Modlitby matek. Zpravodaj pro ČR prosinec Josef a Ježíšova matka Maria byli plni údivu nad slovy, která o Něm slyšeli.

Transkript

1 Součást Komunity SOLACE Modlitby matek Zpravodaj pro ČR prosinec 2011 Josef a Ježíšova matka Maria byli plni údivu nad slovy, která o Něm slyšeli. Lk 2,

2 Adventní zamyšlení Milé sestry, advent má své zvláštní, nezaměnitelné požehnání, probouzí v nás touhu ve skrytosti nastoupit nový vztah k Bohu a k bližnímu (Průvodce adventem). Gándhí jednou řekl: Byl bych zajisté křesťanem, kdyby všichni křesťané byli takoví, jací mají být. Naposledy, když jsem měla službu v katedrále, prováděla jsem jeden manželský pár. Říkali o sobě, že jsou nevěřící, ale při svých cestách velmi často navštěvují kostely. Asi si je Pán touto cestou k sobě přitahuje, pomyslela jsem si. Velmi živě jsme probírali příběhy z Nového zákona, jak nám je živě připomíná výzdoba katedrály. Když jsem upozorňovala na příběh o Zacheovi, řekla jsem, že Bůh chce mít společenství s člověkem bez ohledu na jeho minulost. Souhlasně odpověděli, že oni nemohou uvěřit, protože kolem nich je tolik lidí věřících, kteří se chovají hrozně. Jak? ptám se. Chovají se povýšeně a přitom si své povinnosti řádně neplní, vychrlili toho ještě víc a nechyběla tam ani manželská bezohlednost. Vím, že takoví všichni nejsme, ale pamatujme na své poslání: Buďte mými svědky! Známe základní přikázání, dokonce víme i to, že podhoubím všech ctností je pokora a všech neřestí pýcha. Ale nějak na to zapomínáme. Drahé sestry, naše okolí o nás jistě ví, že jsme věřící, že patříme Kristu. O to bedlivěji sleduje naše chování a má na nás přísnější měřítka. Myslím, že právem. Ono v tom Písmu také stojí: Běda tomu, z koho pohoršení vzejde. Tím pohoršením se nemyslí pouze hrubé trestuhodné činy, ale i běžné každodenní neplnění svých stavovských i rodičovských povinností. Zamysleme se každá sama nad sebou, jak nás asi vnímá naše okolí? Pokusme se povzbudit smutné, říct něco milého, nabídnout pomoc. A pokud zvládneme ustát bez pohoršení, i když nám někdo stoupne na nohu, bude to super. A začněme hned a už nikdy (s pomocí Boží) nepřestaňme. Vždyť advent je časem, v němž se mobilizuje dobro, které už bylo skoro zapomenuto, probouzí se ochota myslet na druhé a dobro jim prokazovat. (Benedikt XVI.: Boží světlo v naší duši). 2 Vaše Růžena

3 Slovo kněze Pravý advent Drazí v Kristu a Panně Marii, v jedné adventní písni zpíváme: Z nebe posel vychází, zdávna již žádaný, k Panně čisté přichází, od Boha poslaný... Tato slova vyjadřují čtyřtisícileté čekání lidstva po dědičném hříchu na splnění Božího příslibu v ráji, že přijde ten, kdo napraví bědný stav člověka. Během adventu i my máme v nitru zakoušet touhu lidstva po Mesiáši. Avšak příchod Božího Syna se neudál, jak Židé po celá staletí předpokládali. Od doby, kdy Bůh skrze proroka Nátana dává králi Davidovi zaslíbení, že Mesiáš vzejde z jeho rodu, vyvolený národ žil v představách, že na královském trůnu se budou nepřetržitě střídat potomci davidovské dynastie, až jeden z nich bude Mesiášem. Ale víme, že tomu tak nebylo. Jednak králové často byli Bohu nevěrní, ba ničemní, že se národ v 8. stol. před Kristem rozdělil na severní izraelské království a jižní Judsko, jednak ani v Judsku nevládli vždy Davidovci. V 6. stol. před Kristem i judský král byl odvlečen do babylónského zajetí, ve 3. a 2. stol. před Kristem ovládli Palestinu pohanští Řekové a v 1. stol. před Kristem obsadili Jeruzalém Římané a dosadili loutkového židovského krále, který vůbec nepatřil k Davidově linii. Když vyvolený národ ve svém očekávání Mesiáše byl už ve velkém zmatku, tu najednou přichází Boží posel k nazaretské Panně a zvěstuje Jí radostnou novinu. Bůh zasáhl a splnil své zaslíbení, tolikrát opakované. Ale stalo se to způsobem, který nikdo nečekal, a v době, která sice byla velmi vypjatá, ale už nenesla předpokládané známky. Panovala velká bezradnost, dokonce úzkost, nebyl tu prorok, který by promluvil Božím jménem. Tak tomu bývá i v našich životech dnes. Tolik potřebujeme, aby Bůh konečně zasáhl do dění světového i našeho osobního, aby zlomil moc démonů a přemohl současné pány světa, aby k sobě obrátil naše rodinné příslušníky, aby nám dopřál tělesné uzdravení a udělil různé milosti, aby nastolil pořádek v Církvi a mezi národy. Avšak na nás je, abychom s důvěrou očekávali Boží působení neboli abychom v Boha doufali. Tak Bohu jakoby uvolňujeme ruce, aby jednal. Naděje v Boha nás nikdy nezklame ani nezahanbí, jak říká sv. apoštol Pavel. Ale Boží způsoby jednání jsou docela jiné než naše. Abrahám ale doufal proti veškeré naději, že bude mít syna, a za tuto naději je chválen v listu Židům. 3

4 V jedné farnosti, kde jsem působil, se po každé mši svaté modlila jedna slečna korunku k Božímu milosrdenství za svého těžce nemocného tatínka, bývalého vojáka z povolání v době komunismu. Byl sice pokřtěný, ale vytrvale vzdoroval naléhání své dcery, aby přijal svátosti. Až jednou zvoní v mém pokoji telefon. Ozve se ta slečna, abych navštívil v nemocnici jejího tatínka, který je v kritickém stavu. Hned tam jedu a na oddělení mi doktorka říká: Ale mluvit už s ním nemůžete. Je v agónii. Přistoupil jsem k lůžku, a místo abych se na asi šedesátiletého muže se zavřenýma očima jen soucitně koukal, pěkně nahlas povídám: Pozdrav Pán Bůh, pane Horák. Jsem katolický kněz. Chtěl byste přijmout svátosti? A umírající téměř samozřejmě otevře oči: Ano, už to se mnou jde z kopce. Vyzpovídal jsem ho, podal Tělo Páně a udělil jsem mu pomazání nemocných s plnomocnými odpustky. Pak se modlíme Zdrávas, Královno, Matko Milosrdenství, Živote, Sladkosti a Naděje naše... a najednou vidím, že pan Horák už nedýchá. Naše naděje musí být pevná, pokorná a vytrvalá. Neposkvrněná Panna Maria byla tak omilostněná, že oplývala všemi ctnostmi, tedy i nadějí na příchod Vykupitele. A přesto ani Ona netušila, jak se to stane. Archanděl Gabriel Jí zvěstuje, že Ona je ta milostiplná, nade všechny požehnaná Matka Božího Syna. Panna Maria vyslovuje svou závislost na Pánu a dává se k dispozici: Jsem služebnice (nevolnice) Páně. Ať se mi stane podle Tvého slova. Obr.: Murillo Esteban Perez - Immaculata (1665) Ve zbývajících adventních dnech se také my staňme více mariánskými podle slov sv. Ambrože: Ať je v každém duch Mariin, duše Mariina. A tak Kristus více přijde do světa. 4 Žehná P. Filip M. Antonín Stajner

5 Duchovní okénko Císařovna Zita - vzor manželky i matky Velkým příkladem vzorného křesťanského manželství a rodičovství a také mocnými přímluvci za naše rodiny mohou nám být blahoslavený Karel Rakouský a jeho manželka Zita. Tehdejší arcivévoda Karel Rakouský a princezna Zita Bourbonsko- Parmská uzavřeli manželství před 100 lety, dne l911. Počátky jejich vztahu jsou spjaty s naší zemí - ve Františkových Lázních se seznámili, v Brandýse nad Labem strávili po svatbě několik měsíců. V roce l916 se stal Karel císařem i českým králem a jeho manželka Zita císařovnou a královnou. Karel I. Rakouský byl blahořečen 3. října 2004 Janem Pavlem II. (ten měl své křestní jméno Karol na jeho památku). Proces blahořečení Zity byl zahájen r ve Francii a je ve fázi diecézního šetření. Pokud bude úspěšně završen, bude to další případ svatosti skrze křesťanské manželství, tentokrát u panovnického páru. Právě příkladné manželské a rodičovské ctnosti byly a jsou podstatnou součástí obou procesů. Karel měl vždy ke své manželce velkou úctu a její názory bral velmi vážně, ona jeho rozhodnutí respektovala a plně ho podporovala ve všech jeho náročných povinnostech. Oba se s důvěrou svěřovali do Božích rukou. Tuto víru předávali i svým dětem. Pamatovali také s dobročinnou pomocí na druhé a své těžké poslání brali jako zodpovědnost před Bohem. Manželství Karla I. a Zity lze ohraničit dvěma citáty: Teď si musíme vzájemně pomáhat do nebe, řekl Karel Zitě po jejich zasnoubení. V Ježíšově Srdci se opět sejdeme, zněla jeho slova k milované manželce, když v jejím náručí v r. l922 ve vyhnanství na Madeiře umíral. Za památný den blahoslaveného Karla nebyl zvolen den úmrtí, ale 21. říjen, tj. den jeho sňatku se Zitou. 5

6 Zita - manželka Více pro Tebe než pro sebe, napsala Zita Karlovi na fotografii po jejich zasnoubení. Již před sňatkem jela pro požehnání ke Sv. otci. Na svatebních prstýncích si dali zhotovit nápis: Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží rodičko! Brzy po svatbě podnikli novomanželé pouť do Mariazell, aby se tady odevzdali pod ochranu Matky Boží a vyprosili si požehnání pro své manželství. Zita byla oddaná manželka, pomáhala Karlovi všemožně až do jeho smrti - povzbuzovala jej, v případě nutnosti jej i zastoupila (přijetí členů vlády apod.). Podporovala ho i duchovně - společně se modlili. Povinnosti manželky cítila jako přednější než povinnosti matky. Např. přes své těhotenství se rozhodla podstoupit bez dětí s Karlem cestu při nebezpečné situaci v Maďarsku. V době Karlovy smrtelné nemoci s nadlidským úsilím bděla u jeho lůžka a pečovala o něho. Nabídla mu dokonce modlit se na jeho úmysly místo něho, aby si mohl trochu odpočinout. Když císař Karel ve vyhnanství umíral, ptala se císařovna Zita - sotva třicetiletá těhotná matka sedmi dětí bez prostředků, z nichž nejstaršímu ještě nebylo deset: Karle, co si tu počnu sama bez tebe? Ale hned se sama opravila: Pane, buď vůle tvá. Neochvějná důvěra v Boží prozřetelnost byla charakteristická nejen pro jejich celé manželství, ale i pro chvíli rozloučení. Zachovala věrnost zemřelému manželovi a už se nevdala (až do své smrti chodila v černém oblečení). Pamatovala na výročí smrti Karla, den 50. výročí strávila v modlitbách u jeho hrobu na Madeiře. Když v požehnaném věku 97 let dne v klášteře v Zizers ve Švýcarsku zemřela, byla vdovou plných 67 let. Zita matka Zita byla z rodiny s více sourozenci, s mnohými postiženými, ale byla vedena i k péči o nemocné a chudé. Oba s Karlem přijali s velkou láskou každé ze svých osmi dětí jako dar od Boha, i když se posléze ocitli ve vyhnanství bez prostředků. Nejmladší dcera Alžběta se narodila měsíc po otcově smrti. Zita vychovala děti v úctě k odkazu jejich otce, umožnila jim skvělé vzdělání a předala víru. Věnovala se dětem tělem i duší, pokládala to za svoji prvořadou povinnost. Hlavním pilířem výchovy byla víra v Boha. Vedla je k denní účasti na mši sv., chlapce k ministrování, sama je připravovala k prvnímu sv. přijímání a čítávala jim životopisy svatých. Mluvívala s nimi také o různých 6

7 tématech z evangelia. Již v raném dětství přijaly děti biřmování. Základním úkolem, který jejich výchova musela splnit, bylo vštípit jim vědomí povinnosti a zodpovědnosti. Byla ke svým dětem přísná, musely vykonávat různé domácí práce a vychovávala je skromně, bez luxusu. Děti chodily v prostém oblečení. Často jim po večerech hrála na klavír, zpívala a vyprávěla své vzpomínky na vlast. Vychovávala děti také k tomu, aby se vzájemně chovaly jako tým. I v jejich dospělém věku jim na požádání ráda pomáhala a radila. I když s Ottovým rozhodnutím vzdát se koruny asi vnitřně nesouhlasila a mnozí lidé ji žádali, aby ho od něho odradila, přesto prohlásila: Má svoje důvody, je to na něm. Já se za něj modlím. Byla i milující babičkou, vnoučatům byla vzorem ve vroucí modlitbě a láskyplné pomoci. Ačkoliv hlavou rodiny se stal Otto, zůstávala neotřesitelnou autoritou, kterou uposlechli všichni, aniž to od nich žádala. Svým chováním a principy, kterými se řídila, zvláště svou zbožností, ovlivňovala chování a postoje ostatních členů rodiny. V případě potřeby se stala i utěšitelkou, např. při náhlém úmrtí manželky syna Rudolfa. Těžkou ranou pro Zitu byla smrt její dcery Adelheid. Jejímu přání, aby se směla zúčastnit jejího pohřbu v Rakousku, nebylo vládou vyhověno. V té době již žila v klášteře sv. Jana v Zizers ve Švýcarsku. Dne 9. května l982 se dožila devadesáti let. Velká rodina strávila tento den s ní a pro Zitu byla neobyčejně důležitá ta skutečnost, že současně nejstarší vnuci přijali své první svaté přijímání. 7

8 Zita - matka národů Již od malička byla vedena k dobročinnosti a starosti o potřebné. Tato starost o ostatní zůstala Zitě po celý život. Přes mnohé ústrky a nevděk se oba s Karlem snažili, aby si děti zachovaly k národům bývalého císařství pozitivní postoj a dovedly odpustit. Zita za 2. světové války pomáhala dobročinnými sbírkami zuboženému Rakousku a i po všech těžkých zkouškách díky veliké důvěře v Boha byla stále otevřená a velkodušná. Ctila Pannu Marii Mariazellskou a Pražské Jezulátko, její první starostí v každém domě, kde bydlela, bylo zřízení kaple. Za své hlavní přikázání pokládala věrné plnění Boží vůle. V době přemrštěného individualismu žila pro druhé více než pro sebe. Prosme v modlitbách za naše rodiny o přímluvu blahoslaveného Karla a jeho manželku Zitu. Novénu k blahoslavenému Karlovi se modlíme také za náš národ (vydalo Kartuziánské nakladatelství, v prosinci vyjde tamtéž i knížka o něm). Letos byla zřízena česká a moravská sekce Modlitební ligy císaře Karla za mír mezi národy. Stránky Sdružení pro blahořečení Zity: Modlitba za blahořečení Boží služebnice Zity Bože, náš nebeský Otče, skrze ponížení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi vykoupil svět. Ten, který byl Králem, se stal služebníkem všech a daroval svůj život jako výkupné za mnohé, a proto jsi ho povýšil. Prosíme Tě, aby Tvá služebnice Zita, císařovna a královna, byla pozvednuta ke cti oltáře Tvé Církve. V ní jsi nám dal příklad neotřesitelné důvěry ve Tvou Božskou Prozřetelnost a příklad víry a naděje tváří v tvář soužení. Snažně Tě prosíme, aby se po boku svého manžela, blahoslaveného císaře Karla, stala Zita pro manžele příkladem lásky a věrnosti a pro rodiny průvodkyní po cestách pravé křesťanské výchovy. Ať ta, která za všech okolností otvírala své srdce potřebám druhých, zvláště chudých a potřebných, je pro nás všechny příkladem lásky a služby bližnímu. Dopřej nám na její přímluvu vyslyšení této naší prosby. (zde vyslovte svou prosbu o milosti, které od Boha žádáte). Skrze Krista, našeho Pána. Amen. 1x Otče náš, 3x Zdrávas, 1x Sláva Otci Imprimatur: 9. července 2009 Mgr. Yves Le Saux 8 Připravila Jana Balharová

9 Ohlédnutí za triduem Ráda bych se s vámi podělila o radost a sdělila vám, že u nás v Havlíčkově Brodě byla založena skupinka Modliteb otců. Bohu díky. Moc jsme se za ty tatínky, kteří cítili touhu skupinku založit modlitby. Obrovskou radost a vděčnost Bohu jsme prožívaly, když jsme se dověděly, že by se muži chtěli připojit k modlitebnímu Triduu. Sešli jsme se a domlouvali, jak triduum uskutečníme. Do tří dnů modliteb, které proběhly června 2011 se nakonec poprvé aktivně zapojili nejen tatínkové, ale i nejmladší skupinka Modliteb matek. Modlitby matek a otců se prolínaly, každá skupinka přinášela své modlitby s velkou pokorou, vírou a odevzdaností. Znovu jsem si uvědomovala, jak jsou modlitby, které se modlíme z našich knížeček, úžasné. Jak vyjadřují přesně to, co matky i otcové cítí, co prožívají, jak ve svém srdci s Bohem rozmlouvají. Triduum jsme pořádali také společně s tatínky. V pátek měla jedna skupinka, v sobotu nejmladší maminky a v neděli tatínkové. Každý den byl krásný, vždy se sešlo kolem 30 lidí. Začínáme v 17 hodin, tak do hod, pak od 18 hod je mše svatá. Stále se modlím, každý den, stejně jako za svoje děti, tak i za naše společenství MM, teď i za společenství MO. Snažím se udržet mezi skupinkami spojení a přátelskou atmosféru. Každá skupinka se schází jindy a každá má jiné věkové složení a hlavně každá jsme jiná. Takže někdy je potřeba dost mírnosti a taktu, ale já mám všechny moc ráda, mně to nedělá žádný problém. Mám radost, když se potkáme, popovídáme, nebo na sebe alespoň mávneme. Těší mě, že mě ty mladé berou mezi sebe, nedávno jsem s nimi byla na kursu, kde jsme se učily vyrábět Biblické postavičky. S jednou maminkou z nich připravujeme každý týden novou scénku před oltářem, podle evangelia, které se v neděli čte. Je to pro děti, ale chodí se dívat i dospělí. Těším se na všechny do Brna!! Marie Topolovská Bohu díky za nádherné společenství, které jsme prožili. Bohu díky za Modlitby matek. Bohu díky za Modlitby otců. 9

10 Rády bychom se s Vámi podělily o průběh modlitebního tridua v naší farnosti. Modlili jsme se v pátek, sobotu a neděli vždy ve stejnou dobu od 19 do 20 hod. K modlitbám se scházela celá farnost. V pátek jsme se modlili křížovou cestu, v sobotu Modlitby matek a Korunku k Božímu milosrdenství a v neděli nám P. Jiří Orság vystavil Nejsvětější svátost oltářní a modlil se s námi adoraci. Moc si vážíme jeho podpory a spolupráce. Zdůraznily jsme úmysly na jednotlivé dny, použily jsme doporučené prosby a texty, ale hlavně jsme se všichni společně od srdce pomodlili. Triduum je příležitostí i pro maminky, které se nemohou z nějakých důvodů setkávat v modlitbách ve skupinkách, a já jsem moc ráda, že příležitosti využívají. Síla modliteb je opravdu velká. Škoda jen, že některé maminky si to neuvědomují a zůstávají stranou. Za maminky z Lukova Jana Pavlíčková Chci vám oznámit, že u nás poprvé proběhlo triduum. Skupinku máme založenou už asi tři nebo čtyři roky, ale do této doby jsme neměly sílu, odvahu či na to neuzrál čas. Nevěděly jsme, že máme napsat, kdy se bude konat a že budete dělat seznam, jinak bychom se ozvaly. Vše proběhlo v pořádku, měly jsme strach, nikdo z nás nechtěl moc vystupovat před více lidmi na veřejnosti, ale Duch nás vedl a oslovil i ostatní lidi. Někteří se nás už ptali, kdy bude další. Duchovní otec z naší nákelské farnosti nás také podpořil a zúčastnil se některých modliteb (to nás povzbudilo). Ohlédnutí za konferencí Radujme se ze svého mateřství! Ježíš nás vyzývá, abychom před něj předstoupily a modlily se: Pane, zde jsou mé děti. Miluješ je mnohem víc než já, dokážeš změnit věci, které já změnit nemohu, a proto je odevzdávám do tvé bezpečné milující péče a raduji se, protože ti věřím. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. (Kol 2, 6-7) Toto bylo Boží Slovo pro Celostátní konferenci Hnutí Modlitby matek v Kulturním domě Rubín v Brně ve dnech října 2011, kde mi bylo dáno spolu s asi 500 zástupci ponejvíce ženského pohlaví prožít dle stanoveného programu tři dny neopakovatelných zážitků, které se zapsaly hluboce do mého nitra. Zúčastnit se této 10

11 konference již počtvrté vnímám jako nesmírný dar od Pána a jsem nesmírně vděčná za všechno, co jsem zde mohla letos prožít. Všechno - od zahájení v pátek večer mší svatou v katedrále sv. Petra a Pavla, přes celý bohatě nabitý sobotní program, kde měly svůj čas a místo chvály, úvodní slovo, přednáška P. Karla Martina Satorii, mše svatá celebrovaná br. Šebestiánem Smrčinou a dalšími knězi, kteří přijali pozvání matek (byl mezi nimi mimo jiné i o. Lízna), svědectví po skupinkách i jednotlivců, vzorová hodina Modlitby matek s odevzdáváním dětí do košíčku, sliby do komunity, agapé, modlitby za uzdravení pod vedením br. Ignáce Majvalda OFM až po nedělní chvály se mší svatou, reflexi ze setkání a samotné zakončení konference - to všechno, co se dělo v sále i mimo něj, se přičinilo k tomu, že jsme se stali v Duchu svatém jednou milující se rodinou Božích dětí a naše srdce se rozhořela láskou k Bohu i bližnímu a byli jsme ztotožnění s Boží vůlí, aby celý náš život byl věrným následování života a pokory našeho Pána Ježíše Krista, kterému buď čest a chvála na věky věků. Otec Satoria rozvinul Boží Slovo z listu Kolosanům a často pak opakoval stěžejní větu kardinála Ratzingera: Nežádejte od Boha méně, než chce dát. Podobná slova použila v úvodním slovu Růženka, abychom očekávali mnoho: Kdo hodně očekává, hodně dostane. A ta slova se naplnila, troufnu si říct, na každém účastníku konference v Brně. Tentokrát nebudu popisovat své osobní zážitky, to musíte zažít sami, a tak Vás, milé maminky a otcové, chci vyzvat, abyste si pro příště vyprosili u Pána tu milost přijet do Brna osobně alespoň na jeden den. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. Vděčná účastnice konference JM P.S.: Na konferenci nám sestra Růženka doporučila, abychom si domů odnesli malou brožurku sestry Jany Marie s názvem ŽIVOTNÍ STYL A VÍRA. Doma jsem se s nadšením začetla do této malé knížečky, která je nahlédnutím do života dnešní katolické ženy a rodiny. Knížečka chce dodat radost a naději pro život z víry, která v dnešním světě dokáže být nosnou silou. Autorka je dcerou katolické církve, sestrou v Kristu, manželkou, matkou a učitelkou. Na teologii vystudovala křesťanskou výchovu a na filozofii historii. Nežádejte od Boha méně, než chce dát Děkuji za přednášku o modlitbě o. Satoriovi. Než jsem odjela na konferenci do Brna, hodně jsme se doma bavívali o modlitbě, cítili jsme společně s manželem i každý sám její nutnost, a hledali jsme ji i odpovědi na naše hledání. Když jsem zaslechla na 11

12 konferenci motto úvodní přednášky, byla jsem překvapená. A zvědavá. Přednáška byla docela náročná, ale okouzlující, krásná! Výstižná, povzbuzující, nabízející odpovědi, ukazující směr po jejím skončení jsme na sebe i s druhou maminkou mrkly, protože i ona cítila ve svém srdci to samé jakoby to byla přednáška pro ni. Nejenom já jsem byla obdarovaná Při odevzdávání našich dětí do košíčku jsme si měly vzít úryvek z Písma Boží slovo pro mě Jé, jak jsem byla zvadlá, verš mi připadal náročný, maminky kolem mě - ty měly samá slova povzbuzení, ujištění o lásce, jen já měla tak náročný text. Nemohu napsat blbý, ale bouřila jsem se a vůbec nechápala, co to mám až v noci najednou cvak a už mi to došlo: Kejt, vždyť ty ses chtěla modlit, tak to máš: Modlete se, aby Bůh otevřel dveře svému slovu. A pak stojím na chodbě u knížek tolik krásy, peněz jen její název Možnosti a melodie Možnosti a melodie- jaký krásný zvuk ta slova mají, nedalo se do ní nahlédnout, byla zabalená, ale mně to v hlavě šrotovalo. O. Jeronýma známe z textů a stránek bratrů trapistů v Novém Dvoře. Manžel ho má rád - koupím mu tu knížku na Vánoce Hotovo Dojela jsem domů a manžel seděl, poslouchal, ptal se, a já najednou nedokázala čekat až do Vánoc a knihu mu dala. A pak jsem ho jen vídávala, jak v ní leží - leže v posteli, odkládaje brýle, přemýšleje Nedalo mi to a knihu otevřela také a pak bývala legrace, protože jsme si ji předávali z ruky do ruky, protože on chtěl v četbě pokračovat a já též Článek zakončím slovy o. Satorii: MM je šance, která má být modlitbou vrcholovou Vrcholová modlitba matek to je to, co je důležité, abychom si uvědomili, chtíce porozumět a dorůst k tomuto pohledu. MM je místo pro povzbuzení, dobití, pro naději, ale nemělo by v MM chybět toto: modlitba o život, proste o to, aby přání lidí, těch, kteří jsou nám nejbližší, nebylo malé, aby toužili žít Kéž naše modlitba nezná malá přání A pak, že Bůh nevidí do našich srdcí. Katka Kučerková Dík za MM! Začíná nový týden, je tu ráno a jede se do práce. Z našeho pracovního kolektivu jsem odpočatá jen já. Proč? Byla jsem na konferenci MM v Brně. Jsem odpočatá nejen na těle, ale hlavně na duši. Prožívala jsem konferenci jako pokojný odpočinek v Boží náruči. A já jsem si ten pokoj skutečně užívala. Znovu a znovu mi přicházejí na mysl momenty či slova, která mě oslovila. Ze všeho nejdřív mě oslovilo čtení v páteční mši sv.:,,chci dělat dobro, ale konám zlo. S takovým pocitem stísněnosti jsem odjížděla do Brna. V průběhu mše ze mne všechna tíseň spadla. Poučné bylo taky kázání o. Šebestiána, s jakou pokorou nám přibližoval Boží lásku a 12

13 slovo. Zajímavá byla přednáška o. Martina Satorii, v které rozebral motto naší konference. Mimochodem stejné jaké bylo na setkání mládeže v Madridu. To vše bylo pro mne jako živá voda. Ve velké míře mě oslovily a posílily modlitby za uzdravení o. Ignáce Majvalda. Jsem človíček, který se uzdravuje ze zranění pomalu. Tak jak to vnímám, tak to píšu. Dnes už z toho nejsem smutná a netrpělivá, jen v tichosti žasnu, jak to funguje. A tak pomalu začínám věřit v uzdravující modlitbu. Takže se vlastně všechno děje v míře mé víry a je to úžasné. Vždyť jsem tolikrát slyšela v Ježíšových podobenstvích: Tvá víra tě uzdravila"! Mé uši jsou hluché, mé oči slepé. Velmi cenné bylo pro mne sdílení a předání zkušeností ohledně,,tridua i samotných MM. No prostě, takový víkend bych ze srdce přála všem maminkám. Nesmím zapomenout na velké díky organizátorům konference. Raději nikoho nejmenuji, protože ani netuším, kdo všechno se na organizaci podílel. Díky všem za obětavost a úsilí, za čas, věnovaný přípravě této konference. Spojená s Vámi v modlitbě srdečně zdraví Lidka Drahé sestry, chtěla bych vám tímto poděkovat za zorganizování konference MM v Brně. Přivezla jsem spoustu dojmů a zážitků, se kterými jsem se podělila na naší skupince. Ještě vám chci napsat o tom, že této konference jsem se účastnila i před rokem. Tak jako loni i letos jsem jela z naší farnosti jen já. Vloni jsem byla ubytovaná s Aničkou, která je z Vysočiny, já zase z Moravského Slovácka. Sice telefonní kontakt jsme si na sebe daly, ale ta dálka je velká, takže kromě pozdravu k svátkům jsme spolu nějak moc nekomunikovaly. Až týden před konferencí mi přišla od Aničky SMS, jestli jedu a jestli zase sama. Odpověděla jsem, že ano. Tak jsme se domluvily, neboť jsme zjistily, že i vlaky nám přijedou ve stejném čase, že na sebe počkáme již na nádraží. Teď vznikla otázka, poznáme se po roku? Vyšlo to, poznaly jsme se (ale díky tomu, že každá jsme měla krabici s buchtami!) a užily si úžasné dva dny ve společenství. Moc děkuji. Marie ze Strážnice Milé maminky! Velmi ráda bych chtěla povzbudit zejména všechny ty maminky, které se ještě nikdy nemohly zúčastnit celostátního setkání MM, aby si vyprošovaly tuto milost, aby se mohly alespoň jednou této konference MM zúčastnit. Proč? Bohatství Církve nabízí spoustu spiritualit a my maminky jsme nastoupily do lodičky připravené pro nás Duchem svatým. 13

14 A když už jsme toto pozvání přijaly, což je pro nás obrovská milost, rozvíjejme touhu se nechat obohatit svědectvím i zkušenostmi ostatních maminek. Já jsem v MM 15 let a stále víc a víc žasnu nad Boží láskou k nám. Jak Pán kreativně tvoří v mé rodině situace a možnosti, jak by mě co nejvíce obdařil a zároveň získal mou lásku. Touží po jediném: Abychom se mu s důvěrou odevzdaly a skrze nás i ty, kteří jsou nám svěření manžele, děti, naše starosti, pády a prosby. Odevzdejme se proto, maminky, s důvěrou našemu Pánu, který nás skrze Ducha sv. pozvat do lodičky MM, ať plně můžeme rozvinout plachty svého mateřství a spolu s naší maminkou P. Marií říci své ANO právě na tu situaci, ve které se zrovna teď nacházím. Jana Dodatek k svědectví z konference Dcera se rozešla s chlapcem, který vyznával hinduismus, nejenom pro to jídlo, ale především proto, že v jejím srdci bylo pevně zakotveno, že jedině Ježíš je Pán. Teď očekáváme dobu, kdy si připomínáme Jeho narození, a tak Vám všem přeji Jeho znovunarození a pevné zakotvení v našich srdcích. Marie Více foto na ww.modlitbymatek.cz/fotogalerie Nebojte se aneb adventní rekolekce v Hájku u Prahy Ve dnech 9. až 11. prosince 2011 se konala adventní rekolekce pro maminky našeho hnutí na poutním místě ve františkánském klášteře Hájek (nedaleko Jenče u Prahy) pod vedením našeho duchovního otce P. Šebestiána. Téma rekolekcí bylo až do poslední chvíle utajované. Rekolekci jsme zahájili mší svatou s mým oblíbeným úryvkem evangelia: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a já Vás občerstvím, kterou jsme slavili v nejstarší loretánské kapli v Čechách, a to společně s P. Janem Marií Vianneyem, který má jako správce objekt kláštera na starosti. Druhý den po příjezdu všech, které se nemohly dostavit už v pátek a těch, co odložily vánoční přípravy a shon, se nás sešlo celkem 25 (Moravská Třebová 6 účastnic, z Prahy 3, Tuchlovice u Kladna - 6 účastnic, Plzeň 3, Brno 3, Lysá nad Labem 2, Jesenice u Rakovníka 1 a ze Strakonic jedna hledající nepokřtěná maminka). Téma a celé vedení těchto rekolekcí bylo skutečně úžasné a jen co budu mít více 14

15 času, pokusím se poznámky z přednášek sepsat pro Vás, kteří jste nemohli přijet, tak, jak je P. Šebestián pronesl: tj. Nebojte se. Nyní se v rychlosti, v jaké musím napsat tento příspěvek, podělím jen o to, co mi zůstalo v paměti bez nahlížení do poznámek. Pro dnešní dobu je jedním z typických fenoménů STRACH. Strach obava z toho, zda budu mít práci, zdraví, z násilí, arogance, ze sebe sama, zda všechno stihnu, jak obstojím, strach o práci atd. a pro mnohé i strach z Pána Boha. Strach a bázeň před Hospodinem není totéž. Bázeň je spravedlivé uznání, že Bůh je Bůh a já jenom člověk, přiznání svého postavení a vyjádření respektu a úcty. První člověk Adam, když zhřešil, schoval se před Hospodinem a ten ho volal: Adame, kde jsi? A Adam mu říká Schoval jsem se, protože jsem nahý A když ho Bůh usvědčil ze hříchu, že jedl zakázané ovoce, Adam to svádí na Evu a říká To ne já, to žena, kterou jsi mi dal Schoval se, protože věděl, že zhřešil, měl strach a ještě svou vinu sváděl na Evu. Ale strach je ovocem toho Zlého. Strach není od Pána Boha. Tam, kde je zcela bezpodmínečná láska, tam není strach. Bezpodmínečná láska sebou přináší důvěru a odevzdanost. Strach je důsledkem našeho hříchu, a ten Zlý nás v našich obavách a nejrůznějších druzích strachu jen podporuje, aby nás tím nutil schovávat se před Pánem. Ale Bůh nás miluje takové, jací jsme, i s našimi nedostatky, a má stále otevřenou svou otcovskou náruč, aby nás chytil za ruku a my jako dítě o svého rodiče abychom se o něho mohli opřít a s důvěrou se jím nechali vést. Nebojme se znovu a znovu vkládat důvěru v Hospodina! Hned na začátku však P. Šebestián připomněl, že je důležité zříkat se ZLA, stále zříkat, ale nebojovat s ním, protože na to jsme my jako lidé krátcí. Musíme uznat, že ten Rohatý, jak řekl, je daleko rafinovanější a mocnější než my a že boj se Zlem nepřísluší nám, ale Bohu. Pochopit tuto myšlenku je i není složité. Musíme rozlišit, co je zřeknout se Zla a co znamená s ním bojovat. Jde o to, abychom vůbec postřehli i v zájmu ušlechtilé a spravedlivé věci či zápalu, kdy se Zla zříkáme a kdy už s ním bojujeme a zda se v tomto boji nedostaneme do područí a kliček toho Zlého a on naše snažení neobrátí proti nám. Při zahájení nedělní mše svaté řekl P. Šebestián větu, která se mě osobně velmi dotkla a snad jsem si ji zapamatovala správně: Někdy musíme s bolestným uvědoměním přijmout, že jsme zlí (tedy hříšní), že je v nás zlo přítomno a bude až do okamžiku naší smrti zde, ale my se musíme vědomě tohoto zla (hříchu) zříkat. Některé z našich třeba i stále se opakujících hříchů, když budeme bolestně přijímat jejich existenci a v postoji skutečného kajícníka odevzdávat v důvěře Pánu Bohu, Bůh jednoho dne promění a ve své všemohoucnosti použije ke své slávě. Důležitý je však náš upřímný postoj kajícníka (vzpomeňme si na Joba) a odevzdanost vedoucí k pokoře. Je pro nás daleko 15

16 nebezpečnější postoj farizejský, postoj neupřímnosti, falešného pokrytectví než když upřímně, bez přetvářky a v pravdě Pánu Bohu vyznáme: Pane odpusť, jsem hrozná, už jsem zase pomlouvala, nestačím na to, neumím jim říkat pravdu a nekritizovat je, než když si budeme hledat ospravedlnění a omluvu pro to, že jsem např. zase někoho pomlouvala. Poslušnost, pravda, upřímné přijetí a odevzdání sebe sama jako hříšného jedince nás povedou ke svobodě Božích dětí a radosti. (Sirachovec 39, 12 až 27). Poslouchejte mě, zbožní synové, a rozkvetete jako růže, která roste u tekoucí vody. A závěrem jen dodám, že když jsem dnes ráno otevřela před odchodem do práce Písmo sv. a prosila Pána o slovo pro svůj den, padl mně do očí text o Petrově trojím zapření Pána Ježíše (Mt 26, 69 až 75) a nějak více jsem po této duchovní obnově prožila a vnímala to závěrečné: Vyšel ven a hořce zaplakal. Když Pána zapřeme, dokážeme jako Petr vyjít ven, neskrývat se jako Adam a nesvádět vinu, to ne já, to žena (to ti druzí), kterou jsi mi dal, nepřenášet odpovědnost za svůj hřích na druhé, a dokážeme hořce zaplakat? Když svou důvěru vložíme v Pána, naučí nás a dá nám milost i tohoto hořkého zaplakání, které promění ke své slávě, jako proměnil Petra. Buďme tedy v postoji kajícného Petra, abychom mohli žít skutečný ŽIVOT a měly pravou a opravdovou radost. Klára Svědectví Buď vůle Tvá aneb u Pána není nic nemožného (pokračování) Do loňského roku jsem kromě Katolické charismatické konference neměla žádnou jinou zkušenost s duchovními cvičeními a obnovou. Nadšení z charismatických obnov v podobě déle trvajících modliteb a pravidelného čtení Písma vždy trvalo několik týdnů a pak jsem se vrátila ke starému způsobu života, tj. rychle odbýt ranní modlitbu, pak celý den pracovat, sem tam nějaké střelná modlitba, večer přiběhnout upracovaná a unavená domů, svalit se k odpočinku k televizi a večer zase Pána odbýt nějakou rychlou modlitbou. O loňské velikonoční neděli, když jsem si zpřetrhala vazy na kotníku a musela několik týdnů chodit s berlemi, jsem při mši svaté u televize prožila, jak nekonečně mě Bůh i přes všechna moje stále se opakující selhání miluje, a dostala jsem sílu učinit rozhodnutí Ho bezpodmínečně následovat. Začala jsem několikrát v týdnu chodit na mše svaté. Požádala jsem několik kněží, aby sloužili mše svaté za jednotlivé 16

17 rody jak ze strany mé, tak manžela. Pozvala jsem své nevěřící a rozvedené rodiče, aby se mnou jeli na konci května do Hejnic na duchovní cvičení s P. Anthonym indickým misionářem působícím v Ugandě. Co následovalo na těchto duchovních cvičeních, by vydalo na další samostatné svědectví, výsledkem Boží milosti je, že se při těchto cvičeních maminka obrátila, odpustila otci, že ji po 30 letech manželství opustil a našel si jinou ženu, poprvé v životě si došla ke zpovědi právě na těchto cvičeních a v letošním roce jsem se stala při jejím biřmování její kmotrou. Můj táta, který byl pokřtěn v husitské církvi, se v době mé konverze Pánu Bohu vysmíval, rouhal a víru mně zakazoval všemi možnými způsoby, si v Hejnicích poprvé v kostele poklekl, naučil se při vstupu do kostela se přežehnat, modlil se s námi růženec a přečetl celý Nový zákon. Sice ještě nevyznal, že by uvěřil, ale je na cestě Odjížděla jsem z duchovních cvičení jako největší dlužník, kterého Pán nesmírně obdaroval. Když moje dcery viděly, co udělala tato duchovní cvičení s babičkou a dědou, tak obě dvě přijaly pozvání a jely po mnoha letech mého přemlouvání se mnou na KCHO do Brna. Tady se ukázalo, jak rozdílný přístup a přijetí věcí má vliv na náš duchovní život. Mladší dcera jela jako účastník KCHO a starší jela pomáhat do týmu vedoucích pro dětskou konferenci. Mladší dcera měla se mnou velký problém a vnímala jsem její nevraživost vůči mně za to, že jsem několik let nebyla pořádně doma a ona mě suplovala v roli naslouchající matky a prožívala všechny deprese své sestry a zachraňovala ji před pokusy sebevraždy atd. A za to mě opravdu nesnášela. Než se mnou vyjela na KCHO do Brna, tak mi svým svérázným způsobem jasně oznámila, že tedy obětuje několik dní prázdnin na této konferenci, ale ať laskavě nepočítám, že se mnou pojede ještě do Koclířova na duchovní cvičení s O. Jamesem Manjackalem, kam jsem nás v záchvatu velké zbožnosti a touze rychle napravit věci, které jsem pokazila, přihlásila. Od začátku konference však mladší. dcera pozorně naslouchala všem přednášejícím, byla nadšená z toho, jak každý z přednášejících se k jednomu tématu o milosrdném samaritánovi dokáže vyjádřit a pojmout toto téma různým způsobem a zejména úžasně prožívala modlitby chval. Pak mi řekla, že je jí jasno, kdo je Bůh Otec i Syn, ale s Duchem svatým a jak se projevuje, že má problém. V sobotu večer, když byly večerní modlitby za uzdravení apod., tak mě i moji mamku, která za námi také dorazila, najednou chytila za ruku a já jsem věděla, že prožila odpouštění vůči mně. Plakaly jsme v té chvíli všechny tři. Pláču i teď, když píši toto svědectví, protože není nic více uzdravujícího, než odpustit a přijmout odpuštění. Když jsme jely v neděli domů, zeptala se mě, zda vím, proč mě chytila za ruku. Řekla jsem jí, že vím, že mi odpustila a že jí za to děkuji. Starší dcera seděla za námi v autě a byla smutná, protože ona si svou konverzi a osobní setkání s Pánem jako ta mladší neprožila. Byla vyčerpaná ze služby hlídání dětí a vůči Božímu Slovu uzavřená. Než jsme přijely domů, míjely jsme na dálnici v autě dopravní nehodu, při které právě ve chvíli, kdy jsme projížděly, přikrývali mrtvého řidiče. Byl kousek od nás, viděly jsme krev i vrak vozidla. Silně to na nás všechny tři v autě zapůsobilo. Hned jsme se za něj začaly modlit, ale já jsme pro slzy a dojetí nemohla nic říkat. Tak se mladší dcera ujala modlitby a nic krásnějšího jsem do té doby z jejích úst neslyšela. Pamatuji si tato její slova: Panno Maria, svěřujeme ti tohoto člověka. Má někde rodinu a ta bude teď velmi smutná z jeho ztráty. Ty, maminko naše, jsi jako matka prožila u 17

18 kříže ty nejtěžší chvíle a víš, jaké to je. Prosím Tě, potěš jeho příbuzné a dej jim naději, že se u Tebe jednou setkají. Bože, smiluj se nad jeho duší a odpusť mu. Když skončila po chvíli modlitbu, chvíli jsme se starší dcerou nemohly popadnout dech, jak jsme byly v té chvíli silou její modlitby zaskočeny a dojaty. Starší dcera jí jenom řekla: Kde se to v tobě vzalo? Mladší jí odpověděla: Já nevím, prostě to tak přišlo. A já jsem jen tiše dodala, tak máš právě zkušenost s Duchem svatým. A tak mladší dcera pochopila a prožila osobní a živé setkání s celou Trojicí Boží. Cestou jsme si uvědomily, že jedeme nadšené domů, kde ale bude naštvaný manžel a otec, že jsme se někde flákaly, a bude to pro nás zatěžkávací zkouška, abychom nepřišly o radost a pokoj, kterým jsme jely naplněné. A tak jsme se s děvčaty po mnoha letech společně modlily za manžela, aby nás přijal v lásce a pokoji. Bůh nás vyslyšel a manžel, když slyšel svědectví o dceřině modlitbě a co prožila na KCHO, měl slzy v očích. Závěrem našeho příjezdu domů bylo, že mě pozvala moje nevěřící sestra, která spoustu let trpí epilepsií a bydlí kousek od nás, ať ji přijdeme s mladší dcerou navštívit. Řekly jsme si, že jí nebudeme o KCHO vyprávět, abychom nedaly příležitost ke sváru. Jenomže první, co se nás zeptala, co jsme si přivezly z těchto cvičení. Dcera jí na to řekla, co říkal náš p. biskup na závěr konference, ale moje sestra chtěla vědět, čím jsme naplněné a co pro nás tato obnova znamená. Ona samozřejmě postřehla změnu v chování a postojích mých rodičů po duchovních cvičeních v květnu. A tak po 25 letech si vyslechla má vlastní sestra, která byla svědkem, jak mi táta vyháněl i fyzicky náboženství z hlavy, a která vždy odmítala slyšet mé svědectví o tom, jak jsem uvěřila, tak si poprvé vyslechla, jak si mě Bůh k sobě přivedl. Sestra je už také na cestě hledání Faktem zatím je, že více než rok neměla ani jeden epileptický záchvat, a to poté, kdy jsme nechali sloužit mše svaté za jednotlivé rody i za naše nenarozené sourozence, které mamka potratila. Těchto mší svatých se zúčastnila celá rodina. (pokračování) Klára Z vašich dopisů Studený vítr Byla jsem nedávno v Prostějově na vlakovém nádraží. Všimla jsem si tam jednoho staršího člověka, pravděpodobně bezdomovce, který měl na sobě sice zimní kabát, ale bylo vidět, že pod ním již asi nemá košili. Protože venku foukal studený vítr a já měla asi tři čtvrtě hodiny čas, chodila jsem sem a tam po nádražní hale a po očku sledovala tohoto bezdomovce. Bylo vidět, jak je neklidný, pravděpodobně i nemocný. Nepůsobil dojmem člověka se zkušenostmi v bezdomoví, asi se v této situaci nenacházel příliš dlouhou dobu. Všimla jsem si, jak stojí před pekařstvím a zpovzdálí hledí na pečivo. 18

19 Napadlo mě jít za ním a zaplatit mu, co si vybere, ale než jsem se rozhodla, odešel z vestibulu na perón a já už neměla čas čekat, až se vrátí, nebo ho vyhledat. Mrzí mě, že jsem pro něho neudělala ani tu maličkost - dát mu kousek chleba. Byl starý, opuštěny, nemocný.. Tak strašně slabý a sám. Mám pocit, že naše společnost pro tyhle lidi neděla nic a naopak připouští, aby jích stále více a více přibývalo. A tak bych ráda poprosila nás všechny, abychom si jich více všímali a pomohli v jejích nesnázích. Vždyť tihle staří a opuštění lidé jsou bezmocní jako děti... Prosím všechny skupinky Modliteb matek při každém setkání o modlitbu za ně. Hana, Kralice na Hané Jste nádherné královské děti Včera jsem byla splnit své mladší dospělé dceři její nesplněný dětský sen a byli jsme ve třech (i s manželem) na dětské lední revue DISNEY ON ICE - s názvem Princezny a hrdinové (to jsou ty krásně namalované pohádkové postavičky WALTEM DISNEYEM). Mickey Mouse, který revue moderoval, říkal všem těm malým klukům a holčičkám (2-5 let to jsme se tam fakt jako rodiče s 20-ti letou dcerou vyjímali!) větu, která mě přivedla k slzám a dojetí, řekl jim totiž: Vidím tady tolik princů a princezen, všichni jste krásní, všechny jste královské děti a všem se Vám mohou splnit Vaše přání. A ty děti tomu Mickey Mouseovi v tu chvíli věřily a radostně tleskaly, že to vědí a chtějí tomu věřit, a když některé z nich pak posadili do překrásného kočáru a vozili po ledě spolu s dalšími nádherně provedenými kostýmy pohádkových bytostí, nadšení malých diváků nemělo konce... A já jsem si při této větě, hudbě a celé atmosféře nádherné výpravy a představení znovu uvědomila, jak je ta věta pravdivá a jak bychom ji denně měli žít, protože si nás Bůh, který je Králem králů, jako Boží děti skrze svého Syna vyvolil. A my jsme Boží královské děti, tedy ti malí princové a princezny, kteří mohou hrdě (nikoli pyšně) nosit hlavy, protože také díky veliké důvěře Panny Marie, která přijala svůj úděl a poslání a řekla: Ať se mi stane podle Tvého slova... máme každý u našeho nebeského Otce Krále své nezastupitelné místo, a to největší splněné přání je štěstí, že máme dar víry a můžeme se v důvěře odevzdat Pánu Bohu. Chytit se ho jako dítě za ruku a nechat se vést jedinou bezpečnou cestou skrze Pána Ježíše. Tak v tom předvánočním shonu na to mysleme a nenechme se svézt z jediné bezpečné cesty lákadly a pokušeními tohoto světa...a protože tyto nadcházející svátky nejsou o nákupech, úklidu a jiném nahánění, ale především o ztišení a díkůvzdání za přijetí daru mateřství a radosti, že k nám Bůh sestoupil... Tak o to jsem se s Vámi chtěla podělit... Jste nádherné královské děti.. 19 Klára

20 Skončil Rok křtu Křest v kruhu rodinném V sobotu 12. září 2009 jsme si s Michalem před Bohem řekli své ano a zároveň slíbili, že naše děti povedeme k Bohu. Už za dva roky a 6 dní jsme prožívali další slavnostní chvíli křest našeho prvorozeného syna. Na Robina Jana jsme se nejen já s Michalem, ale všichni příbuzní a kamarádi jak jinak než těšili. Mé první setkání s naším chlapečkem byl nádherný zážitek a byl to jeden z těch okamžiků, na který se nezapomíná. Narození nového člověka je opravdu zázrak a děkuji Bohu, že i nám s Michalem se dostalo toho požehnání a byli jsme obdařeni miminkem. Když bylo Robinkovi deset dní, uvedla jsem ho do chrámu Páně. Měla jsem obavy, jak to napoprvé zvládne, ale byl moc šikovný. Co po mši následovalo, jsem vůbec nečekala, a o to víc mě to dojalo a upřímně vzalo za srdce. Robinkovi se dostalo opravdu vřelého přijetí od Vás všech a moc vám za to děkuji. Dalo mi to jistotu, že se v kostele nescházíme jen proto, abychom se všichni pomodlili a prožili mši svatou a potom se rozešli domů, abychom se zase v neděli znovu setkali, ale že jsme opravdovou rodinou a máme zájem jeden o druhého. Děkuji Vám všem za krásná slova, protože ta mě ujistila v tom, že křest chceme prožít nejen s těmi nejbližšími v kruhu rodinném, ale s Vámi všemi. 18. září 2011 jsem měla s Michalem možnost dát našemu synovi dar největší, a to přivést ho před Pána a požádat o křest. Neboť Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně; neboť takovým patří království nebeské. (Mt 19,14). Křest je veliký Boží dar, který vtiskl do duše nesmazatelný znak našeho Pána Ježíše Krista! Podmínkou křtu malých dětí je slib rodičů, že své dítě povedou k Bohu. Tento slib jsme mysleli upřímně a budeme se snažit z našeho Robina Jana vychovat dobrého křesťana. Každé dítě je zcela nový začátek, je nadějí a budoucností. Pane dej nám sílu, abychom našeho slibu dostáli a mohli tvůj dar v Robinkovi dále rozvíjet. Marta Začal Rok biřmování Drazí bratři a sestry, dnes zahajujeme Rok biřmování. Většina dospělých tuto svátost přijala, i když i mezi staršími je řada věřících, kteří v mládí neměli možnost biřmování přijmout. Teprve biřmováním se však dovršuje naše přijetí do církve. Každý, kdo přijal nebo chce přijmout svátost manželství nebo být kmotrem, má být biřmovaný. Proto vyzývám všechny dospělé věřící, kteří nejsou biřmovaní, aby se přihlásili k přípravě na přijetí této svátosti. Starým a nemocným i v domovech důchodců mohou po krátké přípravě udělit biřmování kněží třeba společně s pomazáním nemocných. Proč je biřmování důležité? Vzpomeňte na apoštoly. Měli nejlepšího učitele, sám 20

21 Ježíš je naučil modlit se, viděli jeho zázraky a přece ve zkoušce neobstáli. Jidáš zradil, Petr zapřel, ostatní utekli, jen Jan stál pod křížem. Když na ně však sestoupil Duch Svatý, stali se odvážnými svědky zmrtvýchvstalého Krista. Předávali víru a zapalovali v lidech lásku k Ježíši. Přes všechny překážky církev rychle rostla. Duch Svatý skrze ně budoval Boží království ve světě. Že my nehoříme takovou vírou, abychom zapalovali všechny kolem nás? Obnovme své rozhodnutí pro Boha a otevřme se působení Ducha Svatého! On může změnit i dnešní svět! Kdy můžeme počítat s pomocí Ducha Svatého? Duch Svatý je Láska mezi Otcem a Synem. Chceme-li, aby v nás působil, začněme milovat. Kdo miluje, zachovává přikázání, říká Pán Ježíš a hledá dobro druhého. Jednejme podle Božích přikázání a dělejme skutky lásky k bližnímu. Pak poznáme, že Duch Svatý je v nás a působí v nás. O to se můžeme snažit každý den a časem poznáme, jak v nás roste Boží království. Ke společnému úsilí každému z Vás ze srdce žehná arcibiskup Jan Z pastýřského listu arcibiskupa olomouckého Mons. Jana Graubnera z 1. neděle adventní ; zdroj: Kdo myslí na radost druhého, sám ji nikdy neztratí Milá Růženko, k Tvým narozeninám Ti z celého srdce přejeme a vyprošujeme Všechny potřebné Boží milosti a mocnou přímluvu a ochranu Panny Marie. Kéž radost, kterou rozdáváš, se k Tobě navrací v ještě bohatší a košatější míře. Ať Pán žehná všem Tvým skutkům a přijme a odplatí všechny Tvé oběti. Tuto symbolickou kytičku našich díků i modliteb za dar Tvého života přijmi za všechny vděčné maminky z Hnutí Modlitby matek, Věrka, Oldřiška, Františka, Marcela. 21

22 Prosba o modlitbu Za Sv. otce, biskupy a kněze za ochranu a vedení Duchem sv. pro sestru Veroniku za Boží požehnání a hojnost darů Ducha sv. Růžence k jejímu život. jubileu za mezinárodní setkání koordinátorek MM příští rok v říjnu v naší republice za politiky, právníky, pracovníky sdělovacích prostředků, vychovatele za dar zdraví pro Janu Pajanovou za jedno rozpadající se křesťanské manželství, kde není odpuštění, láska, pochopení, ale nenávist a velký strach ze strany manžela, bázlivost, sobeckost a neschopnost přijmout děti prosíme za maminku Lenku (29) a syna Daniela (7), aby mohli byt spolu v klidu a beze strachu z útoků a porušování soudních rozhodnutí od Danečkova otce a jeho matky za dceru, za její studium, ubytování, brigádu za zázrak uzdravení maminky s rakovinou mozku za rozvázání pout dcery s nevhodným společenstvím za dar víry a sílu unést nemoc pro pana Stanislava a pana Radka, oba mají rakovinu v pokročilém stádiu za paní Annu, která v lednu čeká miminko, a má rizikové těhotenství za paní Věru, matku 3 dětí, která má problém s bydlením a financemi za Petra a klid v jeho rodině za sestru Marii, která se odklonila z katolické církve a je v depresích za uzdravení vztahu mezi manželem a synem maminky Bohunky a nalezení vhodného zaměstnání dále za vyřešení velkých problémů v rodině maminky Jitky, o poznání Boží vůle a její naplnění za vyřešení tíživé situace v rodině Evy a odpuštění dcery otci za uzdravení vztahů maminky Lenky s dcerami Pavlou a Lucii za vyřešení finančních problémů v rodině dcery Heleny a poznání a přijetí Boží vůle v dalším životě za obnovení lásky mezi dcerami a za uzdravení vztahů mezi matkou Alenou a rodinou jejího syna za duchovní i tělesné uzdravení pro Helenu za Boží ochranu, světlo Ducha sv., pokoj a návrat k živé víře pro Martina a Lenku 22

23 za Boží pomoc a ochranu pro Hanu za úspěšné dokončení přípravy na křest a dar křtu pro Zuzanu za obrácení Lucie a Tomáše za nalezení pravé životní cesty pro Josefa a Jana za křest pro Karlíka a za výchovu dětí ve víře za dar víry pro Danu a Radka za křest pro Jana a za křesťanskou výchovu za nemocného Tomáška a celou rodinu. Díky Před asi rokem a půl jsem žádala o modlitbu za narození zdravého dítěte (mého). Bůh si přál, aby se narodilo dítě nemocné. Narodil se nám syn Štěpán s dědičnou metabolickou poruchou, která se jmenuje glutarová acidurie 1. typu. Je to naše 4. dítě. Touto chorobou už trpí naše druhorozená dcera Alžbětka. Bohužel u ní se na nemoc přišlo pozdě, a proto je nyní těžce fyzicky i mentálně postižená. Opravdu těžce - musíme se o ni ve všem postarat, neumí se ani slovně nijak vyjádřit. Když jsme viděli její těžké postižení a dostali jsme další takové dítě, bylo to hrozné a vedli jsme těžký boj. Bůh nás však pevně držel a drží ve své ruce. Za naši dobrou vůli přijmout jakékoli dítě nás nyní odměňuje tím, že náš syn se vyvíjí i přes svou těžkou nemoc výborně. Na první pohled nikdo nepozná, že trpí vážnou poruchou. Sice musíme často pobývat v nemocnici a podrobovat se různým vyšetřením a máme toho kolikrát plné zuby, ale jsme šťastní, když vidíme, že náš syn chodí a snaží se komunikovat (zatím nemluví - je ještě malý). Děkujeme za všechny přímluvné modlitby. Píši až teď, ani nevím, proč tak pozdě, ale chci, abyste věděli, jak to s námi dopadlo. Ta nemoc se samozřejmě vyvíjí a nikdo kromě Boha neví, co bude dál. Ale zatím vše probíhá příznivě. Ještě jednou děkujme. Vítáme nové skupinky 23 Blanka Vítáme nové skupinky v Praze-Vysočanech, v Lysé nad Labem, Tlumačově, Bernarticích, dvě skupinky v Luhačovicích, v Hrochově Týnci, Buchlovicích, Kopřivnici, ve Vlašimi, dvě skupinky v Novém Městě nad Metují, v Praze 8, ve Křtinách, Polešovicích a v Předhradí, Brně-Soběšicích, České Vsi a Veřovicích, v Třebovici, v Uničově, v Lukavci. Prosíme vedoucí nových skupinek, aby upřesnily počet zpravodajů, které chtějí zasílat.