Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Seminář dějin umění

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Obecná teorie a dějiny umění a kultury Natália Doležalová Kostel sv. Štěpána v Hrušovanech nad Jevišovkou Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. 2013

2 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Brně dne

3 PODĚKOVÁNÍ: Ráda bych poděkovala vedoucímu práce, panu profesoru PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc., za vedení a užitečné rady při zpracovávání této práce.

4 OBSAH ÚVOD HRUŠOVANSKÝ KOSTEL V DOSAVADNÍ LITERATUŘE HISTORIE NOVÁ PODOBA OPRAVA V 80. LETECH 18. STOLETÍ ZAŘÍZENÍ KOSTELA POPIS EXTERIÉR INTERIÉR INTERPRETACE STAVBY CHARAKTERISTIKA STAVBY PROČ FISCHER VON ERLACH MLADŠÍ? DALŠÍ VÝVOJ JACOB PFLIEGLER ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1: Smlouva na úplnou přestavbu kostela sv. Štěpána, uzavřená mezi Michaelem Antonem z Althanu, farářem Ploským a Jacobem Pflieglerem, Johannem G. Pflieglerem, L. Zaussingerem PŘÍLOHA 2: Smlouva z roku 1786 uzavřená se stavebním mistrem M. Besenkopfem PŘÍLOHA 3: Smlouva z roku 1786 uzavřená s klempýřem Antonem Rabensteinerem PŘÍLOHA 4: Smlouva z roku 1786 uzavřená s pokrývačem Josephem Schaudim PŘÍLOHA 5: Smlouva uzavřená roku 1757 mezi Michaelem Antonem z Althannu a sochařem Pavlem Oswaldem PŘÍLOHA 6: Smlouva z roku 1769 uzavřená mezi Michaelem Gundakarem z Althannu a hodinářským mistrem Wolfgangem Pieswagnerem na zhotovení nových hodin kostela sv. Štěpána

5 ÚVOD Je těžké představit si svět bez kostelů? Jaké by to bylo, kdybychom se procházeli městy a nemíjeli výsledky sakrálního stavitelství našich dějin? Co kdyby záleželo jen na nás, právě teď a tady, zda tu dosavadní kostely budou anebo dočista zmizí? Co bychom udělali? Nechali bychom je být? Nahradili bychom je moderní architekturou? Nebo bychom je odstranili úplně? V očích dnešního člověka je vnímání sakrální architektury tak různé, jako jsou různí lidé. Jiného názoru by byl ateista a jiného člověk věřící. Nedohodli by se ani estéti s lidmi, kteří architekturu jako umění nevnímají. Svět by se rozhádal a kdo ví, co by nám nakonec zůstalo jako architektonický odkaz našich předků. A proto je nejen důležité, ale i velice zajímavé, snažit se dopátrat a zhodnotit stavby, které vznikly již dávno před námi. A také porovnat dnešní a dřívější vnímání architektury s možnými pocity a cíli stavitelů. Pro tento úkol jsem si vybrala jednu konkrétní venkovskou sakrální stavbu na jižní Moravě, abych tak pomohla odhalit další kousíček odkazu minulosti. Dle mého názoru totiž nelze formovat budoucnost, aniž bychom znali minulost. Předmět mého bádání je nenápadný a částečně skrytý. Netyčí se do výšek ani šířek a nepůsobí zvlášť honosně. Má v sobě však kouzlo. Dokázal ve mně vyvolat zvědavost, touhu po poznání jeho minulosti a po prozkoumání pokladů v prostorech jeho zdí, ba dokonce i mimo nich. Neboť ne vše, co je zajímavé a krásné, musí tak působit hned na první pohled. Je třeba krásu hledat a nespokojit se s pouhým zevnějškem. Je nutno proniknout do jádra a vidět příběh, který byl uvnitř vyryt časem. Mluvím zde o církevní stavbě, jejíž autorství je předmětem dohadů a jeho určení se stává výzvou pro ty, kteří chtějí zjistit, kdo vlastně skutečně stojí za podobou kostela sv. Štěpána v Hrušovanech nad Jevišovkou. Stavba samotná zažila několik epoch. Bohužel ani jedna z epoch předcházejících epoše barokní nám nezanechala mnoho pramenů, které by nás dovedly k hlubšímu poznání původu stavby. V následujícím textu jsem se proto zaměřila na dobu, kdy kostel dostal svoji novou barokní tvář, neboť z té doby je možno nalézt více archiválií. Nejprve jsem se ale rozhodla prozkoumat dosavadní literaturu o kostele sv. Štěpána, abych měla přehled o tom, co bylo o kostele doposud napsáno. Díky tomu jsem zjistila, že ještě nebyl sepsán žádný ucelený text a z literatury lze získat převážně základní informace ohledně datace a historických souvislostí. V jednom se však literatura neshoduje, a to v autorovi stavby. Střídá se v ní jméno Josefa Emanuela Fischera z Erlachu mladšího a stavitele Jacoba Pflieglera. Zjištění a doložení správného autora se stalo základním prvkem mé práce. Po zhodnocení literatury začíná samotný text, který nás nejprve uvede do historických souvislostí. Součástí historické analýzy bylo i nutné hledání archivních dokumentů, které by doložily informace z literatury. Nejdůležitější byly archiválie pojednávající o barokní novostavbě a jejímu autorovi. Při psaní bylo ale zapotřebí nejen bádání v archivech, ale hlavně bylo nutné stavbu zhodnotit na základě vlastního pozorování a zkušeností. Tím jsem se dostala k popisu exteriéru a interiéru stavby, na jehož základě bylo možné stavbu dále stylově charakterizovat a začlenit ji tak do širšího architektonického kontextu. Součástí toho bylo spojit kostel v Hrušovanech s určitým typovým předobrazem. Po tomto zhodnocení jsem se zaměřila na určení autorství. Bylo nutné porovnání architektonických prvků kostela sv. Štěpána s realizacemi Fischera z Erlachu mladšího, aby bylo možné potvrdit či vyvrátit jeho účast v Hrušovanech. Po něm bylo zapotřebí také zhodnotit i Jacoba Pflieglera, abychom tak mohli autorství jednoznačně určit. V poslední části práce pojednává o dalším vývoji charakterizovaného typu stavby. Celá práce je takto logicky seřazena pro lepší čtenářovu orientaci v textu. 1

6 1. HRUŠOVANSKÝ KOSTEL V DOSAVADNÍ LITERATUŘE Kostel sv. Štěpána v Hrušovanech nad Jevišovkou je zmiňován v některých textech převážně topografické a umělecko-historické literatury. Jedná se však spíše o stručný přehled historie, začleněný do širšího kontextu s dějinami Hrušovan obecně, a jednoduchou charakteristiku stavby. Nejaktuálněji měl možnost posoudit stav kostela Řehoř Wolný 1, který ve své topografické knize píše hlavně o modernizaci kostela kolem poloviny 19. století. Kostel měl být roku 1841 opatřen novou střechou, třemi oltáři, kazatelnou, varhany a křtitelnicí. O barokní přestavbě a jejím autorovi se však nezmiňuje. Jediné, co k této době udává, je vystavění krypty rodu Althannu pod kostelem, datované k roku O kryptě píše i Peřinka 3, který ale uvádí již více informací k přestavbě kostela v 18. století, kterou datuje, stejně jako kryptu, k roku Peřinka se zabývá historií detailněji, zmiňuje v textu i existenci gotického kostelíku 5 a také datum prvních zmínek o faře. Ta byla zmiňována již roku V době rekonstrukce kostela k roku 1758 však byla, dle tohoto textu, fara velmi zchátralá a tak se nově vystavěla již 6 let po kostele 6. Datum stavby kostela je uváděno i v dalších topografických knihách Joachima Bahlckeho a spol. 7, či Ladislava Hosáka a spol. 8. Ve všech textech je však uváděno shodně. Jediné, co je předmětem dohadů, je autorství kostela. Poprvé byla zmínka o architektovi ve studii Václava Richtera a Zdeňka Kudělky 9, kde byl zmiňován kostel sv. Štěpána v Hrušovanech nad Jevišovkou jako pravděpodobné dílo Josepha Emanuela Fischera z Erlachu mladšího 10. V pozdější tvorbě se Kudělka 11 1 WOLNÝ, Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, II. Abteilung. Brűnner Diöcése. II. Band, Brűnn, WOLNÝ, Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, II. Abteilung. Brűnner Diöcése. II. Band, Brűnn, 1858, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str POLÍVKA, Miloslav. BAHLCKE, Joachim. EBERHARD, Winfried. Böhmen und Mähren. 1. Aufl. Stuttgart: Kröner, 1998, cxxxi, str HOSÁK, Ladislav, WEIGEL Bertold a HORÁK Bohuslav. Historický místopis země Moravskoslezské. V Praze: Společnost přátel starožitností čsl., , xi, str RICHTER, Václav, KUDĚLKA, Zdeněk, Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren. v: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university, F16, Dostupné z: vyhledáno dne: RICHTER, Václav, KUDĚLKA, Zdeněk, Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren. v: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. F16, Str Dostupné z: vyhledáno dne: KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura pozdního baroka na Moravě, v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, ISBN:

7 k Hrušovanům vrátil a uvedl, zjevně na základě nových znalostí pramene, že dílo bylo výsledkem práce Jacoba a Johanna Georga Pflieglera 12. Umělecké památky Moravy a Slezska 13 uvádějí, že kostel byl vytvořen podle projektu blízkého tvorbě J. E. Fischera von Erlach ml., roku Kudělka se barokní architekturou zabýval velmi výrazně. Ve své další studii 15 se od Fischera z Erlachu mladšího opět odprošťuje ve prospěch Jacoba a Johanna G. Pflieglera, avšak stále si pohrává s myšlenkou, že klasicizující práce Josefa Emanuela Fischera z Erlachu ml. by s realizací v Hrušovanech mohla souviset alespoň vzdáleně. 16 Tyto názory jsem se rozhodla ověřit a pokusit se kostel stylově analyzovat. 2. HISTORIE Město Hrušovany nad Jevišovkou (Něm. Grusbach) nacházející se na jižní Moravě, bylo poprvé zmíněno roku 1131 jako ves, která náležela ke Znojmu. Roku 1159 tuto ves daroval král Vladislav I. maltézským rytířům v Praze. 17 Dále byly Hrušovany střídavě v državě několika rodů, až je 2. března 1668 koupil Adolf, hrabě z Althannu za cenu 68 tisíc zlatých rýnských. 18 Adolf z Althannu zde založil tzv. hrušovanskou linii rodu. Do hraběcího stavu byl povýšen o rok později, roku V témže roce si v Hrušovanech začali Althannové budovat zámek. Althannům patřilo panství až do roku 1799, kdy jej zdědila Maxmiliána, hraběnka z Althannu, která se provdala za člena rodu Hardeggů. Hrušovany měnily skrz sňatky majitele v dalších pokoleních, dále to byli Kammelové a Khuen-Belasiové NOVÁ PODOBA V těsné blízkosti zámku, na malém kopečku, se pyšně tyčí, i když nevyčnívá, kostel zasvěcený sv. Štěpánovi, prvomučedníkovi. Už v době gotické zde stál kostelík 20, bohužel se do dnešních dob nedochovaly potřebné prameny k doložení jeho datace, či dokonce podoby. První zmínky o faře 12 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura pozdního baroka na Moravě, v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, str SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A/I], Praha, 1994, ISBN: SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A/I], Praha, 1994, str KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1996, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str. 78 3

8 v Hrušovanech máme až roku Avšak nejvíce poznatků je možno získat až z doby kolem 18. století, kdy začal dostávat kostel svoji dnešní podobu. Tak se stalo za panování Michaela Antona, hraběte z Althannu a jeho manželky Františky, rozené Esterházy de Galántha. 22 Díky částečnému naléhání ze strany tehdejšího faráře Liboria Ploského 23 začal hrabě roku 1755 s úplnou přestavbou kostela. 24 Ta byla o tři roky později dovršena vysvěcením kostela, které se konalo 10. Srpna Téhož roku, byla pod kostelem zbudována také hrobka, která měla dvě části. V první, pohřební časti, byli do roku 1784 pohřbeni dva členové hrušovanské linie Althannů. Druhá část mohla sloužit jako kostnice. Hrobka byla roku 1895 badateli otevřena, ale vzápětí opět uzavřena a od té doby je zcela nepřístupná. 26 K novostavbě kostela se dochovala písemná smlouva 27 mezi Michaelem Antonem z Althannu a farářem na jedné straně a staviteli na straně druhé. Mezi oslovené patřil stavební mistr a vedoucí stavby Jacob Pfliegler 28, dále jeho syn a zedník-polír Johann Georg Pfliegler, který je ve smlouvě uveden jako Honsirg 29. A třetím zmiňovaným je tesař Lorentz Zaussinger 30. Tato smlouva byla sepsána 12. září a jejím obsahem je uzavření kontraktu se třemi staviteli, kteří mají vyhotovit stavební plány. 32 Všichni tři se ve smlouvě zavazují, že hrušovanský kostel od základu, spolu s věží, postaví co nejvěrněji podle plánů. 33 V druhém článku smlouvy je popsán vnitřek kostela, kde se uvádí nutná odpovídající délka, šířka a hloubka. Uvnitř mají být dále usazeny pilíře, okna a portály. To vše má být do termínu sv. Michala 1757 hotové. Za to dostanou stavitelé finanční odměnu, která činí dohromady zlatých PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 17v 25 Hrušovanský zpravodaj. Šéfredaktor: Jindřiška Matějková, č. 5, 2007, str. 9. Dostupné z: vyhledáno dne: PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 16r, 16v, 17r, 17v, 18r, 18v, 19r 28 Jacob Pfliegler, stavební mistr z Baumgartenu. Baumgarten je dnes součástí 14. vídeňského městského okresu Penzing. Magistrat der Stadt Wien, Dostupné z: vyhledáno dne: Johann Georg Pfliegler, zedník-polír ze Stunkenbrűnnu. 30 Lorentz Zaussinger, tesař z hrušovanského panství, z vesnice Schönau. 31 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 17v 32 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 16r 33 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 16v, 17r 34 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 17r, 17v 4

9 K této smlouvě vytvořil o pár měsíců později farář Ploský dodatek, který byl sepsán v následujícím znění: K této smlouvě jsem jako farář se svolením a souhlasem mojí Milostivé Vrchnosti a se souhlasem Jeho Excelence milostivého Pána, vytvořil následující dodatek: Předchozí smlouva ve své podstatě zůstává, jen kostel bude větší, takže zednický mistr předloží nový návrh kostela. Požaduji, aby byl kostel čtrnáct sáhů a jednu stopu dlouhý, pět sáhů a jednu stopu široký a šest sáhů vysoký. Oratorium pro milostivé panstvo bude mít klenbu nahoře i dole, stejně tak sakristie. K čemuž Vám ke stávající smlouvě bude připlaceno guldenů. Na oplátku slibují stavební mistři stavbu dobře a správně zhotovit, což potvrzují následující podpisy a vyhotovení dodatku. Tak se stalo 30. ledna Podepsáni jsou: Liborius Plosky, toho času farář, Jacob Pfliegler, stavební mistr a Lorentz Zaussinger, tesař 36 Na farářův dodatek dále navazují seznamy plateb a ceník potřebného materiálu. V seznamu jsou uvedena data, kdy stavitelé obdrží finance v hotovosti. Dále seznam obsahující počty cihel, které jsou dále rozděleny podle druhu na zednické, římsové a klenbové. Uváděn je také počet střešních tašek, potřebných latí, lavic a nýtů 37. Soupis detailně zachycuje konkrétní počty materiálu, ceny za kus a ceny celkem. 2.2 OPRAVA V 80. LETECH 18. STOLETÍ Necelých 30 let po stavbě kostela do barokní podoby musela proběhnout jeho oprava. Před červnem roku 1786 byl totiž kostel zasažen bleskem, který poničil hlavně střechu, věž a vstupní část kostela, v interiéru byly zničeny staré varhany. Nové varhany vytvořil znojemský varhanář Josef Silberbauer. 38 V Moravském zemském archivu jsou k dispozici smlouvy 39 se stavebním mistrem, klempířským mistrem a pokrývačem, které v plném znění zhodnocují škody a potřebný materiál pro jejich odstranění. Nejdříve své poznatky sepisuje stavební mistr Mathias Besenkopf. Dle něj bylo potřeba opravit kostelní prostor, kde rozpraskala nosná zeď a klenba a pukliny se zvětšovaly. Nutno bylo opravit i okna, omítku vnitřní i venkovní, kde vnitřní omítka se musela celá i zapravit. Píše se zde o upevnění zdi pomocí želez. U věže se vyžadovala oprava vrcholové římsy a omítky. Vstup také nutno dozdít a omítku opravit. Vyžadována byla i oprava kostelní vrcholové římsy. Následuje výčet stavebního materiálu a také finanční aspekty opravy stavitele. Ten na opravu potřeboval stavební cihly, vápno, písek, koncová železa a bílé pemsely. Za svoji práci v délce 190 dní požadoval 27 krejcarů na den, nádeníci dostali za 75 dní práce, 12 krejcarů na den. Celkové náklady na opravu činily dle smlouvy 242 zlatých a 49 krejcarů. Vše bylo datováno k 15. červnu 1786, ve Znojmě. 40 Následuje soupis nutných oprav a potřebných financí pro městského klempíře Antona Rabensteinera, který pro nutné opravy zničené věže potřeboval plech a nýty. Celkovou cenu opravy, 35 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 18r 36 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 18r 37 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 18v, 19r 38 PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 116, fol. 34r, 34v, 35r, 36r 40 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 116, fol. 34r, 34v 5

10 včetně práce a materiálu ohodnotil na 32 zlatých. Vše bylo sepsáno ve Znojmě 16. června Na konci je opět poznámka, která mj. uvádí, že: Tento rozpočet je proveden na požadavek stavebního mistra Besenkopfa, jelikož klempířský mistr sám věž neviděl. 42 Posledním zúčastněným mistrem, jehož výčet prací na poničeném kostele zahrnuje práce pokrývačské, byl znojemský mistr Joseph Schaudi. Blesk zasáhl i střechu, kterou bylo nutno opravit. K tomu potřeboval střešní tašky, dřevěné tašky, vápno a písek. Za práci si účtoval 70 zlatých. Celková oprava střechy byla vyúčtována na cenu 96 zlatých a 46 krejcarů. 43 Na opravu poničených částí kostela již tedy nebyli povoláni vzdálení stavitelé, ale smlouva byla uzavřena se znojemskými mistry, možná právě z důvodu blízkosti Hrušovan. Ve Znojmě působili i umělci, kteří získali vídeňské školení. Mezi tyto umělce patřil také stavební mistr Mathias Besenkopf podílející se na opravě hrušovanského kostela. Ten působil na Akademii výtvarného umění ve Vídni, kde byl jako zedník zapsán roku Domnívám se tedy, že tito mistři byli povolání především kvůli potřebě dokončit opravy v co nejkratším čase, aby se mohl kostel opět otevřít. Stavební mistr uváděl délku prací v počtu 190 dní 45, což je, dle mého názoru, vzhledem na tehdejší techniku a možnosti, poměrně přijatelná doba. 2.3 ZAŘÍZENÍ KOSTELA Zařízení interiéru se realizovalo v průběhu času postupně a pomalu tak dotvářelo dnešní podobu kostela. Stejně tak, jako opravy z 80. let 18. století změnily původní podobu stavby, tak dodatečné zařizování kostela se na jeho vzhledu také podepsalo. První sochařská výzdoba, zahrnující, bohužel v interiéru již neumístěné, sochy Panny Marie Bolestné, Jana Evangelisty a Crucifixu, byla datována k roku , tedy souběžně s kostelem. I když dnes tyto sochy v interiéru nenalezneme, jejich popis ve smlouvě nám může pomoci s utvořením představy prvotního zařízení kostela. Dokladem toho je dochovaná smlouva 47, uzavřená mezi Michaelem Antonem z Althannu a jistým Pavlem Oswaldem, sochařem z Valtic. Tento sochař byl na hrušovanské panství povolán i o pár let později. Dostal zakázku od Josephy Thecly, hraběnky z Althannu, manželky Gundakara, syna Michaela Antona z Althannu. Josepha Thecla uzavřela s Oswaldem smlouvu 48 na sochy sv. Františka de Paola, sv. Felixe a sv. Jana Nepomuckého, které byly 41 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 116, fol. 35r 42 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 116, fol. 35r 43 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 116, fol. 36r 44 VALEŠ, Tomáš Mgr. PhDr., Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí (disertace), str Dostupné z: vyhledáno dne: MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 116, fol. 34v 46 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 51r 47 Viz. příloha, str MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 48r, 48v, 49r 6

11 usazeny do prostředí města Hrušovany roku Ohledně výzdoby kostela je tedy možno hodně spekulovat. Původní sochy mohly být zničené úderem blesku v 80. letech nebo je zkrátka noví majitelé panství odstranili a vyměnili za nové, jim vyhovující. Například niky na hlavním průčelí působí velmi neforemně, jako by tam prvoplánově neměly vůbec být. Je tedy možné, že byly vytesány až dodatečně pro umístění nové sochařské výzdoby. Ta ale musela vzniknout až po opravě kostela, tedy po roce 1786, kdy byl rekonstruován i vstupní portál, nad kterým jsou niky umístěny. Opravou po zásahu bleskem se změnila i podoba věže a tím i věžních hodin. Avšak hodiny zničené bleskem nebyly ty úplně prvotní. Původní hodiny musely být totiž kvůli své funkčnosti již roku 1769 nahrazeny novými. Jednalo se o typ anglických kyvadlových hodin 50, což dokládá prozkoumaná smlouva mezi Michaelem Gundakarem z Althannu a hodinářským mistrem Wolfgangem Pieswagnerem. 51 Znovuzařizování interiéru v 80. letech také dokládá obraz na hlavním oltáři, který vznikl roku a znázorňuje Kamenování sv. Štěpána. Obraz byl namalován brněnským malířem Josefem Ignácem Weidlichem. Weidlich (1753? 1815?) byl umělec pocházející z Velkého Meziříčí, který, díky podpoře Eleonory z Liechtenštejna, absolvoval studijní pobyt v Itálii. Když se po šestnácti letech vrátil, kolem roku 1785, usadil se v Brně. 53 Kostel k dnešku uvnitř dekorují boční oltáře zasvěcené sv. Anně, se sousoším sv. Rodiny, a sv. Janu Nepomuckému obklopeného anděly. Smlouvy k těmto sochám k dispozici nejsou, jejich datace a autorství tak zůstávají nezodpovězené. Avšak Řehoř Wolný 54 zmiňuje modernizaci kostela kolem roku 1841, kdy měl kostel dostat mj. i tři oltáře. Hlavní oltář z Brna, kde je umístěn obraz Kamenování sv. Štěpána od Weidlicha, a dva boční oltáře sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého. 55 Tato informace je částečně matoucí, protože datace oltářního obrazu od Weidlicha je dána rokem Je ale možné, že obraz byl v době modernizace jednoduše sejmut a uložen jinde a po jejím dokončení byl opět usazen v kostele do prostoru nově upraveného oltáře. 3. POPIS Popis stavby nám pomůže rozpoznat jednotlivé architektonické prvky a jejich uspořádání, které kostel utváří. Je klíčem k lepšímu pochopení stavby a ulehčí nám její zařazení v dobovém kontextu. 49 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 48r 50 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 46r 51 Viz. příloha, str SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A/I], Praha, 1994, str SVOBODOVÁ, Jana. Od renesance po modernu: [výtvarné umění v Brně ] : stálá expozice výtvarného umění v Brně: Muzeum města Brna, Špilberk, Brno Brno: Muzeum města Brna, 1997, str WOLNÝ, Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, II. Abteilung. Brűnner Diöcése. II. Band, Brűnn, WOLNÝ, Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, II. Abteilung. Brűnner Diöcése. II. Band, Brűnn, 1858, str

12 3.1 EXTERIÉR Stojíme-li tváří v tvář stavbě, hodnotíme nejdříve její vnější vzhled. Stejně tak začínáme kostel i popisovat. Jeho umístění bylo dáno na vyvýšené místo, které se nachází v těsné blízkosti zámku Althannů. Kostel byl vystavěn jako jednolodní obdélná stavba s půlkruhově ukončeným závěrem. Po stranách jsou k lodi přimknuty menší obdélníkové útvary sakristie a kaple, které mají v patře umístěné oratoře56. Obr. 1 Pohled na loď s půlkruhově ukončeným závěrem.57 V lodi jsou také dva páry velkých půlkruhových oken. Kolem celého kostela obíhá korunní římsa a všechny jeho fasády jsou členěny lizénovými rámy. To je dobře vidět hlavně na průčelí, které je směřováno k zámku. Průčelí je členěno pomocí lizénových rámů na tři části. Ústřední část se skládá z hlavního portálu s kamenným ostěním. Na portál v ose navazuje naddveřní římsa, která je s ostěním portálu spojena ve štuku provedenými konzolami na bocích a úzkým rámem, který vymezuje určitou vpadlou plochu. Ta nese po stranách drobné niky se sochařskou výzdobou. Na zdi mezi nikami se nachází dekorativní motiv ve formě zářících paprsků. Následuje ústřední okno s jednoduchou šambránou zakončenou klenákem, se zalomenou, půlkruhově prohnutou nadokenní římsou. K této ústřední části přiléhají dvě křídla, která jsou připojena k hlavní lodi konkávním prohnutím. V jejich ose jsou malá okna rámovaná jednoduchou šambránou. Průčelí je zakončeno korunní římsou. Nad římsou je atika vytvořená z plných zdí s vpadlými obdélnými plochami. V horní části průčelí je na atice postavená věž, která je k atice připnuta krátkými křídly. Křídla mají ve své horní části drobný náznak voluty a ve spodní části na ně navazují kamenné kulovité vázy s šiškami. Věž je rámovaná postranními pilastry s iónskými hlavicemi. Uvnitř mezi těmito pilastry je lizénový rám a ve vpadlé ploše mezi rámem jsou půlkruhově zakončená okna s čabrakovitým útvarem pod okenní římsou. Ve spodní části pod čabrakovitým útvarem jsou do fasády rýsované čtverce s armováním, na každé straně věže. V průčelní části je ve středu kruhový otvor. Na věž dále navazuje báň, lucerna a nakonec kříž. 56 SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A/I], Praha, 1994, str Foto: archiv autora 8

13 Obr. 2 Průčelí kostela sv. Štěpána INTERIÉR Jednolodní chrámová síň je uvnitř zaklenuta dvěma poli s obdélnými valenými klenbami s výsečemi a jednotlivá pole jsou oddělená dvojicí pasů, které spočívají na přízedních pilastrech. 58 Foto: archiv autora 9

14 Obr. 3 Klenba lodi (vlevo), klenba chórové části (vpravo).59 K lodi je připojena chórová část, která je také zaklenuta dvěma poli valené klenby s výsečemi. Ústřední částí chóru je hlavní oltář, ve kterém je usazen obraz Kamenování sv. Štěpána.60 Malba je začleněna do prostoru mezi mohutné sloupy s hlavicemi iónského řádu se zlatým dekórem. Sloupy jsou uskupeny po třech na obou stranách malby, kde přední sloupy jsou navíc zdobené volutami. Obě strany sloupoví spojuje vysoký oblouk. V prostoru, který tak vznikl mezi obloukem a horním rámem obrazu je místo pro dekorativní prvek, kterým je v tomto případě zlatá koruna s Kristovým monogramem, ze které vychází paprsky. Toto rámoví je dále znovu lemováno pilastry a plastickým obloukem. V chórové části před oltářním obrazem vyčnívá v prostoru sousoší se Sv. Janem Křtitelem a anděly. Obr. 5 Chórová část Foto: archiv autora 60 PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str Foto: archiv autora 10

15 Celý prostor hlavního oltáře je přirozeným světlem prozářen skrz dvě vitrajová okna s motivy Panny Marie s Ježíškem a sv. Josefem. Kromě hlavního oltáře jsou zde ještě dva boční, zasvěcené sv. Anně a sv. Janu Nepomuckému 62, které jsou oba stylově shodné. K presbytáři jsou připojené dvě oratoře. Nad sakristií je oratoř původně vytvořena pro panstvo a na druhé straně pro úředníky INTERPRETACE STAVBY Stejně jako dnes, i v minulosti existovaly určité trendy v architektuře. Umělci sbírali zkušenosti ze studijních pobytů, návštěv měst, ze spolupráce s ostatními umělci, viděli díla starších epoch a mohli být i svědky budování epochy nové. Na stavbách se objevovaly neznámé dekorativní prvky a formy, ale i ty, které byly již všeobecně známé. Umělci se tehdy, stejně jako dnes, inspirovali světem kolem sebe. Je ale pravda, že dříve neměli stavitelé tak volnou ruku při svých realizacích, jak jsme na to dnes zvyklí, a podléhali určitým oblíbeným formám. Přesto byla a stále je samotná invence vysoce ceněna. V případě hrušovanského kostela objednavatel požadoval stavbu venkovského kostela, jehož architektonická úloha je v podstatě farní kostel ve formě patronátního kostela. Ten je vždy jednolodní, ve svém základu jednoduchou stavbou podléhající určitému trendu. Avšak existovaly různé varianty tohoto trendu a i stavitel se mohl mezi nimi rozhodnout. I když zásadní prostor pro své nápady neměl, mohl stavbu alespoň částečně přizpůsobit své tvůrčí myšlence. 4.1 CHARAKTERISTIKA STAVBY Hrušovanský kostel je typem patronátního farního kostela, který se stal hlavně v období baroka velice oblíbeným. Avšak barokní honosnost a dynamiku zde nenajdeme, spíše naopak. Jednoduchost a nenásilnost staveb zapadá do celkového klidného kontextu hlavně venkovského prostředí, pro které byly kostely převážně určeny. Pro celkové pochopení stavby kostela sv. Štěpána, je nutno zhodnotit typově podobnou venkovskou sakrální tvorbu na Moravě, která se zde utvářela už dříve, a to na počátku 18. století. Tehdy se na území Moravy setkáváme s osobností, která projektovala pro významné aristokraty. Součástí těchto projektů byly i jednoduché sakrální stavby vyjímající se v přírodním klidném prostředí venkova. 64 Touto osobou byl Domenico Martinelli, italský architekt ve svém díle uplatňující římské akademické baroko. Avšak se stejnou precizností, s kterou projektoval stavby pod italským vlivem, pracoval i na těchto venkovských patronátních kostelech. 65 Byl schopen tak dosáhnout kvalitního 62 PEŘINKA, Václav František, Vlastivěda Moravská, II. místopis. Jaroslavický okres., v Brně, 1905, str MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 17v 64 KROUPA, Jiří. Stavitelé Martinelliho okruhu a Rousínov, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str KROUPA, Jiří. Stavitelé Martinelliho okruhu a Rousínov, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str

16 výsledku za užití jednoduchých prostředků (lizény) a nízkého nákladu.66 Mezi stavby, které Martinelli v tomto typu na Moravě vytvořil, patří jistě i tři v Rousínově. Nejvhodnějším kostelem pro ukázku Martinelliho venkovské sakrální tvorby je rousínovský kostel sv. Máří Magdaleny. Martinelli se zaměřil na střídmost stavby a užil pouze lizény a lizénové rámy, které utvářely plasticitu stavby, což můžeme vidět hlavně na trojdílné fasádě.67 Důležitým prvkem, kterého bychom si měli všimnout je, Obr. 5 Domenico Martinelli, Kostel sv. Máří Magdaleny, Rousínov68 vedle lizén, také římsa oddělující přízemní část fasády od horní části. Kostel je v interiéru tvořen jako síňové jednolodí s jednou klenbou a užito je také lizénového rámoví a římsy.69 Rousínovský kostel je tak svými formami představitel jednoduchého sakrálního venkovského objektu, který se v prostředí Moravy a celkově střední Evropy stal oblíbeným a částečně tak ovlivnil stavitelství 2. poloviny 18. století.70 V pozdně barokní architektuře na Moravě se tak dále utvořil proud, který se snažil dosavadní barokní linie spíše zjednodušit a zaměřit se tak na podstatné identifikující vlastnosti staveb. Na rozdíl od dynamického baroka, je tato venkovská architektura klidná a snaží se zapadnout do prostředí LORENZ, Hellmut. Domenico Martinelli italský barokní architekt ve střední Evropě, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str KROUPA, Jiří. Stavitelé Martinelliho okruhu a Rousínov, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str Foto: archiv autora 69 KROUPA, Jiří. Stavitelé Martinelliho okruhu a Rousínov, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str KROUPA, Jiří. Stavitelé Martinelliho okruhu a Rousínov, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1996, str

17 Martinelli ale nebyl jediným architektem, který se těmto stavbám věnoval. Výraznou součástí architektonické tvorby se stalo projektování patronátních kostelů i pro Johanna Lucase von Hildebrandta, rakouského architekta, který se k typu venkovských patronátních kostelů přihlásil již při své rakouské tvorbě. I když Martinelliho kostely byly časově starší, dosahovaly stejné kvality. 72 Tak, jako jsme si vznikající proud architektury ukázali na Martinelliho kostele v Rousínově, budu se snažit vytyčit zásadní formy i na díle Hildebrandta. K tomu za nejvhodnější považuji kostel Povýšení sv. Kříže v Židlochovicích. Obr. 6 Johann Lucas von Hildebrandt, kostel Povýšení sv. Kříže, Židlochovice. 73 Stavba je tvořena opět jako jednolodní. Hlavní průčelí členěné pilastry, disponuje po stranách konkávně ustupujícími křídly. Dále římsa oddělující spodní část od věže. Nad římsou navazuje atika, která nese věž, jež je přimknuta křídly s volutou. Uvnitř je jednolodí tvořeno sálovou dispozicí o tentokrát dvou klenebních polích s půlkruhovým kněžištěm. 74 Můžeme si zde všimnout, že i když si na první pohled Hildebrandtovský kostel s Martinelliho není podobný, při hlubším průzkumu je možno najít shodné prvky, ve formě jednoduchého jednolodí se střízlivými formami. Stavby se svou nenásilnou strukturou snaží určitým způsobem zapadnout do přirozeného okolí. Právě tento určující prvek jednolodí o dvou polích se objevuje v kostele sv. Štěpána, který byl stavěn až v polovině století. Je tedy vidět, že se tento typ patronátního kostela mohl stát určitou inspiraci pro hrušovanský kostel. 72 KROUPA, Jiří. Stavitelé Martinelliho okruhu a Rousínov, v: Domenico Martinelli tvář génia barokní architektury: Domenico Martinelli - Genie der Barockarchitektur. 1. vyd. Rousínov: Město Rousínov, 2006, str Foto: Farnost Židlochovice, Dostupné z: vyhledáno dne: (Nebylo možné vytvořit vlastní fotografie, protože kostel je nyní rekonstruován a jeho fasáda je zakryta lešením.) 74 KUDĚLKA, Zdeněk, v: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, str

18 Na příkladu Martinelliho a Hildebrandta jsme si ukázali formování architektonického typu jednoduchého venkovského kostelíku o dvou (můžou být i tři) polích, který se stal významným trendem poloviny 18. století. Nejde však o to, že by tito dva architekti byli jediní, kdo stavby vytvářeli. Jednalo se o oblíbenou dobovou podobu venkovské sakrální architektury, která se nedá stylově přiřadit konkrétnímu architektovi. Významné osobnosti byly spíše předzvěstí této tvorby, v době jejího plného rozmachu byla práce v rukou spíše neznámých domácích a rakouských stavitelů. 75 Kostel sv. Štěpána v Hrušovanech nad Jevišovkou zapadá do této koncepce jednolodních venkovských staveb. Jeho fasáda je členěna lizénami a lizénovými rámy. Konkávně ustupující křídla fasády a římsa oddělující její horní a dolní část jsou charakteristickými prvky, které jsme mohli vidět v předchozích příkladech. Dispozičně je tvořen také jako sálové jednolodí se dvěma poli valené klenby a půlkruhovým kněžištěm, jak je tomu v realizacích Hildebrandta. 4.2 PROČ FISCHER VON ERLACH MLADŠÍ? Dosavadní literatura, která se snažila zhodnotit autorství kostela 76, nám dala možnosti různých závěrů. Zajímavým určením bylo připsání kostela v Hrušovanech k tvorbě Josefa Emanuela Fischera z Erlachu, nad kterým uvažovali již badatelé Richter s Kudělkou. 77 Ale co je vedlo k tomuto závěru? Jako jeden z možných aspektů, který hrál v tomto určení roli, se jeví fakt, že stavebník Michael Anton byl z rodu Althannů. Althannové při své velké realizaci zámku ve Vranově nad Dyjí, a i při jiných stavbách ve Vídni, využili služeb otce a syna Fischerů z Erlachu. Richter tak hledal pro stejného stavebníka stejného stavitele. Avšak jeho původní představa o tom, že architekti pracovali dohromady pro celý rod, není úplně přesná. Často se totiž stávalo, že jednotlivé větve rodů měly svého vlastního architekta. Není tedy možné říci, že jestli se mladý Fischer z Erlachu podílel na stavbách pro Althanny ve Vranově, tak se podílel i na jejich dalších stavbách. Pro pochopení výsledku bádání Richtera s Kudělkou je nutno porovnat tvorbu Fischera z Erlachu mladšího s hrušovanským kostelem a hlavně si povšimnout jednoho z mála známých stavitelů, který patří mezi osobnosti pracující dobovým stylem. Mladší Fischer z Erlachu byl projektantem velkého množství staveb, ale tvořil hlavně palácové projekty ve Vídni, kde se snažil částečně navázat na projekční činnost svého otce. 78 Nejdříve však 75 KUDĚLKA, Zdeněk, v: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, str RICHTER, Václav, KUDĚLKA, Zdeněk, Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren. v: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. F16, Str Dostupné z: vyhledáno dne: KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura pozdního baroka na Moravě, v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, str RICHTER, Václav, KUDĚLKA, Zdeněk, Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren. v: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. F16, Str Dostupné z: vyhledáno dne: RIZZI, Georg W., Fischer von Erlach: (2) Joseph Emanuel Fischer von Erlach. Dostupné z: ch&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit, vyhledáno dne:

19 podstoupil studijní cesty, kde se seznámil hlavně s francouzským klasicismem. 79 Ten v něm zanechal inspiraci, kterou si s sebou přivezl zpět do Vídně. Jako pokračovatel odkazu svého otce se stal Josef Emmanuel Fischer von Erlach mladší architektem vídeňského císařského dvora. Jeho tvorba je tak v souhrnu honosná a reprezentativní, což se vlastně od dvorského architekta čeká. Avšak při své sakrální tvorbě užívá určitých prvků, které mají možnou podobnost s motivy v kostele sv. Štěpána. Na Fischerově vídeňském kostele Die Stiftskirche zum Heiligen Kreuz 80 je užito lizénového rámování. Fasáda je trojdílně členěná a zakončená římsou, na které je posazena atika z vpadlých částí. Tyto formy jsou ale spíše obecnějšího charakteru a nedá se říci, že by se jednalo výlučně o motivy užívané Fischerem z Erlachu. Tento kostel vykazuje spíše klasicistní rysy, například v podobě trojúhelníkového štítu. Průčelí je zde sice členěné na tři části, avšak konkávně ustupující křídla, která jsou určujícím článkem zkoumané architektonické úlohy, zde chybí. Stejného závěru docílíme i průzkumem jiného Fischerova kostela, kostela v Grossweikersdorfu 81. Ten je již při prvním pohledu hrušovanskému kostelu blíže, avšak opět jen skrz obecně užívané dobové formy, jakými jsou trojdílná fasáda či lizénové rámy. Na rozdíl od vídeňského kostela je vidět na zdi armování, které bylo v malém detailu použito i v Hrušovanech. Stejně tak věž s nárožními pilastry iónského řádu, která je k lodi připnuta křídly. I přes tyto drobné shody však kostel vykazuje opět klasicistní inspiraci, která nemá s kostelem sv. Štěpána na pohled moc společného. Na základě pozorování tedy vyplývá, že hrušovanský kostel sv. Štěpána odkaz tvorby Fischera z Erlachu mladšího nejspíše nenese. Mladý Fischer z Erlachu byl tedy převážně architektem vídeňského císařského dvora. Je viditelné, že hrušovanský kostel není výsledkem vyššího císařského stylu, který bychom od císařského architekta čekali. Také je nutné podotknout, že se při vídeňských realizacích setkávali s Fischerem různí autoři, například i již zmiňovaný Johann Lucas von Hildebrandt. 82 Fischerovy práce na našem území, které byly dříve určeny jako jeho tvorba, dnes své autorství spíše ztrácí. A to například i ve prospěch zmíněného Hildebrandta, což můžeme vysledovat na zámku v Židlochovicích. 83 Je tedy možné, že sporná autorství a různé spolupráce tak mohly uvést mylné představy o tvorbě konkrétních architektů a tím zamotat i určování autorství staveb v budoucnosti. Na rozdíl od dřívějšího typu myšlení dnes hledáme spíše osobní styly než dobové. Dobový styl se spojuje s velkými mistry, v tomto případě by se zde dalo mluvit o dobovém stylu Fischera z Erlachu mladšího. Avšak v tomto stylu pracovalo více umělců, kteří jsou stylu sice blízcí, ale jsou to umělci naprosto samostatní. 79 RIZZI, Georg W., Fischer von Erlach: (2) Joseph Emanuel Fischer von Erlach. Dostupné z: ch&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit, vyhledáno dne: ZACHARIAS, Thomas. Joseph Emanuel Fischer von Erlach. Wien, 1960, str ZACHARIAS, Thomas. Joseph Emanuel Fischer von Erlach. Wien, 1960, str RIZZI, Georg W., Fischer von Erlach: (2) Joseph Emanuel Fischer von Erlach. Dostupné z: ch&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit, vyhledáno dne: KUDĚLKA, Zdeněk. Architektura od 90. let 17. do 30. let 18. století na Moravě. v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, str. 466,

20 Příkladem rozvíjení všeobecného stylu byla tvorba Františka Antonína Grimma, který se učil od Donata Felice Allia. 84 Allio byl architektem pracujícím hodně ve Vídni, kde byl ovlivněn pracemi inspirovanými francouzským klasicismem z ruky Fischera von Erlacha mladšího. Allio byl ale invenčním architektem a Fischerovy práce upravoval dle svých nápadů. 85 Zde vidíme, jak se tvorba autorů propojuje. Josef Emanuel Fischer von Erlach tvořil inspirován francouzským klasicismem. Donato Felice Allio byl podobného zaměření jako Fischer. U Allia se poté učil F. A. Grimm, který rozvíjel architektonickou úlohu venkovského patronátního kostela, avšak trochu jiným směrem. I když se učil u klasicistně smýšlejícího umělce, sledoval linii spíše podunajskou. Ta byla součástí tradice architektury rakouského venkova 86, na rozdíl od, ve Fischerovské době, oblíbeného francouzsky orientovaného klasicismu. 87 Kostel sv. Štěpána je produktem venkovské tvorby, která mohla tímto určitým prolínáním získat dojem Fischerovských rysů. Na příkladu kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích od Grimma můžeme vidět další ukázku prolínání forem. Kostel se typově podobá také Hildebrandtovským kostelům, hlavně při pohledu na konkávně prohnuté průčelí nebo na pruskou klenbu se dvěma poli v interiéru stavby. Zároveň je to ale samostatná stavba, která může být ovlivněna Fischerem mladším či Alliem, ale zároveň se pod Fischerovský či Alliovský klasicismus zařadit nedá. 4.3 DALŠÍ VÝVOJ Do poloviny 18. století byla moravská architektura spíše výsledkem různorodé tvorby, často rakouských architektů, jako byli Hildebrandt, Fischerové z Erlachu, či Ital Martinelli. 88 V polovině století se ale utváří určitý jednotný rakouský styl, do něhož řadíme i onu střízlivou venkovskou sakrální architekturu, jejíž představiteli jsou spíše méně známí stavitelé, než architekti. I když jde z hlediska dobové produkce o tvorbu zajímavou, nejspíše by ke konci století zanikla, kdyby se nestala stupínkem mezi barokem a klasicismem 89. Tyto stavby nejspíše utvořily místo pro ranou fázi klasicismu, která byla u nás rozvíjena díky osobnosti Františka Antonína Grimma KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm, Architektura moravského osvícenství a její sociální pozadí. v: KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm - architekt 18. století: Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1982, str RIZZI, Georg W., Allio: (2) Donato Felice Allio. Dostupné z: &pos=1&_start=1#firsthit, vyhledáno dne: Např. dílo architekta Josefa Mungenasta 87 KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm, Architektura moravského osvícenství a její sociální pozadí. v: KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm - architekt 18. století: Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1982, str KUDĚLKA, Zdeněk. Architektura od 90. let 17. do 30. let 18. století na Moravě. v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, str KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1996, str KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1996, str

21 Obr. 7 František Antonín Grimm, kostel Stětí sv. Jana Křtitele, Hranice. 91 Grimm byl architekt poučený z cest po Vídni, Itálii a Francii, avšak z otcovy strany získal i řemeslné vzdělání. 92 Už v 50. letech 18. století tvořil v dobovém stylu jednoduché venkovské architektury 93. Výsledkem této práce byl zmíněný projekt kostela v Hranici, kde se jednalo opět o jednolodní stavbu půlkruhově ukončenou, v interiéru zaklenutou dvěma poli. 94 Fasáda je členěna lizénami a lizénovými rámy. Boční křídla průčelí konkávně ustupující a atika nad římsou, jsou prvky stejného charakteru, jaké jsme si už předtím ukazovali. Grimm je architekt zaměřený více na klasicistní prvky, a proto je zde nepřehlédnutelný trojúhelníkový štít na hlavní fasádě, jako odkaz k římské architektuře. 95 Pronikání klasicizujících tendencí ale nebylo jediné, do tvorby konce 18. století se začaly zařazovat i prvky rokokové a antikizující. A tím se postupně měnila původní tvář jednoduché venkovské sakrální architektury poloviny 18. století. 91 Foto: archiv autora 92 KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1996, str KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm, Architektura moravského osvícenství a její sociální pozadí. v: KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm - architekt 18. století: Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1982, str KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm, Architektura moravského osvícenství a její sociální pozadí. v: KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm - architekt 18. století: Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1982, str KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm, Architektura moravského osvícenství a její sociální pozadí. v: KROUPA, Jiří. František Antonín Grimm - architekt 18. století: Moravská galerie Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, červenec-září 1982 : [katalog výstavy]. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1982, str

22 4.4 JACOB PFLIEGLER V předchozích odstavcích jsem se snažila doložit, proč kostel sv. Štěpána nemusí být pravděpodobným dílem Fischera z Erlachu mladšího. Architektonické prvky stavby jako jsou vpadlé plochy a armované čtverce na průčelí a věži, či lizénové rámy jsou všeobecné motivy, které se běžně v této době používaly. To jediné, co z nich lze vyčíst je doba vzniku, avšak nikoli autorskou signaturu. Co by se dalo zařadit jako autorský motiv by mohla být nadokenní římsa nebo římsa nad portálem, ale ty samy o sobě nejsou vyloženě charakteristickými prvky díla nějaké konkrétní osobnosti doby. Lze říci, že stavba odpovídá spíše stylu podunajské architektury, ve které dochází k pozvolnému obratu od baroka ke klasicizujícím formám pozdního baroka. Autora tedy můžeme hledat spíše mezi zednickými mistry, kteří tento styl rozšiřovali na území Dolního Rakouska a Moravy. Fakt, že autorem návrhu a realizace stavby je jiný stavitel než mladší Fischer z Erlachu, dokládá i smlouva na stavbu kostela. V ní je uvedeno jméno Jacoba Pflieglera, který za asistence svého syna Johanna Georga 96 a za pomoci tesaře Lorenze Zaussingera vytvořil barokní podobu kostela v Hrušovanech nad Jevišovkou. Toho si všiml také Zdeněk Kudělka ve svém pozdějším textu. 97 Jacob Pfliegler, stavební mistr z Baumgartenu 98 99, byl vedoucím stavby kostela. Dle mého názoru není jen náhodou, že ve vídeňském Baumgartenu sídlil i rod Esterházy de Galántha 100, z jehož řad pocházela i manželka Michaela Antona, Františka Esterházy de Galántha. Je tedy možné, že se Jacob Pfliegler dostal k Althannům skrz Esterházy. Mohl se ale s Althanny setkat přímo ve Vídni, protože stavitelé z Baumgartenu byli ve Vídni pravděpodobně hodně angažovaní. Tím, že se pohyboval ve vídeňském prostředí, byl Pfliegler schopný se v tomto stylu staveb orientovat. I když se jedná spíše o možnosti, kde se mohl Pfliegler s Althannem setkat, jisté je, že někde k tomu dojít muselo. Althann by nezaměstnal někoho, koho by neznal nebo koho by mu někdo nedoporučil. Snaha doložit Pflieglera jako stavitele dalších staveb, dopadla bez výsledků. Prozkoumaná literatura se o tomto staviteli buď vůbec nezmiňuje, anebo pouze v souvislosti s kostelem v Hrušovanech nad J. 101 Doposud tedy známe pouze jeho jediné dílo, které nám ukazuje prostředí, ve kterém se formoval jeho zednický styl. 96 MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 16r 97 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura pozdního baroka na Moravě, v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, str MZA, fond F6 Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou, karton 10, inv. č. 119, fol. 16r 99 Baumgarten je část 14. vídeňského městského okresu Penzing. Magistrat der Stadt Wien, Dostupné z: vyhledáno dne: CZEIKE, Felix. Historisches Lexikon Wien: in 5 Bänden [A - Da]. Wien: Kremayr & Scheriau, 1992, str KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura pozdního baroka na Moravě, v: Dějiny českého výtvarného umění (II/2), Od počátků renesance do závěru baroka, ACADEMIA Praha, 1989, str. 707 KUDĚLKA, Zdeněk, in: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1996, str