MASARYKOVA UNIVERZITA VZPOMÍNKOVÉ AKCE NA BITVU U SLAVKOVA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filosofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře Bc. Veronika Glettová VZPOMÍNKOVÉ AKCE NA BITVU U SLAVKOVA Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Ing. František Svoboda, Ph.D. Brno 2012

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce 2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Františku Svobodovi, Ph.D., za jeho ochotu a vstřícnost při vedení práce. Dále Františku Kopeckému, Oldřichu Bartoškovi a Jaroslavu Žalkovskému, DiS, za jejich laskavé sdílení zkušeností, mojí rodině a přátelům za podporu, a všem dalším, kteří byli ochotni odpovídat na mé otázky. 3

4 OBSAH Úvod Stav bádání Organizace, které se na vzpomínkových akcích podílejí Projekt Austerlitz Obecně prospěšná společnost Mohyla míru Austerlitz Československá napoleonská společnost, o.s C.E.N.S Kluby vojenské historie a vojenské jednotky Morava napoleonská Slavkovská iniciativa smíření Zájmové sdružení právnických osob Slavkovské bojiště-austerlitz Podstarohorci Tradice bitvy nejstarší pietní akty padlým století až 60. léta 20. století Po návštěvě Norberta Brassinna Počátky tradic Přelomový rok Změny od roku Od dvoustého výročí do současnosti Dvousté výročí roku Po roce Dnešní vzpomínkové akce v jednotlivých obcích Blažovice Jiříkovice a Santon Holubice Křenovice

5 Historický vývoj Socha Kutuzova Jak to vypadá v Křenovicích dnes Organizace v Křenovicích Podpora činnosti obecním úřadem Kobylnice Otnice Podolí a Žuráň Ponětovice a Sokolnice Prace a Mohyla míru Slavkov u Brna Stará pozořická pošta Šlapanice Telnice Tvarožná Újezd u Brna Zbýšov Žatčany Význam jednotlivých bodů programu Jiříkovické ohně Vojenské ležení Lampionový pochod ke Zlaté hoře Rekonstrukce bitvy Šarvátky Jarmark Defilé vojsk s ohňostrojem

6 5.8. Pietní akt Vzpomínkové akce na napoleonské bitvy v zahraničí Jena (1806) Aspern (1809) Borodino (1812) Waterloo (1815) Marketingový průzkum mezi návštěvníky Cíl průzkumu Metoda průzkumu Výběr respondentů, místo sběru dat Způsob vyhodnocení Vyhodnocení dotazníku Závěr Resumé Použitá literatura a další zdroje Seznam obrázků PŘÍLOHY

7 Prosba padlých Na vršku u Prace roste rozrazil Na vršku u Prace roste bílé kvítí Na našich hrobech od rána Podivné světlo svítí. Na vršku u Prace roste rozrazil Na vršku u Prace roste bílé kvítí Již nemusíš mít v ruce zbraň Když chceš tudy jíti. Salvy dávno utichly, nemusíš se bát Však přines náruč úcty, Když nepřines ji stát 1. obr.1) 1 Oldřich Hladký viz. 7

8 Úvod Na místech, kde se 2. prosince 1805 odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev v naší historii, Bitva u Slavkova, bývá při každoročním výročí připraven bohatý program. Sjíždí se sem zájemci ze všech koutů Evropy a přihlížejí, jak se stovky mužů v uniformách chovají, jako by se od té doby nic nezměnilo. Tyto vzpomínkové akce nejsou oslavou krvavé události, nýbrž pietním aktem a vzdáním holdu těm, kteří zde zemřeli. Ne každá doba byla re-enactmentu nakloněna. Zájem lidí připomínat si událost, která se dotýkala našich předků, měl svůj vývoj. Za 206 let prošly vzpomínkové akce určitým vývojem a v posledních dvaceti letech se ustálily do podoby tradice, takže se slavkovské bojiště těší zájmu turistů jako nikdy dříve. Při výročí, které je připomínáno o víkendu nejbližším 2. prosinci, se koná na mnoha místech bojiště i jeho okolí velké množství organizačně náročných akcí. Náročné jsou hlavně tím, že je dělají dobrovolníci ve svém volném čase, a také proto, že to jsou akce nevýdělečné, a přitom se pro jejich uskutečnění musí vynaložit nemalé finanční prostředky. Tato diplomová práce se snaží vytvořit mapu akcí, které se u příležitosti výročí konají, přičemž zahrnuje organizační stránku věci. Snaží se poukázat na problémy, které musí organizátoři vyřešit k dobrému výsledku a spokojenosti všech zúčastněných stran. První kapitolou je rešerše, tedy náhled na literaturu, která byla k tomuto tématu v malé míře vydána. Jediná nalezená kniha je výčtem událostí v minulosti. Diplomová práce čerpá informace z osobních rozhovorů s lidmi, podílejícími se na organizaci, z kronik, článků, scénářů a z vlastního pozorování. Druhá kapitola rozebírá organizace, které se na přípravách akcí podílejí a které byly za účelem pozvednutí potenciálu místa založeny. Bezesporu je zajímavé sledovat, jak spolu tyto organizace navzájem spolupracují. Dále práce nahlíží na pietní akce od historie do nedávné minulosti a na dění v jednotlivých místech bojiště. Ty nejrozsáhlejší body v programu jsou rozebírány z hlediska historického kontextu a významu, tak i se zaměřením na organizační zajištění. Obecný koncept rozšiřují čtyři podkapitoly jednotlivých bitevních polí, která jsou, podobně jako Slavkov, hojně navštěvována. Zde si může čtenář srovnat úroveň akcí stejného druhu u nás, se situací v zahraničí. V závěru je práce doplněna marketingovým průzkumem mezi návštěvníky. Při posledním výročí byli zúčastnění osobně dotazováni a jejich odpovědi jsou zpracovány do grafů. Otázky zkoumaly, z jaké vzdálenosti stojí zato divákům přijet, jak jsou spokojeni a kolik zde utratí. 8

9 Práce je doplněna přílohami programového scénáře jednoho konkrétního ročníku a harmonogramem příprav, kterým se někteří organizátoři řídí. Finanční stránka je zpracována s ohledem na omezený přístup k informacím. Téma, kterým se diplomová práce zabývá, není dosud nikde souhrnně zpracováno. Jde o věc aktuálně probíhající, kdy každý organizátor má své postupy a návody a neměl zatím důvod je sepisovat. Metodou přehledové stati je zde zpracován souhrn informací, které se podařily zjistit z otevřených zdrojů od lidí, kteří se na akcích podílejí nezištně a nemají důvod nic skrývat. 9

10 1. Stav bádání Po prostudování literatury zjišťujeme, že lze najít také několik pramenů zabývajících se tematikou připomínek bitvy u Slavkova. Oproti tomu je spousta knih zabývajících se průběhem bitvy a děním okolo roku 1805, včetně politických událostí v Evropě, které bitvě předcházely. Jak se tato událost v průběhu uplynulých dvou set let připomínala, už se moc nepíše. Tyto vzpomínky zachycují pouze knihy Františka Kopeckého. Několik drobnějších prací bylo souhrnně vydáno v jednom titulu: Kopecký, František: O slavkovské bitvě dopady a tradice Autor se problematikou tématu zabývá dlouhodobě a jako bývalý starosta Tvarožné má i kontakty a přístup k mnoha zdrojům, což se v knize odráží. Kapitoly jsou v knize řazeny chronologicky. V úvodní kapitole Jak se tehdy žilo nahlíží na všední život obyvatelstva, popisuje, jak vypadala tehdy vesnice a jak se hospodařilo, jak vypadalo školství i nábor do vojenské služby. Dále se zabývá politickou situací a postavením armád před bitvou a pouze stručně průběhem bitvy. Rozsáhle přibližuje dopad přítomnosti armád v jednotlivých místech Moravy i Čech. Význam knihy spočívá ve vzpomínkách na tradici. Popisuje, jak se mezi lidmi dochovala vzpomínka na události a jak se připomínaly veřejně. Kniha končí rokem 2008, kdy byla následně vydána. Dalším zdrojem informací o pietních aktech a akcích od bitvy až dodnes jsou obecní a farní kroniky obcí, kde se bitva udála. Diplomová práce čerpá z rozhovorů s pořadateli dnešních vzpomínkových akcí, s vedením obcí a lidmi z klubů vojenské historie, které se zabývají napoleonskou tematikou. 10

11 2. Organizace, které se na vzpomínkových akcích podílejí V počátku, hned po bitvě, se na pietních aktech a výstavě pomníků podíleli jednotliví lidé, nejčastěji místní faráři, nebo historikové. Po revoluci vzniklo několik organizací a projektů, které se o připomínku historické události zasazují. Kromě obcí a měst, které se do kulturního dění v kraji zapojují, a mnoha nejmenovaných dobrovolníků, bez nichž by se organizace ani průběh neobešly, vykonávají nezanedbatelný podíl činnosti právě tyto organizace. Ať už jsou neziskového nebo komerčního charakteru, následující kapitola se zabývá těmi nejvýznamnějšími. Záměrně uvádíme tuto kapitolu na začátek, z důvodu lepšího porozumění dalšího textu Projekt Austerlitz Dříve než Projekt Austerlitz vznikl Projekt Austerlitz 2005, jehož cílem byla příprava důstojných vzpomínkových akcí 200. výročí bitvy u Slavkova. Do té doby byli akce poměrně nekoordinované, úzce profilované a s malým přínosem pro region. Proto se v roce 1998 dohodli zástupci Tvarožné u Brna, Napoleonské Unie České republiky (dnešní C.E.N.S.), Davay Communications, s. r. o. a města Slavkov u Brna 2 na spolupráci při přípravách programu na 200. výročí. K tomuto nově vzniklému projektu se přihlásila také obecně prospěšná společnost Mohyla Míru Austerlitz, která sdružuje obce z regionu slavkovského bojiště. S takovouto spoluprací se zdá být organizace hned snadnější. Osm let připravované výročí proběhlo a zájem organizovat i další ročníky zůstal. Proč také ne, když už organizátoři vědí jak na to a zkušenosti jsou dobré. Za tu dobu však zúčastnění neustrnuli jen na jedné akci. Každoročně pořádali nejen velké prosincové vzpomínkové akce na bitvu u Slavkova, ale i srpnové Napoleonské dny na zámku ve Slavkově, svátek sv. Martina tamtéž a jiné doprovodné akce. Projektu velí Miroslav Jandora, který byl jediným společníkem firmy Davay communications s.r.o., zapsané do obchodního rejstříku 5. září Tato firma se hlásí ke sponzorství napoleonských akcí pořádaných Jandorou. V roce 2010 byla firma z obchodního rejstříku vymazána a ihned znovu zapsána pod názvem AusterlitzPro s.r.o. Stalo se tak 26. dubna spolu se čtvrtou změnou sídla společnosti. Dle obchodního rejstříku ministerstva spravedlnosti je zřejmé, že společnost patří mezi firmy, které 2 Od roku 2001, viz. cit.dne

12 porušují povinnost zveřejňovat své hospodaření 3. Tato firma je marketingovým zástupcem Projektu Austerlitz 4, a také je vlastníkem slovních a kombinovaných ochranných známek týkající se Austerlitz, Mohyly míru, aj. 5 Jandora o hospodaření a veškerých financích výročních akcí nechce hovořit a přislíbenou spolupráci k vytvoření diplomové práce odkládá na neurčito. Financování akcí pod Projektem považuje za své know how a proto do něj nechce nechat nikoho nahlédnout. Na webových stránkách Projektu Austerlitz je Jandora spolu s dalšími spolupracovníky podepsán pod článkem, z něhož je následující citace: Projekt Austerlitz je svým charakterem nezisková aktivita. Instituce i jednotlivci, kteří se na něm podílejí a v jeho rámci spolupracují, tak činí z přesvědčení o nutnosti překonat veškeré krátkodobé, lokální či individuální zájmy, jejich cílem je posílení tradic. Smyslem aktivit Projektu Austerlitz je rozvoj regionů ve vztahu k historii a tradicím. 6 Podle výpovědi několika na sobě nezávislých osob zainteresovaných při výročních akcích je spolupráce s Jandorou čím dál horší: Dříve údajně vyplácel vojákům žold, později proplácel alespoň náklady, poslední dobou není ochotný uhradit cokoli. Vzhledem k tomu, že Projekt Austerlitz čerpá i dotace a sponzorské dary, měly by být finance využívány efektivněji. Nejvýznamnějším příjmem jsou pro projekt dotace od Jihomoravského kraje. Miroslav Jandora o své činnosti a spolupráci s dalšími organizacemi prohlásil: Dnes se nám spolu s Central European Napoleonic Society (C.E.N.S.) podařilo vybudovat pro Projekt Austerlitz 2005 takovou pozici, že si troufám tvrdit, že neznám v Evropě lépe zorganizovanou akci a také neznám žádnou zemi, kde by bylo tolik dobrovolných a kvalitních reprezentantů re-enactmentu. 7 Vzhledem k tomu, že není možné nahlédnout do hospodaření Projektu, lze toto tvrzení těžko objektivně zhodnotit Obecně prospěšná společnost Mohyla míru Austerlitz Tato OPS byla založena v dubnu 1999 se sídlem ve Šlapanicích. Prvním předsedou byl zvolen starosta Šlapanic Václav Horák. Zakládajícími členy byla města Slavkov u Brna a Šlapanice, obce Blažovice, Jiříkovice, Podolí, Ponětovice, Pozořice, 3 dle obchodního rejstříku ( 4 citováno dne 7. května tamtéž 6 článek z 31. ledna 2006, citováno 26. dubna ze dne (cit. dne ) 12

13 Prace, Sokolnice, Telnice, Tvarožná, Újezd u Brna, Žatčany a dále Postilion s.r.o., Bohuslav Adámek, Antonín Buček, Jan Krčma, Ing. Arch. Milan Pospíchal a Ing. Julie Skřivánková. 8 Jde v podstatě o totožnou organizaci, jako byla původní Nadace Mohyla míru. Důvodem přeměny byla změna zákona o nadacích. 9 Záměrem při vzniku organizace bylo sdružit obce, aby organizace akcí byla na venek jednotná. V současné době se členská základna zúžila o Pozořice, Zbýšov, Křenovice a Sokolnice. Telnice, která jednu dobu vystoupila, se opět stala členem. Mezi členy je hodně fyzických osob, čímž se činnost rozmělnila. V posledních letech společnost vyvíjí minimální aktivní činnost. OPS získává část svých financí také z Jihomoravského kraje. Konkrétně dostala v roce 2007 dotaci Kč z odboru kultury na propagaci regionu. V roce 2008 dostala Kč na kulturní program a Kč na vybudování cyklostezky po napoleonském bojišti. V roce 2010 činila dotace Kč, a to za účelem vybudování památníku. O rok později, v loni, bylo Obecně prospěšné společnosti Mohyla míru Austerlitz přiděleno Kč na vzpomínkové akce. Informacím o využití těchto prostředků nebyly zjištěny Československá napoleonská společnost, o.s. ČSNS byla založena na začátku roku 1990 jako pokračovatelka předválečné Napoleonské společnosti 10. Má nyní sídlo v Brně a je členem i celosvětové mezinárodní organizace INS napoleonských společností se sídlem v Kanadském Montrealu. ČSNS sdružuje členy s různými zájmy o historii a pečuje o prezentaci historických událostí jak v odborných kruzích, tak mezi veřejností. Společnost pořádá pro své členy přednášky a besedy na různá napoleonská témata, pečuje o zachování napoleonských tradic a památek u nás, usiluje o budování nových památníků a pamětních desek. Se svými členy pořádají také zájezdy na památná bojiště, které jsou doprovázeny odborným výkladem. Na svých webových stránkách 11 se prezentuje výsledky své činnosti od roku 1990 do 2010, i když činnost neustrnula a pokračuje dodnes. 8 ze zakládající smlouvy, viz. 9 Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., 2009, s založena

14 2.4. C.E.N.S. Středoevropská napoleonská společnost C.E.N.S. sdružuje jednotky vojáků se zájmem o vojenskou historii let Členy jsou rakouské, francouzské a polské jednotky, jejichž výčet i s odkazy uvádí společnost na webových stránkách 12. Prezidentem společnosti je Jakub Samek. Vedení i zástupci členů se pravidelně scházejí na schůzích, na kterých plánují společnou dlouhodobou vizi i akce na nastávající období. V tomto roce se mají jednotky sdružené v C.E.N.S. v plánu zúčastnit nebo se podílet na těchto akcích 13 : březen secvičná u Přestanova (pořádaná gardovými námořníky a 44e bataillon de flotille) duben manévry C.E.N.S. ve Valticích*, Porcia 2012 květen Týnec u Olomouce* (pořádaná Garde Impériale d'austerlitz), Montmirail, České Slezsko v Kyjovicích (pořádaná KVH Ostrava) červen Bratislava, Bard, přechod Grande Armée přes Němen 1812 červenec Znojmo-Dobšice 2012 srpen září říjen Napoleonské dny ve Slavkově u Brna*, Borodino střelby v Hamiltonech (gardové námořnictvo), Dny kulturního dědictví ve Francouzské Rueil Malmaison, Forchtenstein (pořádá Wolfgang Horak) Lipsko prosinec Slavkov 2012* Přesto je každá jednotka autonomní ve svojí vnitřní struktuře, pravidlech i výběru akcí, které se zúčastní. Tvář společnosti vypadá na venek poněkud volně, avšak z výpovědí jednotlivých vojáků víme, že diktování podmínek vedlo některé jednotky k vystoupení. Při výročí Bitvy u Slavkova má C.E.N.S. na starost právě koordinaci jednotek, průběh bojových ukázek, přepravu a žold Kluby vojenské historie a vojenské jednotky V porevoluční době se počet zájmových sdružení zabývající se vojenskou historií u nás rychle rozrostl. I v celé Evropě je jich nejvíce právě u nás. K tomuto faktu může přispívat i skutečnost, že pořizovací cena základního vybavení každého vojáka začíná na 12 aktualizováno ( ) 13 Akce, které jsou označené hvězdičkou C.E.N.S. spolupořádá. 14

15 třiceti tisících korun, se zbraněmi 14 ještě mnohem více. Zlaté české ručičky si zvládnou ledasco vyrobit samy a tak se cena výrazně sníží Morava napoleonská V současné době je v plném proudu práce na projektu Morava napoleonská, který si klade za cíl vytvořit novou komplexní turistickou nabídku založenou na tématu napoleonských válek 15. Vznik této myšlenky je reakcí na nerovnoměrný rozvoj cestovního ruchu v jihomoravském kraji a názoru, že marketingově silný potenciál bojiště a památky na Bitvu tří císařů lze využít lépe. Pokud se nabídne turistům více důvodů k návštěvě, mohou tak nejen nalákat více zájemců, ale také je zde v kraji udržet déle než dosud, kdy povětšinou přijíždějí jen na jeden až dva dny. Záměr připravit projekt vznikl na jaře roku 2009 na základě dohody mezi Jihomoravským krajem a Regionální rozvojovou agenturou jižní Moravy. Již v prvotním plánování bylo snahou vytvořit podmínky pro propojení na celkovou turistickou nabídku regionu a vytvořit tak z území bitvy a okolí turisticky zajímavý produkt 16. Projekt probíhá od března 2011 a potrvá do února V první části realizace projektu bude vytvořena konkrétní turistická nabídka a budou zpracovány podklady pro navazující marketingové aktivity (tisk cestovního průvodce, prezentaci turistických cílů na webových stránkách, podklady pro vytvoření krátkých videosnímků/filmových pohlednic a pro mediální prezentaci v tisku). Předpokládané ukončení první etapy je v květnu Ve druhé navazující části projektu budou jednotlivé marketingové aktivity realizovány 17 Veškerá nabídka turistických atrakcí kraje má být rozčleněna do čtyř kategorií podle zájmu různých cílových skupin. Výše zmíněné instituce vyhlásili výběrové řízení na firmu, která vybere a popíše třicet turistických cílů z celého jihomoravského kraje s vazbou na období Napoleonských válek, zpracuje návrhy tematických tras, vytipuje 14 Zajímavostí je, že členové jednotek nepotřebují zbrojní pas. Používají totiž tzv. chladné zbraně, nebo také zbraně kategorie D, k nimž se tento požadavek nevtahuje. Navíc procházejí vojáci výcvikem zacházení se zbraněmi, který je dán dobovými předpisy. Tehdejší zacházení se zbraní bylo bezpečné, takže dodržování takového zacházení je i proto žádoucí citováno dne Turistický produkt zde chápeme jako materiál, nikoli výdělečný turistický produkt citováno dne

16 deset turistických cílů s vazbou na období napoleonských tažení aj. 18 Výběrové řízení vyhrála firma Dring consulting. 19 Celkové náklady na realizaci projektu jsou plánovány na přibližně 4,5 mil Kč, přičemž jsou finanční prostředky čerpány z dotace z ROP Jihovýchod 20 a spolufinancováním povinné spoluúčasti žadatele Jihomoravského kraje Slavkovská iniciativa smíření Poté, co si lidé začali více uvědomovat, že je nám připomínáno více memento nesmiřitelnosti, než abychom přemýšleli o duchovním vyznání každého jednotlivého vojáka bojujícího u Slavkova, vznikla Slavkovská iniciativa smíření. Vznikla právě na tomto bojišti na základě utrpení, které zde proběhlo, když proti sobě bojovali vojáci nejen různých armád, ale i různých vyznání. Je jedinečnou evropskou záležitostí a nedílnou součástí vzpomínkových akcí. Myšlenka pocházející z této iniciativy se připomíná v jednotlivých dědinách a kostelích, za účasti mnoha významných duchovních z různých církví katolické, evangelické, husitské, aj. Hosty bývají špičkoví odborníci z oborů teologie, psychologie, pedagogiky, historie a sociologie, a spolupracují i zástupci místní správy a samosprávy. Ústředním tématem setkávání je motto: Miluji svou církev - miluji tvou církev. Každý ročník setkání má navíc své téma, vždy související se smířením. Skupina lidí tohoto zájmu se schází od roku 1996 a na své semináře zve i širokou veřejnost Zájmové sdružení právnických osob Slavkovské bojiště-austerlitz V lednu letošního roku vzniklo nejmladší sdružení zabývající se zvyšováním povědomí o historických a kulturních hodnotách jižní Moravy a zvláště pak na území Slavkovského bojiště z roku Členy jsou město Slavkov u Brna, obce Tvarožná a Prace, a z nutnosti účasti právnické osoby ještě společnost Postilion s.r.o. - Stará pošta. Předsedou byl na ustavujícím jednání zvolen František Kopecký Dring consulting, fje firma zabývající se grantovým a dotačním poradenstvím, ale i projektovým managementem, analytickými studiemi a vzděláváním =Regionální operační program 21 Kopecký, František. Nové sdružení na slavkovském bojišti. Tvaroženský zpravodaj. 2012, č. 2 16

17 Předmětem činnosti je na základě získaných dotací propagovat Slavkovské bojiště, organizovat propagační a výroční akce a spolupracovat se všemi podobně orientovanými organizacemi, společnostmi a spolky. 22 Zakládající členové sdružení dále slibují podporu a rozvoj pořádání kulturních, společenských a pietních akcí, propagaci a podporu cestovního ruchu, organizaci vzpomínkových akcí, konferencí, výstav, besed a také publikační činnosti s tématem spojenou. Snahou je spolupracovat s obdobně orientovanými subjekty, orgány veřejné správy, obcemi a Jihomoravským krajem, 23 a sdružit tak činnost ke společné spolupráci a propagaci, jak se dosud nikomu nedařilo Podstarohorci Podstarohorci jsou místní odnoží občanského sdružení Moravská národní obec (MNO). Sdružuje příznivce z oblasti slavkovského bojiště (Sokolnic, Újezdu, Telnice). Jedná se o příznivce Moravy, její kulturního bohatství, historie, tradic a současného i budoucího života. 22 Kopecký, František. Slavkovské bojiště Austerlitz je nové Zájmové sdružení právnických osob. (cit ). Dostupné z 23 Kopecký, František. Nové sdružení na slavkovském bojišti. Tvaroženský zpravodaj. 2012, č. 2 17

18 3. Tradice bitvy nejstarší pietní akty padlým Bitva u Slavkova z druhého prosincového dne roku 1805 se stala významným mezníkem v dějinách nejen našich, nýbrž hlavně evropských. Její dopad na obyvatelstvo a na krajinu, velké počty mrtvých, raněných a zmrzačených mužů z různých koutů Evropy vyvolaly mnoho soucitu a každoroční pietní vzpomínky. 24 Památka padlým se začala uctívat již bezprostředně po této historické události. Jako první začali projevovat svoji pietu rodiny vojáků, příbuzných a spoluobčanů padlých v bitvě. Také obyvatelé obcí mezi Brnem a Slavkovem vzpomínali na zemřelé při následných epidemiích a při těžké životní situaci, kterou po sobě bitva v kraji zanechala. Na 25 hromadných hrobech padlých i na hrobech těch, kteří ještě měsíce po bitvě umírali v nemocnicích, na několika místech Moravy vyrůstala tráva a postupně přibývaly kříže. Udržování tradic z různých historických období, péče o pohřebiště a připomínání si památky padlých je neodmyslitelnou součástí kultury národů. To se stalo základem činnosti postupně vznikajících spolků, kroužků, společností a klubů vojenské historie. 25 Jednoduché dřevěné kříže stavěné nad hroby zemřelých byly postupně nahrazovány bytelnějšími kamennými a železnými pomníky. Půdu nechávali tehdejší vesničané nad hroby netknutou, zarůstající trávníkem. O sto let později upravovali tato místa stromky a keři v úhledné sádky označené mohylkami a nápisem o významu místa 26 Takové dnes známe například v Křenovicích na Zlaté hoře, kde je jeden z největších hromadných hrobů, ale stavěli se i v jiných částech Moravy. 27 Další pomníky byly postaveny například v Dlouhé Loučce u Uničova (1896), ve Valašském Meziříčí (1901), v Holešově (1905), ve Veselíčku u Přerova (195), v Kostelci na Hané (1930), aj. 28 Hlad v kraji trval dva roky. Vojáci vyjedli nejen zásoby jídla, ale i obilí, které bylo určeno k setbě. Postupně se s hladomorem a bídou vytratil i pláč nad padlými, přestože vzpomínky zůstaly. 24 Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Brno: Onufrius, 2009, s Tamtéž, s Napsal roku 1931 Antonín Procházka v: Památky z bitvy u Slavkova r viz. Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit. s Za zmínku stojí i obelisk, jež byl postaven k památce vítězství spojeneckých vojsk nad napoleonskou Francií. Byl postaven po bitvě u Waterloo (18. Června 1815) v brněnských dnešních Denisových sadech 4. října Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit. s

19 století až 60. léta 20. století Když v roce 1841 putoval bojištěm německý geograf a spisovatel Johann Georg Kohl, popsal následně ve svém cestopisu 29, že ty kopce a houštiny, jež představovali v den bitvy otázky života a smrti, se již navrátili ke své bezvýznamnosti a nikde, krom dvou stromů poblíž Rousínova rozštípnutých a poničených kulkami a kulami, není patrna žádná stopa konfliktu. Pole byla poseta kukuřicí, hroby bojovníků byly opět obdělávány pluhem. Pomníky Kohl cestou nespatřil. Podobnou vzpomínku zanechal o několik desetiletí později ve svém deníku brněnský kněz a středoškolský učitel Alois Slovák ( ). A přece - Bohu budiž žalováno - znám hřbitov čtyři hodiny cesty dlouhý, dvě široký. Nesmírný hřbitov, na němž odpočívají tisíce nebožtíků: synů, bratrův, otcův a jejich hrobů nikdo nezdobí, jejich hrobů nikdo neosvětluje a na jejich hrobech se nikdo nemodlí! Jsou to zapomenuté hroby padlých na rozsáhlém bojišti Prateckém! Hřbitove pratecký pole svaté! Svatým jsi proto, že sám nebeský hospodář o tebe se stará! Neboť nad tvými nebožtíky tak záhy svět zavřel paměť svou. 30 Alois Slovák si začal smutný osud hrdinů a jejich pietu významným způsobem uvědomovat jako jeden z prvních. Následně začal se svými přáteli usilovat o vybudování důstojného pomníku a místa věčného odpočinku pro ostatky padlých. Přesvědčit o této potřebě přátele i širší okruh lidí nebylo tak těžké jako úsilí, které musel Slovák vynaložit k její realizaci. Komitét 31 musel sehnat dostatek financí na stavbu a o nic snazší nebylo ani dospět k rozhodnutí, jak má památník vypadat, v jakém slohu má být postaven a jaký má mít charakter. Stihnout postavit památník ke stému výročí bitvy se nepodařilo, až v roce 1906 vybrali komitéti jeden z návrhů. Jednalo se o jeden ze šesti návrhů profesora pražské techniky Josefa Fanty. V srpnu roku 1914 měl být památník oficiálně zpřístupněn veřejnosti a kaple vysvěcena. To už však naplno vzplanula světová válka a tak po nezbytných opravách, které si válka vyžádala, teprve v březnu 1923 byla Mohyla míru 32 předána veřejnosti. Konečná podoba památníku je ve stylu pozdní secese. 29 Kohl,J.G. Austria. London: Chapman and hall, Dostupné z: tz&as_brr=1&redir_esc=y#v=onepage&q=austerlitz&f=false 30 Z deníku Aloise Slováka - Na bojišti slavkovském, veřejně nepublikováno, Viz. Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Brno: Onufrius, 2009, s Komitét pro zřízení pomníku na bojišti slavkovském, založen v Sokolnicích na Slovákův popud v roce Sám autor dával přednost jinému svému návrhu Mohyle smrti a tvar památníku prosazoval kopulovitý. Podoba, jakou známe dnes, je však více symbolická. Vyrůstá jakoby ze země, kde byla prolita krev. Také název Mohyla míru je pro svou smířlivost s osudem vnímán pozitivněji. 19

20 Architektonická, sochařská a v interiéru kaple i malířská výzdoba nese mnoho symbolů. Citáty, jež mohylu zdobí, sledují ústřední téma majestát smrti a Boží soud. Později, v roce 1925, vzniklo v sousedství muzeum s expozicí věnovanou Slavkovské bitvě. 33 Na nesmírném hřbitově je památník od té chvíle pro ony tisíce nebožtíků i místem světla. Připomíná všem, kdo si tu tváří v tvář majestátu smrti uvědomí nesmyslnost válek, že půda hrobů na bojištích světa je, na rozdíl od ostatních, prosáklá prolitou krví 34 Mezitím, v roce 1905, bylo sté výročí bitvy tří císařů připomenuto zapálenými vatrami a sloužením zádušních mší svatých v kostelech. V Blažovicích obec uspořádala archeologickou výstavu s předměty nalezenými na bojišti. 35 Nastalo období, kdy se pár vzdělaných lidí z okolí více tematikou bitvy zabývalo a začalo o ní psát spisy. Kulatá výročí připomněly i noviny a časopisy. Například v roce 1921, kdy uplynulo sto let od úmrtí císaře Napoleona I. věnoval list Rozkvět této události celých šest stran. 36 Roku 1930 došlo ke slavnostnímu odhalení památníku na Žuráni. Kvádr z leštěné žuly, nahoře s bronzovým reliéfem (110 x 110 cm) mapy vojsk rozmístěných v terénu, jako tomu opravdu bylo v sedm hodin ráno dne 2. prosince 1805, byl údajně zbudován na ohlas návštěvy francouzského maršála Louise Francheta d Espreye v Československu roku Návrší zvané Žuráň, kde měl Napoleon Bonaparte polní velitelské stanoviště a odkud dal v půl deváté rozkaz k útoku, není přírodním jevem, nýbrž uměle vybudovanou zemní mohylou, nekropolí nad hroby z období stěhování národů v století. Pro Napoleona představovalo toto místo velice dobře zvolený strategický bod. Od doby, kdy zde Napoleon pobýval, si místo dodnes zachovalo původní vzhled. Fenomén bitvy, zdůrazněný Slovákovou osobností, si mnoho lidí uvědomovalo a vidělo v jeho připomínce možnosti pro jiné aktivity. Impulsem byla profrancouzská orientace poválečného Československa, počínající hospodářská krize a paradoxně také úmrtí P. Aloise Slováka. 37 Tyto okolnosti přispěli k tomu, že se v srpnu 1930 sešlo mnoho Slovákových obdivovatelů a společně založili spolek Napoleonská výstava ve Slavkově u Brna. Kromě mnoha dobrovolníků a nadšenců se do příprav zapojila i řada 33 Hanák, Jaromír. Mohyla míru a bitva u Slavkova. Brno: Ave, s. ISBN x. s Tamtéž. Vol. cit. s Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s

21 osobností z oblasti historie, umění a školství jako odborní poradci. I. Napoleonská výstava na zámku ve Slavkově se konala ve dnech , při 125. výročí bitvy a 110. výročí Napoleonova úmrtí. Akce se dočkala velkého ohlasu u nás i v zahraničí, psalo se o ní v mnoha listech a novinách a stala se tak přímým podnětem k oživení napoleonských tradic v Evropě. Vždyť samotný katalog výstavy měl za hlavní cíl velkou manifestaci pro světový mír. V roce 1932 založili bývalí členové výstavního výboru Klub přátel Francie a podařilo se jim vyjednat otevření Napoleonské knihovny a Napoleonovo muzeum, jež obsahovalo exponáty z proběhnuté výstavy. Obojí na slavkovském zámku. 38 Stejně jako Klub přátel Francie se studiem napoleonské problematiky a výchově k vlastenecké obětavosti zabývala nově vzniklá (1932) Napoleonská společnost v Praze. Přitom členové obou spolků pokládali k účelu studia napoleonské epochy za důležité vznik organizačního střediska československé Napoleonské společnosti. MUDr. Skácelík pronesl při zahájení činnosti Napoleonské společnosti v Praze toto: Její účel je tedy položiti základy k napoleonologické činnosti badatelské, sbírati materiál pro zpracování vědecké, soustřediti odborníky a interesenty, povzbuditi ušlechtilé snahy sběratelské a využíti je k vyšším cílům etickým, konkretisovati myšlenkovou náplň, vytvořenou osobními projevy významných českých lidí Dodnes jsou vzpomínány obyvateli obcí na území bitvy tzv. Napoleonské hry. Šlo o jeden z organizačních počinů pražské společnosti. Poprvé se tomu událo 10. září 1933 v zámeckém parku. Šlo o představení s pěti obrazy Před bitvou, Na Žuráni, Po bitvě, U spáleného mlýna a Mezi svými. Vystupovalo zde přes 500 účinkujících z řad divadelníků, občanů města a československé armády. Historické kostýmy a rekvizity pro ně byly zapůjčené z Paříže, Prahy, Valtic a Vídně. Přestože se odhadovala účast na diváků, údajně hry sledovalo dvojnásobné množství. Pro svůj úspěch se 15. června 1935 konal ještě další, již II. ročník Napoleonských her. Tentokrát v ještě větším rozsahu, s osmi sty účinkujícími v dobových historických uniformách i tradičních lidových krojích. Tento způsob piety se dá poprvé přirovnat k dnešním obřadním aktům konaným na Mohyle míru vždy v neděli o víkendu nejbližšímu výročí 2. prosince. Sny o Napoleonské společnosti se dočkaly skutečnosti v roce Později se společnost stala členem institutu Napoleon v Paříži. V květnu byla zorganizována výstava 38 Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., s Výstavu navštívilo za necelé tři týdny více než diváků a čistý zisk z celé akce činil korun. (Vol. cit.) 21

22 Borodino r Na podzim se konal v Praze Napoleonský kongres, jehož součástí byla výstava v pěti sálech paláce U Hybernů. Ještě téhož roku - 1. prosince 1934 uspořádala Napoleonská společnost v Brně se slavkovským Klubem přátel Francie, Obecní radou v Praci, obcemi slavkovského bojiště a dalšími spolupořadateli vzpomínkovou slavnost na Mohyle míru, nazvanou Pietní vzpomínka padlých vojínů na bojišti slavkovském. Přítomno bylo návštěvníků a mottem bylo heslo prof. P. Aloise Slováka Kdo mrtvé ctí, sebe ctí. 39 Po uctění památky na Mohyle se program přesunul do Prace, kde následovaly dvě přednášky s napoleonskou tematikou. Již z tohoto období máme zmínky o nočním nasvícení Mohyly míru. Na podzim roku 1935 zde byly také dokončeny parkové úpravy. Na svátek sv. Václava se do ossaria přemístily kosterní ostatky padlých. Sváteční akt doprovázela vojenská hudba, zástupce francouzské vlády i široká veřejnost. Vzpomínkové akce na bitvu u Slavkova ve třicátých letech gradovaly ještě mnoha výstavami a připomínkami. Celý rok 1936 byl zasvěcen 130. výročí bitvy. Program neprobíhal pouze na území tehdejšího bojiště, ale i na několika místech v Brně a ve všech významných pražských muzeích. Na Staré pozořické poště se zpřístupnila, a jako muzeum začala sloužit, Napoleonova světnice. V srpnu 1937 se konaly III. Napoleonské hry, tentokrát ve Znojmě a se zaměřením na rok Tak hojná tedy byla třicátá léta 20. století ve svých vzpomínkách na slavkovskou bitvu. Hojně připravovaná další výročí (např výročí bitvy u Lipska, 130. výročí obléhání Bratislavy, 130. výročí bitvy u Znojma), přednášky, výstavy, a dokonce ani převoz Napoleonových ostatků z ostrova Svatá Helena do Paříže, se již neuskutečnily. Také se rozpadl Klub přátel Francie (1938) a Napoleonská společnost (1939). To vše v důsledku zhoršující se politické situace a mezinárodních vztahů. Mnichovská dohoda podepsaná v září 1938 nasadila napjaté atmosféře korunu. Vztah Československa s Francií nebyl nakloněn Napoleonově slávě. S rozpukem 2. světové války se i na zámku ve Slavkově ubytovali němečtí vojáci. Funkcionáři Mohylové komise reagovali na blížící se frontu a v roce 1944 Mohylu míru uzavřeli a následně ukryly cenné předměty. Počátkem roku 1945 se kolem tohoto památníku na Prateckém kopci budovala opevnění a sehrávali se těžké boje. Mohyla i 39 Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., s Tamtéž, s

23 přilehlé budovy byly vážně poškozeny a mnoho exponátů se ztratilo. Roky druhé světové války i poválečné starosti nebyly příliš vhodnou půdou k připomínání si událostí z roku Obnovení tradic po válce nebylo jednoduché. Mnoho lidí nahlíželo pod vlivem politického vedení na Napoleona podobně jako na Hitlera. 42 Nebylo žádoucí vystupovat ve válečných uniformách a s historickými zbraněmi. Vzpomínky věrných ale neutichaly a tak se i pamětní činnost postupně začala probouzet. V Praze vznikl opět jeden z klubů, tentokrát Kroužek přátel Slavkova. Společné úsilí jeho členů s Muzejní společností vyvrcholilo v září 1949 otevřením Napoleonské expozice na zámku ve Slavkově. Po té, co byl zámek v letech opraven, se expozice rozrostla do třiceti místností s názvem Okresní vlastivědné muzeum s oddělením napoleonských válek. O osm let později bylo přejmenováno na Muzeum napoleonských válek a ohlasu francouzské revoluce. Ke 160. výročí zde bylo věnováno sedm místností v přízemí severního křídla stálé výstavě s názvem Morava v době napoleonských válek. Znovu se objevila i tendence pořádat tematické vzdělávací programy. Jedním z nich byl např. vzpomínkový večer slavkovské Osvětové besedy a Vlastivědného kroužku v Praze s Lidovou školou umění. Téhož večera byl uspořádán vzpomínkový večer i ve Francii. Na obou se recitovala stejná báseň Oni a on zdejšího rodáka Ferdinanda Pražského - Slavkovského. Šedesátá léta se stávala pro vzpomínky na bitvu čím dál více významná. Ve Šlapanicích nechali postavit a 12. prosince 1965 odhalit památník padlým francouzským vojákům. Nejen na Moravě, ba i ve Francii se vyprávěla pověst o ruském pokladu ukrytém v žlebu trati u Vážan nad Litavou. Také Československá televize o něm natočila pořad v cyklu Zvědavá kamera. S postupným uvědomováním si kulturních a přírodních hodnot došlo i na sepsání památek v kraji. Jak píše František Kopecký, bylo jich tehdy dvacet označených jako napoleonské. Dostaly se tak do evidence Okresním národním výborem a Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, čímž se památkám dostalo větší propagace. 41 Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., s Ostatně někteří lidé tak na něj nahlížejí i dnes. 23

24 3.2. Po návštěvě Norberta Brassinna Významným impulsem pro oživení tradic a popularizaci bojiště byla návštěva Norberta Brassinna 43. Tento potomek francouzského vojáka sem přijel poprvé na konci listopadu 1966 a dodnes je pamětníky vzpomínán a v kronikách obcí hojně připomínán. Přijel v uniformě francouzského granátníka a své putování krajem Brassinne předem ohlásil. V kronice města Slavkova se píše: naše město navštíví belgický host Norbert Brassinne z Waterloo, aby připomenul obě dávná bojiště Napoleonova a navázal družbu belgických obcí Waterloo a Braine-l Alleud, Plancenoit a Ohain se Slavkovem. Jsou to obce, na jejichž území se odehrávala poslední Napoleonova bitva. Brassinne udržoval styky s místními občany a podle nich si vytvářel obraz o poměrech v republice. Svým nadšením v nich zapaloval aktivitu a odvahu pro organizování vzpomínkových programů ve výroční dny bitvy, kde se dosud pod vlivem panujícího režimu slavila spíše vnucovaná výročí. Brassinne se nebál zazpívat na Mohyle míru silným hlasem Marseillaisu, zasloužil se o slavnostní uctění památky v letech 1968 a 1969, kdy jezdci na koních oděni v historických uniformách položili věnce na Žuráni a na Mohyle míru. K probuzení činnosti přispěl i uvolněný režim v roce První dva roky přijížděl belgičan sám, později v doprovodu rodiny a známých, následně se přidávaly hromadné autobusové zájezdy z Belgie, Francie i Sovětského svazu. Brassine přijel na slavkovské bojiště naposledy v roce 1984, později již ze zdravotních důvodů nemohl. Vybudoval však silné vlastenecké a mírumilovné pouto v dalších svých následovnících. Přímým ideovým nástupcem se stal Pierre Orsata z Lyonu, který se svojí ženou, Češkou, sem přijíždí od roku 1972 dodnes. 44 Šedesátá léta uzavřelo 200. výročí narození císaře Napoleona I., které se významným způsobem oslavovalo na Korsice a v Paříži Počátky tradic Sedmdesátá léta přinesla vlnu oprav a restaurování památek, jak si vyžádala Sekce přátel napoleonských památek na Moravě s francouzskou A.I.N Mohyla míru i opravovaný slavkovský zámek se tak těšily velké návštěvnosti turistů. Po dvouleté 43 * Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit. s Les Amitiés Internationales Napoleoniennes

25 rekonstrukci slavkovského zámku tam vznikla také nová expozice. Dne 26. listopadu 1975 je na Mohyle míru vzpomínán pietní akt. Do zdejší krypty byly uloženy další nalezené kosterní pozůstatky padlých, tentokrát ze Starých Vinohradů. Přítomní byli zdejší historici, zástupci z Francie, uniformovaní vojáci i televize. Pieta se stala na pár let pravidelnou záležitostí. Pieta probíhala v neděli dopoledne, kdy uniformovaní přinesli věnce ke kapli pomníku a Ing. Špatný pronesl krátkou řeč o bitvě a že uctíváme památku mrtvých a že chceme mír a přátelství, aby nás nikdo nemohl politicky kritizovat 46. Rostoucí zájem o vojenskou historii lákal mladé kluky i dospělé muže sdružovat se do spolků a klubů, aby mohli společně holdovat sběratelskému zájmu zbraní a uniforem. Historické předměty a jejich repliky nejen schraňovali, ale dokázali si spoustu z nich i vyrobit. Doba hluboké totality však nebyla něčemu tak vybočujícímu nakloněna a takové myšlenky byli dosti odvážné. Jak Kopecký popisuje, začali na piety k Mohyle míru přijíždět členové klubu vojenské historie z Ostravy. Tento oficiálně působící spolek, součást Svazarmu, si mohl dovolit to, na co jiní neměli pomyšlení. Začali organizovat hromadné autobusové prohlídky bojiště. Nejprve se k nim začali přidávat podobní nadšenci z Brna a okolí, později začali přijíždět návštěvníci z celé republiky. Uniformy vojáků nebyli zprvu originály, ani tak nevypadaly. Šili si je svépomocí. Postupně začali přijíždět i vojáci v jiných uniformách, sem tam i originálních, podle nichž si další začali pořizovat repliky. V únoru 1978 v Brně založili zájemci o vojenskou historii, militarie a šerm Klub vojenské historie. Inspirací jim byli kolegové ze Zbrojovky Vyškov. Svoji činnost rozvíjeli v několika skupinách pod vedením jednotlivých členů. Někteří se zaměřovali na novodobou válečnou historii, tzv. živou historii, další se ubírali více historických směrem - starší válečné dějiny a sběr zbraní a militarií. I dnes je tato skupina v Brně stále činná, její směr je, jak asi doba vyžaduje, také komerční. Nese pojmenování Rex umělecká agentura. S koncem sedmdesátých let je také zmiňována organizovaná činnost zájezdní s prohlídkami jiných bojišť. Z našeho pohledu je významný rok 1977, kdy na začátku prosince pietní akt u Mohyly míru a program s ním spojený nabyl na síle a je dosti podobný tomu dnešnímu. Ne mohutností, ale obsahem. Organizátory byli Aktiv dobrovolných spolupracovníků Oddělení starších a novodobých dějin Moravského muzea a Vlastivědně historický kroužek Osvětové besedy Jiříkovice. 47 Dle vzpomínek Viléma Waltera z Brna víme, že uniformovaní přivezli malé dělo a mezi Mohylou míru a 46 Ze vzpomínek Václava Řehy, in František Kopecký, s Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., 2009, s

26 Šlapanicemi pořádal Vlastimil Schildberger z Brna malou bitvu o 15ti až 20ti účastnících. Další rok vojáků v uniformách přibývalo a na Santonu a Žuráni se dokonce vystřelilo z kopie francouzského děla. Není bez zajímavosti zápis v kronice města Slavkova z roku 1979: Klub přátel vojenské historie při brněnském Svazarmu připomněl svérázným způsobem 174. výročí památné slavkovské bitvy tří císařů, která byla jednou z nejkrvavějších bitev napoleonské epopeje. Víření vojenských bubínků a zvuky píšťal vzbudily v sobotu 2. prosince pozornost chodců v brněnských ulicích, jimiž procházel útvar mužů v charakteristických uniformách napoleonské armády. Klub uspořádal při této příležitosti jako každoročně setkání přátel vojenské historie, spojené s exkurzí na slavkovské bojiště a pietním aktem na Mohyle míru. Ještě více pozornosti si zaslouží pokračování zápisu kroniky, kde je zaznamenána aktivita studentů brněnských vysokých škol, kteří se rozhodli zrekonstruovat v terénu postavení bojujících vojsk mírumilovným způsobem. Aby se v zápalu poznali přátelé a nepřátelé, zvýraznili barevnými částmi svého oblečení příslušnost k některé ze zúčastněných armád. Barva červená označovala národnost ruskou, bílá rakouskou a modrá francouzskou. Místo zbraní nesli nafouknuté balonky a na zádech zátěž o hmotnosti 10 kg. Vyšli z postavení armád v roce Na nádraží ve Šlapanicích se řadily šiky Francouzů, v Sokolnicích nastupovali spojenci. Přihlížející obyvatelstvo se tak vžilo do situace, že mohutně povzbuzovalo ruské vojsko. Zničení nafouknutého balonku mělo představovat zneškodnění jednoho držitele. Tento děj se odehrál i v roce V okrese Vyškov byly v roce 1979 jakékoli uniformované akce zakázány okresním tajemníkem KSČ. Do tohoto regionu spadá i Slavkov a část bojiště. Aktivitou Vladimíra Tomana z Tvarožné se centrum konání vzpomínkových akcí přesunulo do okresu Brno-venkov, do obce Tvarožná a k nedalekému Santonu. Krok vpřed v organizaci vzpomínkových akcí přišel se 175. výročím. Po organizační stránce lze v této době spatřovat velký pokrok. Tohoto roku byly k výročí vytištěny i propagační materiály a letáky. I pořadatelé již měli tvář. Vědělo se, která organizace za čím stojí. Na několik let se pořadateli stalo Historické muzeum s Klubem přátel vojenské historie. Ve Slavkově byl 48 na programu seminář Válka třetí koalice a Morava a promítaly se filmy jako americký Vojna a Mír a sovětský Napoleon v Moskvě. Pietního aktu na Mohyle míru se zúčastnily tři desítky uniformovaných mužů. Hosty bylo sedm němců v různých uniformách, kteří přijeli do Slavkova vlakem listopadu

27 S místními navázali spolupráci, jejíž plody byly poprvé vidět v roce 1981, kdy byli členové ostravského Svazarmu poprvé pozváni na výročí bitvy u Lipska. Václav Řeha ve svých vzpomínkách napsal: Uniformy ovšem každý podle své fantazie, každá jiná, slátanina všeho možného, ale u Němců to nebylo o moc lepší. Dost lidí, tzv. těch opatrných, většinou jen střelců z historických zbraní, tam jelo jen ze zvědavosti, bez uniforem, a protože na to přispěl Svazarm výročí v listopadu 1981 přineslo opět tematický seminář doplněný předčítáním příspěvků z kronik obcí. Na nádvoří zámku také vystoupila skupina historického šermu REX. Dále se promítal film a navazovaly přednášky různého zaměření s bitvou spjaté. 50 Propagace akcí byla v této době stále minimální, založená spíše na tom co si lidé mezi sebou řeknou. Proto se mohli přihlížející turisté počítat většinou pouze na desítky. Dále Václav Řeha vzpomíná, jak to první prosincový víkend vypadalo: Bitva se tehdy neodehrávala, přicházeli civilisté a turisté, ale vše probíhalo jakoby samo. Na Santonu se opékaly na ohni buřty a pilo se víno. Poté se pochodovalo na Žuráň a do Šlapanic, v neděli průvodem z Prace na Mohylu míru. Lidé vytvořili před pomníkem špalír a do kaple se přinesly věnce. Ale bylo to živelné, pár místních nadšenců tam proneslo jakýsi proslov, většinou o zachování míru a proti válce, jenom aby si nepodráždili soudruhy a aby se jim nedalo nic vytknout. Pak přijely autobusy. Belgičané také pochodovali ve svých operetních uniformách a s vřeštivou hudbou a bubny k Mohyle a dovnitř položili věnce. Ale nikdo jim nerozuměl, tak je soudruzi tolerovali 51 Následující tři roky probíhal program obdobně. Nikdy nechyběla přednáška nebo seminář, promítnutí dalšího tematického filmu a pietní pochod k Mohyle. Někdy přibyla ukázka historického šermu. Začalo se bivakovat v tělocvičně 52 odvážnými průkopníky byli Tvarožští. Tyto poloilegální činy byly trapně tolerovány a bylo znát, že režim povoloval. 53 Zájem o slavkovské bojiště postupně narůstal. Upevňovaly se i styky se zahraničními skupinami stejných zájmů. K nám přijížděli Francouzi a podněcovali zde zájem o vojenskou historii z různých období. I spolupráce s Lipskem pokračovala. 49 Řeha, Václav. Co si ještě pamatuju, In Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., 2009, s Např. Vojenské nemocnice v době napoleonských válek. 51 Řeha, Václav. Co si ještě pamatuju, In Kopecký, František. s Prosté ubytování přespolních, kteří přijížděli v uniformách. 53 Řeha, Václav. Tamtéž. 27

28 Ostravští se zúčastnili v květnu 1984 osmatřiceti kilometrového pochodu na bojiště u Grossgörrschenu. Při každé návštěvě se tak seznámili s dalšími nadšenci, které na oplátku zvali zase k sobě. Cennými byli i předávané informace ohledně originální podoby uniforem, zbraní a dalších předmětů. V prosinci 1984 se kromě tradičního uctění památky na Mohyle míru (tentokrát pořádané pod záštitou Krajské mírové rady,) Jiříkovických ohňů a semináře, konalo na zámku ještě pásmo her, říkadel a tanců. Kronikář ve Tvarožné v roce 1985 zaznamenal: ve Tvarožné se po létech rodí nová tradice, zaměřená na protiválečnou a přece historickou notu, která může přinést Santonu, ale i naší obci nejen popularitu, ale i prospěch, který si zaslouží. Nejde rozhodně o nějaké oslavy Napoleona, jak někteří naši občané kriticky hodnotili celé výročí, ale i připomenutí historické události, která naši vesnici uvedla do světových dějin. Z téhož roku máme záznam o připravované účasti na výročí ve Waterloo. 54 Zbývaly čtyři roky do pádu režimu a je s podivem, že se takové výjezdy mohly konat. Nebylo jich však mnoho. Horší to měla zájmová uskupení, pro něž stále přetrvávalo nepochopení. Aktivním lidem toužícím po svobodné zájmové činnosti byly kladeny překážky. V roce 1986 snahy politických činitelů vyvrcholily zákazem pořádání jakýchkoli napoleonských akcí ve Slavkově. Museli se hledat nové formy jak tradice udržet. 55 Pokud se našlo v některé z obcí dost schopných a ochotných lidí a pokud jim byli radní nakloněni, mohli zorganizovat program i přes nepřízeň shora. Našli se i odvážní předsedové, kteří akce podporovali, přestože věděli, že jim soudruzi jejich konání spočtou. Například ve Tvarožné měli na takovou souhru lidí štěstí. Dokázali zapojit i své rodiny a ve více lidech tak začít i tradici rekonstrukcí bitev na poli pod Santonem. Jiní zase nazvali pietní akt na Mohyle míru jako Pochod míru Slavkov- Mohyla míru-tvarožná sportovně orientovaná akce. Ze záznamů o náplni vzpomínkových akcí z osmdesátých let dvacátého století je patrné, že se více začalo dbát na společenské události. Konaly se koncerty, setkání jednotek, ples aj. Důvodem byla jistě touha po kulturním vyžití, ale z části i jakési zakrývání programu, který nebyl režimem vítán. Václav Řeha o výročí v roce 1987 ve svých pamětech napsal: Vládnoucím soudruhům se to jaksi vymklo z rukou a řečníci u Mohyly se přestali povinně zmiňovat o boji za mír a o imperialistickém nepříteli, nemuseli připomínat 54 Archiv ČSVH, in František Kopecký, Kopecký, František. O slavkovské bitvě dopady a tradice. Op. cit., s