Polsko francouzské vztahy v 17. století na evropském pozadí

Transkript

1 Prof. dr hab. Maciej Serwański Polsko francouzské vztahy v 17. století na evropském pozadí Konspekt a české glosy (kurzívou) k polské přednášce, zpracované prof. PhDr. Radkem Fukalou, Ph.D I. Tradice polsko-francouzských kontaktů na počátku raného novověku a jejich úloha v habsbursko-francouzských zápasech o velmocenské prvenství v Evropě (dynastické napětí mezi panovnickými rody Habsburků a Valois) Jagellonská monarchie a její role v záležitosti volby ve Svaté říši římské (1519). V letech se odbývala válečná etapa mezi Polskem a řádem německých rytířů. Velmistr Albrecht Hohenzollern počítal s přenesením sporu na mezinárodní fórum a snažil se vytvořit nebezpečnou protipolskou koalici (Dánsko, Moskva a říšská knížata). Polsko-francouzská mírová smlouva (1524). V pozadí návrhů na sblížení s Francií stál Jan Łaski a jejich přesvědčenou propagátorkou byla královna Bona Sforza, dcera kněžny Isabely Aragonské z italského Bari, která byla výraznou osobností na krakovském dvoře, politička se strategickým myšlením, ale neuměla diplomaticky taktizovat. Král Zikmund I. Starý se však chtěl vyhnout účasti ve válce mezi císařem Karlem V. a francouzským králem Františkem I., a proto došlo k ústupu z tohoto spojenectví. Tehdy na polské scéně zvítězila strana biskupa Piotra Tomického. Pokusy o spojenectví mezi rodem z Valois a Jagellonci (1547). II. Kolem volby Jindřicha z Valois na královský trůn v Krakově a další následky ( ) V roce 1572 vymřel Zikmundem II. Augustem rod Jagellonců a polská šlechta dostala příležitost rozhodovat si o dalších osudech země a zajistila si, že království bude napříště volební. Geneze kandidatury knížete z Anjou. 1

2 Uchazečů o polský trůn bylo mnoho, mimo jiné i ruský car Ivan IV. Také Habsburkové vyslali na volební sněm své zástupce, české šlechtice Vratislava z Pernštejna a Viléma z Rožmberka. Nakonec byl zvolen francouzský princ Jindřich z Valois, když si polská šlechta předem zajistila rozsáhlá práva na újmu královské moc (viz Jindřišské články a tzv. pacta conventa). Evropský kontext jeho panování a útěk do Francie. Králi Jindřichovi se v Polsku nelíbilo. Šlechta na něj dozírala a chtěla mu vnutit za manželku 51letou Annu Jagellonskou, zatímco francouzskému princi bylo 23 let. Po několika měsících vlády Jindřich z Polska uprchl. III. Obnovení vzájemných vztahů mezi Rzeczpospolitou polsko-litevskou a Francií v 17. století Pokusy Jindřicha IV. Navarrského o diplomatické mírové narovnání mezi Polskem a Švédskem. Jednalo se o první etapu polsko-švédských válek, a to především o Livonsko. Hetman Jan Karol Chodkiewicz zvítězil oslnivě nad švédským vojskem v bitvě u Kirchholmu nedaleko Rigy Zikmund III. Vasa se nemohl smířit s tím, že Švédové ho jako horlivého katolíka odmítali a prohlásili jeho příbuzného Karla švédským panovníkem. Prohabsburská politika Zikmunda III. Vasy a jeho stanovisko během třicetileté války. Nepřátelství se Švédskem vedlo Zikmunda III. do habsburského tábora. Tím, že byl připravený o švédskou korunu, hledal v konfliktu o nadvládu nad Baltem Dominium maris Baltici podporu jak z počátku v Moskvě, tak především u Habsburků, a to od roku 1613, kdy byla uzavřena tajná dynastická smlouva, obsahující slib vzájemné pomoci v případě vnějšího a vnitřního nebezpečí. Její význam se projevil v období českého stavovského povstání Zikmund III. neváhal a poslal Ferdinandovi II. na pomoc jednotky lehké jízdy, tzv. Lisovčíků. Také v letech se Polsko spojilo s císařem a vedlo zápas se švédským králem Gustavem II. Adolfem. Přátelství s Habsburky také zostřilo polský poměr k Turkům a Tatarům. Jako neblahé dědictví zanechával Zikmund III. (+1632) po své 45leté vládě nevyřešený vztah k Moskvě a nedokončenou válku se Švédskem. IV. Politické cíle kardinála Richelieu v polských záležitostech Závěr panování Zikmunda III. Vasy se vyznačovalo relativní stabilizací, klidem v pohraničí i uvnitř země. Jak napsal polský historik Jan Seredyka: Zikmund III. se nikdy netěšil tak 2

3 velkému uznání a podpoře šlechtické společnosti jako právě na konci svého panování. Zvláště po roce 1629 se on a poddaní vyhýbali konfliktům. Neutralizace Rzeczypospolité během evropského válečného konfliktu. Vojenská otázka ve verbování žoldnéřů. Ukončení polsko-švédské války a její pacifikace, Altmark Několikaletá válka přinesla na severu Polska obrovské ztráty a utlumila námořní obchod. Francouzi, kteří chtěli švédského panovníka obrátit proti Habsburkům, nabídli zprostředkování. Účastnila se ho i diplomacie anglického krále Jakuba I. Stuarta. Reprezentanti znepřátelených stran zahájili rokování ve Starém Targu (Altmarku), nedaleko Gdaňska. Jednání skončilo v září 1629 podpisem šestiletého příměří, na jehož základě si Švédové ponechali část Livonska a Pruska, včetně přístavů Klajpeda, Braniewo, Elbink. Švédská strana si zajistila ohromné finanční zisky z cel v Gdaňsku a přinutila Polsko, aby rezignovalo na vybudování válečné flotily. V. Vladislav IV. Vasa vůči Francii Král Vladislav IV. Vasa nastoupil na trůn jako velmi zkušený politik a vojevůdce. Byl velmi vzdělaný a poměrně oblíbený. Celá jeho vláda byla neustále skrytým zápasem proti vnitropolitickému zřízení. Marně se snažil získat polskou šlechtickou společnost pro své velkolepé zahraniční plány, směřující k ovládnutí švédské koruny a k vyvracení tureckého panství na evropské půdě. Když se král spojoval s Habsburky, šlechta se obávala, že jejich vlivem by se v Polsku prosadil absolutismus. Jednání v Stuhmsdorfu Ke konci května 1635 bylo ve Sztumské Wsi (Stuhmdorfu)uzavřeno příměří na 26 a půl roku. Po tomto období přestal Vladislav IV. uplatňovat své nároky na korunu po předcích. Poláci ustoupili z Livonska a Švédové zase z Pruska. Pro Polsko byl mír uzavřen v pravý čas, protože tak skončily vyčerpávající války se třemi protivníky a potýkání se s vnitřními ozbrojenými konflikty. Podle představ francouzské diplomacie se mohlo Švédsko více soustředit na německé bojiště třicetileté války. Fiasko plánů polského krále na mírové uspořádání v Evropě. 3

4 Pozvolna se hroutily ambiciózní plány nemocného krále, zvláště zformovat evropskou protitureckou koalici. Nenacházel oporu doma ani v zahraničí, přirozeně kromě zemí ovládaných Habsburky. Přechod na habsburskou stranu (1637) a jeho důsledky; princ Jan Kazimír Vasa ve francouzském zajetí. Ve Vídni se znažili zorganizovat velkou protišvédskou koalici, a to za účasti Dánska, Braniborska, Španělska, Anglie, císařských zemí a také Polska. Polsko však bylo pacifikováno francouzským zásahem, protože kardinál Richelieu zatkl polského prince Jana Kazimíra Vasu, bratra polského panovníka. Ten tajně vyjednával jak s Madridem, tak s Vídní, přičemž nabízel své vojenské služby. Jan Kazimír Vasa rukojmím kardinála Richelieu, V důsledku bratrova uvěznění se polský král Vladislav IV. odmítl dále angažovat v habsburských záležitostech. Přestup polského krále na francouzskou stranu sňatek Vladislava IV. s Louisou Marií Gonzagou de Nevers (1645). Po smrti Vladislavovy manželky Cecilie Renáty, sestry císaře Ferdinanda III., se jeho druhou manželkou stala italská kněžna Louisa Marie Gonzaga, která působila u francouzského dvora a byla známá i svými pletkami. VI. Vláda francouzské královny po boku krále Jana Kazimíra Vasy v letech Smrt krále Vladislava IV. v roce 1648 nastala ve velmi nepříznivém okamžiku. Na jihovýchodě Polska zuřilo kozácké povstání, v jehož čele stál zkušený vojevůdce a politik Bohdan Chmelnický. V Evropě končila třicetiletá válka. Králem byl zvolen Jan II. Kazimír, nejstarší syn krále Zikmunda III. Zvolený král se oženil s Louisou Marií, vdovou po svém sourozenci. Vztahy s Francií a zápas o státoprávní reformy v Rzeczypospolité. Ještě během války se Švédy vzešel v roce 1658 ode dvora podnět, že by se mohla zásada liberum veto nahradit přijetím sněmovních usnesení. Následoval návrh na zavedení stálých daní a utvoření stálého poradního orgánu u dvora. Po bezdětném Janu Kazimírovi se navrhoval princ francouzského původu. 4

5 Francouzské kulturní vlivy; sarmati proti kosmopolitním. Šlechtická reakce na plány královny Louisy Marie. Proti reformním plánům se okamžitě zformovala silná opozice, v jejímž čele stanul v Malopolsku velký korunní maršálek Jiří Lubomirský, který zvítězil. Král musel rezignovat na program reforem. Magnátské hnutí se posílilo a prohloubila se decentralizace státu. Po smrti královny se, v září 1668, Jan II. Kazimír zřekl koruny a odjel do Francie, kde strávil zbytek svého života. Během abdikačního sněm pronesl památné věty o jeho obavách, které hrozí Polsku, byla v nich uložena i vize dělení Polska. VII. Šlechta vůči francouzskému politickému systému Vystoupení doktorandky Mgr Pauliny Grobelne Mazurek k problematice absolutismu a stavovskému pojetí šlechtické demokracie. VIII. Osudy profrancouzské politické orientace za panování Michala Korybuta Wiśniowieckého ( ) Michal Korybut Wiśniowiecki ( ) pocházel z významného magnátského rodu a byl synem známého Jeremiáše Michala Wiśniowieckého. Na trůn byl zvolen bez větší vlastní iniciativy v roce Jeho reputaci založil sňatek s příbuznou císaře Leopolda I. Eleonorou. Tento panovník byl většinou pasivní a nedokázal vyvinout politiku jak proti domácí šlechtě, tak proti Rusku. Během volební kampaně přišel francouzský král Ludvík XIV. o více než dva milióny livrů, určené na kampaň v Polsku. Francouzi nabízeli knížata Ludvíka de Condé, jeho syna Jindřicha d Enghien, nebo Filipa Viléma Neuburského. Zvolení Wiśňowieckého a sňatek s habsburskou arcikněžnou znamenalo stát se úhlavními nepřáteli Francie. IX. Francouzská politika Jana III. Sobieského ( ) Jan III. Sobieski ( ), od roku 1674 volený polský král. V mládí studoval v západní Evropě a byl syn významného politika a diplomata. V 1665 se stal korunním maršálkem a 1666 polním hetmanem. V 1667 se poprvé proslavil vítězstvím nad Turky, 1674 zvítězil na Turky u Chotimi, díky němuž se mu podařilo uzavřít výhodný mír s Osmanskou říší. V historii se nejvíce proslavil překvapivě rychlým přesunem svých vojsk k Vídni, která byla v roce 1683 obležena tureckou armádou vezíra Kara Mustafy. Vítězstvím u Vídně byl Jan Sobieski všeobecně považován za zachránce křesťanské Evropy. Jeho vláda je vnímána jako světlá 5

6 epizoda v pokračujícím úpadku Polska. Na konci života byl slavný válečník zahrnut spoustou pomluv a nenávisti. Společnost se k jeho politice zachovala s nevděkem. Role francouzské manželky polského krále Marie Kazimíra de la Grange d Arquien v polsko-francouzských vztazích. Jan Sobieski se proslavil i milostnou korespondencí se svou ženou Marií Maryšenkou, s níž se oženil roku Jejímu šarmu a vlivu král nesmírně podléhal. Král byl pod vlivem francouzské kultury a Francii vděčil za jejich pomoc. X. Prohraná volba Františka Ludvíka de Bourbon, knížete Conti (1697); politická porážka francouzských Versailles Od smrti Jana III. Sobieského dosazovaly Polákům panovníky v podstatě evropské velmoci. Hned následující volba se stala předmětem licitace mezi francouzským a saským uchazečem. S ruskou podporou nakonec zvítězila saská kandidatura a králem se stal August II. Silný. XI. Oslabený zájem francouzské politiky na Východě v 18. století Pokusy o vzájemné sblížení (1714). Marie Leszczyńská královna francouzské bourbonské monarchie (1725). Válka o polské dědictví (wojna sukcesyjna polska) a abdikace Stanislava Leszczyńského (1736). Stanislav I. Leszczyński ( ) byl v letech a polský král. Jeho volbu proti Augustovi II. Silnému prosadil švédský král Karel XII. Po porážce Švédů u Poltavy ztratil v Polsku příznivce a zemi opustil. Jeho dcera Marie se provdala za francouzského krále Ludvíka XV. Po Augustově smrti opět vzrůstal jeho vliv a v roce 1733 rozhodl sejm, že králem může být jen Polák. Opět byl podporován Francií jako protiváha vůči Rusku. Ruská vojska podporovala vzdorokrále saského kurfiřta Augusta III. Saského. Leszczyńský se dostal v Gdaňsku do obklíčení a vzdal se. Tím začala válka o polské dědictví. Stanislav uprchl do Francie a vídeňským mírem 1735 byl odškodněn lotrinským vévodstvím. Ústup od příměří v Evropě na prahu sedmileté války (1756). 6

7 Závěrem: Charakteristické prvky ve vývoji polsko-francouzských vztahů v celoevropském kontextu během 17. století Doporučená česká literatura pro posluchače: Kosman, Marceli: Dějiny Polska. Karolinum, Praha 2011 (tam jako doplněk bibliografie o polských dějinách v češtině). Wandycz, Piotr S.: Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti. Academia, Praha Starší literatura: Macůrek, Josef: Dějiny polského národa. Melantrich, Praha Bobrzyński, Michał: Přehled dějin polských. Bursík a Kohout, Praha K francouzským souvislostem: Kudrna, Jaroslav a kolektiv: Dějiny Francie. Svoboda, Praha Ferro, Marc: Dějiny Francie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha