Ivana Jirešová REPORTER. 02/2011 ročník 2. / 2. Na dostizích jsem ještě nikdy nebyla. Rozhovor. Jaroslav Bouček. Zenyatta. Robert Blahout podkovář

Transkript

1 REPORTER 02/2011 ročník 2. / 2 Jaroslav Bouček Úspěšný majitel koní Zenyatta Americký kůň roku 2010 Rozhovor Robert Blahout podkovář Ivana Jirešová Na dostizích jsem ještě nikdy nebyla 1

2 EDITORIAL Říká se: mládí je, no však víte kde, a do důchodu daleko Já v tom spatřuji jistou paralelu s momentálním stadiem roku. Únor je studený, zima má pořád sílu a do startu dostihové sezony je opravdu ještě daleko. Už se těším na ta slunečná nedělní odpoledne, kdy celý nervózní čekám na náš dostih. Nesázím, tedy nesázím na své vlastní koně prý to přináší smůlu. Ale velmi se těším na strategické porady s trenérem, až budeme řešit, jak odstartovat, jak vést dostih, těším se na výkony našich koní, ale těším se i na výkony našich soupeřů. Těším se na neopakovatelnou atmosféru v paddocku, na to napětí, když jsou koně uzavřeni ve startovacím boxu. Těším se na to příjemné lehké zamrazení, když koně vyrazí z boxů, na ten zvláštní pocit, jako by vám hejno motýlů létalo v žaludku, když se koně blíží k poslednímu oblouku. Jste na tribuně a dusot kopyt pomalu sílí a s ním vzrušené skandování diváků. Je to jako by se blížil vlak nebo jako když se zdvihá vítr před bouří. Komentátor zvyšuje kadenci slov, která pálí z tlampačů jako kulomet. Koně jsou téměř v cíli a jejich kopyta už buší do země tak, že vám tlukot vlastního srdce přechází do zběsilé arytmie. Jste napumpovaní adrenalinem a jste na pokraji kolapsu. V tu chvíli zpravidla usedám na sedadlo, zavírám oči, což ještě pojišťuji vlastními dlaněmi, a čekám těch pár nekonečných sekund, kdy koně proběhnou cílovou páskou. Dav freneticky křičí, komentátor taky, jen já jsem pohroužen do svého vlastního ticha. Dostih je u konce. Lidé spokojeně mručí a tleskají vítězi, hlas z tlampačů zpomaluje a já se snažím zaslechnout, kdo tedy vyhrál. Je to takové dostihové post coitum, z něhož mne vytrhují přátelé. Cloumají se mnou, plácají mne po ramenou a křičí: Máme to! Je to tam! Natrhli jsme jim p l! A to jsou ty nejkrásnější okamžiky. A když nezvítězíme nebo když zrovna neběží náš kůň, nevadí. Dostihy jsou překrásný sport. Je to souznění člověka s dokonalým nádherným zvířecím atletem. Je zde tolik aspektů, které mohou ovlivnit výsledek dostihu, což činí tenhle sport tak vzrušujícím a jedinečným. Proto mi dovolte, abych vám, milí čtenáři, popřál klidné přečkání zimy a ať nám to čekání na dostihovou sezonu rychle uteče. Váš Martin Bláha / vydavatel 2

3 Serena v cíli Aktuálně z DS MAENTIVA Z novinářského pohledu je v naší dostihové stáji únor okurkovou sezónou. Vše se nese v duchu očekávání sezony dostihové. Ovšem neznamená to, že by se pět koní v tréninku DS MAENTIVA nudilo. Naopak, všichni pilně trénují v tréninkovém středisku v Bošovicích u trenéra Ing. Václava Luky mladšího. Jak vypadá jejich zimní příprava, jsme si popisovali v minulém vydání GALOPP REPORTERU. V době, kdy vznikal tento článek, se výrazně oteplilo a doslova během několika hodin zmizel sníh jako mávnutím kouzelného proutku. Díky tomu budou moci naši dostiháci začít naplno trénovat na polytrackové dráze. Ke změně zatím nedošlo ani v přihláškách do dostihů pro letošní sezonu. Stále platí, že naše nová posila hřebec Laran (IRE) a matador DS MAENTIVA valach Nuptius (GER) jsou přihlášeni do klasického dostihu Velké jarní ceny. Na trati dlouhé metrů s celkovou dotací 800 tisíc korun bylo do uzávěrky tohoto vydání přihlášeno celkem čtyřicet tři koní. Tak doufejme, že ani jednu z našich dvou nadějí nepotkají žádné zdravotní komplikace a ze startovních boxů Velké jarní ceny v neděli 15. května v pražské Velké Chuchli opravdu vyrazí. text: Jan Němec Dalším námi všemi očekávaným datem je neděle 26. června. Již nyní víme, že v tento den zamíříme plni očekávání opět do Velké Chuchle. Poběží se totiž další ročník Českého derby, ve kterém je přihlášeno celkem šedesát šest koní. Hájit barvy DS MAENTIVA bude na trati dlouhé metrů s celkovou dotací 2,5 milionu korun Laran (IRE). Na přihlášky do dostihů pro debutanty z naší stáje, dosud nestartujícího tříletého valacha Donna Hallinga(IRE), dvouletou klisnu La Flor (GER) a stejně starého hřebce Dangerous Gleama (GER) je zatím čas. Jejich přihlášky se budou odvíjet především od výkonů v tréninku. O tom, kam nakonec vyrazí sbírat zkušenosti, a doufejme, že i úspěchy, vás budeme s dostatečným předstihem informovat. Zřejmě nejzajímavější událostí února je odjezd čtyřleté klisny Sereny na připuštění, čímž začíná její kariéra chovné kobyly. Událost je to pro nás natolik mimořádná, že jsme jí věnovali zvláštní prostor a podrobnosti se dočtete na dalších stránkách GALOPP REPORTERU. 3

4 Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: , Tréninkové středisko LUKA RACING Nikdo nemůže zaručit vítěze. Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent. Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku. Středisko nabízí: unikátní polytracková dráha, jediná v ČR krytý kolotoč se speciálním povrchem nové prostorné a plně vybavené boxy mycí box s teplou vodou krytá hala a venkovní jízdárna travnaté výběhy rozmanité prostředí, kopcovitý terén pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha úzká spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o., zajišťující doplňková krmiva řady EQUISTRO, předního světového výrobce tým zkušených pracovníků spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. předním světovým výrobcem krmných doplňků EQUISTRO... a hlavně tým zkušených pracovníků Trenér Václav Luka: šampión trenér na rovině x vícešampión trenérů na rovině 2x vícešampión trenérů na překážkách 1x 3tí v šampionátu na rovině 1x 3tí v šampionátu na překážkách 4

5 TS LUKA Racing Bošovice Zima ještě není zdaleka u konce, ale v polovině ledna nás sluníčko zahřálo a všechen sníh byl rázem pryč. Nejednou bylo jarní počasí, které ale nemělo dlouhé trvaní. Po pár dnech tu byla opět zima a mráz a Bošovice opět přikryla sněhová peřina. text: Martina Luková Koníci jsou v plné přípravě a jejich dobrá kondice se již ukázala v podobě línání. To znamená, že mají dostatek energie na to, aby již pomalu začali shazovat zimní srst. Koně pracují více objemově, tudíž jsou i loty pro jezdce fyzicky náročnější. Ročci cválají a překážkoví koně pilují skákání. Do svého boxu se navrátila Linda (Black Sam Bellamy), která již měla plnit své mateřské povinnosti. Tři měsíce čekala na svého ženicha v Napajedelském hřebčíně, změna majitele však přivedla čtyřletou klisnu zpátky. Jedná se o manžele Kopeckých, kteří svoji stáj DAR, za kterou doposud běhala pouze Corcovada (Captain Rio), posílili ještě o Falcohilla (Spartacus), All about Sama (Black Sam Bellamy) a Tricollor (Lomitas). A nebyli jediní, kteří se rozrostli. Další novou posilou stáje Lukaracing syndicate se stal tříletý hřebec, hnědák Rocky Rainbow (Rainbows for Life), který na svůj dostihový debut teprve čeká. Rozrostla se i řada majitelů a novou posilou je německá stáj Westminster, která má u nás v tréninku dvouletou klisnu Ustanu (Lomitas). Stáj Westminster by se měla rozšířit ještě o pár jedinců, o nichž se zatím jedná. Zpestřením měsíce ledna byl pro nás Galavečer českého turfu, kde si Vašek převzal cenu za nejlepšího trenéra roku Dvou ocenění se dočkala také Corcovada, která se stala nejlepší tříletou klisnou a také nejlepším mílařem roku Iryklonovi uteklo prvenství v nominaci nejlepšího staršího koně pouze o dva hlasy. Neustále se dá také přihlásit do soutěže Lukaracing stars, kde si můžete vytvořit svoji vlastní dostihovou stáj. Koně si můžete podrobně prohlédnout na našich internetových stránkách a myslím, že vybírat je opravdu z čeho. Pokud Vám ale fotografie koní nebudou k Vašemu výběru stačit, plánujeme den otevřených dveří, kdy si naše svěřence budete moci živě prohlédnout. O termínu Vás budeme včas informovat buď v příštím čísle Galopp reporteru, nebo na našich internetových stránkách. Ing. Václav Luka ml. přebírá cenu 5

6 text: Jiří Klokočka Z koně jsem ani jednou nespadla Většina ji bude znát jako Lucku Váchovou, sympatickou barmanku ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, ježto k nám vstupuje prostřednictvím televizních obrazovek co každé úterý a čtvrtek. Tahle půvabná herečka a zpěvačka, rodačka z jihočeského Písku a má dávná kamarádka si udělala ve svém nabitém pracovním programu trochu volna, aby mi odpověděla na pár otázek. Kdo nebo co tě přivedlo ke koním? Už si nepamatuji, jak jsem se v první stáji ocitla, nicméně jsem se hned zamilovala do kluka, který mě začal učit, a bylo vymalováno. Zažila jsem ty nejromantičtější prázdniny v sedle. Vzpomínáš si na své začátky v sedle? Vzpomínám, ale měla jsem tak dobrého učitele, že mi to tak nějak šlo samo. Musím dodat, že jsem ani jednou z koně nespadla. Vzpomínáš nebo stále máš nějakého koně svého srdce? Vzhledem ke svému náročnému povolání jsem nikdy nemohla chodit někam pravidelně. Ale pamatuji si na jednoho v Kutné Hoře. Byl to vysoký, zrzavý, velmi citlivý kůň s úžasnou povahou. Na něm jsem se učila fakt dobře. Vždycky stačilo jen tak decentně dát najevo, co bych po něm chtěla, a on jako by to věděl dřív než já. Sleduješ nějakou jezdeckou disciplínu? Nestíhám ani číst knížky, které mě zajímají. Nemám moc ráda závody koní ani jejich drezůru. Koně jsou ušlechtilá zvířata a já jsem pro jejich volnost a svobodu. Samozřejmě pokud některá koňská osobnost touží po závodech a drezůře, nechť potká úžasného žokeje nebo jezdce. Čeho si na koních nejvíc ceníš? Toho, že nezneužívají svoji sílu a citlivost. Samozřejmě je to individuální jako u lidí Jezdíš stále na koni? Mnohem méně, než tomu bylo dřív, ale pokud jsem v Písku na trochu delší čas, než jsou třeba dva dny, tak vyjíždím na ranč Ixion. Je asi 10 km od Písku a na rozlehlých planinách žijí mérenští koně, kteří jsou celý rok venku. Musím říct, že jsem si to tam zamilovala. Chtěla bys svého vlastního koně? Bohužel svého koně nemám. Moc bych si ho přála, ale jsem soudná. Je mi jasné, že pokud se budu živit herectvím, tak mi na něj bohužel čas nezbude. Třeba se to ale někdy změní... Máte vůbec doma nějakého živého tvora? Doma máme obrovského morčáka Rudolfa, úžasnou bělounkou kočku Vločku, která má oči jako David Bowie (jedno zelené a druhé modré), polovinu svého života také u nás tráví zlatá retrívřice Bonny a venku v jezírku mám šest rybiček. Posadila jsi už svou malou Sofii na koně? Sofie jezdí už od tří let, chtěla bych ji najít ranč blízko místa, kde teď bydlíme. Ale s ranči poblíž Prahy je to těžké. Byla jsi někdy na dostizích? Ještě nikdy. Jen si dost výrazně pamatuji scénku z My Fair Lady, kterou jsem si také zahrála. Máš vůbec čas na nějaké další koníčky? Mám svou jógu, kterou můžu praktikovat prakticky kdekoli a kdykoli. Kde tě mohou čtenáři GR vidět nebo slyšet? Zkouším muzikál Kat Mydlář na pražské Brodwayi, pak (také tam) úžasně vtipnou komedii Ve dvou se to lépe táhne plnou anglického humoru, no a stále točím Ordinaci. V létě si střihnu na Shakespearovských slavnostech komedii Oko za oko. Máš nějaký sen? Já jich mám. Ten největší je, aby byla moje dceruška šťastná a já ji mohla vychovávat a pak bych chtěla ještě cestovat. Ráda bych viděla Vietnam, Bali nebo Srí Lanku. A aby bylo co nejvíc šťastných lidí. 6

7 7

8 Abeceda TURFU / Rozdělení dostihů text: Jiří Klokočka V minulé čísle GR jsme si pověděli něco o rozdělení rovinových dostihů v závislosti na jejich náročnosti. Nyní se mrkneme na rozdělení dostihů dle druhů. Dostihy se dělí v zásadě na dva druhy rovinové a překážkové, které se dále dělí na steeplechase a proutěnky. Dostihy klusáků si schováme do některého z příštích čísel. Rovinové dostihy královská disciplína Čím jsou v automobilových závodech F1, jsou v dostihovém sportu rovinové dostihy. Ty jsou mezi odborníky nejuznávanější a mezi fanoušky velmi populární. Točí se zde poměrně dost peněz, a to jak v sázkách, tak na dotacích. Rovinové dostihy mají rovněž dlouhou historickou tradici, jejich počátky sahají kamsi do poloviny šestnáctého století, ovšem pravdou je, že své síly na dráze měřili koně již v antických dobách. Dnes jsou rovinové dostihy především výkonnostní zkouškou anglických plnokrevníků a jejich úspěch na dráze přímo souvisí s jejich budoucí cenou a cenou jejich potomků. Délka dostihů je většinou od 1000 m do 3200 m, výjimečně 4000 m. Nejslavnější dostihy světa se konají převážně v kolébce tohoto sportu, ve Velké Británii: například Oaks, Derby či St. Leger. Derby se koná na slavném dostihovém závodišti v Epsomu. V Americe to je například Breeders Cup, Kentucky derby, na nejdražší dostih světa Dubai World Cup se musíme jet podívat do Dubaje. Steeplechase lety nízko nad zemí Další skvělou adrenalinovou podívanou jsou překážkové dostihy, tak zvané steeplechase nebo steeplechase crosscountry. V některých zemích jsou mezi fanoušky dokonce populárnější než rovinové dostihy. Důkazem toho je nejpopulárnější překážkový dostih u nás slavná Velká pardubická steeplechase, která je dobře známá i v celé Evropě. Můžeme předpokládat, že pro většinu obyčejných lidí bude známější právě Velká pardubická než třeba Velká jarní cena klisen, Derby či St. Ledger, což jsou jedny z nejprestižnějších rovinových dostihů u nás. Steeplechase se běhá na podstatně delší tratě, na nichž je celá řada poměrně náročných překážek. I tento druh dostihů má několikasetletou tradici, jejíž kořeny nás zavedou opět na britské ostrovy. Nejslavnější steeplechase dostih se běží v rodišti neméně slavných Beatles a vyhrát Velkou národní neboli Velkou liverpoolskou je snem asi všech žokejů na světě. 8

9 REPORTER KAŽDÝ MĚSÍC ZDARMA AŽ DO VAŠÍ POŠTOVNÍ SCHRÁNKY! Staňte se pravidelnými odběrateli GALOPP REPORTERU! ZDARMA Vám jej zašleme až domů stačí se jen zaregistrovat na adrese Březové proutí dobře mete Proutěnky jsou typem překážkových dostihů. Běhají se na klasické rovinové dostihové dráze, kde jsou koním do cesty postaveny překážky z pevně svázaných březových větví o výšce 1,37 m. Jsou ve speciálních podstavcích, které se při případném kontaktu položí po směru dostihu, proto nepředstavují pro koně tak vážnou překážku, přestože jsou překonávány ve větší rychlosti. Na proutěnkách smějí koně startovat od tří let. Některé proutěnkářské dostihové tratě jsou opatřeny i mělkými vodními příkopy, které mají za cíl přidat závodu na atraktivitě. Mnohdy se z neúspěšných rovinových dostihových koní stanou úspěšní proutěnkáři či steepleři. 9

10 text: Jan Němec Koně jsou moje srdeční záležitost Spočítat všechna domácí i zahraniční ocenění, která získaly filmy z jeho produkce, by byla práce téměř na celý večer. Celovečerní snímky Amerika, Je třeba zabít Sekala, Babí léto nebo Václav známe všichni. A všechny pochází z producentské dílny JAROSLAVA BOUČKA. Stejně jako Odcházení, film v režii prezidenta Václava Havla, který bude mít v našich kinech premiéru 22. března. Kromě stříbrného plátna našel už jako kluk zalíbení v koních. Jako jediný majitel koní u nás, získal nejcennější trofej rovinových i překážkových dostihů. Jeho koně vyhráli České derby i Velkou pardubickou. Jak jste se vlastně dostal ke koním? Přes sázky. Já byl od malička hravý. Do Chuchle jsem poprvé přišel v patnácti letech a ke koním mě přivedlo sázení na ně. To mě bavilo dlouho, pak když byla po revoluci možnost koupit si koně, tak jsem si v roce 1993 pořídil prvního vlastního koně. A vzpomenete si na něj ještě? Ano, jmenoval se Ir. Byl v Xaverově a byl to kůň, který měl vybočené nohy. Všichni ostatní do něj kopali, stál v koutku, byl takový poslední v řadě. Nikdo ho nechtěl, říkali mu tam Harapes, protože měl vybočené ty přední nohy. A já jsem si ho koupil asi za dvacet pět tisíc nebo za kolik. A to byl můj první dostihový kůň. Ale na to, že běhal pouze pětkové a čtyřkové dostihy, tak mi udělal hodně radosti. Hlavně proto, že vyhrával vždycky, když byl velký outsider. Tak to byl kůň, který mě hodně bavil a měl jsem ho hrozně rád. Pořád sázíte? Strašně málo, spíš už v podstatě vůbec. Moji koně bývají většinou favoriti, bookmakeři mají ty kurzy nastavené strašně špatně a v podstatě se ani sázet nedá. A když ještě sázíte svého koně a on pak prohraje, tak jste dvakrát naštvanej. A když vyhraje, tak dostanete tak málo peněz, že to nemá smyl. Takže v podstatě nesázím a na svoje koně vůbec. Kolik vlastníte celkem koní? Já si to každý rok přepisuji do diáře. Teď jsem zjistil, že jich mám letos deset na dráze, čtyři matky, z toho tři březí a dva ročky. Takže dohromady, pokud se v pořádku narodí hříbata, to letos bude devatenáct koní. Máte ke své klisně Sixteen, dvojnásobné vítězce Velké pardubické, zvláštní vztah? Já mám všechny svoje koně rád. Ale Sixteen je můj srdcový kůň. Koupil jsem ji jako odstávče na dražbách v Deauville, to je moje zamilované město ve Francii, kam jsem jezdil léta letoucí nakupovat koně. Všichni ostatní moji slavní koně, jako třeba Ready For Life, ti už jsou z vlastního chovu. Sixteen mám jedenáctý rok, je to už takový člen rodiny. Víte, že kdo má tady v Čechách koně, tak na nich peníze vydělat nemůže. Je to vyloženě hobby, stejně jako český film, jenom do toho investujete peníze. Musíte se tím bavit a musíte k tomu mít srdcový vztah, jinak to nemůžete dělat. Celá moje rodina je už na mrtvici z toho, že mám koní tolik. On každý vidí, že Sixteen vyhrála přes dva miliony v Pardubický, ale když si spočítáte ty náklady, tak to vyšlo tak, že když vyhrála, byl jsem v té sezoně na nule. Jinak do koní pořád investujete. A to já jsem majitel, který nedělá velké a drahé zahraniční nákupy. Můj poslední kůň, kterého jsem koupil v zahraničí, byl před čtyřmi lety Lauren, jinak jsem všechny svoje koně odchoval. A vaše druhá šampionka, vítězka Derby Ready For Life? Tu jsem teď stáhnul z chovu a šla zpátky do dostihů. Mám takový sen, že by vyhrála Derby i Velkou pardubickou. Byť chovatelé si rvou vlasy a říkají, že jsem magor a jak jí to můžu udělat. Ale já si myslím, že když je zdravá a je v pohodě, tak kdyby se jí to podařilo, bylo by to opravdu skvělý. Ona vypadá nádherně a je v pořádku. Její hříbě je teď dvouletý. Což je také taková zvláštní situace, že bude na dráze matka se svým synem. Baví vás víc rovinové nebo překážkové dostihy? Mě to nebaví vůbec, protože já se na to nemůžu dívat. Když sleduju Velkou pardubickou, tak mám zástavu srdce. A nejen Pardubickou, v podstatě všechny překážkové dostihy. Já z dostihů v podstatě nic nemám. Ze mě si všichni dělají srandu, že mám při dostihu zavřený oči nebo koukám někam úplně jinam. Při Pardubický se nedívám vůbec, to se jdu radši projít do lesa. Ale samozřejmě z toho mám radost, baví mě to, ale strašně všechno prožívám, protože se o ty koně bojím. Jakého úspěchu svých koní si ceníte nejvíc? To je těžko říct. Všechna vítězství jsou strašně emotivní věc. Když poprvé vyhrála Sixteen Velkou pardubickou a vám předává cenu britská princezna Anna, tak to se asi hned tak někomu nepoštěstí. Je to úžasný pocit. 10

11 Na své koně, vlastně ani na dostihy, téměř nemáte čas. Co vám tedy koně dávají? Víme, že peníze to nejsou Ne, peníze určitě ne. Koně nejsou obor, který by vydělával peníze. Ale je to prostě taková moje láska. Já jim vracím, co oni mi dali, když mi za totality pomáhali slušně se živit. Já jsem se jako student na FAMU sázkama na koně slušně živil. Ale díky tomu mám ke koním vztah. Těší a baví mě to. Je to srdcová věc a bez toho to dělat nemůžete. Já říkám, že ani ten český film ani ty koně, když to neděláte s láskou, tak to je pak lepší to nedělat vůbec. Seděl jste někdy na koni? Já jednou. Ale moje dcery a vnučky, ty mají k ježdění vztah. Starší vnučka je v sedmém nebi, když může přijet k Váňovi (trenér Sixteen, pozn. red.), a David, ošetřovatel Sixteen, ji na ni posadí a udělá s ní deset koleček. Tak to je pro ni vrchol blaha. Takže rodina ano, ale já určitě ne. Tak to vás musí vaše rodina milovat Tak to mě určitě nemiluje, když vidí ty finanční výsledky. Což tedy vnučky zatím nevnímají, ale manželka a dcery to vnímají velice dobře (smích). Ale samozřejmě mají radost z úspěchů. Do Pardubic se mnou sice nejezdí, ale vím, že všechno u televize prožívají naplno. Pro nás všechny je to krásný pocit vyhrát Velkou pardubickou a Derby. Komu se to podaří? To se v Čechách nepodařilo ještě nikomu. Kdybyste si měl vybrat mezi oscarem a vítězstvím ve Velké národní, uměl byste si vybrat? To bych hodně váhal, abych se přiznal. To jste mi trošku zaskočil. To nevím. Momentálně má před premiérou film Odcházení, který je velmi specifický. Já jsem takový film ještě nikdy nedělal. A nejen proto, že ho točí pan prezident Havel, ale i kvůli tomu, jaký ve výsledku je. Tak jsem zvědavý, jak na to budou lidi reagovat. Myslím, že to dopadlo dobře. V současné době jednám o jeho uvedení ve světě. V Americe je Havel obrovsky populární, mnohem víc než u nás. Když teď byla v Praze Madeleine Albright, tak mi volala a když jsme se sešli, tak mi slíbila, že mi s tím všude v Americe pomůže. Takže já už mám odezvy z venku strašně pozitivní. Všichni se tam na něj těší a jsou zvědaví. Navíc, Liverpoolská je pozdějc než vyhlašování oscarů a protože je Sixteen malinká a neměla by na těch těžkých skocích šanci, tak bych se nejspíš rozhodl pro toho oscara. Čímž by se mi splnil jeden z mých posledních dvou velkých cílů. A pak už by zbývalo jen vyhrát tu Velkou liverpoolskou. Princezna Anna dekoruje Sixteem 11

12 Sixteen, bílá královna z Normandie Za nedlouho jedenáctiletá klisna, které se v její bohaté sportovní kariéře podařilo hned dvakrát pokořit Velkou pardubickou Steeplechase, nejtěžší překážkový dostih kontinentální Evropy. Do České republiky byla zakoupena z Francie. Po otci Rainbows For Life (CAN), z matky Semantica (FR) Je doslova ozdobou stáje Jaroslava Boučka Buc-Film, jejíž barvy reprezentuje po celou svoji sportovní kariéru. První dostih absolvovala v roce 2002 a od té doby startovala více než padesátkrát, nejčastěji ve steeplechase. Zde také dosáhla největších úspěchů. V letech 2007 a 2008 neměla v poli startujících Velké pardubické přemožitele a zvítězila, vloni doběhla třetí. Od počátku sportovní kariéry je svěřenkyní trenéra Josefa Váni, proto jsme ho požádali o krátké zhodnocení této bělky: Sixteen se narodila v Normandii a přišla k nám jako roček. Od malička prokazovala obrovský talent na skákání. Kdyby byly proutěné text: Jan Němec překážky pro dvouleté, tak by je byla schopná absolvovat určitě dobře. Tříletou kariéru měla celkem dobrou, dokonce v klasickém dostihu Oaks skončila na bedně, když doběhla čtvrtá. Jako čtyřletá debutovala ve steeplechase ve francouzském Strasbourgu, kde ovšem měla dost katastrofální pád. Šla proti zdi a její francouzští soupeři jí zakryli odskok a ona neviděla, že je ta zeď proti ní a nabourala do ní. Tenkrát prokázala, že je schopná neuvěřitelně rychlého hojení, protože za dva měsíce byla prakticky v pořádku a byla schopná trénovat dál. Od té doby vím, že je to tvrdá kobyla. Nikdy neměla zdravotní problémy, co se týká šlachového a pohybového aparátu. Akorát jednou, když se vracela z italského Merana, z velmi těžkého dostihu, který vyhrála, dostala v přepravníku klaustrofobický záchvat. Bylo to nejspíš tím, jak byla unavená. Přepravník tenkrát doslova rozmlátila, a zatímco každý jiný kůň by pak marodil půl roku, ona byla za měsíc v pořádku a ještě ten rok byla schopná startovat. Takže je to opravdu tvrdá kobyla. Zda už půjde do chovu, je otázka výhradně na jejího majitele, na pana Boučka. Sixteem Velká pardubická

13 text: Martina Luková Oskaři českého turfu byli předáni v Prostějově Divadlo v moravském Prostějově zažilo v sobotu 22. ledna letošního roku mimořádnou událost. Na šestnáctém Galavečeru českého turfu se zde rozdávaly koním i lidem ceny za rok Slavnostním večerem provázel Marek Svačina, komentátor České televize. Koněm roku 2010 se stal ryzák Shamalgan, svěřenec trenéra Šavujeva ze stáje Ardak Amirkulov. O jeho vítězství bylo rozhodnuto v anketě, která se odehrála pod hlavičkou Jockey Clubu České republiky. Z celkem 115 hlasů odborníků na dostihový sport jich Shamalgan získal 73. A to i přes to, že v loňském roce ani jednou nezvítězil a startoval výhradně v zahraničí ve Francii. Zde ale dosáhl mimořádných výsledků. Vyběhl celkem v sedmi dostizích, šest z nich bylo na grupové úrovni. Největším úspěchem pro něj bylo třetí místo ve francouzské Velké jarní ceně. Naší redakci GALOPP REPORTERU nejvíce těší ocenění Ing. Václava Luky mladšího, který byl vyhlášen nejlepším trenérem koní v rovinových dostizích. Všichni zástupci dostihové stáje MAENTIVA, jejíž majitel Martin Bláha je zároveň vydavatelem REPOR- TERU, totiž trénují v jeho tréninkovém středisku V Bošovicích u Písku. V průběhu večera se Marek Svačina spojil prostřednictvím telemostu s žokejem Václavem Janáčkem. Ten si cenu za nejúspěšnějšího jezdce rovinových dostihů nemohl převzít osobně, neboť se v čase předávání pohárů nacházel pracovně ve Španělsku. Zde tráví zimu, jak jinak než v koňském sedle. Dělá mi radost, že je o mě tady ve Španělsku zájem. Dokonce jsem už obdržel nabídky k celoročnímu angažmá, ale i když jsou to zajímavé kontrakty, mám to doma rád a zatím se určitě před začátkem sezony vrátím, uvedl divákům v sále prostřednictvím telefonu. text: Jan Němec Titulem nejlepší klisna tříletého ročníku byla oceněna Corcovada, vítězka Velké ceny Prahy CK Martin Tour. Ze všech účastníků ankety se pro ni vyslovilo celkem 93,8 % hlasujících, což bylo nejvíce ve všech vyhlašovaných kategoriích. Dostihovou terminologií se dá říci, že své soupeřky porazila o několik koňských délek. Rostislav Kopecký, spolumajitel klisny, přislíbil pro letošní sezonu minimálně jeden start v českých dostizích. Což je určitě dobrá zpráva, protože z jejích deseti dosavadních startů bylo devět v zahraničí. Rozruch vnesl do slavnostního ceremoniálu majitel stáje dr. Charvát. Okamžik přebírání ceny za nejlepšího proutěnkáře, kterým byl vyhlášen devítiletý valach Royal Mougins, využil Jiří Charvát ke kritice Jockey Clubu České republiky. Chci upozornit, že Jockey Club nemá velkou zásluhu na financování dostihů u nás. Nejvíce prostředků do dostihového sportu přinášíme my, majitelé koní, prostřednictvím startovného. A mrzí mě, že jsme pak při nejrůznějších příležitostech přehlíženi, a zatímco se představitelé Jockey Clubu věnují politikům a různým celebritám, my majitelé jsme až na posledním místě, posteskl si Charvát. Ceny pro nejlepší z nejlepších za rok 2010 byly rozdány. Za nedlouho začne nová dostihová sezona, která v pořadí všech vyhlašovaných kategorií nejspíše výrazně zamíchá kartami. A to je dobře. Zatímco Zlatý slavík již řadu let Karlovi Gottovi opravdu sluší, v případě koňských Slavíků, či Oskarů chcete-li, by byla škoda, kdyby se ceny rozdávaly stále stejným lidem či koním. 13

14 14

15

16 text: Martina Luková Zenyatta kůň USA roku

17 Breeders Cup Classic 2010 (zleva Zenyatta, Blame) Zenyatta, you are always the best for us! An a Jerry Mossovi jsou šťastní lidé, neboť vlastní fenomenálního koně. Hudební producent Jerry Moss dopomohl ke slávě britské kapele The Police, ta v roce 1980 nahrála album Zenyatta Mondatta. První slovo z tohoto titulu se stalo zřejmě nejskloňovanějším v dostihovém světě uplynulého roku. Klisna, hnědka Zenyatta se stala koněm USA za rok 2010, navíc se v novinářské anketě Sportovkyně roku 2010 umístila druhá, hned za olympijskou vítězkou, sjezdařkou Lindsay Vonnovou! text: Jiří Klokočka Dvorní žokej Mossových Mike Smith jako by citoval nám dobře známého docenta Chocholouška, když prohlásil, že takový kůň se objevuje na dostihových drahách maximálně jednou za deset let. Zenyatta se narodila 1. dubna v roce 2004 po otci Street Cry, z matky Vertigineux. Její skvělá dostihová kariéra se začala psát 22. listopadu 2007 na závodišti v Hollywood Parku, kde to nandala hned jedenácti soupeřům. Spanilá jízda tak se dá nazvat výkon téhle sympatické hnědky, která až do loňského listopadu devatenáctkrát nenašla přemožitele. Zenyatta si získala obrovskou popularitu nejen díky svým dostihovým výkonům, ale také svým impozantním zjevem a přátelskou povahou. Je to mohutný, nádherný kůň, který na závodní dráhu vždy ladně vtančí. Způsob, jakým závodí, jako by byl vystřižen z hollywoodského trháku. Zenyatta se zpočátku drží na samém konci cválajících koní, i o několik délek. Pak zpravidla v posledním oblouku před cílovou rovinou nasadí k neskutečnému finiši a nakonec o několik délek vítězí. Podobný průběh měl i nejbohatší americký dostih Breeders Cup Classic (2000 m, 5 mil. dolarů). V dostihovém světě je tento dostih považován za jakési neoficiální mistrovství světa. Zenyatta jej vyhrála jako historicky první klisna. V posledních stovkách metrů nasadila k obrovské stíhací jízdě a zdánlivě bez většího vypětí minula všechny soupeře. Na cílové čáře měla na druhého Gio Pontiho náskok jedné délky. Stalo se tak v roce 2009 a otěže třímal a klisnu do cíle geniálně dovedl již zmíněný Mike Smith, který po dostihu dojatě prohlásil: Představte si, že ještě nikdy nemusela ze sebe vydat všechno, stále má ještě rezervy. Je to božský kůň. Tentýž rok ji v už zmíněné novinářské anketě agentury AP o nejlepší sportovkyně roku předstihla jen Serena Williemsová. Mossovi spolu s trenérem Johnem Schirreffsem zvažují, zda klisnu nepřesunou příští rok do chovu. 16. ledna 2010 bylo však oficiálně oznámeno, že Zenyatta bude v roce 2010 ještě závodit. Happyendem se mělo stát obhájení loňského slavného vítězství. Ovšem 6. listopadu loňského roku nejlepší americká klisna Zenyatta poprvé v životě okusila porážku. Mnozí její příznivci nemůžou uvěřit, že v dramatickém finiši Breeders Cupu Classic na závodišti Churchill Downs podlehla čtyřletému hřebci Blameovi. Před odjezdem Zenyatty zpět do Kalifornie se u boxu tísnily davy fanoušků s transparenty hlásajícími: Zenyatto pro nás jsi pořád nejlepší, zatímco před boxem jejího přemožitele Blamea nestála živá duše. K odpovědnosti za Zenyattinu prohru se přihlásil žokej Mike Smith. Byl jsem zpočátku moc pasivní, nechal jsem to všechno na Zenyattě a to byla chyba. Bylo toho na ni moc. Upřímně věřím, že jsem seděl na nejlepším koni, a jestli mám někomu něco vyčítat, tak jen sám sobě. Klobouk dolů před vítězem, dodal sportovně Smith. Americký kůň roku 2010, klisna Zenyatta, nyní stojí v chovatelské stanici Lane s End a čeká na svého prvního ženicha, nejúspěšnějšího plemeníka minulého roku Bernardiniho, a nám nezbývá, než téhle fenomenální kobylce popřát hodně zdraví a spoustu potomků. 17

18 ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU 2/2010 ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU 4/2010 ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU 1/2010 Sláva se vrátila do Prostějova strana 4 M. Theimer: V Anglii nedělají Radek Havelka nic extra dnes chodí raději do lesa strana 4 strany 6 7 ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU 3/2010 Mimořádná příloha: dostihový kalendář Mandarino skokanským králem jara 45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník 7 Hongkong: Tak se loučil rok 2009 Ledové dostihy Shamalgan s panamským Liverpool: suverénem McCoy se po letech dočkal strany Kč/2/duben 2010/ročník 7 strany strany česká senzace v Paříži 45 Kč/4/červen 2010/ročník 7 strany 1, 3, Kč/3/květen 2010/ročník 7 18» internetové stránky s obsáhlým každodenním dostihovým zpravodajstvím» barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české i světové dostihové scény

19 Medailonek / Nuptius (GER) Nuptius je tmavý hnědák, valach, narozen v Německu. Je po otci Royal Dragon (USA), z matky Nouvelle Fortune (IRE). Na dostizích ho poznáte především podle černomodrých barev stáje DS MAEN- TIVA. Ale to by nejspíš nestačilo, jelikož tyto barvy dostihové stáje již reprezentuje více koní. Na Nuptiusovi je zvláštní především jeho světle hnědý široký pruh, který se táhne od kohoutku až po břicho po jeho levé straně. A má lysinku v podobě bílého srdíčka. Nuptius má i nevšední povahu. Když byl k nám přivezen jako roček z dražby v Baden- Baden, kde byl zakoupen, byl ještě hřebcem. A také se jím cítil. Věděli jsme, že by s ním v budoucnu mohlo být těžké pořízení, a tak jsme se ho, po domluvě s majitelem Martinem Bláhou, rozhodli vykastrovat. To se kladně podepsalo na jeho povaze a stal se z něj velmi hodný kůň, který se konečně začal soustředit na práci. Ovšem není to žádný dříč, na to nepomůže ani kastrace. V práci odpracuje, co musí. A když se text: Martina Luková necítí být úplně ve formě nebo když není takříkajíc při chuti, dá nám to jednoznačně najevo. Jednoduše se na to vykašle. I v dostizích nám doposud ukázal, že vyhrávat se nemusí o několik délek, protože délka nebo krk bohatě stačí. Na dostizích se chová jako naprostý profesionál, dobře cestuje a to je pro koně velká výhoda. Obzvláště pro zahraniční starty. Vloni Nuptius vyběhl celkem čtyřikrát. Svou kariéru odstartoval krásným druhým místem, kdy ho od vítězství dělila pouze krátká hlava. Dále pokračoval třetím místem v dostihu II. kategorie a poté následovala dvě vítězství III. kategorie na mostecké a chuchelské dráze. Za jeho výkony ho handicaper ohodnotil handicapem 70,5 kg. Nyní se připravuje na sezonu Do svých tří let ještě zmohutněl a dospěl v krásného koně. V sezoně ho budeme vídat pravděpodobně v dostizích do 1600 m. Vyloučené nejsou ani zahraniční starty. Nuptius je přihlášen do Velké jarní, nejdříve si však počkáme na to, kam se výkonnostně zařadí. Vítězný Nuptius (GER) 19

20 Mám vztah k tradičním řemeslům Svůj k svému, napadlo mě, když jsem při natáčení rozhovoru spatřil kovářského mistra ROBERTA BLAHOUTA. Při povídání s ním jsem ale pochopil, že jeho drobná postava je mu nakonec při práci s drobnými, ale temperamentními anglickými plnokrevníky výhodou. Ve svých třatřiceti letech má za sebou stovky okovaných koní. A před sebou, kromě jiného, maturitu z nástavbového studia trenérství jezdeckých a dostihových koní. Jsou plnokrevníci na kování citlivější než ostatní koně? Určitě. Kopyta jsou menší a přechlechtěnost těchto koní je tam znát. V rohovině nemáte tolik místa na hřebík. Musíte pracovat opravdu s citem, aby to koně netlačilo, abyste mu neublížil nebo nepíchnul do živého. Samozřejmě že se to může stát a i se to stává, ale musíte to eliminovat. Takže kování je spíše o citu než síle? Myslím si, že ano. Kůň má sílu větší, takže abyste ho přemohl, musel byste vyvinout stejnou sílu, jako má on, a to není reálné. Podle mě při kování není potřeba ani nějaké násilí, člověku to nepomůže a koni to akorát ublíží. Bude nervózní a může se to na něm podepsat i do budoucna. Navíc tyhle koně jsou k tomu hodně náchylní. Když kováte, držíte si nohy koní sám? Ano. Ve vyspělém světě je to tak všude. Podle mě je to tak lepší, protože čím méně je kolem koně personálu, tím je to lepší. Kůň je pak méně nervózní, než když je u toho třeba pět lidí. Je lepší se koni přizpůsobit. Starší koně třeba bolí záda. Proto je lepší, když si jeho nohy držím sám, pak i cítím, že si potřebuje oddychnout a můžu mu nohu na chvíli pustit, aby si přešlápnul. Kde jste se svému řemeslu vyučil? Měl jsem štěstí, že jsem našel na Moravě mistra Radka Geržičáka, který se mě ujal a naučil mě to základní. U něj jsem byl tři roky a pak se mi poštěstilo dostat se ještě na rok do Irska, do stájí Coolmore. Tady jsem pracoval pod vynikajícím mistrem Stevenem Foylem. Rok u něj mi dal tolik, na co bych sám přicházel minimálně pětkrát tak dlouho. Naučil jsem se toho spoustu jak z teorie, tak z práce v kovárně nebo o zacházení s koňmi. Jsou i ve vašem řemesle nové trendy? Určitě. Například dříve si podkovy člověk musel dělat sám. I nářadí, obzvlášť u nás v Čechách. Dneska vám dovezou věci odkudkoli. Z Ameriky, z Holandska. Leccos z mého nářadí nebo třeba různé tmely na spravování rohoviny jsem si nechal poslat právě z Ameriky. Například tmely dříve nebyly k dispozici vůbec, člověk měl pouze podkovy a hřebíky. O nějakém spravování kopyt po úrazu nebo nemoci nemohla být ani řeč. Koně tak často měli dlouhé pauzy nebo museli úplně ukončit kariéru. Ovlivňuje okování koně jeho výsledky na dráze? 20

21 text: Jan Němec Já si myslím, že ano. Když koně okováte tak, aby mu to sedělo, má díky tomu korektní postoj a nikde ho nic netlačí, tak to zcela jistě ovlivňuje i kvalitu jeho výkonu. Dostihoví koně začínají pracovat velice brzy. Platí to pro ně i s ošetřováním kopyt? Většinou se kovou, jakmile přijdou v jednom roce do tréninku. Ale důležité je, aby se jejich kopytům věnovali i chovatelé ještě před tím, než koně přijdou do tréninku. V podstatě od hříběte. Může se stát, že má kůň křivý postoj, což se musí srovnat hned v průběhu vývinu. Pokud se tak nestane, mají posléze problém se šlachovým aparátem. Přestože u nás v tomto došlo k velkému posunu, myslím si, že se to zatím ještě pořád hodně zanedbává. Když jsem byl na zkušené v Irsku, tak tam chovatelé kontrolovali korektnost postoje už u čtrnáctidenních hříbat, a pokud nebylo něco v pořádku, hned se to řešilo. Mistr, pod kterým jsem tam pracoval, na to měl úžasné oko, ne každý kovář to vidí. Nechal si hříbě předvést a okamžitě věděl, jestli je problém v karpu, ve spěnkovém kloubu nebo zda jde jen o kopyto. A hned s tím dokázal něco udělat, aby z těch koní mohli vyrůst špičkový dostiháci. Jak dlouho hodláte zůstat věrný svému podkovářskému řemeslu? Profesionálně se mu věnuju od roku 2005 a myslím, že už jsem mu obětoval hodně, tak to jen tak zabalit nehodlám, samozřejmě může přijít nějaké zranění, ale to člověk nemůže předjímat. Navíc já mám vztah k tradičním řemeslům, rád pracuju i se dřevem, takže se své práci chci určitě věnovat dlouhodobě. 21

22 MAENTIVA, a.s., Korunní 810/104 Building A1, Praha 10, Czech Republic partner dostihového sportu 22

23 Serena má letos premiéru v chovu Serena z dostihové stáje MAENTIVA vloni ukončila svou sportovní kariéru a vydává se na dráhu chovné klisny. Což je s ohledem na současné datum téma více než aktuální. Začíná totiž připouštěcí sezona, tedy období, ve kterém je možné připouštět klisny a zajistit tak pro příští rok nové přírůstky pro všechny majitele kobyl. Na poslední redakční radě našeho časopisu jsme se shodli, že téma chovu anglického plnokrevníka je natolik důležité, že o něm vás, čtenáře GALOPP REPORTERU, musíme pravidelně informovat. A rozhodli jsme se vzít si na pomoc Serenu, která nám, řečeno výtvarnou terminologií, bude stát modelem. Její příběh je v mnoha směrech pro chov dostihových koní typický. Má totiž všechny předpoklady k tomu, aby byla zařazena do chovu. O vhodnosti klisen pro jejich další působení v chovu rozhoduje několik faktorů. Jednak původ, jednak exteriér, případně také dosažené sportovní výkony. Serena je potomkem hřebce Rainbows For Life(CAN) z matky Sara (Dara Monarch(GB)). Za jménem matky je uvedeno jméno jejího otce. Děje se tak proto, že v chovu anglického plnokrevníka je pro kvalitu původu koně rozhodující především původ po otci. Otec Sereny, hřebec Rainbows For Life je kvalitní plemeník, který má po svém působení v českém chovu anglického plnokrevníka řadu kvalitních potomků. Z pohledu původu má naše čtyřletá ryzka všechny předpoklady pro zařazení do chovu. Jejím menším handicapem je drobnější postava, tedy exteriér. Faktor, který při plemenitbě anglických plnokrevníků hraje velice významnou roli. Serena je subtilnější, tedy drobnější kobylka, ale korektní, kompaktní. Aby se její potomstvo nepotýkalo se stejným handicapem, je potřeba pro ni zvolit vhodného hřebce. Takového, který jejím hříbatům předá dobré vlastnosti, co se týká exteriéru. Mimochodem výběr vhodného hřebce pro každou klisnu je doslova alchymie. Složitý úkol, při kterém je potřeba sledovat celou řadu skutečností. Ale o tom až někdy příště. Bloodstock agent Tomáš Janda, který byl majitelem Sereny Martinem Bláhou pověřen výběrem vhodného plemeníka, doporučil hřebce Suteki Shinsukekun narozeného v USA, ale kariéru absolvujícího v Japonsku. Suteki Shinsukekun startoval od dvou do šesti let 31krát. Získal čtyři vítězství a mnoho umístění a vydělal okolo 1,5 miliónu dolarů. Časy, které dosahoval při svých vítězstvích, byly o několik vteřin lepší než české rekordy. Suteki je synem Danziga, který je jedním z nejlepších plemeníků všech dob. Jeho matka je po Mr. Prospector, který za Danzigem o mnoho nezaostává. I spojení Danzig x Mr. Prospector má mnoho úspěšných precedentů a patří k nejúspěšnějším v současném chovu. Zkrátka prvorozený potomek Sereny se za svůj původ rozhodně nebude muset stydět. Podmínkou pro umístění klisen anglického plnokrevníka do chovu není jejich aktivní sportovní kariéra. Ovšem pokud potenciální kupec dostihového koně vidí, že i matka text: Jan Němec, Ing. Tomáš Janda koně, o jehož koupi uvažuje, byla úspěšná na dostihových drahách, cena takového koně jednoznačně stoupá. Serena má za sebou úspěšnou dostihovou kariéru. Připomeňme si, že z osmi startů dvakrát zvítězila, což je velice dobrá bilance. Tím spíš, že jedno vítězství získala v dostihu kategorie NL. Jsou ale i klisny, které mají kvalitní původ, a aniž by někdy vyběhly, jsou zařazovány do chovu. Mají kvalitní původ i exteriér a splňují tak základní požadavky, které jsou kladeny v chovu anglického plnokrevníka na chovné kobyly. Specifikem v chovu anglických plnokrevníků je skutečnost, že připouštění klisen musí probíhat výhradně formou takzvané přirozené plemenitby. V případě ostatních plemen se v posledních letech rozšířila inseminace. Dříve zmraženým, nyní především čerstvým spermatem hřebců. To u anglických plnokrevníků není možné, proto také klisny plemene A 1/1 hodně cestují. Obvyklá praxe je taková, že plemeník je ustájen na nějakém místě (chovatelské stanici) a majitelé, kteří si daného hřebce vybrali pro své klisny, je pak posílají na tato místa, kde zmíněnou přirozenou plemenitbou dochází k připouštění těchto klisen. Děje se tak pouze ve vymezeném časovém období, kterému se říká připouštěcí sezona. Začíná v polovině února (konkrétně 15. února) a končí 15. července. Vymezením tohoto časového období se daří dosáhnout toho, že se hříbata rodí v optimálním období. Klisny jsou březí jedenáct měsíců, tzn. v zimě a na jaře následujícího roku. O tom, že půjde Serena do chovu, již bylo rozhodnuto. Otec jejího prvního potomka byl také vybrán. Vše, o čem může rozhodnout člověk, rozhodnuto bylo. Zda se po připuštění subtilní kobylky s obrovským bojovným srdcem podaří odchovat její první potomek, už ale rozhodne příroda. My si přejeme, aby Serena bez problémů zabřezla a nastoupila tak po úspěšné sportovní kariéře další etapu svého koňského života. Etapu úspěšné matky. Suteki Shinsukekun (JPN) 23

24 Porodna Hřebčína Křenek před dokončením V Čechách máte tvrdé dráhy a měkké lidi text: Jan Němec Tento komentář zazněl při konzultování kvalit českého turfu na dražbách v Deauville z úst jednoho ze zahraničních chovatelů. Zaslechl jej RADEK ŠNÁBL, majitel Hřebčína Křenek, který nám představil svůj projekt špičkového chovatelského zařízení určeného pro odchov hříbat anglického plnokrevníka. Dle jeho slov svědčí tento výrok o jedné věci. V Čechách netrpíme na nedostatek kvalitního genetického materiálu, ale neumíme s ním správně zacházet. A nejčastěji se tak děje kvůli naší nedůslednosti a podceňování klíčových momentů při odchovu dostihových koní. Hřebčín Křenek je projekt určený výhradně pro chov anglického plnokrevníka. V současné době je téměř před dokončením a nachází se v obci Křenek nedaleko Kostelce nad Labem ve středních Čechách. Projektování probíhalo tak, že se nejprve hledala vhodná lokalita. Šlo o to, najít místo s nejteplejším klimatem v České republice a dostatkem vláhy. To se podařilo najít před osmi deseti lety v bývalém lužním lese podél Labe. Do tohoto místa se umístnily pastviny hřebčína a teprve potom se začal projektovat samotný hřebčín. Pastviny se nacházejí maximálně 160 m nad mořem a jsou položeny nad řečištěm potoků, čímž mají zajištěno zavlažování touto přirozenou sítí potoků. Dalším krokem bylo hledání designu hřebčína. Po procestování Anglie, Irska, Francie, Německa zvolil Radek Šnábl kompilát toho nejlepšího, co se mu podařilo venku objevit. Po dobu výstavby Hřebčína Křenek byl chov umístěn do pronajatých prostor hřebčína v Xaverově, čímž byla využita možnost porovnat, co je v chovu dobře a co špatně. Tímto způsobem byla postupně vyprojektovaná zejména porodnice. Troufám si tvrdit, že tak vznikla jediná porodnice ve střední a východní Evropě, která má uprostřed halu s metr dvacet vysokým, dřevěným modřínovým mantinelem, aby hříbě neproskočilo a mohlo se hýbat, prozradil nám Radek Šnábl. V zimním počasí, při mínus pěti stupních, má hříbě trávit mimo box zhruba dvě hodiny, což je zde bez problémů a při za- 24

25 chování jeho bezpečnosti možné. Porodnice má zároveň speciální časové režimy na zapínání světel, aby se daly řídit říje klisen. Vybudovala se zde také připouštěcí hala, aby se připouštění dalo dělat Just In Time (právě načas), jakkoli je to technický výraz, který se v zemědělství běžně nepoužívá. Zázemí hřebčína je postaveno na zásadě půda především, a to velmi kvalitní, dobře zavlažovaná polabská půda. Teprve do takto koncipovaného souboru pozemků a nemovitostí se zasadilo chovné stádo. Pokud jde o chovný materiál hřebčína, nikdy jsem se nesoustředil na to, abych kupoval drahé dostihové koně a už vůbec ne hřebce, uvedl dále majitel hřebčína. Ve chvíli, kdy se v Evropě objevily před dvěma třemi lety důsledky finanční krize, chovné stádo se v průběhu tohoto období doplňovalo tak, že se nakupovaly chovné klisny nebo potenciální matky v Anglii, ve Francii a v Německu. Nakoupily se i členky nejlepších rodin, které byly k dispozici v Čechách. Tímto mixem se za poslední tři roky vybudovalo, troufnu si říct, geneticky nejlepší stádo matek, které v tuto chvíli v Čechách a možná i ve střední a východní Evropě stojí, dodává Šnábl. Zatímco jiné stáje pořizovaly koně s výhledem vyhrát Derby, tady se investovalo do půdy a do matek. Nákup matek umožnil ještě jednu věc a tou je studování know how. Snažil jsem se kromě již zmíněných zemí navštívit i hřebčíny v Asii, Africe, jižní Americe. Šlo mi o to najít to nejlepší, co kde je, pokračuje Radek Šnábl. Klíčová otázka však zněla, jak získat to know how. První podmínka je dobrá půda, druhá jsou dobrá zvířata, ale třetí je vědět, co s tím vším dělat. Tak jsem zvolil tu nejjednodušší cestu. Do vybraných chovů, které reprezentují různé školy Evropského chovatelského systému, se umístily kobyly Hřebčína Křenek. Umístit klisny na dvě až tři sezony do chovatelských zařízení v různých částech Evropy jako platící zákazník má za následek to, že vám své know how musí říct, protože za to platíte a chcete vědět, co se s vašimi zvířaty děje. Tak jsme studovali chovatelské techniky ve špičkových chovatelských střediscích. Jak pro naše klisny, tak pro naše zákazníky, kteří k nám umístí své klisny, se nám podařilo zajistit profit z dlouhodobých vazeb se zahraničními chovy na bázi výměny krve a skutečné spolupráce. Je to něco jiného než systém spolupráce s agenty, vysvětluje majitel hřebčína. Hřebčín Křenek je určen pro lidi, kteří se chovu anglického plnokrevníka chtějí věnovat dlouhodobě. Není vhodný pro někoho, kdo si koupí kobylu a chce od ní odchovat jedno hříbě. Jsme orientování na chovatele z Česka. A to z jednoho prostého důvodu. Většina ekonomické síly České republiky je v Praze nebo ve Středočeském kraji a přitom tady není odpovídající chovatelské zařízení, které by umožnilo držet si klisny v chovu a zároveň je v rozumném čase vidět. Když je budete mít na Morově, čtyři sta kilometrů od vás, tak je to doslova katastrofa. Pak nejste svůj chov schopen kontrolovat, ani ovládat k obrazu svému. A v takovém případě nemáte ani tu radost z návštěvy svých koní. Nedostanete se k nim, když potřebujete, protože kvůli velké vzdálenosti si to z časových důvodů můžete dovolit jednou za rok. Primární cíl je umožnit v Čechách žijícím lidem dát si do chovu klisnu, a to na kvalitní pastvinu kousek od Prahy. Zároveň ale do zařízení, které klisny zcela běžně posílá do zahraničí, uzavřel Radek Šnábl představení Hřebčína Křenek. 25

26 Mgr. Alexandr Onoprienko a Ufo 2 Na skok Alexandr a Kateřina Onoprienkovi text: Jiří Klokočka Vahlovice je malá vesnička sedm kilometrů severovýchodně od Blatné směrem na Mirovice a relativně nedávno zde koupili domek manželé Onoprienkovi. Alexandr a Kateřina pocházejí z Ukrajiny, ale Česko je téměř patnáct let jejich druhým domovem. Oba se narodili v Charkově, Saša nedaleko tamního dostihového závodiště, takže koně měl na očích již od malička. Oba vystudovali vysokou školu tělovýchovy a sportu a oba svůj život zasvětili koním. Mistr sportu SSSR Alexandr dnes patří k české špičce v drezůře a jeho žena Káťa je zároveň jeho trenérkou. Ale vezměme to hezky popořádku. Saša jezdí na koni od svých dvanácti let a po vítězství v ukrajinském mistrovství v parkuru se stal členem juniorské a později i seniorské sovětské reprezentace, a dokonce získal i titul mistr sportu SSSR. Po vysoké pracoval jako trenér v jezdecké škole. Káťa má na svém kontě také mnoho úspěchů, např. 2. místo v kategorii mladých jezdců na mistrovství Sovětského svazu v roce 1982 nebo 2. místo na mistrovství Ukrajiny Grand Prix v roce Pak však přišla perestrojka, práce nebyla, všichni státní koně se hromadně prodávali, školy se zavíraly a Onoprienkovi, tehdy už manželé, stáli před rozhodnutím, co dál. Nový život na jihu Čech Rozhodli se odejít do Čech, a tak v roce 1996 zakotvili v jihočeských Chlaponicích. Saša začínal jako parkurový jezdec a v Čechách v téhle disciplíně pokračoval. V branži byla však veliká konkurence a málo kvalitních koní, proto v roce 2004 přesedlal na dráhu drezurního jezdce. Ostatně zdá se, jako by to byl nevyhnutelný vývoj. I jeho žena Káťa má k této disciplíně srdeční vztah, což dokládá slovy: Parkur je sport, ale drezůra je umění podobně jako třeba krasobruslení. Rozhodnutí vydat se na dráhu drezurního jezdce bylo bezpochyby správné, neboť se Sašovi a Kátě začalo dařit. Přestěhovali se do Lučkovic u Mirotic, kde se naplno věnovali drezůře v pronajatých stájích. Založili zde jezdecký klub Aleko, který se později spojil s jezdeckým klubem Varta, a začali sbírat vítězné trofeje a startovat na prestižních Grand Prix podnicích v Maďarsku, Lipici, Rakousku, ale také doma v Brně nebo Mariánských Lázních. Posledním, asi nejvýraznějším úspěchem je předloňské 3. místo na Grand Prix Speciál CDI*** v Brně. Alexandr je také držitelem prestižního ocenění Jezdec roku