ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND vybrané otázky

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND vybrané otázky Barbora Vojkůvková Rok vypracování: 2008 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zemědělský půdní fond vybrané otázky zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 Obsah 1. Úvod Půda Klasifikace půd.8 3. Zemědělský půdní fond Pojmy Právní úprava zabývající se problematikou zemědělského půdního fondu Odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu Půdní fond a katastr nemovitostí Údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách Zjednodušená evidence zemědělských a lesních pozemků Ochrana zemědělského půdního fondu Globální problémy půdního fondu Chráněná krajinná území Pojmy CHKO Seznam chráněných krajinných oblastí v ČR Zonace CHKO Beskydy Zemědělství v CHKO Beskydy Zemědělství z pohledu historického vlivu na krajinu Moravskoslezských Beskyd Současné zemědělství Zaměření zemědělské výroby v CHKO Beskydy Všeobecné zásady zemědělských aktivit v jednotlivých zónách CHKO Beskydy Zařazení zemědělské půdy do výrobních oblastí Půdní poměry Půdní typy Půdní druhy. 49

3 Hloubka půdního profilu, skeletovitost, ph, svažitost Erozní ohrožení Státní dotace do zemědělství Rybníkářství v CHKO Beskydy Vodní hospodářství Zástavba a její architektura Zemědělské stavby Územní plány, vymezení zastavěných území sídel Závěr Náměty de lege ferenda..59 Resumé...61 Prameny..64 Přílohy.67 3

4 1. Úvod Vznik a zánik národů ovládá tentýž zákon. Ztráta úrodnosti půdy způsobuje jejich úpadek, udržení úrodnosti půdy je základem pro jejich stabilitu, bohatství a moc. (Justus Freiherr von Liebig) Zemědělské hospodářství využívá schopnosti přírody jako třeba půdní podmínky, vodní režim území, klimatické poměry tj. zejména délku a intenzitu slunečního svitu, teplotní poměry, vodní srážky a schopnosti rostlin vázat fotosyntézou sluneční energii k hospodářské činnosti. Tato činnost má dlouhodobou tradici. Její počátky můžeme datovat již do období, kdy se lidská populace začala vyčleňovat od ostatních živočišných druhů. Formy a způsoby této hospodářské činností se odvíjejí a závisí na stupni lidského poznání a od požadavků lidské společnosti, které jsou na ně směřované. Půdní fond přitom představuje přímou vazbu procesu územního plánování se zemědělským a lesním hospodařením. Zemědělství využívá k produkci přírodní proces fotosyntézy, který lze považovat za obnovitelný zdroj. S vývojem lidského poznání se také vyvíjí používané technologie, technika, zvyšuje se efektivita a další atributy hospodářské činnosti. Základní přírodní předpoklady jakými jsou zejména sluneční záření, půda, voda a teplota, které podmiňují proces fotosyntézy, jsou však stále nezbytným předpokladem zemědělství. Cíle hospodaření se odvíjí od aktuálních požadavků lidské společnosti, které se v průběhu jejího vývoje upřesňují či mění. I když hospodaření využívá přírodní procesy, vztahují se na ně základní ekonomické zákonitosti jako jsou zisk, rentabilita, návratnost investic, tržní principy, konkurence a další. 1 V dnešní době bohužel dochází k úpadku zemědělství a zemědělská půda klesá na významu. Zemědělství ustupuje progresivnějším odvětvím hospodářství a průmyslu. A přece tomu není ještě tak dávno, kdy Česká republika byla potravinově zcela soběstačná. Nyní je náš trh zahlcen nepřeberným množstvím a druhy potravin, dovezených ze všech koutů světa, které si žádá náročný spotřebitel. České zemědělství, především malí zemědělci, mnohdy nejsou schopni tento nápor ustát, 1 DORST, Jan. Ohrožená příroda. Vydání první. Orbis, s. 4

5 nemůžou konkurovat levnějšímu zboží ze zahraničí, i přesto, že dostávají různé dotace a jsou nuceni svoje hospodaření omezit, nebo v horším případě u nich dochází k úplnému krachu. Dalším hřebíčkem do rakve zemědělců jsou nové předpisy Evropské unie, kterými jsou zemědělci vázáni a nuceni jim přizpůsobit své podnikání. Pro mnohé z nich to rovněž představuje nepřekonatelnou překážku svého hospodaření a raději volí odchod ze zemědělství. Nárůst zemědělců, kteří svou půdu nechávají ležet ladem, protože nemají prostředky k jejímu obdělávání a investují raději do průmyslu, obchodnictví nebo jiných, pro ně mnohem lukrativnějších odvětví, má katastrofální dopad na zemědělskou půdu. Ta je v mnoha případech masivně přetvářena ke stavebním či průmyslovým účelům a už se zapomíná na ochranu a zachování půdního fondu, jako jednoho ze základních faktorů lidské existence. Lidé zapomínají na to, že tato půda je mimo jiné domovem mnoha rostlin a organismů, které těmito zásahy ohrožují a tím zásadně přispívají ke zhoršení přirozené regulace života. Také z půdy pochází většina potravin, nezbytných pro naše přežití. Problém je ale v tom, že mnozí lidé vidí jen hotové potraviny a nevidí cestu, která je nutná k tomu, než se tato potravina dostane na jejich stůl. Bakalářská práce se zabývá ochranou zemědělského půdního fondu, a to jak z obecného hlediska, tak konkrétněji v problematice ochrany půdy v chráněné krajinné oblasti. 5

6 2. PŮDA Život na zemi se svým nekonečným koloběhem růstu a odumírání by nebyl možný bez bohatého půdního pokryvu naší planety. Půda je totiž takovou laboratoří, ve které se minerály stávají potravou pro živé rostliny a odumírající rostlinné i živočišné organismy se rozkládají na živiny, aby na nich mohly žít nové rostliny. Tento pokryv planety tu ale nebyl od jak živa. Po miliony let byl povrch země jen holou skálou, která postupně s časem zvětrávala. Opakovaným zamrzáním a táním se hornina roztahovala a smršťovala, praskala a rozkládala se chemickým zvětráváním. Skálu rozrušoval i vítr a voda a ty pak přenášely zvětraný materiál z místa na místo. Vliv na rozrušování skály měly i ledovce, které svým pomalým pohybem horninu drtily, obrušovaly a mlely na jemné částice. Postupem času se objevily suchozemské rostliny, které se uchytily buď přímo na holých skalních stěnách nebo na jejich pokryvu, který byl tvořen nahromaděnou zvětralinou a pomalu ji přetvářely v životadárnou půdu. Půda je povrchová vrstva zemské kůry, která je základem zemědělské a lesní produkce a jednou z nejdůležitějších složek přírody a krajiny. Je to složitá substance, jejímž základem jsou zvětralé nebo erodované úlomky hornin jíl, silt a písek. Tyto složky se stávají půdou jen za předpokladu, že se spojí s organickými materiály, odumřelými či tlejícími zbytky flóry a fauny. Další nezbytnou součástí půdy je voda a vzduch. Tenká vrstvička vody lne k nesčetným drobným úlomkům hornin a vzduch zaplňuje volné prostory mezi nimi. Vlastnosti půdy určuje matečná hornina čili horninový substrát, podnebí, činnost organismů, poloha v terénu s reliéfem a doba, po kterou tyto faktory působí. Půda je živý organismus, ve kterém kypí život, zvláště pak v jejich vrchních vrstvách. Nejdůležitějšími rostlinnými organismy, pokud jde o jejich význam pro látkovou přeměnu v půdě, jsou bakterie, menší význam mají aktinomycety, houby a řasy. Z živočišné říše jsou na předním místě prvoci, červi a členovci, zejména hmyz, také plži a vyšší obratlovci, hmyzožravci, hlodavci a jiní. Některé formy života v půdě můžeme přímo pozorovat. Půdou se proplétají kořeny rostlin, kypří ji žížaly, hmyz, krtci a další živočichové, ale většina obyvatel půdy je neviditelná. V každém 6

7 hektaru půdy najdeme celé kilometry podhoubí, stamiliony bakterií a spousty dalších mikroorganismů. 2 Téměř všechny půdní organismy žijí z rozkladu organických látek. Zvláště nižší organismy mají rozličné nároky na vlastnosti prostředí. V různých podmínkách mohou existovat specializované druhy, které v nich nacházejí své ekologické optimum. Činnosti půdních organismů se uvolňuje kysličník uhličitý, který potřebují vyšší rostliny a mineralizuje se jím organická složka půdy. Při tom se uvolňují rostlinné živiny a utváří se určitá struktura půdy. Činnost půdních organismů je ekologicky obzvlášť významná na ekotopech s přirozenými typy vegetace, především v lesích a stepích. 3 Půda stále vzniká a zaniká. Voda a vítr odnášejí částečky půdy, kdy větší část takto odplavených a odvátých částic končí v moři, kde se po miliony let znovu konsoliduje jako hornina. Vznikají nová pohoří, která jsou znova vystavena procesům zvětrávání a eroze. Skály se drobí a jejich úlomky se stávají výchozím materiálem pro opětovné vytváření půdy. Tento proces je velmi zdlouhavý a pomalý, ale i přesto můžeme vznik půdy pozorovat přímo. Na holých skalních vyvýšeninách se občas uchycují odolné porosty lišejníků. Tyto primitivní rostliny ke svému životu nepotřebují půdu, protože si vytvářejí kyseliny, kterými rozkládají horninový povrch. V takových prohlubních, kde jsou zvětralé úlomky hornin a odumřelé zbytky lišejníků se může zachytit mech a i ten časem odumře. Vznikne místo, kde se nakupí dostatek zvětralin a začne zde růst plevel nebo jiná rostlina a postupem času vznikne na místě původní skály znatelná vrstva půdy. Půda, která je chráněná rostlinným příkrovem si může plodnost zachovat na věky. Listí a větve změkčují dopad dešťových kapek a změť kořenů zabraňuje přemísťování půdních částic. Jakmile se rostlinný příkrov odstraní, země je vydána na milost a nemilost obnažení podloží a erozi. Prudké lijáky vyrývají na nechráněných svazích hluboké brázdy. Dokonce i slabý deštík dokáže odnést tenkou vrstvu životadárných částic a během několika měsíců se tak odplaví celé tuny hodnotné ornice. Velké množství 2 SCHEFFEL, Richard L, a kol. ABC Přírody: svět v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: Reader s Digest Výběr, spol. s.r.o., s. ISBN MEZERA, Alois, a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 7

8 půdy můžou odvát i větry, a to zvláště v obdobích sucha. Půda, která takto zmizí, je ztracena navždy. Existuje celá řada způsobů, jak úrodnou půdu ochránit před erozí. Ochranné pásy stromoví větrolamy, zpomalují větry a chrání půdu na své závětrné straně. Ochranné výsevy rychle rostoucích rostlin zabraňují přemisťování zeminy na plochách ležících ladem. Odtok dešťových vod na svazích zpomaluje příčná orba. Stejné výsledky přináší zakládání terasových polí a střídavý výsev pruhů rozličných kultur na svazích. V rámci systému, který je nazýván minimální kultivací, se vysévají některé plodiny jako třeba sója bez předchozí orby, a tedy i bez porušení půdního povrchu. Těmito metodami se zemědělci brání proti ztrátám cenné půdy Klasifikace půd Základem třídění půd je členění půdních profilů v horizonty, které jsou na rozdíl od půdních vrstev podmíněny genetickým vývojem půdy ( viz mapka č. 2). Referenční třídy půd - velké skupiny půd, které vystupují v zahraničních klasifikačních systémech (hlavně WRB) a umožňují české půdy s nimi korelovat (substantivum končící sol). LEPTOSOLY Půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin či jejich bazálních souvrství, vyznačující se výraznou skeletovitostí již ve svrchních 0,5 m až i mělkostí profilu (litický kontakt do 0,3 m); mohou mít pouze několik typů horizontů svérázné akumulace organických látek v omezeném podílu jemnozemě (melanický, umbrický), jinak běžnou sekvenci O - Ah a náznaky kambického horizontu či mikropodzolizace Litozem LI Ranker RN Rendzina RZ Parendzina PR 4 SCHEFFEL, Richard L, a kol. ABC Přírody: svět v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: Reader s Digest Výběr, spol. s.r.o., s. ISBN

9 REGOSOLY Půdy vzniklé z nezpevněných sedimentů, zejména z písků a štěrkopísků (někdy vyčleněných jako ARENOSOLY), avšak i z jiných substrátů, postrádající výrazný kambický horizont. Mají pouze běžné horizonty akumulace organických látek (O - Ah, Ap). Regozem RG FLUVISOLY Půdy bez výrazných diagnostických horizontů (s výjimkou horizontů akumulace organických látek), s fluvickými diagnostickými znaky, vzniklými periodickým usazováním (alespoň v minulosti) sedimentů, jehož důsledkem je nepravidelné a nebo zvýšené (> 0,3 %) množství humusu do hloubky l m, někdy i zvrstvení půdního profilu. Fluvizem Fl Koluvizem KO VERTISOLY Půdy s vertickými diagnostickými znaky, projevujícími se u těžkých půd ze smektitických jílů, vyskytujících se v sušších oblastech, tvorbou hlubokých (do 0,5 m), otevřených (> 0,01 m) trhlin v suchých obdobích a tvorbou klínovitých pedů, se šikmo odkloněnou osou, hlouběji prismat a šikmo orientovaných skluzných ploch (slickensides). V podmínkách ČR mají hluboký tmavý tir-sový humusový horizont. Smonice SM ČERNOSOLY Půdy s mocným (0,4-0,6 m) černickým humusovým horizontem s drobtovou až zrnitou strukturou, v modálním subtypu černozemě s kalcickým horizontem, vyvinuté ze sypkých karbonátových substrátů. Černozem CE Černice CC LUVISOLY Půdy s diagnostickým horizontem (argi)luvickým, méně či více výrazným (albickým) horizontem eluviace jílu, jen výjimečně (u šedozemě) s melanickým event. i černickým horizontem, výraznější okyselení může nastat pouze v eluviální části profilu, v Bt neklesne V M pod 30 %, mělové a moderové formy humusu. Šedozem S Hnědozem H Luvizem LU 9

10 KAMBISOLY Půdy s výrazným braunifikovaným či pelickým diagnostickým horizontem, vytvořeným v hlavním souvrství svahovin z přemístěných zvětralin pevných či zpevněných hornin či v analogickém souvrství jiných substrátů (zahliněné písky, štěrkopísky), se širokou škálou zrnitosti, vyluhování a acidifikace, s možností výskytu všech typů nadložního humusu a několika typů humózních horizontů (melanický, umbrický, andický). Kambiem KA Pelozem PE ANDOSOLY Půdy s andickými diagnostickými znaky jako důsledek zvětrávání kyselých vulkanických pyro-klastik, projevujícím se uvolňováním velkého množství volného AI (kyselé zvětrávání) či tvorbou amorfních jílových minerálů alofánu a imogolitu (slabě kyselá reakce). Výsledkem je tvorba kyprého, často hlubokého, silně humózního andického humusového horizontu (stabilizace humusu hliníkem či amorfními jílovými minerály) a kyprého kambického andického horizontu.v ČR nebyly zatím nalezeny, vyskytují se v SR Andozem AD PODZOSOLY Půdy se spodickými diagnostickými horizonty, buď kyprými neiluviálními, či iluviálními, v tomto případě ležícími pod vyběleným horizontem, silně nenasycené v celém sólu (V M níže 30%) a vysoce nasycené hliníkem, výrazná tendence k vytváření surového humusu. Kryptopodzol KP Podzol PZ KAd KAd KPm KPm PZm PZm KA KA STAGNOSOLY Půdy semihydromorfní, s výrazným redoximorfním mramorovaným horizontem v důsledku povrchového periodického převlhčení v hloubce do 0,5 m; výraznost mramorování do hlouby klesá; mramorování nalézáme v některých případech pod vyběleným nodulárním horizontem, který může být při výrazném povrchovém převlhčení nahrazen výrazně vyběleným horizontem s rourkovitými novotvary, na svazích pak hydroeluviálním horizontem bez rezivých novotvarů. Možnost tvorby hydrogenních forem nadložního humusu a humózního hydrogenního 10

11 (umbrického) až histického horizontu. Široké rozmezí nasycenosti sorpčního komplexu. Pseudoglej P Stagnoglej SG LU LU GLEJSOLY Půdy s výrazným reduktomorfním diagnostickým glejovým horizontem v hloubce do 0,5 m v důsledku dlouhodobého provlhčení podzemní ale i povrchovou vodou ze svahových pramenišť při výskytu vrstvy s malou hydraulickou vodivostí při povrchu, při laterálním proudění i s hydroeluviálním horizontem. Relace mezi výskytem výrazně redukovaného glejového horizontu a horizontu s rourkovitými novotvary ev. přechodů ke kambickému horizontu svědčí o (historické) intenzitě a délce provlhčení, stejně jako hydrogenní akumulace humusu až k tvorbě rašelinného horizontu Glej GL SALISOLY Půdy s výraznými znaky zasolení, se salickým diagnostickým horizontem a s obsahem rozpustných solí, vyvolávajícím vodivost nasyceného extraktu > 8 ms.cm - 1 do 0,3 m a > 15mS.cm -1 v salickém horizontu, ev. > 4 ms.cm -1 při ph nad 8,5. Solončak SK NATRISOLY Půdy s natrickým horizontem se sloupkovitou strukturou ve svrchní části a nebo nasyceností sorpčního komplexu do 50 cm sodíkem nad 15 %, často s albickým horizontem Slanec SC ORGANOSOLY Půdy s holorganickými, hlavně rašelinnými horizonty o mocnosti nad 50 cm, nad pevnou skálou nad 30 cm Organonem OR ANTROSOLY Půdy vzniklé buď výraznou modifikací půdních horizontů kultivačními, melioračními opatřeními, pohřbením původních půdních horizontů nebo půdy vzniklé z přemístěných materiálů, (půdy překryté (sealing) či půdy silně kontaminované) Kultizem Antrozem AN Půdní typy - hlavní oporné jednotky klasifikačního systému, charakterizované určitými diagnostickými horizonty a jejich sekvencemi nebo diagnostickými znaky 11

12 (substantivum nekončící sol) Půdní subtypy - výrazné modifikace půdního typu podle znaků v hloubce níže 0,20 0,25 m (adjektivum za substantivem). Půdní variety charakterizují výskyt horizontů a znaků ve svrchních 0,20-0,25 m u lesních půd, dále vyjadřují méně výrazné znaky v půdním profilu než subtypové (druhé adjektivum za substantivem). Ekologické fáze charakterizují formy nadložního humusu lesních půd. Degradační a akumulační fáze vyjadřují projevy kontaminace, intoxikace, eroze, akumulace aj.. Půdní formy vyjadřují typ substrátu, jeho zrnitosti, vrstevnatosti a mineralogického složení, ovlivňujících pedogenezi; je to kategorie spojená s jakoukoliv genetickou taxonomickou úrovní. 5 5 Taxonomický klasifikační systém půd v ČR [online]. Beneta.cz, s.r.o., [cit. 13. února 2008]. Dostupné na< 12

13 3. ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND Pojem zemědělský půdní fond (ZPF) je pojmem právním, vytvořeným zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, je nenahraditelným výrobním prostředkem, který umožňuje zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. (viz tabulka č. 1) Do zemědělského půdního fondu náleží též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod. 6 V pochybnostech rozhodování o tom, zda je určitý pozemek součástí ZPF, rozhodují orgány ochrany ZPF. Někdy bývá zemědělský půdní fond ztotožňován se zemědělskou půdou, přesto nelze tyto pojmy zaměňovat. Zemědělská půda představuje pozemky určené k zemědělskému obhospodařování, které jsou zřetelně ohraničeny od jiných částí půdního fondu či jiných zemědělských pozemků, jsou vedeny pod konkrétním parcelním číslem a jsou součástí ZPF. Zemědělský půdní fond je tedy pojmem mnohem širším, zahrnuje jak zemědělskou půdu, která je tvořena ornou půdou, chmelnicemi, vinicemi, zahradami a ovocnými sady, loukami a pastvinami, tak také půdu dočasně neobdělávanou, ale i rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a půdu nezemědělskou, potřebnou k zajišťování zemědělské výroby. Celková výměra půdního fondu ČR je tisíc ha. Zemědělský půdní fond tvoří zhruba polovinu (54%) celkové rozlohy České republiky. V nadmořské výšce nad 6 Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu 13

14 500 m.n.m. se nachází více než 28% zemědělského půdního fondu, nad 600 m.n.m. více než 10% a nad 700 m.n.m. 3% zemědělského půdního fondu. Oblasti s vyšší nadmořskou výškou (tj. nad 500 m.n.m.) lze považovat za méně příznivé z hlediska provozování zemědělské činnosti. Díky poměrně vysoké hustotě obyvatelstva ČR má však zemědělská činnost tradici i v těchto oblastech a v omezeném rozsahu se provozuje až do výšek 1250 m.n.m. 7 Na jednoho obyvatele republiky připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetinu půdního fondu ČR tvoří lesní pozemky. Od roku 1995 ubylo 15 tis. ha zemědělské půdy, oproti tomu výměra lesní půdy vzrostla o 16 tis.ha. Zatímco výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, výměra pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako trvalé travní porosty se naopak o 71 tis. ha zvýšila. Polovina zemědělského půdního fondu se nachází v oblastech méně příznivých pro hospodaření (tzv. LFA oblasti- Less Favoured Areas=méně příznivé oblasti) a to jsou právě oblasti, kde se zakládání a udržování luk a pastvin podporuje. Většina zemědělské půdy je nyní ve vlastnictví fyzických a právnických osob. K bylo ve vlastnictví státu 599,7 tis. ha zemědělské půdy kterou spravuje Pozemkový fond ČR. České a moravské zemědělství lze charakterizovat velkou roztříštěností vlastnictví půdy a velkým podílem najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajimatelů. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků ve 25 členských zemích Evropské unie. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy totiž zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy. Zemědělská výroba zaměstnávala v roce 2004 přibližně 141 tis. osob a tento počet od začátku 90. let neustále klesá. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství tak činí na 2,9 %. 8 7 Půdní fond: Fondy Evropské unie [online]. [cit. 23. února 2008]. Dostupné na < 8 Tradice snoubivší se s udržitelností[online]. Ministerstvo zemědělství, [cit. 23 února 2008]. Dostupné na < 14

15 Základní struktura půdního fondu ČR je následující: Struktura půdního fondu ČR k Druh pozemku Výměra v ha Orná půda Lesní pozemky Trvalé travní porosty Zahrady Vodní plochy Ovocné sady Vinice Chmelnice Zastavěné plochy a nádvoří Ostatní plochy Celkem z toho Zemědělská půda z toho Nezemědělská půda Pramen: Český ústav zeměměřický a katastrální

16 3.1. Pojmy Katastr nemovitostí je, dle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve svém ustanovení 1, souborem údajů o nemovitostech v České republice a zahrnuje soupis, popis a geometrické a polohové určení těchto nemovitostí. Eviduje rovněž vlastnická a jiná věcná a další práva. Katastr je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, pro účely vědecké, hospodářské, statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. Výpis s katastru nemovitostí má povahu veřejné listiny. Pozemek je definován v 27 a, zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, jako část zemského povrchu oddělena od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Informace o pozemku lze získat především na příslušném katastrálním úřadě, stavebním úřadě nebo notářství. Parcela je pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelačním číslem. Parcelu můžeme označit jako objekt pozemkových vztahů. Identifikací parcel se porovnává v zápisu a zákresu téže nemovitosti v operátech Katastru nemovitostí se zápisem, popřípadě zákresem v jiných operátech nebo právoplatných listinách. Údaje o parcele jsou předmětem pozemkové evidence, například pozemkového katastru, evidence nemovitostí, katastru nemovitostí nebo přídělového operátu. V katastru nemovitostí ČR jsou údaji o parcele: příslušnost do katastrálního území, druh číslování parcel, parcelní číslo, výměra parcely, kvalita výměry, druh pozemku, způsob využití a ochrany nemovitosti, popisné číslo nebo evidenční číslo budovy, příslušnost k vlastníku, rozlišení právního vztahu, označení listu katastrální mapy, příslušnost budovy k části obce, souřadnice definičního bodu parcely, odkaz na položku výkazu změn. Pozemkové úpravy jsou takové úpravy, které jsou prováděny ve smyslu ustanovení 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, ve veřejném zájmu a které prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují nebo dělí pozemky a zabezpečují jimi přístupnost, využití a vyrovnávání pozemků tak, aby se 16

17 vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníkům půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Územní plánování je prostorovým vyjádřením hospodářské, kulturní, sociální a ekologické politiky každého města nebo obce. Základním cílem je služba člověku. Proto musí být územní plánování nástrojem demokratickým, které vedle dotčených orgánů státní správy musí respektovat názory a stanoviska občanů, podnikatelů, firem apod. Tvorba dokumentů řešících budoucí rozvoj území je činností vysoce odborných týmů specialistů, jejichž úkolem je skloubit přání a požadavky všech subjektů vyvíjejících v území své aktivity tak, aby území fungovalo jako celek, aby byl zabezpečen soulad všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území. Je zřejmé, že výsledkem musí být kompromis v rozvoji jednotlivých funkčních systémů v zájmu celku. Územní plán je nejdůležitější územně plánovací dokumentací, který je pro další rozvoj obce nezbytným materiálem, má jak regulační, tak motivační funkci. Platný územní plán, uložený na obecním úřadu, je prvním základním dokumentem, s nímž by měl každý investor konfrontovat svůj záměr. Jde o místním zastupitelstvem schválený závazný právní předpis. V průzkumné a rozborové části územního plánu, najdeme důkladnou analýzu všech funkčních systémů (bydlení, výroby, rekreace, infrastruktury apod.). Výsledkem návrhové části územního plánu (děje se složitým procesem projednávání, a to ve dvou krocích - koncept řešení a návrh) je kompromis v rozvoji jednotlivých funkcí v zájmu celku. Nejdůležitější součástí územního plánu je závazná část, kde jsou v textové i grafické podobě specifikované: Regulativy funkčního využití území - každému pozemku v řešeném území je přiřazena určitá funkční náplň podrobně popsaná v textu, bývá určeno, které stavby, resp. aktivity jsou dominantní, vhodné nebo výjimečně přístupné. Funkční regulace se uplatní vždy při umístění stavby nebo souboru staveb, úpravě stavby, změně využití stavby nebo ploch. Regulativy prostorového uspořádání - regulovány bývají jak půdorysné rozměry (uliční, stavební a regulační čáry nebo koeficienty zastavění atd.), tak výškové rozměry staveb ( počet pater, výška římsy apod.). Prostorová regulace se uplatní při umístění stavby nebo úpravě existující stavby. Vymezení veřejně 17

18 prospěšných staveb ( např. tras komunikací, pozemků pro stavbu škol atd.) - pro ně lze pozemky, stavby a práva k nim vyvlastnit. Důležité jsou i další části územního plánu - např. návrh dopravy, návrh řešení technického vybavení (zejména vodohospodářské a energetické systémy), návrh místního systému ekologické stability atd. Vedle územního plánu mohou existovat i jiné materiály. Mohou to být např. : Rozvojové studie sídel, strategické rozvojové plány, urbanistické studie. Dále pak Generely dopravy, infrastruktury, rekreace, školství a dalších oblastí. 18

19 3.2 Právní úprava zabývající se problematikou zemědělského půdního fondu Ochrana zemědělského a lesního půdního fondu prodělala z legislativního hlediska mnoho změn, především co se týká zemědělské půdy. Federální shromáždění bývalého Československa schválilo zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku č. 229/1991 Sb., o půdě. Tento zákon představuje samostatnou právní úpravu v oblasti restituce zemědělské a lesní půdy a souvisejícího majetku. Otázky vývoje pozemkového vlastnictví v ČR jsou spojeny především se dvěmi pozemkovými reformami. Po vzniku Československé republiky v roce 1919 byly přijaty zákony, které řešily otázky vlastnictví půdy, a které souhrnně označujeme jako první pozemková reforma. Tato reforma probíhala v letech Tyto zákony byly uvedeny zákonem č. 38/1919 Sb., o obstavení velkostatků, který byl jakýmsi úvodem k hlavním zákonům pozemkové reformy. Jde především o zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého pozemkového majetku ve znění pozdějších předpisů. Po druhé světové válce se na našem území přistoupilo k některým opatřením při řešení dalších otázek vlastnictví. Výsledky 1. pozemkové reformy nebyly zcela uspokojivé, a proto se přistoupilo ke druhé pozemkové reformě ( r ). V roce 1947 byl přijat zákon č. 142/1947 Sb., o revizi 1. pozemkové reformy a v roce 1948 byl schválen zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Na základě výše uvedených zákonů byla vlastníkům půdy státem odňaty pozemky převyšující výměru 50 ha. Stát si však tyto pozemky většinou nenechával a přiděloval je jiným občanům. Určitá fikce zachování vlastnického práva k pozemkům byla podpořena dalšími právními předpisy. Jednalo se především o právní předpisy upravující kolektivizaci zemědělství. V oblasti zemědělského družstevnictví šlo především o zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, zákon č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech a zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. Společným znakem těchto přepisů byla především povinnost členů sdružit pozemky a odevzdat do vlastnictví družstva ostatní výrobní prostředky. Vlastnické právo k těmto pozemkům bylo výrazně omezeno. 19

20 Další předpisy zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, už vyžadovaly pouze sdružování pozemků, nikoli dalších prostředků. Třetí pozemková reforma se zabývala restitucí a privatizací pozemkového vlastnictví (rok 1990 a násl.) a to především v zákonech č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby ( malá privatizace ), zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ( velká privatizace ), zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích nebo zákona č. 229/1991 Sb., o půdě a dalších. Ochrana přírody a krajiny se podle 2 odst. 2 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zajišťuje hlavně účastí na ochraně půdního fondu. Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. V zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v části první, 1 odst. 1 je popsaná ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Část třetí tohoto zákona, obsahuje zásady ochrany zemědělského půdního fondu, ve kterých nabádá, aby pro nezemědělské účely byla využívána především nezemědělská půda. V části čtvrté jsou pak stanoveny podmínky a povinnosti ochrany zemědělského půdního fondu a to při územně plánovací činnosti, při zpracování návrhů na stanovení dobývacích prostorů, při zpracování zadání staveb a při stavební, těžební a průmyslové činnosti a při geologickém a hydrogeologickém průzkumu. Dále je v zákoně upraveno odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, odvody a pokuty s tím spojené a také je zde vymezena působnost orgánů ochrany zemědělského půdního fondu PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, s. ISBN

21 3.3. Odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v 9 stanoví, že k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který je nezbytný k vydání rozhodnutí podle zvláštních předpisů, pokud zákon nestanoví jinak. Souhlasu orgánu zemědělského půdního fondu není třeba v těchto případech: Na pozemcích, které jsou: nezastavěnou plochou zastavěných pozemků v zahrádkových osadách zájmových organizací, popřípadě jiných právnických osob účelovými plochami u objektů a zařízení občanské vybavenosti nebo u objektů a zařízení zdravotnických, kulturních, osvětových a církevních v zastavěném území, jsou ve vlastnictví fyzické osoby a jejichž odnětí se má uskutečnit v zájmu této osoby pro výstavbu: - garáže - zahrádkářské chaty - rekreační chaty - drobné stavby (stavby s doplňkovou funkcí ke stavbě hlavní) - stavby pro drobné pěstitelství a chovatelství - vinného sklepa určeny pro stavby pro bydlení v zastavěném území plochy do 30 m² (v jednotlivých případech) pro umístění signálů, stabilizačních kamenů a jiných značek pro geodetické účely, stožáry nadzemních vedení, vstupních šachet podzemních vedení plochy do 55 m² (v jednotlivých případech) pro umístění přečerpávacích stanic, vrtů studní a stanic nadzemního nebo podzemního vedení, a větrných jam pozemky pro nezemědělské účely na dobu kratší než 1 rok včetně doby potřebné k uvedení půdy do původního stavu 21

22 Půdu ze zemědělského půdního fondu lze odejmout buď trvale nebo dočasně. Dočasně odejmout půdu můžeme jen v případě, že po ukončení nezemědělského využití pozemku bude tato plocha rekultivována podle schváleného plánu rekultivace tak, aby mohla být navrácena do zemědělského půdního fondu. Žádost o souhlas k odnětí půdy ze ZPF podává ten, v jehož zájmu má k tomuto odnětí dojít. V žádosti žadatel uvede účel zamýšleného odnětí a zdůvodní, proč je navrhované řešení z hlediska ochrany ZPF, životního prostředí a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. K této žádostí připojí údaje z katastru nemovitostí o pozemcích navrhnutých k odnětí, včetně výměry a zákresu navrhovaného odnětí ve snímku pozemkové mapy výpis z katastru nemovitostí o vlastnických, eventuálně uživatelských vztazích k dotčeným pozemkům vyjádření vlastníků, případně nájemců dotčených pozemků k navrhovanému odnětí výpočet odvodů (pokud nejde o případ kde se odvody neplatí) plán rekultivace, pokud má být půda po ukončení důvodu vynětí vrácena do zemědělského půdního fondu nebo zalesněna, či rekultivována zřízením vodní plochy, předběžnou bilanci skrývky kulturních vrstev půdy a návrhem jejich hospodárného využití Žádostí o souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu (návrhem na zahájení řízení) se zahajuje řízení o udělení souhlasu s vynětím. Trvalým odnětím půdy ze ZPF se pak rozumí nevratná změna, která znemožňuje opětovné zemědělské využití vyňaté půdy. Jde především o stavby pevně spojené s pozemkem, důlní nebo těžební dílo nebo provedení takové těžební úpravy, která vyžaduje skrývku na dotčených pozemcích. Při rozhodování o tom, zda se jedná o trvalé nebo dočasné odnětí je rozhodná skutečnost, zda orgán ochrany zemědělského půdního fondu svůj souhlas s odnětím půdy časově omezil či nikoli PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů 22

23 3.4. Půdní fond a katastr nemovitostí V katastru nemovitostí jsou již řadu let evidovány a každoročně bilancovány údaje o jednotlivých druzích pozemků. Z těchto bilancí je patrný dlouholetý vývoj půdního fondu na území České republiky. Současná skladba půdního fondu ukazuje vysoké procento zornění půdy a skutečnost, že plná třetina území naší republiky je pokryta lesními pozemky. V posledních letech dochází k postupné změně a je zde vidět přesun orné půdy zpět do trvalých travních porostů, který postupně eliminuje tlak minulých let na maximální zornění půdy. Vývoj půdního fondu v České republice v letech Tato tabulka ukazuje trvalou tendenci úbytků orné a zemědělské půdy, z nichž asi jedna třetina se projevuje jako přírůstek lesních pozemků. Zbylá část přešla především do ostatních a zastavěných ploch. I když se to zdá neuvěřitelné, za posledních 62 let bylo odepsáno ze zemědělské půdy více jak 857 tisíc ha. S touto skutečností souvisí i snížení podílu výměry zemědělské a orné půdy na 1 obyvatele naší republiky. 13 Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí OOLP/1067/96 14 KUBA, Bohumil; OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. Vydání šesté. Praha: Linde Praha a.s., s

24 Každoročně k 1. lednu se podle údajů katastru nemovitostí vyhotovují souhrnné přehledy o půdním fondu, které vyjadřují rozložení druhů pozemků v jednotlivých katastrálních územích, obcích, krajích a v celé České republice. Tyto údaje jsou publikovány ve Statistické ročence o půdním fondu, kterou vydává resort zeměměřičství a katastru. Součástí statistické ročenky jsou i přehledy o rozčlenění orné a zemědělské půdy do výrobních podoblastí Údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách (BPEJ) BPEJ je základní určovací a oceňovací jednotka produkční schopnosti zemědělské půdy, vyjádřená číselným kódem. Číslice kódu vyjadřují půdně-klimatické vlastnosti půdy. Jednotky tvoří ohraničený územní celek, který má specifické ekologické vlastnosti a bioenergetický potenciál údaj vyjadřující vlastnosti půdy vzhledem k jejích úrodnosti. Údaje o BPEJ se v katastru mění, když se jedná o změny podle zvláštního předpisu ( 12 písm. i) zákona č. 284/1991 Sb.), při vzniku digitální nebo digitalizované mapy, při změnách hranic pozemků nebo opravě chyby. Při evidování údajů o BPEJ v katastru se využívají údaje poskytnuté podle 9 odst. 2. V případě grafické mapy se malý díl parcely podle BPEJ nemusí zavádět do katastru samostatně, pokud jeho výměra nepřesahuje u parcel s výměrou do 500 m² trojnásobek a u parcel s výměrou větší pětinásobek mezní odchylky stanovené v bodu 13.2 písm. b) přílohy. Takový díl se zahrne do sousedního dílu téže parcely s největší výměrou Zjednodušená evidence zemědělských a lesních pozemků Představuje evidenci zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví osob, jejichž hranice v terénu neexistují (nejsou znatelné), protože tyto pozemky byly sloučeny do velkých půdních celků honů. 15 Vyhláška Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 190/1996 Sb. 24

25 Tato evidence je vedena v rámci katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem s využitím dokumentace dřívějších pozemkových evidencí (bývalého pozemkového katastru, pozemkové knihy, přídělového a scelovacího řízení, popřípadě evidence nemovitostí). Údaje zjednodušené evidence parcel se považují podle ustanovení 29 odst. 3 katastrálního zákona za součást katastrálního operátu. Její postupné založení s úplnými údaji o parcelách je spojeno s procesem digitalizace souborů geodetických informací (katastrálních map) KUBA, Bohumil; OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. Vydání šesté. Praha: Linde Praha a.s., ISBN

26 3.5. Ochrana zemědělského půdního fondu Důvod ochrany, která je zemědělskému půdnímu fondu poskytnuta zákonem, vyjádřil zákonodárce v ustanovení 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, když zde vyjádřil význam této části pozemkového fondu našeho státu. Tento význam je spatřován v sounáležitosti zemědělského půdního fondu se základním přírodním bohatstvím společnosti, s jeho funkcí nenahraditelného výrobního prostředku v zemědělství a v jeho funkci jedné ze základních složek životního prostředí. 17 Jedním z důvodů, proč chránit zemědělský půdní fond, je především díky úbytku půdy, kdy zemědělské pozemky jsou zabírány k jiným než zemědělským účelům. Jde především o ochranu rozlohy zemědělského půdního fondu, případně jeho uspořádání kvantitativní ochrana. Dalším důvodem je to, že půda je poškozována necitlivým zásahem člověka - nebezpečnými skládkami, přemírou různých hnojiv, důsledky nesprávného hospodaření na něm a v neposlední řadě také kyselými dešti. Všechny tyto faktory nepříznivě ovlivňují vlastnosti půdy kvalitativní ochrana. Další neopomenutelnou oblastí, která poškozuje zemědělský půdní fond je působení přírodních vlivů, ať už se jedná o vítr, který přenáší částečky půdy, nebo ničivé důsledky vody. Základním cílem zachování půdy jako složky životního prostředí jak v kvalitě tak i v kvantitě je její uchování v takovém stavu, aby nebyla ohrožena její ekologická a produkční funkce. Půda ve výjimečných přírodních podmínkách, jako jsou extrémní a exponovaná místa, vyžaduje nejvyšší stupeň ochrany, obdobně jako půda v oblastech pásem hygienických ochran vodních zdrojů a přirozené akumulace vod, dále v chráněných krajinných oblastech a v národních parcích. Rozhodující část půdního fondu je u nás obhospodařována a její ochrana musí být zamířena především na zachování její přirozené produkční funkce. Snaha zlepšit kvalitativně respektive i kvantitativně půdní fond musí vycházet z poznání příčin jeho poškození. Základem odstranění negativních příčin degradace půdy jsou komplexní meliorační opatření, která jsou po odborné, pracovní 17 PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s

27 i investiční stránce velmi náročná, při čemž jednotlivé zásahy musí na sebe etapovitě navazovat. Základem melioračních zásahů v krajině je: Odvodňování a úprava koryt toků Zavlažování (které vyrovnává vláhový deficit v půdě) Protierozní opatření Meliorační kultivace (pomocí níž se zvyšuje úrodnost zemědělsky méně hodnotných půd) Rekultivace (napomáhají znovuzúrodnění zpustošených a zanedbaných půd) Meliorační opatření musí být prováděna po důkladném zvážení, protože jejich důsledky se mohou v krajině projevit i negativně Globální problémy půdního fondu Téměř každá lidská aktivita na zemském povrchu se určitým způsobem dotýká půdního fondu, a jsou to nejen zemědělské a lesní zásahy. Na půdu si činí nároky také další hospodářská odvětví. Část půdního fondu je vyčleněna jako funkční ochranná zóna pro rekreaci, hygienická ochranná pásma vodních zdrojů apod. Při těchto polyfunkčních nárocích na půdu dochází často k přerývání zájmů a ke střetům, při čemž by se mělo přihlížet k základní funkci půdy. Pro mnohá hospodářská odvětví je povrch půdního fondu chápán jako prostor pro jiné aktivity. Z hlediska urbanistického je to území pro umisťování sídel, továren a komunikací. Stavebnictví se zajímá o únosnost a odolnost podloží pod půdou a pro povrchovou těžbu surovin je půda chápána jako nepotřebná skrývka, kterou je nutno rychle a ekonomicky odstranit, aby ložisko těžby bylo přístupné. Zemědělská revoluce v druhé polovině minulého století přinesla velké změny v tom, že do zemědělství začala pronikat mechanizace, což umožnilo obdělávat velké souvislé plochy zemědělské půdy. Při práci bylo možno nasadit menší počet pracovníků, byl redukován počet tažného dobytka. Na druhé straně ale velkoplošné monokulturní zemědělství má po jistou dobu své ekonomické výhody, avšak půda je jednostranně vyčerpávána a stává se méně odolnou vůči erozním činitelům. 18 BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, s. ISBN

28 Výměra půdy na Zemi je limitována plochou pevniny a vzhledem k dlouhé době, potřebné ke vzniku půdy je půda v podstatě neobnovitelným zdrojem. Souš, která tvoří 29% povrchu Země, má dosud asi 58 mil. km² nenarušených přírodních ekosystémů, dále 40 mil km² připadá na ostatní neobydlená území, asi 5 mil. km² náleží zastavěným plochám a asi 45 mil. km² přísluší k zemědělské půdě. To znamená, že 11% souše je zemědělsky obděláváno. 19 Člověk by si měl uvědomit, že příroda sama nestačí na odstranění necitelných zásahů a měl by se jí snažit pomoci a chránit ji. 19 BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, s. ISBN

29 4. CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ ÚZEMÍ Ochrana přírody a rozumné využívání přírodních zdrojů jsou problémy spjaté se samým vznikem člověka na zemi. Od svého prvopočátku člověk silně ovlivňoval své stanoviště daleko více něž kterýkoli jiný živočišný druh a již tehdy občas narušoval přírodní rovnováhu a tím i svoje dlouhodobé zájmy. Ochrana přírody je jakási soustava opatření k zachování, podpoření a obnovení veškerých jevů, činitelů, vztahů a pochodů na naší planetě, které vznikly, vznikají a působí ve své podstatě bez přičinění člověka. Takto širokou náplň nabývala ochrana přírody velmi zvolna a postupně. Již ve starověku a středověku se chránily posvátné háje, památná místa, některé rostliny, určití živočichové, vymíněné královské a panské honitby a podobně. Tyto snahy lze ale velmi těžko kvalifikovat jako cílevědomou ochranu přírody. Ochrana přírody v pravém slova smyslu prošla dvěmi charakteristickými fázemi: fází pasivní, záchovnou, ochranářskou, zaměřenou na záchranu jednotlivých živočišných a rostlinných druhů, jednotlivých pozoruhodných přírodních výtvorů, určitých území, před člověkem. Šlo především o opatření zákazová a postihová, namířená proti člověku. 2. fází aktivní, obnovnou, tvořivou, zahrnující jak záchranu, tak optimální rozvoj celé biosféry, přirozeného prostředí člověka. Tento celek obsahuje obnovitelné přírodní zdroje, prvotního činitele každé civilizace, právě tak jako přírodní krásy. Těžiště činností je v péči o přírodu, ale bez zanedbání působení ochranného a obranného faktoru, zaměřeného proti lidským zásahům, které přírodní zdroje, hodnoty a krásy narušují. 20 Historie nás poučila, že většinou nebyly známy všechny důsledky vědeckého pokroku. Nedomyšlená a nesprávná realizace mnohých užitečných objevů a vynálezů měla za následek závažné negativní důsledky na životní prostředí. Z tohoto důvodu se jeví ochrana přírody a krajiny jako nezbytný předpoklad existence člověka na Zemi. Proto ochrana přírody musí racionálním způsobem 20 MEZERA, Alois, a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 29

30 zasahovat do veškeré lidské činnosti, která se jakkoliv dotýká biosféry a dbát na to, aby tato činnost byla v souladu s optimálními ekologickými vztahy mezi všemi složkami, které mají vliv na obyvatelnost Země. Ochrana přírody jako hnutí vznikla na počátku druhé čtvrtiny 19. století. Někteří historikové ochrany přírody určují její vznik před rokem 1819, kdy slavný německý geograf Alexander von Humbold poprvé použil termín přírodní památka. Tento termín se stal po celé dlouhé období hlavním heslem ochrany přírody. Nejdříve však nezanechal žádný ohlas a pro ochranu přírody byl znovu objeven až koncem 19. století. Teprve v roce 1904 vydal profesor Hugo Conwentz první vědecky propracované podklady péče o přírodní památky. 21 Zhruba do konce druhé světové války se ochrana přírody týkala jen péče o přírodní památky. V roce 1960 vyšel zákon o ochraně přírody, kde se objevilo nové komplexní pojetí ochrany přírody. 21 MEZERA, Alois, a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 30

31 4.1. Pojmy Národní park Je nejvyšší kategorií chráněných území. Jde o velkoplošné chráněné území, které má z větší části dobře zachovanou původní přírodu, je jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Značnou část území zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Uvnitř tohoto území jsou nejcennější plochy zvláště chráněny jako státní přírodní rezervace či jiná kategorie chráněného území, kam je zpravidla přístup zakázán, nebo dovolen pouze po označených cestách. Naproti tomu na ostatním území parku je pohyb volný, je však nutné respektovat ustanovení, která jsou označena vývěskami, umístěných zpravidla na přístupových cestách. Stavební a jiná investiční činnost je přípustná jen tehdy, je-li to v souladu s posláním národního parku a v jeho prospěch. Posláním území je v prvé řadě sloužit vědeckému poznávání. O dodržování stanoveného režimu se stará správa národního parku. Národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem. Metody a způsoby ochrany národních parků jsou odstupňovány zpravidla do tří zón s ohledem na přírodní hodnoty. Nejpřísnější režim ochrany je v první zóně. 22 Chráněná krajinná oblast Je dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Uvnitř území, podobně jako u národního parku, jsou nejcennější partie zvlášť chráněny formou dalších kategorií chráněných území, které mají svůj specifický ochranný režim, obvykle se zákazem vstupu mimo cesty. Na ostatním území je pohyb volný. Činnost na území CHKO není mimořádně omezena, je pouze plánovitě usměrňována, není však připuštěna taková činnost a výstavba, která by zásadně 22 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 31

32 měnila krajinu, vodní režim, ovzduší a podobně. Hlavním posláním CHKO je uchovat typický charakter přírody a krajiny a odpovídající rekreační využití. Rekreační využití je však pod plnou kontrolou státní ochrany přírody, která dbá na to, aby nebyla překročena únosnost (kapacita) krajiny. Obdobně jako u národních parků je třeba dodržovat i zde ustanovení, publikována na vývěskách. O dodržování ochranných podmínek pečuje příslušná správa CHKO. Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením. Státní přírodní rezervace Jedná se o menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. V těchto územích jsou zakázány jakékoli zásahy, včetně sběru přírodnin a rovněž vstup mimo cesty je zde zakázán. Hlavním posláním státní přírodní rezervace je uchování území pro vědecké účely. O státní přírodní rezervace, pokud nejsou zahrnuty v některém národním parku nebo chráněné krajinné oblasti, pečuje příslušné krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, jinak správa národního parku nebo CHKO. 23 Přírodní rezervace Dle 33 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je přírodní rezervací menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Přírodní památka Je kategorie stanovená na ochranu takových přírodních jevů, k nimž je zároveň vázána i významná událost historická či kulturní. Především jde o různé památné stromy, mohou to být i skalní útvary, jeskyně, apod. 23 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 32