Z obsahu. ročník 16 září 2006

Transkript

1

2 1 Betlém ve švédské Uppsale. Snímek dr. Vladimír Heger. Vážení čtenáři, náš časopis Betlémy a betlemáři (BaB), který spojuje členy sdružení od jeho založení v roce 1990, tímto. číslem zahajuje sedmou desítku číselné řady a zároveň je třetím vydáním v nové úpravě a větším formátu, které umožňují při srovnatelných nákladech výrazně rozšířený objem zveřejněných dat. Zároveň pokračuje záměr redakční rady každé číslo monotematicky zaměřit. Dnešní číslo by mělo oslovit a snad i potěšit zejména sběratele, ale možná v něčem inspirovat i naše členy věnující se této tvorbě. Sběratelé různých artefaktů s tematikou Ježíšova narození tvoří nezanedbatelnou skupinu v našem sdružení a vnášejí do něho mnoho pěkného a žádoucího entuziasmu. Nedá mi, abych si při této příležitosti v dobrém nevzpomněl na letos zemřelého kolegu z předsednictva sdružení pana Zdeňka Cinkana, který byl nositelem nadšeného sběratelství a ochoty každému pomoci. Náš časopis plní dvě základní úlohy. Usiluje o oborově úzce orientovaný etnografický časopis, který není v naší republice vydáván a zároveň musí plnit funkce interního informačního zpravodaje sdružení. Jinou možnost vedení sdružení nevidí s ohledem zejména na vysoké poštovní poplatky a složení členské základny, kde je velký počet jednotlivců nezapojených do poboček. Z tohoto důvodu je zveřejňováno v časopisu i poměrně dost polemik, názorů pokračování na straně 2 ročník 16 září 2006 Z obsahu Editoriale Ing. L. Mátl (1) Sběratelé obohacují betlemářskou činnost (Zd. Cinkan, J. Janků, J. Svatoň, M. Bašeová, J. Jícha) (3 10) Kostelní betlémy v Brně a na jižní Moravě (Radko Weigner) (10) Zpověď řezbáře J. Oblůka (12 13) Umění Makondů: R. L. Mauthauser (15) Tip na podzimní výlet Karlštejn Ladislav Treše (17) Krátké zprávy listárna, inzerce (20 24) Vydavatel: České sdružení přátel betlémů Adresa redakce: třída Karla IV., č.p Hradec Králové 2 Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E Zadáno do výroby 29. září 2006

3 2 pokračování ze strany 1 či kritik a následných reakcí. Jsem přesvědčen, že je to nezbytné, z hlediska naší členské základny legitimní a mohu ujistit členy sdružení, že z oprávněné kritiky se snaží jak předsednictvo, tak případně redakční rada časopisu, vzít ponaučení pro další činnost. Tříbení názorů by však mělo být vedeno na kolegiální a tím i slušné úrovni. Podle mého názoru žijeme v době přesycené informacemi a širokou agresivní materiální nabídkou potřebného i nepotřebného. O to více jsou důležité dobré mezilidské vztahy a těch bychom si měli umět vážit a upevňovat je i v našem sdružení. Uplynula doba dovolených a nastává podzimní, pro většinu betlemářů přípravné období. U nás v Ústí nad Orlicí podle vyprávění staří betlemáři okolo svátku sv. Matouše chodili na půdu a poklepem na truhlu s betlémem budili pastýře se slovy Pastýři, vstávejte a svá stáda shánějte!. V každém případě se zde jako nutný udržel zvyk jít po sv. Václavovi do lesa na čerstvý mech. Rád vzpomínám na mládí, kdy jsem navštěvoval ve vánočním období ústecké betlemářské rodiny. Často mne napadne, že kdybych některému starému betlemáři řekl, že je sběratel, jak bychom ho dnes z pohledu sdružení asi zaškatulkovali, vícekrát bych asi nebyl u něho vítaným hostem. Vzpomenul jsem tradice a zde vidím ještě jeden problém. Většina výstav betlémů je z různých a z části jistě i oprávněných důvodů pořádána v době předvánoční, kdy v předsvátečním shonu se snažíme objet a navštívit řadu výstav. Pokud chceme navštívit výstavu v tradiční pochůzkové dny, to je na sv. Štěpána, Nový rok či svátek Tří králů, narazíme často na zavřený vchod již ukončené výstavy. Přitom dříve se i rozměrné kostelní a rodinné betlémy dokončovaly těsně před Štědrým dnem a v domácnostech často i v průběhu tohoto dne. Asi i proto, že stavění betlémů bylo často doménou mužů. Sám si vzpomínám, že se Jezulátko dávalo na místo až na Štědrý večer na pokyn daný dětem některým z nejstarších či nejváženějších členů rodiny, pokud tak neudělali sami. Přimlouvám se za to, aby z uvedených důvodů byly výstavy v příštích letech rovnoměrně rozloženy včetně celého lednového období (zvykově až do Hromnic) a to nejen z hlediska náboženského, kdy výstava s hraním vánočních koled v období adventu je zřejmý paradox. Tím v žádném případě nechci kritizovat jakoukoliv výstavní činnost, jen to dávám jako podnět k zamyšlení a sám budu nadále pilně objíždět i listopadové a prosincové výstavy. Závěrem připomínám, že redakční rada uvítá jak odborné příspěvky tak i informace předsedů poboček ke zveřejnění. Rádi použijeme i fotodokumentaci, zde však prosíme, aby byla v kvalitě umožňující přetištění. Nezapomeňte co nejdříve zaslat pozvánky na Vámi pořádané výstavy. Pokud bude termín výstavy kolizní s vydáním časopisu, bude pozvánka zveřejněna alespoň na internetových stránkách sdružení, kde jsou k dispozici mimo jiných informací i výtahy z časopisů BaB od č. 33 vydaného v listopadu Zároveň bych chtěl popřát hodně tvůrčích sil našemu odpovědnému redaktorovi dr. Vladimíru Vaclíkovi, který dlouhodobě nese rozhodující zátěž spojenou s přípravou i vydáváním jednotlivých čísel časopisu BaB. S přáním pěkného podzimu a úspěšných příprav na nadcházející betlemářskou sezónu Ludvík Mátl místopředseda sdružení a předseda redakční rady

4 3 Sběratelé obohacují betlemářskou činnost Viktor Chrenko: Klanění králů X, 3, SBÍRÁNÍ nejrozmanitějších předmětů majících vztah k betlémům obohacuje betlemářskou činnost. Už v samých začátcích zakládání naší celostátní betlemářské organizace zakladatelé uvažovali o takovém názvu, který by vyjadřoval, že jde o společenství nejen tvůrců betlémů, ale všech lidí, kteří se o betlémy zajímají a mají k nim přátelský vztah. Tak vznikl nikoliv spolek, ale celé široké sdružení přátel betlémů. Do něj vstoupili nejen tvůrci a stavitelé betlémů, ale i ti, kdož betlémy zdědili po svých rodičích a prarodičích. Přihlásili se i sběratelé specializující se na pohlednice, drobnou grafiku, poštovní známky, různé nálepky (a mohli bychom uvést dlouhý seznam nejrozmanitějších předmětů, které se mohou stát předmětem zájmu sběratelů). Mnohé z nich přivedlo sběratelství do řad betlemářů. A stali se váženými členy sdružení, neboť díky své sběratelské důkladnosti přispěli například k identifikaci dříve neznámých betlémů a objevili mnoho zajímavého o betlémech známých a jejich tvůrcích a majitelích. Slýcháme od betlemářů z tradičních betlemářských oblastí, kteří mají doma menší či větší kolekci místních betlémů, že nesouhlasí, aby byli nazýváni sběrateli betlémů. Toto označení považují za poněkud hanlivé. Naproti tomu mnozí finančně dostatečně silní jedinci se množstvím nakoupených betlémů chlubí. Pravda je asi uprostřed. Neboť především a vlastně vůbec záleží jen na tom, zda betlemář zakládá svou sbírku betlémů pro potěšení srdce či jako chloubu majetnickou. Vraťme se však k sběratelům pohlednic, devocionálií, drobné grafiky a jiných předmětů, majících vztah především tematicky k betlémům jako celkům i detailům, k ikonografii svatých, k Vánocům vůbec. V našem sdružení jich přibývá a není možné jmenovitě se zmínit o všech. Z těch, kteří vyhověli naší prosbě otištěné v minulém čísle časopisu, aby o své sběratelské činnosti napsali, jsme vybrali následující příspěvky. Před nimi však zmínku k uctění památky nedávno zesnulého pana Zdeňka Cinkana z Pardubic, jednoho z našich nejznámějších sběratelů betlémských pohlednic a bystrého hodnotitele některých právě vydávaných vystřihovacích jesličkových archů. Znalec kritický obdivovatel Pohlednice sbíral Zdeněk Cinkan již od mládí. Proto v jeho sbírce několika tisíc kusů je i hodně pohlednic víc jak stoletých, ale těch s obrázkem betléma začalo přibývat až v posledním desetiletí minulého století. Když pak vzniklo Čs. sdružení přátel betlémů v roce 1991, byl jedním z prvních jeho členů a rozhodl se svou sbírku specializovat na pohlednice s betlemářskou tematikou. Až do posledních dnů svého života ( ) neopomenul jedinou příležitost, jak koupí nebo výměnou mezi sběrateli opatřit nejnovější snímky. Jeho sbírka patří k největším svého druhu u nás, avšak její jedinečnost záleží v jejím systematickém uspořádání. Před časem vyšel v našem časopise jeho abecedně uspořádaný soupis všech (českých a slovenských) vydavatelů pohlednic s vyobrazením betlémů, seznam míst, kde byly betlémy fotografovány a seznam autorů fotografií. A právě toto systematické třídění mu

5 4 umožňovalo velmi záslužnou činnost zjišťovat a upozorňovat na chyby a omyly, jichž se v textové části pohlednice dopouštěli ať už fotografové nebo vydavatelé. V této věci byl nekompromisním kritikem i u dalších předmětů jeho sběratelské záliby u papírových vystřihovacích betlémů, které velmi pečlivě evidoval a díky jeho obdivuhodné vizuální paměti si dokonce pamatoval. V několika případech usvědčil z plagiátorství i poměrně známé malíře předloh těchto vystřihovacích betlémů. Některé Cinkanovy rozhořčené dopisy nad drzostí těchto plagiátorů má naše redakce k dispozici. Kdyby bylo možné spolupracovat s dědici sbírky a získat svolení k reprodukovatelnému okopírování těchto plagiátů (někdy možná i nechtěných chyb), rádi bychom aspoň posmrtně ocenili páně Cinkanovu touhu po spravedlnosti a jeho odsouzení duchovní krádeže. Nad rámec této vzpomínky na našeho významného sběratele budiž dovoleno připomenout, že ze své sbírky rád zapůjčoval na velké výstavy celé vzorně uspořádané kolekce pohlednic, např. na výstavě v Hodoníně měl celé jedno křídlo sálu k dispozici, na pardubické radnici uspořádal velmi obdivovanou kolekci pohlednic s vyobrazením Madon od českých, slovenských i dalších zahraničních umělců i jednu z největších sbírek novinových výstřižků zpráv a článků o betlémech a betlemářích a v posledních letech života budoval sbírku autogramů známých osobností. Při tom všem ještě stihl každoročně ve vánočním čase připravit své exponáty na osm až deset výstav, prováděl turistické výpravy a vykonával záslužnou práci značkaře turistických tras. (vv) V následujícím příspěvku se vyznala ze své lásky k pořádání své sbírky grafiky a kreseb výtvarných umělců středoškolská profesorka Mgr. Jarmila Janků z Brna. Betlémy v grafikách a kresbách Ráda vám píši o své sbírce betlémů a vánočních motivů, nikoliv však prostorově figurativních, nýbrž v grafikách a kresbách výtvarných umělců. Vždyť i první zpodobnění narození Ježíše nebylo figurativní. Byly to malby na freskách a potom kolorované Michael Florian: Betlém (dřevoryt). Repro J. Janků. kresby na pergamenech rukopisů. V Čechách první v Kodexu vyšehradském (kolem roku 1080). Z historie doporučuji stať prof. Davida v 2. vydání knihy Vánoce v české kultuře. (Pozn. redakce: Do r nesměl prof. David publikovat, proto v 1. vydání této knihy r je tato stať podepsána Věrou Davidovou). Má sbírka vznikala v období asi čtvrt století (do současnosti). Jako členka výboru Klubu přátel výtvarného umění v Brně (KFVU), kde jsem měla na starosti sekci grafiky a krásné knihy, jsem získala mnoho grafických listů na klubových akcích, na výměnných schůzkách exlibristů a konečně osobními setkáními s výtvarníky. Je zajímavé, že mnohé jsem přivedla k tomuto tématu nikdy před tím betlém nevytvořili. V současné době mám grafiky betlémů od výtvarníků. Od mnohých celé grafické cykly. Jde především o menší grafické listy typu novoročenek (P.F. Pour féliciter), ale mám i větší volné listy a některé kresby formátu A2 i A1. V grafické části sbírky mám zastoupeny všechny grafické techniky: tisky z plochy, hloubky, litografie i sérigrafie. Téměř každý rok jsem vystavovala část své sbírky ve vánočním období. Jako středoškolská profesorka jsem začala vystavovat na středních školách v Brně,

6 5 kde mi vedení školy dalo k dispozici jednu místnost. Studenti přicházeli po třídách podívat se na výstavu a poslechli si mé vyprávění o betlémech a výtvarnících. Bylo to pro mne únavné, ale myslím že užitečné. Většinou jsem se setkala se zájmem, a mnohdy jsem žasla nad velkými neznalostmi mladých. Potom jsem začala vystavovat na veřejnosti v galeriích. Např. v Galerii města Brna, v zámku v Dačicích, v Galerii G 10 v Brně a v areálu Staré radnice a posledně letos v lednu v galerii Společenské centrum v Adamově. Při vernisážích nebo později na besedách k svým výstavám jsem získala své návštěvníky a těšila jsem se ze zájmu přítomných. Nemohu vystavit všechny grafiky své sbírky, některé obměňuji a mám i několik skalních, které nikdy nevynechám. Z dřevorytů jsou to novoročenky a grafické listy od Michaela Floriana ze Staré Říše, dále betlémy faráře Arnošta Hrabala, vánoční motivy Petra Dillingera, Emila Kotrby, Pavla Šimona, Olgy Čechové, Františka Peňáze a dalších. Zajímavé jsou betlémy současné Anny Poustové, které vyřezala v sedmdesátých letech minulého století, tzv. totalitní betlémy, v nichž vyjádřila špatnost té doby. Linoryty vystavuji od výtvarníků Ladislava Ruska, Jany Krejčové, letos zesnulého Miroslava Houry a dalších. Tisky z hloubky hlavně lepty je zastoupen v mé sbírce Jan Konůpek, Jaroslav Šerých, Ludmila Jandová, Antonín Dohnal, Jan Hísek i Bohuslav Reynek, jehož krásný list jsem získala od jeho synů z otcovy pozůstalosti. Litografie (kamenotisk) se stala v minulém století oblíbenou technikou a pronikla i do novoročenek. Zejména barevná je velmi žádaná. Osobité jsou vánoční motivy v díle Karla Svolinského, Karla Oberthora a v současnosti jsou to betlémy od Karla Beneše, který pracuje hlavně pro Holanďany. Z brněnských tvůrců je známý již zesnulý František Bílkovský, který maloval na kámen hlavně betlémy a dětské motivy. Sérigrafii mám ve své sbírce zastoupenou dílem Jaroslava Sůry, který využívá tuto techniku určenou pro velké náklady paradoxně v nákladech velmi malých. V kreslené části své sbírky jsou mimo jiné zajímavé díla brněnského malíře Petra Skácela (bratra básníka Jana Skácela), jeho žákyně Olgy Weidenthalerové, Zdeňka Fuksy, Arny Juračkové z Blanska a uhlová velkorozměrná kresba s názvem Advent od Miroslava Štolfy. Ivan Kříž je zastoupen obrazem, objektem parafrází na Liebscherovu Valašskou madonu. Abstraktní formou se vyjádřili Bohuslava Olešová a zcela módně minimalisticky Marian Palla. Bez vztahu k narození Ježíše jako radostné události pro lidstvo, bez lásky k výtvarnému umění a pochopení jeho tvůrců by má sbírka nemohla vzniknout. Cítím jistou povinnost podělit se s těmito svými zájmy s veřejností a jsem ráda, když má sbírka návštěvníky výstav osloví, potěší a třeba i inspiruje k podobné činnosti. (Jarmila Janků) Od mořských mušlí k betlémům Zájem o grafiku a výtvarná díla tematicky zaměřená na betlémy, narození Ježíše a vánoční dobu vůbec jak se z něj vyznala v předchozím článku erudovaná znalkyně mgr. Jarmila Janků potěší tím víc od betlemáře sběratele, jehož vzdělání směřovalo daleko spíš k technickým záležitostem (v potravinářském průmyslu). Jiří Svatoň z Pardubic, jehož neobyčejně pečlivě a zajímavě uspořádaná sbírka reprodukcí světově známých uměleckých děl překvapila na jedné schůzce pardubických betlemářů všechny přítomné, nám o svém sběratelském zájmu napsal: Se sběratelskou činností pohlednic s betlémy a reprodukcí uměleckých děl na téma sv. Rodina, popřípadě Narození Páně, Klanění pastýřů a Adorace tří králů, jsem začal vlastně nedávno. Dlouho jsem sbíral brouky a vybudoval jsem sbírku mořských mušlí jako člen Českého klubu sběratelů lastur. Ke sbírání betlémských pohlednic mě přivedl a inspiroval Zdeněk Cinkan, můj vzor a bohužel už nenahraditelný zdroj sběratelské inspirace. Ke sbírání obrazových reprodukcí s uvedenou tematikou mě přivedlo členství v Českém sdružení přátel betlémů a odborná betlemářská literatura. (Jiří Svatoň)

7 6 Mariotto Albertinelli (Florencie ). Repro z archivu redakce.

8 7 Obdivuhodná sbírka svatých obrázků Slovo devocionálie u mnohých lidí nevzbudí žádnou představu. Až když připomenete, že jde většinou o takzvané svaté obrázky, vzpomenou si na drobné kartičky s vyobrazením světic a světců (často s přitištěnou modlitbou nebo prosbou k vyobrazenému světci za přímluvu u Boha nebo Panny Marie). Zakládaly se do modlitebních knížek a často provázely jejich majitele i na jejich poslední cestě ze světa. Svaté obrázky patří svým provedením mezi drobnou grafiku, tedy mezi exlibris, P.F. a drobné grafické listy. Ale pro svou úzkou specifiku jsou uváděny jako samostatný obor. Mají dlouhou historii sahající až do středověku. Nejhojnější rozšíření jejich vydávání je však spjato s působením jezuitského řádu (u nás), který jimi chtěl podpořit kulty svatých a hlavně kult mariánský. Počátkem 19. století se pak stala centrem jejich produkce dokonce i Praha. Mezi světci zobrazenými na svatých obrázcích u nás vede patron české země svatý Václav a mezi světicemi bezkonkurenčně Panna Maria. Tyto mile drobné doklady především lidové zbožnosti zaujaly už dávno praktickou dětskou lékařku MUDr. Marii Bašeovou z Prahy. O jejíž sbírce svatých obrázků (pravděpodobně největší u nás a jedné z největších v Evropě) napsala D. Navrátilová (ve Zdravotnických novinách z ): Sbírka M. Bašeové obsahuje třicet tisíc svatých obrázků. První tři stovky dostala ve Františkových Lázních od svých věřících pacientů i od kolegů. K této své sbírce má hluboký vztah. Často jde o velmi hodnotnou, historicky cennou drobnou grafiku, kterou však lidé zcela opomíjejí a která příliš nezajímá ani církev. Sbírka doktorky Bašeové často slouží i jako nenahraditelná dokumentace pro potřeby restaurátorů, chybí-li například dobová fotografie. Půjčují si je také malíři a grafici, aby se inspirovali jejich ornamenty. Tyto svaté obrázky jsou rovněž pokladnicí beuronského umění, typického třeba pro mozaiky pražských Emauz a vycházejících ze starých egyptských předloh. Maria Bašeová má ve své sbírce kusy s datem vydání přibližně od roku 1830 až do současnosti. Exponáty často vyprávějí pohnuté osudy již zaniklých poutních míst. Prochá- Panna Maria s Ježíškem podle představy Asiatů. Reprodukce ze sbírky M. Bašeové. zejí historií a obdivují nejen estetické cítění lidí, ale především jejich schopnost tvořit s láskou. Snad právě proto si doktorka Bašeová váží betlémů, které Staropražským betlemářům (jejich regionální pobočce ČSPB je MUDr. M. Bašeová předsedkyní pozn. redakce) každoročně dávají epileptici a handicapované děti z Jedličkova ústavu v Praze. Doktorka Bašeová s manželem ing. Milanem Bašem však mají i další sběratelské aktivity. Jejich numismatická sbírka (největší chloubou je unikátní soubor medailí s Karlem IV.) byla oceněna při výročí Karlovy univerzity, kdy byla vystavena v Karolinu. Zajímavá je i sbírka betlémů, k nimž se váží zajímavé příhody: například lékařský keramický betlém získala M.Bašeová jako poděkování od betlemářů za zapůjčení a organizaci výstavy čes-

9 8 část přetiskujeme s autorovým svolením z časopisu Spolku sběratelů a přátel exlibris Knižní značka 4/2005. Záložky ze svatých obrázků v liturgických knihách bývaly knižními značkami farníků, sestrami dnešních exlibris. V záplavě kýčovité sorely se později začínala objevovat dílka P. Dillingera, Karla Svolinského, B. Štorma, M. Troupa a Z. M. Zengera, která svébytně navazovala na vznešenost gotické linie a rozvíjela ji po svém. Bývala označována jako katolická moderna. V roce 1948 jsem poznal v kroměřížské Koleji sv. Antonína jednoho z mladých františkánských kněží, kteří byli vysvěceni v Lovani v Belgii, Pátera Řehoře Marečka. Citlivě vytvářel záložky a exlibris jako písmařské šperky. Rozvíjel půvab unciál v osobité pojetí a ctil editora Josefa Floriana ze Staré Říše a jeho krásné tisky z edic Nova et vetera, Studium a Dobré dílo. Pokud půjdete o svátcích do chrámu Panny Marie Sněžné v Praze, možná tu potkáte P. Vladimíra Česká dobová pohlednice s kresbou z r Reprodukce ze sbírky M. Bašeové. kých betlémů v německém Bambergu. Pozoruhodný je také mýdlový betlém z Keni. Je vyřezán z tzv. mýdlového kamene měkkého nerostu který se v Keni používá k mytí a pro své antiseptické účinky i k prvnímu koupání novorozenců. Ke sbírce betlemářských zajímavostí patří i papírový betlém Josefa Weniga, který má v lemu napsáno: Ve prospěch vdov a sirotků po českých legionářích. Je to vlastně první charitativní betlém, jehož prodejem si vdovy po legionářích mohly přivydělat. (Použito zaslaných novinových materiálů). Meditativní kresby P. Benedikta K svatým obrázkům zajímavou poznámku napsal známý výtvarník Josef L. Jícha z Plzně (jeho obraz Náhrdelník Královny tolerance jsme otiskli na titulní straně našeho časopisu č.60). Její Josef Jícha: Sv. František jako exlibris pro Maria de Filippise, Arezzo v Itálii.

10 9 Benedikta Holotu, OFM. Bratranec tohoto moudrého 83letého muže mi zachránil jako chlapci život. Ale nejen to. Léta jsem se těšil pohledem na zvláštní meditativní kresby Pátera Benedikta. Rozdával je svým ovečkám podoben rozsévači. V paměti mám zasetu jednu z jeho zvláštních Madon, která má na čele hvězdu Davidovu a na ústech se jí vlní ukazováček klíč k tajemství. Možná k tomu, které znali betlémští pastýři, a které si připomínáme my, když na obloze zazáří hvězda hvězd. (Josef Jícha) Filatelisté, filumenisté a ti ostatní Mezi sběrateli na celém světě jsou nejpočetnější skupinou jistě sběratelé poštovních známek filatelisté. Po vzniku nových samostatných států z bývalých kolonií a mnoha dalšími změnami na politické mapě světa se musili sběratelé známek smířit s realitou, že už nikdy nedokáží, aby ani jejich tzv. generální sbírky byly úplné. A tak i v tzv. národních sbírkách zejména některých velmi filatelisticky aktivních poštovních správ přibývá každým rokem takové množství známek, že sběratelé raději přecházejí na budování sbírek tzv. námětových. Na to reagoval náš časopis mnoha zprávami o nových emisích známek s motivy blízkými Narození Páně a betlémů vůbec. Upozornili jsme i na u nás unikátní obrazovou studii ing. Jana Kubisty z Prahy (BaB č.49, str.7). Její jednotlivé výtisky (vesměs originální barevné reprodukce všech vydaných poštovních známek s vánoční tematikou až do roku 2002) bylo možno zakoupit v české a v anglické verzi. Mezi členy našeho betlemářského sdružení přibývá sběratelů poštovních známek České pošty s vyobrazením betlémů nebo vánočních motivů, i když se naše emise tzv. vánočních známek zdaleka nemohou vyrovnat tradičním vánočním emisím poštovních známek v Německu, Rakousku, Španělsku, San Marinu a samozřejmě ve Vatikáně a v Itálii. Tento (z betlemářského hlediska) nedostatek Česká pošta už dlouhodobě kompenzuje vydáváním umělecky provedených reprodukcí obrazů starých mistrů (našich i zahraničních) na téma Madony a zobrazení některých obecně známých biblických událostí. I na našich velkých a často i mezinárodně zaměřených výstavách betlémů se jen výjimečně setkáme s připojenou expozicí sběratelů známek s vánočními motivy. Na vině jsou snad (bohužel často oprávněné) obavy vystavujících sběratelů, že bude bezpečnostní ochrana těchto drobných exponátů velmi náročná a při pojišťování výstav bude znamenat zvýšení pojistného. Naproti tomu těší návštěvníky betlemářských výstav iniciativa sběratelů medailí a plaket, vydávaných betlemářskými organizacemi, ale i jednotlivci u příležitosti různých betlemářských kongresů, výročních schůzí, jubileí zasloužilých betlemářů apod. I když počet našich emisí je ve srovnání se zahraničními betlemářskými spolky i jednotlivými betlemáři nižší, jeví se tendence v tomto trendu zahraničním editorům se vyrovnat. Průkopník výstav medailí u nás je významný sběratel (i editor) ing. Milan Baše, vlastní edicí se mohou pochlubit Příbramští betlemáři i betlemáři Královédvorští, posléze i České sdružení přátel betlémů vydáním pamětní medaile k XVII. Světovému betlemářskému kongresu roku 2004 v Hradci Králové. V zahraničí je velmi oblíbené mezi betlemářskými asociacemi vydávání a sbírání spolkových odznaků dokládajících příslušnost k dotyčným organizacím. Tato tradice vydávání nejrůznějších spolkových odznaků bývala v činnosti českých a slovenských spolků ještě v druhé polovině minulého století velmi živá, mezi našimi betlemáři se sbírání betlemářských odznaků příliš neujalo ani není příliš co sbírat. (Z poněkud větší emise betlemářského odznaku si vzpomínáme na klopový odznak muzea betlémů v Třebechovicích pod Orebem, tehdy ještě Památníku města). Ve světě co do obliby sběratelské hobby se s filatelií může srovnávat filumenie sbírání nálepek na krabičkách zápalek. Ačkoliv byl u nás donedávna dominující producent zápalek Solo Sušice, není našim sběratelům známo, že by za celou dobu produkce vydal nálepku s ilustrací betléma. Spíše jako velkou kuriozitu můžeme českým sběratelům těchto nálepek sdělit, že před Vánocemi roku 2001 vydali synové Luďka Pokorného ve Hvožďanech

11 10 u Bechyně v jižních Čechách 2 nálepky s vánočním motivem, a to ku příležitosti každoročně pořádaných betlemářských výstav ve Hvožďanech. Pomineme-li zakládání soukromé sbírky betlémů pro osobní radost a potěšení betlemářovo a jeho rodiny (ve vzácnějších případech opatřování srovnávacího materiálu pro badatelské účely), pak sbírání mnoha druhů jiných předmětů připomínajících betlémy a vánoční tradici je do jisté míry okrajovou betlemářskou záležitostí. Přesto jsme tomuto fenoménu věnovali velkou část dnešního čísla časopisu. Neboť i toto sběratelské úsilí může mít velkou hodnotu. Zejména v tom případě, kdy právě tento druh sbíraných předmětů (pohlednic, drobná grafika aj.) může být neobyčejně užitečným pramenem k studiu vlastních betlémů a mnohdy i betlemářů samých. Jde jen o to povýšit sběratelského koníčka a zálibu na činnost po výtce téměř badatelskou. Kostelní betlémy v Brně a na jižní Moravě RADKO WEIGNER Při bombardování Brna za 2. světové války v listopadu 1944 bylo několik historicky cenných betlémů zničeno. To však neznamená, že by dnes nebyla v brněnských kostelech k vidění mnohá jiná zajímavá betlemářská díla. Z pohledu betlemáře zaslouží pozornost i další kostelní betlémy a jejich tvůrci na jižní Moravě. V katedrálním kostele sv. Petra a Pavla je vystavován vyřezávaný, polychromovaný betlém od sochaře a řezbáře Heřmana Kotrby, narozeného v Günzburgu ( ), trvale žijícího ve Střelicích u Brna. Pastýři i králové jsou vyřezáni ve větších celcích, v monobloku o výšce postav 40 cm. Pro menší množství figur se staví o Vánocích tříkrálová varianta. Nejznámější v Brně a největší na Moravě je betlém v kostele sv. Janů, více známý pod názvem U minoritů. Je postaven na podiu ve výšce asi 120 cm nad úrovní podlahy kostela, v délce snad 20 metrů, při proměnné hloubce od dvou metrů. Tvůrcem byl Jaroslav Vaněk z Lysic ( ). Vypráví se, že ve tváři Panny Marie zachytil autor svoji ženu a dva kluci nesoucí rybu a jablko jsou jeho synové. Na rozdíl od údajů v literatuře však nejsou postavy v téměř životní velikosti, ale ty největší mají kolem 80 cm. V poslední době dochází k postupnému přetírání polychromie novým nátěrem, který je dle mého názoru naprosto nevhodný a s původní polychromií neslučitelný. Další betlém vyřezal Jaroslav Vaněk pro kapucínský kostel Nalezení sv. Kříže. V tomto případě je betlém ponechán v přírodní barvě dřeva. Výška postav je kolem 80 cm. Králové jsou vyřezáni v jednom monobloku, část pastýřů a sv. František z Assisi jsou pojati v hlubokém reliéfu na deskách. Od téhož autora je i betlém v kostele sv. Vavřince v Brně-Komíně. Barevné postavičky jsou vysoké do 40 cm, oblečeny do krojů místních částí Jundrova a Komína. Bohužel část tohoto betlému byla v poslední době zcizena. Kaple Bolestné Panny Marie v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích slouží o Vánocích k postavení betléma z roku 1938 s dřevěnými, polychromovanými figurkami od pražského řezbáře Václava Andrese. Betlém je charakteristický především stádem ovcí čítajícím 12 kusů jako symbol apoštolů, z nichž jedna ovečka odklání hlavičku od jeslí, čímž vyjadřuje předzvěst zrady Jidáše Iškariotského. Od téhož autora (jak se domnívám) je pak i betlém v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě a v pražském kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech.

12 11 Ze současných tvůrců betlémů žijících v Brně Vám chci přiblížit následující: Papírové betlémy v Brně maluje paní Jana Moštková. Sběratelé poznají její betlémy podle pozadí, které vždy charakteristicky ztvární konkrétní poutní místo, kostel či území, do kterého umístí scénu Narození. Paní Hana Matoušková-Zachovalová vyrábí cínový, polychromovaný betlém o průměrné velikosti figurek 55 mm. V současné době je v betlému již na 20 postaviček a 10 zvířat, stromy a palmy. Každým rokem další postavičky a zvířata přibývají. Tento betlém lze koupit v různých seskupeních postav i zvířat. Umělecká sklářka Alice Dostálová je autorkou skleněného betléma, tvořícího pouze Svatou Rodinu na kruhovém podstavci spolu s oslem a volkem o výšce figurek 40 mm. Lze však dokoupit i ovečky, psa, velbloudy a anděla. I v Brně tvoří svá umělecky mistrovská díla Martina a Jiří Netíkovi. Jejich díla lze obdivovat na četných výstavách, případně se s nimi mohou zájemci seznámit na internetu. Svoji pouť po jižní Moravě zahájíme ve Znojmě, kde v románské rotundě Panny Marie a sv. Kateřiny je namalován cyklus výjevů ze života Panny Marie a Ježíšova dětství snad z roku Zajímavý betlém je v bývalém areálu premonstrátského kláštera v kostele Panny Marie a sv. Václava ve Znojmě-Louce. Jde o tyrolský betlém od Franze Schmalzla ze Sankt-Ulrich u Grödenu. Na jaře 1991 byl zcizen, aby se objevil na východním břehu Bodamského jezera v Bregenz a po zveřejnění fotografie ve Wiener Kurier v únoru 1992 byl opět navrácen zpět do znojemské farnosti. Ve Znojmě-Hradišti sv. Hyppolita je pohyblivý betlém z roku 1935 od brněnského autora Aloise Vajera. V břeclavském kostele sv. Václava z roku 1995 je v suterénu pod chrámovou lodí betlém v životní velikosti od Jiřího Netíka. Postavy v detailech inspirované mistry středověku jsou zdobeny zkadeřenými vlasy a vousy, těla kryjí bohatě řasená roucha. Jiří Netík o tomto svém díle řekl: Narození Páně není pro mě jen výrazem hluboké lidské vazby matky s dítětem, ale též duchovním vyjádřením našeho lidsky omezeného způsobu, jak označit duchovní spojení se Spasitelem. Betlém pro kostel sv. Václava v Břeclavi je mé vůbec největší řezbářské dílo. Vyřezával jsem je s přestávkami téměř čtyři roky. Vyřezávání tohoto betlému mi dalo mnoho práce a stálo mnoho sil. Nelituji však, protože věřím, že se podařilo dílo, za které se nebudu muset před příštími generacemi stydět. Posledním zastavením je Hodonín, kde se každým druhým rokem v adventním čase koná v kulturním domě na Horních Valech výstava betlémů. Nosným programem jsou betlémy z kostelů hodonínských a břeclavských farností. Hodně z nich vyřezal varhaník a řezbář Metoděj Florian ze Staré Říše. Postavičky šohajů a děvčic jsou oděné do slováckých krojů s charakteristickými prvky jednotlivých obcí, pro které betlém vyřezával. V předchozích letech zde byl vystavován i betlém z kostela sv. Kateřiny v Třešti, loni spolkový betlém Příbramských betlemářů. Vystavují zde i další tvůrci a sběratelé betlémů: Prof. Gruska z Brna, pan Čagánek z Nového Hrozenkova, pan Cinkan z Pardubic, pan Pištělka ze Švábenic, pan Krmíček z Boleradic, manželé Parmovi z Blanska, pan Severa z Brna, rodina Haldova ze Sedloňova, PhDr. Hánová z Rokycan, pan Jiří Netík z Brna, pan Bürger z Nové Homole. Ostatní, na které jsem zapomněl, nechť mi prominou. Domnívám se, že kdo jedenkrát zavítal na výstavu betlémů do Hodonína, bude se tam vždy znovu rád vracet pro pocit radosti a potěšení, které mu pohled na překrásné betlémy nejen jižní Moravy, ale i Slezska, Čech a celého světa přináší. (Text tohoto článku byl přednesen jako referát na semináři, který se uskutečnil k 15. výročí založení Československého sdružení přátel betlémů koncem minulého roku).