Historie a vývoj rozhodcovství ledního hokeje a jeho vliv na hru. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her Historie a vývoj rozhodcovství ledního hokeje a jeho vliv na hru Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Vladimír Mana Vypracoval: Patrik Maňásek TVS rozhodčí LH Brno, 2017

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne podpis

3 Poděkování: Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Vladimíru Manovi za vedení mé bakalářské práce a za jeho vstřícnost vůči mé osobě.

4 OBSAH ÚVOD Lední hokej a jeho historie Charakteristika ledního hokeje Předchůdci ledního hokeje Hoquet Baggataway Keratizein Bandy hokej na ledě Shinney Vznik ledního hokeje ve světě Historie ledního hokeje v českých zemích Rozhodcovství Vývoj rozhodcovství ledního hokeje Období před vznikem oficiálních soutěží Vznik asociací a oficiálních soutěží Počátky nového systému dvou rozhodčích Zavedení systému tří rozhodčích a sjednocení pravidel Moderní doba ledního hokeje Vývoj rozhodcovství v IIHF od roku Vývoj rozhodcovství v NHL od roku Systémy řízení utkání ledního hokeje a jejich vývoj Systém jednoho rozhodčího Systém dvou rozhodčích Systém tří rozhodčích Systém čtyř rozhodčích ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM OBRÁZKŮ RESUMÉ... 49

5 ÚVOD Lední hokej je po většinu času nazýván jako jedna z nejrychlejších her na světě. Neméně rychlý byl také rozvoj této hry. Rychlost rozvoje této hry kladla a stále klade vysoké nároky na vykonávání funkce rozhodčího ledního hokeje. Společně s hrou se vyvíjela i funkce rozhodčího. Pokud srovnáme počátky a moderní dobu ledního hokeje, tak se obraz tohoto sportu změnil téměř k nepoznání. Je zajímavé, že existují dva proudy ve vývoji ledního hokeje, které se navzájem ovlivňují a podle mého názoru posunují tento sport stále kupředu. Je to tzv. evropský hokej a hokej kanadsko-americké NHL. Bakalářskou práci na téma historie rozhodcovství ledního hokeje a jeho vliv na hru jsem si vybral z několika důvodů, které vám blíže popíšu. Když jsem v roce 2013 musel vlivem zranění ukončit aktivní kariéru, tak jsem chtěl stále zůstat u ledního hokeje. Po zjištění mých možností jsem objevil možnost studovat obor Rozhodčí ledního hokeje na Masarykově univerzitě a tato možnost mě nadchla. Mohl jsem se dále účastnit sportu, se kterým jsem vyrůstal. Vyměnil jsem hokejovou hůl za píšťalku a začal psát novou kapitolu mé hokejové kariéry a za tento krok jsem velmi rád. Vždy jsem se rád zabýval historií a toto téma mi bylo velmi blízké. Zaujalo mě také, že čistě historií rozhodcovství se žádná publikace nezabývá a nepopisuje ji jako celek. Výkon rozhodčího je neustále pod drobnohledem, jak odborné, tak laické veřejnosti. Je dobré osvětlit, jaké vývojové trendy hrály roli v dnešním způsobu rozhodování utkání a jaké důležité momenty k tomu vedly. Mým úkolem bude porovnávat různé historické prameny, především pravidla a vyhledávat informace, které jsou důležité pro dané téma. Cílem práce bude popsat historii rozhodcovství ledního hokeje a jeho vliv na hru. Práce se bude věnovat historickým událostem ledního hokeje, které přímo souvisí s výkonem funkce rozhodčího, rozvojem systémů řízení utkání a vlivem těchto témat na hru. Cílem bude také shromáždit, co nejvíce pramenů týkajících se výkonu profese rozhodčího ledního hokeje. Tato práce může přiblížit funkci hokejového rozhodčího pro všechny, kteří se zajímají o lední hokej. Práce je rozdělena do pěti částí. V první části se bude zabývat charakteristikou a obecnou historií ledního hokeje, které budou sloužit k lepšímu 5

6 pochopení dále rozebírané problematiky. Ve druhé části se práce bude zaměřovat na chronologický popis vývoje a nejdůležitější milníky rozhodcovství ledního hokeje jak v Evropě, tak na americkém kontinentu. Ve třetí části budou rozebrány systémy řízení utkání jejich vývoj a vliv na hru. 6

7 1 Lední hokej a jeho historie 1.1 Charakteristika ledního hokeje Lední hokej je kontaktním týmovým sportem hraným na ledě. V tomto sportu proti sobě stojí dva týmy, jejichž hráči používají hole ke vstřelení kotouče do soupeřovy brány. Tento sport je charakteristický svou rychlostí a častými fyzickými kontakty mezi hráči. Na ledě se v době hry nachází pět hráčů a jeden brankář na každé straně. Hrací doba je stanovena na 60 minut čistého času. Hrací doba se dále dělí na třetiny, kdy jedna třetina trvá 20 minut. Po každé třetině následuje přestávka a hráči si vymění strany. Pro lední hokej je charakteristické střídání a vzájemné prolínání různých činností. Mezi tyto činnosti patří bruslení, ovládání hole, práce s kotoučem a velké množství fyzických kontaktů mezi soupeři. (Perič, 2002) Lední hokej je fyzicky velice náročný, protože se v něm střídají rychlé starty, obraty, časté změny směru pohybu, náhlá zastavení a vlastní rychlá a proměnlivá herní činnost s pukem. (Grasgruber & Cacek, 2008) Kvůli rychlosti a častému fyzickému kontaktu se lední hokej nemůže obejít bez pravidel, na jejichž dodržování dohlíží rozhodčí. Hokejové utkání je řízeno rozhodčím, který dohlíží na hru a praktikuje nestranné používání pravidel ledního hokeje. Znalost pravidel a cit pro hru jsou nedílnou součástí výkonu rozhodčího. 1.2 Předchůdci ledního hokeje Vývoj ledního hokeje do podoby, v jaké ho známe dnes, trval poměrně dlouhý časový úsek. Vývoj her podobných lednímu hokeji začíná již v antickém Řecku. Proto je důležité uvést, jaké hry a sporty dotvářely současnou tvář tohoto sportu. Následující kapitola se bude věnovat těm nejdůležitějším předchůdcům ledního hokeje. 7

8 1.2.1 Hoquet O vzniku slova hokej se nám moc pramenů nedochovalo. Přesto se považuje za možné, že název vznikl od slova hoquet, které značilo ovčáckou hůl a zároveň prastarou hru. Hra hoquet pochází z římské hry zvané camburca, která byla původně oblíbená v Římě. Hra se následně těšila velké oblibě mezi francouzskými vojáky. Princip této hry spočíval v pohánění míče zakřivenou holí. Z Francie se dostal hoquet v 16. století do kolébky ledního hokeje Kanady. (Gut & Pacina, 1986) Baggataway Hra indiánů, která v překladu znamená malý bratr války. Uvádí se, že hra pochází z indiánského kmene Irokézu z 15. století, či z kmene Chippewayů ze 16. století. Tato hra byla součástí náboženských obřadů a často také řešila spory. Hra probíhala na neoznačeném hřišti se 70 až 200 hráči. Cílem hry bylo dopravit míček do cíle, který nahrazoval branku. K hraní se používala hůl s kulovitou síťkou. Hra neměla přesně stanovený počet gólů nutných k vítězství. Tím pádem se hrálo i do 100 gólů. Tato hra byla předchůdcem lacrossu. (Gut & Pacina, 1986) obr 1: Baggataway (True historical figures and events, 2017) 8

9 1.2.3 Keratizein Dochovaný reliéf na Temistoklesových hradbách vyobrazuje dva muže se zahnutými holemi v pozici, která nápadně připomíná buly v ledním hokeji. Tato hra se zdá být předchůdcem pozemního hokeje. Z Řecka se tato hra šířila do Říma a poté do západní Evropy. (Gut & Vlk, 1990) obr 2: Keratizein (Ancient Roman Sports And Activities) Bandy hokej na ledě Předchůdce evropského ledního hokeje. Tento sport byl oblíbený hlavně v Anglii, Skandinávii a Rusku. Ke hře se používaly hole zvané kyje, které byly na konci zahnuté. Ke hře se používal míč z pryže. Hrálo se na dvě branky a cílem bylo vstřelit větší počet branek než soupeř. Bandy hokej byl ze všech předchůdců nejvíce podobný lednímu hokeji. Jeho rozmach končí v letech s nástupem ledního hokeje. (Gut & Pacina, 1986) Shinney Hra pocházející ze Skotska. Do Kanady byla přivezena anglickými vojáky a ti ji začali hrát v Kingstonu a Halifaxu kolem roku 1855 i na ledě. Vojenské 9

10 posádky v Kingstonu a Halifaxu tuto hru přenesly v roce 1855 na ledovou plochu Pravidla byla shodná s pravidly pozemního hokeje. Hráči hráli s holemi a gumovým míčkem na branky 2,42 metru široké, které vytyčovaly dva sloupky. Tato historická hra byla velmi podobná lednímu hokeji. (Gut & Pacina, 1986) obr 3: obr.3: Shinney Shinney (SHINTY (SHINTY-CAMANCHD, CAMANCHD, 2017) 2017) 1.3 Vznik ledního hokeje ve světě Z dostupných pramenů je zřejmé, že za místo vzniku ledního hokeje můžeme považovat Kanadu. Hry, které si s sebou přinášeli vojáci a kolonizátoři současně s hrami původního indiánského obyvatelstva, daly vzniknout nové hře lednímu hokeji. Přesné místo vzniku ledního hokeje se nedá zcela určit. O status rodiště ledního hokeje mezi sebou soupeřili Montreal, Windsor a Kingston. Nemůžeme však s jistotou říct, které z těchto měst opravdu stojí za vznikem ledního hokeje. Pro město Kingston například hovoří to, že v tomto městě měli vojáci kasárna a volný čas trávili hrou s košťaty ve zmrzlém přístavu. Poté začali používat zahnuté větve a věnovali hře více času. (Bartoň & Havránková, 1982) 10

11 Za první oficiální pravidla ledního hokeje jsou považována tzv. Halifax rules, která zveřejnil ve svém článku tehdejší známý sportovní novinář James Power po rozhovoru s Byronem Westem. (Halifax rules, 2017) O prvním oficiálním utkání ledního hokeje se také vedou spory a dodnes není známo, které utkání bylo opravdu to první. Většina odborné literatury uvádí, že první utkání bylo odehráno 3. března roku 1875 v Montrealu. Toto utkání sehráli studenti McGill University v hale Victoria Skating Rink, která se většinou využívala na bruslení. Tento zápas je považován za milník ve vzniku ledního hokeje. (Stránský, 1997) obr 4: První obr.4: hokejové První utkání (First indoor hockey hockey game, game, 2017) 2017) Základy organizace ledního hokeje položili Creigton a Robertson tím, že sjednotili pravidla hry. Toto sjednocení pravidel proběhlo v roce První zápas podle těchto pravidel byl odehrán o rok později. Vlivem sjednocení pravidel zažil lední hokej na území Kanady velký rozmach, a hlavně díky vojákům se hra šířila dále. (Nykodým, 2006) Podle Stránského a Ondrouška (1997) se jednalo až do roku 1892 o ryze amatérskou zábavu, kterou změnil až guvernér Kanady lord Stanley. Guvernér vyzval kanadská mužstva, aby bojovala o pohár. Lední hokej se stával stále více populárním a lákal více diváků do ochozů. Lord Stanley tímto krokem vytvořil tradici Stanley Cupu, který je brán za jednu z nejcennějších trofejí. 11

12 Na začátku 20. století se začal hokej profesionalizovat a zasloužil se o to hlavně rozmach hokeje v USA. V roce 1904 vznikla první profesionální liga ledního hokeje na světě International Professional Hockey League (IPHL). Po zániku této soutěže vznikly posléze National Hockey Association (NHA) a Pacific Coast Hockey Association (PCHA). V důsledku I. Světové války ztrácela NHA hráče, neboť ti byli odvedeni pod britskou vlajkou do války, nebo se za vidinou vyhnutí odvodu stěhovali za hrou do USA. V roce 1917 vznikla v Kanadě National Hockey League (NHL), ke které se mužstva z USA připojila v roce (Stránský, 1997) 1.4 Historie ledního hokeje v českých zemích Počátky ledního hokeje jsou u nás velmi úzce spjaty s hrou bandy hockey. Lední hokej šířili do celé Evropy především studenti z Kanady a její obyvatelé, kteří jezdili na zimní pobyty do zimních středisek jako jsou Chamonix, Svatý Mořic a Davos. Tým Oxford Canadiens tvořený studenty z Kanady rozšiřoval povědomí o kanadském hokeji, a hlavně ho popularizoval. I když se v českých zemích taková střediska nenacházela, bylo zde naštěstí dost nadšenců, kteří kanadský hokej propagovali. Mezi ně můžeme zařadit například Josefa Rösslera-Ořovského a prof. MUDr. Josefa Grusse. Byl to právě Josef Gruss, který v roce 1905 přeložil první pravidla ledního hokeje. (Gut & Vlk, 1990) Narůstající zájem o kanadský hokej v Evropě vedl ke vzniku první hokejové asociace. Tato asociace vznikla ve Francii 16. května U jejího zrodu stál Louis Magnus. Asociace dostala název Ligue Internationale de Hockey sur Glace (LIGH). (Bartoň & Havránková, 1982) Popularita ledního hokeje v českých zemích stále stoupala, a to vedlo k založení Českého Svazu Hockeyového, o jehož založení se zasadil slávistický sportovec Emil Procházka. Svaz byl založen v listopadu roku 1908 a ještě téhož měsíce bylo svazem požádáno o přijetí do LIGH, kam Český Svaz Hockeyový vstoupil 15. listopadu Toto datum se dá považovat za velký milník ve vývoji ledního hokeje v českých zemích. 12

13 V roce 1909 se v Chamonix konal první mezinárodní turnaj v ledním hokeji. Nově vzniklý Český Svaz Hockeyový se rozhodl, že se jeho zástupci se turnaje zúčastní. Toto rozhodnutí bylo velmi troufalé, neboť povědomí o kanadě, jak se tehdy kanadskému lednímu hokeji říkalo, bylo chabé. Přesto se tým, kterému se později říkalo Sedm mušketýrů, vydal vstříc nové zkušenosti. Pacina (1985) uvádí, že vypravení národního týmu bylo troufalostí a neslo v sobě určité známky sportovní grotesky. Střední útočník týmu Jarkovský se předsedy Procházky tázal: A co kanadské hole, kde je sebereme? načež Procházka odvětil: Hole si koupíte jednoduše a prostě v Chamonix sami! Tento rozhovor dokazuje, jak troufalé a svým způsobem vtipné bylo první oficiální reprezentování českých zemí v kanadském hokeji. Čeští reprezentanti skončili na posledním místě, ale důležitější bylo seznámení se s pravidly a taktikou hry. Kanadský styl hry následně čeští hráči převzali a v roce 1911 zvítězili na mistrovství Evropy v Berlíně. obr obr.5: Mistři Evropy z roku z 1911 roku (HISTORIE 1911 (HISTORIE ČESKÉHO HOKEJE) ČESKÉHO HOKEJE) Podle Bartoně a Havránkové (1982) po I. světové válce velmi rychle rostla popularita kanadského hokeje a veřejnost měla stále větší zájem o tento sport. Uvádí se, že do roku 1914 bylo registrováno celkem 12 klubů a v roce 1938 toto číslo stouplo na 300. Přesto že byl počet klubů takto vysoký, tak u nás existoval v roce 1931 pouze jeden zimní stadión s umělým ledem. O větší rozšíření jak stadionů, tak hráčské základny se zasloužilo budování socialistické soustavy tělesné výchovy v Československu po roce

14 1.5 Rozhodcovství Už v dobách dávných lidé vyhledávali někoho, kdo v principu neutrality rozhodne sporný případ. Takto vznikl institut soudů a soudců. Na tento institut se v průběhu času nabalovaly normy, pravidla, zákony a řády. Podobná situace vznikla i ve sportu. Rozhodčí se uplatňovali již ve starověkých olympijských hrách. Má se totiž za to, že soupeři se nedokážou shodnout ve sporných situacích hry, a proto zde nastupuje institut rozhodčího sportovních her. Podle Svobody a Vaňka (1986) spočívá funkce rozhodčího ve bdění nad dodržením řádů soutěže a pravidel hry. Takto podáno se zdá, že funkce rozhodčího je jednoduchá, ale opak je často pravdou. Mezi hlavní předpoklady rozhodčího, které mu pomůžou v plnění předešlého, se považuje kompetence a nestrannost. Z těchto důvodu se dbá na to, aby rozhodčí podstupovali školení a nebyli vázáni na družstva či jednotlivce, jejichž utkání mají řídit. Rozhodčí jsou často vystavováni kritice ze všech stran účastníků daného sportu. Role rozhodčího je přitom velmi náročná a důležitá. Rozhodčí se musí umět rozhodnout ve zlomku vteřiny a ve sportech, kde dochází k fyzickému kontaktu, je toto rozhodnutí ještě těžší než v ostatních sportech. Podle Svobody a Vaňka (1986) jsou na rozhodčí kladeny vysoké nároky a jejich psychologický rozbor je významný. Rozhodcovství ledního hokeje má své specifika. Rozhodčí musí zvládnout určitou motorickou dovednost (bruslení). Podle schopností a fyzické zdatnosti se dále může posuzovat jeho výkon. Dobrá fyzická zdatnost a pohyblivost působí v každém případě jako pozitivní faktor. Výše zmíněné složky na sebe navazují a usnadňují rozhodčímu proces pozorování, posouzení a rozhodování. 14

15 2 Vývoj rozhodcovství ledního hokeje V této kapitole se práce bude věnovat vývoji rozhodcovství ledního hokeje. Rozhodčí ledního hokeje dříve také soudce byl od začátku této hry zmiňován v pravidlech, která postupně s vývojem hry upravovala jeho práva a povinnosti. Vývoj ledního hokeje byl velmi rychlý a kladl stále vyšší nároky na proces rozhodování. Rozhodčí se stále více zapojovali do hry a jejich vývoj musel pokračovat stejným tempem, jakým se vyvíjela hra. Tento vývoj se bude dělit do kapitol, aby se zachovala přehlednost jednotlivých změn. V jednotlivých kapitolách budou změny chronologicky popisovány. Budu se snažit obsáhnout všechny změny ve vývoji rozhodcovství a poskytnout ucelený vhled do tohoto tématu. 2.1 Období před vznikem oficiálních soutěží : Za první pravidla ledního hokeje se dají považovat tzv Halifax rules, tato pravidla byla nepsaná a pravděpodobně se podle nich řídila utkání už od 2. poloviny 18. století. Podle pramenů se podle těchto pravidel také odehrálo první hokejové utkání pod krytým kluzištěm. Role rozhodčího je v pravidlech také zakomponována, i když jen velmi krátce. Rozhodčí, v těchto pravidlech nazýváni umpires, stojí u branek a rozhodují o dosažení branky. Jako signalizační zařízení používají ruční zvony. (Halifax Rules, 2017) Jestli tito rozhodčí posuzovali také nedovolené zákroky, se neví, neboť to není v pravidlech přímo zakomponováno. Můžeme tedy usuzovat, že hráči si o nedovolené hře rozhodovali sami : W.F Robertson společně s R.F Smithem zveřejnili pravidla, která byla později uznána za oficiální. Tato pravidla upravují roli rozhodčího a dávají hrubý základ způsobu řízení utkání v podobě, jak ho známe dnes. V těchto pravidlech se stále objevuje role umpires, ale přibývá tam také zmínka o rozhodčím. Konkrétně pravidla o rozhodčích hovoří takto: Umpires rozhodují ve všech sporných věcech a dále zachovávají svou pozici u branek. Pokud by se 15

16 umpires nemohli dohodnout, situaci vyřeší rozhodčí (Montreal (McGill) Rules, 2017) Podle Klímy (2014) řídil soudce, jak se říkalo dnešnímu rozhodčímu utkání, utkání za mantinelem bez bruslí a společensky oděn. Tudíž se stále nedal považovat za úplnou součást hry. Rozhodování za mantinelem muselo být velice složité a rozhodčí nemohl mít dobrý přehled o situacích, které se děly dále od něj, i když hra byla tehdy nepoměrně pomalejší. Zajímavostí této doby byl způsob uvádění kotouče rozhodčím do hry. Podle zvyklostí rozhodčí položil puk na led a přiložil patky holí obou protihráčů k sobě, podržel je a zavelel play! a co nejsvižněji uskočil. (Gut & Vlk, 1990) Je zřejmé, že v těchto situacích často docházelo ke zraněním rozhodčích, protože hráči často nedbají v zápalu hry na přítomnost rozhodčího. 1899: Role rozhodčího se do tohoto roku od zavedení pravidel příliš neměnila. Co však bylo pro rozhodování podstatné je to, že byla branka poprvé rozšířena o horní tyč. Rozhodčím se tak usnadnilo rozhodování o dosažení branky. Ještě též rok byly tyče doplněny brankovou síti. (Klíma, 2014) Určitě to byla vítaná změna mezi tehdejšími soudci, protože rozhodování gólů bez horních tyček a sítí muselo být opravdu složité. Zvýšila se tudíž přehlednost a spravedlnost hry. 1900: Byla otevřena první hokejová hala s ocelovou konstrukcí. Zdánlivě nepodstatný milník ve výkonu povolání rozhodčího, ale s touto událostí bych rád spojil používání píšťalky, jakožto hlavního akustického nástroje rozhodčího používaného pro přerušování hry. V Kanadě se v počátcích hrála většina utkání pod širým nebem, která doprovázel velký mráz. Rozhodčí přerušoval hru kovovou píšťalkou. Tato píšťalka při velkých mrazech přimrzala ke rtům. Proto se Fred C. Waghorne známý hokejový rozhodčí rozhodl, že bude místo kovové píšťalky používat upravený kravský zvon. Tento krok sice vyřešil problém s kovovými píšťalkami, ale rázem se objevil problém jiný. Poté co byly zavedeny kravské zvonce, začali diváci rušit utkání a brát si zvonce vlastní a tím rušili utkání. Z tohoto důvodu se 16

17 rozhodčí navrátili ke svým původním akustickým nástrojům, které k hokeji neodmyslitelně patří. (Gut & Pacina, 1986) Fred C. Waghorne byl jedním z prvních rozhodčích, kteří dále formovali hru a měli velký podíl na změnách pravidel. Na jeho příkladu můžeme vidět, že i rozhodčí mohli mít v ranných dobách této hry velký vliv na utváření pravidel této hry. Na tomto obrázku pocházejícího ze začátku 20. století můžeme vidět, že rozhodčí už má nazuty brusle. Můžeme tedy předpokládat, že se rozhodčí zpoza mantinelu přesouvali na ledovou plochu, což jim umožnilo lépe rozhodovat o sporných situacích. Rozhodčí se tak stávali součástí hry a muselo být počítáno s jejich přítomností na ledě. Tento krok samozřejmě nastartoval vývoj jak rozhodcovství, tak i hry, neboť rozhodčímu poskytoval lepší přehled o dění na hřišti. obr 6: Fred C. Waghorne (Gut & Vlk, 1990) 1905: Lední hokej se dostává do Evropy. V pravidlech přeložených Josefem Grussem je role rozhodčího stanovena jako výjimečná podle následujícího 17

18 odstavce: Budiž ustanoven rozhodčí, jehož výroky jsou neodvolatelné. (Gut & Vlk 1990) To ukazuje na stoupající vliv rozhodčího na hru. Tato pravidla také stanovovala, za jaké prohřešky může rozhodčí nařídit volný úder. Pravidla dále uvádějí, kteří hráči mohou mluvit do výroku rozhodčího. Už v těchto pravidlech je stanoveno, že do výroku mohou mluvit pouze kapitáni. S uplatňováním tohoto pravidla se setkáváme dodnes. Už v této době si rozhodčí musel dávat pozor na výběr místa, protože dotkl-li se ho puk, tak byla hra přerušena. 2.2 Vznik asociací a oficiálních soutěží Tato doba symbolizuje mnoho změn v pravidlech a až turbulentní vývoj hry, která se stávala čím dál rychlejší. Současně s tímto vývojem začaly být také kladeny vyšší nároky na výkon povolání rozhodčího a přibývaly mu práva a povinnosti. 1914: V tomto roce dochází ke změně pravidel, kterou uvítali hlavně rozhodčí. Kotouč se místo pokládání mezi hole začne vhazovat. O změnu tohoto pravidla se zasadil známý rozhodčí F.C Waghorne, který byl podle Guta a Vlka (1990) už tak otlučený od neustálého pokládání puku na zem a následných soubojů, že nechal hráče položit patky holí na led ve vzdálenosti asi 45 centimetrů od sebe. Když byli hráči takto nachystáni, hodil mezi ně puk a nechal hráče o něj bojovat. Tento styl uvedení puku do hry se zakotvil do pravidel právě v roce 1914 a s menšími změnami funguje až dodnes. Zavedení tohoto způsobu uvedení kotouče do hry znamenalo pro rozhodčí nutnost se naučit správnému technickému provedení tohoto úkonu, aniž by zvýhodňovali jeden z týmů. Z buly se tak stala důležitá standardní situace, která může mít důležitý vliv na vývoj zápasu : V tomto roce byl zaveden offside. Tento pojem se zachoval až do dnešní doby. Ovšem v tehdejší době znamenal něco úplně jiného. V offsidu byl každý hráč, který nebyl mezi vlastní brankou a toušem. To znamenalo, že se rozhodčím rozšířily povinnosti o kontrolu dalšího pravidla. Rozhodčímu tedy přibývalo stále více práce a utkání řídil stále sám. 18

19 Je pravdou, že toto pravidlo znamenalo zákaz přihrávky vpřed kdekoliv mimo vlastní pásmo. To činilo hru velice taktickou, ale ne tak rychlou, aby rozhodčí nestíhal sledovat porušování pravidel a hru samotnou. Klíma (2014) uvádí že v této době byl lední hokej téměř bezkontaktní, a tak pro rozhodčího téměř odpadala povinnost posuzovat často sporné zákroky, se kterými se můžeme setkat dnes. 1922: V NHL bylo zavedeno pravidlo o zřetelném číslování hráčů, což usnadnilo rozhodčím orientaci. (Klíma, 2014) : V NHL se zavadí pravidlo o odložených trestech. Toto pravidlo znamenalo, že ve hře musí být minimálně 3 hráči a brankář. Pincus (2001) uvádí, že odložené tresty způsobovaly rozhodčím problémy již v té době. Dodnes je toto pravidlo u mnoha rozhodčích důvodem k obavám, protože ukládání těchto trestů může přinést značné komplikace. V této sezóně také přichází změna v ohlašování konce jednotlivých částí hry. Místo hvizdu rozhodčího se začala používat siréna. Před touto změnou museli rozhodčí sledovat člověka určeného k měření času a na jeho znamení písknout a ukončit část hry. Tímto mohlo docházet ke sporným rozhodnutím, která se pojila s koncem jednotlivých částí, neboť se rozhodčí nemusel plně soustředit na hru. Zavedením sirény se jasně ohraničil konec části a již téměř nebylo sporu o regulérnosti rozhodnutí provedených ke konci části : V těchto letech se měnilo pravidlo o offsidu, které pomalu dostávalo obrysy dnešní podoby. (National Hockey League (NHL) Rule Changes, 2009) V souvislosti s těmito změnami měl jeden rozhodčí stále těžší pozici a musel sám zvládat posuzovat stále více věci. Jelikož se těmito změnami zrychlila i hra, bylo to velmi náročné na bruslařské a fyzické schopnosti. 1932: Byla vydána pravidla ledního hokeje, která dále upravovala práva a povinnosti rozhodčího. Rozhodčí je podle těchto pravidel rozhodujícím činitelem na hřišti a proti jeho rozhodnutí není odvolání. Měl by být neutrální a umět 19

20 bezvadně bruslit. Před zápasem má rozhodčí povinnost prohlédnout hřiště, vyplnit zápis a losovat s kapitány jako při kopané. Tyto pravidla také upravují vztah mezi tzv. měřiči a rozhodčími. Měřič oznamuje konec každého času zvonkem nebo píšťalkou. Rozhodčí v případě vyloučení oznamuje dobu trestu a měřiči dbají na to, aby byl trest odpykán. Tato spolupráce v případě vyloučení je už velmi podobná té, jakou známe z dnešní podoby ledního hokeje. V tomto roce byli také zavedeni brankoví rozhodčí. Tito rozhodčí se postavili za branku a chráněni drátěnou sítí rozhodovali, zda puk přešel brankovou čáru. Rozhodčímu dávali znamení máváním praporku na způsob kyvadla u hodin. Rozhodnutí brankových rozhodčích však nebylo konečné, poslední slovo měl vždycky rozhodčí. Současně je v pravidlech zaveden trestní tarif, který pomáhá rozhodčímu orientovat se v trestech a doporučuje mu vylučovat na určitý počet minut. Vylučovalo se na jednu, dvě, tři, pět a deset minut. V těchto pravidlech bylo zavedeno i vyloučení z celé hry. (Rudolf, 1932) Z tohoto vývoje usuzuji, že i sami tvůrci pravidel cítili, že jeden rozhodčí má mnoho povinností při řízení hry na ledě. Zavedení brankových rozhodčích bylo zamýšleno jako pomoc při rozhodování o dosažené brance, v případě že by měl rozhodčí špatný výhled na situaci. Trestní tarif pomohl organizaci hry a rozhodčí se mohli opírat o tento výklad pravidel. 2.3 Počátky nového systému dvou rozhodčích 1933: Uskutečnilo se první utkání, které bylo řízeno dvěma rozhodčími. Toto utkání sehrály týmy Rumunska a Belgie. Utkání řídili Dr. Řezáč a Brüt. (Klíma, 2014) 1934: V tomto roce se konalo MS v Miláně, kde byl uspořádán kongres, na kterém se dohodly některé změny pravidel. Na tomto kongresu se rozhodlo, že zápas budou řídit dva rozhodčí. Důvodem tohoto kroku bylo zrychlení hry. (Klíma, 2014) 20

21 1938: I NHL si uvědomila nutnost změny systému řízení utkání. Dd tohoto roku už budou řídit utkání dva rozhodčí. Není to systém dvou rozhodčích, jaký známe z dnešní doby, ale rozhodčí byli rozdělení na hlavního a čárového. (National Hockey League (NHL) Rule Changes, 2009) Vliv tohoto systému na hru byl velký. Hlavní rozhodčí se mohl více věnovat přestupkům, mohl si také vybírat výhodná místa, odkud bude hru sledovat, aniž by se strachoval, že nebude stíhat sledovat hru v jiné části hřiště. Důsledkem toho bylo, že dva rozhodčí pokrývali větší plochu hřiště. V témže roce dochází také k objevení pojmu zakázané uvolňování. To nastává v okamžiku, kdy kotouč přejel obě modré čáry a čáru brankovou. To si zasloužilo pozornost rozhodčích a vedlo je to k nutnosti větší spolupráce. 1943: Zavádí se červená půlící čára, která má nejen význam při zakázaném uvolnění, ale v NHL s ní souvisí zavedení offsidu. (Stránský & Ondroušek, 1997) Tyto změny v krátkém časovém horizontu znamenaly, že se rozhodčí museli učit praktikovat pravidla, která se v podstatě každým rokem měnila. Toto období muselo být z tohoto hlediska náročné. 1945: V roce 1945 se Švédové zasazují o změnu pravidel. Jednou z navrhovaných změn je návrat k systému jednoho rozhodčího, tento návrh byl ovšem LIHG zamítnut. (Klíma, 2014) 2.4 Zavedení systému tří rozhodčích a sjednocení pravidel 1945: NHL se znovu zabývá změnou systému řízení utkání. Po dohodě představila model jednoho hlavního a dvou čárových rozhodčí. Tento systém se bude nadále používat po mnoho let a v té době se jevil jako systémem úplně ideálním. (Stránský & Ondroušek, 1997) Systém tří rozhodčích umožnil hlavnímu rozhodčímu věnovat se pouze nedovolené hře a dosahování branek, kde mu s rozhodováním pomáhali brankoví rozhodčí. 21

22 Tento model zajisté přinesl zkvalitnění posuzování situací. Dále také přinesl rozdělení kompetencí, práv a povinností jak pro hlavního, tak pro čárového rozhodčí : V NHL byla zavedena důležitá změna pro rozhodčí. Clarence Sutherland Campbell se stává novým předsedou NHL. Zavadí jednotnou a speciální signalizaci pro tresty a technické přestupky. Tento krok zvýšil informovanost všech aktérů utkání. Každý mohl podle signalizace hned poznat, o jaký trest či přestupek se jedná. (Stránský & Ondroušek, 1997) Zavedení signalizace bylo důležitým krokem, neboť usnadňuje komunikaci mezi aktéry utkání. Navíc přesně provedená a jasná signalizace může pomoci rozhodčímu při řízení utkání. Klíma (2014) uvádí, že v tomto roce proběhl také pokus zavést čárového rozhodčího pro střední pásmo, který stejně jako původní rozhodčí z dob dřívějších rozhodoval zpoza mantinelu. Klíma (2014) dále tvrdí, že se na prosincovém zasedání rozhodčích řešil oděv rozhodčích. Česká strana navrhovala modré sako a světlešedé kalhoty a ta moravská zase místo modrého saka koženou bundu. Nakonec na tomto zasedání ke shodě nedošlo. 1948: LIGH rozhoduje o přijetí kanadských pravidel a jejich aplikaci všemi členy této asociace. (Klíma, 2014) Toto rozhodnutí znamenalo pro nejvyšší evropské soutěže přijetí systému řízení s jedním hlavním a dvěma čárovými rozhodčími. Pravidla přesně upravují práva a povinnosti čárových rozhodčích a určují, že mají pouze posuzovat postavení mimo hru a zakázané uvolnění. (Pravidla ledního hockeye, 1948) Tato pravidla už se také zaměřují na vybavení rozhodčího. Stanovují, že na sobě musí mít modré kalhoty a bílý, či jiný jednobarevný svetr. Pravidlo vedlo k odlišení rozhodčích od zbytku hráčů a bylo počátkem jednotného dresu hokejového rozhodčího v českém hokeji. 22

23 1950: Pravidla z tohoto roku s sebou nesou další povinnosti pro rozhodčího. Rozhodčí musí před zahájením utkání dohlédnouti na to, aby měřič času, měřič trestů, úřední zaznamenatel branek a brankoví rozhodčí byli na svých místech a přesvědčit se o správném chodu časového a signálního zařízení. Pravidla uvádí, v jakých případech by měl být rozhodčí obezřetný. Dále se pravidla zaměřují na to, kde se vyžaduje jejich přesné dodržování. Tímto se mělo zamezit hrubé hře a utkání by se nikdy nemělo vymknout rozhodčímu z rukou. Mezi tato pravidla patří: vysoká hůl, zdržení holí, strkání lokty, vrážení na hrazení, hákování, nedovolený zásah do hry, ohánění se holí, zadržení tělem a držení soupeře. Pravidla zvýrazněně dodávají: Nezapomeňte nikdy, že jste úředními představiteli tohoto sportu! a Rozhodčí mají být úhledného zevnějšku nositi předepsané oblečení! (Pravidla ledního hockeye, 1950) Tyto zvýrazněné body platí i dnes. Pokud je rozhodčí úhledného zevnějšku, tak může již před začátkem utkání získat přirozený respekt, což mu může pomoci v dalším řízení utkání. V roce 1949 bylo stanoveno, že utkání evropských soutěží se budou řídit v systému tří rozhodčích. V těchto pravidlech už funkce čárového rozhodčího zmíněna není a ve směrnici se zase popisuje způsob řízení utkání dvěma rozhodčími. Dá se předpokládat, že se tento model ještě v Evropě neosvědčil a používal se pouze v NHL. 1951: V NHL se zřizuje nová funkce vrchního rozhodčí. Tento rozhodčí byl pověřen kontrolou výstroje týmů, zápisu o záznamu trestů a veškerého dodržování pravidel při utkání. (National Hockey League (NHL) Rule Changes, 2009) 1954: NHL se snaží stále inovovat pravidla a tentokrát se změna týká vzhledu rozhodčích. V Evropě se v té době stále používá pletený bílý, či jednobarevný svetr a modré kalhoty. Zatímco v NHL zavadí změnu rozhodcovského obleku v podobě černobíle pruhované košile a černých kalhot. (Pravidlá ľadového hokeja, 1954) 23

24 Tato změna se ukázala být jako velmi inovativní. Vzhled rozhodcovského oděvu zavedený v tomto roce přetrval až do dnešní doby. Černobílá barva a pruhy se stávají poznávacím znakem rozhodčího. Před zavedením pravidla mohlo oblečení rozhodčího plést hráče na ledové ploše. Stanovením tohoto úboru se rozhodčí jasně rozlišil od ostatních hráčů a do jisté míry se zvýšila i jeho viditelnost. 1956: Mění se poskytování výhody rozhodčím. Do této doby se oznamování trestů provádělo tak, že se na hráče pouze ukázalo a po zastavení hry se daný hráč vyloučil. Pravidla z roku 1956 přinesla změnu. Rozhodčí po ukázání na provinivšího se hráče dává zdvižením paže najevo, že přestupek potrestá, jakmile útočící mužstvo dokončí akce. (Pravidla ledního hokeje, 1956) Toto pravidlo přineslo zpřehlednění výhody. Do té doby se na hráče pouze ukazovalo a toho si útočící, či bránící družstvo nemuselo v zápalu hry všimnout. Tímto pravidlem se dalo jasně najevo, že rozhodčí hodlá vylučovat. Pravidlo o výhodě, kromě ukazování na hráče, přetrvalo až do dnešní doby. obr 7: Poskytování výhody (Pravidla ledního hokeje, 1956) 24

25 1960: Vychází doplňky platných pravidel. Důležitou změnou pro rozhodčí bylo zavedení čar u bodů pro vhazování. To zajistilo správnější provádění buly. Buly se tak stalo přehlednějším jak pro hráče, tak i pro vhazující rozhodčí. (Chmel, 2015) 1963: Po zavedení černobílého pruhovaného trikotu v NHL se i v rámci Československý svaz ledního hokeje (ČSSLH) v roce 1963 objevuje směrnice, která určuje, že se rozhodcovský úbor skládá z černých kalhot a černobílého pruhovaného trikotu. (Adamec, 1963) 1964: V tomto roce vychází průlomová pravidla z hlediska rozhodcovství. Tato pravidla přináší jednotnou signalizaci, která je v nich jednoznačně vyobrazena. Od této sezóny se také objevuje půlkruh pro rozhodčí, který slouží pro domluvu mezi rozhodčími na ledové ploše. Unifikace signalizace trestů a její zakomponování do pravidel přináší pro rozhodčí důležitý opěrný bod při komunikaci s aktéry utkání. Z dnešního pohledu je zajímavé, že jedno z pravidel ustanovuje, že se rozhodčí nesmí bavit s vedoucími, trenéry či hráči, ať během hry nebo v kteroukoliv jinou dobu během utkání. (Pravidla ledního hokeje, 1964) Pokud to srovnáme s dnešním přístupem, tak by tato nekomunikace mohla působit leckdy arogantně a rozhodčí by z tohoto přístupu moc netěžil. obr 8: Poskytnutá výhoda (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 9: Dosažení branky (Pravidla ledního hokeje, 1964) 25

26 obr 10: Postavení mimo hru (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 11: Tři vteřiny (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 12: Zakázané uvolňování (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 13: Napadení tělem (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 14: Bránění ve hře (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 15: Napadení loktem (Pravidla ledního hokeje, 1964) 26

27 obr 16: Držení (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 17: Podražení (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 18: Hákování (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 19: Napadení holí (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 20: Tlučení holí (Pravidla ledního hokeje, 1964) obr 21: Vysoká hůl (Pravidla ledního hokeje, 1964) 27

28 obr 22: NE! (Pravidla ledního hokeje, 1964) 1968: Do pravidel je znovu zaveden systém řízení utkání s třemi rozhodčími. Dodatek pravidel dále upravuje pohyb a spolupráci rozhodčích při tomto způsobu řízení utkání. (Pravidla ledního hokeje, 1968) O jednotlivých systémech řízení a jejich specifikací bude tato práce pojednávat v následující části. V pravidlech se také rozebírá role čárového rozhodčího. Od poslední zmínky v pravidlech z roku 1948 přibývají tomuto rozhodčímu práva a povinnosti. Hlavní rozhodčí může pověřit rozhodčího na čáře, aby vhazoval kotouč do hry i v případech, kdy to náleží hlavnímu rozhodčímu. V pravidlech z roku 1948 se čárový rozhodčí vyjadřuje jen, když je požádán. Nyní má povinnost při nejbližším zastavení hry sdělit hlavnímu rozhodčímu přestupek, který se týká většího trestu, trestu do konce utkání, menšího trestu pro hráčskou lavici nebo osobního trestu. Tento fakt ulehčuje pozici hlavního rozhodčího, který nemá vždy šanci sledovat všechny přestupky. Rozhodčí na čáře má dále pravomoc zastavit hru, dostane-li se kotouč mimo hřiště, nebo je-li na ledě více hráčů, než je povoleno, toto porušení oznámí hlavnímu rozhodčímu, který uloží příslušný trest. Těmito změnami se role čárového rozhodčího velmi přiblížila té dnešní. 1973: ČSSLH se definitivně vrací k řízení utkání v systému tří rozhodčích a činí tak jako první hokejový svaz v Evropě. Na této změně se podíleli hlavně rozhodčí, především předseda komise rozhodčích ČSSLH Quido Adamec. (Gut & Vlk, 1990) 28

29 1975: Vychází nová pravidla International Ice Hockey Federation (IIHF) na 3 roky. Čároví rozhodčí přebírají vhazování na koncových bodech. Zavádí se nové signalizace přestupků pro hrubost, bodnutí koncem hole, bodnutí špičkou hole, faulu kolenem a osobního trestu. Změny nastaly také v signalizaci zakázaného uvolnění. Brankoví rozhodčí musí mít stejný úbor jako ostatní rozhodčí, to jest klasickou černobílou pruhovanou kombinaci. (Pravidla ledního hokeje: , 1975) obr 23: Vražení na hrazení (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 24: Faul kolenem (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 25: Hrubost (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 26: Bodnutí špičkou hole (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 27: Bodnutí koncem hole (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 28: Osobní trest (Pravidla ledního hokeje, 1986) 29

30 2.5 Moderní doba ledního hokeje Rozhodcovství prošlo do této doby mnoha změnami. Prolínaly se vlivy jak IIHF, tak NHL. Dá se říct, že se každá organizace od roku 1980 vyvíjí vlastním směrem. Na druhou stranu nemůžeme tvrdit, že se tyto organizace pořád neovlivňují. Už ale nedochází ke sjednocování pravidel, jak tomu bylo u předcházející dekády. Zde je vhodné historii a vývoj rozhodcovství pro větší přehlednost rozdělit a popsat éru moderního hokeje z pohledu vývoje rozhodcovství pod taktovou IIHF. Poté učinit ten samý krok s NHL Vývoj rozhodcovství v IIHF od roku Od roku 1980 vycházejí pravidla vždy po 4 letech a jsou případně doplňována v mezidobí. 1981: Zavedení signalizace pro trestné střílení, trestu ve hře a nesportovní chování. (Klíma, 2014) obr 29: Trestné střílení (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 30: Trest ve hře (Pravidla ledního hokeje, 1986) obr 31: Nesportovní chování (Pravidla ledního hokeje, 1986) 30

31 1982: Rozhodčí mohou nově pískat jen se schválenými píšťalkami a jsou vybaveni kovovým měřidlem minimálně 2 metry dlouhým. (Pravidla ledního hokeje, 1982) 1986: Byl vydán dodatek k pravidlům, který ošetřuje inzultaci rozhodčího: Je-li rozhodčí nebo čárový rozhodčí anebo kterýkoli jiný činovník utkání inzultován hráčem, funkcionářem mužstva nebo divákem, má rozhodčí právo utkání předčasně ukončit a sdělit podrobnosti příslušnému výboru svazu ledního hokeje. (Pravidla ledního hokeje, 1986) 1990: Dochází ke změně vybavení rozhodčích. Každý rozhodčí má povinnost nosit černou přilbu. Zavádí se také nově ukončení střídání. Hlavní rozhodčí zvedne ruku, čímž ukončuje střídání hostujícího týmu, domácí mají poté ještě 5 sekund na dostřídání hráčů. (Pravidla ledního hokeje, 1990) Toto pravidlo zrychlilo prostoje mezi přerušeními. Před tímto pravidlem mohla mužstva využívat tyto prostoje k odpočinku a například k přerušení tlaku soupeře. Využitím tohoto pravidla tak tento taktický prvek zmizel a je zřejmé, že zavedení tohoto pravidla mělo pozitivní dopad na plynulý chod hry. 1995: Vybavení rozhodčího je doplněno o chránič očí. (Klíma, 2014) 1997: Kongres IIHF rozhodl o zrušení offsidu na červené čáře, čímž sice odpadla jedna z povinností čárového rozhodčího, ale hra se tím zrychlila. (International hockey timeline) 1998: Zavedení nových trestů, a to jsou úder hlavou a naražení zezadu. V dodatku pravidel se také upravuje postavení hráče v brankovišti, což má také dopad na rozhodčí, kteří musí být při dodržování tohoto pravidla velmi obezření a klade se na něj důraz do dnešní doby. Pravidlo hovoří takto: V případě, že útočící hráč úmyslně stojí v brankovišti, aby brankáři znemožnil výhled či pohyb, rozhodčí přeruší hru 31

32 a vhazuje se ve středním pásmu u útočné modré čáry provinivšího se celku. (Official rule book , 1999) 1999: Objevuje se v pravidlech IIHF nový institut brankového video-rozhodčího, který přezkoumává následující situace: zda kotouč přešel brankovou čáru, zda byl kotouč v brance dříve, než došlo k posunutí brankové konstrukce, zda byl kotouč v brance před nebo po vypršení hrací doby na konci třetiny, zda byl kotouč dopraven do branky rukou nebo zda byl kopnut do branky, zda se kotouč do branky odrazil od rozhodčího, zda byl kotouč před vniknutím do branky zasažen útočícím hráčem vysokou holí ve výši nad příčnou tyčkou, ve věci stanovení správného času na oficiálních hodinách za předpokladu, že hrací doba je vidět na monitoru brankového video-rozhodčího. (Pravidlo 509 brankový video-rozhodčí, 2004) Zavedení videorozhodčího má velký dopad na hru. Jednak může rozhodčímu pomoci z jeho pohledu těžko řešitelnými gólovými situacemi, na druhou stranu nadužívání tohoto systému může vést k přílišnému rozkouskování hry. Institut brankového rozhodčího by měl být inovován s opatrností, neboť může odstranit lidský faktor při rozhodování a rozhodčí by se mohli začít více spoléhat na tohoto rozhodčího než na vlastní schopnosti. 2003: Výkonný výbor ČSLH rozhodl, že play-off české extraligy budou poprvé v sezoně řídit 2 hlavní a 2 čároví rozhodčí. Stejným prohlášením výkonný výbor rozhodl o zrušení brankových rozhodčích, na jejichž místo jsou dosazeni videorozhodčí. (Klíma, 2014) : Zavedením videorozhodčího a nového systému řízení 2 hlavních a 2 čárových rozhodčích se udály asi nejdůležitější změny pro rozhodčí 32

33 v této dekádě. Rozhodčí má samozřejmě stále velmi těžkou pozici, protože hra se stále zrychluje. Rozhodčí musí často rozhodovat o porušení několika pravidel v jednu chvíli. Jednou ze změn, kterou můžeme v tomto období uvést, je zavedení nového signálu pro postavení útočícího hráče v brankovišti a zdržováni hry. V roce 2015 bylo zavedeno hybridní zakázané uvolnění, které je kombinací dvou druhů zakázaného uvolnění. Toto pravidlo operuje s předpokladem hráče, který se dotkne puku jako první. Pokud je to bránící hráč píská se zakázané uvolnění, pokud je to hráč útočící hra pokračuje. Pokud jsou oba hráči na stejné úrovni na pomyslné spojnici bodů na vhazování, píská se zakázané uvolnění. (Změna pravidel výzva pro hráče, trenéry a hokejové bojovníky, 2014) Toto pravidlo zvýšilo požadavky na čárové rozhodčí, kteří musí prokazovat dobrý cit pro hru a její předpovídání. Měli by také citlivým uplatněním tohoto pravidla zamezit srážkám při dojíždění puku v koncových pásmech a zvýhodňovat bránící se mužstvo, pokud jedou hráči na stejné úrovni Vývoj rozhodcovství v NHL od roku : V NHL se poprvé zavádí videorozhodčí a znovu se ukazuje, že NHL je v pravidlech a rozhodování pokroková. (National Hockey League (NHL) Rule Changes, 2009) 2000: Od tohoto roku jsou utkání řízena systémem čtyř rozhodčích. V tomto systému se inspirovala také IIHF. (National Hockey League (NHL) Rule Changes, 2009) Problémem při tomto systému může být určité sladění dvou hlavních rozhodčích. Vyvstávají podobné problémy jako při řízení utkání dvěma rozhodčími. Co můžeme ovšem považovat za výhodu, je určitě přesnější posuzování situací. Stává se totiž, že jeden hlavní rozhodčí nemá vlivem postavení takový rozhled a nemůže vidět vše. Z toho pohledu to jistě byla změna pozitivní. 33

34 2005: Jsou kladeny vyšší požadavky na rozhodčí a je nastavena nulová tolerance pro fauly hokejkou a obstrukční fauly, tj. hákování, nedovolené bránění, držení a sekání. V NHL byl zrušen offside na červené čáře. (The NHL Has A Fatal Flaw, 2017) 34

35 3 Systémy řízení utkání ledního hokeje a jejich vývoj Společně s pravidly a vývojem ledního hokeje obecně se také vyvíjely systémy řízení utkání. Tyto systémy určují v jakém počtu a s jakými pravomocemi, se řídí utkání v daném utkání či soutěži. Systémy řízení utkání se měnily a přizpůsobovaly požadavkům hry. V následující části rozeberu vývoj jednotlivých systému a jejich aplikaci rozhodčími. 3.1 Systém jednoho rozhodčího Historicky můžeme tento systém považovat za jeden z nejstarších způsobů řízení utkání společně se systém dvou rozhodčích. Přesto že se v začátcích ledního hokeje objevují v pravidlech dva rozhodčí zvaní umpires, byli tito rozhodčí spíše rozhodčími brankovými a zpoza mantinelu dohlížel na utkání další rozhodčí, kterého můžeme považovat za hlavního. Na začátku 20. století se rozhodčí přesouvají zpoza mantinelu na ledovou plochu, odkud mohou řídit utkání s lepším vhledem do situací. Přesunutí rozhodčího na ledovou plochu pravděpodobně znamenalo zrušení tzv. umpires rozhodčích a pozice brankového rozhodčího je zmíněna až v pravidlech z roku Systém jednoho rozhodčího byl velmi náročný na pohyb, i když hra ještě nedosahovala takové rychlosti a tvrdosti, které známe z dnešní doby. Na druhou stranu si jeden rozhodčí řídil hru sám a nehrozila případná nerovnovážná rozhodnutí, která mohla plynout z řízení utkání dvěma rozhodčími. Od roku 1933 se začalo ukazovat, že jeden rozhodčí na řízení utkání již nestačí. Klíma (2014) to odůvodňuje zrychlením hry. Postupně se od toho systému opouští a nahrazuje se systémem dvou rozhodčích. V dnešní době se systém jednoho rozhodčího používá pouze v minihokeji. Minihokej je utkání žáků do deseti let. Utkání se odehrává pouze v útočných, respektive v obranných třetinách. Jelikož se minihokej odehrává pouze v malém prostoru, je jeden rozhodčí schopný řídit tuto hru bez problémů spojených s řízením v tomto systému na celé ploše hřiště. 35

36 S tímto systémem řízení utkání se můžeme výjimečně také setkat u utkání, které mělo být řízeno systémem dvou rozhodčích, v případě že jeden rozhodčí se buď zraní, nebo se k utkání nedostaví a není schopen ho nikdo nahradit. Z vlastní zkušenosti vím, že řídit utkání v systému jednoho rozhodčího na celé hřiště je pohybově velmi náročné a rozhodčí si musí pečlivě vybírat místo, kde se bude pohybovat, aby byl v rámci možností schopen správně posuzovat situace. Například nemůže zajíždět až k brankám, neboť by při případném rychlém přenesení hry na druhou stranu hřiště nebyl schopen posoudit postavení mimo hru. Čímž se prokazuje nevhodnost tohoto systému pro dnešní podobu hry na celé hřiště. 3.2 Systém dvou rozhodčích Jak jsem již uvedl, systém dvou rozhodčích patří k nejstarším systémům řízení utkání v ledním hokeji. V tomto systému mají oba rozhodčí stejné kompetence a plní funkci jak hlavního, tak čárového rozhodčího. Přechod na tento systém započal v roce Postupně se začalo zjišťovat, že jeden rozhodčí na tehdejší rychlost hry nestačí. Z počátku měl tento systém podobu jednoho hlavního a jednoho čárového rozhodčího, což se poté změnilo v systém dvou hlavních rozhodčí, kteří mají shodné pravomoci k řízení utkání. I tento systém se vyvíjel a postupně zlepšoval, aby byli rozhodčí schopni co nejlépe posuzovat dané situace. Skotal (1942) uvádí o tomto systému řízení utkání, že se každý rozhodčí postaví na jednu třetinovou čáru, z kterýchžto se rozhodčí téměř nevzdalují. Dále se starají o události jen ve své části hřiště a nemění strany s mužstvy, nýbrž zůstávají ve stejném úseku. Podle toho můžeme usuzovat, že rozhodčí řídili hru hlavně z čar třetin a k brance téměř nejezdili. V tom případě nemohli mít úplný přehled o tom, co se děje v předbrankovém prostoru. Vývoj postavení a pohybu rozhodčích v tomto systému se dal očekávat. V roce 1948 vychází pravidla, ve kterých se nachází směrnice, jež upravuje způsob řízení utkání dvěma rozhodčími. Podle (Pravidla ledního hockeye, 1948) by měl všeobecně každý rozhodčí řídit utkání na jedné polovině hřiště rozděleném střední čárou, což ale nemělo znamenat, že každý rozhodčí dohlíží na hru pouze ve své vlastní polovině hřiště, ale je to způsob, jakým by si měli počínat všichni 36

37 rozhodčí. K postavení rozhodčích se dále pravidla vyjadřují takto: Hraje-li se na konci hřiště a blízko branky, má rozhodčí býti v takovém postavení, aby mohl sledovat hru zblízka, a tak mohl vidět, zda kotouč přešel brankovou čáru. Pohybuje-li se rozhodčí blízko branky, má možnost zpozorovat každé porušení pravidel, které se často v prostoru před brankou děje. Druhý rozhodčí se v tomto případě má nacházet blízko modré čáry tohoto pásma, protože v takovém postavení má možnost sledovat každé porušení pravidel, kterého se dopustili hráči, kteří nejsou prvnímu rozhodčímu jasně viditelní. Na postavení mimo hru na červené čáře dohlížejí oba rozhodčí. K zasahování hry na území druhého rozhodčího se udává, že rozhodčí nikdy nemá být uražen, jestliže druhý rozhodčí zasáhne do hry na jeho území. K tomu dochází proto, že se domnívá, že první rozhodčí nemohl ze svého místa přestupek vidět. Dále by se měli rozhodčí před zápasem dohodnout na jasném výkladu pravidel, aby pak jejich rozhodnutí byla jednotná a nelišila se v podobných případech. Tento způsob řízení uvedený v pravidlech z roku 1942 se prakticky do budoucna nemění a je postaven na základech uvedených v těchto pravidlech. Vlivem tohoto systému byli rozhodčí schopni posuzovat situace s větší přesností a navzájem si vypomáhat. Jako nevýhodu tohoto systému bych viděl to, že ne vždy se rozhodčí musí shodnout ve všech případech, a pak může každý z nich rozhodnout o vyloučení v podobné situaci jiným způsobem. Od předešlého systému řízení utkání však můžeme tento vývoj vyhodnotit jako krok správným směrem. Momentálně se toho systému řízení využívá v zápasech mladších a starších žáků, popřípadě v utkání amatérských lig mužů. U začínajících rozhodčích je tento systém výbornou příležitostí k tomu si vyzkoušet, jaká pozice jim bude do budoucna vyhovovat a pomůže jim k lepšímu pochopení spolupráce mezi rozhodčími. Je také důležité, že začínající rozhodčí se v tomto systému mají šanci naučit činit důležitá rozhodnutí, za která nesou zodpovědnost. 37