Sibiř (vzpomínky na ruské zajetí, legie a návrat do Vídně, František Tomek, krejčovský mistr, nar. Škrovád u Chrudimy Vídeň 26.5.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Sibiř (vzpomínky na ruské zajetí, legie a návrat do Vídně, František Tomek, krejčovský mistr, nar. Škrovád u Chrudimy 5.12.1881 - Vídeň 26.5."

Transkript

1 Sibiř (vzpomínky na ruské zajetí, legie a návrat do Vídně, František Tomek, krejčovský mistr, nar. Škrovád u Chrudimy Vídeň ) Vážení přátelé, milé sestry a bratři / sokolové /! Byl jsem požádán, bych vám něco vyprávěl z mého pobytu v Sibiři a z cesty kolem světa. Činím to milerád v naději, že vám vaše fantasie doplní to, na co snad nedostačí moje slova. Není to sice žádná novinka, brzy tomu bude 19 let od té doby, co začala válka, avšak ta rána, kterou utrpělo lidstvo ještě není zahojena. Bylo to 30. července 1914, odcházím z domu, bych prý bojoval za císaře a za vlast. Byly to dva pojmy, které se v mojí hlavě nikterak nemohly srovnat. Voják prý nesmí filosofovat, on musí jen poslouchat, se nám vždy říkalo a proto jdu jako tisíce jiných, bych se hlásil u mé vojenské části. Byl to c.k. pěší pluk č. 21 v Čáslavi. Podařilo se mi jít na ruskou frontu a ne na srbskou, kam jsem byl vlastně povolán. Nebudu líčit útrapy válečné, předsevzal jsem si nevzpomínat zlého. Již 3. listopadu jsem se dostal šťastně do zajetí. První Čerkes, kterého jsem uviděl byl sice strašný a chtěl mě zabít, ale druhý Kozák, co přijel hned za ním, byl přívětivý a dobrý, zachránil mě a odvedl na první zajateckou stanici, kde nás bylo celkem asi sto. Vedl nás za bitevní čáru ku štábu. Generál nám laskavě kynul rukou a volal Čechy, Čechy!, hudba zahrála český pochod a my jsme mu provolali slávu. Několik dní jsme chodili po Haliči, než nás odvezli do Kyjeva. Dvacátý první den přijeli jsme do Novo-Nikolajevska na střední Sibiři, na řece Obu, zde prý zůstanem. Opustili jsme náš vůz, na nějž jeden ferina napsal křídou (bychom prý věděli kam patříme) Sněmovna lordů a těšili jsme se, že dostaneme nějaké lepší obydlí. Byla noc, vedli nás skrz město do lesa na kopec as tři čtvrtě hodiny. Tam bylo vojenské městečko vojennoj gorodok. Sněhu bylo již asi na jeden metr a ještě pořád padal. Celí zkřehlí v našich vojenských pláštích čekali jsme as půl hodiny než bylo vše předáno a naše jediná útěcha byla, že potom snad budeme ubytováni v těch domněle prázdných kasárnách. Však, jaké zklamání! Vpravo v bok a šlo se zase druhou branou ven do nízkého lesa. Nedaleko bylo několik stejných stejně daleko od sebe vzdálených hrází, které připomínaly vojenské zákopy. Před tou první jsme zůstali stát nevědouce co to má znamenat. Pojednou je vidět jakýsi dým jež se valí z otvoru as 4 až 5 metrů pod námi, kamž vedly jakési schody. Byla to pára a ne dým. Hajdy doloj, zněl povel ruského opolčence (starého vojáka), který nás vedl. To byla naše ubikace, zemljanka. Byla to jáma as 5 m hloubky, 8 až 9 m šířky, stěny byly obložené prkny, střecha byla nízká, také prkenná, která se zvedala jen něco málo, as půl metru nad zemi, kde byla umístěna maličká okénka, která skoro nebylo ani vidět, poněvadž vše pokrývaly spousty sněhu. Podlahy tam nebylo a my jsme se bořili do rozmočené půdy; vzduch byl tak špatný, že hrozil zadušením. Já jsem prostě nemohl dýchat, u vchodu visela malá petrolejová lampička. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem po obou stranách jakési lešení, byly to pryčny, které se rozkládaly dvojitě třikrát nad sebou, takže ve 12 řadách jeden vedle druhého leželi zajatci v této zemljance. Středem vedla chodba poměrně úzká, že se mohli sotva dva muži vedle sebe protlačit, když se potkali. Naše patnáctá rota musela nahoru na třetí pryčnu až pod střechu, bychom se tam dostali, bylo nutno dělat tělocvik. Na jednotlivých trámech byly přibity kusy dřeva, které nám umožňovaly šplhání nahoru a dolu. Nahoře byl zápach ještě horší a holá zablácená prkna byla naše lůžka. Ze stropu (střechy) spadla občas kapka tajícího sněhu.

2 Byl jsem zklamán, nešťasten, řekl jsem si: To bude tvůj hrob. Lehl jsem si do toho marastu, jako ostatní. Bych ušetřil aspoň hlavu, položil jsem svoji vojenskou čepici jako se klade polštář a přemýšlel, co mám dělat. Bylo tam již vše plno, i jedna rota Čechů tam byla, z nichž jeden k nám přišel a vyprávěl leccos. Například, že je nás v té zemljance tři tisíce, Češi, Němci, Turci, Maďaři, Bosňáci, Chorvati atd. rozděleni podle národnosti. Všichni ve stavu velmi zuboženém, v hadrech, špíně a nemocní beznadějný stav. Na moji otázku, jestli není možné utéct řekl: Utéct by bylo možno, ale horší je kam. To mně dalo novou naději. Utéct, myslel jsem si, jest zde jediná spása před smrtí. Kam? To bude věc druhá, která se vyjasní sama sebou; však jsem byl již mezi různými lidmi a neztratil jsem se. Dobře jsem se přeptal na podrobnosti, bych věděl, jak se to může provést a po úplně probdělé noci jsem v pět hodin ráno utekl. Byla ještě úplná tma, když z vedlejší zemljanky, kde byla kuchyně, se jelo pro vodu do řeky, nenápadně jsem uklouznul vojákovi, který zahalen v kůžích obcházel u východu ze zemljanky a připojil jsem se k družině, která tlačila saně s velkým sudem. Když cesta zahýbala ve vysokém lese, zastavil jsem se, když několik kroků odjeli, skočil jsem ze svahu dolů do lesa. Dopadl jsem dost daleko a zabořil se hluboko do sněhu, chvíli jsem čekal, když bylo všude ticho, brodil jsem se s kopce dolů, neboť tam jsem tušil východisko z lesa k městu. Bázeň, že bych se mohl sejít s vlkem neb medvědem, kterých je v Sibiři dosti, byla překonána touhou po sebezachování. Šťastně jsem se dostal z lesa ven a již jsem také viděl světlo města. Nepozorován jsem se přiblížil k prvním dřevěným domkům, až jsem stanul před jedním z nich, skrze jehož okenice pronikalo světlo. Začínalo již svítat a tu jsem viděl nad vraty, které vedly do dvora, prkno a na něm primitivním způsobem černou barvou namalované velké nůžky; tu jsem si ovšem hned myslel, že tu nejsou policajti ani četníci, ale nejspíš nějaký brusič, či krejčí nebo někdo podobný. Zabouchal jsem na vrata. Stál jsem však jako přimražený, když se vrata otevřela a přede mnou stál ruský voják. Nečekal až něco řeknu a pravil: Austic, zachodí, zamjors? (pojď dále, je ti zima?). Kdyby byl on nepromluvil, nevím, jestli bych byl ve stavu to učinit já, jak mě jeho zjev zarazil. Zavedl mě do světnice, na stole stál lesklý, šumící samovar, na talíři byl nakrájený pšeničný chléb, jako naše české buchty a na skleněné misce byly brusinky. Zase řekl sadis, popij čajku a pogrejsa. Když jsem viděl, že to není nepřítel, nýbrž přítel, tak jsem také začal hovořit, ovšem polsky, malorusky, serbochorvatsky a česky a nějaké slovo rusky, co jsem se po cestě naučil, vše dohromady. On mě však rozuměl a to stačilo. Byl krejčím, ovšem také mobilizován a chodil domů spát, dal mě nějaké rady a já jsem šel zase dále. Obešel jsem opatrně nejbližší okolí, až jsem se zastavil u jednoho domku, kde bylo také vidět, že jsou vzhůru, na němž jsem poznal, že tam zůstává kožešník, protože tam byl namalován muž se ženou ve velkých kožichách. Teď jsem již byl smělejší. Zabouchal jsem na vrata, která se hned na to otevřela a jakýs muž mě mlčky kynul, bych jej následoval. Vedl mě přes dvůr do světnice, tam byl ještě jeden muž a dvě ženy. Obklopili mě, prohlíželi si mě a vyptávání nebralo konce, takže mě moje výmluvnost nestačila. Opět čaj pít. Konečně jsme se domluvili, že tam mohu zůstat a pracovat. Musím vám je představit. Ten muž, co mě vpustil byl Boris kočí, ten druhý Ivan dělník, žena chozjajka (paní) druhá žena Anastasia kuchařka (soldatka), muž byl ve válce. Sám chozajn byl také narukován, občas přišel domů. Večer mě vedli do báně (koupele), bez které se Rus ani jeden týden neobejde, neboť viděli, že to mám nutně zapotřebí. Jak jsem byl šťasten opět jako člověk mezi lidmi. Lůžko jsem si ustlal z ovčích kožešin a spal jsem báječně. Mého vojenského odění jsem se zbavil velmi brzo a obstaral jsem si pravý ruský, tak, že jsem sám sebe ani nepoznával. Potom teprve jsem šel na bazár (trh). Měl jsem sám ze sebe radost, jak pěkně vypadám, když tu najednou vidím patrolu, tři muži v plné

3 zbroji, která přímo ke mně kráčí jako by mě chtěla zatknout; neměl jsem ponětí, co se má nyní stát, vtom se již zastaví a velitel přistupuje ke mně blíže. Stojíc očekávám, co bude, když tu on spustí: Ďádinka skaží požalosta gdě magacín Samorodnova? Prosím strejčínku, řekni nám, kde je obchod Samorodnova. Byl jsem tak překvapen, že jsem se na okamžik zarazil, ale hned zase pochopiv situaci, odpovídám již správně rusky: Něznaju bratci (nevím bratři). Poděkoval spasiba těbja. Patrola se obrátila a šla pryč. Já zůstal ještě několik minut stát s radostí nad mým úspěchem, že vypadám již skutečně jako Rus a díval jsem se za nimi. Rusové jsou celkem národ velice dobrý, pohostinský, jsou nábožní i pověrčiví. Měl jsem dosti příležitostí přijít do různých rodin, rychle jsem se seznamoval a přátelil. Byly Vánoce (rožděstvo)! Budu vám vyprávět, jak jsem prožíval ruské prazniky (svátky). Jeden Rus mě pozval, abych s ním šel v gosti (na návštěvu), což jsem ovšem rád učinil. V předsíni nás uvítala mladá chozjajka přívětivým zdrastvujtě a uvedla nás do světnice k velikému stolu, na kterém bylo mnoho různých jídel. Celý pečený vepřík, uzená kýta, husa, různé ryby, sýry a mnoho jiných věcí, vše je připraveno na svátky, které trvají celý týden. Nutila nás, bychom jedli. To bylo něco nezvyklého pro mě, z takových velkých kusů krájet, proto jsem požádal mého kolegu, který to uměl, aby to udělal za mě. Když jsme se najedli, pak jsme si sesedli mezi druhé hosty k čaji. Byla již půl noc pryč, někteří, co bydleli blízko, šli domů, ti co bydleli dále, zůstanou prý tady spát, nás také nutí bychom tam zůstali. Ptám se přítele a mají tady tolik místa, myslel jsem postele neb pohovky, on povídá, o to se nestarej, místa mnoho, zůstat zde můžeme. Za chvíli jsem se přesvědčil, že místa mnoho, na podlahu se prostřely různé kožichy, něco pod hlavu. Každý svým kožichem se přikryl a leželi jsme jako v peřinkách. Na druhý den se to opakuje nebo se jde zase jinam, až se to všude sní a vypije. Měli jsme hezké svátky, a slavili je celý týden. Maslenica (masopust) byly obzvláště veselé svátky, tak veselé, že si Rusové počínali někdy až rozpustile. (Vaří opojný nápoj pivo.) Když mysleli, že by bylo lépe, aby je nikdo neviděl, totiž když chtěli být, jak se říká sami, obraceli boga obličejem ke stěně, by se na ně nedíval a neviděl, co tropí. Po Maslenici následoval velký půst, postili se velmi přísně až do Velkonoc. Po celý čas nejedli maso ani máslo a mléko, mastili jen olejem. Přes Páschu Velkonoce jsem byl zase u jiné dobře situované rodiny. Na první svátek ráno, když jsme zasedali k čaji, přišel chozjajn, podal mě ruku a řekl christos voskres (Kristus vstal z mrtvých) a políbil mě třikráte, za ním chozjajka to samé. Dvě dcery, mladá hezká děvčata se u stolu také navzájem celovala, tož když jsem byl již v tom líbání, musil jsem se i s nimi líbat. S každou třikrát, jiné východisko prostě tady nebylo. Ještě tu však byla také babička, sedmdesátiletá, ta se také se všemi líbala, samozřejmě i já přišel na řadu. Kristos voskres babuško! Povídám a políbím jednou, myslíc tím je věc odbyta, ona však: nět tri ráza náda (ne, třikrát se musí) povídá s celou vážností jejího náboženského přesvědčení. Bylo léto, 7 měsíců o mně nikdo nevěděl, žilo se mně dobře a nepřál jsem si lepšího zajetí. Když tu jednoho dne bylo v novinách oznámeno, že všichni zajatci, kteří žijí ve městě, se musí pod trestem hlásit u vojenského náčelníka a půjdou na polní práci. Rozhodl jsem se, že se budu hlásit. Vymlouvali mně to, bych to nedělal, že se to tak tragicky nemusí brát, já však měl starost, abych nezavinil nějaké nepříjemnosti těm dobrým lidem a za druhé jsem si myslel, že mně to nemůže škodit, jestliže prožiju léto jiným způsobem a hlásil jsem se. Dostal jsem se k jednomu sedláku na samotu v lese. Byl to dosti inteligentní člověk, sloužil jako četař u vojska v Petrohradě.

4 Před desíti lety prý přišel, vypálil les, postavil chatu. Tenkráte měl jednu krávu, dva koně, dvě ovce. Nyní měl 45 kusů hovězího, 28 koní, 60 ovcí a moderní stroje a i hospodu. Když jsme stáli na dvoře, ptal se, co umíme. Umíš jezdit s koňma? Né. Žnout kosou? Neumím. Kácet stromy v lese? Ne. Co jsi tedy za mužika, všecko né!! No a krávy pást dovedeš? Tu jsem se již neodvážil říci né. Ano! Povídám. Stal jsem se pastýřem 60 ovcí, 45 krav s telaty a býky dohromady. Ráno ve 4 hodiny až do poledne, odpoledne ve 2 hodiny až do tmy. Vyzbrojen bičem a klackem šel jsem za stádem krav, ovce obyčejně chodily za mnou, krávy se rozběhly po lese, že je nebylo ani vidět, moje starost byla, aby nešly do pole, které bylo leckde v lese, což bylo ovšem dosti těžké. Ovce jsem měl velmi rád, ale s tím hovězím dobytkem bylo trápení, představte si, takový býk a taková kráva jdou docela samostatně kam chtějí, o zvonky a pastýře se nestarají vůbec, a tu jsem se musel starat já o ně. Ovce zůstaly vždycky pěkně pohromadě. Byly žně; posečené obilí se mělo svážet aby nezapadalo sněhem, což se často stávalo. Všechny vozy byly připravené k zapřažení. Večer mi řekl chozjain: zítra zůstaneš doma, krávy budou v ohradě, pomůžeš nám pracovat. Dopoledne se všelicos připravovalo, potom bylo do všech vozů zapřaženo. Chozjajn každého slavnostně jmenoval, který potah mu patří, nejstaršího čeledína samo sebou určil k prvnímu potahu. Byly to samé menší ploché vozy, jaké znají v Polsku, jen ten poslední byl velký žebřiňák, větší než mají v Čechách. V něm byl zapřažen největší a nejsilnější kůň, kterého jsme měli, Šiml. Všechny vozy byly obsazeny, jen poslední žebřiňák ještě nebyl, já stál vedle chozjajna a program jsem měl již skoro hotový, totiž na žebřiňák chozjajn a já. V tom se chozjajn otočil ke mně a povídá. Tak tam nahoru, což jako poslušný služebník svého pána ihned vykonávám, on mě dal opratě do ruky, přičemž jsem ještě jednou mu ohlásil, by nepřišlo k nějakému nedorozumění, že já jezdit neumím, on cosi zabručel, což jsem si vykládal, že on pojede se mnou. V tom klade dva prsty na rty a hvízdne. To bylo znamení k odjezdu a ten první již v plném trysku pádí po té přírodní kamenité cestě k lesu a jako na povel všechny ostatní za ním, já v rozpacích nevěda co by bylo lepší udělat, jestli snad skočit dolu aneb se držet, bych ne spad, volám na chozjajina ještě jednou, že jezdit neumím. On směje se mávl rukou a odpověděl: Šiml umí! Šiml uháněl jak zběsilý, já jsem se jen držel, ani jsem nevěděl kam jedu, on jel sám za těmi druhými až na pole, tam se teprve zastavil. Chozjajin tam byl již také, jel totiž na koni jinou cestou a hned se mě ptal, tak co? Umíš jezdit? Neříkal jsem nic, naložili mě vrchovatý žebřiňák a já z opatrnosti jsem se uvolil, že se nechci vézt, poněvadž Šiml to má tak dost těžké, že ho povedu u huby. Chozjajin se však rozkřikl: Žádný u huby, nahoru! Nezbylo nic jiného než vylézt nahoru, vyhodil mě tam opratě a ponaučil mě, bych je nechal úplně volné, Šiml dovede to druhé prý všecko sám. Bylo to podivné zvíře, ten Šiml. Díval jsem se naň, jak opatrně šel, z kopce dolu zadržoval vůz bez brzdy, jak se vyhýbal dolíkům, pařezům a kamenům, zkrátka, Šiml to uměl velmi dobře. Starat jsem se o něj nemusel docela nic. Zato jsem měl ale jiné starosti a sice po té hrbolaté půdě se vůz nahýbal hodně na tu neb onu stranu a já nahoře jsem vždy myslel, že se to všechno i se mnou převrátí, a tu jsem se často stěhoval z jedné strany na druhou, kde jsem to považoval za jistější. Ovšem to bylo jen ze začátku a Šiml mě za několik dnů tak naučil jezdit, že jsem později jezdil přímo krkolomnými cestami s jinými koňmi a vozy, kde druzí kolegové se báli jezdit. Užíval jsem vždy zkušeností nabytých se Šimlem. Stal jsem se přítelem koní, chytal jsem je v ohradě, kde běhali bez uzdy, jezdil jsem na nich a měl jsem je opravdu rád.

5 Čas utíkal, byla opět zima, stěhovali jsme se do města. Válka byla pořád v plném proudu, na návrat domů ani pomyšlení. V Nova Nikolajevsku jsem byl znám, bylo to pro mě již snadné žít mimo zajatecký tábor. Seznámil jsem s s kapitánem a se strojníkem jedné parní obchodní lodi, která plula vysoko na sever po proudu řeky, dovážela tam různé potřeby, a nazpět přivážela ryby, kůže a jiné věci. Řeka zamrzla i byli nuceni přezimovat v malém zálivu na blízkém ostrově. Zavezli mě tam na saních. V útulné jejich zemlance se mě to dobře líbilo. Bylo to obydlí na rychlo postavené, rovněž vykopáno do jakéhosi svahu tak, že vchod byl velmi pohodlný i dvě okna sice neveliká, ale dostatečná v nichž bylo vše v pořádku čistě vylepeno papírem. Předsíň, kuchyň a světnice. Bylo mně nápadné, že v rohu nevisela ikona s lampičkou ani baťuška car nebyl na stěně, zato nad psacím stolkem visel obraz Lva Nikolajeviče Tolstoje. Byli to pokrokáři, revolucionáři. S nimi jsem prožíval pěkné chvíle, měli jsme dosti času, vyprávěli mně své zkušenosti a své názory a všelicos se vyptávali a nechali si vyprávět, sedíce u kamen a popíjejíce čaj bez kterého dobrý Rus nemůže být šťasten. Nedaleko měli zemljanku dělníci pracující na lodi a Kyrgizi svou chatu. Občas k nám přicházeli. Zajímavé bylo pozorovat ženu jednoho dělníka, kdykoliv k nám přišla, vždy hledala očima po všech stěnách Boga ikonu, chtíce se asi dvacetkrát pokřižovat, až jí oči utkvěly na Tolstém, hluboce se uklonila a počala se mnohokrát křižovat, pak si vzpomněla, že prý zase zapomněla, že to není Bog, ale že on baťuška vypadá jako svjatoj světec a proto prý zapomíná. A to se opakovalo pokaždé, když k nám zavítala. Marně ji ponaučovala strojníkova žena, nemělo to žádný účinek, vždycky v Tolstém viděla Boha, anebo aspoň světce. Prošla zima, bylo 25. dubna, ruský kalendář byl o 13 dní později, tedy podle našeho 8. května, a bylo ještě 20 pod nulou Celsia. Na řece se pohnul led, který byl přes 2 metry tlustý, za 3 dny byla řeka volná a Irtyš, tak se jmenovala naše loď plula proti proudu. Chtěli mě vzíti s sebou, ale já jsem zůstal. S udivením jsem pozoroval postup teploty. Pod nulou tuhá zima, 15 pod nulou druhý den, 10 třetí, 5 pod nulou čtvrtý den a nula pátý den. Šestý den plus 5, sedmý plus 10, osmý den 15 a osmý den plus 20 stupňů Celsia. Sibiřan odloží kožíšek a zůstane v rubášce (košili), je horké léto. Rozloučiv se s hostiteli, vystoupil jsem na břeh a odebral se k mým starým známým, kde jsem byl laskavě přijat. Nebudu se déle zdržovat podrobnostmi, které jsem v tom létě zažíval. Povím vám jeden příběh, jak jsme byli na malinách. Byl čas malin as 12 žen a děvčat se umluvily, že půjdou na maliny. Muselo se do lesa přes řeku, která byla mnohem větší než Dunaj. Jeden mladý Rus a já jsme šli s nimi jako ocráci, ovšem bez pušek, jen hole jsme měli. Syn převozníka dvanáctiletý chlapec nás převezl a slíbil, že v určitý čas pro nás opět přijede. Zašli jsme do lesa, malin bylo velmi mnoho a pilně se sbíralo, když tu jedno mladé děvče celé ustrašené přiběhne a volá, medvěd, je tady medvěd a ukazuje na místo v maliní, kde skutečně huňáč přešlapoval a pochutnával si na malinách. Můj kolega tu právě nebyl a já jsem nevěděl, co mám dělat, v takové situaci jsem přece ještě jakživ nebyl a k tomu beze zbraně, ačkoliv by mně byla mnoho nepomohla, poněvadž kdo se chce potýkat s medvědem, ten to musí umět a to mě rozhodně chybělo. Byl jsem však náhle vyrušen křikem nedaleko stojící jedné starší ženy, která kusem dřeva bušila do plecháče a křičela z plna hrdla. Hned na to všechny ostatní spustily takový rámus, já stál a díval se na medvěda, on se ohlédl na nás a snažil se velmi rychle utéci z tak nepříjemné společnosti. Museli jsme se potom všichni smát, jak utíkal.

6 K večeru jsme šli zpět k řece, náš převozník nás již čekal. Vrtěl svou malou hlavou, když viděl spoustu malin, to neunese člun, musí se dvakrát, povídá. Mezi ženami počal spor, všecky chtěly být první, poněvadž se blížila bouře, některé byly již ve člunu, zvedl se vítr, a já jsem viděl, že by bylo lehkomyslné a nebezpečné sednout do tak chatrného člunu, který je tak zatížen k tomu ještě se bouře blížila velmi rychle. Řekl jsem tedy, že rozhodně do člunu nesednu, nezbylo jim nic jiného, než vystoupit, poněvadž člun měl dvě vesla, u kterých jsme seděli my muži a bez nás to nešlo. V tom již začalo také pršet a silný vítr rozvlnil hladinu říční nad míru, k tomu hromobití a blesky. Byli jsme rádi, že nejsme na vodě. Zmokli jsme, bouře se utišila, hladina říční byla opět klidná. Ujednáno, že se nasedne a to všichni, převozníček také mokrý, sice trochu odporoval, konečně řekl, zkusíme to kus proti proudu. Šlo to, tedy přes řeku, statečně jsme veslovali, byli jsme již skoro vprostřed, když tu za mnou děvčata plačtivým hlasem oznamují, voda teče do člunu, starší ženy radí rychle ucpávat místa, kudy teče voda a pobízejí rychle vylévat vodu ze člunu a nás prosí rychle veslovat, což jsme sami již věděli. Nervozita byla veliká. S napětím všech sil jsme přepluli nejnebezpečnější místo, nejsilnější proud byl již za námi. Voda se rychle vylévala a nová nenatékala, byli jsme zachráněni. Často jsem prožil podobné příhody mezi Rusy. Zdálo se mi, že si lehkomyslně pohrávají se životem. Například řeka zamrzne a třetí den se pustí přes ní i s koňmi, někdy se stává, že se led prolomí a kočí i s koňmi utone a jiné podobné věci se stávají. Nebudu se dále pozastavovat v Novo Nikolajevsku, chci říci, že jsem brzy na to byl odvezen do uhelných dolů na práci. Přišly doby horší, mnohem horší. Přišla revoluce, vstoupil jsem do Legií, následovala občanská válka. Vážení přátelé, milé sestry a bratři, posledně jsem vám vyprávěl z mého šestiletého pobytu na Sibiři a s odjezdem z Novo Nikolajevska jsem řekl Přišly doby horší a mnohem horší, byl jsem odvezen do uhelných dolů na práci, následovala revoluce a vstoupil jsem do Legie. Tím jsem naznačil druhé období mého pobytu v Sibiři. Ocitnul jsem se v jiném světě, bývalé místo sibiřských trestanců, nyní státní doly. Carem a Bohem byl policejní úředník a jeho trabanti. Nemohu vylíčit málo slovy všecku jeho moc a sílu ani všecku tu bídu tamějšího lidu. Běda tomu, kdo ho na sebe nějakým způsobem upozornil, úplně lhostejné, jestli to byl jenom nepříjemný pohled muže, neb snad příjemný pohled mladé ženy, vždy věděl, co má dělat. Jak to mezi lidem vypadalo, chci uvést jen jeden příklad. V domku, kde jsem z protekce bydlel s jedním svobodným ruským tesařem, bylo pět rodin a jedna společná kuchyně. Ve vedlejší světnici bydlel horník Alexej se ženou a osmi dětmi od dvou do dvanácti roků. Bylo to v zimě, děti seděly na peci pouze v košilkách, které byly bílé jen asi hodinu po oblečení jiného oděvu a obuvi neměli. Když musely jít ven, natáhly matčin starý kožich a její bačkory. Jednou jsem se přímo zhrozil, když jsem viděl jak vyběhly ven tak košilaté a bosé, prohnaly se sněhem za divého křiku a smíchu a zase domů na pec a i tam se ještě řehtaly. Osm měsíců odsouzené na pec. Se zajatci tam pracujícími to ovšem bylo ještě horší, bez kopějky a na sobě jen to, v čem chodili do práce. Já jsem byl na tom sice lépe, poněvadž jsem byl oblečen. Telegram: Car se vzdal trůnu přinesl radost, jásot, svobodu a život. Cítil jsem s tím lidem, když strádal a radoval jsem se s ním, když měl radost. Znali mě a vážili si mě.

7 Nebudu obšírně líčit, co vše se stalo, řeknu jen krátce, prýstov (titul?) byl vyzván vrchním ingenirem, aby odevzdal zbraně a na rychlo zvolený revoluční výbor se postaral o to, by dřívější všemocný pán byl schován tam, kam on dříve zavíral jiné. Celý den až do noci stály ženy u katalašky (arestu) a lály mu, plivaly skrz okno a on ležel schoulen na pryčně jako mrtvý. Bylo po slávě, po hanebném násilí. Druhým skutkem revoluce bylo, že zástupcové dělnictva prohlásili zajatcům, že mají volnost. Ne policie, ani snad určený c. k. poddůstojník, nýbrž jimi samými zvolený důvěrník zodpovídá za pořádek. Češi, kterých byla jen asi desetina všech zajatců, byli nejschopnější využít situaci a svolali první schůzi zajateckou a stanoven nový pořádek. Čtyři stovky zajatců různé národnosti se měly spojit v jedno. To se pak pod vlivem Rusů stalo. Byli tam různí lidé, kteří uměli rusky, také několik židů, kteří mezi zajatci hráli jakousi roli, ale nám zůstaly hlavní funkce dva jednatelé a předseda. Já jsem se stal posledním. Na Sibiři se objevily první vlaky legionářů. Jestli mám mluvit o legiích, jest nutno aspoň něco říci o jejím začátku, který jsem neprožíval osobně. Jest mi však dostatečně znám. O legiích Československý živel na Rusi skládal se podstatně ze dvou odlišných prvků. První živel: Češi a Slováci (kolonisté), kterým se poměrně dobře vedlo a proto jim bylo carské Rusko ideálem. Tito agitovali pro baťušku cára a pravoslavnou církev mezi zajatými Čechy a Slováky, neboť si představovali osvobozenou vlast jen když svatováclavská koruna bude v lesku carské koruny a český národ pod žezlem Romanovců. Těmto kruhům děkují první naše dva pluky za svá původní pojmenování I. pluk svatého Václava a II. pluk svatých Cyrila a Metoděje, i za plukovní ikony (obrazy). Druhým živlem byli Češi a Slováci, kteří se těsně před válkou aneb jako zajatci za války ocitli v Rusku, kteří vedle své panslavistické výchovy neztráceli vnitřní spojitost s přirozeným demokratismem porobeného, vykořisťovaného nepanského národa. Proto tato část českoslovanského živlu a hlavně jejich studované vrstvy klonily se k Rusku konstitučnímu, k ideálu národní svobody profesora Miljukova. Dva živly, dvě strany do roku 1917 vedly boj o prvenství. Po březnové revoluci pokrokový živel vítězí, staví revoluční odboj na lidových demokratických základech, v přirozeném duchu národa, jež jedině mohl dát široký rozmach a rozvoj organizaci armády a konečné vítězství národního odboje. Zevně vyjadřuje se změna tím, že vedoucím orgánem zahraniční revoluce stává se od té doby Československá Národní Rada v Paříži (ČSNR) s profesorem Masarykem v čele, kterou zastupuje na Rusi její odbočka (OČSNR). Březnová revoluce ruská posílila naši revoluci poskytujíc jí novou mízu zvláště v květnu Po příjezdu prof. Masaryka československé veřejnosti nastává epocha rychlého vzrůstu armády. Ruské legie vyrostly z touhy po právu samostatného národního života, vzklíčily z čistého nacionalismu, zplozeného a vychovaného ve světě národního tisku. Byl to element s nádechem idealismu, schopný se nadchnout pro dobro i krásno, schopný sebeobětování, lidé s lehko zapáleným srdcem romantika. Doba a výchova v Rakousku postavila jím na nejvyšší místo ideál národní svobody. Pojem svobody nacionální byl pro ně ideálem, jako pojem svobody úplné a veškeré.

8 Československé /dobrovolecké/ legie vytvářely se a žily za zcela výjimečných poměrů. Zárodky jejich vrůstaly sice v starou ruskou carskou armádu, avšak ruská revoluce je uvolnila jako cizí těleso, plod vyrostlý z jiných dob. Ony rodily se, žily, vyvíjely se i trpěly, měly své vlastní dějiny, svůj politický život. Jejich život byl těžkou školou a jinými vyšly z dílny veliké doby a nechápavě hledělo okolí na legionáře, v jichž nadšených srdcích obětujících se za ideál, žila představa ideálního národa, ideální vlasti, světa lásky a bratrství. Vlastní víra a vlastní láska dala snům rysy reálnosti. Stejný cíl, stejný život, stejné utrpení a stejný osud pojil je těsně k sobě v upřímné bratrství. Nebyla to obyčejná soldateska, byl to ozbrojený revoluční národ z dob husitských. Byli to hoši ze všech politických stran a přece byli dobrými bratry. Legie odjely z Ukrajiny za velmi neutěšených poměrů, když se ruská fronta rozpadla. Nyní stály jednotlivé legionářské vlaky na různých stanicích sibiřské dráhy (což je jediná dráha z Petrohradu do Vladivostoku) s heslem do Francie. Mnoho se mluvilo, mnoho se psalo, mnoho konferencí bylo svoláno za tím účelem. Političtí plnomocníci vysílali nové a nové depeše. Lodě nebyly ani ve Vladivostoku ani v Achandělsku, agitace ze všech stran dělala chaos ještě větší. (Tři armády, Legie, Dürychova monarchisté a rudá). Nervozita rostla a občanská válka se zdála být již velmi blízká. Byly různé názory, buď zůstat v Rusku a nebo hledět se dostat co nejdříve pryč. Každý měl volnost dělat to, co uzná za dobré. Někteří legionáři se zatím oženili, samo sebou se rozumí, že se rozloučili s bratry a zůstali u ženy doma. Zajatci se také ženili a ti všichni chtěli zůstat na Sibiři. Mnozí však, a těch byla většina, šli do legie s vírou, že spojenci nějakým způsobem pomohou revolučnímu českému vojsku. Byl jsem již také v Legii, tedy také jedním, kterého v c. k. rakouské armádě nic jiného neočekávalo než snad provaz na oběšení. Nemyslel jsem na to jako ti druzí, leda v žertu. Někteří se toho však přece tolik báli, že zůstali raději jako občané u pracovního praporu a do legie nešli. Jiní zase říkali, a což přísaha? Ta se přece nesmí zrušit, je to přec jen velký hřích; a když zůstanu jen občanem, tak mě odvezou také do té republiky, jestli nějaká bude a bude dobře, jestli to Německo vyhraje, tak bude také dobře, žádná šibenice, žádné tresty, a jako pořádný voják přijdu z vojny domů. Dokud patříme pod Rakousko, je to těžká věc, až pod Rakousko nebudeme patřit, potom to bude něco jiného, pak se bude vojákovat za republiku, na to zatím není ani pomyšlení. O našem vystoupení v Sibiři nutno říci, že Gajda byl jeho hrdinou. Obhajovat neb kritizovat nepovažuji za svou úlohu, přenechám to historikům, kteří jsou k tomu nejvíce oprávněni. Koncem 1919 roku byla anabase skončena a udržoval se jen klid v týlu. Již celý rok žádný pohyb, naše vlaky stály pořád na trati na magistrále. Doma jsme měli již rok republiku. Sibiřský diktátor Kolčak propustil i Gajdu ze svých služeb, který se potom ještě jednou pokusil ve Vladivostoku zřídit svoje císařství, tentokrát to však slavně neskončilo a bylo po Gajdovčině, jak jsme tomu říkali, a odjel nebo byl odvezen pryč z Vladivostoku. Devatenáctý rok se chýlil ke konci. Na Kolčakově frontě se jim vedlo zle, Češi nechtěli nadarmo umírat a proto nás monarchisté nenáviděli a i červení nás neměli rádi a poctiví dobří lidé se ptali, proč již nejedem. Bylo těžko na to odpovědět. Konečně se vlaky hnuly a i my v Tomsku jsme se chystali na cestu. Tu si náš nejstarší bratr vzal do hlavy, že se ožení ještě než odjedem. Co dělat, když se někdo chce ženit, musíme ho nechat, však má rozum, je mu již přes padesát, je šikovatelem a je starodružiňák. Nevěstu měl mladou, as dvaceti pětiletou. Mě a Vaška Koláře od Tábora si vzal za svědky, Musím vám to vypravovat, jak to bylo na té svatbě.

9 V pravoslavném kostele stáli svatebčané, v jedné řadě dívky, v druhé řadě muži, uprostřed těch svatebčanů se měly odbývat oddavky. Napřed kráčel pop v slavnostním úboru, za ním šel ženich s nevěstou, ženich v novém stejnokroji s Křížem sv. Jiřího (vyznamenání od Zborova). Nevěsta byla celá bílá, uprostřed se zastavili. Kostelník přinesl na malém stolku dvě zlaté koruny s mnohými drahokamy jako císařské a postavil je před popa. Vašek se na mě podíval, jako by se chtěl něco ptát, dal jsem mu přísný pokyn, by se kousnul do rtů, což ihned udělal. Já jsem to již znal, by jsem totiž na dvou pravoslaných svatbách, když jsem byl v Novonikolajevsku. Pop vzal jednu korunu a posadil ji Adamovi na hlavu (tak se jmenoval náš ženich). Seděla na jeho velké hlavě jako pro něj dělaná, potom nevěstě a podal jim cíp svého roucha. Vodil je několikrát dokola ve středu našich řad a hlubokým hlasem zpíval. Ženich se tvářil velmi vážně, ani se neohlédnul. Na Vaškovi jsem viděl, jak se přemáhá, by udržel klid, když jeden z našich kluků za námi povídá, podívej se na Adama, on je jako císař pán. Ženich to zaslechl a ohlédnul se v tu stranu, což zvýšilo Vaškovo napětí, byl však pamětliv mého pokynu a držel rty semknuté by zadržel smích, který se však již nenechal zadržet a vyrazil nosem, kde nebyla žádná pojistka. Musel se ztratit z řady. V říjnu 1919 odjíždíme z Tomska, střední Sibiře přes Bajkal, Mandžusko do Vladivostoku Přišly doby horší, mnohem horší. Přišla revoluce, vstoupil jsem do Legie, následovala občanská válka. A nyní nastává skutečná cesta kolem světa. V říjnu 1919 odjíždíme ze střední Sibiře přes Bajkal, Mandžusko do Vladivostoku v polovici března, tedy za šest měsíců tuhé zimy někdy až přes 50 pod nulou v dobytčáku za stálého nebezpečí ze všech stran jsme se dostali na břeh moře. Dráha dále nešla a pěšky se také dál jít nemohlo. Museli jsme se zastavit. Slíbili nám loď, žádná tu nebyla. Denně jsme ji s velkou netrpělivostí vyhlíželi, přestali jsme věřit. Když tu za měsíc jeden z našich hochů uviděl na obzoru velikou loď, utíká k nám a aby to všichni slyšeli: loď je tady, naše loď! To byl jásot, to byla radost! Pojedem přes Ameriku, kolem světa, řekl velitel. Ať je kamkoliv, jen když pojedem, volali všichni. Výjezd z Vladivostoku dne 13. dubna Kotvy byly vytaženy, siréna otřásla vzduchem a Mont Vernon se vzdalovala od nejvýchodnějšího břehu ruského. Jak rád jsem odjížděl, přece se mi drala v hruď jakási tíseň. Bylo mi líto toho bratrského národa ruského líto s jeho dobrou poctivou slovanskou duší, který tak mnoho vytrpěl za poslední dobu mého pobytu v Sibiři. Znenáhla zmizel poslední bod ruského břehu z mých očí. Mont Vernon Jak jsem vám již posledně řekl, bylo nás na americké lodi, která nás měla dopravit do naší osvobozené vlasti. Domů k rodině, k rodičům, k dětem, k ženě. K milence. Byly to střídavé pocity, které nám plnily hruď a mnohému otužilému vojáku zvlhlo oko. Byla to radost, že pro nás nastal skutečný mír. Pušky byly zavinuty hadry a obtočené motouzem, jako by se z nich již nikdy více nemělo střílet. Kolem nás americká civilizace, nový svět, nový život. Žádné nebezpečí, žádná nástraha, žádné převraty sibiřského rázu, kterých jsme zažili celkem šest. Žádné starosti o palivo pro lokomotivu, o vodu do kotle, by se mohlo jet dále. Žádné starosti o brigádu zřízenců, která by nás chtěla dále doprovázet. Žádný strach bychom nevyjeli z kolejí

10 aneb, že by se mohl utrhnout několik vagónů a pojedem v prudkém tempu zpět, jak se nám stalo. Nebo, že zajedem do stanice a všechny koleje budou zatopené vodou a všecko pevně zamrzlé a tak vpředu úplně uzavřeni budeme nuceni bojovat s některým oddílem povstavších Sibiřanů. Druhé city byly vzpomínky dobrého, příjemného a krásného, co jsme navždy zanechali v té pohádkové zemi dlouhých zim mezi tím prostým lidem s jeho vlastní výchovou, kulturou a životem. Šest let mladého života zůstalo nám tam mezi nimi. A nyní starší, zvážnělí, zkušení, absolventi velmi těžké školy, pohlížíme jinak na tu americkou civilizaci. Mont Vernon byla velká rychloloď, délka 235 m, šířka 24 m, ponor 14 m. Na lodi jsme se museli vpravit do nového pořádku. Předně cestujeme prý jako obyčejní civilní cestující a kdo se nebude řídit podle lodních pravidel, bude na nejbližším břehu vysazen a nikdo mu nepomůže. Lůžka jsme měli tři těsně nad sebou, takže jsme museli být velmi snášenliví. Se všemi okolnostmi bylo nutno se seznamovat, a tak nám čas rychle ubíhal. Dne 13. dubna v 6 hodin večer jsme vypluli do japonského moře a devatenáctého jsme přistáli v Muroranu v Japonsku. Pobřeží japonských ostrovů bylo pro nás něco nového, viděli jsme zblízka posvátnou japonskou modrou horu Fudžijamu metrů vysokou. Podivovali jsme se medúzám, které jako krásné veliké květy na vodě plavaly a velice se nám líbily. Zakotveno bylo před přístavem, nabíralo se uhlí. Byla to podívaná na ty Japončíky, jak pracovali. Na jakýchsi prámovitých lodicích přivezeno mnoho pytlů uhlí. K otvoru do skladiště položena prkna. Každému položen široký pytel s uhlím na rameno a on s ním utíkal a při tom do taktu notoval jakousi písničku. Tak běhali v řadě, jeden za druhým, jako druh velikých mravenců, které jsem viděl v Panamě, když snášeli lupení ze stromu do díry v zemi. V poledne usedli, každý vzal na kolena hrnec s rýží nebo dvě rybky a chutnalo jim výborně. Odpoledne pokračovali stejným způsobem i tři následující dni, stejná práce, samá písnička do běhu a k obědu zase jen rýže. Dne 19. dubna jsme vypluli z Muroranu směrem severovýchod do Tichého oceánu. Zde jsme teprve počali chápat velikost a kulatost naší planety. Ty ohromné spousty vody, tu hloubku, na které se nacházíme. I naše veliká loď zdála se být příliš malá. Za 14 dnů naší plavby do San Francisca jsme neuviděli ani kousíček pevniny, jen vodu a vodu. Jako všichni kluci, tak i já jsem míval velkou touhu po moři a dobrodružství. Trochu se to u mě sice zpozdilo, byl jsem nyní již dosti starým chlapcem, přece mě však zajímalo vše, jako malého kluka a neušlo mně skoro nic. Dvaadvacátého jsme zažili první bouři, poměrně malou, ale pro zábavu postačila úplně. Nechtěli zůstat uvnitř, houpání se jim líbilo, když se valila velká vlna, nechali se postříkat a měli zábavu. Malý Filipíňan obcházel jak každodenně a odměřeně bubnoval pěstí do obrovského plechového talíře, zval k obědu. Všecko se hrnulo jako obyčejně do jídelny. Američtí kuchaři se jaksi udiveně dívali na ty bujné Čechoslováky a dávali všem poměrně malé porce. Stížnost ke kapitánovi! Kapitán vyslechnuv stížnost udiven pohlíží na hochy, kteří neztratili dobrou chuť k jídlu ani za prvních dnů plavby ani se jich nezmocnila mořská nemoc při první bouři a praví: Jsou to zvláštní národ ti Čechoslováci, jiní cestující jsou nemocní za takových okolností a do jídelny vůbec nejdou, takže se jídlo vylívá do moře a oni mají málo, jste vzorní chlapci! A nařídil, by se nevařilo jako pro nemocné, nýbrž jako pro zdravé. Den 25. duben nám přinesl překvapení, totiž zítra prý bude zase 25. To bylo rozumování a vtipů celý den. Druhý den, když kalendář skutečně ukázal zase 25., se to opakovalo, až konečně jsme přepluli ten kritický 180. poledník.

11 Vše se utišilo a konečně bylo slyšet i chválu, byla velebena prozřetelnost, která položila 180. poledník do Tichého oceánu a ne někam do Čech nebo na Moravu, co bychom si tam s ním také počali, kdyby muselo být věčně pětadvacátého? Humor nepřipouštěl mořskou nemoc a udržoval nadále dobrou chuť k jídlu. Pluli jsme stále směrem severovýchodním, bylo nám již dosti zima, ale velrybu jsme samozřejmě neviděli ani jednu, ačkoliv jeden bratr tvrdil, že prý viděl fontánu, přece se tomu nevěřilo. Občas vystřikovala voda jako z ruční stříkačky a dopadala v malém oblouku zpět. Byl to snad nějaký malý druh, který žije v oněch vodách. Tichý oceán byl skutečně tichým až do San Francisca. Dne 2. května jsme se blížili k San Franciscu. Pobřeží tak zvané Zlaté brány jste viděli již na plátně. Tuleni, kteří jsou chráněni zákonem, přibližovali se až k lodi a byli velmi milí. Dříve, než jsme přistáli ku břehu přijel k nám naproti jeden pán s červenobílou páskou na rukávě a řekl to, co nám říkali všichni strýčkové z Imky v Sibiři, totiž, že nás má Amerika ráda. Věřili jsme mu. Ve 12 hodin jsme přistáli. Po sanitární prohlídce navštívil loď zástupce velitele přístavu, který nám přinesl nepříjemnou pro nás zprávu, že se nám nedovoluje vycházku na břeh. Řekl, že prý naše vláda si to nepřeje. Ještě jiní hodnostářové ujišťovali nás, že budou jednat v našem prospěchu. Na palubu vystoupilo několik krajanů, zástupců zdejšího spolku. Velitel transportu poslal telegram do Washingtonu plukovníkovi Hurbanovi, našemu vojenskému atašé, aby byla dovolena prohlídka města. Žádost podporoval velitel přístavu plukovník Hilson a všichni krajané ze San Francisca. K druhé hodině navštívil nás zástupce starosty města, sestry amerického Červeného kříže, zástupci Sokola v sokolských národních krojích s plnými náručemi červených a bílých karafiátů a mnoho jiných krajanů. Teď teprve nám bylo veseleji. Sestry od Červeného kříže nám každému připíchly stužku na prsa a řekly několik slov anglicky a zasmály se, když viděly, že nerozumíme. Noviny o nás psaly křiklavým americkým způsobem, že prý jsme slavní válečníci ze sibiřských pralesů, kteří se tam živili jen hady a žábami a podobné nesmysly. To jsou americké noviny. Následek toho, že druhý den se valil dav lidu k lodi a vojáci museli natáhnout lano, aby zadrželi ten zvědavý lid. Na loď měl přístup jen ten, kdo si obstaral zvláštní povolení. Pozoroval jsem, že se bral ohled na to, jaký měl kdo kabát. Všichni hledali známé. Oslovila mě jedna dáma, nevím, proč právě mě, snad, že viděla bílý pásek a hned se představila, že je milionářkou. Přistěhovali se sem před 40 lety ze Srného u Hlinska, kde jsem také náhodou jednou byl a vyprávěla, jak se jim dobře vede. Velmi prý ji mrzí to, že prý mají pořád ještě sucho, totiž zákaz alkoholických nápojů. Ona prý má sice několik sudů dobrého vína ve sklepě, musí s ním však velmi šetřit. Vyslechl jsem ji a bych jí dal najevo, že s ní cítím, řekl jsem, že ji velmi lituji. Když odcházela tak mi dala jeden bílý karafiát na dlouhé stopce z kytice, kterou držela v ruce a blahosklonně se usmála řkouce: Přijměte na památku. Mluvil jsem tam ještě s mnohým návštěvníkem, ale jen jedna osoba mně zůstala ještě v paměti. Byla to prostá služka, kuchařka. Chodila okolo nás samotná, jeden náš hoch ji oslovil, hledá-li někoho. Nikoli, nehledám, odpovídá, jdu se na vás hoši podívat a dala se s námi do řeči a zůstala u nás až do večera a po celý čas, co jsme byli ve Frisku nás navštěvovala. Poslední den, když odcházela, vyňala z tašky dosti velký sáček a začala rozdávat stříbrné dolary a pravila: Hoši, vezměte si na památku. Já jsem se zdráhal a děkoval, že takový dárek nemohu přijmout a odstoupil jsem dále. Musíte vzít. Nezbylo mně nic jiného než ho vzít, bych neurazil tu prostou duši. Myslím, že jich rozdala asi 30. Karafiát od milionářky a stříbrný dolar od kuchařky, obé jsem uschoval a mám schováno do dneška.

12 Jsem také jedním z těch, kterým se podařilo jít z lodě do města. Ještě před padesáti lety bylo nepatrným městečkem a dnes je městem milionovým. Větší část města byla zničena roku 1906 zemětřesením a požárem, ale brzy na to vyrostlo z trosek město nové, mnohem výstavnější a krásnější. Na člověka, který přijel přímo ze sibiřských pralesů učinil život ve městě zvláštní dojem, jakoby veškeré bohatství světa, všecka vymoženost kapitalismu a techniky zde byly soustředěny. Město samo je rozloženo na návrších i v údolích a právě proto je naň krásný pohled. Ve městě je několik okresů, v nichž bydlí odděleně Italové, Rusové, Číňané, Japonci atd. Naši kolonisté jsou roztroušeni po městě a je jich zde poměrně málo. Mají zde svou sokolovnu a jiné spolkové místnosti. Chování obecenstva je uhlazené, prohlíželi si nás, ale nebyl to pohled drzý ani vyzývavý je v něm něco přirozeného, co nikoho nemůže urazit. Zašli jsme do Golden Gatten parku, který je největší zajímavostí San Francisca. Rostou tu zcela volně vysoké palmy a jiné tropické rostliny, celý rok kvetou růže a fialky. Sněhu prý zde vůbec nebývá. Na volném hříšti je každému dovoleno hrát. Houpačky a kolotoč jsou k volnému použití. Náš pobyt v San Franciscu byl u konce, byli jsme zde již dvanáct dnů. Dovolení jít na pevninu jsme nedostali, jeden se vymlouval na druhého a pravdu nám neřekl nikdo. V celém transportě byla velká nespokojenost i krajané se velmi horšili, že nás nemohli vzít s sebou do města. Konečně se to svedlo na nedorozumění mezi jednotlivými úřady. Dne 14. května v 11 hodin dopoledne byly vytaženy kotvy a Mont Vernon plul opět v Tichém oceánu směrem jižním. Teploty nám přibývalo, jestliže do San Francisca teploměr stoupnul za 5 dní ze tří stupňů tak na deset, teď za tři dny ze 14 na 30. Dne 17. května jsme přepluli Obratník raka, byli jsme v tropech. Moře zde bylo mnohem zajímavější. Večer bylo vidět ve vodě miliony světélek, jako naše svatojánské mušky. Ve dne létací ryby a tak zvané mořské myši, které jakoby přebíhaly po vodě letí přímo nad samou vodou i barvou podobné polním myším. Delfíni nám zůstali věrní celou cestu a ani zde nás neopustili. Žraloci byli zde také vždy na blízku lodě, takže jsme je mohli z paluby dobře pozorovat. Neviděl jsem dříve nikdy živého žraloka a proto jsem využil této příležitosti a pozoroval jsem je. Obzvláště, když bylo moře úplně tiché a slunce hřálo, tu na několik vteřin se vynořil a jakoby se vyhříval, ležel úplně klidně, někdy i v nepatrné vzdálenosti. Byla to obrovská tělesa a někdy bylo vidět v jejich pohybech i zuřivost. Vzpomínám si, jak jednou při pohřbu taková obluda se prudce vynořila a bylo slyšet příšerné zvuky a zase se prudce ponořila. Bylo to právě v okamžiku, když byla mrtvola spuštěna do moře. Následoval výkřik a matka zemřelého děcka omdlela a všichni přítomní zbledli a já jsem cítil, že mě naskočila husí kůže na těle. Dne 19. května o třetí odpoledne obloha se příšerně zatměla, moře se nápadně utišilo. Byli jsme vzdáleni několik mil od skalnatého mexického břehu. V dálce bylo pozorovat, jakoby se hnal pluk jízdy v plném trysku směrem od břehu k lodi, as na míli od lodě se vůdcové zahnuli doleva. Teď bylo jasně vidět, co se děje. Množství velkých ryb jakoby následovalo zkušeného vůdce jak utíká od břehu dál do moře a sice takovým způsobem, že se vymrští a dopadá v oblouku kus do předu, vymrští se znovu a zase dopadne kus do předu a to se opakuje a za několik minut zmizí z obzoru, jako odjíždějící vlak. Byli to prý delfíni, kteří tuší bouři a táhnou dál do moře, by nebyli ubiti o skalnatý břeh. I Mont Vernon vzal také kurs na moře. Netrvalo to dlouho, zvedl se vítr, moře se vzedmulo, představilo se nám v celé síle a majestátnosti. Vlny dosahovaly ohromné výše a rozlévaly se až po horní palubě. Mont Vernon se sice statečně prodíral skrz vlny, ale byl zmítán jak ořechová skořápka, což ovšem tvořilo optický klam a vlny se zdály ještě mnohem větší v našich očích. Jevily se nám jako hory aneb jako hluboké propasti. Přišel rozkaz všechno dovnitř, přes okna a dveře spuštěny železné záklopky, které byly dobře připevněny; cítili jsme

13 jen nárazy vln a kymácení lodě, bylo nám nesnesitelné vedro a k tomu ještě se dostavovala mořská nemoc, které tentokrát podlehli snad všichni. Náš lékař se svou paní leželi jako mrtví, to byla naše jediná útěcha v tom zoufalém stavu, že to stihlo i doktora. Ve dvanáct v noci se bouře utišila a nám se značně ulehčilo. Druhý den ráno byl opět pěkný den, mořská nemoc však ještě nepřestala. Já jsem si ulehčoval koňakem, který jsem propašoval na loď, bylo totiž přísně zakázáno vzít na loď alkoholické nápoje. Koupil jsem tři láhve dobrého francouzského koňaku v Charbině. Byl sice drahý, zato ale dělal výtečné služby mně i jiným. Jiného léku nebylo. Za dva dni bylo zase dobře. Čím dále k jihu, tím rozmanitější byl život v moři, obzvláště poblíž břehu. Želvy různých velikostí, barevní hadi, ryby různých tvarů a barev. Voda byla průhledná a obdivování nebralo konce. Dne 24. května časně ráno jsme se blížili k Panamě. Stojíc na palubě kochali jsme se pohledem na tropický břeh, když tu jeden bratr upozornil na jakousi čáru na vodě. Tu jsme k našemu překvapení zjistili, že jsou to dvě vody, které tvoří tak přesnou hranici, jedna namodralá, jedna nazelenalá. V pět ráno jsme přistáli v Balbou. Příští den v jedenáct hodin dopoledne vjíždíme do Panamského kanálu. Mohlo by se o něm mnoho vyprávět, já se omezím jen na jeho stručné popsání. Panamský průplav je 100 km dlouhý a má šest zdymadel. Jsou to ohromné stavby ze železobetonu, každá z nich 330 metrů dlouhá s úžasnými stroji k uzavírání vrat a čerpání vody pomocí jichž se spouštějí lodě na nižší hladinu moře nebo naopak. Zdymadla pracují následovně. Loď vjede do zdymadla, vrata se uzavřou, nažene se tam tolik vody, že loď stoupne do jisté výše, u následujícího zdymadla se vrata otevrou, loď tam vjede a opět se uzavrou. Loď tam vjede a opět se uzavrou a zase znova množství vody přibývá a loď stoupá do výše. To samé ve třetím zdymadle, potom je plavba průplavem volná. Na druhém břehu jsou ostatní zdymadla z kterých jsme v deset hodin večer vepluli do Atlantického oceánu. Panamský průplav je veliké světové dílo, na němž pracovalo několik pokolení. Již roku 1517 se pomýšlelo na prokopání průplavu. Různé společnosti několikrát začaly a pro nedostatek kapitálu se nemohlo pokračovat. Po marných pokusech, které končily vždy bankrotem, dala se do práce Amerika. Konečné práce byly dokončeny a průplav spojující dva oceány předán svému účelu. Projíždějí tudy všecky veliké lodě. Při stavbě kanálu zahynul různými nemocemi, které v této krajině řádily, prý až jeden milion Číňanů, kteří byli naverbováni na práci. Byli jsme ve vodách Atlantického oceánu. Druhý den, 26. v jednu hodinu odpoledne jsme jeli vlakem do skladu č. 6, poněvadž pro silné vedro nebylo možno zůstat na lodi. Ve skladu č. 6 se nám velmi líbilo. Ohromná betonová budova pojmula 320 postelí a nebyla do poloviny naplněna. Přes celou délku budovy na břehu postaveny sprchy, pohybovat jsme se mohli úplně volně po městě Kolonu Christobalu a okolí. Obdivovali jsme přírodu, sbírali mušle a dívali se na papoušky. Jedli jsme laciné banány. Christobalské dámy nám přivezly zmrzlinu a chtěly vidět, jak se o ni budeme prát, chtějí vše po amerikánsku, ale nás nenachytaly. Každý si slušně pro ni došel, poděkoval a žádné praní ani strkání, jako to dělají američtí boys ; až si dokonce stěžovaly, že snad o to nestojíme a náš lékař musel vysvětlovat, že takové věci neděláme nikdy, ani když nám na lodi jeden pán házel papírové dolary. Amerikáni se chtějí bavit. Vyslovily nám však přece pochvalu. Obyvatelstvo jsou většinou černoši, na blízku v černošských osadách si každý může koupit malého černouška, jsou na prodej za tři dolary. Dne 5. června v půl desáté večer jsme odpluli z Christobalu; již jsme počítali, za kolik dní budeme doma, vždyť jsme ve vodách, které obklopují evropské břehy! Nálada byla velmi

14 dobrá. Dlouhou chvíli jsme zaháněli hrou v karty, ovšem bez peněz, o peníze se nikdy nehrálo. Bylo to 6. července v pět hodin odpoledne, když jsme z hry byli vyrušeni prudkým otřesem a následoval pocit, jako by se loď dřela po nějaké skále. Nechavše hry, hleděli jsme jeden na druhého, něco se stalo! Ale co? Loď se pohybuje kupředu. Již jsme mysleli, že je vše v pořádku, když tu vidíme, že se loď jaksi podivně točí a nepravidelně pracují šrouby. Hru jsme sice dohráli, ale nechali jsme toho. V dálce se objevila jakási loď a zůstávala od nás ve stejné vzdálenosti. Žádný signál, žádné znamení, žádná odpověď na signály naší lodi. Podezřelá loď, která se nechce prozradit. Hádanka! A co je s naší lodí? Inu, pracuje prý jen jeden šroub, ten druhý spadl do moře. A neplujeme prý do Hamburku, nýbrž do největšího amerického přístavu Newport News, Mount Vernon musí do suchého doku a asi rok bude trvat jeho oprava. To pro nás radostné nebylo, ale co dělat? Druhý den ze zoufalství jsme se dali zase do karbanu, bychom přišli na jiné myšlenky. Sedávali jsme na první palubě, hned u naší ubikace, která se nacházela přímo nad strojírnou. Záhadná loď plula stále s námi ve stejné vzdálenosti jako minulý den, aniž by se dosud vědělo, jaká je to loď. Jinak se nic nezměnilo, očekávalo nás však zase nové překvapení. Těsně pod námi ze strojírny se vyvalily spousty páry, což se před tím nikdy nestávalo. Udiveni odhodili jsme karty a hleděli, co se děle, nebylo nic vidět, až asi za půl hodiny nosili kolem nás pod dozorem lodní stráže na nosítkách zakryté muže. Nosili je z horní paluby a odnášeli je na nejnižší místo v lodi. Byli spoutáni v železech a nespatřili jsme je dříve až v Norfolku, když je odnášeli již ne tak přikryté, do trestaneckého vozu. Byli to zločinci, kteří chtěli způsobit katastrofu. Stalo se to následovně. V kritický okamžik, když ničeho netušíc, klidně jsme hráli karty nad strojírnou, vešel službu mající inženýr do kotelny a viděl, že mimo nejhloupějšího černocha, který jen zametal, tu nikdo není. Netuše nic dobrého ocitnul se jedním skokem u kotlů a viděl, že jest přetopíno na nejvyšší stupeň a každým okamžikem následuje exploze. Trhnul prudce pákou, vypustil páru a zachránil loď i nás všecky. My s našima kartama bychom byli vyletěli nejvýše. Spiklenci zatím připravovali motorové čluny, by se mohli zachránit a při tom byli zatknuti. Do strojírny přišli naši bratři strojníci a topiči. Záhadná loď zmizela z obzoru. Mnoho se mluvilo o těch případech, jaká je jejich příčina. Těžko tomu bylo porozumět. Na lodi bylo 700 říšských Němců, na ně padlo nejdříve podezření, kdo ho vyslovil, nevím, avšak nikdo tomu nevěřil. Druhá kachna, jak jsme tomu říkali, byla: anarchisti ze San Francisca se na nás chtěli pomstít. Konečně velmi záhadnou osobou byl kapitán lodi sám. Americká dolarová nenasytnost, která vzdor známého cítění náboženského stojí na předním místě v americkém životě a záhadná loď, která po nezdařených plánech zmizela, jelikož neměla koho zachraňovat, to vše nás svádělo k různým úvahám. Loď patřila Němcům a byla ve špatném stavu a oprava stojí také dolary. Pojištěna byla také dobře. To vše snad hrálo jakousi roli. Konečně se nám také přezdívalo, že jsme prý bolševici. Jakáž pomoc, byl to náš osud. Dne 9. června večer jsme se potkali s eskadrou válečného loďstva. A 12. června ve dvě hodiny odpoledne jsme už byli v Newport News. Je to veliký přístav pro válečné lodě, kterých tam bylo velmi mnoho a různých typů. V pobřežním městě Norfolku jmse byli ubytováni ve vojenském prázdném táboře, který byl obehnán vysokým železným plotem. Malé jednopatrové dřevěné domky, to bylo naše obydlí; v každém asi 30 mužů. Měli jsme to tu velmi pohodlné. Travnatá místa kolem domků, hojnost sprch jen několik kroků vzdálených, společné klubovny a různé zábavy, které jsou zařízeny pro americké vojsko měly zpříjemňovat náš pobyt na americké půdě. YMCA a strýček se

15 starali o náš další blahobyt. Hudba, gramofony, kino v přírodě, různá představení a dámy se zmrzlinou, to vše bylo hezké, ale my jsme přece mysleli jen na domov. Po zažitých událostech na lodi jsme žili v jakési nejistotě a netrpělivě jsme čekali jinou loď; nervozita denně rostla. A 4. července nás navštívil pan Jan Masaryk, syn pana prezidenta a plukovník Hurban a ujišťovali nás, že loď jistě bude brzy zde. Při této příležitosti byla uspořádána ukázka sokolských cvičení s koncertem. Starosta města se vyslovil o Čechoslovácích velmi pochvalně. I noviny napsaly o nás mnoho pochvalného. Často po americku přehnaně. A konečně přišla i toužebně očekávaná zpráva, že loď je tady a za šest neděl zase stojíme u lodě k nalodění. Amerika se jmenuje tato naše nová loď, je to ohromné těleso, největší loď, která projela Panamským a Suezským kanálem a největší loď v každém přístavu, ve kterém se zastavila po svém výjezdu z New Yorku. Dne 23. července 1920 jsme vypluli na moře, ne však do Hamburku, nýbrž do Terstu byl náš kurs

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z tým: Ondřej Bednárik, Vojta Deliš, Jan Hlavsa, Ondřej Chalupka, Šimon Kuchynka, Jana Roubová zleva: O. Chalupka, O. Bednárik, Jarmila Erbanová,

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu.

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu. U Moniky a Jakuba Z Literárních novin (12. 7. 2012) 1. Abych nebyl tak sám Monika mě jednou pozvala na návštěvu. Přišel jsem pěšky a říkal jim, že jsem přijel autem V tom autě jsme ale cestovali teprve

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu sekačku, co měl vždycky Jarda půjčenou přes Peprníka

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) U Lesa, Karviná

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Ropucha Page 1/5 Studna byla hluboká, proto musilo být také lano na vytahování vody hodně dlouhé. Když přehazovali okov s vodou přes roubení studny, hřídel se těžce otáčela. Slunce se

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Domov Pod Lipami Smečno. poskytovatel sociálních služeb. Zámecké listy. Pranostiky na únor:

Domov Pod Lipami Smečno. poskytovatel sociálních služeb. Zámecké listy. Pranostiky na únor: Domov Pod Lipami Smečno poskytovatel sociálních služeb Číslo 22. únor 2012 Zámecké listy Pranostiky na únor: Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží. Můžeš-li se v lednu vysvléci do košile,

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Malované čtení z pohádky do pohádky

Malované čtení z pohádky do pohádky Malované čtení z pohádky do pohádky také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Marie Tetourová, Antonín Šplíchal Malované čtení z pohádky do pohádky e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

RUDOLF MEDEK (1890 1940)

RUDOLF MEDEK (1890 1940) RUDOLF MEDEK (1890 1940) Pracovní list úroveň B Číňánek Li Když v roce 1914 začala válka, mnoho Čechů se dívalo s nadějí na Rusko. Doufali, že tato veliká slovanská země je osvobodí od rakouské nadvlády.

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

Existuje jen hrstka lidí, jejichž jména nám zůstanou do paměti nesmazatelně vryta po celý náš život. Nikdy

Existuje jen hrstka lidí, jejichž jména nám zůstanou do paměti nesmazatelně vryta po celý náš život. Nikdy Milí čtenáři, studenti, pedagogové, absolventi, dostává se vám do rukou vydání, které se od těch dosavadních liší. Poprvé můžeme jako celá redakce svorně tvrdit, že jsme jej dávali dohromady neradi. Časopis

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Název školy STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Číslo a název projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více