní výstroj US Army a jako výzbroj jsme měli natahovačky M16A1 od Academy. V tomto období jsme také potkali další 2 podobně zaměřené skupiny. V roce 1995 jsme se sloučili a vytvořili jsme jednotku zaměřenou na SF US Army. Založili jsme 7 th SFG (A) Trutnov. Opravdu hodně jsme se zaměřovali na výcvik a celkovou sehranost jednotky. Neopomínali jsme však také stránku výstroje a výzbroje. Brzy jsme začali připomínat skutečnou vojenskou jednotku. Výstroj byla US Army používaná v 80. letech. Airsoftové zbraně, které jsme používali byli takřka všechny od firmy Marui. A samozřejmě v letech jsme kompletně přezbrojili na AEG. Používali jsme nejrůznější typy, na což jsme jako jednotka napodobující SF měli plné právo. Proto u nás byli k vidění AK 47, HK MP5A5, XM177E2 a pod. V roce 1996 jsme také poprvé začali jezdit na velké manévry, díky našemu kontaktu s Rangers z Hradce Králové. Tam se nám také potvrdilo, že nejsme jediní magoři, kteří se zabývají touto činností. U některých nás překvapil i jejich věk, neboť se jednalo o starší chlápky, kteří měli dávno po vojně a v některých případech i rodinu. Proč nás to překvapilo? Protože jsme ze všech stran slyšeli, že ono nás to po vojně přejde, hrát si na vojáčky. Nepřešlo. Díky našemu zápalu jsme pokračovali dál, ještě s větší chutí a nasazením. Viděli jsme, že je možné vypadat i bojovat ještě lépe. Některé jednotky nás přímo motivovali, abychom se snažili víc. Výstrojí a výzbrojí jsme se snažili přiblížit našim vzorům ze skutečné 7 th SFG (A) z Fort Brag. Činností na airsoftových manévrech jsme se snažili přiblížit umění některých jednotek, které pro nás byli vzorem. Jednu z nich zde musím zmínit a vzdát čest její památce. Jde o dnes již nefungující 1 st Cav. Div. z Hradce Králové. V letech jsme se zúčastňovali manévrů pořádaných hlavně Aliancí z Liberce. V roce 1997 jsme se také poprvé setkali s jedním z našich oblíbených protivníků. Je jím SEAL Team 2 z Vrchlabí. Pomáhali jsme jim v jejich začátcích a oni nám pomáhali pokračovat v našich výcvikových programech. Velmi často jsme společně pořádali akce i přes to, že se zabývají činností jednotek SEALs ve Vietnamu. V tomto roce jsme také poznali nově vzniklou jednotku z Trutnovského okolí - 75 th Ranger Regt. S nimi jsme navázali také velmi úzkou spolupráci. Spolupráce byla s touto jednotkou ukončena dne a to sloučením se 7th SFG(A) Trutnov. Tím vznikla poměrně velká jednotka, která jeden čas měla velikost jako skutečný A - tým zelených baretů. Pro neznalé - 12 členů. Již od chvíle založení jsme se věnovali období let Zaměřeni jsme byli hlavně na invazi do Panamy. Nacvičovali jsme hlavně boj v hustě zalesněných oblastech, boj a přežití v horských oblastech, průzkum, boj ze zálohy, sebeobranu a podobné činnosti, které souvisejí s činností skutečných zelených baretů. Samozřejmě jsme byli, jako i nadále, omezeni podmínkami pro takový výcvik. Takže nikdo z nás si nemyslel, že bychom se mohli vyrovnat svým předlohám, ale o to víc jsme byli motivováni se aspoň trochu reálně přiblížit podobě vojáků se zeleným baretem. A to jak výstrojí a výzbrojí (pouze AS makety), tak i chováním v boji. Myslím, že se nám to v mnoha ohledech podařilo. Ale tady nastal nečekaný zlom. Bylo to na přelomu roku , kdy došlo ke změnám v charakteru celé jednotky. Pro nezasvěceného, aby pochopil, musím uvést, že začleněním 75 th Ranger Regt. do stavu 7 th SFG (A) Trutnov se změnilo i vedení (velení) jednotky. Dosavadní velitel zelených baretů z Trutnova postoupil velení celé jednotky veliteli Rangerů. Z počátku vše fungovalo v zajetých kolejích. Ale časem se začínalo projevovat rozdílnost směrů, kterým se chtěli ubírat novopečení green berets a zakládající green berets. A tak došlo k tomu, že v roce 2001 se dva členové starého jádra, a zároveň zakladatelé dosa- 4

4 kluby vadní jednotky, od 7 th SFG (A) odštěpili. Důvod byl prostý. Současná jednotka se příliš přiklonila čistě k airsoftu a zanedbávala stránky vojenské historie a autentičnosti. No a ti dva neřádi se přikláněli více k militaristické straně. A tak se stalo, že Jiří J. a Martin N. založili novou jednotku. Tato jednotka se zaměřuje na činnost americké Delta Force. No, spíš než o jednotku se jednalo o dvoučlenný tým. Pokud bychom o Deltě zhola nic nevěděli nebo teprve začínali, nikdy bychom si netroufli dělat D-borce. Ale již rok před tím jsme se snažili shánět nějaké informace, které se skutečně špatně získávají. Ale všechno jde když se chce. Dostala se nám také v roce 2000 do rukou kniha od M. Bowdena Černý jestřáb sestřelen, která nás inspirovala asi nejvíc (a koho ne, že?). No a rok na to byla vytvořena jednotka C Squadron, 1 st Special Forces Operational Detachment - Delta / Combat Aplication Group, Klub Vojenské Historie Trutnov. V následujícím roce byly naše řady rozšířeny o další dva bývalé green berets Cyrila N. a Karla H k nám přibyl další člen Milan M., tentokrát od, již dva roky fungující, 75 th Ranger Regt z Trutnova. To znamená, že nikdo z nás není v airsoftu žádný zelenáč a všichni mají nějaké zkušenosti. Jsme zaměřeni na roky : invaze do Panamy, Válka v Zálivu, Somálsko, válka v bývalé Jugoslávii. Tomu odpovídá, i když samozřejmě ne úplně dokonale, naše výstroj a výzbroj. Všechny naše zbraně jsou airsoftové AEG makety skutečných zbraní. Používáme pušky pouze řady Colt od firem Classic Army a Marui. Jako sekundární zbraň používáme plynové blowback pistole od firmy KSC. Výstroj odpovídá vzoru operátorů Delty z počátku a poloviny 90. let. Náš výcvik je nadále zaměřen na boj v zalesněných oblastech, čemuž odpovídá i námi vybrané období a některé konflikty. K tomu ale přibyl výcvik CQB, kterému se snažíme věnovat velmi intenzivně. Jelikož jsme sebekritičtí, tak víme, že k dokonalosti nám bude vždy mnoho chybět, ale na druhou stranu jsme již sehraní na celkem dobré úrovni. Jednotka jsme celkem nová, ale mnozí z nás již mají s touto činností mnohaleté zkušenosti. Snažíme se o co největší autentičnost ve všech ohledech jako je výstroj (o některých nedostatcích víme a snažíme se je postupně odstranit), výzbroj, bojové návyky a pod. Naší činností se snažíme hlavně o napodobení činnosti pětičlenného útočného týmu, které jsou u Delty jedny z nejběžnějších. Kdo se zajímá o CQB ví proč. Ať si o tom každý myslí co chce, ale navíc jsme si převzali jména některých operátorů Delty, kteří padli v Mogadišu v roce Jsou pro nás vzorem a motivací k co největší autentičnosti. Ale abychom nebyli zas takoví kopíráci, jména doznali jistých úprav, aby nebylo možné zaměňovat nás s jejich skutečnými nositeli. Takže jednotku C Sdn., 1 st SFOD - Delta / CAG, KVH Trutnov tvoří: D-operator MSG Gary George Gordon, D-operator SFC Randall Marthy Shughart, D- operator SFC Earl Cyril Fillmore, D-operator Matt Carl Rierson, D-operator SSG Daniel Smaho Busch. Za dobu, kterou působíme jako Delta Force, jsme si v airsoftu vytvořili spoustu nových kontaktů, přátel, ale i zřejmě nepřátel. Rád bych tu vyjmenoval pár jednotek, s kterými se nám dobře spolupracuje, ale nechci tu jednotkám jako URNA Pardubice, SEAL Team 2 Vrchlabí, 7 th SFG (A) Trutnov, 75 th Ranger Regt. Jablonec n/nisou, v poslední době také se SEAL Team 2 TRT z Prahy a úplně z nedávné doby 5 th SFG z Brna, dělat z pochopitelných důvodů reklamu. Tím bych výčet historie naší jednotky ukončil a popřál všem nadšencům vojenské historie aby ve své činnosti nadále pokračovali a nedali se ničím a nikým odradit. Nejúspěšnější cesta je vždy ta trnitá. Text: Gary, Marthy Foto: Riggs, archiv autorů 5

5 výstroj CO NOSÍME S SEBOU - DELTA TRUTNOV Výstroj Oblečení: Spodní prádlo z polypropylenu či bavlny podle teploty, svetry či fleecové bundy, BDU v potisku woodland, 6 desert a 3 desert, všechny upraveny našitím kapes na ramena a přidáním suchých zipů, boty např. Hi-Tec Magnum. Ochrana: Helma typu Pro-tec, neprůstřelná vesta typu Point Blanc Genesis, taktické brýle od motokrosových firem avšak v úpravě s nemlžícími se skly a částečně odolnými proti průstřelu a poškrábání, chránič kolen, obvykle jen na jedné noze a klasického US Army typu či komerční, rukavice pilotky např. od Hellstormu, a nakonec masky typu M-17. Taktická výstroj: Taktické vesty TAC-V1-A (provedení z první poloviny 90tých let), ITLBV, TLBV, náprsní chest harness; opasek do kalhot tzv. CQB Riggers Rescue Belt - dá se na něm nouzově slaňovat bez použití sedáku; taktické holstery na pistole Beretta M9, závěs na pistoli tzv. telefonní kabel, univerzální holstery na nohu např. na dýmovnice, či plyn; sumky, polní láhve s obalem, paralékárny, psaníčka, to vše systému ALICE; klasické lomené svítilny MX i svítilny Mag-Lite; na delší tůry batohy Alice Medium s rámy i bez - podle akce, nesmím zapomenout na pouzdro na plynovou masku M-17. Z obsahu kapes a pouzder bych vyjmenoval: Munici, náhradní zásobníky, zábavnou pyrotechniku, jídlo, multifunkční kleště, zavírací nože, izolačky, pružné pásky, padákové šňůry, kompasy, zrcátka, mapy, zápisníky a tužky, šátky, kondomy, obvazy, zapalovače, chemická světla.. Disponujeme však i další výstrojí volenou dle druhu akce: Bílé převlekové maskovací komplety, odstřelovačské maskovací přehozy (tzv. hejkaly), klobouky, spací pytle, nepromokavé maskovací komplety, pláštěnky pro výrobu improvizovaného přístřeší, karimatky, lana, sedáky, karabiny, osmy, noktovizory, dalekohledy, komunikátory pro spojení ve skupině.. Výzbroj Disponujeme, tak jako naše předloha té doby, zbraněmi těchto typů: útočná karabina M4 (Model 725) od firmy Classic Army, útočná puška M16A2 (Model 701) od firmy Marui jenž bude zanedlouho nahrazena typem M16A2 COMMANDO (Model 733) od firmy Marui a nakonec jednou specialitkou a to M16A3 COMMANDO (Model 933), jedná se o úpravu zbraně M4A1 od firmy Classic Army jedním naším operátorem. Troufám si tvrdit, že jsme jedním z mála týmů v republice, který disponuje tímto modelem. Zbraně některých členů týmu jsou upgradovány za použití dílů známých firem jako např: Systema, Guarder a to z velice kvalitních materiálů jako jsou polycarbon či ocel.. Naše zbraně jsou idividuálně upraveny použitím různých doplňků jako třeba: puškohled (Colt), svítilna (Mag-Lite, Phillips), předsunutá rukojeť + kolejnice RIS (CA), spona na 2 zásobníky (CA), tlumič.. Idividuální úpravy: uříznutá transportní rukojeť u M933 s ponechanou pouze zadní částí s mířidly, nastříkaná kamufláž apod. Jako sekundární zbraně používáme zatím plynové Beretty M9 od firmy KSC. Návod na malou úpravu zbraně od firmy Classic Army ke zvýšení spolehlivosti, odolnosti a síly :-) Zbraň jednoho z operátorů: M4 (Armalite M15A2 Carbine podle katalogu) od firmy Classic Army - poslední generace Vnitřnosti - mechabox ver.2 CA, ložiska ocelová CA, kola ocelová nerezová CA, trn pružiny ocelový s ložiskem GUARDER, pružina s progresivním vinutím M130 SYSTEMA, válec mosazný CA, píst polycarbonový GUARDER, hlava pístu hliníková s otvory a ložiskem GUARDER, hlava válce ocelová s dvojitým těsněním GUARDER, tryska mosazná CA, ramínko podavače polycarbonové GUARDER, kovová hop-up "T" jednotka CA, mosazná zpřesněná 6,04 hlaveň SYSTEMA, silikonová hop-up gumička GUARDER, motor EG 1000 MARUI. Zbraň je poháněná akumulátorem 9,6V 1700mAh. Vnější díly - nemám prakticky výhrad k vnějším dílům, jedinou vítku mám k nepříliš kvalitnímu nánosu barvy na těle (loupe se). Takto upravená zbraň by měla vydržet při dobrém zacházení minimálně 2 roky :-).. Text: Gary, Marthy Foto: archiv autorů 6

6 vzor 1 st SPECIAL OPERATIONAL DETACHMENT DELTA Delta vznikla na podzim roku 1977 pod vedením plukovníka Charlese A. Beckwitha, který byl zároveň jejím zakladatelem. V 60. letech působil Beckwith v rámci výměnné stáže u britské SAS. U SAS sloužil přibližně jeden rok a naprosto si tuto jednotku zamiloval. Byl přesvědčen, že americká armáda potřebuje jednotku podobnou, ne-li stejnou. Několik let se snažil o vytvoření jednotky podle britského vzoru. Až vlna teroristických útoků v 70. letech a reorganizace americké armády v důsledku války ve Vietnamu, umožnily Beckwithovi opět prosazovat jeho záměr postavit jednotku podle jeho představ. V roce 1977 proto byla schválena výstavba nové jednotky v rámci Special Forces. Šlo o vytvoření Detachmentu D. Jednalo se o jednotku určenou pro zvláštní operace (velmi citlivé povahy) a záchranu rukojmí mimo území USA. Delta byla sestavena a je organizována stejně jako britská SAS. Jde vlastně o americkou kopii této jednotky. I výběrové řízení je podle vzoru SAS. Úkoly jsou také velmi podobné. Delta rekrutuje dobrovolníky nejen v rámci Special Forces. Výběrové řízení probíhalo (a zřejmě podobným způsobem dále probíhá) několik dní v Apalačských horách západní Virginie, které se velmi podobaly Brecon Beacons ve Walesu. Zahrnovalo celodenní orientační pochody se zátěží 25kg, cvičení v pronikání a teoretické zkoušky. Na závěr musel kandidát absolvovat pochod na 74km se zátěží 32kg v extrémně těsném časovém limitu. Každý si sáhl na dno svých sil a kdo tady překonal sám sebe dokázal, že má potřebnou sílu vůle a motivaci. Po překonání této překážky je kandidát přijat do základního kurzu jednotky, který trvá pět měsíců. Během této doby jsou kandidáti stejně jako při výběrovém řízení neustále pod bedlivým dohledem psychologů, kteří je neustále podrobují novým zkouškám a vyhodnocují jejich chování v extrémních situacích. V této fázi může neustále dojít k vyloučení z kurzu a návratu k jednotce. Delta Force používá také psychiatra. Příklad: První oddíl Delty měl zrovna prodělat pokračovací výcvik, když Beckwithovi začal jeden člen dělat starosti. Byl znamenitý ve fyzických testech, ale při střelbě na střelnici se přestával ovládat a kropil samopalem cíl, jako by neměl nastat zítřek. Po dalším psychiatrickém vyšetření revidovaná diagnóza zněla: psychotické stavy. Beckwith toho muže navrátil k jeho původní jednotce, ale podle jeho názoru, SAS by si ho ponechala. Delta udržuje velmi těsné styky a spolupráci s obdobnými jednotkami po celém světě. Mezi hlavní partnery patří samozřejmě britská 22 nd SAS. Dalšími jednotkami jsou francouzská GIGN, německá GSG-9, australská SAS, nebo i izraelský Sayeret Matkal (jednotka 269). Nedávno vyšlo najevo, že zřejmě i URN PČR a 601. SSS AČR má zkušenosti se spoluprací s Delta Force. Delta je hlavně jednotkou pro zvláštní operace vyžadující utajený politicky citlivý přístup nebo naprosto chirurgicky přesný zásah či úder. Mezi její hlavní úkoly patří vysvobozování rukojmí a boj s terorismem mimo území USA. Proto je existence této jednotky pro vládní činitele USA velmi citlivé téma a tuto skutečnost ještě do nedávné doby naprosto popírali. Dnes pouze stočí hovor do jiné roviny než aby veřejně přiznali, že mají jednotku cvičených zabijáků pro špinavou práci. Zvláštní operace na kterých se Delta podílí, jsou prováděny v přísném utajení. Operátoři, kteří se těchto akcí zúčastňují nečekají slávu a pocty. Dělají 7

7 vzor špinavou práci za jiné. Jsou to moderní rytíři cti. Povaze akcí pro které je Delta určena odpovídá i její vybavení, kterým disponuje. Delta má vše nač si vzpomene. Jakoukoliv novou moderní věc, která je důležitá ke splnění úkolu si mohou pořídit. Na jednotku, která je složena přibližně z 300 členů, má Delta vskutku úctyhodný rozpočet. Disponují nejmodernější výzbrojí a výstrojí. Jednoduše řečeno tito vojáci jsou vybaveni velice nadstandardně. Po základním pětiměsíčním výcviku následují další pokračovací kurzy. Jednotka požaduje od svých příslušníků vysoký stupeň specializace. Například odstřelovači cvičí každý den se svými zbraněmi, ke kterým používají speciální munici a musí být stoprocentní při zásazích do vzdálenosti 550m. Dále třeba zdravotníci Delty musejí být schopni provedení některých méně náročných chirurgických operací. Za tímto účelem chodí zdravotníci na stáže do vybraných nemocnic, jako asistenti, na chirurgické pohotovosti. Tam se setkávají s celou řadou zranění, se kterými se později mohou setkat i v boji. Demoliční experti zase znají výbušniny od A až po Z a dokáží vyrobit bombu i z věcí denní potřeby. To neznamená, že ostatní operátoři, kteří nemají ani jednu z těchto specializací, by byli horší střelci, neuměli přiložit ani obvaz, či nevěděli jak odpálit pomocí trhaviny třeba dveře. Všichni operátoři musí mít znalosti z každého oboru, navíc ke své specializaci. Každý člen jednotky musí bezpečně poznat příznaky zranění a dokázat zraněnému kamarádovi poskytnout první pomoc. Dalo by se říct takovou lepší první pomoc. Tak jako jsou tito vojáci vybaveni jsou i velice nadstandardně vycvičeni. Z těchto důvodů je také veliké procento odpadlíků při výběrových řízení, protože ne každý je schopen takového flexibilního a namáhavého výcviku. A to má právě odhalit výběrové řízení. Samozřejmě nelze opomenout skutečnost, že i Delta podobně jako SAS disponuje domem zabijáků, ve kterém intenzivně nacvičuje vysvobozování zajatců. Má samozřejmě k dispozici spoustu dalších prostor k nácviku CQB v němž se musí příslušník Delty cítit jako ryba ve vodě. Nechybí ani výcvik sebeobrany, kde jsou samozřejmě preferovány co nejúčinnější a nejtvrdší metody boje muže proti muži. Při operacích kde je nezbytné působení Delty je rozhodujícím faktorem rychlost. Není čas jednat v rukavičkách, proto pokud již dojde k nasazení Delty zcela jistě poteče krev a budou praskat kosti. Když se FBI v 80. letech rozhodovala o výstavbě jednotky pro záchranu rukojmí, byli někteří její představitelé a agenti pozváni na ukázku dovedností Delta Force při záchraně rukojmí. Jeden z nich Buck Revel později prohlásil: Chlapci z Delty by docela dobře mohli osvobozovat jakákoli rukojmí, ale všude kolem by se váleli mrtvoly. Na to se FBI rozhodla postavit svoji jednotku na záchranu rukojmí tzv. HRT, která měla mít policejní koncepci a ne vojenskou. FBI se domnívala (a stále ještě domnívá), že pachatele potřebuje zatknout pokud možno živého, aby mohl stanout před soudem. Delta by jej zřejmě eliminovala a to s konečnou platností. K Deltě je možné se dostat různými způsoby. První je výběrové řízení, jehož oznámení se objeví na jednotkách. Nejčastěji se hlásí vojáci ze Special Forces a od Rangers. Druhý způsob je tzv. šuškanda, informace jde systémem z ouška do ouška přes USA 2 dny. Třetí, nejzajímavější a o to méně používaný je způsob, kdy se lidé v Deltě dozví, že máte nějaké opravdu zvláštní schopnosti, jež by se jim hodily. Přijede k vám zástupce Delty a bude se vás snažit přesvědčit, že Delta je to co právě potřebujete. Delta nepřijímá přímo z civilu. Nepřijímá ženy. Má velmi špatnou pověst u vedoucích personálních oddělení. Pravidlem je, že ty nejschopnější z pěchoty si přetahují výsadkáři. Nejlepší od výsadkářů přetáhnou speciální jednotky a ty nejlepší ze speciálních jednotek si přetáhne Delta. 1 st SFOD-Delta je umístěna ve Fort Bragg v Severní Karolíně. Organizačně spadá k USA SOCOM (United States Army Special Operations Command), jejíž insignie příslušníci jednotky Delta nosí na služební a vycházkové uniformě při oficiálních příležitostech. Není možné řádně rozeznat dle uniformy zda jde o operátora Delty či nějakého štábního vojáka. Navzdory svému organizačnímu začlenění podléhá Delta přímo Sboru náčelníků štábů, který podléhá přímo prezidentu USA. Delta je podobně jako SAS členěna na eskadry. Delta se skládá s eskadry A, B a C. Jak už bylo výše naznačeno Delta používá obrovské množství výstroje, výzbroje a dalších specializovaných prostředků, jejichž výčet a popis by dal na několik dalších článků. V dnešní době používá samozřejmě nejmodernější vybavení na trhu. Z dosud používaných zbraní lze uvést stále oblíbený Colt M1911, zesílené verze Berrety M92, pušky M 4, M 733, M 4A1, M 933, samopaly HK MP 5 (různých verzí), odstřelovací pušky M 21, M 24 a další dělané přímo na zakázku, brokovnice předních světových výrobců a další a další. Tento výčet i s popisem by vydal vskutku na několik článků. Vzhledem k tomu, že Delta je jednotkou s utajeným posláním, se o některých akcích ještě dlouho nedozvíme. Ty známější akce na nichž se Delta podílela jsou: Protiteroristický tým ve spolupráci s FBI zajišťoval bezpečnost proti teroristickému útoku na Panamerických hrách v Puerto Rico Neúspěšný pokus o osvobození rukojmích držených na velvyslanectví v Teheránu v Íránu. Záchrana ztroskotala na nedostatečné připravenosti letecké jednotky schopné přepravy na tak složité operaci jakou operace Eagle Claw bezesporu byla Účast na operaci Urgen Fury na Grenadě Při únosu letadla Kuwaiti Airlines byl vyslán na střední východ Delta tým. Při osvobozování přišli dva Američané o život Účast při únosu letadla společnosti TWA na Kypr Ochrana plukovníka Jamese Nicka Rowea na základě zpráv o atenátu Vietnamských komunistů Účast při opři operaci Just Cause v Panamě. Deltě se podařilo úspěšně osvobodit vězněného agenta CIA Kurta Museho a dále spolupracovali se SEAL Teamem 6 při pátrání po M.Noriegovi a raziích v jeho úkrytech Účast při lovu SCUDů s SAS během války v Zálivu. Mimoto dělali ochranu vysokým americkým důstojníkům a jiným zvláště důležitým osobám Účast v Task Force Ranger v Somálském Mogadišu při hledání a pokusu zatknout diktátora Mohamada Faraha Aidida Účast společně s SAS na protiteroristické operaci při obléhání rezidence Japonské ambasády v Limě, v Peru. 8

8 vzor Neméně zajímavá i když nepotvrzená je také povídačka o jisté teroristické základně kdesi v Libyi, kterou jednou v noci navštívily tři helikoptéry Blackhawk, z jejichž útrob vyskákalo z každé po dvanácti mužích a osazenstvo tohoto tábora postříleli. Mnoho z nich ještě na ubikacích. Poté zničili zařízení tábora, vzaly sebou důležité dokumenty, naskákali do helikoptér a zase zmizeli. Ačkoliv se jednotka částečně rekrutovala z legionářů 2 REP, neoperovala pod velením Legie. Akce se zřejmě účastnily americké posádky vrtulníků a týmy Delta Force. Ale jak říkám, je to zřejmě jen povídačka. Delta by určitě takové věci neprováděla... Výstroj v první polovině 90.let Výstroj operátorů Delty je kapitola sama o sobě. Jelikož její příslušníci nikdy nebyli a ani dnes nejsou nijak omezováni ve výběru osobní výstroje, představuje tato širokou škálu výrobků od různých vyhlášených i méně známých výrobců. Mezi přední firmy, vyrábějící výstroj pro americké zvláštní jednotky se bezesporu řadí, vedle standartně armádou zavedených součástek výstroje, Blackhawk Industries, Eagle Industries, ABA, S.O.E., SOTech, SDS a jiné. Delta v první polovině devadesátých let používala stále ještě mohutně součásti systému ALICE a IIFS. Přesto se už v hojné míře používaly taktické vesty, náprsní nosné systémy, doplňková pouzdra a různé holstery od alternativních výrobců. Díky těmto výstrojním součástkám se vzhledově dosti lišili od řadových jednotek US Army, protože navíc Delta nepodléhá výstrojním předpisům (např.: AR 670-1). Kdybych zde měl uvést typický příklad výstroje operátora Delty sloužícího v útočném týmu té doby, zahrnovala by: maskovací komplet BDU s úpravami ve verzi RAID (našité kapsy na rukávech blůzy, blůza zastrčena do kalhot kvůli speciálnímu opasku, jenž umožňuje nouzové slanění bez použití sedáku, nohavice kalhot nezasunuté do bot, nýbrž volně vysící podél, případně s ohrnutým spodním okrajem, porůznu našité suché zipy a speciální kapsičky, např.: na maják SDU-5E...); pohodlné boty od různých firem např.: Hi-Tec (ve verzi Stealth), Rocky, Matterhorn (dnes i Danner či Salomon); černá neprůstřelná vesta od firmy Progressive Technology, mohutně pošitá suchýmy zipy a obsahující kapsy na keramické pláty; pilotní nomexové rukavice (Hellstorm, Hatch), někdy s prostřiženými prsty; taktická vesta TAC-V1 od firmy Eagle (či její klony od různých firem) - jako alternativa jsou u Delty velmi oblíbená různá náprsní řemení zvaná v angličtině Chest Harness (taktéž firem BHI, Eagle..), standardní bojový opasek LC2, sumky, pouzdro na obvaz psaníčko, paralékárnička LC2, polní láhve s obaly, malá polní butt pack, vše systému ALICE; černá ochranná helma od firmy Pro-tec, poskytující protinárazovou a částečně i balistickou ochranu hlavy, na ní taktické brýle od firmy Oakley, nebo Bollé, montáž na noktovizní brýle AN/PVS-7B, suché zipy umožňující bleskové přichycení svítilny Sure Fire nebo Maglite, či stroboskopu SDU-5E; nůž, jehož výběr je zcela v kompetenci jednotlivých operátorů, na pouzdře nože bývá přichycen Lightstick a signální světlice Mk13 Mod 0; plastová pouta, tzv. Handcuffs; chrániče kolen, případně loktů (Hellstorm, Hatch, Alta). Výzbroj v první polovině 90.let Hlavními a nejoblíbenějšími zbraněmi Delty v první polovině 90tých let byly, tak jako i u ostatních amerických speciálních jednotek, útočné karabiny M4 (Model 725/727), či zkrácené karabiny M16A2 COM- MANDO (Model 733). Oba tyto modely vycházejí z útočné pušky M16A2 (Model 701). Později samozřejmě Delta přechází na modernizované karabiny M4A1 (Model 927) a také na experimentální M16A3 COMMANDO (Model 933). Všechny tyto pušky jsou doplněny o množství doplňků jako např: puškohledy (Colt, ACOG-Trijicon..), kolimátory (nejčastěji Aimpoint M68), taktickými svítilnami (Surefire), tlumiči, držáky na náhradní zásobníky, předsunuté rukojeti a jednotlivci si své zbraně upravují dle svých vlastních potřeb, např: nastříkáním kamufláže. Jelikož však má Delta téměř neomezený rozpočet, má přístup prakticky ke všem dostupným zbraním. Podobnost přístupu speciálních jednotek se reflektuje také ve výběru třeba i zastaralých zbraní, avšak na velmi účinný náboj. Není žádným problémem najít fotku příslušníka SEAL se zbraní M14, či klonu kulometu M60 (E3, E4 - Mk43 Mod 0). Tyto zbraně totiž používají velmi výkonný náboj 7,62x51 jenž svojí účinností v cíli překoná standardní soudobý náboj 5,56x45. I u Delty tomu zřejmě není jinak, důkazem nám byla operace v Mogadišu, kde SFC Shughart použil pušku M21 což je vlastně zpřesněná puška M14 ze začátku 60tých let. Mezi standardní zbraně operátorů bych rád ještě zmínil kulomet M249 v provedení PARA, anebo těžkou a velmi účinnou antimateriální pušku M82 Barett. Jako záložní zbraně byly v polovině 90tých let u Delty používány: stále ještě Colt M1911 a poměrně nově zavedená Beretta M9. Text: Gary, Marthy Foto: archiv redakce 9

9 kluby 1 st MARINE RECON BN SOKOLOV Vznik našeho klubu se datuje od roku 1993, tehdy ještě jako 1. Special forces. Postupem času nám však učarovala námořní pěchota a tak v roce 1999 byla naše jednotka rozpuštěna a založena 1 st Marine recon Sokolov. Jednotka provádí taktický výcvik průzkumných jednotek, střeleckou přípravu, slaňování, topografii, pyrotechnickou přípravu, sebeobranu, přežití v extrémních podmínkách a mnoho jiných aktivit. Voják námořní pěchoty je především střelec, a tak bojů v zákopech, domech, lesích i ve vodě není nikdy dost. Zdokonalujeme se v činnostech přepadů a léček. Dáváme také velký důraz na fyzickou zdatnost. Každý člen si musí uvědomit, že americká námořní pěchota je proslulá vysokou úrovní tělesné zdatnosti svých příslušníků, a to bez jakýchkoli rozdílů. Nezáleží na tom, zda je voják zařazen jako člen elitního komanda, nebo jako úředník týlového zabezpečení. Test fyzické zdatnosti musí splnit bez výjimky všichni mariňáci od nejposlednějších nováčků až po důstojníky ve vysokých funkcích. Dosahované výsledky jsou neoddiskutovatelným ukazatelem jejich Podnikáme průzkumné činnosti v celém západočeském kraji. Rozšiřujeme bojové dovednosti při airsoftových akcích a jsme stálými účastníky manévrů pořádaných na karlovarsku. Již od založení jednotky je velící G.sgt Easy, který organizuje celou jednotku. Samozřejmě, že toto není možné bez vydatné spolupráce s ostatními členy jednotky. Jednotka je rozdělena do tří družstev. Dvě družstva jsou průzkumná (alfa a bravo). Jedno družstvo je záložní. V záložním družstvu jsou zařazeni především nováčkové. Řídíme se heslem: SEMPER FIDELIS - Vždy věrný. Text: Carlos Foto: Riggs, archiv autora momentální připravenosti bránit svoji vlast. Zde nepomohou žádné konexe, protekce ani jiné kličky. Splní požadované limity a může se s nimi počítat. Pokud limity nesplní a urychleně svoji kondici nezlepší, jednotku opustí s hanbou. Výsledky dosahované v testu, který se koná s neúprosnou pravidelností každého půl roku, jsou jedním ze základních kritérií pro další postup u námořní pěchoty (Carlos Monahan). 10

10 výstroj CO NOSÍME S SEBOU - RECON SOKOLOV Foto č. 1 Průzkumník Marine RECON je oblečen do tropické ripstopové uniformy olivově zelené barvy. Pokrývka hlavy je čepice námořní pěchoty, neboli G. I. Booniehat. Pokud jde o výstroj, tak na bavlněném nosném opasku jsou umístěny dvě universální sumky (na každé straně sumky jsou závěsy na granáty), a lopatka s pouzdrem. Na nosném řemení je dále umístěno psaníčko - kapsa na kompas či obvaz, karabina s padákovou šňůrou a elko (MX991). Jde o standardní svítilnu U.S. Army s červeným filtrem. Tělo je chráněno protistřepinovou vestou M-1952A. Protistřepinová vesta je z části zakryta bandalírem, který má sedm kapes dimenzovaných pro zásobníky do M16. Na nohou má obuty G.I. jungle boots s panamskou podrážkou. Zbraň v rukou průzkumníka je útočná puška AK-47 v černé nestandardní barvě. Další zbraně, které v jednotce používáme jsou Colt M16A1 Vietnam version a Colt Government M1911. Foto č. 2 Při pohledu zezadu jsou dále vidět dvě plastové polní láhve o obsahu 1l s chemickým víčkem umístěné v bavlněných obalech. Dále můžete vidět pítka - plechový pohárek o obsahu 0,5 l, butt pack - náprdelák (třídenní malá polní). Pod ním je umístěna srolovaná celta, nebo pláštěnka (pončo). Na levé straně pasu je umístěna taška na granáty a pod ní se nachází pouzdro na plynovou masku. K velké polní používáme baťohy ALICE medium o obsahu 55 l, nebo Alice large o obsahu 75 l. Text: Carlos Foto: archiv autora 11

11 historie SPECIÁLNÍ POLICEJNÍ JEDNOTKY V posledních třiceti letech se rozvinuly nové formy zločinu a terorismu. Pro mnohé státy, které byly tímto postiženy, nastal problém, jak jim úspěšně čelit. Klasické policejní metody se projevily jako nedostačující a neefektivní. Nastala nutnost přípravy speciálních prostředků a metod, výcvik specialistů a použití nekonvenčních přístupů v boji proti zločinu. Historie vzniku speciálních policejních jednotek začala po teroristickém útoku na izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově v roce Následoval prudký nárůst teroristických aktivit, kterým policejní složky nedokázaly úspěšně čelit. Problém byl ve špatném výcviku pro tuto nově vzniklou situaci a ve špatném vybavení bezpečnostních sborů. Speciální jednotky pro řešení specifických úkolů v rámci boje proti terorismu nebyly k dispozici. Armády měly sice útvary typu komando, ale ty byly vycvičeny spíše pro zpravodajskou a sabotážní činnost, nikoliv například pro záchranu rukojmí. Vojenské speciální oddíly měly bojové zkušenosti hlavně v bojích proti gerilovým skupinám ve venkovském prostředí, v lesích a džunglích. Policejní akce jsou ale prováděny převážně ve městech, hustě obydlených oblastech a průmyslových zónách. Nová bezpečností situace a potřeba obrany civilního obyvatelstva v době míru vyvolala potřebu reorganizace bezpečnostních sil a vedla k vytvoření nového typu taktických speciálních jednotek, jejichž hlavním úkolem je boj proti terorismu. Tyto nové jednotky byly vybudovány na základě čtyř principů: - Flexibilní velení a struktura umožňující rychle reagovat na situační změny. - Speciální taktický výcvik odpovídající protiteroristickému zaměření. - Vysoce nadstandardní personální a profesionální schopnosti členů jednotky. - Používání speciálních zbraňových systémů a vybavení. V souladu s těmito požadavky vznikla v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let ve světě řada speciálních vojenských a policejních jednotek. Časem se jejich specializace začala prohlubovat. Klasické protiteroristické skupiny (Counter terorist units - CT) vznikly i více specializované jednotky na záchranu rukojmí (Hostage rescue units, Hostage rescue teams - HRU/HRT). Základním cílem činnosti speciálních policejních jednotek je prevence a potlačování teroristických aktivit. V rámci prevence se příslušníci těchto jednotek podílejí na operacích, jejichž cílem je zatčení hledaných teroristů, pronikání do střežených objektů, pozorování. Preventivní charakter má ale i samotná existence speciální policejní jednotky, která je z hlediska potenciálních pachatelů teroristických činů sama o sobě odrazujícím prvkem. Výcvik jednotek je proto zaměřen na ozbrojenou konfrontaci s pachateli teroristických činů a v případě nutnosti na jejich likvidaci. Výcvik i struktura protiteroristických jednotek je proto na celém světě velmi podobná. Je tvořena velitelskou skupinou, třemi až čtyřmi údernými skupinami, výcvikovou skupinou a podpůrnou skupinou. Úderná skupina se skládá z velitele, zástupce a ze členů bojového týmu, jejich počet je v průměru čtyři až pět. Každý muž v týmu je specialistou na určitý druh bojové činnosti, ale zároveň v případě nutnosti musí být každý schopen zastoupit kolegu. Složení skupiny lze měnit podle aktuální situace operace. Výcvikovou skupinu tvoří instruktoři, psycholog, lékař. Instruktoři bývají spolu s bojovými týmy nasazování do akcí. Členy podpůrné skupiny jsou techničtí specialisté např. pyrotechnici, dále potápěči, odstřelovači, komunikační experti - vyjednavači. Vymezení speciální jednotky lze provést podle tří základních kritérií: - Nekonvenčnost: vyjadřuje princip používání nestandardních metod, postupů a vybavení. Používání speciální výstroje a výzbroje značně odlišuje speciální jednotky od běžných policejních nebo vojenských jednotek. Nekonvenčnost se pak sekundárně projevuje a přenáší dále například na oblékání, chování (dobrým příkladem jsou například fotografie členů speciálních jednotek nasazených v Afghánistánu nebo Iráku) - Elitnost: je dalším společným znakem speciálních sil. To znamená, že do týmů jsou přijímáni jedinci, kteří jsou schopni zvládat z hlediska psychické i fyzické zátěže nadprůměrné a náročné úkoly. Příslušníci speciálních jednotek proto musí disponovat vysoce nadprůměrnými profesními schopnostmi a dovednostmi. - Schopnost rychlé reakce: je třetím typickým faktorem. Souvisí se stálou pohotovostí jednotky a dále s přípravou výzbroje a výstroje, spojovacími a dopravními prostředky. Speciální policejní jednotky lze rozdělit do několika základních kategorií. První tvoří protiteroristické jednotky. Jejich hlavním úkolem je prevence a potlačení teroristické činnosti. Příkladem jsou třeba německá GSG-9, rakouská Cobra, ruská Alfa, britská SAS, americká Delta. V České republice je obdobou těchto jednotek Útvar rychlého nasazení Policie ČR - URNA. Tyto jednotky jsou obvykle vybudovány na armádních principech (Německo, USA, Británie) a často i podléhají vojenské- 12

12 historie mu velení. Jsou nasazovány jak na policejní, tak i armádní úkoly. Tvrdý výcvik je zaměřen na přežití v různých klimatických a geografických podmínkách, na zvládnutí nekonvenčních i konvenčních bojových technik, seskoky z malých i velkých výšek, práci pod vodou i na vodě, práci ve výškách, zpravodajské techniky, střelecký výcvik, maskování, práce s výbušninami. Jejich vybavení a výcvik jim umožňuje společné nasazení a možnost operace v globálním měřítku. Druhou kategorii tvoří jednotky typu SWAT - Special Weapons and Tactics. Zvláštní zbraně a taktika. Jsou to obvykle čistě policejní jednotky. Jejich organizace je regionální a jejich operační zóna je přesně vymezena. Jsou určeny k zákrokům proti teroristům nebo nebezpečným pachatelům a skupinám. Provádějí zákroky proti osobám organizujícím trestnou činnost, zadržení ozbrojených pachatelů trestné činnosti, zneškodňování pachatelů, kteří drží rukojmí. V řadě zemí jsou nasazovány i k záchraně osob a majetku při rozsáhlých haváriích, katastrofách a živelných pohromách. Jednotky typu SWAT operují samostatně nebo ve spolupráci s dalšími policejními či vojenskými útvary a to dle typu akce, do které jsou nasazeny. Jedná se o jednotky policejních ředitelství velkých měst např. Los Angeles (LAPD SWAT), New York (NYPD SWAT), dále o jednotky v rámci státní policie, ale i v rámci okresu. Jsou to stálé jednotky, nebo skupiny policistů v přímém výkonu, kteří jsou cvičeni pro specifické úkoly a v případě potřeby jsou povolání do akce. Toto je praktikováno v případě amerických okresních ředitelství ve venkovských oblastech nebo malých městech. Zde jsou běžné SWAT oddíly šerifa, tvořené hlídkovými policisty se speciálním výcvikem. V případě nasazení jsou speciální zbraně a technika na místo zásahu dopravovány zvláštním vozidlem. V Česku se jedná o zásahové jednotky policejních správ krajů. Každá správa kraje má svoji zásahovou jednotku dle specifikace SWAT. Jejich slangové označení je ROZA - rota zásahu. V noční Praze lze potkat její příslušníky, kteří posilují noční hlídkovou službu. Od běžných policejních autohlídek je lze rozeznat na první pohled. Místo felicie ford scorpio nebo octavia, místo klasických uniforem černé kombinézy a taktické vesty, v kufru vozidla samopaly HK a neprůstřelné vesty. Specifikace pro zásahovou jednotku správy jihočeského kraje je jaderná elektrárna Temelín. Příslušníci jihočeské jednotky jsou cvičeni pro zásahy v tomto objektu, v rámci jeho zajištění provádějí i výcvik v prostoru elektrárny. Třetí skupinou jsou pořádkové jednotky. Jejich nasazení je při řešení incidentů, jejichž obsahem je hromadné narušení veřejného pořádky - demonstrace, sportovní zápasy. Jejich činnost, vybavení i výcvik se velmi liší od předchozích dvou typů jednotek. Jedná se o nácvik pod jednotným velením, kontrolu davu, pátrací akce, používání donucovacích prostředků. Ve vybavení jsou protiúderové prostředky (v podstatě se jedná o modifikaci hokejové výstroje, jedním z výrobců je např. hokejistům známá firma Bauer), slzné prostředky, zásahové výbušky, štíty, vodní děla. V České republice se jedná o Stálou pořádkovou jednotku a dále o pořádkové jednotky správ krajů. V Praze je to PPJ - Pražská pořádková jednotka. Její členové jsou policisté služebně zařazeni na místních odděleních v hlídkové službě. Mají speciální vybavení a výcvik pro plnění výše uvedených úkolů a jsou nasazováni spolu s PPJ při demonstracích jako byly např. při zasedání MMF nebo NATO, dále k zajištění sportovních utkání. Dále existují u policejních sborů další typy speciálních jednotek jako například oddíly jízdní policie, říční a pobřežní jednotky, pyrotechnici, psovodi, letecké oddíly. Text: Tom Ilustrační foto: archiv redakce 13

13 recenze VSR - 10 (TOKYO MARUI) Většina začínajících airsofťáků se nejraději vidí v roli elitního odstřelovače. Sniper - slovo, které se vyslovuje až s přehnanou bázní. Není se čemu divit, Sky nebo Haff se svými nadupanými puškami děsí všechny protivníky, kteří se jim ať už náhodou nebo úmyslně připletou do cesty. A ne náhodou. Dobře mířená rána (na velitele nebo radistu) může ochromit nebo i úplně demoralizovat celou jednotku. Přesně podle hesla: One shot, one kill. Nemá - li však náš nováček mnoho peněz (na nákup drahých, ale výkonných pušek) moc na výběr mu nezbývá. Když vynechám nákup u stánku našich přátel z Vietnamu, je na trhu k prodeji pouze odstřelovačka SUPER 9 od firmy UHC. O jejích kvalitách psát nemůžu, nemám s ní žádnou zkušenost :-). Dále se nejčastěji používají natahovací Colt M16A1 (Marui) s optikou. To ale není to pravé. Všechny nás proto mile překvapila japonská firma Marui, když mezi novinky na letošní rok zařadila natahovací odstřelovací pušku VSR-10. A to hned ve dvou verzích. Takže jakmile dorazila k nám do obchodu, netrpělivě jsme se na ni vrhli Jestli platí obal prodává, tak Marui to zvládá dokonale. Vkusná krabice, která svojí délkou dává tušit rozměry pušky. Ta je proti poškození zabalena do bublinkové fólie a je, na rozdíl od některých konkurenčních zbraní, dodávaná rovnou složená. Nejprve se rozepíšeme o rozdílech dvou verzí. První verze Sniper Version je tzv. policejní. Puška má pažbu a předpažbí z černého plastu. Druhá verze Real Shock Version má pažbu a předpažbí v imitaci dřeva. Jinak jsou obě zbraně konstrukčně identické, není proto problém používat stejné zásobníky a jiné doplňky. To platí i o náhradních dílech. Samotná puška vás nejprve překvapí svojí váhou. Člověk by čekal, že bude stejně těžká jako natahovací M16, ale opak je pravdou. VSR-10 je těžší a připočteme - li k tomu i hmotnost optického zaměřovače (bez něho to přeci nejde) blíží se váhou např. k elektrické H&K G3 SG/1. A to není vůbec špatný. Samotná puška je precizně udělaná, na plastu nejsou žádné otřepy. Všechny důležité díly jsou kovové - páka natahování, jazýček spouště. Kovová je i hlaveň, velmi precizně udělaná s popiskama (nejsou ani vidět) WARNING:REFER TO INSTRUCTION MANUAL, TOKYO MARUI, MADE IN JAPAN M Lučík, přední i zadní otevřená mechanická mířidla jsou bohužel plastová. Botka na konci pažby je gumová s vyraženým logem VSR. Pažba u verze Real Shock je plastová, zbarvená tak, aby co nejvíce napodobovala dřevo. A to výborně, asi jako u série AK 47, jenom je o nějaký ten odstín tmavší. Stejně kvalitně (bez otřepů a škrábanců) je zhotovená černá plastová pažba verze Sniper Version. Plastový je i zásobník, který se do zbraně zasouvá kousek před spouští (jako u většiny jiných odstřelovacích pušek). 14

14 recenze Teď se podívejme blýže na samotnou střelbu. Nejprve napáskujeme zásobník - vejde se do něj cca 25 kuliček. Osobně bych radil počet 20 ks, aby se příliš nenamáhala vnitřní pružina. Puška má klasický pákový závěr (válcový odsuvný závěr), natažení nevyžaduje velkou sílu. Zbraň odjistíme pomocí páčkové pojistky s značením S (SAFE) a F (FIRE). Samotný výstřel je hlasitější než u běžných dlouhých natahovaček. Co je však VELMI PŘÍJEMNÉ, je silný zpětný ráz kopnutí. To je právě tzv. Real Shock, který je inzerovaný na krabici. Dodá to při střelbě vetší pocit autentičosti. Další příjemnou věcí je umístění seřizování Hop-Up na levé straně předpažbí. Jedná se o stejný princip (páčka) jako u AK 47. Je to jednoduché a pohotové. Zde se opět nevyhnu přirovnání k jiným odstřalovacím puškám, které mají seřizování hopu většinou umístěné velmi nešikovně. Samotnou střelbu jsme prováděli s osvědčenou municí EKO EXCEL o gramáži 0,20g, 0,23g a 0,25g. Zbraň má dostřel až 45 m, mířeně však postavu zasáhneme cca na m. Není to sice žádná sláva (zvlášť když AEG se stovkovým brkem pružinou dostřelí dál), na druhou stranu musíme kladně hodnotit tichost a přesnost VSR-10. Z výše uvedených kuliček nejvíce vyhovovaly Excel 0,23g. Jsou rychlejší než 0,25 a zároveň přesnější než 0,20g. A jaké se dá ke zbrani přikoupit příslušenství? Jak je u Marui dobrým zvykem, nabízí k odstřelovací pušce VSR-10 množství nejrůznějších doplňků. Asi nejdůlěžitější je montážní lišta (typu R.I.S.). Na ni lze namontovat rozličné množství optiky či kolimátorů. Samozřejmostí je montáž tlumiče-pomocí speciálního nástavce / adaptéru. Také lze použít standardní dvounožku na pravé pušky. K prodeji je i montáž na nosný popruh. Manuál ke zbrani je formou malé knížečky - graficky přehledný, bohužel v rozsypanym čaji. Vtipným doplňkem je z druhé strany vytištěný SNIPER S MANUAL různými obrázky jak na to. Popisky jsou (jak jinak) v japonštině :-). Samozřejmostí je stručný návod v českém jazyce. Celkově bych hodnotil odstřelovací pušku VSR-10 kladně. Věrně kopíruje známou pušku Remington model 700 / model M 40 u jednotek USMC. Je precizně zpracovaná, střílí bezproblémově. Velkým plusem je množství doplňků, buďto standardně od firmy Marui nebo i jiných airsoftových výrobců. Jak jsem zjistil (teda Haff) bude v blízké budoucnosti nemalé množství upgradů - takže nebude problém střílet přesně na větší vzdálenost. A tak už zbývá poslední věc, vyrobit si nějakého toho hejkala a vyrazit lovit One shot, one kill. + výborné zpracování, cena, množství doplňků, seřizovatelný Hop-Up, funkce Real Shock - menší dostřel než AEG, plast. mířidla, v základu u zbraně není montáž popruhu Text: MTJ Foto: Riggs P.S. tak k nám dorazila i poslední verze odstřelovací pušky VSR-10 G- Spec (Tokyo Marui). Na první pohled zaujme tlumičem, taktickou lištou atd. Recenze se připravuje do příštího čísla. Sniper version Real Shock version délka 1075 mm 1075 mm hmotnost 1923 g 1995 g délka hlavně 430 mm 430 mm kapacita zásobníku 30 nábojů 30 nábojů náboje 6 mm kuličky 6 mm kuličky úsťová rychlost střely m/sec m/sec. kadence

15 recenze TAURUS RAGING BULL (MARUSHIN) Tak jsem dostal za úkol napsat pár článků o méně obvyklých airsoftových zbraních. Rozhodl jsem se v těchto článcích ušetřit čtenáře divokých historek o čekání na poštu, rozbalování krabic, popisu krabic a podobně. Taky technická a historická data o skutečných předlohách AS zbraní vezmu zkrátka, laskavý čtenář si je jistě najde sám, pokud ho budou zajímat. Spíš se zaměříme na vlastnosti a postřehy z užívání těchto AS zbraní. Tuto minisérii bych rád začal i ukončil zbraněmi v ráži 8 mm BB. Zbraně v této ráži totiž osobně považuji za královské :-). Marushin Taurus Raging Bull. Revolver Taurus je v ráži.44 Magnum a mohli jsme ho vidět třeba ve filmu Wasabi. V AS verzi je v ráži 8 mm. Firma Marushin s ráží 8 mm začala a dosud je jediná, kdo v této ráži vyrábí krátké zbraně. Jsou to plynovky. Revolvery a pistole NBB (nonblow-back). Dále různí výrobci vyrábějí i sniperky 8 mm. Kule 8 mm vyrábí pouze Marushin a to v gramážích 0,34 g a 0,45 g. Trošku slabší je to s cenou těchto kulí, vychází skoro na 0,50 Kč/ks. Ale zase s touhle ráží se tolik nekropí, tak se to dá přežít (jedinou vyjímkou je airsoftový granát 8 mm, to se pak utrácí ). Každopádně kule 8 mm vypadají vedle běžných 6mm opravdu jako tenisáky, ten rozdíl je udivující Revolvery od Marushinu v ráži 8 mm mají jednu zvláštnost oproti ostatním (Tanaka, Marui). Mají stejný počet kulí ve válci jako originál. A co víc, ty kule se vkládají do patron a patrony pak do válce jako u originálu. To jsou věci Takže v krátkosti řečeno - tyhle revolvery jsou tak blízko originálu, jak jen to jde. Pro vsazení kulí do patron je třeba jednoduché nabíjedlo. Kule pak v patronách pevně drží a nevypadnou. Od této chvíle je vše jako u originálu: nabití zbraně nábojnicemi, veškerá manipulace a střelba. Jen zpětný ráz chybí. Raging Bull je v originálu v ráži.44 Magnum, takže i AS nábojnice jsou dost velké. A kdyby jenom nábojnice, celá zbraň má vskutku obří rozměry. Podívejme se na tento revolver víc zblízka. Kromě velikosti nás upoutá nádherný stříbrný povrch. Ten je opravdu kvalitně proveden a vyvolává dojem, že celá zbraň je kovová. A taky jsou na něm krásně vidět otisky prstů J. Po omámení povrchovou úpravou zbraně, rytinami a všemi detaily, ji vezmeme do ruky - a jejda, ona je lehčí než jsme čekali. Tak jak je to s tím kovem? Kovový je bubínek a rám a samozřejmě veškerý mechanismus. Vše ostatní je plast, ale ta chromová úprava mate jak může. Když zbraň vezmete do ruky, tak zjistíte, že pažbička je jaksi plastová a vrzavá. To je trochu škoda, ale je to dáno tím, že v pažbě je ukryt zásobník plynu a pažbička je jen taková tenká slupka, která ho kryje. Jinak musím podotknout, že velikost tohoto revolveru si plně uvědomíte, až když ho držíte v ruce. Je to totiž macek! (Teda né že bych si tím chtěl něco kompenzovat :-)). Jak střílí? Je to plynovka, takže v závislosti na okolní teplotě a použitém plynu. Zbraň snese i Green Gas, ale silnější bych už nedával kvůli přepouštěcímu těsnění, které silnější plyn shrne a pak se musí celá zbraň rozebrat, což je docela maso Zbraň funguje jako originál, tedy DA (Double Action), to znamená, že můžete rovnou zmáčknout spoušť (velký odpor spouště), nebo si předem natáhnout kohoutek (malý odpor spouště). HOP se reguluje velmi jednoduše při vyklopeném válci. Při výstřelu je vidět obláček plynu z hlavně a koule vyletí dost drasticky. Jak říká kolega z jednotky, je to prostě vrhač tenisáků :-). Přesná mířená střelba je možná tak do 10 m, pak se negativně projeví to, že koule musí skrz nábojnici a pak hlaveň a tento přechod mezi nimi nemusí vždy lícovat na setinu milimetru přesně. S tím se nedá nic dělat, to je daň za realističnost. Zato vám můžu garantovat, že váš cíl zásah zaručeně ucítí. I přes střepinovku to pozná. Jo jo, 8 mm rulezzzzz Výrobce ke zbrani také dodává kolejnici, kterou lze namontovat na zbraň a na ní můžeme dát jakýkoliv optický zaměřovač. Popravdě řečeno zaměřovací dalekohled nemá moc smysl, ale kolimátor je v tomto případě ideální volba. S kolimátorem revolver vypadá absolutně megalomansky a navíc s ním snad nelze minout cíl. Nikdy by mně nenapadlo, že by kolimátor na krátké zbrani měl takový kladný vliv na přesnost střelby. Oni asi střelci IPSC vědí, proč je používají Závěrem musím říct jedno. Ačkoliv pro spoustu lidí je u krátkých zbraní nejdůležitější dostřel, tak k tomu určeny nejsou. Jejich účel je být záložní zbraně k dlouhým zbraním, nebo pro CQB. To znamená, že jsou primárně určeny pro střelbu na vzdálenosti okolo 5-15 m. A na tuhle vzdálenost s Taurusem není problém střílet. Abych řekl pravdu, Taurus je spíš o vzhledu a o emocích, které vyvolává ať už ve střelci, nebo v tom, kdo se dívá do hlavně. Ačkoliv ho občas do akce nosím, tak jsem z něj ještě nevystřelil. I když pohled do špatné strany hlavně už několik lidí zkrotil :-). Text: Harry Foto: Riggs 16

16 recenze ITHACA M73 (KTW) Když jsme uvažovali v teamu o rozšíření našeho zbrojního arzenálu, padla tentokrát volba na brokovnici. Jelikož se zabýváme výhradně válkou ve Vietnamu, byl tímto náš výběr podstatně zúžen. Po podrobném průzkumu možností airsoftového trhu. Padla volba na výrobek firmy KTW Jež nese označení ITHACA M37. Jedná se o maketu zbraně, jejíž skutečná předloha má za sebou bohatou minulost, vždyť tato brokovnice byla zavedena a používána v obou světových konfliktech americkými ozbrojenými silami. Muži si ji velmi oblíbili, zejména pro její jednoduchou konstrukci a z toho plynoucí snadnou údržbu. Výhody konstrukce této zbraně jsou zřejmé, je nabíjena a vybíjena pouze jedním oknem. To zaručuje velmi snadnou obsluhu. Odolnost této zbraně proti vniknutí nečistot se stala legendární. Z tohoto důvodu byla používána a oblíbena Jednotkami SEAL v Vietnamské válce. Dokonce se traduje, že tuto brokovnici zamazanou všudy přítomným bahnem stačilo několikrát opláchnout, klidně i nabitou, v říční vodě o byla připravena ke střelbě. Rovněž spolehlivost této zbraně v těžkých podmínkách Vietnamské Džungle vedla k její značné oblibě u ozbrojených složek. Po zvážení těchto ve skrze pozitivních informací, jsme se, jak bylo již řečeno výše rozhodli ke koupi právě této zbraně. Jelikož tuto zbraň není lehké sehnat, přeci jen je vyráběna kdesi v Koreji a já ani mí kolegové neznáme nikoho, kdo by tuto zbraň již vlastnil. Nebylo tedy možno zjistit, jak je na tom naše kýžená brokovnice technicky. Naše touha po tomto artiklu byla však silnější, než pochyby vyvolávané, zejména místem výroby a některými pesimistickým názory našich přátel. Po konzultaci s obchodním oddělením firmy Anareus došlo k dohodě a nyní nezbývalo, než čekat. Když se mi ona kýžená zbraň dostala jednoho krásného dne konečně do ruky byl jsem mírně řečeno na rozpacích. Po otevření strohé papírové krabice jsem sice zjistil, že balení obsahuje dva zásobníky na 46 ran, což mě potěšilo ale rovněž jsem seznal, že téměř celý výrobek je zhotoven z plastu. Jsem však člověk,který nedává na první dojmy a tak jsem se pustil do podrobného zkoumání, co to umí a neumí. Jak jsem již podotkl je zbraň vybavena a nabíjena zásobníkem o celkem vysoké kapacitě. Tento se vkládá do šachty ústící v místě ukončení skutečné nábojové trubice a je ukončen ozdobnou částí se zajišťovacím mechanismem. Tato část tvoří jakýsi rádiusový náběh až k hlavni. Pažba a předpažbí jsou vyhotoveny z plastu imitujícího dřevo. Musím uznat, že toto je povedené, protože tyto prvky, nejen dobře vypadají, ale jsou zároveň dost tuhé pro těžší zacházení, ku prospěchu věci rovněž hovoří fakt, že pažba je k tělu přišroubována skrze celou její délku mohutným šroubem. Jinak zbytek vnějších součástí je z matného černého plastu a musím připustit, že první dojem se zde ukázal být lichým, po lehkém ošoupání vyhlíží zbraň velmi pěkně. Vlastní mechanismus střelby Je důvěrně známý Pump-action. Zde jsem byl příjemně překvapen, protože zde se začaly objevovat kovové díly. Asi nejdůležitější a nejexponovanější táhlo spojující předpažbí a nabíjecí mechanismus je kovové, rovněž spoušť,pojistka a lučík jsou kovové. Brokovnice je rovněž vybavena hop-up systémem, jistým zklamáním pro mě bylo, že zbraň střílí pouze z jedné hlavně Jež je vyrobena z mosazi obdobně jako u TM AEG. Toto zklamání však pominulo, když jsem prvně vystřelil, protože Dostřel kuličkami TM 0,25g byl vskutku impozantní. Troufl bych si odhadnout, že co do dostřelu předčí tato brokovnice Většinu zbraní od TM o dobrých 5m. Po několikerém opakování jsem užasl, nad poměrně vysokou přesností tohoto výrobku, nebyl problém se na cca 25m opakovaně trefovat do krabice od bot, což mi přišlo na brokovnici poměrně dobré. Dalším překvapením pro mě byl systém umožňující střelbu po jedné, či po dvou kuličkách, jenž je ovládán pomocí drobné páčky rafinovaně ukryté na pravé straně hlavně v místě předpažbí. K mému úžasu toto skutečně fungovalo. Zvědavost mi nedala a tak jsem brokovnici rozebral a zjistil, že tento prvek je jednoduchost sama a po odstranění přítlačné pružinky se mi dokonce podařilo střílet po dvou a po třech kuličkách, což ovšem rapidně snížilo dostřel. Nechal jsem tedy pokusů a vrátil vše do původního stavu. Bylo na čase vyzkoušet zbraň v akci. Tato zkouška proběhla v komplikovaném terénu v Bělé pod Bezdězem. Brokovnici nosí toho času náš radista a tento s novou zbraní bojoval skutečně na plno. Dále byla zkoušena na několika trénincích a musím konstatovat, že úspěšně prošla zatěžkávacími testy v podobě vody, strmých svahů a několika pádů. Přes to jsem Nepozoroval ani nejmenší známky toho, že by měla zbraň tendenci ke kývání a vrzání, jak by se od plastového provedení dalo čekat. Co říci závěrem? Snad jen to, že tato brokovnice je určena spíše než Airsoftovým bojovníkům. členům klubů vojenské historie, protože když člověk uváží, že za cenu této brokovnice může pořídit použitou zbraň TM, která je zásobená municí z efektních imitací patron, střílí ze tří hlavní a poměr kovových částí je nesrovnatelný. Tak by bylo by jistě snadnější a účelnější pořídit tuto. Můj pohled na věc je však rozdílný, protože pro období války ve Vietnamu je M37 vhodná volba a jelikož nám nejde toliko o střeleckou exhibici, jako spíš o věrné napodobení válečníků té doby. Jsme ochotni připustit i některá úskalí, která to s sebou přináší. Přeci jen k tomu patří více než 12kg těžké malé polní a více než 10kg těžké zbraně a to kvůli tomu nemusí být člověk Vietnamový oblékač, aby to uznal. O tom však jindy. Jen jsem tím chtěl říci, že mnozí by mohli být touto replikou slavné zbraně patrně zklamáni, ale všem Vietnamářům vřele doporučuji. Pro Zájemce o klasické brokovnice bych chtěl říci, že firma KTW vyrábí Ithacu M37 ve čtyřech variantách a to: námi zakoupená armádní verze, dále zkrácená verze s uříznutou hlavní a pažbou zredukovanou na nezbytné minimum. Podvěsná zkrácená verze upevněná ke zbrani pomocí RIS adaptéru a konečně krátká verze s pistolovou rukojetí. Text: Will Foto: Riggs 17

17 akce DERRY léta - Londonderry, Severní Irsko, reálně VVP Milovice Zúčastněné jednotky na straně Britů: 22 nd SAS Rgt.: A Sqn Praha (4), B Sqn. Teplice (1), B Sqn. Brno (4), D Sqn. Hradec Králové (6), 23 rd SAS Rgt. (TA) Žilina (5), 2 nd Para Praha (2), 2 nd Para Brno (3), 4 th Para České Budějovice (6), 45 th RMC Praha (5), K.V.H. CMU RMC Praha (4), Green Devils Žatec (2), jednotlivci z řad SAS, RMC i Para (5), a URNA Pardubice coby RUC - Royal Ulster Constabulary (8). Celkem tedy 55 ochránců Královniných zákonů. OPO: Shadowrunisti kolem Zvířete (cca 20) a velký airsoftový mix kolem Riggse (cca 30). Po relativně velkém úspěchu první britské velkoakce Pebble Island jsme začali přemýšlet nad další takovou. Na lednové Andyho Apaluše se dohodl termín a námět akce, a pak už se to rozjelo Dohodnout se na přibližném průběhu akce, na scénářích, dát vědět všem známým britským jednotkám a pátrat po dalších, dosud neznámých, shánět protivníky, zařizovat desítky nejrůznějších maličkostí od tvorby map a pravidel přes zajištění rádií, aut atd. po zamluvení prostoru a ohlášení akce, do toho neustále se měnící dohody, chvíli platící a pak zase neplatící přísliby spousty kamarádů, kteří slíbenou pomoc na poslední chvíli odřekli, a tohle trvalo čtvrt roku. Každý účastník akce by si tohle někdy měl zkusit, pak teprve by si oné akce doopravdy vážil. Po vší té přípravě už zbývalo jediné - akci uskutečnit. V pátek odpoledne probíhala příprava města, označovaly se ulice, vznikla irská hospoda, stanice RUC získala mříže atd. Sraz všech byl svolán na 21:00 do sálu hospody U Vrtule ve Zbožíčku, kde akce započala velmi zajímavou přednáškou na téma konflikt v Severním Irsku od odborníka na slovo vzatého - Whiskeyho ze Slovenska. Spousta obrázků, videa, a hlavně zasvěcený komentář, to vše přiblížilo pozadí akce všem účastníkům včetně těch, kteří do té doby o dané problematice nevěděli vůbec nic. Po této přednášce se Irové odebrali do města ke své hospodě, Britové ještě pokračovali přednáškami na téma velení, radiokomunikace, Yellow card a pravidla. Poté většina jednotek odjela v koloně do kasáren, vybraná skupina se jala strážit muniční sklad na Kozích hřbetech. V sobotu velmi brzo ráno vyslala IRA přepadový team, kterému se lstí a granátem podařilo zabít všechny obránce skladu a ukořistit všechny zbraně, munici a výbušniny. To byl pro zbytek jednotek v kasárnách důvod k vyhlášení poplachu, brzkému budíčku a obsazení města. Na strategických místech vznikly zátarasy, městem procházely patroly, na střechách leželi pozorovatelé, v řadách Irů byli aktivováni informátoři. To vše mělo jediný cíl - co nejvíce ztížit členům IRA pašování získaného materiálu města. Všechny skupiny spojené přes CB, RF-10 i PMR mezi sebou i s radiovozem na velitelství, kde byl díky velké mapě a špendlíkům neustálý podrobný přehled o aktuální situaci. Rovněž zde byl výjezdový vůz s přepadovou skupinou jako případnou posilou, když to někde hořelo. Ve spolupráci s RUC probíhaly namátkové kontroly civilistů (každý Ir měl svůj doklad totožnosti - dobový britský řidičský průkaz), bytů i aut, zatýkání problémových či podezřelých osob. Po určité době měla IRA ve městě dost zbraní na to, aby začala útočit na vojáky a policisty. Atmosféra začala houstnout, vypadalo to že všichni civilisté přešli k IRA Dopoledne zakončil nepovolený průvod Irů, protestujících proti přítomnosti Britů ve městě, mířící k britskému velitelství. Britové měli za úkol mu v dosažení cíle zabránit. Průvod byl však jen zástěrkou pro hromadný útok IRA na vojáky, a tak po chvíli strkanic začaly mluvit zbraně, vzduch se rychle zaplnil plastem a začal vzájemný masakr, kde štěstí přálo jen těm nejrychlejším. Odpoledne začalo pro Brity opětovným hlídkováním po městě, spojeným s pátráním po skladech IRA. Po určité době proběhl pohřeb předáka IRA - s průvodem městem, proslovem nad jeho hrobem i čestnou salvou. Poté si vedení IRA sedlo nad plány svých dalších operací do irské hospody, což bylo ovšem okamžitě vyzrazeno informátory a zásahové komando RUC s doprovodem vojáků nemarnilo čas, zátah byl bleskurychlý a úspěšný. Před IRA teď vyvstal úkol - osvobodit jakýmkoliv způsobem svého předáka dříve, než začnou působit vyslýchací drogy a prozradí vše, co ví. A tak část IRA vyrazila do útoku, zatímco druhá se 18

18 akce snažila získat zajatce z řad vojáků a nabídnout je k výměně. Do místnosti ve stanici RUC byly propašovány zbraně a předák se pokusil o únik, bohužel jeho manipulace se zbraní neušla pozornosti RUC, ta se rozhodla neriskovat a granát hozený do cely akci ukončil. Irové vzniklou mezeru vyplnili dobrovolným bitkováním, Britové společným fotografováním, a následoval opět přesun do Zbožíčka, tentokrát do DPM kina. Promítala se Krvavá neděle - Blooody Sunday - napůl film, napůl dokument natočený podle skutečné události z roku Po silném kulturním zážitku následovala volná zábava V neděli v 09:00 měly britské jednotky stát před kostelem, díky bujaré noci došlo sice k určitému zdržení, ale netrénovaní Irové měli ztráty ještě mnohem větší. Cca v 09:30 začala polní mše, která byla po cca 20 min přerušena dvěma ohlušujícími výbuchy - to IRA odpálila nálože. Vojákům vyběhnuvším z kostela se naskytl pohled na cca sténajících civilistů, ležících v tratolišti krve. Aby bylo možno je ošetřit a odtransportovat do nemocnice, bylo nejprve nutno potlačit palbu několika členů IRA z okolních střech. Kdo někdy zažil pocit poskytování první pomoci pod palbou, ví o čem je řeč. Následoval poslední scénář - IRA měla za útok zaútočit na některý z městských strategických objektů, a poté se stáhnout za hranice do svobodného Irska. Díky opětovné liknavosti a pomalosti některých jednotek a z toho plynoucího celkového zdržení byl jeden z objektů zničen ještě před tím, než se k němu dostavila jeho ochranná skupina!!! IRA začala ustupovat a vypadalo to, že má zaděláno na naprosté vítězství. Naštěstí opět zapracovali informátoři a tak útočníky u hranic Spojeného Království a Irské republiky čekal výsadek cca 20 SASíků, kteří nekompromisně vraždili vše, co nebylo v DPM. Akce byla oficiálně ukončena cca ve 14:00 vyhlášením příměří z BBC. Většina účastníků do třetice zamířila do Zbožíčka Za pořadatele akci hodnotím vcelku úspěšně, i přes obrovskou náročnost na organizaci se celkem vydařila, proběhla bez větších problémů s přiznáváním, bez jakýchkoli problémů s pyrotechnikou, většinu nedorozumění ohledně velmi složitých pravidel se podařilo vysvětlit v klidu a míru. Nicméně osobně Derry považuji za vrchol svých organizátorských schopností, a příště bude něco mnohem jednoduššího, jasnějšího. Velké díky všem co pomáhali s přípravou a organizováním, i všem co se zúčastnili!!! Akce byla taková, jakou jsme si jí my všichni udělali. Kdyby se mělo posoudit, kdo vyhrál, určitě by to byla IRA, Britům se nepodařilo zabránit jí snad ani v jediném úkolu, byli jsme spíše v defenzivě. Ale o to snad nikomu nešlo, šlo o to si dobře zahrát, a to se snad povedlo, i když k tomu by se měli vyjádřit spíše jiní Velkým kladem akce byla její členitost, během víkendu se odehrála obrovská spousta malých dobrodružství, každý voják či Ir zažil něco jiného, není v našich silách zde vyjmenovávat, nechte si od někoho z účastníků vyprávět. A kdo děláte Brity, neseďte příště doma na zadku a přijeďte taky!!! Za pořadatele LCpl. Dráp, 22 nd SAS Rgt. A Sqn Mobility Troop A team Foto: Riggs, Haff 19

19 akce I. I N T E R N A T I O N A L A Všechno začalo jednoho hezkého odpoledne, když mě jeden člen ruského týmu MVD informoval o této airsoftové akci v Krakově. Ihned jsem se pro ni nadchl, ale byl tu malý problém, v týmu jsme byli jen čtyři a to se mi zdálo poněkud málo. Tak jsem jen tak nahodil toto téma spřátelené jednotce MERCENARIES, kteří to přijali zhruba tímto způsobem: Bez nás to tam nepůjde :-), neberte si na ten víkend služby. Od té doby probíhaly přípravy veskrze papírovacího charakteru, výměny informací s krakovskou stranou (týmem CAMO), zjišťování na úřadech, co vše potřebujeme pro převoz AS zbraní přes hranice atd. Toto vše si vzali pod svá křídla Žoldáci a odvedli dobrou práci, protože nakonec se vše podařilo a náš společný tým Myši v Buši (M. v B.) o síle jedenácti mužů vyrazil přibližně kolem půlnoci na dlouhou cestu do Polska. Po dlouhé asi osmihodinové cestě jsme přijeli na místo konání, kde nás čekalo docela milé překvapení. Setkali jsme se tam s další českou jednotkou, 1. FJ regiment z Prahy o které v registracích nebyla ani zmínka nicméně byli tam, a to bylo dobře :-) ( Víc Čechů - víc automat ). Na řadu přišlo seznamování s ostatními týmy ze zahraničí, organizátory a plány průběhu akce a jejího zabezpečení (ruský a běloruský tým byl zdržen 20 hodin na hranicích v Bělorusku, proto se jejich členové dostavili až večer). Prostor, ve kterém se mělo bojovat, poskytoval opravdu velké možnosti. Vojenský výcvikový prostor Pasternik bych přirovnal asi k menším Milovicím. Převážně lesnatý terén se spoustou terénních překážek, ať už přírodních nebo umělých. Les byl plný starých okopů, zákopů, bunkrů, potůčků, staveb malých i velkých (několikapatrových), dokonce se našly i koleje a na nich staré vagóny :-), zrezlá děla a podzemní chodbičky. Nyní byl ten správný čas na rozdělení účastníků do dvou stejně početných skupin (tedy asi 70 na 70). Jeden tým měl na obou rukávech pásky červenobílé (Česko, Polsko) a druhý žlutočerné (Slovensko, Dánsko, Švédsko). První scénář /1, 2, 3/: Byli jsme Good boys a rozkaz zněl jasně: najít a zničit nepřátelské rebelanty, zajistit bunkry, prohledat mrtvoly (kvůli materiálům k další akci), brát zajatce a vyslechnout je, kde je vězení, v němž jsou drženi naši další vojáci, najít je a vysvobodit. Vyrazili jsme a začala záchranná akce. Po 500 metrech jsme narazili na nepřítele, který bránil zákopy za lesní cestou. Přes hustý lesní porost bylo špatně vidět na protivníka, prostě to lítalo všude kolem a nikdo nevěděl odkud. Po chvíli se ovšem náš tým M. v B. dobře zorientoval, hlásily se cíle a hned likvidovaly, postupovali jsme docela rychle, polské týmy útočily ze stran a odváděly také dobrou práci. Došlo i k situacím, kdy byla část jednotky úplně přibitá k zemi, ihned se vymyslela taktika a za chvíli bylo vše jinak a my zase byli ve výhodě. Recyklace trvala nejméně půl hodiny. Boje o zákopy byly urputné a táhnoucí se vzhledem k přesile protivníka - měli s námi být Rusové a nebyli :-). Scénář skončil vítězstvím druhé strany z důvodu nesplnění úkolu v daném časovém limitu. Druhý scénář: Červenobílý tým měl za úkol za každou cenu ubránit budovu, ve které se nacházelo důležité radiokomunikační středisko, budova měla dvě patra a rovnou střechu. Náš tým M. v B. obsadil hlavní zájmovou budovu a polské týmy ostatní v dohledu. Nepřítel přicházel ze všech stran, ale byl postupně decimován. A když už se mu podařilo přiblížit se k budově radiocentra, byl zničen střelbou našich AEG. Snažil se pronikat k radiocentru ze zadní nejméně chráněné strany, ale naše BB s našly vždy svůj cíl i přes snahu nepřítele se krýt za kdečím. Ke konci nepřátelští rebelanti obsadili dva vzdálenější objekty malé důležitosti, ale i přesto se malá skupinka odvážlivců (Já, MOoN, Miyagi a pár Poláků) vydala je z těchto míst vyštípat. Pár jsme jich zlikvidovali, ale vzhledem k tomu, že se blížil konec hry, byli jsme přivoláni zpátky k přípravě na frontální útok rebelů, který bych okomentoval tak, že padali jak mouchy z jara. Radiostanice byla ubráněna a my se vítězoslavně odebrali k dalšímu poučení. Třetí scénář: Úkolem bylo dobýt budovu, ve které jsou uloženy výbušniny, a pak s jejich pomocí zničit most. Přibližovali jsme se k místu určení a potýkali jsme se s menšími předsunutými jednotkami protivníka. Naše ztráty byly malé, dokud jsme nezjistili, ze objekt je za dvěma ploty z ostnatého drátu a je téměř nemožné se k němu přiblížit. O kousek jsme se stáhli a nastal hon na Dány (Švédy), kteří se poflakovali v lese jakoby se nic nedělo. Velice úspěšná skupinka (Sergej, Červ) likvidovala jednoho po druhém. Připomínalo to akci Střel si svého Švéda (Dána). Zjistili jsme, že se ale oživují nějak rychle, vlastně oni ani neumírali a nastala vlna nevole s nimi hrát. Bylo to dosti nefér (nepřiznat nejméně 30ti kuličkový zásah je docela hustý). Ale to ještě nic nebylo. Když se začali prohánět živí po mrtvolišti a střílet mezi námi po našich žijících druzích, prostě masakr. Nedbali ani výzev organizátorů. Moc 20

20 S G R A L L Y C R A C O W akce jsme si z toho nedělali a po našem respawnu jsme zahájili velkou ofenzívu, ve které jsme nadělali v jejich řadách ztráty jako Brno :-). Opětovné neshody a nepřiznávání kazily náladu, ani nevím jak tento scénář skončil. Bombu jsme dostali, ale most jsme už nevyhodili, protože nás píšťalka organizátorů zvala na večeři. Dostali jsme polské vojenské jídlo :-) a i přes to, že vypadalo docela zajímavě, tak s chlebem chutnalo dobře. Následovala kratší pauza ukázky zbraní a odpočinek. Čtvrtý scénář: Tak se zjistilo, že už málokdo může. Tento scénář vymyslel MOoN (M. v B.) a hned ho navrhl našim oblíbeným nepřiznavačům (cca 20 lidí). Jednalo se o hlídání bomby, oni si vybrali jednodušší roli, a to hlídat. Na nás zbylo ji tedy dostat. M. v B. s pár Poláky (cca 20 lidí) se vydali do zastavěné oblasti aby si rozmysleli taktiku. Pomalu se stmívalo, ale to nám nemohlo zabránit nepříteli ukázat, jak se u nás hraje airsoft :-). Postupovali jsme od domu k domu, poskytovali si krycí palbu, snažili jsme se využít nacvičené taktiky a očividně se nám to dařilo. Naše ztráty byly minimální a protivník ztrácel jednoho muže za druhým. Boje nabíraly na intenzitě, jakoby se všechno dělo doopravdy a bylo v tom i něco osobního :-) (Stabily lezl po stěně na střechu jednoho baráčku jako o život s křikem: Rychle, já ho dostanu ). Začali jsme je tlačit do kouta a najednou sami odpískali konec. Vysvětlili nám několik důvodů proč (někde bouchla petarda, když to nebylo dovolené (bylo), Lassie má blechy blablabla), ale ani jeden nebyl rozumný. Jednalo se prostě o kapitulaci. Už byla tma, tak jsme udělali nějaké společné fotky vítězného týmu, odešli jsme na shromaždiště a odtud na ubytovnu. Ubytovna: Až nyní přijel autobus se 40 Rusy a Bělorusy, jeli se hned na Polygon podívat, jak to tam vypadá, a možná si i v noci zabojovat. Vrátili se až ve čtyři hodiny ráno. Na ubytovně (internát střední školy) probíhaly na chodbách seznamovací diskuze, výměny poznatků (někde i materiálu - české pivo za ruské pivo atd.). Všichni šli spát zhruba po půlnoci, někteří jen pro to, že nenašli poblíž žádný bar :-). Druhý den: Shromáždili jsme se kolem deváté (opět bez Rusů, kteří dospávali) a čekalo se na losování výher, které dodali sponzoři akce (AEG-UZI, GAS-DESERT EAGLE, GPS systém, kulicky, baterky atd..). Do našeho týmu padly dvě výhry, malý nožík a multitool (celé to bylo určitě podplacené, protože jsme jim výslovně říkali, že chceme to AEG). Poté jsme si vyzvedli pamětní trička z akce a místo nášivky jsme dostali čokoládu :-). Poslední akce týmu M. v B.: Poslední proto, že část týmu musela odjet zpátky domů. Cílem bylo ubránit zákopy proti útočícímu nepříteli (poměr sil 70 bránících na 110 útočících - teď už i Rusové). Obsadili jsme zákopy a upravili je k obrazu svému :-). Po době čekání se objevil nepřítel a vřava vypukla. Bránili jsme se kuličky nekuličky, postupně naše řady prořídly, velká přesila nás drtila strašnou rychlostí. Podepsal se na tom i fakt, že zem byla písčitá a spousta zbraní to odnesla na momentální funkčnosti. Zbyla hrstka obránců (veskrze jen M. v B., a to jen tak 5 lidí), která se schovala do bunkru a odtud kladla odpor, jak jen to bylo možné, ale stejně jsme nakonec podlehli a 30 útočníků nás postřílelo. Tím pro nás AS manévry v cizině skončily. Rozloučili jsme se s organizátory a odjeli domů. Shrnutí: Byla to naše první akce v zahraničí, získali jsme si tam spoustu nových přátel (i nepřátel :-), a s tím i spojené kontakty na ně. Užili jsme si habakuk legrace, zastříleli si z různých zbraní, které nevlastníme a podobně. Akce byla organizátorsky zvládnutá docela dobře až na menší problémy s poměry sil. Nedošlo k žádnému vážnému zranění, jen jsme si odvezli pár šrámů :-). Text: Tom, 1.SSP, Hradec Králové Foto: Riggs 21