1. Životopis Josefa Čapka

Transkript

1 1. Životopis Josefa Čapka Josef Čapek, mnohostranně nadaná osobnost meziválečného období (prozaik, dramatik, žurnalista, malíř, scénograf, grafik i výtvarný kritik), se narodil 23. března 1887 v Hronově. Spolu se svými rodiči (otec byl lékař, matka sběratelka literárního folklóru) a sourozenci Helenou a Karlem prožil dětství v Úpici a Malých Svatoňovicích. Na přání rodičů vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí, následně mezi lety pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (tam se později přestěhovala celá rodina). Společně s bratrem Karlem podnikl v letech studijní cestu do Paříže, kde jej zaujal moderní proud kubismus. Navštívil rovněž Španělsko. Po návratu do vlasti vstoupil do nově ustanovené Skupiny výtvarných umělců a po krátkou dobu byl i redaktorem jejich časopisu, Uměleckého měsíčníků. Dále redigoval časopis spolku Mánes Volné směry ( ). Nerozešel se se spolkem v dobrém, tudíž mu nebylo umožněno vystavovat výtvarná díla; desátá léta 20. století se tak pro Josefa Čapka nesla značně v duchu publicistiky a literární spolupráce s bratrem Karlem. Kvůli špatnému zraku nakonec nebyl odveden do války, přestože toto nebezpečí hrozilo. Roku 1919 se oženil se svou dlouholetou láskou Jarmilou Pospíšilovou; z manželství měl jednu dceru, Alenu. V období mezi válkami i nadále pokračoval v redaktorské a literární činnosti; působil v Národních listech, satirickém časopisu Nebojsa (do roku 1920), zejména pak v Lidových novinách ( ). Od konce dvacátých let byl členem Umělecké besedy a podílel se na redakci jejího sborníku Ţivot, redigoval i časopisy Světozor a Almanach kmene. Roku 1918 založil spolu s J. Zrzavým, V. Špálou, V. Hofmanem, O. Marvánkem a R. Kremličkou výtvarnou skupinu Tvrdošíjných, pod jejíž záštitou se roku 1924 konala první Čapkova souborná výstava. Josef Čapek patřil rovněž k uznávaným jevištním výtvarníkům a knižním grafikům. Jeho dílo ovlivnil vedle kubismu i německý expresionismus; dále i folklórní umění a dětský primitivismus. Stejně jako Karel, i Josef Čapek nesouhlasil s nastupujícím fašismem v Evropě a své názory nijak netajil. Nedlouho po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl zatčen gestapem a v průběhu druhé světové války vězněn v koncentračních táborech. Zemřel na sklonku válečného konfliktu, v dubnu 1945 v táboře Bergen-Belsen při tyfové epidemii. 4

2 Výběr z literárního díla: - Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916), Krakonošova zahrada (1918) napsal společně s bratrem Karlem - Lelio (1917), Pro delfína (1923), Málo o mnohém (1923) - Nejskromnější umění (1920), Umění přírodních národů (1938) - Povídání o pejskovi a kočičce (1929), O tlustém pradědečkovi a loupeţnících (1931) pro děti - Stín kapradiny (1930), Kulhavý poutník (1936) - Psáno do mraků (1947 vydáno posmrtně, deníkové zápisy z let ), Básně z koncentračního tábora (vyšlo posmrtně v roce 1946) Zdroje: SLAVÍK, Jaroslav, OPELÍK, Jiří. Josef Čapek. Praha: Torst, MENCLOVÁ, Věra, VANĚK, Václav. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri,

3 2. Životopis Karla Čapka Karel Čapek, český prozaik, žurnalista, dramatik, překladatel, kritik a divadelník se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny báňského a lázeňského lékaře jako nejmladší dítě (starší sestra Helena a bratr Josef). Nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala do nedaleké Úpice, kde Karel Čapek vychodil obecnou a měšťanskou školu. Ve studiu pokračoval na osmiletém gymnáziu v Hradci Králové, z něhož však musel kvůli účasti v tajném studentském spolku odejít. Mezi lety studoval v Brně, kde bydlel u sestry Heleny, tou dobou již provdané Koželuhové. Maturitu nakonec složil na Akademickém gymnáziu v Praze. Následovalo univerzitní období na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se Čapek zaměřil na filozofii, estetiku, filologii a dějiny výtvarného umění. Studia ukončil roku 1915, kdy byl slavnostně jmenován doktorem filozofie. Mezi lety také absolvoval, spolu s bratrem Josefem, studijní cestu po Evropě (Berlín, Paříž), která ovlivnila jejich umělecké směřování (byl to zejména nastupující kubismus, ale i přetrvávající secese a neoklasicismus). Po dokončení vysokoškolských studií krátce působil jako knihovník v knihovně Národního muzea, dále i jako soukromý učitel v rodině hraběte Lažanského; kvůli trvalým zdravotním obtížím nemusel nastoupit povinnou vojenskou službu. Již v roce 1917 však místo opustil a stal se kulturním referentem a redaktorem Národních listů, kde setrval až do roku 1921, kdy dal výpověď pro nesouhlas s politickým směřováním šéfredaktora novin. Vzápětí však nastoupil do redakce Lidových novin, v nichž zůstal až do roku V říjnu 1921 začal působit coby režisér a dramaturg v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde vydržel po dvě sezóny. Zjara roku 1923 odjel pro vážné zdravotní potíže na dlouhodobý pobyt do Itálie; následně navštívil i Anglii a zúčastnil se mezinárodního kongresu PEN-klubu. Po návratu domů započal Čapek tradici pravidelných schůzek intelektuálů, politiků a umělců - tzv. pátečníků u něj doma, ve vinohradské vile. Karel Čapek byl nedlouho nato (1925) jmenován prvním předsedou československého PENklubu; ve funkci setrval do roku Z této pozice vyplývalo časté cestování na kongresy po celé Evropě, během nichž se setkával s řadou významných osobností soudobé literatury, ale zároveň poznával cizí země; postřehy pak popsal v cestopisných fejetonech. V rámci pátečníků se Čapek blíže seznámil s prezidentem T. G. Masarykem, který jej a jeho dílo v mnoha ohledech názorově ovlivnil (všeobecný humanismus, pragmatismus a relativismus). Z těchto myšlenkových kořenů pak vzrůstala Čapkova noetická poetika, která spolu s utopickými díly tvořila hlavní dvě linie spisovatelovy tvorby. 6

4 16. srpna roku 1935 se Karel Čapek oženil se s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflungovou. Demokratické smýšlení vedlo Čapka k neustávajícímu veřejnému boji proti narůstajícímu fašismu, a to zejména ve třicátých letech, kdy se angažoval v soustavném hledání pomoci a opory pro záchranu československé demokracie. Po tzv. Mnichovu v září 1938 však musel snášet kampaň pravicového tisku proti své osobě; emigraci ale důrazně odmítal. Karel Čapek zemřel po vážné nemoci 25. prosince 1938 v Praze. Výběr z díla: - Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916), Krakonošova zahrada (1918) napsal společně s bratrem Josefem - Francouzská poezie nové doby (1920) - překlady - Boţí muka (1917), Trapné povídky (1921) - Italské listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936) - cestopisy - Hovory s T. G. Masarykem (1936) - Továrna na Absolutno (1922), Krakatit (1924) - Povídky z jedné kapsy (1929), Povídky z druhé kapsy (1929) - Kniha apokryfů (1932) - Devatero pohádek (1931), Dášeňka čili Ţivot štěněte (1933) pro děti - Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot (románová trilogie ) - Válka s Mloky (1936), První parta (1937) - Ţivot a dílo skladatele Foltýna (torzo románu, vydáno posmrtně v roce 1939) Zdroje: HALÍK, Miroslav, OPELÍK, Jiří. Karel Čapek, ţivot a dílo v datech. Praha: Academia, MENCLOVÁ, Věra, VANĚK, Václav. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri,

5 3. Fotografie žen v životech bratří Čapků Matka Božena Němcová, rozená Novotná Helena Novotná, rozená Holzbechrová, hronovská babička z matčiny strany 8

6 Sestra Helena Čapková Anna Nepeřená (Anielka, vpravo) se svou sestrou 9

7 Hermína Bergerová, láska Karla Čapka z tanečních hodin Libuše Solperová z Jindřichova Hradce 10

8 Herečka Olga Scheipflugová Věra Hrůzová 11

9 Jarmila Pospíšilová-Čapková Alena Čapková s otcem, Josefem Čapkem 12

10 Anna Lauermannová-Mikschová Zdroje: OPELÍK, Jiří. Karel Čapek ve fotografii. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, DÖRFLOVÁ, Yvetta, DYKOVÁ, Věra. Kam se v Praze chodilo za múzami. Literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti. Praha: Vyšehrad, ČAPKOVÁ, Jarmila. Vzpomínky [k vydání připravil Jiří Opelík]. Praha: Torst,

11 4. Ukázky obálek ke knižnímu vydání dramat Obálka J. Čapka ke knižnímu vydání Lásky hry osudné, Praha, Aventinum Obálka Josefa Čapka k prvnímu vydání Ze života hmyzu, Praha

12 Obálka Josefa Čapka k Adamu Stvořiteli, Praha, Aventinum, 1927, 4. vydání. Obálka Josefa Čapka ke hře Země mnoha jmen, Praha,

13 Obálka Josefa Čapka k prvnímu vydání Loupežníka, Praha, Aventinum Obálka J. Čapka k prvnímu vydání Věci Makropulos, Praha, Aventinum

14 Obálka Otakara Mrkvičky k dramatu Bílá nemoc, Praha Obálka prvního vydání Matky, Praha, František Borový (Zdroj: ČERNÝ, František. Premiéry bratří Čapků. Praha: Hynek, 2000.) 17